Sociální politika v mezinárodním kontextu

Sociální politika v mezinárodním kontextu

Jabok / ETF 2013Michael Martinek

Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2013. Michael Martinek

2

V Unii začíná volný pohyb pacientů Bruselská směrnice, která umožňuje nechat se operovat kdekoli v Unii, vstupuje

25. října v platnost. V Evropské unii tak v rámci principu "volného pohybu služeb" začíná otevřený konkurenční boj o evropské pacienty.

Nebude se vám chtít čekat na umělou kyčel nebo jen prostě budete chtít lepší péči, než kterou poskytují česká zdravotnická zařízení? Tak si prostě najdete zahraniční nemocnici a odjedete se nechat ošetřit tam. A česká zdravotní pojišťovna vám tento zákrok proplatí – podle cenových tabulek platných pro Česko. Je to podobně revoluční změna, jako když se Evropská unie dohodla na volném pohybu osob v celém bezhraničním schengenském prostoru.

Oproti praxi posledních let je zásadní rozdíl v tom, že se nebude jednat pouze o "neodkladnou péči", kterou za české pacienty ošetřené v Evropské unii hradí naše zdravotnické pojišťovny už nyní. Směrnice stanovuje, že to bude možné i v případě plánovaných operací a lékařských zákroků v zahraničí, které si dosud lidé platili sami, nebo musely být předem schváleny zdravotní pojišťovnou.

Nyní tento předběžný souhlas nebude nutný a každý bude mít nárok na proplacení zákroku. Ovšem pouze do výše ceny, jakou je ohodnocen v zemi, odkud pacient pochází.

České nemocnice na tom podle všeho vydělají. Poměr "cena – kvalita" je totiž oproti okolním zemím dobrý. Dá se proto očekávat zájem pacientů ze států, jako je Polsko, Slovensko či Maďarsko, o ošetření v českých zdravotních zařízeních.

Přestože Česká republika měla povinnost zavést do života směrnici nejpozději do 25. 10., nestane se tak. A to kvůli rozpuštění parlamentu a předčasným volbám. Novela zákona totiž stihla projít jen vládou, pak přišel pád Petra Nečase.

7


3

Le vittime sulle rotte del Canale di Sicilia nell’ultimo decennio sono nell’ordine delle migliaia (secondo Fortress Europe, dal 1994 sarebbero almeno 6.200 persone, di cui 1800 solo nell’anno 2011).

7


4

Imigrace z Afriky Itálie a Malta patří k zemím, kterých se především týká masivní

příliv běženců z Afriky do Evropy. Obě země proto požádaly o další finanční prostředky Evropskou unii. O aktuálních problémech mohutné migrace do Evropy by podle nich měli jednat ministři členských států EU na další schůzce 24. a 25. října.

Na problematiku přistěhovalců z Afriky už reagovali také europoslanci. Dali zelenou novému programu Eurosur, který by měl koordinovat sledování hranic Evropské unie a zajistit spolupráci řídících středisek po celé Evropě. Program by měl být spuštěn už v prosinci letošního roku, píše server euobserver.com.

Europoslanci uvedli, že hlavním cílem je zabránit podobným tragédiím, jaké jsou v současnosti ve Středomoří na denním pořádku. Kritici nového programu však tvrdí, že EU nejde o bezpečí běženců, ale zabránění jejich vstupu na území členských států. Záchrana životů je podle nich až druhořadá.

7


5

Migrace v EUVyspělé státy Evropské unie se již po desetiletí potýkají s velkým

množstvím přistěhovalců z třetích zemí mimo EU. V posledních deseti letech se státy Evropské unie usnesly na nutnosti řešit problematiku imigrace společně a zavedly proto celou řadu společných opatření. Důsledky imigrace jsou pro Evropskou unii dvojsečné: legální imigrace v konkrétních případech výrazně podporuje

ekonomický růst států nebo pomáhá vyrovnat se s negativními důsledky celkového stárnutí evropské populace,

nelegální imigrace s sebou může přinášet řadu negativních jevů, např. kriminalitu.

Pro většinu lidí není legální cesta do států Evropské unie dostupná, protože nedisponují dostatečnými prostředky (finance, kontakty, vzdělání), aby se v evropských státech uchytili. Snaží se proto do států Evropské unie dostat nelegální cestou. Podstatná většina lidí, kteří se dostávají na evropský kontinent, nepochází z oblastí zasažených válečnými konflikty a nemají proto šanci získat v evropských státech azyl. Jejich hlavní motivem je vidina lepšího živobytí. Rozdíly v životní úrovni mezi Evropou a některými státy jsou tak vysoké, že jeden člověk zaměstnaný za minimální mzdu v Evropském státě dokáže uživit širokou rodinu v domovské zemi.

7

http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=6&tema=56

http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=3&tema=3


6

Imigrační politika EU Unie se intenzivně zabývá imigrační politikou od roku 1999 (summit v Tampere). Od

té doby byla realizována řada programů, které si kladou za cíl jak prevenci a restrikci nelegální migrace, tak například sjednocení azylových procedur v jednotlivých členských státech. Od roku 2003 funguje databáze EURODAC, do které jsou zanášeny biometrické údaje každého žadatele o azyl v Evropské unii, čímž se zabraňuje tomu, aby ten samý člověk žádal o azyl ve více evropských státech. S některými zeměmi, např. Albánie, byl dohodnut program ANEAS na vracení nelegálních přistěhovalců. Nejhmatatelnějším restriktivním opatřením bylo vytvoření agentury FRONTEX, jejímž cílem je koordinovat spolupráci pohraničních služeb jednotlivých členských států.

Evropská unie se dlouhodobě snaží o vytvoření společné imigrační politiky, která by spočívala na zásadách

jednotného přístupu (stejná pravidla tak, aby se migranti nesnažili využít měkčího přístupu v některých členských zemích),

finanční solidarity (tj. solidarity těch zemí, které nemusejí pracovat s velkým přílivem migrantů a naopak těmi, které jsou častým cílem migrace – např. státy Středozemí nebo východní hranice EU),

přísného postihu nelegální migrace (včetně společného postupu při navracení nelegálních migrantů do jejich zemí původu) a případné související ilegální činnosti,

aktivní integrace migrantů v nové zemi zvláštní ochrany dětí a nezletilých migrantů.

Řešení imigrace na evropské úrovni však členským státům odpírá možnost bezvýhradně kontrolovat, kdo může vstoupit do jejich země a také zároveň nemohou sami plně regulovat množství imigrantů v závislosti na potřebách jejich národního trhu.

7


7

5. Evropská unie – historie, další organizace

Vznik a historie Evropské unie

Další evropské instituce (RE, OBSE, OECD)

7


8

Snahy o evropskou integraci v minulosti

Římská říše (- 500 – 486) Karel Veliký (800 – 14. stol.): pokus o obnovení Římské říše – území

zahrnovalo Francii, Švýcarsko, Německo, Lucembursko, Belgii, Nizozemí; jednotná měna.

Jiří z Poděbrad (1462): návrh vytvořit evropskou konfederaci s pětiletým předsednickým rotováním; rozhodování kvalifikovanou většinou.

Jean Jacques Rousseau (18. stol.): zastánce Evropské federativní unie národů

Immanuel Kant (1795): navrhoval přijetí Evropské ústavy, unifikovaný právní systém, vytvoření federace

Napoleon Bonaparte (1795 – 1815): Francie, Belgie, Nizozemí, část Itálie; snaha o propojení společným právem, soudem, měnou, systémem měrných jednotek.

Victor Hugo (1848): vytvoření Spojených států evropských jako protiváhy USA

7


9

Říše Karla V. Habsburského 1531

7


10

Richard hrabě Coudenhove-Kalergi Hrabě Coudenhove-Kalergi se narodil v Tokiu, vyrůstal v

Rakousku, jeho domovem byla Francie a měl československé občanství.

Narodil se v roce 1894 v Japonsku. Jeho otec byl rakouský diplomat v Japonsku Heinrich Coudenhove-Kalergi a matkou Japonka Mitsu Ayoama. Rod Coudenhove-Kalergi pocházel ze staré evropské šlechty, Coudenhove ze staré brabantské šlechty (dnešní Belgie), Kalergi se zase odvozovali od řeckého rodu. V důsledku tohoto nerovného svazku pak byla ukončena Heinrichova diplomatická kariéra a rodina se usadila v Čechách, na panství Ronsperg, česky Poběžovice.

Richard zde především prožil své dětství, na které rád vzpomínal, protože Poběžovice byly tehdy ojedinělým kosmopolitním místem. Vytvářeli ho jeho japonská matka, která se nevzdala své japonské kultury a obtížně se vyrovnávala s drsným středoevropským prostředím, dále zde existovalo napětí mezi sousedícími Čechy a Němci, protože Poběžovice ležely a leží dodnes na česko-bavorském pomezí a konečně tu hrál velkou otec Heinrich, který se necítil jako Němec, ale jako rakouský říšský patriot, bojující odvážně proti antisemitismu.

Mladý Richard vystudoval na tradiční elitní škole rakouské monarchie Theresianum ve Vídni, shodou okolností v době, kdy ve Vídni pobýval Stalin a neúspěšně se tam pokoušel studovat Hitler. Krátce před válkou začal studovat filosofii a moderní dějiny a na konci války studium dokončil.

Po válce se zcela soustředil na praktické otázky zachování míru, přičemž jeho úvahám nechyběla fantazie, předvídavost a schopnost koncepčně uchopit základní problémy doby. V roce 1922 vystoupil s programem sjednocení Evropy a vytvoření Pan-Evropy, v roce 1923 pak ve Vídni vyšla knižně jeho hlavní práce Pan-Evropa.

7


11

Panevropa

Ve třicátých letech navrhl jako první evropskou vlajku, evropskou hymnu, Den Evropy, již v roce 1924 evropskou měnu a evropskou centrální banku, evropský pas, poté evropskou akademii a jako její sídlo Prahu. Navrhnul také společnou Evropskou politickou stranu, evropské referendum, evropskou armádu, evropskou ústavu a Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Všechny tyto jeho ideje byly pochopitelně realizovány až po druhé světové válce během evropského sjednocovacího procesu, ale i to je jeden z důvodů, proč Evropská unie považuje Richarda Coudenhove-Kalergi za jednoho ze svých nejvýznamnějších duchovních otců.

Panevropská unie Česko (http://www.panevropa.cz/)

7


12

Současná EvropaJe výsledkem tří přelomových

období ve 20. století:

Po 1. světové válce (1918 – 1920, Versaillská smlouva): zánik Rakouska – Uherska a vznik nástupnických států včetně Československa, vznik Jugoslávie a SSSR (1922)

Po 2. světové válce (1945 – 1950): dílčí změny hranic, vznik sovětského bloku a „železné opony“ (rozdělení Německa); založení NATO a Varšavské smlouvy, OSN

Po zániku komunistického bloku (1989 – 2000): rozpad Sovětského svazu, Československa a Jugoslávie, vznik

nástupnických států

7


137


14

Evropa po první světové válce (1923)

7


15

Evropa po druhé světové válce – vznik východního blokuPojem Východní blok bylo neoficiální označení Sovětského svazu a jeho politických satelitů; jako protiklad proti nim byl Západ. Vojenskou organizací východního bloku byla Varšavská smlouva, hospodářskou pak RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), obě měly sídlo v Moskvě.Přestože země, které do tohoto uspořádání patřily, byly formálně nezávislé, fakticky byly z velké části závislé na politice SSSR. To se prokázalo při sovětské invazi do NDR (1953), Maďarska (1956) a Československa (1968).

Albánie byla součástí Východního bloku pouze do roku 1956, kdy se albánská politická scéna přeorientovala na Čínu. Byl to důsledek roztržky mezi SSSR a Čínou, následně vládnoucí strana PPSH označila Chruščovovy reformy za revizionismus.Přestože Jugoslávie byla od roku 1946 oficiálně socialistickou zemí, nikdy se hospodářsky ani kulturně neorientovala na SSSR. Spolupracovala také se západní Evropou, nikoli pouze s východní. Země byla oficiálně neutrální, odmítala dělení světa na dva bloky supervelmocí a pomáhala založit Hnutí nezúčastněných zemí.

7


16

Kancléř Erhard chtěl v 60. letech od SSSR koupit východní NěmeckoNěkdejší západoněmecký kancléř Ludwig Erhard chtěl v první

polovině 60. let od Sovětského svazu vykoupit sjednocení Německa. Podle dokumentů americké diplomacie a CIA, které má k dispozici magazín Der Spiegel, nabízel Moskvě 100 miliard marek.

Erhard, otec poválečného hospodářského zázraku západního Německa a šéf bonnské vlády v letech 1963 až 1966, podle Spiegelu sázel na zhoršující se ekonomickou situaci SSSR. Vedle peněz plánoval poskytnout Moskvě i průmyslová zařízení pro rozvoj Sibiře.

Věřil přitom, že tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov bude na oplátku souhlasit s postupným uvolňováním ochranné ruky nad komunistickou Německou demokratickou republikou a jejím spojením se západoněmeckým státem.

Jako prostředník v jednání měly vystupovat Spojené státy, které však Erhardův plán považovaly za nerealistický, a proto se nakonec neuskutečnil. Německo se tak sjednotilo až 3. října 1990.

7


177


18

Východní blokAlbánie (Albánská lidová republika); do roku 1956

Bulharsko (Bulharská lidová republika)

Československo (Československá

socialistická republika)Maďarsko (Maďarská lidová

republika)

Polsko (Polská lidová republika)

Rumunsko (Rumunská socialistická republika)

Sovětský svaz (Svaz sovětských socialistických

republik)Východní Německo

(Německá demokratická republika)

7


19

Motivy vedoucí k evropské integraciSnaha zabránit válečným konfliktům mezi evropskými státy

Ochrana před sovětskou rozpínavostí

Zkrocení Německa a umožnění jeho znovuzapojení do mezinárodních struktur

Vzdorování převaze USA nad Evropou

Snaha o posilnění vlivu a bezpečnosti malých států

7


20

Rada Evropyangl. Council of Europe, něm. Europarat, fran. Conseil de l

´EuropeMezinárodní organizace evropských zemí. Byla zřízena

Londýnskou smlouvou, uzavřenou v srpnu 1949 mezi Belgií, Dánskem, Francií, Irskem, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem, Norskem Švédskem a Velkou Británií. Později přistoupily další země; Česká republika, Estonsko, Litva, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko – 1993; pozorovatelé: Izrael, Vatikán.

Podle zakládací smlouvy je cílem Rady Evropy usilovat o hospodářskou, sociální, kulturní, vědeckou a právní spolupráci. V popředí zájmu je také problematika lidských práv a postavení národnostních menšin. Významnou součástí činnosti RE je harmonizace právních řádů členských zemí a mezinárodní zákonodárství na některých úsecích (např. životní prostředí, průmyslová práva).

7


21

Hlavní orgány Rady Evropy

Generální tajemník a sekretariát – sídlo ve Štrasburku (Francie). Současným generálním tajemníkem je Nor, Thorbjørn Jagland.

Výbor ministrů (složený z ministrů zahraničí členských zemí), který může dávat doporučení členským státům a požadovat od nich informace; tento výbor má řadu pomocných orgánů.

Parlamentní shromáždění (281 členů), složené ze zástupců parlamentů členských států (Palác Evropy – Strasbourg)

Kongres místních a regionálních samospráv (také 281 členů)

7


22

Dokumenty a instituce REÚmluva o lidských právech a základních

svobodách (1950), Evropská komise pro lidská práva Evropský soud pro lidská práva (1950) Komisař pro lidská práva 1999Evropská komise proti rasismu a

nesnášenlivosti (1993)Evropská sociální charta (1961)

Evropský výbor sociálních právÚmluva o prevenci mučení (1989)

7


23

Stálá mise ČR při Radě Evropy Mgr. Tomáš Boček, Velvyslanec, stálý

představitel ČR při Radě Evropy (od 29. 1. 2010)

Stálá mise reprezentuje a hájí zájmy České republiky v Radě Evropy a zastupuje ji ve výkonném orgánu této mezinárodní organizace, Výboru ministrů. Diplomaté Stálé mise zastupují ČR na jednáních Výboru delegátů ministrů (takto je Výbor ministrů označován, když zasedá na úrovni velvyslanců).

Stálá mise zprostředkovává kontakty a zajišťuje spolupráci s řadou specializovaných orgánů Rady Evropy, které monitorují plnění smluvních závazků. Vlastní spolupráci z české strany zajišťuje zpravidla příslušné ministerstvo, Stálá mise se na ní aktivně podílí ve fázi, kdy je výsledné doporučení či závěr monitorovacího orgánu projednáván ve Výboru ministrů.

7


24

Evropský soud pro lidská práva Evropský soud pro lidská práva, ( European Court o fHuman Rights): Orgán Rady

Evropy - skládá se z 15 soudců, volených Parlamentním shromážděním, sídlí ve Štrasburku.

Projednává konkrétní stížnosti (mohou je podat členské země nebo Evropská komise pro lidská práva), zkoumá slučitelnost předpisů a praxe členských států s Evropskou úmluvou o lidských právech. Úmluva byla přijata v roce 1950 a je mezinárodní smlouvou, jejímž prostřednictvím se velký počet států zavázal zachovávat určitá základní práva jednotlivce. Tato práva jsou formulována jednak v Úmluvě samotné, jednak v protokolech č. 1, 4, 6, 7 a 13 (dále jen Protokoly), které byly ratifikovány některými členskými státy.

Jednotlivec se může na Evropský soud obrátit jen prostřednictvím Evropské komise pro lidská práva nebo státu, jehož je členem. Existuje však také zvláštní režim, v němž dávají státy všeobecný souhlas a umožňují svým občanům, aby se na soud obraceli přímo.

http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/evropsky-soud-pro-lidska-prava-jak-se-na-nej-obracet/

7


25

Evropský soud pro lidská práva zamítl stížnost někdejší prokurátorky Brožové-Polednové

"Evropský soud konstatoval, že stěžovatelka byla odsouzena na základě zákona účinného v době činu a že jeho aplikace a výklad provedené vnitrostátními soudy nebyly svévolné. Dodal dále, že striktní výklad příslušných trestněprávních ustanovení byl v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která nemůže poskytovat ochranu likvidování politických oponentů prostřednictvím trestů smrti ukládaných v řízení, které zjevně porušuje právo na spravedlivý proces a zejména právo na život," informuje rezort na svých internetových stránkách.

Brožová-Polednová neuspěla ani s argumentem, že se pouze řídila pokyny nadřízených, ve které měla plnou důvěru.

"Soud připomněl, že také na ni se vztahovala zásada 'neznalost zákona neomlouvá'. Podle tribunálu navíc v dané době měla určité právnické vzdělání i zkušenosti z jiných procesů. Shromážděné důkazy pak prý svědčí o tom, že si musela být vědoma toho, že proces byl dopředu zmanipulován," tlumočí ministerští úředníci rozhodnutí štrasburských soudců na webu.

7


26

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva vydal dne 13. listopadu 2007 rozsudek v případu D. H. a ostatní proti České republice a konstatoval nepřímou diskriminaci romských dětí jejich zařazováním do zvláštních škol. Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská právaTento časopis jako jediný v ČR přináší každé dva měsíce

přehled aktuálních rozsudků Evropského soudu pro lidská práva; je nezbytným zdrojem informací nejen pro soudce, státní zástupce a advokáty, ale i pro poslance, senátory, státní správu, policii a všechny, kteří se zabývají otázkami lidských práv, nebo jejichž lidská práva jsou porušována či ohrožována. Časopis obsahuje vybrané komentované rozsudky Soudu; texty jsou pouze v českém jazyce. Dále zde čtenář najde seznam všech rozsudků za období od předcházejícího vydání časopisu. Periodicita: dvouměsíčník, formát: B5, obvyklý rozsah: 64 str.

7


27

Mezinárodní soudní dvůr Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) se sídlem v nizozemském Haagu je

základním soudním orgánem OSN. Řeší spory mezi členskými státy a předává OSN a jejím specializovaným organizacím odborné posudky. Jeho statut je nedílnou součástí Charty OSN.

Soudní dvůr je otevřen všem signatářům jeho statutu, tedy všem členským státům Organizace spojených národů. Soudních procesů se mohou účastnit a své spory mohou soudu předkládat pouze státy. ICJ se nezabývá případy soukromých osob, právních subjektů ani mezinárodních organizací. Valné shromáždění i Rada bezpečnosti mohou ale ICJ požádat o posudek k jakékoliv právní otázce. Další orgány OSN a specializované organizace OSN mohou požádat o posudek právních případů spadajících do jejich činnosti, potřebují k tomu však souhlas Valného shromáždění.

Soud tvoří 15 soudců volených v oddělených hlasováních Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou vybíráni na základě své kvalifikace. Snahou je, aby byly zastoupeny hlavní právní systémy světa, přičemž žádní dva soudci nemohou být občany téhož státu. Soudci jsou voleni na devět let s možností znovuzvolení. V průběhu funkčního období nemohou vykonávat žádnou jinou činnost.

7


287

Dark green: ten original membersLight green: joined subsequentlyYellow: observer at the Parliamentary AssemblyOrange: observer at the Committee of MinistersRed: official candidate


29

Sídlo Rady Evropy - Strasburg

7


30

Vznik evropských institucí Byly zakládány postupně, ve svých cílech se překrývaly, dnes existují paralelně. 1948: Benelux – celní unie 1949: Rada Evropy 1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření

jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a Německa.

1951: Pařížská smlouva - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

1957: Římské smlouvy - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo vytvořily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

1961: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD 1965: Sjednocovací smlouva - sjednocení orgánů všech tří společenství ESUO,

EHS, EURATOM – Evropská společenství. 1975: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) 1995: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

7


31

Robert Schuman

1948: ministr zahraničí v celkem osmi francouzských vládách (až do roku 1952). Již v této době začíná koncipovat příští vzhled Evropy, později se jeho snahám říká Schumanův plán.

9. května 1950: historické Vyhlášení o novém uspořádání Evropy (tzv. Schumanova deklarace), počínající vznikem Montánní unie, která vyústí do vzniku Evropské federace. Montánní unie samotná byla v Paříži 18. dubna 1951 založena, Schumanovy plány na evropské společenství však ve Francii nenalezly podpory, a tak se Schuman v roce 1952 vzdal svého úřadu.

Zadostiučinění se dočkal roku 1957 přijetím Římských smluv; o rok později byl zvolen prvním prezidentem Evropského parlamentu, v témže roce mu byla udělena Karlova cena města Cáchy.

7


32

Schumanova deklarace Světový mír by nemohl být zachován bez tvůrčího úsilí, jež je úměrné

nebezpečím, která tento mír ohrožují. Přínos, kterým organizovaná a živá Evropa může přispět civilizaci, je nezbytný

pro udržení mírových vztahů. Tím, že už dvacet let Francie usiluje o sjednocenou Evropu, sleduje především jeden cíl - sloužit míru. Sjednocená Evropa vytvořena nebyla, zažili jsme válku.

Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu. Sdružení evropských národů vyžaduje, aby se skoncovalo s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem. Cokoli se podnikne v tomto směru, se musí týkat především těchto dvou zemí.

Za tím účelem navrhuje francouzská vláda podniknout okamžitě kroky v jedné poněkud omezené ale rozhodující oblasti.

Navrhuje podřídit celou francouzsko-německou výrobu uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu, jako organizaci otevřené účasti jiných evropských zemí. Zavedení společné výroby uhlí a oceli bude mít za následek okamžité vytvoření společných základů pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace, a změní situaci v oblastech, kde se odedávna vyráběly zbraně pro války, jejichž oběťmi byly nejčastěji tyto oblasti samy.

7


33

Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení.

Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.

Takto bude možno dospět jednoduše a rychle ke splynutí zájmů, jež je nepostradatelné pro vytvoření ekonomického společenství, a položí se základy pro existenci širšího a hlubšího společenství mezi zeměmi, jež dlouho rozdělovalo krvavé násilí.

Tím, že bude zavedena společná základní výroba, a bude vytvořen nový Vysoký úřad, jehož rozhodnutí bude závazné pro Francii, Německo a pro další země, jež se k nim připojí, vzejde z tohoto návrhu první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru.

Aby se mohlo pokračovat v realizaci takto vytyčených cílů, je francouzská vláda připravena zahájit jednání na těchto základech:

Stanoveným úkolem Vysokého úřadu bude zajišťovat, a to v co nejkratší době, modernizaci výroby a zlepšení její kvality; dodávky, a to za stejných podmínek, uhlí a oceli na francouzský a na německý trh, jakož i na trhy členských zemí; rozvoj společného exportu do dalších zemí; vyrovnání a zlepšování životních podmínek pracujících v těchto průmyslových odvětvích.

Pro dosažení těchto cílů bude, vzhledem k velice rozdílným podmínkám, v nichž se v současné době nachází výroba členských zemí, třeba přijmout dočasně určitá opatření, jež by zahrnovala plán výroby a investic, zavedení mechanismů pro vyrovnání cen, vytvoření fondu na rekonverzi, jež usnadní racionalizaci výroby. Dodávky uhlí a oceli mezi členskými zeměmi budou okamžitě zbaveny veškerých cel a nebudou zatíženy diferenčními dopravními tarify. Postupně se vytvoří podmínky , které spontánně zajistí co nejracionálnější rozdělování výroby na co nejvyšší úrovni produktivity.

7


34

Na rozdíl od mezinárodního kartelu, jenž směřuje k přerozdělení a k využívání národních trhů restriktivními opatřeními a k udržování vysokého zisku, zajistí námi navrhovaná organizace fúzi trhů a rozvoj výroby.

Výše definované základní principy a záruky budou obsaženy ve smlouvě, která bude podepsána státy a projde ratifikacemi jejich parlamentů. Jednání potřebná k dohodnutí detailů budou podstoupena za přispění arbitra ustanoveného společnou dohodou. Ten bude pověřen dohledem nad tím, že dosažená ujednání odpovídají uvedeným principům a, v případě, že jednání uvíznou na mrtvém bodě, rozhodne o tom, jaké řešení bude přijato.

Společný Vysoký úřad pověřený řízením tohoto plánu bude tvořen nezávislými osobami, které budou jmenovány vládami na principu rovného zastoupení. Předseda bude vybrán společnou dohodou vlád. Rozhodnutí Úřadu budou účinná ve Francii, Německu a jiných členských zemích. Přiměřená pravidla budou poskytovat možnost odvolání proti rozhodnutí Úřadu.

Zástupce Spojených národů bude akreditován u Úřadu a bude dvakrát ročně podávat veřejnou zprávu Spojeným národům o tom, jak nová organizace pracuje, zejména pak o tom, jak zabezpečuje své cíle.

Instituce Vysokého úřadu nebude v žádném případě předjímat pravidla vlastnictví podniků. Při výkonu svých funkcí bude společný Vysoký úřad brát v potaz pravomoci propůjčené Mezinárodnímu úřadu pro Porúří a závazky všeho druhu uvalené na Německo tak dlouho, dokud tyto budou setrvávat v platnosti.

7


35

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě - KBSE (předchůdce OBSE) byl

systém mezinárodních jednání o problémech zajištění míru a rozšíření mezinárodní spolupráce v Evropě.

Chronologie: 1966 - návrh zemí Varšavské smlouvy na svolání KBSE 1967-73 - Ostpolitik oficiální politikou SRN 1973 - zahájení jednání o snížení počtu konvenčních zbraní v Evropě červenec 1973 - stanovení procedurálních pravidel KBSE září 1973 - červenec 1975 - jednání o Závěrečném aktu KBSE v Ženevě červenec 1975 - podpis Závěrečného aktu KBSE v Helsinkách 1977-78 následná schůzka v Bělehradě 1980-83 následná schůzka v Madridu 1986-89 následná schůzka ve Vídni

Závěrečný akt KBSE byl podepsán na závěr třetí (helsinské) fáze jednání nejvyššími představite li 33 evropských zemí, Kanady a USA 1. srpna 1975.; skládá se z 5 částí:

otázky bezpečnosti v Evropě, spolupráce v oblasti hospodářství, vědy a techniky a životního prostředí, bezpečnost a spolupráce ve Středomoří, spolupráce v humanitární a jiných oblastech, další kroky po. konferenci (mj. dohoda o svolání následné Bělehradské schůzky účastníků

KBSE v roce 1977).

7


36

Důsledky Helsinské konferenceKonference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě smluvně potvrdila

uznání statusu quo v Evropě. Významně ovlivnila politickou situaci v celosvětovém měřítku, iniciovala nové trendy v politice (mj. vznik československé Charty 77), které vedly koncem 80. let k zásadním změnám v politické struktuře Evropy.

Od 1. 1. 1995 se Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě transformovala ve stálou Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Iniciativa ke svolání KBSE souvisela s přijetím dvou dokumentů OSN: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních

právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.

Dokumenty byly přijaty VS OSN v roce 1966, ale vstoupily v platnost až v roce 1976, kdy je ratifikoval požadovaný počet států. Československo pakty podepsalo v říjnu 1968, ale ratifikační listiny předalo generálnímu tajemníkovi OSN až v prosinci 1975

7


37

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě - OBSE angl. OSCE - Organisation for Security and Cooperation in Europe Členem je 56 států, kromě států v Evropě a při Středozemním moři také státy zakavkazské,

středoasijské a USA s Kanadou. Nově jsou poslání a bezpečnostní úkoly OBSE vyjádřeny v Chartě OBSE k Evropské

bezpečnosti z 19. listopadu 1999, která obsahuje mezi jiným i širší bezpečnostní zaměření organizace.

Orgány Následná schůze: nejvyšší orgán; shromáždění nejvyšších představitelů států

(nepravidelné) Summit Ministerská rada Vysoká rada = Ekonomické fórum (jednou ročně) Stálá rada Fórum pro bezpečnostní spolupráci

Instituce Výkonný předseda: řídí OBSE v době, kdy nezasedá

Následná schůze nebo Summit; Generální tajemník (sídlo ve Vídni); Sekretariát (sídlo ve Vídni) Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (sídlo ve Varšavě) Vysoký komisař pro národnostní menšiny (sídlo v Haagu) OBSE uskutečňuje mise v krizových oblastech Evropy (Bosna a Hercegovina,

Makedonie, Kosovo, Chorvatsko, Gruzie) s cílem pokoušet se o nastolení demokratických systémů7


38

Členské státy OBSE

7


39

Hlavní aktivity OBSEpodpora a rozvoj plně demokratické

společnostiprevence lokálních konfliktůobnovování stability a míru ve válečných

oblastechprosazování kolektivní bezpečnostiodstraňování rozdílů mezi státy7


40

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD OECD (z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) je

mezivládní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky.

OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.

OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů.

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice.

Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.

7


41

Kdo řídí práci OECD? Rada

Dohled a strategické řízení

Reprezentanti členských zemí a Evropské komise; rozhodnutí přijímána konsensem

VýboryDiskuze a implementace

Reprezentanti členských zemí a přizvaných nečlenských zemí pracují spolu se sekretariátem na jednotlivých problémech

Sekretariát

Analýza a návrhy

Generální tajemníkNáměstci generálního tajemníkaŘeditelství

7


42

Činnost OECD1. Sběr dat 2. Analýzy

3. Společná politická diskuze

4. Rozhodování

5. Implementace

OECD je na základě Konvence zmocněna přijímat k plnění cílů rozhodnutí (Decisions), činit doporučení (Recommendations) a uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi. Rozhodnutí, doporučení, smlouvy, příp. jiné dokumenty OECD (deklarace, ujednání apod.) týkající se členských států jsou označovány za instrumenty OECD.

7


43

Některá fakta o OECD

Dva oficiální jazyky:

Angličtina aFrancouzština

Zaměstnanci sekretariátu:

přes 2500

Ústředí OECD sídlí

v Paříži ve Francii

Generální tajemníkOECD je

p. Angel Gurría

Celkový Rozpočet OECD

činí342.9 miliónů eur

(2008)

7


44

Generální tajemníkOECD Angel Gurría

Stálá mise České republiky při OECD v Paříži

7

Velvyslanec a stálý představitel ČR při OECDProf. Ing. Karel Dyba, CSc.


45

20 zakládajících členů (ze 14. prosince 1960):

•Rakousko•Belgie•Kanada•Dánsko•Francie•Německo•Řecko•Island•Irsko•Itálie

•Lucembursko•Nizozemsko•Norsko•Portugalsko•Španělsko•Švédsko•Švýcarsko•Turecko•Spojené království•USA

Pozdější členové (řazeno chronologicky s datem vstupu)

•Japonsko (1964)•Finsko (1969)•Austrálie (1971)•Nový Zéland (1973)•Mexiko (1994)•Česká republika (21. prosince 1995)•Jižní Korea (1996)

•Maďarsko (1996)•Polsko (1996)•Slovensko (2000)•Chile (2010)•Slovinsko (2010)•Izrael (2010)•Estonsko (2010)

7


46

Rozšiřování Evropské Unie

7


47

Rozšiřování EU v 90. letechV roce 1995 se EU-12 rozšířila o tři vyspělé země (EU-15):

Finsko Rakousko Švédsko

V prosinci 1997 se Evropská rada rozhodla zahájit přístupová jednání s nejlépe hodnocenými státy bývalého Sovětského bloku – Českem, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem, přičemž samotná přístupová jednání začala v březnu příštího roku.

V Helsinkách v roce 1999 zahájila Evropská rada jednání se zbývajícími kandidáty – Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem. Turecko podalo přihlášku o plné členství do EHS již v roce 1987, ale ta byla o dva roky později odmítnuta kvůli „nestabilnímu politickému prostředí“. Po summitu v Helsinkách v roce 1999 byl Turecku přiznán oficiální status kandidátské země EU.

Pro deset nejlépe připravených zemí byla jednání uzavřena v prosinci 2002 na summitu v Kodani, přijaty 2004 (EU-25).

7


487


49

Vznik evropských institucí Byly zakládány postupně, ve svých cílech se překrývaly, dnes existují paralelně. 1948: Benelux – celní unie 1949: Rada Evropy 1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření

jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a Německa.

1951: Pařížská smlouva - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

1957: Římské smlouvy - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo vytvořily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

1961: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD 1965: Sjednocovací smlouva - sjednocení orgánů všech tří společenství ESUO,

EHS, EURATOM – Evropská společenství. 1975: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) 1995: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

7


50

Další vývoj Evropských společenstvíSedmdesátá, osmdesátá léta: stagnaceV červnu 1979 proběhly první přímé volby do

Parlamentního shromáždění (dnešní Evropský parlament)

Evropský měnový systém (EMS), ECU: rozpad Brettonwoodského měnového systému; zrušení navázání měn na americký dolar a přechod na floating (režim volných měnových kurzů). V roce 1979 se evropské státy rozhodly zamezit možným velkým fluktuacím v měnových kurzech zavedením Evropského měnového systému (EMS), čímž se zavázaly udržovat své měnové kurzy ve stabilních poměrech. Zavedla se také košová měnová jednotka ECU (European currency unit) sloužící ke zúčtování mezinárodních měnových operací.

7


51

Odstraňování bariér Jednotný evropský akt (JEA): 1987; nejvýznamnější

zásah do Římských smluv. Jeho hlavním cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu do roku 1992 a identifikoval překážky, které ještě zbývaly k jeho dovršení: fyzické – odstranění kontrol na vnitřních hranicích ES pro osoby,

služby, zboží a kapitál technické – odstranění rozdílů v předpisech a normách a tedy

omezení tzv. netarifních překážek obchodu daňové – jednalo se zejména o daňovou harmonizaci, toto téma je

dosud nedořešené a velice politicky citlivé V roce 1985 byla představiteli pěti zemí podepsána

Schengenská dohoda, jejímž cílem bylo odstranění kontrol na vnitřních hranicích a spolupráce při ochraně hranic vnějších. Tato dohoda nebyla součástí právního řádu Evropských společenství, stala se jí až od Amsterdamské smlouvy. Signatářskými zeměmi byly v roce 1985 Německo, Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.

7


52

Maastrichtská smlouvaPodepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzavřeli vrcholní

evropští představitelé výraznou reformu zakládajících smluv. Nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí. Smlouva změnila název „Evropského hospodářského společenství“ na „Evropské společenství“, protože integrační aktivity spadající pod tuto instituci již přesáhly původní pouze ekonomické záměry. Což ale bylo hlavní, podpisem Maastrichtské smlouvy vznikla Evropská unie, zastřešující všechny existující integrační aktivity. Ty se od Maastrichtské smlouvy začaly dělit do tří hlavních kategorií, čemuž úředníci říkají, že Evropská unie „stojí na třech pilířích“: 1. pilíř – Evropské společenství: spadají sem všechny aktivity

realizované již před Maastrichtem; mimo jiné politiky zemědělská, obchodní, regionální, sociální aktivity spadající pod další dva pilíře byly zavedeny až Maastrichtskou smlouvou:

2. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika 3. pilíř – Justice a vnitřní bezpečnost

7


53

Amsterodamská smlouva Amsterodamská smlouva (1997/1999) přesunula spolupráci v

oblasti imigrační politiky, azylové politiky a ochrany menšin ze Třetího pilíře do prvního (tzv. komunitarizace části třetího pilíře), definovala základní práva občanů EU a základní principy společné zahraniční politiky. Schengenské dohody se staly součástí právního systému EU.

Amsterodamská smlouva přinesla následující změny: bude změněn systém obsazování Komise v neprospěch velkých států pro hlasování v Radě EU bude upravena velikost kvót pro případy tzv.

váženého hlasování počet poslanců v Evropském parlamentu nepřesáhne číslo 700 Evropská rada bude moci označit členský stát, jenž se neřídí základními

zásadami EU (svoboda, demokracie, lidská práva a základní svobody, právní stát) a hrubě je porušuje. Takovému státu mohou být, za stálé platnosti povinností, pozastavena některá práva, zejména právo hlasování v Radě EU

v rámci rozvoje Unie jako oblasti svobody, bezpečnosti a práva bude mít Rada právo na návrh Komise a po konzultaci s parlamentem rozhodovat o vybraných otázkách vízové povinnosti

v některých otázkách třetího pilíře (vnitro a justice) získá Rada oprávnění rozhodovat upravenou kvalifikovanou většinou na rozdíl od jednomyslnosti budou podstatnou měrou posíleny pravomoci institucí EU v boji proti finanční kriminalitě

začlenila Schengenskou smlouvu do právního systému Evropské unie

7


54

Smlouva z NiceSmlouva z Nice měla připravit evropské instituce, aby byly i po

plánovaném rozšíření akceschopná. Omezila tedy národní veto a přerozdělila počet hlasů v Radě ministrů tak, aby odpovídal počtu obyvatel jednotlivých států.

Smlouva z Nice změnila způsob rozhodování v Evropské unii: v mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou (místo principu jednomyslnosti). Dále zavádí systém tzv. trojité většiny (od posledního rozšíření v roce 2007 je pro přijetí návrhu nutno 255 z celkem 345 hlasů členů v Radě Evropské unie (členské státy mají podle velikosti od 3 do 29 hlasů, Česká republika má 12) a více než polovina členských států; dále může být na žádost členského státu ověřeno zda kvalifikovaná většina reprezentuje alespoň 62 % obyvatel Unie). Smlouva z Nice dále zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732 a přerozdělila hlasy mezi jednotlivými státy v Radě Evropské unie a Evropském parlamentu.

Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zabezpečit její akceschopnost do budoucna.

7


55

Euro

V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (státy Beneluxu, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) dohodlo, že zavedou společnou měnu euro a přestanou používat své národní měny. Řecko vstoupilo do Eurozóny o dva roky později, v roce 2001.

Od 1. ledna 2002 vešly euromince a eurobankovky do oběhu. O pět let později, od 1. ledna 2007 je též členem eurozóny i Slovinsko. Od 1. ledna 2008 také Malta a Kypr a od roku 2009 Slovensko.

7


56

Vlajka EU

Rada Evropy hledala symbol, kterým by se mohla označovat. Po dlouhých diskusích byl přijat současný návrh - kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí.

Číslo dvanáct je v mnoha tradicích symbolem dokonalosti. Je to samozřejmě také počet měsíců roku a počet hodin na ciferníku. Kruh je mimo jiné i symbolem jednoty. A tak se zrodila evropská vlajka, která zobrazuje ideál jednoty národů Evropy.

Rada Evropy pak vyzvala ostatní evropské instituce, aby tuto vlajku také začaly používat. V roce 1983 tuto výzvu přijal Evropský parlament. Nakonec byla vlajka přijata jako oficiální symbol Evropských společenství, dnešní Evropské unie, hlavami států a předsedy vlád v roce 1985.

Od začátku roku 1986 ji užívají všechny evropské instituce. Evropská vlajka je jediným znakem Evropské komise - výkonného orgánu EU. Ostatní instituce a orgány EU používají kromě evropské vlajky i vlastní znaky

7


57

Hymna EUMelodie Ódy na radost ze závěrečné věty

Deváté symfonie, kterou v roce 1823 složil Ludwig van Beethoven. V roce 1972, kdy byla evropská hymna Radou Evropy schválena, Evropská unie existovala ještě jako Evropské hospodářské společenství. To ji za svou oficiálně přijalo až v roce 1985.

Ódu na radost napsal německý básník Friedrich Schiller půl století předtím, než ji zhudebnil Beethoven, jehož zaujala myšlenka o sbratření národů, která je v ódě zahrnuta a kterou sám sdílel. Stejná myšlenka je ostatně jedním z pilířů evropské identity.

Evropská hymna nemá text, slavnostní tóny Ódy na radost vyjadřují ale ideály svobody a mezilidské solidarity stejně dobře jazykem hudby.

7


58

Lisabonská smlouvaPo neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu

(„Ústavy EU“), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má podle názoru příznivců prohlubování evropské integrace právě Lisabonská smlouva zajistit efektivní fungování Evropské unie do budoucna. Smlouva byla ratifikována všemi členskými státy EU a 1. prosince 2009 nabyla platnost - první den měsíce následujícího po tom, co Česká republika uložila svou ratifikaci v Římě, k čemuž došlo dne 13. listopadu 2009.

Na rozdíl od Smlouvy o Ústavě pro Evropu – která dosavadní smlouvy měla nahradit – má Lisabonská smlouva změnit stávající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti.

7


597

Podpis

Platnost

Smlouvy

19481948Brusel

19511952Pařížská

19541955Paříž. doh.

19571958Římské

19651967Slučovací

19861987JEA

19921993Maastrichtská

19971999Amsterodamská

20012003Niceská

20072009Lisabonská

Evropská společenství

Tři pilíře Evropské unie

Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM) →

←Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Smlouva vypršela v roce 2002

Evropská unie (EU)

Evropské hospodářské společenství (EHS)

Evropské společenství

→Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV)

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech

←

Evropská politická spolupráce (EPS)

→Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

←

Bruselský pakt

Západoevropská unie (ZEU)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bruselsk%C3%BD_pakt


http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_smlouva



http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lond%C3%BDnsk%C3%A1_a_pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_konference&action=edit&redlink=1




http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_smlouvy

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_smlouvy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slu%C4%8Dovac%C3%AD_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slu%C4%8Dovac%C3%AD_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jednotn%C3%BD_evropsk%C3%BD_akt

http://cs.wikipedia.org/wiki/Maastrichtsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Amsterodamsk%C3%A1_smlouva



http://cs.wikipedia.org/wiki/Smlouva_z_Nice

http://cs.wikipedia.org/wiki/Smlouva_z_Nice

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_spole%C4%8Denstv%C3%AD


http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_pil%C3%AD%C5%99e_Evropsk%C3%A9_unie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD_pro_atomovou_energii



http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD_uhl%C3%AD_a_oceli

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD_uhl%C3%AD_a_oceli

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD



http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Spolupr%C3%A1ce_v_oblasti_spravedlnosti_a_vnit%C5%99n%C3%ADch_v%C4%9Bc%C3%AD&action=edit&redlink=1



http://cs.wikipedia.org/wiki/Policejn%C3%AD_a_soudn%C3%AD_spolupr%C3%A1ce_v_trestn%C3%ADch_v%C4%9Bcech





http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Evropsk%C3%A1_politick%C3%A1_spolupr%C3%A1ce&action=edit&redlink=1




http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zahrani%C4%8Dn%C3%AD_a_bezpe%C4%8Dnostn%C3%AD_politika

http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zahrani%C4%8Dn%C3%AD_a_bezpe%C4%8Dnostn%C3%AD_politika



http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1padoevropsk%C3%A1_unie


60

Hlavní změny Lisabonská smlouva obsahuje dva články pozměňující:

Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu) Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římskou smlouvu), ta má být

nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie Dále stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) založena, že

nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Text mandátu také uvádí, že „všechna ustanovení Mezivládní konference z roku 2004 budou začleněna do těchto dvou smluv“, tedy to že Ústava EU, kterou tato Konference schválila, je jejich obsahem.

Evropská unie má mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU. Listina základních práv Evropské unie sice nemá být – na rozdíl od Ústavy EU –

částí Lisabonské smlouvy, má však na základě nového znění čl. 6 Smlouvy o Evropské unii získat „stejnou právní sílu jako Smlouvy“, tzn. právní závaznost, s výjimkou Velké Británie, Polska a České republiky.

Dochází též ke změně váhy jednotlivých států při hlasování v Radě. Jako kompromis – Velká Británie zprvu zcela odmítala Evropského ministra zahraničí

navrženého Ústavou EU – má být tato funkce pojmenována „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. Na žádost Velké Británie má smlouva v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech některým členům umožnit pokračovat v další práci na určitém aktu, zatímco jiným umožní se jí neúčastnit.

Označení „zákon“ EU a „rámcový zákon“ EU mají být vypuštěna, zůstat mají dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o symbolech, jako vlajka nebo hymna. Vynechán byl rovněž pojem „Ústava“.

7

Date post:	02-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	brynne-drake
View:	17 times
Download:	0 times

Sociální politika v mezinárodním kontextu

Documents