Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Bakalářská práce

2015 Kateřina Jechová

Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Katedra sociální patologie a sociologie

Policie České republiky a její činnost z pohledu veřejnosti

Bakalářská práce

Autor: Kateřina Jechová

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální patologie a prevence

Vedoucí práce: PhDr. Jan Hubert

Hradec Králové 2015

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta

Akademický rok: 2014/2015

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)

Jméno a příjmení: Kateřina Jechová

Osobní číslo: P121312

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální patologie a prevence

Název tématu: Policie České republiky a její činnost z pohledu

veřejnosti

Zadávající katedra: Katedra sociální patologie a sociologie

Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í:

Tématem této bakalářské práce je Policie České republiky a její činnost z pohledu

veřejnosti našeho státu. Práce popisuje policii především jako státní bezpečnostní sbor,

jehož náplní práce je sloužit svým občanům. Zkoumá nejen současný vztah veřejnosti k

policii a úroveň spolupráce mezi těmito dvěma stranami, ale nahlíží i do její minulosti.

Zjišťuje postoje veřejnosti k policii a faktory, které je ovlivňují. Práce je založena na

kvantitativním výzkumu, jehož metodou je dotazníkové šetření.

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování bakalářské práce:

Seznam odborné literatury:

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Hubert

Katedra sociální patologie a sociologie

Datum zadání bakalářské práce: 7.2.2014

Termín odevzdání bakalářské

práce: 22.4.2015

L.S.

doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. PhDr. Václav Bělík, Ph.D.

děkan vedoucí katedry

dne

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího práce

samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové dne

Poděkování

Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce PhDr. Janu Hubertovi za jeho pomoc, cenné rady

a připomínky, které mi během psaní této bakalářské práce poskytl. Dále děkuji všem

respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

Anotace

JECHOVÁ, Kateřina. Policie České republiky a její činnost z pohledu veřejnosti. Hradec

Králové, 2015. 63 s. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta,

Katedra sociální patologie a sociologie.

Bakalářská práce se zabývá Policií České republiky a její činností ve vztahu k veřejnosti.

Práce vysvětluje základní pojmy, které se vážou k Policii ČR a veřejnosti. Přibližuje

historický vývoj policie. Následně představuje současnou organizaci, řízení, postavení

a činnost Policie ČR. Dále pak seznamuje s problematikou související s veřejností.

Ve stručnosti také přibližuje faktory, které ovlivňují pohled veřejnosti na Policii ČR.

Metodologická část popisuje kvantitativně orientovaný výzkum, jehož metodou je

dotazníkové šetření. Cílem tohoto šetření je zjistit pohled veřejnosti na Policii ČR

v Královéhradeckém kraji. Práce následně analyzuje a hodnotí výsledky provedeného

výzkumu. V závěru práce je zmiňovaná problematika shrnuta.

Klíčová slova: Policie České republiky, veřejnost, veřejné mínění, média

Annotation

JECHOVÁ, Kateřina. Police of the Czech republic and its activities from the point of view

of the public. Hradec Králové, 2015. 63 p. Bachelor Degree Thesis. University Hradec

Králové, Faculty of Education, Department of Social Pathology and Sociology.

The Bachelor´s Thesis deals with the Police of the Czech Republic and its activities

concerning a relationship to the public. The Paper explains basic terms in reference to the

Police of the Czech Republic and the public. It outlines a historical evolution of the police.

Consequently it presents the current organization, controls, positions and activities of the

Police of the Czech Republic. Furthermore it provides with problems concerning the

public. In a short form it also outlines factors which are influencing public´s view of the

Police of the Czech Republic. The methodological part describes the quantitatively focused

research performed by means of a questionnaire survey. Objectives of this survey consist

in a determination what is the public´s view of the Police of the Czech Republic. The

Thesis consequently analyses and evaluates results of the research performed. The above

mentioned dilemma is summarized in the Paper´s conclusion.

Keywords: Police of the Czech Republic, public, public opinion, mass media

Obsah

Úvod ...................................................................................................................................... 9

1. POLICIE - VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ........................................................ 10

2. HISTORICKÝ VÝVOJ POLICIE .................................................................................. 12

2.1. Starověk ................................................................................................................ 12

2.2. Středověk .............................................................................................................. 12

2.3. Habsburská monarchie (1526 - 1918) .................................................................. 13

2.4. Československá republika (1918 - 1939) ............................................................. 14

2.5. Protektorát Čechy a Morava (1939 - 1945) .......................................................... 15

2.6. Československo v období 1945 - 1989 ................................................................. 17

2.7. Česká republika až do současnosti ....................................................................... 19

3. POLICIE DNES .......................................................................................................... 20

3.1. Reforma policie .................................................................................................... 20

3.2. Organizace a řízení policie ................................................................................... 22

3.3. Postavení a činnost Policie ČR ............................................................................. 24

3.4. Příslušníci a zaměstnanci Policie ČR ................................................................... 26

4. VEŘEJNOST - VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................. 28

5. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POHLED VEŘEJNOSTI NA POLICII ČR ............... 31

5.1. Etika ...................................................................................................................... 31

5.2. Kriminalita policistů ............................................................................................. 32

5.3. Média .................................................................................................................... 33

5.4. Faktory ovlivňující konkrétní podobu důvěry mezi policií a veřejností .............. 34

6. VLASTNÍ VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ........................................................................... 35

6.1 Projekt výzkumného šetření, stanovení hypotéz ................................................... 35

6.2 Analýza výsledků .................................................................................................. 37

6.3 Ověření hypotéz, shrnutí ....................................................................................... 54

Závěr .................................................................................................................................... 57

Seznam použitých zdrojů..................................................................................................... 58

Seznam příloh ...................................................................................................................... 63

9

Úvod

Policie České republiky je neslučitelnou součástí naší společnosti. Každým dnem

s ní můžeme přijít do kontaktu, ať už osobně, nebo prostřednictvím hromadných

sdělovacích prostředků. Není snad dne, kdy by se k nám nedonesla zpráva o tom, kde

a kdo spáchal jaký trestný čin, o tom, kdo je za co stíhán apod. To vše právě spadá

do oblasti působení Policie ČR. Ta je tu od toho, aby chránila poctivé a slušné občany

před těmi, kteří nerespektují všeobecně platné normy, zákony. Na druhou stranu jsme se již

několikrát mohli setkat s trestnou činností páchanou samotnými příslušníky Policie ČR.

A jelikož nepovedené činy druhých budí vždy velkou pozornost, kriminalita a veškerá

selhání, která se samozřejmě ani policistům nevyhnou, budí též velký zájem, a to

především u médií. Během několika let vzrostla mediální masáž takovým způsobem, že už

v některých případech nelze mluvit o etice. Ať chceme nebo ne, médiím se dnes

nevyhneme, staly se nástrojem utváření veřejného mínění dnešní doby. Právě to ve mně

vzbudilo zamyšlení a začala jsem si pohrávat s otázkou, co si může myslet veřejnost

o Policii ČR.

Cílem této práce je zjistit, jaký je pohled veřejnosti na Policii ČR a její činnost.

Zabývat se faktory, které formují veřejné mínění. Zjistit, zda vytvořené mínění nějak

souvisí se spoluprací občanů s Policií ČR. Zkrátka zjistit, co si myslí spoluobčané v našem

kraji o tak podstatné složce našeho státu.

Teoretická část nejprve nahlíží do minulosti Policie ČR a postupně se dostává

do její současné podoby. Zde se zabývá její organizací, řízením, postavením a činností.

V neposlední řadě věnuje pozornost samotným zaměstnancům a příslušníkům Policie ČR,

bez kterých by tento sbor nemohl fungovat. Druhá oblast teoretické části je věnována

veřejnosti a problematice, která s ní souvisí. Přibližuje zde faktory, které veřejnost

ovlivňují. Empirická část je věnována vlastnímu výzkumnému šetření, kde jsou

analyzovány a shrnuty výsledky dotazníkového šetření z Královéhradeckého kraje.

10

1. POLICIE - VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Nejprve je nutné vymezit a nastínit základní pojmy, které souvisí s policií

a problematikou, která se k ní váže. Na samotný význam termínu „policie“, bylo

v minulosti nahlíženo různě. Dle Macka a Filáka byla policie původně chápána jako

označení pro náplň činnosti bezpečnostních orgánů, zároveň také jako označení

pro bezpečnostní složky samotné. V současnosti je policie chápána výhradně ve druhém

ze zmiňovaných významů. Samotné slovo „policie“ je spojováno se dvěma řeckými

výrazy, polis a politeia. Polis znamená v překladu město, obec, přeneseně pak stát. Vedle

toho politeia představuje státní správu, občanství, správu věcí veřejných, či péči o blaho

obce (Macek, Filák, 2004, s. 16 - 17). Maršan vysvětluje slovo „policie“ z jiné perspektivy.

Uvádí, že se policií rozuměl veřejný řád, soužití občanů, nebo také činnost veřejné moci

(Maršan, 1904, s. 15).

Policie České republiky je preventivním a zároveň i represivním státním orgánem,

proto je proto třeba vysvětlit stěžejní pojmy, čímž prevence a represe bezpochyby jsou.

Prevence znamená předcházení něčemu, popřípadě ochranu před něčím. V oblasti práva

jde o opatření, které má něčemu zabránit, nebo proti něčemu chránit (Klimeš, 1994,

s. 597). O preventivní činnosti se zmiňuje zákon o policii v § 2, který mimo jiné říká, že je

úkolem Policie ČR chránit bezpečnost osob a majetku, chránit veřejný pořádek

a předcházet trestné činnosti. (Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky) Policie

také vytváří vlastní preventivní opatření v podobě různých projektů a preventivních

programů. Z výše uvedeného vyplývá, že policie chrání slušné občany před pachateli

trestné činnosti. Motto „pomáhat a chránit“ tak můžeme považovat za výstižné.

„Slovo represe pochází z latiny (reprimó, repress - potlačit, donutit; re - zpět, press

- tlak,) odtud represálie, což lze chápat jako opatření donucení, které je zpravidla spojeno

s užitím násilí. Represí rozumíme prostředky, kterými si orgány státní moci vynucují

od svých občanů nápravu jednání, kterým se odchylují od dodržování obecně přijatých

sociálních norem, trestání takovýchto odchylek pak má plnit i funkci výchovnou

a preventivní.“ (Hrudka, 2011, online) Pokud má policie chránit zájmy společnosti, musí

logicky v některých případech použít jisté donucovací prostředky proti těm, jež tyto zájmy

ohrožují nebo porušují.

11

V moderní době se setkáváme s pojmem policejní správa. Ta zahrnuje určité obory

civilní správy, v nichž stát působí negativně odstraňováním překážek, které brání

bezpečnému rozvoji státních funkcí a života jeho obyvatel (Macek, Filák, 2004, s. 16 - 17).

Pro policejní správu je klíčovým pojmem bezpečnost, která může být chápána jako

ochrana společnosti a jednotlivců před nebezpečím, které ohrožuje stát a v neposlední řadě

život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost, osobní čest a majetek jednotlivců.

(Jurníková et al., 2009, s. 69 - 70) Bezpečnost dělíme na vnitřní, jež spadá spíše

do působnosti policie a vnější, kterou zajišťuje zpravidla armáda. Podle Vičara můžeme

vnitřní bezpečnost charakterizovat jako stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru

eliminovány hrozby ohrožující objekt (společenství) a jeho zájmy akcemi zevnitř. Objekt

je přitom k eliminaci hrozeb ochoten a je k ní efektivně vybaven. Jako hrozby zde můžeme

chápat masovou kriminalitu, korupci, organizovaný zločin apod. (Vičar, 2010, s. 9).

K výše zmíněnému se váže veřejný pořádek, na který Jurníková nahlíží ze dvou

úhlů. V užším pojetí jde o ochranu pravidel chování na veřejnosti, jež nejsou taxativně

daná, ale jejich dodržení je podle obecných názorů nutnou podmínkou spořádaného života.

V širším pojetí se na veřejný pořádek nahlíží, jako na ochranu pravidel chování, které jsou

i výslovně obsaženy v právních normách (Jurníková et al., 2009, s. 70).

Policie ČR, jakožto ozbrojený bezpečnostní sbor republiky, spadá v současné době

do resortu Ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy

pro vnitřní věci, který má na starost například věci vnitřního pořádku a bezpečnosti

ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

Mimo jiné zajišťuje telekomunikační síť Policie ČR a spolupráci v rámci mezinárodní

organizace Interpol (Ministerstvo vnitra České republiky, 2015, online).

12

2. HISTORICKÝ VÝVOJ POLICIE

Kapitolu zabývající se historií policie jsem do své práce nezahrnula náhodou. Tuto

kapitolu nelze opomenout už jen proto, že je samotná historie považována za učitelku

života. Pokud nechceme chybovat v budoucnosti, musíme se poučit z minulosti. Macek

a Uhlíř uvádí výrok známého amerického filosofa a publicisty George Santayana, jenž

nutnost znalosti historie vystihuje jasně: „Národ, který se nepoučí ze své minulosti,

je odsouzen k tomu, aby si ji znovu prožil.“ (Macek, Uhlíř, 1997, s. 5)

Na začátek je třeba zmínit, že se o bezpečnostních složkách nezachovalo zdaleka

tolik historických pramenů, jako o dějinách vojenství a armády. Možná je to proto,

že hrdinské činy vojáků během války zastínily každodenní činnost bezpečnostních sborů,

ale o tom lze jen spekulovat (Macek, Uhlíř, 1997, s. 9).

2.1. Starověk

Podle Macka s Uhlíře (1997, s. 10) starověk proslul svou institucí armád,

jež původně sloužila k vnější i vnitřní stabilitě státu. Teprve s vývojem antických států

dochází k diferenciaci jednotlivých složek na vojska k boji s vnějším nepřítelem a speciální

bezpečnostní sbory, jejichž úkolem je ochrana vnitřní stability. O jedněch z prvních

policejních institucí se tak dovídáme přibližně ve 4. století př. n. l.

2.2. Středověk

Ve středověku vykonávali bezpečnostní službu panovníci, šlechta, ale i samotná

města. Policejní činnost i celá státní správa ve středověku postrádali jistou jednotnost.

Státní aparát proto kladl řadu funkcí, které dnes vykonává stát, na měšťanstvo. Mezi jeho

povinnosti tak patřila nejen spolupráce při stíhání zločinců, ale dokonce i hašení požárů.

V té době fungovaly i specifické bezpečnostní složky, ke kterým patřil např. Řád

Templářů. Jejich úkoly měly zpočátku policejní charakter, jelikož byli templáři povinni

chránit poutníky na veřejných cestách před vrahy a lupiči.

Středověk je sice obdobím, ve kterém došlo k odklonu od antiky, na druhou stranu

ale v tomto období došlo v mnoha sférách k pokroku. V oblasti bezpečnostní problematiky

začalo zásadní štěpení, a to na složky policie a četnictva. Zatímco složky policie byly

městského charakteru a staly se předchůdcem pozdějších policejních sborů, četnictvo

vzniklo počátkem 17. století ve Francii za účelem ochrany krále, mělo tedy spíše vojenský

charakter (Macek, Uhlíř, 1997, s. 10 - 12).

13

2.3. Habsburská monarchie (1526 - 1918)

V 16. století vznikala v Evropě různá ohniska konfliktů, která pak v 17. století

vyústila v třicetiletou válku. Tato válka a celkově vysoká četnost ozbrojených konfliktů

je považována za příčinu úpadku veřejné bezpečnosti dané doby. Macek a Uhlíř poukazují

na nezastupitelnou roli měšťanstva ve státní správě. Městské zřízení z roku 1526 je toho

důkazem. Podle něj měli policejní funkce ve Vídni a předměstích vykonávat sami měšťané

a nejnižší správní jednotkou byli obyvatelé jednoho domu (Macek, Uhlíř, 1997, s. 45).

Od 15. století se na našem území objevili městští žoldnéři, kteří zpočátku pomáhali

měšťanům se strážní a hlídkovou službou, později se však stala jejich profesí. Žoldnéři

se začali starat o ochranu města a udržování jeho veřejného pořádku (Slušný, 2006, s. 694).

Vedle městských žoldnéřů poukazuje Macek s Uhlířem na významná Stadtguardia

a Rumorwache. Ty patřily k nejvýznamnějším vídeňským bezpečnostním složkám

v období 16. až 18. století. Stadtguardia byla zřízena na území Habsburské monarchie roku

1529. Jednalo se o městskou stráž převážně vojenského charakteru, proto byla později

přejmenována na „Císařský pluk tělesné a městské gardy“. Podléhala Dvorní válečné radě

a vojenským velitelům Vídně, ale zároveň po stránce finanční a administrativní spadala

pod městskou radu. Kamenem úrazu byla nedostatečná finanční zásoba, proto byly

přijímány nezpůsobilé osoby a jejich počet stále rostl. V roce 1741 došlo k definitivnímu

zrušení této složky. Rumorwache, neboli stráž proti výtržnostem, byla založena v roce

1650. Denní i noční stráž zde již měla jednotný oděv na způsob uniformy a zpravidla byla

vyzbrojena šavlemi a holemi. V první polovině 18. století byla Rumorwache pod právní

ochranou státu. Například za zranění strážníka hrozila poprava mečem, na druhé straně

zase strážníci nesměli tlouci ty, jež jim odporovali (Macek, Uhlíř, 1997, s. 45 - 47).

Reformy 18. století se dotkly i policejní správy. Jelikož policie v této době

postrádala jednotnost, proběhly tři zásadní policejní reformy. První reforma z roku 1749

oddělila policejní správu od justice a zřídila krajské úřady s vrchním dozorem nad policií.

Stráž měla například přispívat k zachování veřejné bezpečnosti a udržení dobrého pořádku.

Druhá, Tereziánská reforma z roku 1776, zavedla policejní ředitelství se sídlem ve Vídni.

Přibyly organizační jednotky, Rumorwache bylo rozpuštěno a nahrazeno policejní stráží.

Třetí, Josefínskou policejní reformu, měl roku 1782 na starost hrabě Pergen, který

je dodnes považován za zakladatele jednotného policejního systému. Slušný (2006, s. 727)

uvádí, že se stal Pergen otcem novodobé rakouské tajné policie a přispěl k přeměně

Habsburské monarchie v policejní stát. Dle Macka a Uhlíře se pod jeho vedením začala

dělit policie na „vyšší“ a „nižší“. Vyšší, tajná policie, byla řízena policejním ředitelem,

14

zatímco nižší, uniformovaná policie, spadala pod městského hejtmana a městský soud.

Tato organizace se neosvědčila, a tak byla o rok později i uniformovaná policie podřízena

policejnímu řediteli. Od té doby byl vídeňský policejní ředitel titulován jako vrchní

policejní ředitel, jelikož v dalších letech vznikala nová ředitelství. Na našem území lze

jmenovat policejní ředitelství v Praze, Brně a Opavě (Macek, Uhlíř, 1997, s. 47 - 49).

Podle Macka a Uhlíře nekladla policie v předdualistickém období příliš velké

nároky na nové uchazeče. V tomto období již nalézáme známky boje s korupcí, a to

v podobě policejního patentu o podplácení stráže. „Za podplácení byl považován

i sebemenší dar, nabídnutý s úmyslem odvésti stráž od konání předepsané povinnosti.

Kromě toho bylo podplácení považováno i za urážku stráže.“ (Macek, Uhlíř, 1997, s. 53)

Ačkoli byla vídeňská policie stále bezpečnostní složkou civilní státní zprávy, v roce

1791 získala status vojenského tělesa a její oficiální název byl pozměněn na Vojenský

policejné strážní sbor. Roku 1852 došlo i na našem území k vytvoření jednotného

policejního sboru, který nesl stejný název (Macek, Uhlíř, 1997, s. 54 - 56). Tímto aktem

se opět prohloubila spolupráce mezi armádou a policií.

Roku 1849 vzniklo na našem území rozhodnutím císaře Františka Josefa I.

četnictvo. Šlo o vojensky organizovaný strážní sbor, který dohlížel na udržování veřejného

pořádku a bezpečnosti. Četnictvo se zpočátku dělilo na pluky, později na zemská četnická

velitelství. Tento sbor se dostal do povědomí přísnými pravidly pro četníky ve službě

i mimo službu (Nedvědová, 2009, s. 7- 8).

2.4. Československá republika (1918 - 1939)

Vznik Československa je spojován s přijetím tzv. recepčního zákona, který byl

vyhlášen v noci z 28. na 29. října roku 1918. Tímto zákonem byl převzat dosavadní

rakouský právní řád, tedy i systém bezpečnostních sborů. Veškeré státní a samosprávné

orgány měly působit jako doposud, pouze byly podřízeny státu, konkrétně Národnímu

výboru. Základní funkce policie, tj. ochrana státu a občana, byly zachovány. Funkce

ochrany státu, jež v sobě zahrnovala boj s odpůrci jakéhokoli režimu, byla nejčastějším

zdrojem kritiky bezpečnostních složek. Již předválečná policie a četnictvo byly

představovány v těch nejčernějších barvách. V očích veřejnosti se jevili spíše jako

represivní složky, jež bijí hladové demonstranty, než jako státní orgán zachraňující

obyvatele při živelných pohromách. Avšak obě tyto protichůdné aktivity spadaly

do činnosti těchto složek. Později po vzniku komunistického režimu u nás tehdejší

bezpečnostní sbory veřejnost ve své kritice ještě utvrdily (Macek, Uhlíř, 1999, s. 9 - 11).

15

Výkon vnitřní bezpečnostní služby byl rozdělen mezi četnictvo v terénu a policii

ve městech. Zatímco četnictvo ve spolupráci s komunální policií vykonávalo svou službu

na venkově a v malých městech, státní policie dohlížela na velká města. Pro jasnější

uchopení rozdělení úkolů lze říci, že: „Výkonným orgánem státních politických úřadů bylo

četnictvo, výkonným orgánem státních policejních úřadů byly sbory uniformované

a neuniformované stráže bezpečnosti, výkonnými orgány obcí komunální policie“

(Macek, Uhlíř, 1999, s. 20).

Státní policie se dělila na uniformovanou a neuniformovanou. Uniformovaná stráž

vykonávala pořádkovou a strážní službu, neuniformovaná stráž vykonávala službu

zpravodajskou, vyšetřovací aj. Obě tyto složky byly oficiálně označovány jako „sbory

stráže bezpečnosti“. Roku 1919 bylo zřízeno oddělení dopravní stráže z důvodu neustále

se rozvíjející dopravy (Macek, Uhlíř, 1999, s. 34 - 37).

Komunální policie neměla specifickou právní úpravu. Byla podřízena starostovi

obce a vykonávala službu ve městech. Občanům bylo umožněno stát se pomocníky místní

policie a plnit tak nařízení starosty dané obce (Macek, Uhlíř, 1999, s. 40 - 44).

Tehdejší strážníci byli považováni za ochránce práva, měli jít občanům příkladem.

Zakročení muselo probíhat co nejslušnější formou, přičemž každé použití zbraně se muselo

hlásit nadřízenému (Macek, Uhlíř, 1999, s. 47-51). Skrze veškeré povinnosti a zákazy, jež

byly strážníkům ukládány, se zde promítal zájem o občana.

„Československé četnictvo bylo apolitickou organizací zbavenou dokonce

i volebního práva a vyznačující se ve srovnání se sbory stráže bezpečnosti státních

policejních úřadů vysokou odborností, profesionalitou, morálkou a hrdostí na příslušnost

ke svému stavu.“ (Dlouhý, 2007, s. 10)

2.5. Protektorát Čechy a Morava (1939 - 1945)

V roce 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava, tedy Česko-slovenské území bez

odstoupených pohraničních oblastí, jenž se stal součástí Německé říše. Od jeho vzniku

se začal snižovat počet příslušníků v bezpečnostních složkách. Odstoupené oblasti byly

rozděleny mezi Německo, Maďarsko a Polsko, proto začaly policejní složky daných států

zabezpečovat nově získaná území. Proto i v našem státě začaly fungovat německé policejní

složky vedle českých, protektorátních. Postupem času se české protektorátní orgány začaly

přibližovat těm německým a převzaly tak i nechvalný německý rasový systém, jenž byl

ostře namířen proti židům. V Německu se stala policie mocenským nástrojem, tak tomu

mělo být na celém území Říše.

16

Struktura bezpečnostních složek byla zachována, existovalo zde četnictvo, státní

policie a obecní policie. Tyto složky stále spadaly do resortu Ministerstva vnitra, ale

dohlížely na ně německé bezpečnostní orgány na území protektorátu. Působnost

výkonných orgánů Třetí říše začala již v říjnu 1938 v Sudetech a skončila roku 1945

s koncem 2. sv. války. Po celou dobu dohlížel na veškeré bezpečnostní složky Vyšší vůdce

SS a policie Karl Hermann Frank (Macek, Uhlíř, 2001).

Uniformovaná policie byla ozbrojenou vojensky organizovanou složkou, která

vykonávala službu u politických a vládních policejních úřadů. Její členové měli práva

civilní stráže a příslušnou právní ochranu. Zbraň mohli použít ve stejných případech, jako

četnictvo (Macek, Uhlíř, 2001, s. 58 - 59).

Neuniformovaná policie také převzala strukturu z bývalé republiky. Jedna část

detektivů vykonávala kriminální službu, druhá část službu zpravodajskou, případně i jinou

(Macek, Uhlíř, 2001, s. 60).

V prvních letech protektorátu byly zachovány základní principy fungování obecní

policie. Součástí této policejní složky byla obecní výkonná policie a obecní požární policie.

Činnost stráže se zaměřovala jak na prevenci, jejíž cílem bylo zabránění porušení

veřejného práva, tak na represi, jenž měla takové porušení potlačit. Stále byl kladen důraz

na to, aby šli strážníci veřejnosti příkladem (Macek, Uhlíř, 2001, s. 75 - 78).

Během období protektorátu proběhly na našem území dvě zásadní reorganizace

policie, které ve své publikaci zmiňuje i Macek s Uhlířem (2001, s. 84 - 85). První

reorganizace, jenž proběhla v roce 1942, vyplývala z Heydrichova působení. Její podstatou

bylo přizpůsobení protektorátní organizace policie té německé a jejich přímé podřízení

Německu. Pořádková policie, pod kterou spadala uniformovaná státní policie i obecní

policie a četnictvo, nyní vystupovala jako uniformovaná protektorátní policie.

Bezpečnostní policie vystupovala jako neuniformovaná protektorátní policie. Snítil

poukazuje na to, že do této doby měly bezpečnostní sbory vlastní velení, roku 1942 se však

dostaly pod velení fašistických okupantů. (Snítil, 1981, s. 33)

Druhá reorganizace z roku 1944 ukládala výkonnou moc do rukou protektorátní

policie, pokud tato moc nenáležela říšským orgánům. Protektorátní policie se dělila

na uniformovanou a neuniformovanou. Nyní se však uniformovaná policie skládala

z četnictva, uniformované vládní policie, uniformované obecní výkonné policie a požární

ochranné policie. Neuniformovanou složku tvořila vládní kriminální policie a obecní

kriminální policie (Macek, Uhlíř, 2001, s. 85).

17

2.6. Československo v období 1945 - 1989

Na jaře roku 1945 vznikaly dočasně ozbrojené složky, jež měly dohled

nad osvobozeným územím Československa. Patřily mezi ně Národní milice, Národní stráž,

či Revoluční garda. Pro nastupující bezpečnostní systém se však staly nežádoucí, proto

byly ještě v červnu téhož roku zrušeny.

Po osvobození Československa, na němž měla svůj podíl Dělnicko-rolnická Rudá

armáda, byl náš stát začleněn do sovětské sféry vlivu, pro níž byl typický lidově

demokratický systém. Pro stát to znamenalo jediné, a to vytvoření jednotné bezpečnostní

struktury, což bylo zásadní změnou na našem území oproti minulosti (Macek, Uhlíř, 2011,

s. 13). Dne 17. 4. 1945 byl rozhodnutím Košické vlády zaveden Sbor národní bezpečnosti,

jež nahradil dosavadní policii a četnictvo.

Sbor národní bezpečnosti (SNB) byl politický a značně militaristický, jelikož

fungoval po vzoru sovětských bezpečnostních složek. Stal se oporou pozdějšího

komunistického režimu, i proto se tento sbor jeví v očích veřejnosti různě. Ti, jenž

se hlásili ke KSČ (Komunistické straně Československa) nahlíží na složky spojené

se stranou jinak, než ostatní občané.

„SNB byl vytvořen jako výkonný orgán správy národní bezpečnosti (okresních a

zemských NV) z vybraných příslušníků partyzánských a revolučních jednotek, jakož i osob,

které se vrátily z koncentračních a internačních táborů, po prozkoumání jejich státní,

národní a mravní spolehlivosti. S ním postupně měli splynout po provedené očistě i

příslušníci dosavadních bezpečnostních sborů (četnictva, státní policie a obecní výkonné

policie). Úkolem SNB bylo podle stávajících zákonných předpisů a nařízení pověřených

úřadů (ZOV a ONV) udržovat na území ČSR veřejný pořádek a bezpečnost“

(Macek, Uhlíř, 2011, s. 38).

Vývoj SNB byl následně ovlivněn čtyřmi klíčovými zákony. Prvním z nich byl

zákon č. 149/1947 Sb., o národní bezpečnosti, jež stanovil základní postavení

a charakteristiku SNB. Podle tohoto zákona byl výkonným orgánem státní správy a ačkoli

spadal pod ministerstvo vnitra, podléhal vojenským trestním zákonům a platil pro něj

vojenský služební řád. K úkolům Sboru náležela zejména bezpečnostní a pořádková

služba, střežení státních hranic a boj proti zločinnosti. V neposlední řadě pak činnost

k zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost,

celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále

k zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů a šetření o trestných činech soudních

(Zákon č. 149/1947 Sb., o národní bezpečnosti).

18

Dále následoval zákon č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti, který popisoval

SNB jako výkonný orgán ministerstva vnitra a krajských a okresních národních výborů.

Stal se jednotným a vojensky organizovaným sborem, jehož úkolem bylo zajistit ochranu

lidově-demokratického zřízení. Sbor měl střežit státní hranice, zajišťovat bezpečnost osob

a majetku a udržování veřejného pořádku (Zákon č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti).

Zásadní změny pak přinesl zákon č. 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, jež

ukotvil zásady již se rozvíjející socialistické společnosti. SNB se stal orgánem státního

donucení, který uplatňoval prostředky společenského působení, výchovy a prevence. Byl

vojensky organizovaným a ozbrojeným sborem (Zákon č. 70/1965 Sb., o Sboru národní

bezpečnosti). Tímto zákonem byl Sbor oficiálně rozdělen na dvě složky, a to na Veřejnou

bezpečnost (VB) a Státní bezpečnost (StB). VB byla uniformovanou složkou, jež

zabezpečovala veřejný pořádek, zajišťovala bezpečnost a plynulost silničního provozu,

podílela se na stíhání trestné činnosti apod. Oproti tomu nechvalně proslulá StB „...byla

tajnou politickou složkou sboru, která svou činností potlačovala občanská a lidská práva,

špehovala a šikanovala odpůrce totalitního režimu a udržovala rozsáhlou síť

spolupracovníků-agentů.“(Totalita, 2015, online) StB byla neuniformovanou tajnou

policií, která se stala hlavní oporou komunistického režimu. Kaplan popisuje StB jako

výkonný útvar komunistického vedení při realizaci jeho politiky a zajišťování totální

nadvlády nad společností. Charakteristickým rysem její činnosti a používaných pracovních

metod byla represe a nezákonnosti, pronásledování a vytváření atmosféry či psychologie

strachu u většiny občanů (Kaplan, 1999, s. 51)

V pořadí čtvrtý, zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, popsal SNB

jako jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, jehož základním posláním je chránit

socialistické společenské a státní zřízení, veřejný pořádek, bezpečnost osob a majetku.

Tímto zákonem byla rozšířena oprávnění a pozměněny úkoly SNB (Zákon č. 40/1974 Sb.,

o Sboru národní bezpečnosti). Podle Macka a Uhlíře bylo nejvýznamnější změnou ve

vztahu k občanům zakotvení organizované formy účasti občanů na plnění některých úkolů

SNB v podobě Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti (PS VB). (Macek, Uhlíř, 2011, s. 50)

Všichni příslušníci se měli chovat vážně, slušně a zdvořile. Veřejnost oceňovala

u příslušníků SNB hlavně neúplatnost a pravdivost. Během éry SNB se věnovala značná

pozornost spolupráci s občany, a to s cílem získat „žádoucí“ osoby na posílení ochrany

a bezpečnosti.

19

2.7. Česká republika až do současnosti

Dne 15. 7. 1991 vznikla z českých složek SNB Policie České republiky, a to

na základě zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Ze slovenských složek

vznikl Policejní sbor Slovenské republiky, který plnil podobné funkce jako Policie ČR

na našem území. Kromě těchto sborů, fungoval v Československu ještě Federální policejní

sbor.

Policie ČR v té době disponovala správní službou, službou pořádkovou, dopravní,

kriminální, kriminalisticko-technickou, expertizní, vyšetřovací, službou ochrany

ekonomických zájmů a službou ochrany ústavních činitelů.

Od 1. 1. 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika, převzala Policie ČR

i činnost Federálního policejního sboru. Mezi nové služby Policie ČR tak patřila i letecká

služba, služba rychlého nasazení a služba cizinecké a pohraniční policie. O rok později

přibyla nová služba železniční policie. V letech 2000 a 2001 přišla policie o řadu

správních agend. V důsledku rozsáhlé novelizace trestního řádu byla od 1. 1. 2002

sloučena kriminální, protikorupční a vyšetřovací služba do služby kriminální policie

a vyšetřování. Došlo tak ke zrušení institutu procesně samostatného vyšetřovatele a úřadů

vyšetřování.

V roce 2007 se téměř vytratila ochrana státních hranic, díky tomu se služba

cizinecké a pohraniční policie transformovala na službu cizinecké policie. Během roku

2007 a 2008 probíhaly změny v územní působnosti krajských správ, které tak připravovaly

policii na blížící se reformu. Od 1. 1. 2009 se Policie ČR řídí zákonem č. 273/2008 Sb.,

o Policii České republiky, který vznikl v souvislosti s již zmiňovanou, poměrně rozsáhlou

reformou (Policie ČR, 2015, online).

20

3. POLICIE DNES

Tato kapitola je zaměřena na Policii ČR a její činnost v současné době. Zabývá se

její reformou, organizací a řízením, postavením a činností. Poslední část je věnována jejím

příslušníkům a zaměstnancům, kteří přicházejí s veřejností do kontaktu.

3.1. Reforma policie

Policie vznikla v roce 1991 na základě zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České

republiky. Její první větší reforma proběhla roku 1993. Od té doby došlo k rychlému

vývoji společnost, podle které se vyvíjela i policie. V České republice byla tato

problematika řešena novelami tehdy účinného zákona, jež mohly poměrně svižně reagovat

na dobu potřebnými změnami. Těchto novel se postupně nashromáždilo až příliš, právní

úprava veřejného pořádku tak byla značně roztříštěná a nedostatečně efektivní. Kromě toho

stouply nároky společnosti, která čím dál více vyžaduje vstřícnější a vyváženější přístup

policistů. Z těchto důvodů byla v roce 2006 provedena rozsáhlá analýza policejních

činností, která se s následnými výzkumy veřejného mínění stala základem pro nastávající

Reformu.

Hlavním cílem nové reformy byla přeměna české policie v moderní policejní sbor,

který tvoří profesionálně vystupující policisté pracující v odpovídajících podmínkách.

Reorganizace měla zvýšit výkonný potenciál Policie ČR a posílit její pozici

respektovaného sboru sebevědomých, vzdělaných a dobře vybavených policistů schopných

beze zbytku dostát požadavkům efektivní veřejné služby, kterou od nich společnost

očekává. Reforma se skládala z deseti pilířů a byla založena na nově vzniklém zákoně

č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, který nabyl účinnosti 1. 1. 2009. Od té doby

naplňuje policie tuto reformu v praxi, což potrvá ještě několik let (Reforma Policie ČR,

2009, online). Reforma s sebou přinesla zásadní legislativní, organizační, personální

a ekonomické změny. Mimo jiné pak zapojení moderních informačních technologií,

sjednocení výkonu policejních činností a další změny i různé nové projekty.

Legislativní změny spočívaly v tvorbě nového zákona o policii (zákon č. 273/2008

Sb., o Policii České republiky) současně s tzv. změnovým zákonem (zákon č. 274/2008

Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České

republiky) a prováděcími vyhláškami, jež dohromady umožnili realizaci této reformy.

Vznikl nový přístup policie „od represe k prevenci“. Zaměřil se zejména na:

debyrokratizaci (zjednodušení a urychlení úřednických procesů)

21

zefektivnění policejní činnosti (co největší počet policistů v terénu)

vytvoření moderní organizační struktury policie (méně vedoucích pracovníků

a policistů v kancelářích)

sdílení odpovědnosti za bezpečnost s veřejnými i soukromými subjekty (úkoly

v oblasti bezpečnosti neplní jen policie, ale i další subjekty)

nová oprávnění pro policisty (nové zákonné nástroje pro účinnější boj

s kriminalitou) (Reforma Policie ČR, 2009, online).

Zákon o policii obsahoval nově i část o inspekci policie. Tato část byla 1. 1. 2012

zrušena zákonem č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů (a o změně

souvisejících zákonů), který vytvořil organizační složku státu a bezpečnostní sbor

pod názvem Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Z hlediska organizace bylo klíčové nové územní uspořádání policie. Se začátkem

roku 2009 bylo 8 krajských policejních správ členěných celkem na 79 okresních ředitelství

přeměněno na 8 krajských ředitelství bez dalšího členění. Takových ředitelství zároveň

ještě 6 přibylo, vzniklo tak dohromady 14 krajských ředitelství, přičemž každé z nich

spadá pod vlastní kraj. Vnitřní organizační struktura byla také upravena, nově byla

rozdělena na úroveň Policejního prezidia ČR a krajských ředitelství policie (dříve krajské

správy). K posílení spolupráce na místní úrovni přispívají tzv. koordinační dohody

uzavírané mezi obcemi a příslušnými útvary policie, které umožňují společný postup

při zajišťování veřejného pořádku v dané lokalitě.

Reforma se dotkla také personální stránky policie. Byla rozpracována nová

systemizace, díky které se od ledna 2009 snížil celkový počet řídících míst a byl

zredukován počet služebních a pracovních míst v celé policii. Na druhou stranu se zde

projevila snaha o personální stabilizaci pomocí motivačních pohovorů a programů

a především náborovou kampaní. Ta vzbudila u veřejnosti obrovský zájem nejen o práci

u policie, ale také o policii a její činnost jako takovou.

Od ledna 2009 byl zaveden nový model ekonomického řízení policie, jelikož se

krajská ředitelství policie stala samostatnými účetními jednotkami, měla tak větší možnost

hospodařit s penězi podle potřeby v konkrétních oblastech. Za zmínku stojí Projekt P1000

fungující již od roku 2006, jehož cílem je přetvořit a přebudovat služebny tak, aby se

v nich lidé cítili bezpečně a příjemně a nemuseli čelit zbytečně sekundární viktimizaci.

V této souvislosti byl kladen důraz na budování tzv. otevřených recepcí, kde pracují civilní

zaměstnanci, kteří pomáhají občanům s vyřizováním „nepolicejních“ záležitostí.

22

V rámci Reformy došlo k obnovení zastaralého vozového parku policie, což

spočívalo zejména v obměně automobilů Policie ČR, která využívá především vozy Škoda

Octavia. Vzhledem k pokroku doby byly také obstarány moderní informační technologie,

jež usnadní komunikaci jak v rámci policie, tak i mimo ní (Reforma Policie ČR, 2009,

online).

Z uvedených změn je patrné, že měla Policie ČR před Reformou mnoho

nedostatků. Dle veřejnosti může být ale největším nedostatkem chování samotných

policistů, jelikož se veřejnost dostává do kontaktu s policií právě skrze její zaměstnance

a příslušníky. Lidé se mnohdy setkávají s uzavřeným, nedostatečně vstřícným, až

arogantním jednáním policistů. Policie došla k závěru, že je nutné se na tuto problematiku

zaměřit a zahrnula ji proto i do své Reformy (Reforma Policie ČR, 2009, online). Heslem

Policie ČR se stalo dnes již proslulé „Pomáhat a chránit“, tedy pomáhat všem slušným

lidem a chránit je před těmi, kteří nerespektují zákony.

3.2. Organizace a řízení policie

V každém státě se společenská situace neustále mění. Stejně tak se může měnit

bezpečnostní situace, kterou pak reflektuje organizační struktura bezpečnostních sborů.

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, kvůli možným změnám nevymezuje

organizační strukturu policie podrobně. Policii tvoří podle § 6 tohoto zákona:

Policejní prezidium České republiky

útvary policie s celostátní působností

krajská ředitelství policie

útvary zřízené v rámci krajského ředitelství

Útvary policie s celostátní působností zřizuje na návrh policejního prezidenta

ministr. Útvary zřízené v rámci krajského ředitelství zřizuje na návrh ředitele krajského

ředitelství policejní prezident (Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). Podle

§ 4 odst. 5 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů připravuje návrh

organizační struktury policejní prezident a schvaluje jej podle platné systemizace ministr

vnitra. (Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů)

Policejní prezidium České republiky sídlí v Praze. Podle § 5 zákona o Policii ČR

stojí v jeho čele policejní prezident, který odpovídá za činnost policie ministrovi vnitra.

(Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky) Policejní prezidium řídí výkon

policejní činnosti. Určuje cíle rozvoje, řeší koncepci organizace a řízení a stanoví

jednotlivé úkoly Policie ČR. V neposlední řadě pak analyzuje a kontroluje činnost policie,

23

vytváří podmínky pro plnění úkolů a zároveň koordinuje činnost policistů při plnění úkolů,

jež přesahují jejich působnost (Policie České republiky, 2010, s. 6). Součástí Policejního

prezidia jsou ředitelství jednotlivých služeb policie, které jsou rozděleny mezi prvního

náměstka policejního prezidenta, náměstka policejního prezidenta pro Službu kriminální

policie a vyšetřování (SKPV), náměstka policejního prezidenta pro ekonomiku, kancelář

policejního prezidenta, ředitele pro podporu výkonu služby, odbor vnitřní kontroly a odbor

personální. (Policie ČR, 2015, online)

Policejnímu prezidentovi jsou organizačně podřízeny útvary policie s celostátní

působností, které plní specifické a vysoce specializované úkoly na celém území státu. Patří

mezi ně Kriminalistický ústav Praha, Národní protidrogová centrála SKPV, Úřad

dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV, Útvar odhalování korupce

a finanční kriminality SKPV, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV, Útvar

speciálních činností SKPV, Útvar zvláštních činností SKPV, Útvar pro ochranu prezidenta

ČR, Útvar pro ochranu ústavních činitelů, Útvar rychlého nasazení, Ředitelství služby

cizinecké policie, Pyrotechnická služba a Letecká služba. (Vangeli, 2014, s. 42 - 43)

Krajská ředitelství policie jsou útvary, které slouží veřejnosti na vymezeném území.

Jsou organizační složkou státu a zároveň jeho účetní jednotkou, jelikož samostatně

hospodaří s finančními prostředky ze státního rozpočtu. Každému ředitelství předsedá

ředitel, který je přímo podřízen policejnímu prezidentovi. Příloha k zákonu o Policii ČR

stanoví názvy, působnost a sídla jednotlivých ředitelství, kterých je díky nejnovější

reformě policie v České republice 14 (Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky).

Útvary v rámci krajského ředitelství může na návrh krajského ředitele zřizovat

Policejní prezident. Mezi útvary patří jak obvodní a městská ředitelství, tak i tzv. územní

odbory.

„V rámci krajského ředitelství jsou zřízeny územní odbory, po linii vnější služby

a služby kriminální policie a vyšetřování, vykonávající působnost policie na svém teritoriu

(jedná se o územní obvody bývalých okresních ředitelství policie).“

(Hrudka, Zámek, 2012, s. 32)

Činnost těchto odborů a obvodních a městských ředitelství je více méně podobná

činnosti bývalých okresních ředitelství policie. Tyto útvary mají své ředitele. Všechny

nižší organizační součásti policie jsou také součástí krajského ředitelství. Jedná se zejména

o obvodní a místní oddělení služby pořádkové policie (Vangeli, 2014, s. 44 - 45).

Dřívější členění policie na konkrétní služby se již oficiálně nepoužívá. Stále se však

s tímto rozdělením služeb můžeme setkat v různých interních aktech řízení policie. Interní

24

akty řízení jsou dle ministerstva vnitra předpisy vnitřního charakteru, jež konkretizují

oprávnění a povinnosti pracovníkům policie. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2008,

online) Patří mezi ně například závazné pokyny policejního prezidenta.

3.3. Postavení a činnost Policie ČR

Postavení Policie ČR

Policie ČR se řídí velkým počtem právních předpisů, jak v rámci České republiky,

tak i na mezinárodní úrovni, proto zmíním jen několik z nich. Základním legislativním

dokumentem, kterým se tento sbor řídí, je v současné době zákon č. 273/2008 Sb., o Policii

České republiky, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2009. Mezi důležité předpisy patří

zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona

o Policii České republiky, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků

bezpečnostních sborů, dále například zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nebo správní

řád (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád). Jelikož patří policie k orgánům činným v trestním

řízení, nelze opomenout trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a trestní řád

(zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním).

Stejně jako Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České

republiky, Vězeňská služba České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů,

Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace, je i Policie

České republiky bezpečnostním sborem ČR. (Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru

příslušníků bezpečnostních sborů) Mimo jiné patří mezi základní složky integrovaného

systému, které zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné

události, její vyhodnocení a neodkladný zásah. (Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném

záchranném systému a o změně některých zákonů)

Činnost Policie ČR

Policie ČR je orgánem veřejné správy, vykonává tedy správní činnost ve veřejném

zájmu. Konkrétně se pohybuje v oblasti státní správy v porovnání např. s obecní policií,

která je orgánem místní samosprávy. Činnost policie spočívá především ve výkonu

tzv. správního dozoru, jímž se rozumí správní činnost vykonavatele veřejné správy

(dozorčího orgánu) spočívající v pozorování chování jemu nepodřízených subjektů a jeho

porovnávání s chováním vyžadovaným právními normami. Policie ČR vykonává

konkrétně pořádkový dozor a zásahovou činnost. Pořádkový dozor je dozor vykonávaný

na veřejně přístupných místech nesměřující primárně ke konkrétně určeným osobám.

25

V případě porušení norem nastupuje zásahová činnost, která se již zaměřuje na konkrétní

osoby. Zásah je realizován faktickými pokyny a donucovacími úkony, jež nemají povahu

formálních správních aktů. Faktické pokyny jsou zákazy či příkazy, které konkretizují

obecná pravidla chování osob. Donucovací úkony představují efektivní donucování nebo

jeho bezprostřední hrozbu a dělí se na bezprostřední zásahy a exekuční úkony.

Bezprostřední zásahy směřují k odvrácení nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje právem

chráněné zájmy, zatímco exekuční úkony vynucují již dříve uloženou povinnost, kterou

osoba nesplnila dobrovolně (Škoda, Vavera, Šmerda, 2009, s. 34; Vangeli, 2014, s. 2 - 6).

Nový zákon o Policii ČR, popisuje policejní činnost opatrně. Snaží se o co

nejobecnější vymezení, jelikož zde dochází často k náhlým změnám a dle názorů

některých odborníků ani není možné taxativně vymezit veškerou činnost a úkoly policie.

Věcnou působnost policie určují úkoly, jenž jsou uvedeny v § 2 zákona o policii

v aktuálním znění. (Škoda, Vavera, Šmerda, 2009, s. 35) Na začátku této části zákona

je uvedeno, že policie slouží veřejnosti, tedy svým občanům. Následně je uveden výčet

stěžejních úkolů Policie ČR, které lze rozdělit do tří velkých okruhů:

Ochrana bezpečnosti osob a majetku a veřejného pořádku

Tato oblast zahrnuje ochranu před vším, co ohrožuje osoby či majetek. Řadíme sem

např. ochranu ústavních činitelů, ochranu důležitých objektů včetně jaderných zařízení

nebo dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu apod. Ochrana bezpečnosti

osob představuje ochranu před porušováním zájmu na ochraně života, zdraví, svobody atd.

Bezpečnost majetku zahrnuje ochranu před zničením, poškozením, odcizením atd. Veřejný

pořádek představuje souhrn pravidel chování osob na veřejnosti (Vangeli, 2014, s. 17 - 18).

„Policie musí chránit bezpečnost osob a majetku bez ohledu na to, zda jde o státní

občany České republiky, cizince, bezdomovce nebo uprchlíky (azylanty).“

(Mates et al., 2009, s. 13)

Předcházení trestné činnosti a plnění úkolů podle trestního řádu

Předcházením trestné činnosti se myslí různé preventivní aktivity policie, mezi něž

patří veškerá opatření prevence kriminality, tedy cílené, plánovité, koordinované

a komplexní působení na příčiny a podmínky trestné činnosti, s cílem takovému jednání

předcházet. (Škoda. Vavera, Šmerda, 2009, s. 36)

„Důležitou součástí předcházení sociálně patologickým jevům v oblasti vnitřního

pořádku a bezpečnosti je samozřejmě vzdělávání. Důležitá je též spolupráce se subjekty

věnujícími se pomoci obětem trestných činů, zejména na základě zák. č. 45/2013 Sb.,

o obětech trestných činů.“ (Vangeli, 2014, s. 80)

26

Policie plní úkoly dle trestního řádu, jako je odhalování trestné činnosti včetně

případných opatření k předcházení trestné činnosti, prověřování a stíhaní, tj. vyšetřování

trestných činů. (Vangeli, 2014, s. 20)

Plnění dalších úkolů na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřených

Policii ČR zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo

mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu

Pro snazší pochopení problematiky je nutné vymezit základní pojmy. Vnitřní

pořádek zahrnuje veřejný pořádek, bezpečnost osob a majetku, zatímco vnitřní bezpečnost

je chápána jako zabezpečení podstatných náležitostí demokratického právního státu.

(Škoda, Vavera, Šmerda, 2009, s. 36) Policie ČR postupuje nejen podle vnitrostátních

předpisů, ale také podle právních předpisů na úrovni Evropské unie, kam spadají

především nařízení EU. Činnost Policie ČR je také vázána mezinárodními smlouvami,

které jsou součástí právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem v rámci ČR

(Mates et al., 2009, s. 15).

Ostatní činnost

Policie vykonává i doprovodné činnosti, které nejsou vymezeny zákonem, jelikož

nejsou typicky policejní. Neodmyslitelně mezi ně patří aktivity, které jsou běžně součástí

jakékoliv instituce či organizace. Lze sem řadit např. informační, ekonomickou, či

organizační činnost. Další skupinou jsou činnosti, které jsou přirozenou součástí plnění

policejních úkolů. Jedná se především o kriminalisticko-technickou, pyrotechnickou,

znaleckou, vědecko-výzkumnou, vzdělávací a výcvikovou činnost. Používání policejních

letadel a zabezpečování jejich provozu, provozování operačních středisek a pracovišť

pro příjem tísňového volání, analytickou a informatickou policejní činnost, policejně-

komunikační a informační činnost a činnost právní. Policie ČR se věnuje například i chovu

a výcviku služebních psů a koní, nebo také speciální potápěčské činnosti.

(Vangeli, 2014, s. 10)

3.4. Příslušníci a zaměstnanci Policie ČR

Vzhledem k tomu, že veřejnost přichází do kontaktu s policií právě skrze její

pracovníky, je nutné alespoň ve stručnosti zmínit personální stránku Policie ČR. Tu lze

rozdělit do dvou hlavních skupin, kdy první skupinu tvoří příslušníci a druhou zaměstnanci

Policie ČR.

Právní poměry a služební vztahy příslušníků PČR upravuje na rozdíl od jejích

zaměstnanců zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních

27

sborů. Policisté se tak mohou dostat do služebního poměru k České republice, a to pokud

jsou zde státním občanem starším 18 let. Zároveň musí být bezúhonní, splňovat stupeň

vzdělání stanovený pro dané služební místo a v neposlední řadě musí být zdravotně,

osobnostně a fyzicky způsobilí k výkonu služby. Policisté nesmí vykonávat žádnou

vedlejší výdělečnou činnost, stejně tak nesmí být členy politických stran či hnutí. Uchazeči

o práci u PČR prochází nelehkých přijímacím řízením, jehož součástí je mimo jiné

komplexní zdravotní prohlídka, psychologické vyšetření a prověrka tělesné zdatnosti.

Ke všem novým uchazečů se přistupuje rovnoprávně, jejich přijetí proto nelze odepřít např.

z důvodu rasy, pohlaví, věku, víry, nebo sociálního původu (Policie České republiky, 2010,

s. 8). Policisté jsou dle § 10 zákona o policii oprávněni vykonávat „úkony“, tj. jakékoliv

úkony v rámci jejich pravomoci, a to nejen ve službě, ale i mimo službu. Mimo to jsou

oprávněni provést „zákrok“, který chápeme jako úkon, v němž dochází k přímému

vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly

nebo hrozby jejího použití (Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky).

Právní vymezení práce zaměstnanců policie nalezneme přednostně v zákoně

o policii (Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky) a v zákoníku práce (Zákon č.

262/2006 Sb., zákoník práce). Zaměstnanci smí konat pouze „úkony“ v pracovní době,

nikoliv však mimo ní. Úkon zaměstnance je výkonem pravomoci stanovené na základě

zvláštních předpisů (Mates et al., 2009, s. 28 - 29).

Příslušníci a zaměstnanci PČR mají povinnost chovat se při plnění svých úkolů

zdvořile. Dbají přitom cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní. V případě ohrožení

nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie, je

policista ve službě a zaměstnanec PČR v pracovní době povinen provést úkon v rámci své

pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby toto ohrožení nebo porušení odstranil. Policista

má tuto povinnost i v době mimo službu, pokud je bezprostředně ohrožen život, zdraví

nebo svoboda osob, a také pokud je ohrožen majetek anebo pokud došlo k útoku na tyto

hodnoty. Mimo jiné je kladen důraz na přiměřenost postupu (Zákon č. 273/2008 Sb.,

o Policii České republiky).

28

4. VEŘEJNOST - VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Zákon o policii říká, že Policie ČR slouží veřejnosti. (Zákon č. 273/2008 Sb.,

o Policii České republiky) Vztah mezi policií a veřejností se tudíž stává základním prvkem

jejich spolupráce a má značný podíl na fungování policie celkově. Nesvadba se zmiňuje

o specifickém vztahu české veřejnosti k policii, který je podmíněn geopolitickým

postavením a historií českých zemí. Mezi jeho rysy patří:

Tradičně nízká úctu k autoritě, zejména k autoritě státu a jeho orgánům, kterým je

samozřejmě i policie.

Tradičně nízká úcta k uniformě, ať už vojenské či policejní.

Tradičně laxní vztah českých občanů k požadavkům kázně, disciplíny apod.

Časté „švejkování“ ve vztahu k nadřízeným (Nesvadba, 2009, s. 181 - 182).

Veřejnost je pojem sám o sobě. Všeobecná encyklopedie vysvětluje veřejnost jako

část společnosti, která se angažuje na společenském dění v celku nebo na jeho konkrétních

problémech. Autoři encyklopedie upozorňují, že jde o historicky proměnlivý pojem, tedy

že byla veřejnost v každém období reprezentována různě, širokou vrstvou obyvatelstva

(Diderot, 1999, s. 1579).

Na termín „veřejnost“ lze však nahlížet z hlediska různých úhlů pohledu, z hlediska

různých věd, osob, povolání a dalších. Např. český filosof a estetik, Antonín Mokrejš,

pojímá veřejnost filosoficky a popisuje ji, jako jisté místo či spíše jistý prostor v rámci

každého konkrétního společenství, přičemž zmíněné místo nebo prostor by podle něj mělo

umožňovat a také zaručovat viditelnost pro všechny členy příslušného společenství. Autor

vychází z toho, že lidé žijí zpravidla v rámci nějakého společenství, jež má své specifické

členění. Zmiňovaná viditelnost je zde chápána právě jako porozumění tomuto členění

a nezbytný souhlas s ním. Viditelnost v sobě zahrnuje dvě složky, něco, co lze vidět

a k vidění se nabízí a vybízí k němu, a z někoho, kdo je způsobilý vidět a také opravdu

vidí. Obě složky nejsou nijak dané, ale utváří se v průběhu života. To rovněž platí

pro samotnou veřejnost, která se utváří postupně v průběhu života konkrétního

společenství a je důležité se touto problematikou zabývat (Mokrejš, 2005, s. 7 - 8).

Skupina odborníků z oblasti sociologie může zase tvrdit něco jiného. Např. Urban,

Dubský a Murdza charakterizují veřejnost takto: „Veřejností je rozuměna větší část

společnosti (populace) manifestující zájem o společenské dění, řešení problémů a aktivně

29

se projevující. V sociologii veřejného mínění se uplatňuje spolu s termínem subjekt

veřejného mínění.“ (Urban, Dubský, Murdza, 2011, s. 125) Ovšem i autoři v rámci

jednoho oboru se od sebe ve svých tvrzeních liší. Důkazem je definice Maříkové

a kolektivu, jež popisuje veřejnost jako větší část společnosti, která je zainteresovaná

na výsledcích ekonomických a společenských aktivit s obecnějším dopadem, na řešení

určitého společenského problému, potažmo na společenském dění jako takovém. Vidí

veřejnost jako skupinu, o jejíž přízeň se uchází decizní sféra, politické strany, masmédia,

producenti a distributoři spotřebního zboží. Soustřeďují se na ni všelijaké reklamní či

propagační akce za účelem získání její přízně (Maříková, Petrusek, Vodáková, 1996,

s. 1382).

To, co je označováno jako veřejné, je obecně chápáno jako něco, co se týká

veřejnosti. Ať už jde o veřejnou správu, veřejný majetek, veřejné zakázky, nebo např.

veřejnou podporu. Důležitým pojmem je však v tomto ohledu veřejné mínění. Všeobecná

encyklopedie popisuje veřejné mínění, jako navenek projevené a vyjádřené názory

o otázce, která má veřejný význam. Nejde o pouhé mínění většiny, ale o aktivně projevené

mínění ve veřejné sféře (Diderot, 1999, s. 921).

Dle sociologického slovníku je veřejné mínění v podstatě také vyjádřením názoru,

jelikož je odezvou veřejnosti a zastává ve společnosti funkci sociální kontroly, která je

velice důležitá pro správné fungování společnosti. Veřejné mínění je zde navíc popsáno

jako koncept mínění vztažený k veřejnosti, přičemž samotné mínění je označením

pro subjektivní úsudek, názor nebo domněnku, které mohou, ale nemusejí být vysloveny

a podloženy vlastním hodnocením. Nejde o přání, příkazy, prosby, víru, ani o vyjádření

prokázaných faktů. Jde o něco, čím se subjekt (člověk) odliší od ostatních, nebo se s nimi

naopak ztotožní (Maříková, Petrusek, Vodáková, 1996, s. 630, 631, 1382). Z výše

uvedených definic vyplývá, že lze veřejné mínění vesměs chápat jako názory veřejnosti

na různé aktuální otázky a problémy, nebo také jako hodnocení sdílené v rámci

společnosti.

S veřejností souvisí vše, co se týká člověka, který je součástí společnosti. Právě

společnost je dalším stěžejním pojmem. Pokud si ji budeme vysvětlovat v nejširším

možném pojetí, dostaneme dle sociologického slovníku synonymum pro lidstvo jako celek,

lidský rod a největší společenskou skupinu, do které vůbec může člověk patřit.

(Maříková, Petrusek, Vodáková, 1996, s. 1194)

Mucha popisuje společnost odlišně: „Společnost je jedním ze základních

sociologických pojmů. Tímto termínem označujeme skupinu lidí, kteří žijí na určitém

30

území, podléhají témuž systému politické autority a moci a uvědomují si, že mají jinou

identitu než ostatní skupiny žijící v jejich sousedství. Některé společnosti jsou velmi malé

a jiné jsou velmi početné, mnohamilionové. Sociologické pojetí společnosti je ovlivněno

tím, že sociologie studuje sociální život skupin a společností s ohledem na chování člověka

jako sociálního tvora.“ (Mucha, 2009, s. 71) Všeobecně tedy platí, že se jedná o skupinu

tvořenou lidmi, kteří žijí na stejném místě ve stejný čas.

Speciálním slovním spojením, užívaným čím dál tím častěji, je tzv. „community

policing“. Nesvadba jej popisuje jako model spolupráce policie s veřejností, jehož cílem je

zapojit veřejnost do policejní práce tak, aby se zvýšila její efektivnost, ale i autorita

a prestiž. Tento přístup zdůrazňuje, že úlohou policie není jen tzv. trestní služba, ale

především služba veřejnosti. Snaží se o větší angažovanost občanů v kontrole kriminality

a směřuje ke společnému řešení bezpečnostní problematiky (Nesvadba, 2009, s. 185 - 187).

„Community policing“ se stalo nedílnou součástí práce policie, jelikož jí napomáhá

udržovat vztah s veřejností.

31

5. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POHLED VEŘEJNOSTI

NA POLICII ČR

Jelikož je veřejnost ta část společnosti, která o sobě dává vědět a je svým způsobem

otevřená, existuje mnoho různorodých stran, které ji ovlivňují. Mezi faktory, jenž

v současnosti nejvíce ovlivňují názory a celkový pohled veřejnosti na Policii ČR patří

samotné chování a jednání policistů. Lidé si nemohou nevšimnout přístupu policistů, jejich

kladných či záporných vlastností. Stejně tak je těžké přehlédnout v dnešní době častokrát

medializovanou kriminalitu policistů. A právě média jsou dalším faktorem, kterému je

třeba věnovat pozornost.

5.1. Etika

S etikou je bezprostředně svázaná morálka, kterou chápeme jako historicky daný

soubor hodnot, principů, norem a ideálů, který říká společnosti co je dobré a co ne. Jinými

slovy stanoví, co se v určité společnosti dělá nebo nedělá (Nesvadba, 2009, s. 11). Etika je

teorií morálky, snaží se najít společné a obecné základy morálky a zdůvodnit je.

(Sokol, 1996, s. 290) Dufková a Zlámal uvádí tři linie etiky - osobní, skupinovou

a profesionální. Osobní etika představuje morální zásady, hodnoty a přesvědčení

jednotlivce. Z hlediska policie jde o rozhodnutí policisty o tom jak bude jednat

v souvislosti s jeho věkem, zkušenostmi apod. Skupinová etika je výsledkem vzniklého

specifického skupinového chování, které na členy skupiny vyvíjí jistý tlak. Policista se

může dostat do konfliktu své osobní a skupinové morálky, která může být lepší, nebo

naopak horší. Profesionální etika představuje soubor pravidel jednání členů dané profese

(Dufková, Zlámal, 2005, s. 5). Důležitým dokumentem, jenž upravuje základní etické

principy Policie ČR je tzv. Etický kodex Policie České republiky.

Etický kodex Policie ČR byl vydán na základě rozkazu policejního prezidenta

č. 1/2005. Byl vytvořen interně pracovní skupinou, kterou tvořili příslušníci a zaměstnanci

Policie ČR, pracovníci Ministerstva vnitra ČR a konzultanti u nevládních organizací

(Policie ČR, 2013, online). Etický kodex Policie ČR je určen nejen policistům

a občanským zaměstnancům policie, ale také veřejnosti. Jeho smyslen je formulovat

nejobecnější mravní principy, hodnoty a normy, jimiž se má Policie ČR řídit. Primárně

usiluje o seznámení policistů s morálními a mravními nároky, které jsou na ně kladeny

ze strany Policie ČR a veřejnosti (Nesvadba, 2009, s. 206 - 209).

32

Kodex je rozdělen do šesti stěžejních bodů, kterými je cíl PČR, základní hodnoty

PČR, závazek PČR vůči společnosti, závazek vůči ostatním příslušníkům PČR, osobní

a profesionální přístup příslušníků PČR (viz. Příloha č. 1).

5.2. Kriminalita policistů

Termínem kriminalita, nebo také zločinnost, označujeme souhrn trestných činů,

které byly spáchány úmyslně či z nedbalosti, trestě odpovědnými osobami, v určitý čas, na

určitém místě. Trestným činem se přitom rozumí protiprávní čin nebezpečný

pro společnost, který je popsán v trestním zákoníku (Kraus, Hroncová, 2010, s. 30).

Salvet ve své knize zmiňuje, že se trestná činnost v řadách příslušníků

a zaměstnanců Policie ČR vyskytuje poměrně v malé míře. Přesto je nutností se jí

důkladně zabývat, jelikož je považována za značně nebezpečnou, a to odůvodněně.

Policisté totiž dělají přesný opak toho, co zastávají ve své profesi a to má neblahý vliv

především na důvěru veřejnosti vůči policii. Znepokojující je i fakt, že protiprávní jednání

páchá zpravidla kvalifikovaný a školený pachatel, který zná dobře policejní praxi a je tak

schopen čelit policejnímu pátrání a vyšetřování. Živnou půdou pro kriminalitu celkově se

stal revoluční převrat, konkrétně období po roce 1990. Došlo ke změně etických a právních

norem, režim se takřka vytratil, dosavadní kult komunistické strany byl nahrazen kultem

peněz a soukromý majetek byl povýšen na vrchol hodnotového žebříčku. Sociální

postavení a úspěch byl nyní posuzován podle majetku, což s sebou přineslo nelegální

zvyšování příjmů, a to v celé společnosti. V současné době je dle autora kamenem úrazu

nedostatečná morální výchova, nedostatečný rozvoj sociálních kompetencí policistů

a v neposlední řadě i nepřesná legislativa v oblasti sankcí. Nejčastějšími pohnutkami

k páchání trestné činnosti u policistů bývá příležitost daná specifickým postavením vůči

občanovi a kriminogenní prostředí, které je motivuje a zároveň nutí k přebírání

patologických návyků od svých kolegů (Salvet, 2011, s. 18 - 23).

Objasňování a stíhání kriminality bezpečnostních sborů, resp. policie, má od roku

2012 na starosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Ta, jakožto samostatný

ozbrojený bezpečnostní sbor, funguje jako nezávislý inspekční orgán, jejímž úkolem je

vyhledávat, odhalovat a vyšetřovat skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu

příslušníkem Policie ČR, celníkem, příslušníkem Vězeňské služby, příslušníkem inspekce

samotné, anebo zaměstnanci těchto útvarů (Generální inspekce bezpečnostních sborů,

2012, online).

33

„Z meziročního srovnání dvouleté činnosti inspekce je patrné, že došlo ke snížení

počtu trestně stíhaných osob v působnosti inspekce, a to z 355 na 269...“

(Generální inspekce bezpečnostních sborů, 2014, online)

5.3. Média

Současná doba 21. století je právem považována za „mediokracii“ (vládu médií),

nebo také za společnost informační. Může za to takřka všudypřítomnost médií, jenž mají

silný formující potenciál a podílí se tak na utváření veřejného mínění. Média jsou dnes

jedním z nejčastěji diskutovaných témat, jelikož se stala součástí našeho světa, v některých

případech dokonce nahradila dříve běžné záležitosti patřící k životu. O tématu médií,

masmédií, masové komunikace, masové kultuře a s tím související konzumní společnosti

lze přemýšlet, psát, či debatovat hodiny a hodiny. Tato práce ze zmiňovaných důvodů

může pouze nastínit problematiku médií a jejich vlivu na veřejnost.

Média, masmédia

Dle Reifové pojem médium pochází z lat. medium, což znamená prostředek,

prostředí, nebo to, co zprostředkovává děj. Média nemají jasně dané hranice, v oboru

mediálních studií však představují důležitý článek mezi komunikátorem a adresátem.

„Jsou to prostředky masové komunikace, které přenášejí informace v různých formách

a za různým účelem.“ (Reifová, 2004, s. 139) Urban, Dubský a Murdza sem řadí přímé

individuální prostředky komunikace (např. mimika) a technické prostředky (např.

počítačová síť), zároveň i jednotlivé organizace masové komunikace (např. redakce)

a sociální instituce (např. demokratický tisk). K médiím samotným se váže pojem masová

média (masmédia), jenž pochází z angl. mass media, v překladu tedy hromadné sdělovací

prostředky, prostředky masové komunikace. „Masovými médii se rozumí komunikační

prostředky a instituce, které dokáží velkokapacitně vyrábět sdělení veřejného charakteru

a distribuovat je směrem k rozptýlenému, rozmanitému a individuálně neurčenému publiku.

Jedná se o noviny, časopisy, knihy nebo třeba vysokonákladové letáky (souhrnně tisk), dále

rozhlas, televizi, film - kinematografii, fotografii a veškeré druhy masově šířených

obrazových a zvukových záznamů (video, CD/DVD, internet).“ (Urban, Dubský, Murdza,

2011, s. 48)

Funkce médií

Média by měla plnit funkci informační, kontrolní, sociální, vzdělávací a zábavní.

Současná svoboda médií však tyto funkce determinuje a realita je často jiná. Média jsou

34

zpravidla propojena s businessem, což může deformovat objektivitu sdělovaných

informací. Cíleně upravují fakta dle profesionální etiky a logiky trhu, čímž ovlivňují

postoje, názory a chování veřejnosti. Informační funkce byla upozaděna na úkor funkce

zábavné, výrazným trendem se stal negativismus s konfliktností a senzacechtivostí,

vzrostla míra komercializace médií, došlo k degeneraci politického zpravodajství

a mezinárodní žurnalistiky a postupně dochází ke ztrátě kontextu. Porovnávání se

s konkurencí mezi médii má za následek, že po určité době píší všechny noviny to samé,

profesionální úroveň se tak vytrácí (Urban, Dubský, Murdza, 2011, s. 50, 61 - 68).

Média jsou častokrát pohlcena svou prací, že si ani neuvědomují, jakou mají

odpovědnost. V některých případech dochází až k výsměchu morálky a etiky. Dufková

a Zlámal uvádějí jako příklad medializované policejní případy, kde dochází k velkému

tlaku na příslušníky a zaměstnance Policie ČR, aby dopadli pachatele či pronásledovali

teroristy. Takový tlak může mít neblahý vliv na jejich chování a pojetí profesionality

(Dufková, Zlámal, 2005, s. 6). Tuto stránku věci ovšem veřejnost nevidí a je odkázána

na to, co jim média zprostředkují.

5.4. Faktory ovlivňující konkrétní podobu důvěry mezi policií a veřejností

Vztah jako takový není nikdy záležitostí jedné strany. Nesvadba (2009, s. 182 -

184) tvrdí, že tato zásada platí i ve spolupráci mezi policií a veřejností. Faktory ovlivňující

konkrétní podobu důvěry mezi policií a veřejností podle autora jsou:

Sociální klima

Celková bezpečnostní situace

Mediální prezentace policejní práce

Ekonomická situace občanů (čím vyšší ekonomický status občana, tím lépe hodnotí

stav bezpečnosti)

Věk občanů (čím mladší, tím vyšší spokojenost)

Jednotlivé individuální a skupinové tenze, frustrace atd.

Rychlost a úspěšnost objasňování trestné činnosti policií

Sebeprezentace samotné policie

Úroveň transparentnosti policejní služby pro občany

Přístupnost vyšetřování kriminality policistů

Je dokázáno, že ze všech determinantů, jenž mají vliv na vztah policie-veřejnost,

narušuje nejvíce důvěru veřejnosti nezákonné či neetické chování a jednání policistů.

35

6. VLASTNÍ VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

Policie ČR je nedělitelnou součástí české společnosti a stává se tak mnohdy

středem pozornosti, ať už v dobrém, či špatném slova smyslu. Díky patrné diskusi

veřejnosti na téma policie a problematiky, která se k ní váže, vzniklo několik výzkumů

veřejného mínění, jejichž snahou bylo získat odpovědi na otázky týkající se právě této

problematiky.

Následující kapitola je praktickou částí celé práce. Věnuje se vlastnímu výzkumu,

který zjišťuje názory veřejnosti na Policii ČR a související problematiku

v Královéhradeckém kraji.

6.1 Projekt výzkumného šetření, stanovení hypotéz

Výzkumným problémem je veřejné mínění o Policii ČR a její činnosti. Cílem je

zjistit, jaký je pohled veřejnosti na Policii ČR v Královéhradeckém kraji a zda nějakým

způsobem souvisí s relativně nízkou mírou spolupráce českých občanů s Policií ČR.

Výzkum je založen na kvantitativní formě, jejíž metodou je dotazník. Dle Gavory

představuje dotazník kladení otázek a získávání odpovědí písemnou formou. Osoba

vyplňující dotazník se nazývá respondent, jednotlivé prvky dotazníku jsou otázky.

Dotazník je nejčastější metodou zjišťování dat, díky zdánlivé jednoduchosti. Někdy se

však stává, že je vytvořen, zadán a vyhodnocen nesprávně (Gavora, 2008, s. 122).

Dotazník byl určen osobám starším 15-ti let z Královéhradeckého kraje. Je tvořen

uzavřenými, polouzavřenými, i otevřenými otázkami. Uzavřené otázky dávají

dotazovanému na výběr z možných odpovědí, otevřené poskytují respondentovi volnost

v odpovědích a nijak ho neomezují, polouzavřené otázky jsou kombinací obou

předchozích. Dotazník se skládá celkem z 29 otázek a je rozdělen do tří základních částí.

V úvodní části je hlavička, kde ve stručnosti představuji svůj studijní obor, zaměření

bakalářské práce a význam odpovědí s pokyny, jak dotazník vyplnit. Upozorňuji zde mimo

jiné na anonymitu předkládaného dotazníku. Další část tvoří již samotné otázky, jež

nejprve směřují k zjišťování faktografických údajů respondenta a následně ke zjišťování

názorů na Policii ČR a problematiku s ní spojenou. Poslední část je věnována poděkování

za vyplnění, které trvá několik minut (viz. Příloha č. 2). Zadávání dotazníku předcházel

předvýzkum, ve kterém byli respondenti dotazováni, zda rozumí zadání a také, zda by

vůbec byli ochotni se výzkumu zúčastnit. Jejich odpovědi byly později započítány

36

do celkového výsledku. Dotazník byl administrován veřejnosti během měsíce března 2015

v tištěné i elektronické podobě. Celkem vyplnilo dotazník 260 respondentů.

Nedílnou součástí výzkumu jsou hypotézy. Hypotéza je vědecký předpoklad, jenž

vychází z teoreticky zpracovaných poznatků o daném tématu (Gavora, 2008, s. 63).

Hypotézy tohoto výzkumného šetření vycházejí z výzkumu veřejného mínění, které

proběhlo v roce 2007 pod záštitou společnosti Ipsos TAMBOR. Výzkum s názvem

„Spokojenost občanů s prací Policie ČR“ byl realizován v rámci České republiky,

pro účely vlastního výzkumu však vycházím z výsledků pro tehdejší Východočeský kraj.

Pro vlastní výzkumné šetření bylo stanoveno těchto 5 hypotéz:

Hypotéza č. 1: Nadpoloviční většina respondentů z Královéhradeckého kraje je

spokojena s prací Policie ČR celkově.

Tato hypotéza vychází ze zmiňovaného výzkumu veřejného mínění, kdy byla

zjištěna vysoká míra spokojenosti občanů (přes 70%) tehdy Východočeského kraje,

do kterého spadal i dnes již Královéhradecký kraj. Předpokládáme tedy, že v tomto kraji

bude spokojenost respondentů s prací Policie ČR obdobně vysoká. Tuto hypotézu ověřuje

položka č. 9 a 10.

Hypotéza č. 2: Většina dotazovaných je přesvědčena, že jim bude v případě potřeby

poskytnuta rychlá a účinná pomoc Policie ČR.

Hypotéza předpokládá, že si většina dotazovaných myslí, že pokud budou

potřebovat naléhavě pomoc Policie ČR, bude jim rychle a účinně tato pomoc poskytnuta.

Hypotéza vychází z výzkumu, který v roce 2007 zjistil, že až 74% obyvatel tehdejšího

Východočeského kraje bylo přesvědčeno, že jim bude tato pomoc poskytnuta. Tento

předpoklad ověřuje položka č. 14.

Hypotéza č. 3: Více než polovina respondentů deklaruje, že by byla ochotna

informovat Policii ČR v roli svědka trestné činnosti.

Tato hypotéza vychází ze stejného výzkumu, který prokázal, že by nadpoloviční

většina respondentů byla ochotna informovat Policii ČR o té trestné činnosti, jejíž byla

svědkem. K ověření této hypotézy slouží dotazníková položka č. 17.

Hypotéza č. 4: Méně než polovina dotazovaných osob se domnívá, že Policie ČR

informuje o své činnosti dostatečně.

Vzhledem k výsledkům výzkumu společnosti Ipsos TAMBOR, kde se pouze 44%

respondentů domnívalo, že Policie ČR informuje o své činnosti dostatečně, lze

předpokládat, že budou výsledky i v tomto případě podobné. Hypotéza tedy předpokládá,

37

že si méně než polovina respondentů myslí, že je podávání informací Policií ČR o její

činnosti dostatečné. Tuto hypotézu ověřuje položka č. 24.

Hypotéza č. 5: Více než polovina respondentů považuje práci u Policie ČR

za prestižní povolání.

Tato hypotéza vychází ze stejného výzkumu, kde bylo zjištěno, že až 70%

respondentů z tehdejšího Východočeského kraje považovalo zaměstnání u Policie ČR

za prestižní. Předpokládáme, že více než polovina dotazovaných vnímá práci u Policie ČR

jako prestižní povolání. Tento předpoklad ověřuje dotazníková položka č. 26.

6.2 Analýza výsledků

Dotazník obsahuje celkem 29 položek. Na začátku dotazníku bylo zjišťováno

pohlaví respondentů. Z celkového počtu dotazovaných bylo 106 mužů (40,8%) a 154 žen

(59,2%).

Respondenti uváděli také svůj věk, který byl pro lepší přehlednost rozdělen do pěti

kategorií. Nejpočetnější z nich se stala kategorie 15 - 24 let, kterou tvořilo 158 respondentů

(60,8%). Kategorii 25 - 34 let zastupovalo 60 respondentů (23%), kategorii 35 - 44 let

zastupovalo 27 respondentů (10,4%) a v kategorii 45 - 54 let bylo 12 respondentů (4,6%).

V početně nejmenší kategorii 55 a více let byli 3 dotazované osoby (1,2%). Průměrný věk

byl vypočítán na 27 let.

Další z položek týkajících se faktografických údajů se zaměřovala na nejvyšší

dosažené vzdělání. Většina dotazovaných měla středoškolské vzdělání s maturitou,

konkrétně 172 osob (66,2%). Menší část představovali respondenti s dokončeným

vysokoškolským vzděláním, kterých bylo 57 (21,9%). Vyšší odborné vzdělání mělo 10

respondentů (3,8%). V případě vyučených osob a vyučených osob s maturitou byl počet

respondentů shodný, 8 osob (3,1%). Dotazovaných se základním vzdělání bylo 5 (1,9%).

Dotazovaní uváděli své pracovní zařazení. Převážnou většinu dotazovaných tvořili

studenti, konkrétně 140 osob (53,8%). Naopak kategorii důchodců zastupoval jen 1

z respondentů (0,4%). Státních zaměstnanců bylo 20 (7,7%), zaměstnanců jako takových

bylo 76 (29,2%), osob samostatně výdělečně činných 19 (7,3%). Šetření se zúčastnili 4

nezaměstnaní (1,5%).

Posledním zjišťovaným faktografickým údajem respondentů bylo jejich místo

bydliště respondentů, kde měli na výběr ze tří možností. Nejvíce oslovených, přesně 133

osob (51,2%), bydlí ve městě. Z vesnice je 80 respondentů (30,8%), z krajského města pak

47 (18,1%).

38

Položka č. 6: Porušil/a jste někdy vědomě zákon ? (včetně přecházení na červenou, ...)

Graf č. 1: Porušil/a jste někdy vědomě zákon ?

V této otázce byli respondenti dotazováni, zda někdy vědomě porušili zákon, měli

přitom na výběr ze dvou možností. Jako porušení zákona zde chápeme i sebemenší

přestupky, včetně přecházení na červenou, jízdu na kole bez držení apod. Z tohoto pohledu

porušilo zákon 238 dotazovaných (91,5%). Oproti tomu 22 respondentů (8,5%) zákon

neporušilo. Velkou roli zde hraje slovo „vědomě“. Je otázkou, zda ti oslovení, kteří uvedli,

že zákon neporušili, si byli plně vědomi, co je či není v mezích zákona.

Položka č. 7: Přišel/přišla jste někdy do kontaktu s Policií České republiky ?

I zde měli respondenti na výběr ze dvou možností, a to „ano“ a „ne“. Pokud

respondenti vybrali možnost „ano“, popisovali, v jaké souvislosti přišli do kontaktu

s Policií ČR. Z 260-ti respondentů jich nepřišlo do kontaktu s Policií ČR přesně 50

(19,2%). Převážná většina, tedy 210 respondentů (80,8%), však do kontaktu s Policií ČR

už někdy přišla. Ve většině případů šlo o dopravní záležitosti, ať už to byly silniční

kontroly, blokové pokuty, nebo vyšetřování nehody. Další velkou skupinu tvořily krádeže

a násilná trestná činnost. Za zmínku stojí i poměrně velká skupina dotazovaných, kteří

hráli roli svědka při vyšetřování. Oslovení přicházeli do kontaktu s Policií ČR také

prostřednictvím návštěvy sportovních utkání, ztrátou dokladů, kontroly věku na diskotéce,

nebo skrze své známé, kteří u Policie ČR pracují.

39

Položka č. 8: Setkal/a jste se Vy nebo Váš blízký s negativním jednáním policie ?

Graf č. 2: Setkal/a jste se Vy nebo Váš blízký s negativním jednáním policie ?

Tato otázka zjišťovala, zda se dotazovaní, popřípadě jejich blízcí, někdy setkali

s negativním jednáním policie. Z grafu vyplývá, že se minimálně 146 dotazovaných osob

(56%) nesetkalo s negativním jednáním policie, nebo že se s tímto jednáním nesetkali

jejich blízcí. Naopak 82 respondentů (32%) se již s tímto jednáním setkalo, nebo se s ním

setkali jejich blízcí. Z celkového počtu respondentů jich 32 (12,3%) nevědělo, zda už se

s negativním jednáním setkali, nebo zda se s tím setkal jejich blízký.

40

Položka č. 9: Jste spokojen/a s činností Policie ČR celkově ?

Graf č. 3: Jste spokojen/a s činností Policie ČR celkově ?

V této otázce byli respondenti tázáni, zda jsou spokojeni s činností Policie ČR.

Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo 15 (5,8%), že ano, 126 (48,5%) odpovědělo,

že spíše ano. Pouze 10 respondentů (3,8%) odpovědělo, že ne, 51 respondentů (19,6%)

odpovědělo, že spíše ne. Z grafu je patrné, že dalších 58 tázaných osob (22,3%)

odpovědělo „nevím“. Bylo zjištěno, že spokojenost s věkem roste. Zatímco v kategorii 15 -

24 let bylo spokojeno a spíše spokojeno 52%, v kategorii 35 - 44 let už to bylo 63%.

Spokojenost žen byla nepatrně vyšší, a to v poměru 55% žen a 53% mužů z celkového

počtu dotazovaných žen a mužů. Největší spokojenost byla zaznamenána u respondentů

z krajského města.

41

Položka č. 10: Jste spokojen/a s činností policie v místě Vašeho bydliště ?

Graf č. 4: Jste spokojen/a s činností policie v místě Vašeho bydliště ?

Další otázka související se spokojeností měla zjistit, zda jsou dotazovaní občané

spokojeni s činností policie v místě jejich bydliště. Převažovala zde spokojenost občanů,

jelikož 39 dotazovaných (15%) odpovědělo na tuto otázku „ano“, 123 (47,3%) odpovědělo

„spíše ano“. Z celkového počtu respondentů odpovědělo „ne“ pouze 19 (7,3%) a „spíše ne“

jen 38 (14,6%) respondentů. Možnost „nevím“ zvolilo 41 (15,8%) respondentů, což

znázorňuje uvedený graf. Došlo ke zjištění, že nejvíce spokojených a spíše spokojených

tázaných osob, je z vesnice.

Položka č. 11: Chtěl/a byste posílit hlídky policie v místě Vašeho bydliště ?

V této otázce vybírali respondenti odpověď z několika možností. Odpovědi

souvisejí s pocitem bezpečí občanů v jejich místě bydliště. Konkrétně 44 respondentů

(16,9%) by chtělo posílit a dalších 68 respondentů (26,2%) by spíše chtělo posílit hlídky

policie v místě jejich bydliště. Oproti tomu 30 respondentů (11,5%) by nechtělo a dalších

71 (27,3%) by spíše nechtělo posílit hlídky policie ve svém bydlišti. Ostatních 47 (18,1%)

dotazovaných zvolilo možnost „nevím“.

42

Položka č. 12: Co vnímáte jako tři nejdůležitější úkoly Policie ČR ?

Graf č. 5: Co vnímáte jako tři nejdůležitější úkoly Policie ČR ?

U této otázky měli dotazovaní občané vybrat tři úkoly Policie ČR, které jsou podle

nich nejdůležitější. Měli přitom na výběr hned z několika možností. Za nejdůležitější úkol

Policie ČR považovali respondenti ochranu občana a jeho majetku (tuto možnost zvolilo

77,7% respondentů), odhalování trestných činů a jejich pachatelů (tuto možnost zvolilo

69,6% respondentů) a zabezpečování veřejného pořádku (tuto možnost zvolilo 51,2%).

Značná část respondentů (41,9%) považovala za jeden z nejdůležitějších úkolů také

předcházení trestné činnosti. Ochranu vnitřní bezpečnosti státu (např. boj proti terorismu)

vybralo 24, 6% dotazovaných, pátrání po osobách zvolilo 18,5% dotazovaných.

Za nejméně důležitý úkol Policie ČR, z uvedených možností, považovalo 15,4%

respondentů dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

Položka č. 13: Které tři úkoly podle Vás vykonává Policie ČR nejlépe ?

Tato otázka navazuje na předchozí, respondenti měli na výběr ze stejných

možností. Nejvíce respondentů považuje za tři úkoly, které vykonává Policie ČR nejlépe,

dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu (62,7%), zabezpečování veřejného

pořádku (53,1%) a pátrání po osobách (48,8%). Nejméně volenou odpovědí se stalo

předcházení trestné činnosti, kterou zvolilo pouze 36 respondentů (13,8%).

43

Položka č. 14: Myslíte si, že pokud budete potřebovat naléhavě pomoc Policie ČR,

bude Vám rychle a účinně poskytnuta ?

Graf č. 6: Myslíte si, že pokud budete potřebovat naléhavě pomoc Policie ČR,

bude Vám rychle a účinně poskytnuta ?

Tato položka zjišťovala, zda si tázané osoby myslí, že pokud budou potřebovat

naléhavě pomoc Policie ČR, bude jim rychle a účinně poskytnuta. Z grafu vyplývá, že si

nadpoloviční většina myslí, nebo se spíše přiklání k tomu, že by jim Policie ČR tuto pomoc

rychle a účinně poskytla. Tímto způsobem odpovědělo celkem 145 dotazovaných osob

(55,7%). Naopak 66 respondentů (25,4%) si nemyslí, nebo se spíše nepřiklání k tomu, že

by jim Policie ČR v uvedeném případě pomoc rychle a účinně poskytla. Dalších 49 osob

(18,8%) odpovědělo „nevím“.

Položka č. 15: Myslíte, že by měla být Policie ČR důslednější ve stíhání těch osob,

které porušují zákony ?

I v této otázce měli respondenti na výběr z několika možných odpovědí.

Tato položka zjišťovala, zda si účastníci dotazníkového šetření myslí, že by měla být

Policie ČR důslednější ve stíhání osob porušujících zákon. Důslednost chápeme v tomto

případě jako větší apel na to, aby byli pachatelé stíháni a opravdu potrestáni. To ovšem

nespadá pouze do působnosti Policie ČR, jde také o roli justice. Naprostá většina

dotazovaných (89,1%) si myslí, nebo si spíše myslí, že by měla být Policie ČR důslednější

ve stíhaní těch osob, které porušují zákony. S tímto tvrzením nesouhlasí jen 8

44

dotazovaných osob (3,1%). Z celkového počtu dotazovaných osob jich 22 (8,5%) uvedlo,

že neví.

Položka č. 16: Došlo podle Vás ke zlepšení vztahu mezi policií a občany

oproti minulosti ?

V této části se účastníci dotazníkového šetření zamýšleli nad otázkou, zda se jim

zdá, že došlo ke zlepšení vztahu mezi policií a občany oproti minulosti. Z celkového počtu,

tj. 260 účastníků dotazníkového šetření, jich 32 (12,3%) odpovědělo „ano“, 104 (40%)

odpovědělo „spíše ano“, 69 (26,5%) vybralo odpověď „nevím“, 43 (16,5%) zvolilo

možnost „spíše ne“. Pouze 12 osob (4,6%) z celkového počtu respondentů odpovědělo

„ne“. Z dotazníkového šetření vyplývá, že pocit zlepšení vztahu mezi policií a občany

oproti minulosti roste s věkem respondentů.

Položka č. 17: V jakém případě byste byl/a ochoten/ochotna se obrátit na Policii ČR ?

Graf č. 7: V jakém případě byste byl/a ochoten/ochotna se obrátit na Policii ČR ?

V této otázce měli respondenti na výběr několik možností odpovědí a mohli zvolit

více než jednu odpověď. Většina by byla jednoznačně ochotna obrátit se na Policii ČR jako

oběť, přičemž oběť majetkové trestné činnosti zvolilo 231 dotazovaných (88,8%) a oběť

násilné trestné činnosti 236 dotazovaných (90,8%). V roli svědka majetkové trestné

činnosti by bylo 162 respondentů (62,3%) ochotných se obrátit na Policii ČR, v roli svědka

násilné trestné činnosti by tak postupovalo 208 respondentů (80%), v roli svědka narušení

45

veřejného pořádku by bylo takových osob z celkového počtu dotázaných nejméně, a to 96

(36,9%).

Položka č. 18: Co vnímáte jako největší klad Policie ČR ?

U této otázky měli účastníci dotazníkového šetření rovněž na výběr z několika

možných odpovědí. Největší část z nich (28,5%) ocenila technickou vybavenost. Dále pak

vnímali jako největší klady pohotovost (18,8%), profesionalitu (11,5%), vstřícnost (7,3%),

nestrannost a spravedlnost (7,3%) a jiné (3,8%). Z celkového počtu tázaných označilo

odpověď „žádný klad“ 59 (22,7%) osob.

Položka č. 19: Co naopak vnímáte jako negativní u Policie ČR ?

Graf č. 8: Co naopak vnímáte jako negativní u Policie ČR ?

Tato položka navazuje na předchozí otázku, nahlíží však na věc z druhé stránky.

Je tedy zaměřena naopak na negativa související s Policií ČR. Z grafu je patrné, že nejvíce

respondentů 73 (28,1%) vnímalo jako negativum u Policie ČR úplatnost. Dále pak nezájem

a neochotu (26,5%), neprofesionalitu (15%), nespravedlnost (8,5%) a neslušné

vystupování (7,7%). Jinou možnost zvolilo 16 dotazovaných (6,2%). Dohromady 21

respondentů (8,1%) nevidí u policie ČR žádné negativum.

46

Položka č. 20: Domníváte se, že je veřejnost dostatečně informována médii o úspěších

Policie ČR ?

Graf č. 9: Domníváte se, že je veřejnost dostatečně informována médii

o úspěších Policie ČR ?

I v této otázce, která spadá do oblasti médií, měl dotazovaný možnost vybrat svou

odpověď z nabízených možností. Z celkového počtu respondentů se dohromady 128

(49,3%) domnívá, že veřejnost není, nebo spíše není dostatečně informována médii

o úspěších Policie ČR. Oproti tomu se celkem 81 respondentů (31,2%) domnívá, že

veřejnost je, nebo se spíše přiklání k tomu, že je dostatečně informována médii o úspěších

Policie ČR. Dalších 51 respondentů (19,6%) neví. Z uvedeného vyplývá, že převládá

dojem nedostatečného přísunu informací o úspěších Policie ČR od médií.

47

Položka č. 21: Domníváte se, že je veřejnost dostatečně informována médii

naopak o nezdarech Policie ČR ?

Graf č.10: Domníváte se, že je veřejnost dostatečně informována médii

naopak o nezdarech Policie ČR ?

Tato otázka navazuje na předchozí, dotýká se též médií. Celkem 149 účastníků

dotazníkového šetření (57,3%) se domnívá, že veřejnost je, nebo že je spíše dostatečně

informována médii o nezdarech Policie ČR. Zatímco pouhých 77 respondentů (29,6%)

tvrdí, že není, nebo se přiklání k tomu, že spíše není dostatečně informována médii

o nezdarech Policie ČR. Odpověď „nevím“ označilo 34 respondentů (13,1%).

48

Položka č. 22: Myslíte si, že média (televize, internet apod.) informují o práci policie

objektivně ?

Graf č. 11: Myslíte si, že média (televize, internet apod.)

informují o práci policie objektivně ?

Tato otázka dávala tázaným osobám na výběr z několika odpovědí. Měli se

vyjadřovat k objektivitě médií v oblasti práce policie. Naprostá většina z nich, konkrétně

174 osob (66,9%), si nemyslí, nebo si spíše nemyslí, že média informují o práci policie

objektivně. Jen 29 respondentů (11,2%) si myslí, nebo se spíše přiklání k tomu, že média

informují o práci policie objektivně. Zbylých 57 dotazovaných osob (21,9%) označilo

odpověď „nevím“.

Položka č. 23: Které z médií v tomto případě upřednostňujete jako nejobjektivnější ?

V této části vybírali respondenti jedno z médií, které upřednostňují jako

nejobjektivnější, přičemž objektivitou zde chápeme nezaujatost. Respondenti měli

na výběr z několika možností. Z celkového počtu dotazovaných označilo jako svou

odpověď 94 (36,2%) internet, 77 (29,6%) noviny, 35 (13,5%) televizi, 28 (10,8%) rozhlas

a 26 (10%) ostatní média. Odpověď „jiné“ zvolilo 26 dotazovaných (10%). Tuto možnost

volili zejména ti respondenti, kteří následně uváděli konkrétní zdroje informací, mezi které

patřil například portál Týdeník policie, televizní stanice ČT24 a další.

49

Položka č. 24: Informuje podle Vás sama policie o své práci veřejnost dostatečně ?

Graf č. 12: Informuje podle Vás sama policie o své práci veřejnost dostatečně ?

Tato otázka se vázala na informovanost ze strany policie, nešlo již o média.

Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo 7 respondentů (2,7%) „ano“, 48 respondentů

(18,5%) „spíše ano“, 69 respondentů (26,5%) „nevím“, 105 respondentů (40,4%) „spíše

ne“ a 31 respondentů (11,9%) „ne“. Ukázalo se, že od stupně vzdělání „vyučen/a“ výše

klesá spokojenost s množstvím informací od policie, tudíž respondentům

s vysokoškolským vzděláním přijde míra informovanosti od samotné policie nedostatečná

nebo spíše nedostatečná.

Položka č. 25: Přál/a byste si být více informován/a o činnosti policie ?

(např. v místě Vašeho bydliště)

Zájem veřejnosti o policejní činnost zjišťuje právě tato položka. V tomto případě

převažovala skupina o 109 dotazovaných (41,9%), která by si spíše přála být více

informována o policejní činnosti. Druhou nejpočetnější skupinu o 73 dotazovaných

(28,1%) tvořili osoby, které by si přáli být více informováni o činnosti policie. Téměř

o polovinu méně respondentů 36 (13,8%) tvořili osoby, které si spíše nepřejí být v této

oblasti více informováni. Menší skupina dotazovaných, konkrétně 31 osob (11,9%),

nevěděla. Nejmenší část respondentů, tj. 11 osob (4,2%), by si nepřála být více

informována o policejní činnosti.

50

Položka č. 26: Je podle Vás práce u Policie ČR prestižním povoláním ?

Graf č. 13: Je podle Vás práce u Policie ČR prestižním povoláním ?

Dotazníkové šetření se mimo jiné zaměřilo na to, jak vnímá veřejnost Policii ČR

jako povolání. Tato položka zjišťuje, zda je práce u Policie ČR vnímána občany jako

prestižní, či nikoliv. Podle 24 respondentů (9,2%) je práce u Policie ČR prestižním

povoláním, podle 80 respondentů (30,8%) se spíše jedná o prestižní povolání. Oproti tomu

se 19 respondentů (7,3%) domnívá, že tato práce není prestižním povoláním a dalších 94

dotazovaných osob (36,2%) se přiklání k tomu, že spíše nejde o prestižní práci.

Zbývajících 43 respondentů (16,5%) nevědělo, jak odpovědět.

51

Položka č. 27: Podle jakých kritérií byste zejména charakterizoval/a

příkladného (dobrého) policistu ?

Graf č. 14: Podle jakých kritérií byste zejména charakterizoval/a

příkladného (dobrého) policistu ?

Tato otázka zjišťuje, jaká kritéria jsou dle veřejnosti rozhodující pro charakteristiku

příkladného policisty. Respondenti vybírali jednu odpověď z nabídky. Dotazovaní

přikládali největší váhu praxi a zkušenostem, takto odpověděla přesně polovina všech

respondentů, tedy 130 osob (50%). Velký počet tázaných, přesně 104 osob (40%), by

hodnotilo příkladného policistu podle charakterových vlastností. Z celkového počtu

respondentů by jich 16 (6,2%) charakterizovalo příkladného policistu dle jiných kritérií, 8

(3,1%) podle vzhledu a vystupování. Nejmenší váhu má dle oslovené veřejnosti vzdělání,

jelikož pouze 2 osoby (0,8%) označily tuto odpověď. V souvislosti s touto položkou došlo

ke zjištění, že zatímco ženy kladly velký důraz na praxi a zkušenosti (56% žen), muži

upřednostňovali charakterové vlastnosti (46% mužů).

52

Položka č. 28: Souhlasíte se sloganem Policie ČR „pomáhat a chránit“ ?

Graf č. 15: Souhlasíte se sloganem Policie ČR „pomáhat a chránit“ ?

Účastníci dotazníkového šetření se zamýšleli nad sloganem Policie ČR

a posuzovali, zda s ním souhlasí. Převážná většina odpověděla, že se sloganem Policie ČR

souhlasí (18,5%), nebo spíše souhlasí (39,6%). Naopak menší skupina respondentů

nesouhlasí (12,3%), nebo spíše nesouhlasí (18,8%) s uvedeným sloganem. Ostatní (10,8%)

odpověděli, že neví.

Výše uvedená položka byla doplněna podotázkou určenou těm respondentům,

kterým se slogan nejevil, jako dostatečně výstižný. Takových osob, bylo dohromady 35,

tedy 13,5% z celkového počtu dotazovaných. Jejich úkolem bylo doplnit slogan, který by

byl podle nich vhodnější. Odpovědi byly různorodé, pro přehlednost a snazší vyhodnocení

je lze rozdělit do tří základních skupin. První z nich (7 respondentů) můžeme označit jako

skupinu realizovatelných návrhů. Vyskytovali se zde názory, že by měl být slogan

především pravdivý, týkající se předcházení trestným činům, nebo související se

spravedlností, např. „Spravedlnost pro všechny“. Druhou skupinu (16 respondentů) tvořily

návrhy pro slogan s hrubým až ironickým nádechem. Objevily se zde narážky na nečinnost

policistů, pokutování, šikanování, trestání apod. Příkladem může být odpověď: „Čekat

a nic nedělat“. Poslední skupina (11 respondentů) v sobě zahrnovala názory, které

vyjadřovaly zbytečnost sloganu samotného. Respondenti ve většině případů preferovali

skutky a byli přesvědčeni o tom, že Policie ČR nepotřebuje žádný slogan, ale raději by

měla mít skutečně dobré policisty v praxi.

53

Položka č. 29: Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi panuje v České republice

relativně nízká míra spolupráce českých občanů s policií.

Co je podle Vás hlavním důvodem ?

Z výsledků mezinárodního výzkumného šetření European Social Survey Round 5

vyplývá, že v České republice panuje relativně nízká míra spolupráce českých občanů

s policií (Moravcová, 2013, s. 53). Poslední položka dotazníku seznamuje se současnou

situací v oblasti spolupráce mezi občany a policií. Respondenti byli v závěru dotazováni,

co je podle nich hlavním důvodem této problematické situace. Odpovědi byly díky

otevřenosti otázky různé a pestré.

První taková největší část odpovědí byla spojena s jistou předpojatostí, s předsudky.

Ty často vyplývaly z názorů spojených s minulostí, kde se v odpovědích mnohokrát

objevila zakořeněná nenávist proti „komunistické policii“, špatná zkušenost z minulého

režimu. Předsudky byly spojeny také s názory týkajícími se médií, kdy se respondenti

vyjadřovali k dnešní době spojené s médii. Zmiňovali zde neobjektivní zprostředkovávání

informací, vnucování zkreslených zpráv a tupé přejímání názorů médií za své. Špatné

zkušenosti jako takové jsou poslední skupinou, která se váže k předsudkům. Oslovení

občané zmínili několikrát špatnou zkušenost s Policií ČR jako důvod slabé spolupráce s ní.

Zmiňované zkušenosti souvisely obvykle se zklamáním z jejich osobního kontaktu s policií

v minulosti. Celá tato skupina názorů souvisejících s předsudky pramenila v první řadě

z nedůvěry. Dále pak konkrétně z neochoty, strachu, ignorance, nezájmu a lhostejnosti.

Názory se také vázaly k pocitu úplatnosti policie, neprofesionality policistů,

nevymahatelnosti práva celkově v ČR a vtahovaly se též k dojmu nízké informovanosti

ze strany policie.

Druhá část názorů byla spojena s českou povahou a povahou lidskou. Překvapivě

bylo zjištěno, že si jsou lidé vědomi české povahy, se kterou zpravidla nesouhlasí, ale

nemohou ji ovlivnit. Respondenti popisovali české občany jako ty, kteří se nespokojí

s ničím, hledají všude chyby, nezajímají se o ostatní a o nic, co se jich netýká. Své

spoluobčany vidí jako osoby, které nechovají k nikomu respekt, a už vůbec ne vůči

autoritám. V popisu české povahy respondenti neopomíjeli zejména sobectví, nevědomost

a aroganci. Lze říci, že tato skupina názorů (odpovědí) vidí důvod nízké míry spolupráce

českých občanů s policií v české společnosti, respektive na straně občanů.

Poslední skupinu odpovědí charakterizuje slovo „nevím“. Do této skupiny patřili

respondenti, kteří si neumí vysvětlit nepříznivou situaci týkající se spolupráce občanů

s policií v České republice a neví, co je jejím důvodem.

54

V této položce se projevil velký zájem o diskusi, obecně byl znát zájem

respondentů o dané téma. Vyskytl se zde nespočet hodnotných odpovědí, různorodých

názorů a zajímavých argumentů, které stojí za zamyšlení. Z tohoto důvodu pokládám

za vhodné zmínit alespoň několik z nich viz. níže.

„Podle mého názoru na tom hlavní vinu nesou média, která se snaží, možná

nevědomky, ukázat Policii ČR v ne zrovna lichotivém světle. Přijde mi, že lidé zapomněli,

jaké to bylo dříve, když zde byla VB. Vše, co Policie udělá se snaží obrátit proti ní a hledá

v tom pouze negativa. O úspěchu Policie se dozví málokdo, o nezdaru téměř každý. Hojné

vtipy o policistech jsou jen důkazem nedůvěry a hlavně nedostatečného respektu.“

„Je málo poukázáno na vstřícnost policie. Lidé se například jako svědci nebo oběti

trestné činnosti obávají nahlásit tuto událost.“

„Nepříliš dobrá pověst a image PČR. S tím souvisí zkušenosti z minulého režimu

s policií, kdy spolupracovat s ní často znamenalo jít naopak proti morálním zásadám

spravedlivého člověka. Myslím, že lidé, mne nevyjímaje, mají zafixováno, že PČR řeší

především dopravní a jiné přestupky, „hlouposti“, ale důležitější věci už tak ne.“

„Občané nevidí výsledky práce policie a tím také nevidí důvod jí pomáhat. Myslím

si, že policie je stále vnímaná jako složka pouze represivní a ne jako složka preventivní.“

6.3 Ověření hypotéz, shrnutí

Dotazníkové šetření ověřovalo 5 hypotéz stanovených na začátku šetření.

Hypotéza č. 1: Zde bylo stanoveno, že bude s prací Policie ČR celkově spokojena

nadpoloviční většina respondentů z Královéhradeckého kraje.

Dohromady 62% respondentů uvedlo, že je spokojeno, nebo spíše spokojeno s prací

Policie ČR v místě jejich bydliště a 54% dotazovaných je celkově spokojeno s prací Policie

ČR. Míra spokojenosti je tak nadpoloviční.

Platnost této hypotézy byla potvrzena.

Hypotéza č. 2: Tato hypotéza předpokládala, že bude většina dotazovaných

přesvědčena, že jim v případě potřeby bude poskytnuta rychlá a účinná pomoc Policie ČR.

Ukázalo se, že si 56% respondentů myslí, nebo spíše myslí, že by jim tato pomoc

v případě potřeby byla Policií ČR poskytnuta rychle a účinně.

Platnost této hypotézy byla potvrzena.

55

Hypotéza č. 3: V této hypotéze byl stanoven předpoklad, že by více než polovina

dotazovaných byla ochotna informovat Policii ČR v roli svědka trestné činnosti.

Z celkového počtu respondentů by 62,3% informovalo Policii ČR v případě

majetkové trestné činnosti, 80% v případě násilné trestné činnosti a 36,9% v případě

narušení veřejného pořádku. V průměru by tedy více než polovina dotazovaných (58%)

byla ochotna informovat Policii ČR v roli svědka.

Platnost této hypotézy byla potvrzena.

Hypotéza č. 4: Tato hypotéza předpokládala, že se méně než polovina respondentů

domnívá, že Policie ČR informuje o své činnosti dostatečně.

Celkem 2,7% respondentů se domnívá, a 18,5% se spíše přiklání k tomu, že Policie

ČR informuje o své činnosti dostatečně. Přibližně tak 21% dotazovaných, tedy výrazně

méně než polovina respondentů, je přesvědčeno o tom, že je veřejnost dostatečně

informována Policií ČR o její činnosti.

Platnost této hypotézy byla potvrzena.

Hypotéza č. 5: Tato hypotéza předpokládala, že více než polovina respondentů

považuje zaměstnáni u Policie ČR jako prestižní.

Bylo zjištěno, že podle 9,2% dotazovaných se jedná o prestižní povolání a 30,8%

dotazovaných se spíše přiklání k tomu, že je toto povolání prestižní. Celkem se tedy

pouhých 40% respondentů domnívá, že je práce u Policie ČR prestižním povoláním.

Platnost této hypotézy nebyla potvrzena.

Vlastním dotazníkovým šetřením byly tři hypotézy potvrzeny a jedna hypotéza byla

vyvrácena. První hypotézu potvrdilo 54% respondentů, kteří jsou spokojeni a spíše

spokojeni s prací Policie ČR celkově a 62% respondentů, kteří jsou spokojeni a spíše

spokojeni s prací Policie ČR v místě jejich bydliště. Druhá z hypotéz byla potvrzena,

jelikož se 56% respondentů domnívá, že by jim Policie ČR v případě potřeby rychle

a účinně pomohla. Platnost v pořadí třetího ze stanovených předpokladů potvrdilo 58%

dotazovaných osob, které uvedly, že by byly ochotny informovat Policii ČR v roli svědka

trestné činnosti. Předposlední hypotéza byla také potvrzena, jelikož méně než polovina

respondentů, dokonce výrazně menší část respondentů (21,2%) si myslí, že Policie ČR

informuje o své činnosti dostatečně. Platnost poslední hypotézy nebyla potvrzena, jelikož

pouhých 40% zaměstnání u Policie ČR považuje, nebo spíše považuje za prestižní

povolání. Nepotvrzení této hypotézy může být způsobeno nerovným věkovým

rozpoložením respondentů, kdy převládaly mladší kategorie, které jsou obecně méně

56

spokojeny s Policií ČR a ne jen s ní. Mladší generace jsou často spojovány s projevem

nízké úcty k autoritám, což může být také jedním z důvodů.

Ukázalo se, že se převážná většina respondentů dostala do kontaktu s Policií ČR,

a to především prostřednictvím silniční kontroly, blokové pokuty, či vyšetřování dopravní

nehody. Minimálně 56% dotazovaných, nebo jejich blízkých, se přitom ještě nikdy

nesetkalo s negativním jednáním Policie ČR. Jen lehce převládá počet respondentů, kteří

by chtěli posílit hlídky policie právě v místě svého bydliště.

Oslovení občané vnímají jako tři nejdůležitější úkoly Policie ČR ochranu občana

a jeho majetku, odhalování trestných činů a jejich pachatelů a zabezpečování veřejného

pořádku. Nejlépe však podle nich Policie ČR vykonává dohled na bezpečnost a plynulost

silničního provozu, zabezpečování veřejného pořádku a pátrání po osobách. Většina

respondentů tvrdí, že by měla být Policie ČR důslednější ve stíhání osob, které porušují

zákony. Většina dotazovaných si zároveň myslí, že došlo ke zlepšení vztahu mezi policií

a občany vzhledem k minulosti.Naprostá většina respondentů by byla ochotna obrátit se

na Policii ČR, kdyby se stali obětí násilné a majetkové trestné činnosti, nebo také pokud by

figurovali jako svědci násilné trestné činnosti. U Policie ČR je respondenty nejvíce

oceňovaná technická vybavenost a naopak nejvíce kritizovaná neochota a nezájem.

Bez mála polovina respondentů si myslí, že média neinformují dostatečně

o úspěších Policie ČR a minimálně 57,3% respondentů se naopak domnívá, že o nezdarech

Policie ČR informují dostatečně. Není divu, že je naprostá většina respondentů

přesvědčena o tom, že média neinformují o práci policie objektivně. Největší část

dotazovaných (36,2%) volí jako nejobjektivnější z médií internet. I tak by si minimálně

70% dotazovaných přálo být více informováno o činnosti policie, např. v místě bydliště.

Příkladného policistu hodnotí oslovení zejména podle praxe, zkušeností

a charakterových vlastností. Ženy u příslušníků Policie ČR upřednostňují praxi

a zkušenosti, zatímco muži hodnotí policistu především na základě jeho charakterových

vlastností.

Minimálně 58% respondentů souhlasí se sloganem Policie ČR „pomáhat a chránit“.

Hlavním důvodem nízké míry spolupráce občanů s Policií ČR je podle respondentů

především nedůvěra občanů, která je většinou spojena s předsudky vzniklými na základě

minulé zkušenosti. Souvisí ale také častokrát s českou povahou, která se vyznačuje

nedůvěřivostí jako takovou.

57

Závěr

Cílem této práce bylo zjistit, jaký je pohled veřejnosti Královéhradeckého kraje

na Policii ČR a její činnost. Zjistit, zda veřejné mínění nějak souvisí se spoluprací občanů

s Policií ČR a čím je ovlivněno. Hlavní cíle práce byly splněny. Kvantitativně orientované

výzkumné šetření slouží ke zjištění názorů velkého počtu lidí. Proto jsem ho i já zvolila

pro svou práci a realizovala ho pomocí metody dotazníku. Jednotlivé položky dotazníku

zjišťovaly, jaké jsou názory veřejnosti na Policii ČR a problematiku s ní související. Toto

šetření vzbudilo velký zájem u veřejnosti. Spousta oslovených občanů rozvíjela úvahy

na dané téma. Objevil se zde i nejeden návrh na zlepšení situace. Oslovení občané uvítali

zájem o jejich názor a využili možnosti vyjádřit se. Ukázalo se, že je většina z nich

spokojena s prací Policie ČR, stále je ale co zlepšovat. Velká část oslovené veřejnosti si je

vědoma tlaku médií a vyžaduje více informací od samotné Policie ČR, z důvodu

objektivity. Toto zjištění by mohlo sloužit Policii ČR do budoucna, jako návrh na zlepšení

situace v oblasti styku s veřejností.

Práce se mimo jiné dotkla spolupráce občanů s Policií ČR, která je na poměrně

nízké úrovni oproti ostatním zemím Evropy. Překvapivým zjištěním je to, že si byla

většina oslovených občanů vědoma tohoto nedostatku a jeho důvod vidí na straně

veřejnosti. Spousta respondentů si uvědomila, že sice kritizují Policii ČR a její činnost,

obvykle však bez racionálního důvodu. Důvodem je totiž ve většině případů nedůvěra

způsobená špatnými zkušenostmi z minulosti, špatnou pověstí Policie ČR,

zprostředkováváním neobjektivních informací od médií, předsudky spojenými s historií

Policie ČR apod. Pokud si Policie ČR nezíská důvěru veřejnosti, bude s ní veřejnost jen

těžko spolupracovat. Důvěra se však nezíská lehce, pro Policii ČR to bude těžký oříšek.

Ten však bude třeba rozlousknout, jelikož je Policie ČR nepostradatelnou

a nenahraditelnou součástí naší společnosti.

58

Seznam použitých zdrojů

Literatura:

DLOUHÝ, Michal. Humoresky vážně. 1. vyd. Praha: Pragoline, 2007. 104 s. Otisky

(Pragoline). ISBN 978-80-86546-58-2.

DUFKOVÁ, Ivana a Jiří ZLÁMAL. Policie a profesní etika se zaměřením na etický kodex

Policie České republiky. Praha: SPŠ MV v Praze, 2005. 67 s.

GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výskumu. Bratislava: Univerzita Komenského

Bratislava, 2008. 272 s. ISBN 978-80-223-2391-8.

HRUDKA, Josef a David ZÁMEK et al. Organizace a činnost policejních služeb: stav

k 1.1.2012. Praha: Police history, 2012. 233 s. ISBN 978-80-86477-56-5.

JURNÍKOVÁ, Jana et al. Správní právo: zvláštní část. 6. dopl. vyd. Brno: Masarykova

univerzita, 2009. 399 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,

č. 419. ISBN 978-80-210-4847-8.

JUSKO, Peter. Vymedzenie základnej terminológie. In: KRAUS, Blahoslav a Jolana

HRONCOVÁ. Sociální patologie. 2. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 30. ISBN

978-80-7435-080-1.

KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999. 290 s. ISBN 80-

723-9024-4.

KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 5. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,

1994. 855 s. ISBN 80-042-6059-4.

MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie

(1526 - 1918). 1. vyd. Praha: Themis, 1997. 178 s. ISBN 80-85821-52-4.

MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá

republika (1918 - 1939). 1. vyd. Praha: Police history, 1999. 230 s. ISBN 80-902670-0-9.

MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva III.: Protektorát Čechy

a Morava a Slovenský stát (1939 - 1945). 1. vyd. Praha: Police History, 2001. 230 s. ISBN

80-86477-01-0.

59

MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva IV.: Československo (1945 -

1989). 1. vyd. Praha: Police history, 2011. 291 s. ISBN 978-80-86477-55-8.

MACEK, Pavel a Antonín FILÁK. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti. 1. vyd.

Praha: Police history, 2004. 253 s. ISBN 80-864-7721-5.

MARŠAN, Robert. Dějiny policejní organisace rakouské. Praha: Sborník věd právních

a státních, 1904. Knihovna Sborníku věd právních a státních. Řada státovědecká. č. 6.

MAŘÍKOVÁ, Hana, Miloslav PETRUSEK a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický

slovník: I. svazek A-O. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-7184-164-1.

MAŘÍKOVÁ, Hana, Miloslav PETRUSEK a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický

slovník: II. svazek P-Z. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 878 s. ISBN 80-7184-310-5.

MATES, Pavel et al. Nové policejní právo: právní předpisy s komentářem : podle stavu

k 1.1.2009. Praha: Linde, 2009. 338 s. ISBN 978-80-7201-743-0.

MOKREJŠ, Antonín. Veřejnost: skutečnost - iluze - fikce. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 143

s. ISBN 80-7254-498-5.

MUCHA, Ivan. Sociologie: základní texty. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš

Čeněk, 2009. 248 s. ISBN 978-80-7380-227-1.

NEDVĚDOVÁ, Marta. Testy na policejní akademii. 1. vyd. Praha: Fragment, 2009. 113 s.

Přijímací zkoušky na vysoké školy (Fragment). ISBN 978-80-253-0822-6.

NESVADBA, Petr. Policejní etika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,

2009. 315 s. ISBN 978-80-7380-195-3.

REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. 1. vyd Praha: Portál, 2004. 328 s. ISBN

80-7178-926-7.

SALVET, Leo. Kriminalita policistů České republiky. Praha: Linde, 2011. 256 s. ISBN

978-80-7201-849-9.

SLUŠNÝ, Jaromír. Světové dějiny policie: středověk, novověk. 1. vyd. Praha: Slávy dcera,

2006. 767 s. ISBN 80-903-7252-X.

SNÍTIL, Zdeněk et al. Stručný přehled dějin SNB. Praha: Vysoká škola SNB, 1981. 163 s.

60

SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 3. vyd. Praha:

Vyšehrad, 1998. 392 s. ISBN 80-70-21-253-5.

ŠKODA, Jindřich, František VAVERA a Radek ŠMERDA. Zákon o policii s komentářem.

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 397 s. ISBN 978-80-7380-160-1.

URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace a veřejné

mínění. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 240 s. ISBN 978-80-247-3563-4.

VANGELI, Benedikt. Zákon o policii České republiky: Komentář. 2. vyd. Praha: C. H.

Beck, 2014. 461 s. ISBN 978-80-7400-543-5.

Velký slovník naučný: encyklopedie Diderot. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. 1679 s. ISBN

80-902723-1-2.

VIČAR, Radim. Právo bezpečnosti a obrany ČR: studijní texty. 1. vyd. Brno: Univerzita

obrany, 2010. 138 s. ISBN 978-80-7231-765-3.

Internetové zdroje:

20 let Policie České republiky. Policie ČR [online]. © 2015 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z:

http://www.policie.cz/clanek/20-let-policie-ceske-republiky.aspx

HRUDKA, Josef. Otázky a odpovědi - Je Policie ČR represivní složkou státu ? [online].

2011 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://bezpecnostni-sbory.wbs.cz/clanky/1-

2011/je_policie_cr_represivni_slozkou_statu.pdf

LANGER, Ivan a Oldřich MARTINŮ. Reforma Policie ČR: služba v nových podmínkách

[online]. Praha: MV ČR, 2009. 38 s. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z:

http://www.policie.cz/soubor/reforma-policie-cr-cz-pdf.aspx

MORAVCOVÁ, Eva. Jaká je ochota občanů spolupracovat s policií a co ji ovlivňuje ?

Naše společnost: Časopis Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV

ČR, v.v.i. [online]. 2013, roč. 11, č. 1, s. 47 - 56 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a7060/f11/Jak%C3%A1%

20je%20ochota%20ob%C4%8Dan%C5%AF%20spolupracovat%20s%20polici%C3%AD

%20a%20co%20ji%20ovliv%C5%88uje.pdf

61

O instituci. Generální inspekce bezpečnostních sborů [online]. © 2012 [cit. 2015-04-16].

Dostupné z: http://www.gibs.cz/o-instituci

Policejní prezidium České republiky. Policie ČR [online]. © 2015 [cit. 2015-04-16].

Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/policejni-prezidium-ceske-republiky-

600334.aspx

Preventivní působení Generální inspekce bezpečnostních sborů. MELŠA, Jan. Generální

inspekce bezpečnostních sborů [online]. 2014 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z:

http://www.gibs.cz/zpravodajsky-servis/tiskove-zpravy/preventivni-pusobeni-generalni-

inspekce-bezpecnostnich-sboru

Působnost ministerstva. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. © 2015 [cit. 2015-

04-16]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ministerstvo-pusobnost-ministerstva.aspx

Sbor národní bezpečnosti (SNB). RŮŽIČKA, Daniel. Totalita [online]. © 1999 - 2015 [cit.

2015-04-16]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/snb.php

Vnitřní předpisy ve zkratce. VAVERA, František. Ministerstvo vnitra České

republiky [online]. 2008 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/vnitrni-

predpisy-ve-zkratce.aspx

VOKUŠ, Jiří. Policie České republiky: Police of the Czech Republic : pomáhat a chránit

[online]. 2. vyd. Praha: Policejní prezidium České republiky, 2010. 84 s. [cit. 2015-04-16].

ISBN 978-80-254-7701-4. Dostupné z: http://www.policie.cz/soubor/publikace-policie-

ceske-republiky-web-pdf.aspx

Legislativa:

Zákon č. 149/1947, o národní bezpečnosti. Sbírka zákonů a nařízení republiky

Československé, 1947, částka 70.

Zákon č. 286/1948, o národní bezpečnosti. Sbírka zákonů republiky Československé, 1948,

částka 104, s. 1783 - 1785.

Zákon č. 70/1965, o Sboru národní bezpečnosti. Sbírka zákonů Československé

socialistické republiky, 1965, částka 34, s. 433 - 437.

62

Zákon č. 40/1974, o Sboru národní bezpečnosti. Sbírka zákonů Československé

socialistické republiky, 1974, částka 6, s. 105 - 115.

Zákon č. 239/2000, o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.

Sbírka zákonů České republiky, 2000, částka 73, s. 3461 - 3474.

Zákon č. 361/2003, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Sbírka zákonů

České republiky, 2008, částka 121, s. 5850 - 5910.

Zákon č. 273/2008, o Policii České republiky. Sbírka zákonů České republiky, 2008,

částka 91, s. 4086 - 4116.

63

Seznam příloh

Příloha č. 1: Etický kodex Policie ČR

Příloha č. 2: Dotazník

I

Příloha č. 1:

Etický kodex Policie České republiky

Příslušníci Policie České republiky, vědomi si svého poslání, spočívajícího ve službě

veřejnosti, založeného na úctě a respektu k lidským právům, vyjadřují následující principy,

jež chtějí sdílet a dodržovat.

1. Cílem Policie České republiky je

a. chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti,

b. prosazovat zákonnost,

c. chránit práva a svobody osob,

d. preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji,

e. usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti.

2. Základními hodnotami Policie České republiky je

a. profesionalita,

b. nestrannost,

c. odpovědnost,

d. ohleduplnost,

e. bezúhonnost.

3. Závazkem Policie České republiky vůči společnosti je

a. prosazovat zákony přiměřenými prostředky s maximální snahou o spolupráci

s veřejností, státními a nestátními institucemi,

b. chovat se důstojně a důvěryhodně, jednat se všemi lidmi slušně, korektně

a s porozuměním a respektovat jejich důstojnost,

c. uplatňovat rovný a korektní přístup ke každé osobě bez rozdílu, v souladu

s respektováním kulturní a hodnotové odlišnosti příslušníků menšinových skupin

všude tam, kde nedochází ke střetu se zákony,

d. při výkonu služby jednat taktně, korektně a vhodně uplatňovat princip volného

uvážení,

e. používat donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem; nikdy nezacházet

s žádnou osobou krutě, nehumánně či ponižujícím způsobem,

f. nést odpovědnost za každou osobu, která byla omezena Policií České republiky

na osobní svobodě,

g. zachovávat mlčenlivost o informacích zjištěných při služební činnosti,

II

h. zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto protizákonnou činnost

u jiných příslušníků Policie České republiky, odmítnout dary nebo jiné výhody,

jejichž přijetím by mohlo dojít k ovlivnění výkonu služby,

i. zásadně se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo být střetem zájmů

4. Závazkem vůči ostatním příslušníkům Policie České republiky je

a. usilovat o otevřenou a partnerskou spolupráci,

b. dbát, aby vztahy byly založeny na základě profesní kolegiality, vzájemné úcty,

respektování zásad slušného a korektního jednání; jakékoliv formy šikanování

a obtěžování ze strany spolupracovníků či nadřízených jsou vyloučeny,

c. netolerovat ani nekrýt podezření z trestné činnosti jiných příslušníků Policie České

republiky a trestnou činnost neprodleně oznámit; stejně tak netolerovat ani jiné jejich

protiprávní jednání či jednání, které je v rozporu s Etickým kodexem Policie České

republiky.

5. Osobním a profesionálním přístupem příslušníků Policie České republiky je

a. nést osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální výkon,

b. chovat se bezúhonně ve službě i mimo ni tak, aby důstojně reprezentovali Policii

České republiky svým jednáním, vystupováním i zevnějškem.

Každý příslušník Policie České republiky, který jedná v souladu se zákonem a Etickým

kodexem Policie České republiky, si plně zaslouží úctu, respekt a podporu společnosti,

jejíž bezpečnost chrání i s nasazením vlastního života.

III

Příloha č. 2:

Dotazník - Policie ČR a její činnost z pohledu veřejnosti

Dobrý den,

jmenuji se Kateřina Jechová a jsem studentkou oboru Sociální patologie a prevence

na Univerzitě Hradec Králové. Touto cestou bych Vás ráda požádala o vyplnění dotazníku,

který je součástí mé bakalářské práce, jež se zaměřuje na Policii ČR a její činnost

z pohledu veřejnosti. Dotazník je anonymní. Zjištěné informace budou sloužit pouze

pro účely výzkumné části mé bakalářské práce, proto Vás prosím o pravdivé odpovědi.

Vyplňování dotazníku zabere několik minut.

Pokyny:

U otázek zakroužkujte jednu odpověď, pokud není stanoveno jinak.

Předem děkuji všem, kteří věnovali svůj čas vyplňování.

Kateřina Jechová

1. Vaše pohlaví:

a) muž

b) žena

2. Váš věk: .....................

3. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání:

a) základní

b) vyučen/a

c) vyučen/a s maturitou

d) středoškolské s maturitou

e) vyšší odborné

f) vysokoškolské

IV

4. Vaše pracovní zařazení:

a) státní zaměstnanec

b) zaměstnanec

c) osoba samostatně výdělečně činná

d) nezaměstnaný/á

e) student

f) důchodce

5. Místo Vašeho bydliště:

a) vesnice

b) město

c) krajské město

6. Porušil/a jste někdy vědomě zákon ? (včetně přecházení na červenou, ...)

a) ano

b) ne

7. Přišel/přišla jste někdy do kontaktu s Policií České republiky ?

a) ano (uveďte v jaké souvislosti).................................................................................

b) ne

8. Setkal/a jste se Vy nebo Váš blízký s negativním jednáním policie ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

9. Jste spokojen/a s činností Policie ČR celkově ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

V

10. Jste spokojen/a s činností policie v místě Vašeho bydliště ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

11. Chtěl/a byste posílit hlídky policie v místě Vašeho bydliště ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

12. Co vnímáte jako tři nejdůležitější úkoly Policie ČR ? (označte tři odpovědi)

a) ochrana občana a jeho majetku

b) ochrana vnitřní bezpečnosti státu (např. boj proti terorismu)

c) zabezpečování veřejného pořádku

d) odhalování trestných činů a jejich pachatelů

e) pátrání po osobách

f) předcházení trestné činnosti

g) dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu

h) jiné (prosím, popište)...............................................................................................

13. Které tři úkoly podle Vás vykonává Policie ČR nejlépe ? (označte tři odpovědi)

a) ochrana občana a jeho majetku

b) ochrana vnitřní bezpečnosti státu (např. boj proti terorismu)

c) zabezpečování veřejného pořádku

d) odhalování trestných činů a jejich pachatelů

e) pátrání po osobách

f) předcházení trestné činnosti

g) dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu

h) jiné (prosím, popište)...............................................................................................

VI

14. Myslíte si, že pokud budete potřebovat naléhavě pomoc Policie ČR, bude Vám

rychle a účinně poskytnuta ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

15. Myslíte, že by měla být Policie ČR důslednější ve stíhání těch osob,

které porušují zákony ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

16. Došlo podle Vás ke zlepšení vztahu mezi policií a občany oproti minulosti ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

17. V jakém případě byste byl/a ochoten/ochotna se obrátit na Policii ČR ?

(lze vybrat více odpovědí)

a) jako oběť majetkové trestné činnosti

b) jako oběť násilné trestné činnosti

c) jako svědek majetkové trestné činnosti

d) jako svědek násilné trestné činnosti

e) jako svědek narušení veřejného pořádku (např. vandalství)

f) jiné (prosím, popište)............................................................................................

VII

18. Co vnímáte jako největší klad Policie ČR ?

a) nestrannost a spravedlnost

b) profesionalitu

c) pohotovost

d) vstřícnost

e) technickou vybavenost

f) žádný klad

g) jiné (prosím, popište)............................................................................................

19. Co naopak vnímáte jako negativní u Policie ČR ?

a) úplatnost

b) nespravedlnost

c) nezájem a neochotu

d) neslušné vystupování

e) neprofesionalitu

f) žádné negativum

g) jiné (prosím, popište).............................................................................................

20. Domníváte se, že je veřejnost dostatečně informována médii o úspěších

Policie ČR ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

21. Domníváte se, že je veřejnost dostatečně informována médii naopak o nezdarech

Policie ČR ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

VIII

22. Myslíte si, že média (televize, internet apod.) informují o práci policie objektivně ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

23. Které z médií v tomto případě upřednostňujete jako nejobjektivnější ?

a) televizi

b) noviny

c) internet

d) rozhlas

e) jiné (prosím, popište)................................................................................................

24. Informuje podle Vás sama policie o své práci veřejnost dostatečně?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

25. Přál/a byste si být více informován/a o činnosti policie ?

(např. v místě Vašeho bydliště)

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

IX

26. Je podle Vás práce u Policie ČR prestižním povoláním ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

27. Podle jakých kritérií byste zejména charakterizoval/a příkladného (dobrého)

policistu ?

a) podle vzdělání

b) podle praxe, zkušeností

c) podle vzhledu a vystupování

d) podle charakterových vlastností

e) jiné (prosím, popište)................................................................................................

28. Souhlasíte se sloganem Policie ČR „pomáhat a chránit“ ?

a) ano

b) spíše ano

c) nevím

d) spíše ne

e) ne

(Pokud Vám nepřijde dostatečně výstižný, doplňte slogan, který by podle Vás měla mít

policie)......................................................................................................................................

29. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi panuje v České republice relativně

nízká míra spolupráce českých občanů s policií.

Co je podle Vás hlavním důvodem ?

(Prosím, popište)......................................................................................................................

Děkuji za vyplnění!