Teorie a praxe PR

Teorie a praxe PR

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

30. 3. 2015

Public relations jako komunikační disciplína

Marketingová komunikace je systém, který zahrnuje základní

složky marketingového mixu. Mix v tomto znění pochází od

Philippa Kottlera (nar. 1931) a vyjadřuje souhru faktorů:

• PRODUCT (zboží, výrobek)

• PLACE (místo: trh)

• PRICE (cena, obvykle produktu)

• PROMOTION (propagace, nebo marketingová komunikace)

Svou koncepci rozpracoval i Neil H. Borden (1964, The

Concept of the Marketing Mix).

Marketingovému mixu má předcházet STP (segmentation,

targeting, positioning) – segmentace, zacílení a umístění a

někdy se do 4P přidává ještě páté: lidský faktor (PERSON). Výraz

promotion se překládá jako marketingová komunikace nebo

propagace (co je obecnější termín, není zcela specifický jen pro

marketing). Zahrnuje ještě čtyři aktivity:

PROMOTION MIX:

• ADVERTISING (reklama)

• PERSONAL SELING (osobní prodej)

• SALES PROMOTION (podpora prodeje)

• PUBLIC RELATIONS (vztahy s veřejností)

Marketingová komunikace zahrnuje i tzv. nadlinkové – ATL –

aktivity (přímá komunikace přes média; tisk, rozhlas, televize,

billboardy) a podlinkové – BTL – aktivity (ovlivňování: public

relations, sales promotion, personal selling, sponzoring, direct

marketing...).

Reklama a PR spolu souvisí, jako by byli v sourozeneckém

vztahu. Dobré PR často nahrazují reklamu, na druhé straně i

dobrá reklamní kampaň může jako krátkodobá aktivita posílit

vztahy s veřejností – nebo vyřešit, co PR zanedbalo.

Mezi reklamou a PR jsou podstatné rozdíly:

REKLAMA PUBLIC RELATIONS

cíl prodej pozitivní vztahy

předmět výrobky a služby informace

cílová skupina zákazníci veřejnost

orientace trh dovnitř i ven

náklady na prostor kupuje si prostor v médiích

využívá a získává prostor

důvěryhodnost nižší vyšší

časový horizont krátkodobý středně- až dlouhodobý

Etika marketingu a PR

Reklama i komunikace se spotřebitelem má být čestná a

pravdivá (poskytnutí pravdivých a úplných informací, opakem

je neúplnost, nepravda, polopravda, nebo lež), má být legální

(dodržovat platné zákony), musí zvažovat důsledky a nesmí

znevažovat konkurenci.

Regulace etických principů probíhá převážně na principu

samoregulace. To znamená, že aktéři reklamního/PR procesu

sami dbají o dodržování etických principů, formují sdružení a

asociace a vydávají různé kodexy.

HORŇÁK, P.: Etické atribúty reklamy, propagácie a public relations v marketingovej komunikácii. In Otázky žurnalistiky, 2001, XLIV, č. 1 – 2, s. 36.

Etika marketingu a PR

Pravdivost je základním etickým požadavkem na PR – vztahy

s veřejností. Je součástí Evropského kodexu profesionálního

chování v oblasti Public relations i Mezinárodního kodexu

etiky Public relations.

K dalším zásadám patří odpovědnost (nezneužívání strachu,

předsudků, volný tok informací), čestnost (nezneužívání

důvěry, nedostatku zkušeností, atd.), úcta k lidský právům,

diskrétnost i hledání zájmu veřejnosti, vysoká úroveň

profesních standardů, atd.

HORŇÁK, P.: Etické atribúty reklamy, propagácie a public relations v marketingovej komunikácii. In Otázky žurnalistiky, 2001, XLIV, č. 1 – 2, s. 36.

Vztahy s veřejností jako komunikační disciplína

V rámci propagace jako řízené komunikace zajímají klíčové

místo vztahy s veřejností. Obecně se jako její základné složky

uvádějí human relations (vztahy uvnitř instituce, jako i nábor

nových zaměstnanců), press relations – media relations

(vztahy s médii), corporate identity (identita firmy, image,

nástrojem je i tzv. corporate dizajn manuál, corporate culture

– firemní kultura, atd.) a sponzoring, lobing, spin-doctoring

(využívání profesionálních publicistů na šíření pozitivního

obrazu firmy ve veřejnosti).

Pokud zprávou reagujete na nějakou událost, ve firmě, na pracovišti

nebo v jazykové komunikaci vlastního myšlení, vystihuje komunikační

cyklus i tato komunikační spirála:

- červený bod je událost, na kterou reagujeme (např. krize)

- oranžový až fialový směr je vnitřní komunikační okruh (na pracovišti, v

rodině, v mysli), modrý okruh je vnější komunikace ve veřejnosti, v

médiích, psaná nebo jiná jazyková komunikace...

Tento model se používá také v řízení

krizové komunikace ve třech stupních:

Krizová odpověď (anotace, hlavička)

Zotavení

Prevence

Kvalitní PR jsou vždy cyklickou činností!


Někdy se PR realizuje v praxi jako interní a externí

komunikace. Mezi prostředky interní komunikace patří

teambuilding, porada, mítink, shromáždění, leták, nástěnka,

podnikový časopis, propagační předměty, soutěže, kurzy a

školení, zaměstnanecké výhody a další.

Externí komunikace, a speciálně komunikace (práci) s médii se

rozděluje na aktivní a pasivní (reaktivní) přístup.


Aktivní přístup znamená inciativu a stimulování médií,

formulování myšlenek, koncepcí, obsahů a starostlivost

o vztahy s novináři.

Tam patří i organizování různých akcí, eventů pro ně a také

novinářský kit (balíček), který obsahuje: kontakty na

představitele společnosti, nebo na mluvčího, informace o

společnosti (historii, životopisy ředitelů, manažerů, popis

produktů a služeb), fotografie, tiskové zprávy nebo PR článek

(i v různých jazycích), případně i propagační předměty.


Pasivní (reaktivní) přístup je odpovědí na požadavek médií a

jednak vyžaduje perfektní připravenost, jednak hotové PR

materiály, nebo obsahy určené pro média (třeba vytipovaných

i vhodných a nevhodných mluvčích, atd.).

Hlavní nástroje Public relations můžeme obecně rozdělit na:

• publikace: výroční zprávy, brožury, články, audiovizuální

materiály a firemní magazín, web, blog, atd.

• akce – eventy: propagace firmy mezi zaměstnanci i

novináři, akce pro veřejnost (např. charitativní, sportovní)

• zprávy: vyhledávat, tvořit a publikovat zprávy o firmě,

sledovat zpětnou vazbu

• projevy: trénink psaní nebo řečnictví od profesionálů

• služby veřejnosti: třeba věnování peněz nebo darů na

dobročinné a charitativní účely

• identifikační média: zabezpečují jednotný image

společnosti (corporate identity)

Informační cesty (média) jsou pro PR pracovníka

kontrolovatelné (obsah vznikající v společnosti) nebo

nekontrolovatelné (obsah šířený masmédii).

Mluvené slovo (oficiální i neoficiální informace – šeptanda),

projevy, veřejná vystoupení – to vše může být efektivní

ukázkou schopnosti firmy prezentovat se, ale vystoupení,

nebo řečník se dá také objednat – v tzv. řečnických

kancelářích (speaker´s bureaus).

Ovládnout psané slovo a publikování v tisku je tradiční

komunikační dovednost a vyžaduje si pochopení a znalost

teorie komunikace i teorie mediální komunikace, ale

především znalost publika. Jedna brazilská studie

identifikovala pět typů čtenáře:

• instrumentální čtenáři (instrumental readers): získávají z

tisku informace, aby rozuměli tomu co a proč se děje, je to

pro ně užitečné

• tvůrci názorů (opinion makers): tisk jim pomáhá se

rozhodovat a pochopit myšlení jiných

• čtenáři pro potěšení (pleasure readers): je to pro ně

příjemný zvyk, potěšení, rituál

• posilovači ega (ego boosters): informovanost považují za

výhodu, náskok, výhru, vytváření tak dojem na jiné

• listovači (scanners): žádný motiv není dostatečně silný na

to, aby patřili do některé kategorie

News relases, press relases, tiskové zprávy je možné doručit i

přes tiskovou agenturu – mnohé mají speciální PR servis.

Jedna z nejstarších a největších je PR Newswire, funguje od

roku 1954, podobně fungují i rozhlasové news relases,

automatické telefonické bulletiny, oznámení ve veřejném

zájmu (PSA: public service announcement v USA), nebo video

news relases a satelitní mediální túry (v USA hlavně v

prezidentských volbách).

V PR by měli cyklicky probíhat činnosti: plánování a stanovení

cílů, průzkum, stanovení strategie a programu, pak i metod

realizace a uskutečnění programu a nakonec hodnocení

výsledků a monitoring.

Působení médií na publikum, vysílání, se označuje pojmem

broadcasting (široké působení), PR můžeme označit jako

narrowcasting (úzké působení) a znamená to, že tento

marketingový nastroj poskytuje o mnoho přesnější

komunikaci s veřejnosti, jemnější a citlivější nástroj působení

na lidské chování.

Každá komunikace však musí překonat tři základní úskalí:

• selektivní pozornost: příjemce nevěnuje pozornost

jedinému médiu, řešením je atraktivita poselství

• selektivní zkreslení: příjemce si obsahy interpretuje různě,

řešením je jednoduchost a jednoznačnost poselství

• selektivní zapamatování: příjemce si nezapamatuje celý

obsah, řešení je opakování poselství

Pomůcka 7C efektivní komunikace:

1. Credibility: důvěryhodnost poselství, kompetentnost zdrojů

2. Context: reálnost poselství, konkrétní situace

3. Content: obsah – odpovídá poselství hodnotám příjemce?

4. Clarity: jasnost a srozumitelnost

5. Continuity & Consistency: kontinuita a konzistence poselství

6. Channels: kanály, které příjemce respektuje; ke kterým má

vztah

7. Capability: schopnosti příjemce

Obrácená pyramida a zpravodajské otázky (5W 1H) • 5 W a 1 H v angličtině znamená kdo, co, kdy, kde, proč a jak

(who, what, when, where, why and how) a tvoří základní

informace ve zprávě (sdělení), které chceme zprostředkovat nebo

dostáváme.

Zamyslete se nad tím, co přesně chcete zprávou sdělit

a konkrétní informace uveďte jasně

– tvoří nejen hlavičku zprávy

o vaší komunikaci, ale zůstává

v komunikačním oběhu i tehdy,

pokud se celé sdělení zkracuje,

protože se postupuje od konce

– od nejmíň důležitých informací.

zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Inverted_pyramid

http://en.wikipedia.org/wiki/Inverted_pyramid



Teorie obrácené pyramidy a zpravodajských otázek

(5W 1H)

• Napište zprávu (sdělení) v rozsahu dvě až tři věty a použijte

princip obrácené pyramidy (seshora dolu) tak, že

nejdůležitější informace budou na začátku.

• Zpráva v tomto stylu se někdy nazývá i sumář novinové

hlavičky nebo anotace – tento princip psaní se v angličtině

označuje jako BLUF: "Bottom Line Up Front“

• Zpráva se může končit „výkopem“ (kicker)

– závěrem, který má být následován

konáním, akcí, popsanými v článku

po přečtení „pyramidové anotace“.

Účinky masové a mediální komunikace

Především lze účinky médií rozdělit na procesy krátkodobé a

dlouhodobé změny.

Z těch krátkodobých uvádí Dennis McQuail následující: „účinky

kognitivní (týkající se poznávání a tvorby názorů), afektivní

(vztahují se k postojům a pocitům), a dopady na jednání.“

McQuail rozděluje účinky na krátkodobé a dlouhodobé a na

záměrné či neplánované.

Mezi krátkodobé plánované účinky podle něj patří individuální

odezva, mediální kampaň, dozvídání se zpráv.

Mezi dlouhodobé plánované účinky patří šíření pokroku, šíření

zpráv, šíření inovací, distribuce vědomostí.

Mezi krátkodobé neplánované účinky McQuail zařazuje

individuální reakce, kolektivní reakce a mezi dlouhodobé

neplánované účinky zařazuje sociální kontrolu, socializaci,

vyznění události, definování reality, institucionální změnu,

kulturní změnu.

Krátkodobé plánované účinky:

individuální odezva, mediální kampaň, dozvídání se zpráv

Krátkodobé neplánované účinky:

individuální reakce, kolektivní reakce

Dlouhodobé plánované účinky:

šíření pokroku, šíření zpráv, šíření inovací, distribuce vědomostí

Dlouhodobé neplánované účinky:

sociální kontrola, socializace, vyznění události, definování

reality, institucionální změna, kulturní změna

Které a jak ovlivňuje PR?

Publikum masové a mediální komunikace

Původ publika v lidech

Lidé se sdružují z různých důvodů a s různým cílem. Tak se

třeba sejdou občané malého města a vytvoří veřejnou

sféru, nebo věřící v kostele za účelem slavení rituálu, nebo

etnická menšina s podobným záměrem. Podobně se

sejdou příznivci nebo odpůrci politické strany nebo jiné

instituce a jsou schopni a připraveni jednat. Mezi

jednotlivými členy publika existují vztahy a vazby, stejně

tak mezi publikem a médiem.

Tento typ publika se vyznačuje nějakým druhem členství a

má sklon aktivně reagovat na mediální komunikaci (čím se

spíš přibližuje charakteristikám skupiny – viz H. Blumer).

Jiným typem publika je seskupení lidí se stejným vkusem

(rybáři, zahrádkáři, atd.). Není to již publikum jako sociální

skupina, ale soustava jednotlivců se společnou preferencí,

„spotřebitelským chováním“.

Původ publika v médiích

Kultura vkusu – seskupení lidí se stejnou preferencí,

kterou ale vytváří médium, mediální komunikace (fanklub

seriálu, hudebního stylu, mediální celebrity, atd.). Toto

publikum má charakteristiky mediálního – masového

publika: rozptýlenost, (relativní) anonymitu, nestálost

(proměňuje se v čase – podle aktuálních preferencí:

Esmeralda versus Manuela). Podle Fiskeho to ukazuje

plodnou sílu publika, publikum si zvýznamňuje mediální

materiály, lidé je nechávají prožívat i mimo média – v

realitě (třeba módním napodobováním). Publikum kanálu,

média, značky je cílem marketingových aktivit (budování

důvěry, loajality, předvídatelnosti).

Charakteristika masové komunikace a masového publika:

asymetrie, ztráta zpětné vazby

neosobnost, selektivita

rozsah, dosah, permanentnost

jednosměrný tok (názorový vůdce)

standardizovaný obsah, symboly (produkty)

profesionalita komunikátorů (instituce)

technická závislost, komplexnost (kódování, dekódování)

společenské důsledky (agenda setting, sociální konstrukce

reality...)

nízké nároky (nejnižší společný jmenovatel)

Aktivní a pasivní publikum

Podle J. Ftorka se rozlišuje aktivní a pasivní publikum:

aktivní – filtruje mediální obsah a kriticky si vybírá

(diskomunikace, opoziční čtení, mediální kompetence),

používá vlastní interpretaci, dekóduje, řídí se vlastní

zkušeností (epistemické kompetence), má vzdělání

(gramotnost), je interaktivní.

pasivní – bezbranné

Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 159.

Publikum jako trh je předmětem inzerce a marketingové komunikace (reklama, PR). Je spíše objektem a pasivní složkou plánů, strategií.

Publikum jako trh:

• množina individuálních spotřebitelů,

• je vymezené ekonomickými kritérii,

• mezi členy trhu nejsou žádné vnitřní vazby,

• neexistují žádné sociální anebo normativní vztahy ke

komunikačnímu zdroji,

• neexistuje vědomí identity publika,

• výzkum se zaujímá o velikost trhu a individuální chování

jeho členů. Luha, Marián. Masová komunikácia na zjedenie. [online] www.masmedialne.info, 5. 3. 2013. Dostupné elektronicky na: http://www.masmedialne.info/marian-luha-masova-komunikacia-na-zjedenie-vyskum/

http://www.masmedialne.info/marian-luha-masova-komunikacia-na-zjedenie-vyskum/














Mediální publikum

J. Ftorek uvádí vztah mezi médii, jejich publikem a inzerenty:

vysoká čtenost, poslechovost, sledovanost = vyšší příjem z

inzerce = vyšší zisk

Sleduje se:

• prodaný počet výtisků vs. nezávisle ověřený náklad

(remitenda-neprodané, rozpoznání značky/image, atd.)

• čtenost (stupeň identifikace), poslechovost, sledovanost –

hodnocení (rating), „jenž udává procentuální počet diváků,

kteří poslouchali nebo sledovali v daný čas konkrétní pořad

(ze všech, kdo mají funkční přijímač)“

• celkový podíl na trhu (share) – podíl ze všech, kteří „měli v

daném čase zapnutý přijímač a sledovali nebo poslouchali

konkrétní pořad“ Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 160.

Mediální publikum

příklad na rating http://mediamania.tyden.cz/rubriky/statistiky/top-porady/sledovanost-televiznich-poradu-27-3-2015_337794.html

http://mediamania.tyden.cz/rubriky/statistiky/top-porady/sledovanost-televiznich-poradu-27-3-2015_337794.html















Mediální publikum

příklad na share (podíl) http://mediamania.tyden.cz

http://mediamania.tyden.cz/




Účinky masových médií

Individuální prvky:

• emocionální charakteristika

• vzdělání

• socio-ekonomické postavení

• posouzení důvěryhodnosti zdroje (dvoustupňový tok)

• dostupnost alternativních informací

• kvalita informace

• zkušenosti a psychický stav příjemce (podnět-reakce –

percepce – recepce)

Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 160-161.


Trojúhelník důvěryhodnosti podle J. Ftorka



Kvalita – důvěryhodnost informace (zdroje)

• aktuálnost

• forma podání (styl projevu)

• kulturní status média (rámcování, soukromé vs.

veřejnoprávní médium)

• technické možnosti vysílače (šum, digitální přenos, atd.)

• slučitelnost vysílaných estetických, ideologických a

jazykových kódů s kódem příjemce

Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 161-162.


Prostředí příjmu

• zkušenost příjemce: věk, vzdělání, sociální postavení, praxe,

pohlaví

• momentální fyzická a psychická kondice (selektivita)

• přístupem ke kódu podavatele (gramotnost a existence

přijímače; anténa a přenosová soustava)

• slučitelnost kódů (politický, mravní, jazykový, atd.)



Dostupnost alternativních informací

• zdrojem jiné než mainstreamové média, názoroví vůdci,

blízké osoby, svědek události

• rychlost – informování (i profitu) – probírání informací,

propaganda, PSYOP, atd.

• sdělení může vyvolat množství účinků, protože prostředí,

kam sdělení proniká, je silně proměnlivé a neurčité

„Čím je důvěryhodnější zdroj sdělení a čím méně existuje protichůdných

alternativních zdrojů informací (včetně vlastní zkušenosti recipienta), tím je

větší pravděpodobnost, že sdělení vyvolá stejný, rovnoměrný účinek a

požadované, podavatelem preferované chování na straně.“ Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 163.

Přesvědčování: Analýza chybných argumentací

Neformální logika ukazuje zejména možnosti nekorektní argumentace. Za

chybnou, tzn. nekorektní argumentaci se považuje ten způsob vyvozování,

který se odchyluje od pravidel formální logiky.

Přehled chybných argumentací:

• Kvazi-argumentace

• Argumentace s jazykovými vadami

• Logicky chybné argumentace

• Argumentace s chybějícími argumenty

• Argumentace s presumptivní nebo komplexní otázkou

• Slabě induktivní argumentace

• Argumentace se zmanipulovatelnou tezí

• Argumentace s chybnými argumenty

podle NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007. E-výuka pro logiku. [online] Dostupné elektronicky: http://snug.ic.cz/index.htm#

http://snug.ic.cz/index.htm

Analýza chybných argumentací – Kvazi-argumentace

Kvazi-argumentace neboli využití psychologických prvků je způsobem

nekorektní argumentace.

Mezi kvazi-argumentaci patří:

• Vyhrožování, neboli argumentace „holí“

• Vydírání působením na city

• Společenský apel

• Individuální apel neboli argumentace k člověku

• Argumentace dovoláním se autority




Vyhrožování, neboli argumentace „holí“

Může být fyzické i psychické, oba druhy nesou souhrnně název „argumentace holí“

(agrumentum ad baculum). Fyzické vyhrožování, slovní nebo skutečné, je

nejprimitivnější formou kvazi-argumentace. Prvkem ovlivnění je strach z

fyzické/tělesné újmy. Psychické vyhrožování je mírnější formou, pořád jde však o

vyhrožování. Prvkem ovlivnění je strach z odepření něčeho, co považuje daný systém

za důležité.

Běžné formulace vyhrožování:

„Když mi nepůjčíš ..., tak …“ „Když mi nedovolíš ...“ „Když nebudeš souhlasit s ...“

„Jestliže mi dáte pětku, budu doma potrestán“

Forma: Jestliže negace (tvrzení A, tj. to co chce argumentující dosáhnout), pak (tvrzení

B, tj. vymodelování strachu).




Vydírání působením na city

Odlišné od psychického vyhrožování. Citové vydírání patří k častým prostředkům

vynucovaných důkazů pozornosti, náklonnosti či lásky. Používá formu „medu“ ne

„biče“.

Běžné formulace citového vydírání:

„Jestli mě máš opravdu rád(a), tak ...“ „Na důkaz své náklonnosti uděláš ...“

„Jestliže mě opravdu vnímáš, pak ...“ Když je pro tebe důležitý ten zápas, tak…“

Forma: Jestliže (tvrzení A, tj. formulace hodnoty), pak (tvrzení B, tj. čeho chce

argumentující dosáhnout).




Společenský apel

Využívá při argumentaci zejména vlastnosti těch, kterým je argumentace určena, s

cílem dosáhnout přístupnosti k přijímání argumentů či protiargumentů.

Společenský apel lze vést přímou výzvou

My/Vy jako Češi, křesťané, zemědělci, ...

Společenský apel lze vést působením na vlastnosti společné skupině

Kdo je mladý a kdo se rád moderně obléká, ten ... (módnost, mladost)

Forma: Každý prvek množiny má danou vlastnost.

Každý (mladý člověk se rád obléká).

Já jsem (mladý člověk).

Já se (rád oblékám).




Individuální apel (argumentace k člověku)

Útok na ty, se kterými nebo proti kterým se argumentuje, způsobem hledání v

nějakém tvrzení třeba jen zdánlivého rozporu s něčím, co dotyčný pronesl nebo tvrdil,

či jen připustil dříve, nebo s čím se ztotožňuje. Nejčastějšími prostředky takového

argumentování jsou urážka, podezírání a obviňování.

Argumentace dovoláním se autority

Běžné formulace dovolání se autority:

„tatínek/maminka říká, že ...“ „pan učitel povídal, že ...“ „podle našeho

ředitele/ministra ...“ „každé dítě ví ...“ „jak jistě víte, jsem ...“

„jak jste se mohl přesvědčit, ...“ „při vašem vzdělání ...“

(jako autorita může být použita třetí osoba, řečník sám i oponent)



Analýza chybných argumentací – Argumentace

s jazykovými vadami

Mezi argumentaci s jazykovými vadami patří:

• používání víceznačných slov

• používání víceznačných vět

• používání záměn částí a celku

• záměna významu tvrzení zdůrazněním slov, chybnou interpretací slovních

tvarů






• používání víceznačných slov

Aristoteles: „Protože dobro je to, co musí být, ale protože zlo musí být také, tak zlo je

vlastně dobro“

Musí být (je použito ve dvou významech)

1. to, co má být.

2. to, co je nevyhnutelné.

Rok co rok se počet propadlých žáků na naší škole zmenšuje. 50% propadlých žáků v

roce 1990 nemusí být více než 33% propadlých žáků v roce 1991.






• používání víceznačných vět

„Žák přesvědčil učitele, že nezná logiku a že není proto dostatečně inteligentní“.

Kdo nezná logiku není z tohoto tvrzení zřejmé.

Věštba kněžky Pýthie pro krále Kroisa:

„Překročíš-li Halys, zničíš velkou říši“ (neřekla jakou říši)






• používání záměn částí a celku

Vadná záměna částí a celku – chybné složení, chybné rozložení.

Víme, že sodík a chlór jsou atomovými částicemi kamenné soli. Protože víme, že sodík

a chlór jsou smrtelně jedovaté, tím také víme, že i kamenná sůl je smrtelně jedovatá.

(chybné složení)

Kamenná sůl je nejedovatá sloučenina, proto i její elementární prvky sodík a chlór jsou

nejedovaté.

(chybné rozložení)






• záměna významu tvrzení zdůrazněním slov, chybnou interpretací slovních

tvarů

„Protože máš moje peníze ....“

Může znamenat můžeš jít nakupovat (důraz na máš peníze) nebo nemáš co

chodit nakupovat (důraz na moje peníze)

„XY je právní stát, protože v něm platí zákon.“ (chybná interpretace slovního

tvaru, zákon ve smyslu právo, tj. soubor právních norem.)



Analýza chybných argumentací – Logicky chybná argumentace

Argumentace, ve které teze nevyplývá z předpokladů.

Nesprávně postavený argument.

Dá se dokazovat protipříkladem.

„Každý, kdo zná logiku, je inteligentní.“

„Někteří žáci naší třídy jsou inteligentní.“

„Někteří žáci z naší třídy logiku znají.“




s chybějícími argumenty

Jsou vynechány předpoklady, které jsou nepravdivé a po jejichž doplnění by

byla chybnost celých argumentací patrnější.

„Protože je studentem filozofické fakulty, má stipendium.“

(zamlčený předpoklad Každý student filozofické fakulty má stipendium, který

je nepravdivý.)

„Protože bere dětské přídavky, je ženatý /je vdaná.“

(ne každý, kdo je ženatý/vdaná bere dětské přídavky)




s komplexní otázkou

„Kouříte a pijete kávu?“

Když odpovíte NE, je jasné co z možností vlastně platí?

Komplexní otázka na pravdivost složeného výroku, konkrétně konjunkce.

Komplexní otázka na pravdivost složeného výroku, disjunkce



Analýza chybných argumentací – Slabě induktivní argumentace

Unáhlené zobecňování

Po přistižení českého turisty při krádeži ve Vídni se začaly objevovat česky

psaná upozornění, že krást se nemá. Tezi, že všichni Češi kradou nelze

obhajovat tvrzením, že někteří Češi byli přistiženi při krádeži.

Vynechávání informací

Neurčitý subjekt (kdo, co přesně) Neurčitý predikát (jak)

Srovnání (ve srovnání s čím) Úsudky (kdo tak usuzuje, na jakém základě tak

usuzuje) Nominalizace (dotaz na chybějící informaci návratem ke slovesu)



Analýza chybných argumentací – Slabě induktivní argumentace

Zobecňování informací

Podmíněnost mohu/nemohu (co Vám brání, co by se stalo, kdybyste to

udělali). Podmíněnost musím/nesmím (co by se stalo, kdybyste to

udělali/neudělali). Obecné výroky - všeobecné kvantifikátory (dotaz na

výjimku, stalo se vůbec někdy, že…)

Zkreslování informací

Neurčité předpoklady (proč si myslíš, že…)

Příčina a následek (jak přesně toto způsobuje toto)

Pomyslné čtení myšlenek (jak víš, že…)



Děkuji za pozornost!

PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.

V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]

mailto:[email protected]



Date post:	03-Oct-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

Teorie a praxe PR

Documents