Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Šaldovy dopisy Sigismundu BouškoviAuthor(s): VILÉM BITNAR and F. X. ŠaldaSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 71, Čís. 6 (1947), pp. 289-294Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23457361 .

Accessed: 15/06/2014 10:48

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

289

VILÉM BITNAR:

v

Šaldovy dopisy Sigismundu Bouškovi.

vir. Sedmý dopis Šaldův Bouškovi, datovaný v Praze dne 23. října 1897,

otiskl z originálu a komentoval B. Lifka ve sb. .,Na pamět F. X. Šaldy", Praha 1938, str. 62 a 63.

VIII.

Praha, 20. VI. 1898.

Důstojný Pane,

děkuju Vám uctivě za zaslaný mi úvod к Heliovým „Podobiznám světců" i milý list, jímž jej provázíte.

Je to svědomitá, s pietou podniknutá práce, v níž je nejen hojně materiálu životopisného a bibliografického, ale i mnohá

jemná psychologická a básnická poznámka a rys. Pokud jde o můj článeček v Naučn. Slovníce, nevím, jsou-li

jeho bibliografická data tak bezpečně chybná, jak se domníváte. Jsem však každým způsobem rád, že jste to vytknul, aby se zjistila pravda.

Já čerpal mimo jiné prameny z článku v „Grande Encyclopé die, inventaire raisonné des sciences, des lettres et des arts" (Paris [1896] H. Lamirault et Cie.) a sice z XIX. dílu této veliké publikace, str. 1039, 2. sloupec, kde se čte doslova o Hellovi toto:

Hello (Ernést), publicisté franfais, né á Lorient en 1828, mort á Lorient le 15. avr. 1885. Collaborateur du Réveil, du Gaulois, de l' Univers, etc., il a laissé des ouvrages trěs mystiques et trěs satiri

ques et souvent ďune grande élévation de pensée. Citons: M. Renan, 1'Allemagne et VAthéisme (1858 in -8), le Style (1861, in -12), le pěre Lacordaire, ses oeuvres et sa doctrine (1862, in -8), M. Renan et la Vie de Jésus (1863 in -8), 1'Homme (1872 in -8), Contes extraordi naires (1879 in -12), etc.

To je celý článek o Hellovi v „Grande Encyclopédie", která

jindy lidem daleko menším věnuje celé stránky — ale to je zde

vedlejší. Hlavní věc, jsou-li její bibliografická data správná? Ne

vím, možno, že se mýlí, ačkoliv jinak ve věcech francouzských a

specielně v literatuře mívá data velice přesná a spolehlivá. Snad lze vysvětlit fakt, že jste se některých prací zde jmeno

vaných nedopátral tak, že to jsou snad brožury nebo pouhé otisky článků a úvah časopiseckých?

Jinak však Vaší píli a svědomitosti v úvodní studii všecka čest. Snesl jste data a uvedl fakta, jež mně byla neznáma posud a za něž Vám jako opravdový ctitel té ohnivé, veliké, v jeden jasný bezdýmný plamen oběti zapálené duše, která zde na zemi nesla

jméno Hello, upřímně děkuju. Já na svém článečku v Naučném Slovníce si naprosto neza

kládám. Napsal jsem ho původně alespoň třikrát objemnější (i bi

bliografie byla daleko úplnější), charakteristika literární byla také daleko obšírnější — ale byl mi seškrtán na ten pahýl, jaký tam vi díte. A to ještě vůbec s nechutí ho uveřejňovali, poněvadž je prin cipem o látkách cizích, mimočeských, přinášet jen minimum, jehož mírou jsou nad to německé konversační slovníky. A tam Helia vůbec nemají! A co je nad to, o to musí se svádět vždy krvavý boj, který se málo kdy vyhraje bez ústupků. O každé bezvýznamné do mácí tříšce naleznete tu celé kroniky, každý mezník je změřen a zvážen — ale o veliké sladké srdce musí se bojovat, o velikou duši, jež může být chlebem celým pokolením, musí se svádět bitva, než

Listy filologické 71 (1947). 22

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

290 Vilém Bitnar:

se o ní může napsat několik řádek. Na té chce se spořit, pro tu je líto kousku papíru, její význam chce každý sazeč měřit na řádky svým obmezeným mozkem. Na všecko je tu jedna odpověd: Ale

dovolte, řeknou "Vám, co je nám, Čechům, do nějakého Hello? Jaký máme my na tom zájem psát o něm články, když nemají toho zá

jmu Němci, nebo když sami Francouzi, jimž náleží, mají o něm

celých osm řádků? Je nám bližší, je pro nás důležitější než pro ně? Tak se raisonuje po vlastenecku při každé příležitosti. Ale za

to ovšem dávno vymřelé vládycké rody, které daly vlasti několik karabáčníků a měšťanů bez každého duševního posvěcení, zaují mají celé stránky a listy.

Já svou činnost tam nepokládám za nic než za novinaření, za

journalismus a chci, aby jen s toho hlediště byla posuzována, po něvadž jen takové podmínky mi tam byly přány.

Jsem velice rád, že je pí Svobodové pokojno a šťastno ve va šich kouzelných horách. Ona je, jak jste již zajisté poznal, veliké

zapálené srdce, stravující samo sebe nesmírností své touhy a pla menem své veliké, všecko přesahující a v nic nesměstnatelné potře by vykoupení a posvěcení všeho.

Všechen stín, zápor a obmezení tohoto světa je pro takové duše pramenem utrpení. Všecky úzké a žárlivé hranice, čáry, hroty a hrany tohoto zlomkového, tříštivého světa jsou vepsány hluboce

rytými, ohnivě vypálenými otisky v bolestně citlivé pole jejich srdcí. A oheň ten hoří stále a nezhasíná, každý vítr, který přetrhne nejmenší pavučinu snu a svane tichý, duchovitý list s větve důvěry a očekávání, rozšlehne jej a propálí hloub.

Ona je z těch udýchaných duší, jimž není dáno odpočinutí, jichž nitro sténá v táhnoucím větru nezemské touhy jako plachta lodi, do níž se opírá proud jeho a která nese к jiným břehům úrodu vonného vzácného koření a vůni celé jedné země.

Je z ptáků, kteří nestaví hnizd na zemi, kteří jen na nejvyšších stromech, v jich vrcholích, odpočívají chvíli, kdy spí vítr ve vzdu chu a stesk v duši.

Často myslívám o jejím osudu, o nepochopení a zlepochopení jejím.

Já sám, který jsem přece ji znal dosti blízko, jsem jí často ne

pochopil. Jak snad jiní teprve? A všiml jste si, že je to osud všeho právě nejjasnějšího býti ne

pochopenu a nesrozuměnu? Budte zdráv. Oddaný Vám v přátelské úctě

Salda.

Kdo by Vám vydal studii o Maeterlinckovi, věru nevím, leda snad Kosterka v „Symposionu". Hodilo by se Vám? Promluvil

bych s ním o tom, přál-li byste si.

Tři listy obyčejného dopisního papíru 18,5x11,5 cm, perem popsáno všech šest stránek. Obálka se nezachovala. Dopis adresován do Machova u Police nad Metují. — Bouška poslal Šaldovi prvni sešity svého překladu díla Arnošta Helia „Podobizny svatých", vyšlých koncem roku 1897 a po čátkem 1898, v nichž byla zařazena Bouškova úvodní studie „Arnošt Hello". Celé dílo vyšlo v pátém svazku Podlahový „Vzdělávací knihovny [katolické" nákladem Václava Kotrby v Praze 1898. — Šaldův článeček „Hello Ernest" o devatenácti řádcích otištěn v Ottové Slovníku naučném (XI, 1897, 75); —

Šalda byl činný v redakci OSN od osmého svazku (Edgren) do dvacátého sedmého svazku (Wordsworth). — Hluboký zájem o básnické dílo belgického symbolisty Maurice Maeterlincka projevil Bouška již v první své velké studii o něm v české literatuře vůbec, otištěné v „Hlídce literární" (XII, 1895, 4 passim 212). Novou podrobnou monografii otiskl v „Literárních

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Šaldovy dopisy Sigismundu Bouškovi. 291

listech" (XVIII, 1897, 311 passim 401). V Kosterkově edici „Symposion" studie nevyšla.

IX.

Devátý dopis Šaldův Bouškovi, datovaný v Praze dne 25. dubna 1900, otiskl B. Lifka v cit. sb. str. 64. Cti к tomu desátý list Šaldův ze dne 7. května 1900.

X.

Důstojný Pane,

napsal jsem Vám tuším před týdnem (nebo i více je tomu) list, na

nějž mne nedošla posud odpověď. Vykládám si to tak, že nemáte času a že jsem Vás nevhodně

obtěžoval. Promiňte tedy. Děkuju Vám za posavadní informace a zařídím se již podle nich.

V dokonalé úctě

Praha, Poštovská 21. F. X. Šalda. 7. V. 1900.

Psáno na obyčejném německočeském korespondenčním lístku 14 : 19 cm. Adresa: Důstojný Pán, pan P. Sigismund Bouška O. S. В., spisovatel, kooperator v Polici nad Metují. — Bouška byl tou dobou v Příbrami návště vou u své rodiny a u paní Karly Heinrichové. Dopis Šaldův vyřídil až po svém návratu do Police.

XI. "

Jedenáctý dopis Šaldův Bouškovi, datovaný v Praze dne 19. května

1900, otiskl B. Lifka v cit. sb. str. 65.

XII.

Praha III, Valdštýnské nám. 2. 22. XII. 1900.

Důstojný pane a příteli,

děkuju Vám za laskavé vzpomenutí lístkem к svátku, bylo mi tím

milejší, čím nečekanější. Žiju od listopadu v starém domě pod samými Hradčany, které

visí skoro nade mnou jako mrak, a cítím z nich dýchat chlad jako z otevřeného hrobu. Na náměstí před oknem několik mrzáckých velkoměstských stromů, a všude takové ticho, že vůz slyším hrčet ze čtvrthodiny vzdálenosti a zanikat dlouho jako rachot hromu ve skalách. Hodiny bijí tu tím slavným plným přesvědčivým zvukem, jak jsem je slýchal jen v mládí na malém městečku, když mne pro bouzely v první den prázdninové návštěvy.

A žádná literatura, nikde na Malé Straně žádná literatura.

Bože, jaký to dar! Malá Strana nečte, Malá Strana si jistě vypravuje od úst к ústům. Zašel jsem ze zvědavosti do kavárny a ani tam žádná literatura — alespoň nic, čemu my říkáme literatura. Žádné

revue, žádné literární listy, jen illustrované familienblatty a kopa všelijakých důstojnických a veteránských německých listů. Dva lidé u vedlejšího stolku se prou. Jsem zvědav slyšet oč: prou se vášnivě a debatty účastní se i sousedé. A víte, oč se hádají? O to, kolik má nějaký pan Knackfuss „Dienstjahre". Jestli třináct nebo čtrnáct. A celou kavárnu to zajímá. Není to země blažených? Zde se zastavil čas, a lidé chodí tiše, jako v dřímotě a ve strachu, aby jej nevzbudili. Ani tráva neroste tu taková jako jinde. Bojácně vy strkuje bledé špičky mezi deštěm spláchlými kameny dlažby nebo mezi veřeji léta a léta neotvíraných bran.

Malá Strana je naše Bruges, cítím to od té chvíle, jak jsem se tu usadil, a čeká svého Rodenbacha nebo Maeterlincka, který by jí utkal cudný chladný rubáš z měsíčního světla a doznělé hudby oněmlých nástrojů.

22*

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

292 Vilém Bitnar:

Je mi zde dobře pod váním chladu, ticha a šera. Když se dlouží

stíny, zamrazí mne někdy, jakoby se promítnul až sem ledový dech některé staré hrobky svatovítské. Cítím ten spadající tekoucí proud šera a zimy, která ulívá do dřímoty malé poděšené domky v úzkých uličkách a v níž stydnou stříbrné nitky kouře.

Já obracím se stále víc к mrtvým a tak je mi zde dobře: žiju u jejich paty, nad nimi i pod nimi, obklopen světlem z jich pohas lých zornic a vyvanutým teplem odšumělé krve. —

"Vzpomínám často na Vás i naše besedy v Chudobě. Chudoba zelená se mi stále v duši jako zaslíbená země na vodách živých, stále vidím ty měkké teskné kytky stromů, které se klenuly tak vý mluvně a slavně, jakoby věděly, že se pod nimi hraje drama zoufá ní a odumírání.

Dočkám-li se jara, připutuju к nim jako к bratřím a dobrodin cům. Je tam jeden, který se mi zdál moudřejší ostatních, s kterým jsem se snažil seznámit a který mi často šumí do snů. —

Pozdravuju Vás přátelsky a přeju Vám všecko pěkné v novém roce.

Váš F. X. Šalda.

Dvojlist obyčejného dopisního papíru 18 : 11 cm, popsány perem tři a

půl stránky. Obálka se zachovala s adresou: Důstojný Pán, pan P. Sigismund Bouška O. S. В., spisovatel a kooperator v Polici nad Metují. Na zadní stránce obálky červený otisk pečetního prstenu ,,F. Š." — Chudoba, lázně v Kladsku, v nichž se Šalda léčil.

XIII.

Praha III, Valdštýnské nám. 2. 1. II. 1901.

Důstojný pane a příteli,

děkuju Vám upřímně za studii o Theodoru Aubanelovi, nad niž se Vám zalíbilo napsati moje jméno. Nedostal se mi sice posud do rukou Nový Život, ale jsem přesvědčen již z Vašeho výstižného so netu v „Pietě" i z Vaší intuitivní životopisné kapitoly „Láska Aubanelova", že rozumíte tomuto básnickému charakteru do po slední bolestné nitě a spleti kořenů a že uzavřete do své práce ta

jemství jeho tragiky, jako malíř portraitu skládá do smutku čela a

hry rukou nápověd osudu a pečeť předurčení. Jsem rád, že se Vám zalíbilo připsati mi život právě tohoto

mistra, který — rozumím-Ii mu dobře — byl v první řadě umělcem

t. j. člověkem touhy a illuse a proto již v jádře zrazeným а к zahu bení určeným. Nevím, ale čím více o tom přemýšlím, tím jasněji vidím, že umění, snaha umění má v samé podstatě své něco, co se

vymyká z řádu přirozenosti, co chce ovládnout neovládatelné a na co je položen trest jako na pýchu nemožnosti a šílenství. Slovo je v podstatě a podle své přirozenosti něco tak prchavého jako dech, jako vítr. Jaké šílenství chtíti je učiniti trvalejším než hmota, pev nějším než kamení, pyšnějším než nejvyšší stromy! Jaká šílená

odvaha, chtíti z nich míti něco tvrdšího než kristal a stejně zákon

ného, hrajícího jako on lomem světel, smyslů a tuch! Zdá se mi

vždycky, že v tom je něco, co jde proti přirozenému běhu života, něco, co zvrací jeho řád a na co je trest jako na sacrilegium. V umění viděl jsem vždycky metafysický hřích: útok na nemožnost. Je-li v životě už všecko chiméra, je v umění teprve všecko dvojnásob chimérou. A moudré je jen to umění, které ten strašný úžas, jakým je samo bytí, ten jediný jedinký úžas vyslovuje. Nenávidím den ze dne víc všecky rozumáře v umění; umění je šílenstvím jako v jádře

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Šaldovy dopisy Sigismundu Bouškovi. 293

náboženství, jako všecko veliké a slavné, které má v prachu jen kořeny a v logice jen svoji nepochopitelnost. —

O smrti Zeyerově víte asi více než já, neboť, třebas žiju v Pra

ze, nevycházím skoro z domu a dovídám se o všem teprve z echa echa.

Pročítám soustavně jeho dílo a třeba nesouhlasím se vším umě

lecky, přece mne proniká a unáší ten silný vítr inspirace, který vlaje ze všech jako z moří. Bylo to srdce pathosu, které mělo svůj slavný přízvuk jako zvon nebo bouře a které všecko, co jím prošlo, oblilo tou tragickou září. Je snad lecos konvenčního v jeho díle, ale nic banálního. —

Ptáte se mne, co pracuju. Chystám se к něčemu, kde bych chtěl stělesnit všecky své sny o umění -— ale zatím jen chystám. Medituju ještě víc než pracuju. Nevím, podaří-li se mi — ale ta hrůza láká mne к závrati a mám dny, kdy sním o ní jako o posled ním soudu. Je to strašně krásná věc ubit se na něčem velikém —

ubít se krajní důsledností. Život je konec konců tak malá věc, že má

jen smysl tím, nač se utratí. Všecko, co vím jen, je, že v tom směru musí někde ležet země touhy — jen dopluju-li jí? —

Tážete se, jak se mi líbí první číslo Nového Života. Neviděl

jsem je posud, ale napíšu Vám, jak si je přečtu. Myslím, že posud mu vadilo něco — jak bych to řekl? — provinciálního, něco dilet tantského. Bylo mnoho dobré vůle —· někdy až mnoho, ale když ono umění je odvozeno z uměti, Kunst vom konnen. Ochotníky by měl co nejvíc obmezovat a spoléhat na umělce, jen umělce. —

Podobiznu Vám od srdce rád pošlu, jen jak se dám fotografo vat. Mám jednu z doby před nemocí, ale změnil jsem se v ní tak, že už není ani pravdiva.

Mluvím-li už o lidské effigii", vězte, že mne právě portraituje p. Miloš Jiránek, mladý malíř, s kterým jste se setkal v létě v Roz tokách. Je to svrchovaně zajímavý umělec, umělec a jen umělec všemi nervy a vší vůlí. Silný raisonneur a analytik, který chce vše mu přijít na kloub a chce raději stokrát zlomit vaz, než by jednou uhnul. Mluvíváme mnoho a vášnivě: cítím z jeho slov celé svoje za

padlé mládí, kdy jsem snil o umění jako o vojně. —

Přijedete-li do Prahy, nezapomeňte na mne. Paní Svobodové oznámil jsem, co jste jí vzkázal; v poslední

době tuším churaví a více, než dává na jevo.

Pozdravuje Vás přátelsky Váš

F. X. Šalda. P. S. Bába je stále stejná, nenapravitelná.

„Nechá ruce líbat".

Dvojlist 28 : 20,5 cm, perem popsány dvě a půl stránky, obálka se ne zachovala, adresováno do Police nad Metují. — Bouška pracoval na široce za ložené monografii,.Život Theodora Aubanela", jejíž první část otiskl v revui

„Nový život" (VI, 1901, 55 passim 145). Práce jest věnována „Františku Xaveru Šaldovi" s datováním „V Polici dne 1. ledna 1901". — Před touto

monografií Bouška vydal knižně literární novelu „Láska Aubanelova" (Hra nice 1898). — Julius Zeyer zemřel v Praze dne 29. ledna 1901, Bouška se jeho pohřbu na Vyšehradě nezúčastnil. — Miloš Jiránek (1875 až 1911), malíř, grafik a odborný spisovatel o moderním malířství. Šalda se s ním seznámil v Roztokách u Zdeňky Braunerové. — „Bába" je Zdeňka Braunerová, s níž se Bouška živě stýkal v okruhu Růženy Svobodové.

XIV. Čtrnáctý dopis Šaldův Bouškovi, datovaný v Ledči nad Sázavou dne

30. srpna 1910, otiskl B. Lifka v cit. sb. str. 65 a 66.

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

294 Úvahy.

XV. Praha, 24. VI. 1911.

Vážený pane a milý příteli,

děkuji Vám upřímně za Vaši studii o Verdaguerovi, velmi se na ni těším. Byl jsem nedávno také na Moravě ve Znojmě a odtud zajel jsem к Březinovi, s nímž jsem ztrávil několik krásných chvil.

Pozdravuje Vás přátelsky Váš oddaný F. X. Šalda.

Psáno na pohlednicí s reprodukcí van Dyckova obrazu „Sebastian Leerse", 14 : 9 cm. Adresováno omylem do Police, zatím со Iiouška byl již od roku 1908 zpovědníkem v klášteře benediktinů v Broumově, odkudž v dubnu 1914 odešel za faráře do Bezděkova u Police nad Metují. — Bouška

již od roku 1904 pracoval na obšírné monografii o životě a díle Jacinta Ver

daguera, literární studii „Básník mučedník", která vyšla knižně v Prostějově 1906. — Šaldova zmínka o návštěvě u Otokara Březiny je cenným příspěv kem к poznání styků obou velkých spisovatelů. V Chalupného publikaci „Vzájemné dopisy Otokara Březiny a F. X. Šaldy" (Praha 1939) není o této návštěvě zmínka.

XVI.

Drahý příteli, uvízl jsem zde a vrátím se do Prahy až za několik dní. Jest mně velmi líto, že jste mne nezastal v Praze, těším se

však, že se brzy uvidíme a spolu pohovoříme, bud že navštívíte Vy mne v Praze, nebo já Vás ve Vašem klášteře.

Budte zdráv a nezapomínejte na mne!

Přátelsky Vám oddaný F. X. Salda.

Psáno na dopisnici s reprodukcí pohledu na labskou partii se zámkem

poděbradským v pozadí. Pohlednice 14 : 9 cm je nedatována, poštovní razít ko nečitelné. Adresa: Důstojný Pán, pan P. Sigismund Bouška O. S. В., spisovatel v Broumově v Čechách (Braunau i. В.). V Broumovském klášteře dlel Bouška od 1908 do dubna 1914.

XVII.

Sedmnáctý a poslední dopis Šaldův Bouškovi, datovaný v Praze dne 13. května 1916, otiskl B. Lifka v cit. sb. str. 66 a 67.

Dvahy.

S. J. De Laet: Aspects de la vie sociále et économique sous Auguste et Tiběre. Bruxelles 1944, collection Leběgue No. 44·. Str. 80, za Kčs 30.

Rozsahem skrovná, ale obsahem hutná knížka mladého bel gického badatele je doplňkem a částečně i protikladem tradičního pojetí Augustovy a Tiberiovy vlády. Autor, vycházeje skoro na pořád z materiálu archeologického (mince, nápisy, papyry), kreslí na podkladě výsledků cizích i svých vlastních obraz sociálních a

hospodářských poměrů za obou prvních císařů: v 1. kapitole líčí složení římské společnosti, ve 2. roli a složení dvou privilegovaných tříd, senátorské a jezdecké, ve 3. poměry a problémy agrární, ve 4. průmysl a obchod, v 5. poměry finanční. Legendu o „zlatém věku" Augustově i vžitý názor o jeho důmyslné politice De Laetova studie vcelku potvrzuje, ukazuje však, jak vážné zájmy hospodář ské dovedl božský princeps obětovat své popularitě. Následky toho, zejména nemožnost financovat další expansi říše a dvě vážné finanční krise propukly plnou silou teprve za Tiberia (r. 21 a 33 po Kr.), jemuž připadla úloha, odčinit je reformami stejně nepopu lárními jako nutnými (novými daněmi, prodlužováním vojenské služby, šetřením všeho druhu). Tiberius tu — ostatně ve shodě

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:48:06 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions