UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI · Web viewPedagogická fakulta. Ústav...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakul ta

Ústav speciálněpedagogických s tudi í

Monika Kurendová III . ročník – kombinované studium

Obor: Speciá lní pedagogika pro výchovné pracovníky

VEDENÍ ČLOVĚKA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

K SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.

Olomouc 2009

Prohlašuj i , že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně

a použi la jen uvedených pramenů a l i tera tury.

………………

V Olomouci dne 25. března 2009 podpis

2

Děkuji Mgr. Zdeňce Kozákové, Ph.D. , za odborné vedení diplomové

práce.

3

OBSAH

ÚVOD ................................................................................................................................ 6

TEORETICKÁ ČÁST

1 MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ ................................................................................... 9

1.1 Vymezení mentálního postižení .............................................................................. 10

1.2 Příčiny vzniku a druhy mentálního postižení ......................................................... 13

1.3 Klasifikace mentálního postižení ............................................................................ 14

2 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ OSOB S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM, VEDENÍ

K JEJICH SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI .................................. 17

2.1 Vymezení pojmů v oblasti výchovy a vzdělávání osob s mentálním postižením ... 17

2.2 Výchova dítěte s mentálním postižením v rodině ................................................... 20

2.3 Vzdělávací zařízení jako další krok vedení k samostatnosti a zodpovědnosti ........ 22

2.3.1 Předškolní výchova ………………………………………………………. 23

2.3.2 Základní školství …………………………………………………………. 26

2.3.3 Profesní příprava člověka s mentálním postižením ………………………. 30

2.4 Příprava na život po skončení školy ....................................................................... 32

2.5 Celoživotní vzdělávání jedinců s mentálním postižením ........................................ 33

3 INTEGRACE JEDINCŮ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM ............................. 35

3.1 Školská integrace dětí s mentálním postižením ...................................................... 37

3.1.1 Integrace dětí s mentálním postižením předškolního věku........................... 38

3.2 Faktory ovlivňující úspěšnost integrace .................................................................. 39

3.3 Individuální vzdělávací plán ................................................................................... 42

4 VEDENÍ ČLOVĚKA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM K SAMOSTATNOSTI

A ZODPOVĚDNOSTI V CHRÁNĚNÉM BYDLENÍ ....................................... 45

4.1 Definice chráněného bydlení .................................................................................. 45

4.2 Historie bydlení pro lidi s mentálním postižením ................................................... 46

4.3 Komplex služeb v chráněném bydlení .................................................................... 48

4.3.1 Personální a procedurální standardy kvality sociálních služeb…..……….. 49

4.3.2 Provozní standardy kvality sociálních služeb…..…………………………..55

4.4 Osobní asistent ........................................................................................................ 57

4.5 Život v chráněném bydlení ..................................................................................... 58

4

PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................................60

5 METODOLOGIE PRŮZKUMU ......................................................................... 60

5.1 Výběr vzorku .......................................................................................................... 61

5.2 Uspořádání průzkumu a zkoumaný soubor ............................................................. 61

5.3 Předpokládané výsledky průzkumu ........................................................................ 62

6 VYHODNOCENÍ PRŮZKUMU ......................................................................... 64

6.1 Charakteristika respondentů .................................................................................... 64

6.2 Vyhodnocení dotazníku .......................................................................................... 65

6.2.1 Vyhodnocení otázek týkajících se návštěvnosti dětí či dospělých s mentálním

postižením v zařízení ………………………………………………………66

6.2.2 Vyhodnocení otázek týkajících se vzdělávání dětí či dospělých s mentálním

postižením ………………………………………………………..……….. 69

6.2.3 Vyhodnocení otázek týkajících se chráněného bydlení…………………… 71

6.3 Zhodnocení výsledků průzkumu v porovnání se stanovenými domněnkami ......... 78

6.4 Celkové zhodnocení výsledků celkového průzkumu .............................................. 79


A ZODPOVĚDNOSTI VE ZVONEČKU BYLANY U ČESKÉHO BRODU.. 81

7.1 Seznámení s organizací Zvoneček Bylany ............................................................. 81

7.2 Chráněné bydlení Bylany, čp. 26 ............................................................................ 82

7.2.1 Poskytované služby v chráněném bydlení Zvoneček Bylany ……………. 84

7.2.2 Povinnosti klientů v chráněném bydlení …………………………………. 85

7.3 Celkový dojem z návštěvy ve Zvonečku Bylany.................................................... 86


A ZODPOVĚDNOSTI V NIZOZEMÍ ´S HEEREN LOO .............................. 87

8.1 Projekty pro lidi s mentálním postižením v ´s Heeren Loo .................................... 88

8.2 Lokalita de Hartenberg, místo pobytu lidí s mentálním postižením ....................... 89

8.3 Denní aktivity .......................................................................................................... 90

8.4 Popis chráněných bydlení........................................................................................ 92

8.5 Získané poznatky ze stáže v Nizozemí ................................................................... 94

ZÁVĚR .............................................................................................................................. 95

SEZNAM LITERATURY ............................................................................................... 97

PŘÍLOHY

ANOTACE

5

ÚVOD

Tématem bakalářské práce je pohled, jak lze vést lidi s mentálním postižením

k samostatnosti a zodpovědnosti a jak se mohou co nejvíce zapojit do společnosti. Každý člověk, tedy i člověk s mentálním postižením, je jedinečná a neopakovatelná

lidská bytost. Má svou lidskou důstojnost, své názory, přání a city, k sobě samému

i ke druhým. Tak jako ostatní, tak i on, má proto být přijímán s úctou a respektem. Má právo

být součástí společnosti a patřit do ní tak jako člověk bez postižení. Aby mohl spokojeně

a normálně žít, potřebuje bezpečí svého domova, smysluplnou činnost a samozřejmě

i ochranu svých práv.

Člověk s mentálním postižením může žít relativně samostatný a nezávislý život,

v němž potřebuje podle svých možností a schopností pro něj nezbytnou míru asistence tak,

aby byl samostatný a za své činy zodpovědný.

Mentální postižení představuje mezi ostatními druhy postižení nejpočetnější skupinu,

a přesto o něm nemáme veškeré a dostatečné informace. Existuje spousta literatury,

která se snaží vymezit pojmy a postižení, poruchy a vady. Jsou známy i publikace

o jednotlivých druzích postižení. Ale proč stále bývají představy „normálních“ lidí

o možnostech co největšího začlenění lidí s mentálním postižením do společnosti, do běžného

života, zkresleny různými nejasnostmi ale i obavami? Jedná se o nevědomost, co obnáší

postižení, anebo strach z toho, co není v „normě“? Začlenění člověka s mentálním postižením

není jenom záležitostí samotného jedince, ale i celé společnosti, aby dokázala respektovat

jeho individualitu a jeho právo na běžný život. Na druhou stranu je ale nutné říci, že se situace

za poslední roky hodně zlepšila, a že slovo integrace neboli začlenění už není jenom součástí

slovníku cizích slov, ale dostává se do povědomosti běžné populace.

Cílem bakalářské práce je proto poukázat na možnosti vedení člověka s mentálním

postižením k samostatnosti a zodpovědnosti. Vedení je jiné, zda se jedná o dítě

nebo o dospělého člověka s mentálním postižením a od toho se odvíjí i způsob a jednotlivé

oblasti vedení. Důležitou součástí práce je neopomenutí různých způsobů výchovy

a vzdělávání, počínaje v rodině, pokračujíc přes vzdělávací zařízení až po celoživotní

vzdělávání lidí s mentálním postižením. Vedení člověka s mentálním postižením je

celoživotním procesem, který začíná narozením a končí úmrtím. Člověka s mentálním

postižením je třeba už od počátku vést k tomu, aby se co nejvíce dle svých schopností

a možností zapojoval do života sám, popřípadě věděl, na koho se obrátit. Samozřejmě záleží

6

na stupni jeho mentálního postižení a na rodině, která určuje jeho první kroky životem.

Zařízení, která se snaží vést lidi s mentálním postižením dospělého věku k samostatnosti

a zodpovědnosti, jsou chráněná bydlení.

Dílčím cílem práce je často diskutované téma integrace osob s mentálním postižením

do škol a společnosti.

Při zpracování tématu bylo vycházeno z literatury, zákonů a vyhlášek a z dostupných

internetových odkazů, které jsou uvedeny v závěru práce. Předložená práce je rozdělena

na dvě hlavní části – teoretickou a praktickou. Součástí práce jsou i přílohy, které obohacují

informace obsažené v textu.

Teoretická část práce je rozdělena do čtyř kapitol.

Úvodní kapitola se zabývá vymezením pojmu mentální postižení, jeho příčinami

a klasifikací stupňů mentální retardace.

Další kapitola seznamuje se způsoby výchovy a vzdělávání člověka s mentálním

postižením, které určují jeho cestu k samostatnosti a zodpovědnosti. Je vysvětlen pojem

výchova a vzdělávání člověka s mentálním postižením a druhy vzdělávacích institucí

od narození dítěte až po jeho dospělost. Dále jsou zde stručně vymezeny jejich možnosti

po ukončení školní výuky. Druhá kapitola končí celoživotním vzděláváním osob s mentálním

postižením.

Třetí kapitola je v první části zaměřena na integraci, její obecné vysvětlení. Hlavní

část této kapitoly je věnována podmínkám integrace dětí s mentálním postižením

předškolního a školního věku do běžného systému škol. Součástí této kapitoly jsou i popsány

faktory úspěšnosti integrace těchto dětí. Při integraci dítěte s postižením do školských institucí

je nutný individuální vzdělávací plán a proto i jedna podkapitola se věnuje tomuto plánu.

Poslední kapitola závěrečné práce se věnuje životu v chráněném bydlení pro lidi

s mentálním postižením. Jsou zde mimo jiné uvedeny i definice chráněného bydlení a jeho

historie. Velmi důležitá je podkapitola týkající se komplexu služeb v bydlení souvisejícími se

Standardy kvality sociálních služeb, které zajišťují lidem s mentálním postižením kvalitnější

a samostatnější život a určují podmínky fungování zařízení.

Praktická část zachycuje pomocí metody dotazníku názory a postoje rodičů,

zákonných zástupců či opatrovníků dětí nebo dospělých jedinců s mentálním postižením

na výchovu a vzdělávání svých dětí, jejich spokojenost či nespokojenost s úrovní vzdělávání.

Větší část dotazníku je věnována chráněnému bydlení. Průzkum měl prokázat, zda rodiče

nebo opatrovníci mají představu, jaké zařízení je chráněné bydlení. Součástí praktické části je

pomocí metody pozorování popsáno chráněné bydlení Zvoneček Bylany ve Středočeském

7

kraji. Práce je obohacena o postřehy a poznámky z návštěvy v Nizozemí, je popsána

organizace ´s Heeren Loo, jež se zabývá péčí o lidi s mentálním postižením, jejich vedení

k samostatnosti a zodpovědnosti a jsou popsána i konkrétní chráněná bydlení.

Bakalářská práce je koncipována tak, aby pomohla ostatním objasnit to, co se dá

představit pod názvem vedení člověka s mentálním postižením k samostatnosti

a zodpovědnosti.

8

TEORETICKÁ ČÁST

Teoretická část závěrečné práce se skládá ze čtyř kapitol. První část se zabývá

vymezením pojmu mentální postižení a charakteristikou osob s mentálním postižením. Druhá

kapitola vysvětluje způsoby výchovy a vzdělávání lidí s mentálním postižením. Výchova

a možnosti vzdělávání jsou důležité pro určení jejich cesty k samostatnosti a zodpovědnosti.

Člověk s mentálním postižením může být veden k samostatnosti už od narození, kdy počátek

jeho vedení určuje rodina. Další kapitola seznamuje s integrací těchto jedinců do škol

a společnosti. Ne každý člověk s postižením je vhodný pro integraci, úspěšnost integrace

se odvíjí od rodiny, školy a dalších faktorů v práci popsaných. Čtvrtá a poslední kapitola

popisuje chráněné bydlení. Závěr teoretické části se zabývá životem lidí s mentálním

postižením v chráněném bydlení.

11 MENTÁLNÍ POSTIŽENÍMENTÁLNÍ POSTIŽENÍ

Dle Dicka Jonker a Paul Prins (2002): „Lidé s mentálním postižením a kombinovaným

postižením jsou lidi s obyčejnými lidskými potřebami. Stejně jako každý jiný chtějí mít

možnost vlastní volby. I lidé s postižením touží po kvalitním životě. O kvalitě života lze

hovořit, pokud člověk má osobní síť kontaktů, možnost vlastní volby, můlže se rozvíjet, cítit se

dobře po emocionální, fyzické a materiální stránce, může rozvíjet vhodnou pracovní činnost

a denní aktivity, vhodným způsobem trávit volný čas, žije v příjemném prostředí a má právo

na soukromí“. (Vychopeň, 2004, s. 33)

Z důvodu humanizace byly vypuštěny pojmy debilita, imbecilita, idiocie,

idioimbecilita, stejně tak nevzdělavatelnost, nevychovatelnost či „sovákovské“ stupně

socializace klienta: utilita, inferiorita.

Ze slovníku psychopeda mizí i termíny mentální defekt, defektivita a doporučuje se

používat místo mentálně retardovaný (mentálně postižený) jedinec osoba s mentální retardací

(s mentálním postižením). (Valenta, Müller, 2003)

9

1 . 1 V y m e z e n í m e n t á l n í h o p o s t i ž e n í

Za lidi s mentálním postižením jsou považováni takoví jedinci (děti, mládež, dospělí),

u nichž dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých

psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Jsou tedy postiženy všechny

složky osobnosti (duševní, tělesná i sociální). Hloubka a míra postižení jednotlivých funkcí je

individuálně odlišná. Rozdíly v mentální úrovni jedinců s mentálním postižením jsou

ve skutečnosti větší než rozdíly mezi nepostiženou populací. (Švarcová, 2001)

Užší pojem než mentální postižení je mentální retardace. Mentální postižení je střešní

pojem používaný v pedagogické dokumentaci a označuje všechny jedince s IQ (inteligenční

kvocient) pod 85. Mentální retardace je volně přeloženo jako zpoždění duševního vývoje.

Termín se začal používat v širším měřítku až po konferenci Mezinárodní světové organizaci

(WHO) v roce 1959 v Miláně. (Valenta, Müller, 2003)

Vlastní termín mentální retardace (z lat. Mens, 2. p. mentis = mysl, retardace = zdržet,

zaostávat), byl uveden ve 30. letech 20.století Americkou společností pro mentální deficienci.

„Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí různé hierarchie

s variabilní ohraničeností a celkovou subnormální inteligencí, závislá na některých

z těchto činitelů: nedostatcích genetických vloh, porušeném stavu anatomicko fyziologickém

a funkce mozku a jeho zrání, nedostatečném nasycování základních psychických potřeb dítěte

vlivem deprivace senzorické, emoční a kulturní, deficitním učením, zvláštnostech vývoje

motivace, zejména negativních zkušenostech individua po opakovaných stavech frustrace

a stresu, na typologických zvláštnostech vývoje osobnosti.“ (Dolejší, 1983, s. 38 )

Valenta, Můller (2003, s. 14) definují mentální retardaci jako „vývojovou duševní poruchu

se sníženou inteligencí demonstrující se především snížením kognitivních, řečových,

pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální a postnatální etiologií“.

Švarcová (2001, s. 25) uvádí: „Mentálním postižením nebo mentální retardací nazýváme

trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku.

Mentální postižení není nemoc, je to stav, způsobený neodstranitelnou nedostatečností

nebo poškozením mozku“.

10

zdena, 03.01.-0001,

doporučovala bych se varovat nálepkám typu mentálně retardovaný, mentálně postižený – vždy hovořit na prvním místě o lidech,…. s mentální retardací / s mentálním postižením, nebo o mentální retardaci jako takové (ne o mentálně postižených)

zdena, 03.01.-0001,

Není jasné, zda se jedná o vaši vlastní myšlenku, nebo odněkud čerpáte. Teoretická část by měla být tvořena především citacemi autorit, které vy nějakým způsobem zkomparujete a vyslovíte k nim vlastní postoj. I když třeba necitujete doslovně a využíváte větší množství publikací, je dobré např. za odstavec uvést v kulaté závorce (viz např. Dolejší, 1975, Vágnerová, 2004, Valenta, Muller, 2003) apod. Z toho důvodu, že kdyby se Vás např. někdo u obhajoby zeptal, jak jste na danou myšlenku přišla, tak se můžete odkázat na autory, od kterých jste dané informace čerpala.

Za jedince s mentálním postižením se nepovažují osoby, u nichž došlo k zaostávání

vývoje rozumových schopností z jiných důvodů, než je poškození mozku, a jejichž psychické

procesy probíhají normálním způsobem. Jedná se především o děti výchovně zanedbané, děti

i dospělé se závažnými emočními poruchami nebo děti se smyslovým postižením,

které není-li včas rozpoznáno, může způsobit zpoždění psychického vývoje. (Tyto stavy

napodobující duševní opoždění někteří autoři označují jako pseudooligofrenii, někdy

též označována jako sociální debilita). (Švarcová, 2001)

Lidí s mentálním postižením nejsou etiologicky homogenní skupinou a klinicky

i psychologicky mohou být jejich charakteristiky a vývoj značně individuální.

U mentálního postižení nejde jen o prosté časové opožďování duševního vývoje,

ale o strukturální vývojové změny, postižené dítě tedy nelze automaticky přirovnávat

k mladšímu „normálnímu“ dítěti, neboť to není jenom otázka kvantitativní, ale dochází

i ke změnám kvalitativním.

Kvalitativní změny spočívají v postupné diferenciaci obecných vlastností

(např. schopnost pohybu) a generalizaci specifických vlastností (např. afektivní vztah

k matce), vedoucí k vyšší integraci jednotlivých složek osobnosti. Probíhají v určitých fázích

a charakterizují jednotlivá vývojová stádia.

Kvantitativní změny spočívají ve změnách rychlosti vývoje jednotlivých psychických

kvalit i celých vývojových stádií a zahrnují změny velikosti a intenzity jednotlivých složek.

Rozumíme tomu tak, že vývojový proces je podmiňován příčinami, které vytvářejí

kvalitativní změny, a podmínkami, které ovlivňují velikost a tempo vývojových změn.

(Dolejší, 1983)

Každý člověk s mentálním postižením je svébytný subjekt s charakteristickými

osobnostními rysy. I když se u většiny z nich projevují ve větší či menší míře společné znaky,

tak jejich individuální modifikace závisí na druhu mentální retardace, na její hloubce, rozsahu

a jak výrazně jsou postiženy psychické funkce a duševní vývoj. Práva lidi s mentálním

postižením popisuje Deklarace práv osob s mentálním postižením (viz Příloha č. 6).

(Švarcová, 2001)

11

Mentální postižení se klinicky projevuje především:

- zpomalenou chápavostí, jednoduchostí a konkrétností úsudků

- těkavou pozorností

- nedostatečnou slovní zásobou a neobratností ve vyjadřování

- impulsivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování

- citovou vzrušivostí

- zvýšenou potřebou uspokojení a bezpečí

- sníženou přizpůsobivostí k sociálním požadavkům

- sníženou schopností až neschopností vyvozování logických vztahů

- sníženou mechanickou a zejména logickou pamětí

- poruchami vizumotoriky a pohybové koordinace

- sugestibilitou a rigiditou chování

- nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“

- opožděným psychosexuálním vývojem

- nerovnováhou aspirací a výkonů

- poruchami v interpersonálních vztazích a v komunikaci (Švarcová, 2001)

Mentální retardace je interdisciplinární záležitost a je důsledek složitých procesů

a podmínek, které se odehrávají uvnitř i vně organismu. (Švarcová, 2001)

Mentální postižení tvoří jednu z nejpočetnějších skupin mezi všemi postiženími. Navíc

počet lidí s mentálním postižením, a to i v celosvětovém měřítku, stoupá. Tento úkaz

se vysvětluje především lepší evidencí osob s mentálním postižením. Zároveň je lepší péče

pediatrů o novorozence, jejímž výsledkem je snižování novorozenecké a kojenecké úmrtnosti.

Díky kvalitnější lékařské péči přežijí i děti, které by dříve nezůstaly naživu.

Absolutní počet lidí s mentálním postižením není znám, uvádí se 3 % občanů.

Na základě kvalifikovaných odhadů se uvádí, že v České republice žije asi 300 000 lidí

s mentální retardací. (Švarcová, 2001)

12

1 . 2 P ř í č i n y v z n i k u a d r u h y m e n t á l n í h o p o s t i ž e n í

K mentálnímu postižení může vést řada různorodých příčin, které se vzájemně

podmiňují, prolínají a spolupůsobí. Ve výzkumu příčin vzniku mentálního postižení

vystupovala vždy dvě rozdílná hlediska, jednak dědičnost a jednak hledisko vlivu prostředí

na utváření osobnosti.

Mentální postižení může být způsobeno jak příčinami vnitřními (endogenními),

tak příčinami vnějšími (exogenními). Vnitřní faktory jsou zakódovány již v systémech

pohlavních buněk, jejichž spojením vzniká nový jedinec, jsou to příčiny genetické. Vnější

faktory mohou, ale nemusí být bezprostřední příčinou poškození mozku plodu nebo dítěte

a člení se podle období působení na prenatální (působící od početí do narození), perinatální

(působící těsně před, během a těsně po porodu) a postnatální (působící po narození).

(Švarcová, 2001)

Příčiny vzniku mentálního postižení lze rozdělit do následujících skupin:

- následky infekcí a intoxikací (např. zarděnková embryopatie, zánět mozku,

kongenitální toxoplasmosa)

- následky úrazů nebo fyzikálních vlivů (např. mechanické poškození mozku

při porodu, postnatální poškození mozku nebo hypoxie)

- poruchy výměny látek, růstu, výživy (např. fenylketonurie, glykogenóza, mozková

lipoidóza)

- makroskopické léze mozku (např. novotvarem, degenerací, postnatální sklerózou)

- nemoci a stavy způsobené jinými a nespecifikovanými prenatálními vlivy

(např. vrozený hydrocefalus, mikrocefalie, kraniostenóza)

- anomálie chromozomů (např. Downův syndrom)

- nezralost

- vážné duševní poruchy

- psychosociální deviace (stavy se snížením intelektu vlivem nepříznivých

sociokulturních podmínek)

- jiné a nespecifické etiologie – biologické (organické) příčiny (Švarcová, 2001)

13

Mentální postižení může být vrozené nebo získané.

Vrozené mentální postižení (oligofrenie)

= jedná-li se o určité poškození, odlišnou strukturu nebo odchylný vývoj nervového systému

v pre-, peri- nebo postnatálním období, zhruba do 2 let života dítěte. Z etiologických faktorů

se nejčastěji uvádí genové mutace a chromozomové aberace (Downův syndrom, trizomie

21. chromozomu).

Získané mentální postižení (demence)

= druhotné postižení intelektu u jedince, který původně dosáhl vyšší úrovně, případně

o zastavení či rozpad normálního vývoje, který vede k nerovnoměrnému úbytku intelektových

schopností . (Valenta, Krejčířová, 1997)

Mentální postižení poměrně často vzniká i v důsledku výchovné nepodnětnosti,

nebo dokonce zanedbanosti. Jedná se především o děti podobně postižených rodičů,

jejichž intelektová i vzdělanostní úroveň je nízká. Podnětnost takového rodinného prostředí

bývá nedostatečná. V takovémto případě mluvíme o příčinách sociálních. (Švarcová, 2001)

To znamená, pokud je příčinou vývojového opoždění nedostatečná a nepřiměřená

výchova, nejedná se o mentální postižení. V takovém případě není postižení vrozené

ani trvalé. Příčinou není postižení CNS (centrálního nervového systému), ale nedostatek

podnětů. (Fischer, Škoda, 2008)

1 . 3 K l a s i f i k a c e m e n t á l n í h o p o s t i ž e n í

Od roku 1992 vstoupila v platnost 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí

(podle WHO), která dělí mentální postižení do 4 základních stupňů:

a) Lehká mentální retardace (F7O)

b) Středně těžká mentální retardace (F71)

c) Těžká mentální retardace (F72)

d) Hluboká mentální retardace (F73) (Švarcová, 2001)

14

Lehká mentální retardace, IQ 50 – 69 (F7O)

Člověk s lehkou mentální retardací většinou dosáhne schopnosti užívat řeč

v každodenním životě, je schopen udržet konverzaci a podrobit se klinickému interview.

Je schopen dosáhnout úplné nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání)

i v praktických domácích dovednostech. Jen vývoj je oproti normě pomalejší.

Největší potíže se objevují při teoretické práci ve škole, především problémy

se psaním a čtením. Jedince s leknou mentální retardací lze zaměstnat prací, která vyžaduje

spíše praktické než teoretické schopnosti.

Důsledky retardace se projeví zejména v neschopnosti se přizpůsobit kulturním

tradicím, normám a očekáváním, vyrovnat se s požadavky manželství a výchovy dětí. Značné

potíže mají v samostatném řešení běžných problémů plynoucí z nezávislého života

(např. finanční zabezpečení, zajištění úrovně bydlení a zdravotní péče, nalezení vhodného

zaměstnání).

U osob s lehkou mentální retardací se mohou objevit někdy i přidružené chorobné

stavy, jako je např. autismus, epilepsie, poruchy chování a tělesné postižení.

U mnoha jedinců příčiny lehké mentální retardace zůstávají neodhaleny. (Švarcová,

2001)

Středně těžká mentální retardace, IQ 35 – 49 (F71)

U jedince se středně těžkou mentální retardací je výrazně opožděn rozvoj chápání

a užívání řeči, je omezena schopnost starat se sám o sebe, nebo-li omezena sebeobsluha,

a zručnost. Někteří žáci v pásmu středně těžké mentální retardace si však mohou

pod správným pedagogickým vedením osvojit základy čtení, psaní a počítání.

Jako dospělí jsou schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborných

dohledem, nejsou však většinou schopni vést úplně samostatný život. Zpravidla nemají

problém s mobilitou, jsou fyzicky aktivní a schopni navazovat kontakty.

U lidí se středně těžkou mentální retardací existují podstatné rozdíly v povaze

schopností. Někteří dosahují vyšší úrovně v dovednostech senzoricko-motorických, jiní jsou

lepší v úkolech závislých na verbálních schopnostech nebo naopak jsou schopni sociální

interakce a komunikace. Co se týče úrovně rozvoje řeči, tak ta je variabilní. Někteří umí

jednoduché konverzace, zatímco druzí mají problémy hovořit i pouze o svých potřebách. Jsou

15

i tací, kteří se nedokáží naučit mluvit nikdy, ale jsou schopni zvládat formy nonverbální

komunikace a porozumět jednoduchým verbálním instrukcím.

Etiologie je především organická a často bývá u středně těžké mentální retardace

přidružen dětský autismus nebo jiné pervazivní vývojové poruchy, častá jsou tělesná

a neurologická postižení, epilepsie. (Švarcová, 2001)

Těžká mentální retardace, IQ 20 – 34 (F72)

Těžká mentální retardace je v mnohém hodně podobná kategorii středně těžké

mentální retardaci, pokud se jedná o klinický obraz, přítomnost organické etiologie

a přidružené stavy. Avšak snížená úroveň schopností je výraznější.

Většina jedinců trpí poruchami motoriky, mívají klinicky signifikantní poškození

nebo vadný vývoj ústřední nervové soustavy.

Možnost výchovy a vzdělávání je sice dosti omezená, avšak včasná systematická

a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče může významně přispět

k rozvoji motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností, soběstačnosti

a celkovému zlepšení jejich kvality života. (Švarcová, 2001)

Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 (F73)

Jedinci v pásmu hluboké mentální retardace jsou těžce omezeni ve své schopnosti

porozumět požadavkům či instrukcím a též jim vyhovět. Většina z nich je imobilní

nebo výrazně omezená v pohybu. Často jsou inkontinentní a maximálně schopní neverbální

komunikace. Protože nejsou schopni pečovat o své základní potřeby, potřebují stálou pomoc

a stálý dohled.

Výchova a vzdělávání je velmi omezená. Je možné ale dosáhnout nejzákladnějších

zrakově prostorově orientačních dovedností a tak se může i člověk v této kategorii postižení

podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech a sebeobsluze.

Etiologie především organická, přidružené jsou běžně neurologické a tělesné

postižení, epilepsie, poškození zraku, sluchu, časté jsou nejtěžší formy pervazivních

vývojových poruch, především atypický autismus. (Švarcová, 2001)

16

22 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SVÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ OSOB S MENTÁLNÍM MENTÁLNÍM

POSTIŽENÍM, VEDENÍ KPOSTIŽENÍM, VEDENÍ K JEJICH JEJICH

SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI

Správné vedení lidí s mentálním postižením je cesta k jejich samostatnosti.

Podporujeme je, aby se sami dokázali obsloužit, sami si nachystali a udržovali své věci,

dokázali samostatně cestovat, hospodařit a samostatně žít. Podpora samostatnosti je častým

cílem a její získání ideálem. Cestu k samostatnosti ve velké míře ovlivňuje výchova

a vzdělávání a to již od narození dítěte s mentálním postižením. Obtížnost cesty

a dosažitelnost samostatnosti je dána stupněm mentálního postižení. Osoby s mentálním

postižením si mohou spolu s asistenty nacvičit řadu dovedností, které samotný život podpoří.

Pro tyto osoby je ale důležité, aby byli k samostatnosti neustále podněcovány a vedeny,

a aby na té cestě ke své samostatnosti nezůstaly samy. Cílem podpory a vedení by

proto neměl být samostatný člověk, který žije jako soběstačná a izolovaná jednotka,

ale samostatný člověk, který je mezi druhé lidi zapojen, setkává se s nimi a podílí se

na záležitostech všedních dní.

(Dostupné na World Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1281/,

cit. 18.3.2009)

Zodpovědnost člověka se definuje v Ilustrované encyklopedii (1995) jako „jedna

z nejvyšších morálních schopností člověka. Zodpovědnost za vlastní jednání, za své bližní,

za obec (společnost), za přírodu a koneckonců za vše, do čeho jakýmkoli způsobem zasahuje,

je komplementární ke svobodě a zároveň rozumovou reflexí této svobody.“ (Kol. autorů

a konzultantů, 1995, s. 475)

2 . 1 V y m e z e n í p o j m ů v o b l a s t i v ý c h o v y a v z d ě l á v á n í o s o b

s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

„Termínem vzdělání se zpravidla rozumí především osvojení si poznatkového

materiálu a racionálních operací, které osvojení tohoto poznání podmiňují, případně získání

určité soustavy vědomostí, dovedností a návyků, zatímco výchova se chápe jako utváření

a rozvíjení osobnostních kvalit člověka, ovlivňujících jeho chování“. (Švarcová, 2001, s. 22)

17

„Pojmem vzdělávání se nyní velmi často označuje každé záměrné působení na člověka

rozvíjející jeho schopnosti duševní i fyzické a v podstatě i jakákoli stimulace jeho činnosti.“

(Švarcová, 2001, s. 22)

Je nutné si uvědomit, že i u lidí s různým druhem mentálního postižení existuje fakt,

že vzdělavatelní jsou všichni lidé, které dovedeme vzdělávat. (Švarcová, 2001)

Pojem výchova lze pojmout dvojím způsobem:

a) „v širším pojetí jde o záměrné zespolečenšťování člověka (více lidí) za

pomoci poskytování možností pro jeho vývoj“. (Valenta, Müller, 2003, s. 193)

Tuto teorii můžeme chápat od působení prostředí ve výchovně-vzdělávacích

institucích a v rodině až po působení celospolečenské (dané historickým vývojem

a ekonomikou společnosti). (Valenta, Müller, 2003)

b) „v užším pojetí jde o aktivitu, při níž vychovatel svým jednáním přímo, záměrně

a v jistém vymezeném čase ovlivňuje (formuje) kvalitu osobnosti jednoho nebo více lidí

– a to v souhlasu s určitými stanovenými výchovnými cíli a za pomoci určitých

výchovných prostředků a metod“. (Valenta, Müller,2003, s. 192)

Zásady a cíle vzdělávání dle Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT):

- rovný přístup ke vzdělání bez jakékoliv diskriminace

- zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce

- vzájemná úcta, respekt, solidarita a důstojnost

- všeobecný rozvoj osobnosti s důrazem na poznávací, sociální, mravní, morální

a duchovní hodnoty (Dostupné na World Wide Web: http://www.msmt.cz/

socialni-programy/vzdelavani-zaku-se-specialnimi-vzdelavacimi-potrebami/,

cit. 18.11.2008 )

U osob s mentálním postižením se výchovný proces liší dle stupně jejich postižení.

U osob s lehkou mentální retardací se jedná o formování společensky využitelných

osobnostních struktur a o možnosti racionálního získávání poznatků. U osob se středně těžkou

mentální retardací výchova vede především ke schopnosti komunikovat, navazovat osobní

vztahy a zároveň jde o kultivaci jejich vlastností, povahy a úrovně chování. V případě těžké

18

http://www.msmt.cz/

a hluboké mentální retardace je výchova zaměřena na vypěstování nejzákladnějších

pohybových a samoobslužných návyků a komunikačních dovedností. (Valenta, Müller, 2003)

„Výchovu a vzdělávání osob s mentálním postižením je nutné chápat jako celoživotní

proces.“ (Fischer, Škoda, 2008, s. 99 )

Tento proces se realizuje v rodinách, ve vzdělávacích institucích a zařízení sociální péče.

Kvůli limitu v poznávacích procesech oproti většinové populaci výrazněji vystupuje potřeba

jejich permanentního rozvíjení, neustálého opakování a prohlubování znalostí a dovedností,

soustavného vedení ke stálému poznávání okolních skutečností a k možnosti samostatnosti

a zodpovědnosti, která je určená věkem. (Fischer, Škoda, 2008)

Dle vyhlášky č. 73/2005 Sb., se „vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními

vzdělávacími potřebami uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná

nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření

spojených se vzděláváním žáků stejného věku ve školách, které nejsou samostatně zřízené

pro žáky se zdravotním postižením“. Vyhláška užívá pro tuto školu termín „běžná škola“.

(Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními

vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, §1, odst. 1)

Podpůrnými opatřeními při speciálním vzděláváním se pro účely této vyhlášky rozumí

„využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních,

rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení

předmětů speciálně pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga,

snížení počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace

vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka“. (Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb.,

o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků

a studentů mimořádně nadaných, §1, odst. 2)

Osoba se speciálními vzdělávacími potřebami = osoba se zdravotním postižením, zdravotním

či sociálním znevýhodněním.

Zdravotní postižení = postižení mentální, tělesné, sluchové, zrakové, vady řeči, autismus,

souběžné postižení více vadami, vývojové poruchy učení nebo chování

Zdravotní znevýhodnění = zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc, nebo zdravotní poruchy

vedoucí k poruchám učení a chování

19

Sociální znevýhodnění = rodinné prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, nařízená

ústavní či ochranná výchova, postavení azylanta či uprchlíka (Dostupné na World Wide Web:

http://www.msmt.cz/socialni-programy/vzdelavani-zaku-se-specialnimi-vzdelavacimi-

potrebami/, cit. 18.11.2008 )

2 . 2 V ý c h o v a d í t ě t e s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m v r o d i n ě

„Nejpřirozenějším prostředím pro život a výchovu dítěte s mentálním postižením je

jeho rodina. Žádné jiné prostředí mu nemůže poskytnout stejný pocit bezpečí, jistoty

a emocionální stability ani stejné množství podnětů pro jeho další rozvoj“. (Švarcová, 2001,

s. 132)

Pokud se narodí dítě s mentálním postižením, bývá to pro rodinu velmi traumatizující

skutečnost. Do dětí se vkládá naděje, očekávání splnění vlastních tužeb a přání a naplnění

smyslu života (Švarcová, 2001)

Prvotní reakce bývá šok, radost a naději vystřídá úzkost, strach, obavy, pocity studu,

někdy i pocity viny. V narození dítěte s postižením vidí obrovskou nespravedlnost. Pocitem

křivdy nad narozením takovéhoto dítěte se však musí rodiče protrpět. Nakonec by měli najít

sílu přijmout dítě takové, jaké je, a snažit se jej vést a vychovávat, aby z něho vyrostl

co nejšťastnější, nejlidštější a nejpřirozenější jedinec. Je nutné si uvědomit, že pro vývoje

dítěte je nejvhodnější a důležité, aby se rodiče dokázali vyrovnat se všemi okolnostmi

a zaujali k němu pozitivní postoj. Vysvětlení pozitivního postoje nelze, neb jsou různí rodiče

a různé děti. Nevýhodným postojem je však odmítání dítěte, ponechání jej vlastnímu osudu.

Pokud dítě odmítá jen jeden z rodičů (častěji to bývá otec), tak ani zde nebývá situace příliš

perspektivní a často vede i k rozpadu rodiny. Takový rozpad rodiny může mít pro dítě

s mentálním postižením mnohem horší důsledky než u dítěte bez postižení.

Dalším extrémem v přístupu k dítěti je zaujetí přespříliš ochranitelského postoje,

uchránit ho od všeho zlého, i za cenu jeho izolace od společenského okolí. Na takové dítě

nebývají kladeny příliš velké požadavky.

Špatným a neopomenutým přístupem k výchově a rozvoji dítěte s mentálním

postižením je rezignace rodičů na výchovu a rozvíjení dítěte a zaměření zájmu

na co nejdokonalejší uspokojování jeho biologických potřeb. Opakem může být zase

20

neúměrná snaha vychovat a vycvičit dítě tak, aby se co nejméně lišilo od svých vrstevníků.

Tato snaha však většinou vede k neurotizaci rodičů nebo dítěte, neboť úsilí rodičů je

nepřiměřené ke schopnostem dítěte. (Švarcová, 2001)

Rodiče by měli dodržovat tyto obecné zásady:

1) snažit se vychovávat své dítě co nejlépe s vědomím odpovědnosti jak k dítěti,

tak i k sobě samému a ke společnosti

2) věnovat pozornost poznatkům o vývoji a výchově dětí s mentálním postižením

3) dodržovat zásadu důslednosti při vyžadování požadavků, snažit se o vytrvalost

při vyžadování a kontrole požadavků

4) požadavky mají odpovídat mentální úrovni a unavitelnosti dětí

5) nesnažit se, aby dítě dosáhlo úrovně vrstevníků „za každou cenu“ (Fischer, Škoda,

2008, s. 99)

„Nejvhodnější přístup spočívá v umění brát a mít rád dítě takové, jaké je. K dobrému

a objektivnímu poznání svého dítěte, jeho vývojových možností, úrovně jeho schopností,

hloubky a povahy postižení, rodiče potřebují pomoc kvalifikovaných odborníků, především

lékařů, psychologů a speciálních pedagogů.“ (Švarcová, 2001, s. 134)

Rodina hraje svou významnou roli i ve školním věku a dokonce i v dospělosti. Dítě

školou povinné potřebuje více než děti bez postižení rodinné zázemí, pocit ochrany a bezpečí

a výchovnou a intenzivnější pomoc a péči při vzdělávání. Výchova dítěte s mentálním

postižením je pracná a náročná, vědomosti a dovednosti se vytvářejí pomalu, děti jsou

nesamostatné a vyžadují pomoc i v činnostech, které jejich vrstevníci zvládají sami.

Nedovedou se ani samy zabavit. Každý nový návyk, nová vědomost či dovednost

však znamenají cenné kroky k jejich osamostatnění, k obohacení a usnadnění života.

Od rodičů a vychovatelů, učitelů je nesmírně důležitá trpělivost. Velkým pokrokem

k osamostatnění je zvládnutí základní sebeobsluhy, základní orientace v běžném životě

a schopnost komunikace s ostatními lidmi. Pro dítě i dospělého jedince s postižením je

důležitý pocit vlastní užitečnosti a k naplnění tohoto pocitu by měli mít prostor. (Švarcová,

2001)

21

Jak již bylo řečeno, významnou roli hraje rodina i v dospělém věku jedince

s mentálním postižením nebo kombinovanými vadami. Ti, co se nacházejí v lehčím pásmu

mentální retardace, zpravidla jsou zapojeni do pracovního procesu a v rodině nacházejí své

zázemí, útočiště. Jedinci s těžším mentálním postižením mohou navštěvovat chráněné dílny,

kam je většinou rodiče doprovází.

Pokud už ale nejsou rodiče trvale schopni se o něho starat, existují různá zařízení

sociální péče, která jsou buď denní, týdenní nebo celoroční. I v těchto zařízeních mají potřebu

dospělí jedinci být v pravidelném a v co nejčastějším kontaktu se svoji rodinou. (Švarcová,

2001)

„Narození dítěte s mentálním postižením představuje pro rodinu a její blízké okolí

velmi náročnou životní situaci. Záleží na vyspělosti a kulturní společnosti, jaké dokáže rodině

nabídnout alternativy řešení tak, aby situace byla pro všechny zúčastněné strany

co nejpříznivější a aby člen rodiny s postižením i jeho rodiče a sourozenci mohli prožít

normální a spokojený život.“ (Švarcová, 2001, s. 135)

2 . 3 V z d ě l á v a c í z a ř í z e n í j a k o d a l š í k r o k k s a m o s t a t n o s t i

a z o d p o v ě d n o s t i

Na základě vyhlášky 73/2005 Sb. se děti, žáci a studenti s mentálním postižením mohou

vzdělávat:

- formou individuální integrace (individuální integrací se rozumí vzdělávání buď

v běžné škole nebo ve speciální škole pro jedince s mentálním postižením, popřípadě

s kombinovanými vadami)

- formou skupinové integrace (skupinovou integrací se rozumí vzdělávání ve třídě,

oddělení nebo studijní skupině v běžné škole nebo ve speciální škole pro jedince

s mentálním postižením popřípadě s kombinovanými vadami)

- ve škole samostatně zřízené pro děti, žáky nebo studenty se zdravotním

postižením. (Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů

se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných,

§3, odst. 1-3)

22

Pokud to odpovídá potřebám, možnostem a podmínkám dítěte, žáka či studenta,

a možnostem školy, vzdělává se přednostně formou individuální integrace v běžné škole.

(Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními

vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, §3, odst. 4)

Až do roku 1999 nebylo prakticky téměř vůbec možné, aby byli žáci s mentálním

postižením integrováni do běžných tříd základních škol. Na konci 90. let začaly v rámci

experimentu pilotní pokusy integrace těchto dětí. Teprve až s počátkem nového školského

zákona (od 1.1. 2005) se možnost vzdělávání žáků s mentálním postižením v běžných třídách

základních škol stala alespoň legislativně samozřejmostí. 1 (Slowík, 2007)

Reálně je integrované vzdělávání smysluplné a efektivní u dětí s lehkým až středním

stupněm mentální retardace. Tito žáci mají možnost se vzdělávat i v základní škole praktické

(dříve zvláštní škola). Žáci s těžkým stupněm mentální retardace, popřípadě s kombinovanými

vadami se mohou vzdělávat v základní škole speciální (dříve pomocná škola). U žáků

s hlubokou mentální retardací existují speciální vzdělávací programy, které fungují na bázi

rehabilitačních tříd nebo je u nich možné dle podmínek školského zákona zajistit individuální

vzdělávání v domácím prostředí. (Slowík, 2007)

Rozvoj a vzdělávání dospělých osob s mentálním postižením je u nás závislé téměř

na občanské svépomoci, především na činnosti nestátních neziskových organizací. Jedná se

víceméně o práci dobrovolníků, rodičů a přátel lidí s mentálním postižením. Nejznámější je

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice (SPMP – dříve

pod názvem Sdružení pro pomoc mentálně postižených). Tato organizace může vystupovat

i pod mezinárodním názvem Inclusion Czech Republic. (Slowík, 2007)

2 . 3 . 1 P ř e d š k o l n í v ý c h o v a

„Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se

na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel

1 S účinností od 5.3. 2009 platí zákon č. 49/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním,

základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

23

chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytvoří

základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávání napomáhá

vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje

speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami“. (Zákon

č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání

(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, §33)

Vzdělávání dětí s mentálním postižením (obecně dětí se speciálními vzdělávacími

potřebami) předškolního věku vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní

vzdělávání. Ve své základní koncepci vychází z respektování individuálních potřeb

a možností dítěte. Tyto děti mohou být vzdělávány v běžné mateřské škole nebo v mateřské

škole s upraveným vzdělávacím programem.

Předškolní vzdělávání se realizuje pro děti ve věku především od tří do šesti (sedmi)

let věku dítěte. Školský zákon umožňuje odložit povinnou školní docházku nejdéle

do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. (Smolíková a kol., 2004)

Rámcové cíle a záměry předškolního vzdělávání jsou pro vzdělávání všech dětí

společné. (Smolíková a kol., 2004)

„Záměrem předškolního vzdělávání je rozvíjet každé dítě po stránce fyzické, psychické

i sociální a vést je tak, aby na konci svého předškolního období bylo jedinečnou a relativně

samostatnou osobností, schopnou (kompetentní, způsobilou) zvládat, pokud možno aktivně

a s osobním uspokojením, takové nároky života, které jsou na ně běžně kladeny (zejména

v prostředí jemu blízké, v prostředí rodiny a školy), a zároveň i ty, které ho v budoucnu

nevyhnutelně očekávají.“ (Smolíková a kol, 2004, s. 8)

Mluvíme-li o rámcových cílech, mluvíme o:

1) rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání

2) osvojení základů hodnot, na nichž je založena naše společnost

3) získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost

působící na své okolí (Smolíková a kol., 2004)

Snahou pedagogů je vytvoření optimálních podmínek k rozvoji osobnosti každého

dítěte, pomoci mu, aby dosáhlo co největší samostatnosti. (Smolíková a kol., 2004)

24

„Důležitým úkolem předškolního vzdělávání je vytvářet dobré předpoklady

pro pokračování ve vzdělávání tím, že za všech okolností budou maximálně podporovány

individuální rozvojové možnosti dětí a umožňováno tak každému dítěti dospět v době,

kdy opouští mateřskou školu, k optimální úrovni osobního rozvoje a učení, respektive k takové

úrovni, která je pro dítě individuálně dosažitelná“. (Smolíková a kol., 2004, s. 5)

Předškolní vzdělávání může plnit i úkol diagnostický. U dětí s mentálním a jiným

postižením, popřípadě znevýhodněním, které to potřebují, má předškolní vzdělávaní

poskytovat včasnou speciálně pedagogickou péči a tím tak zlepšovat jejich životní

i vzdělávací šance. (Smolíková a kol., 2004)

Základní podmínky pro předškolní vzdělávání dětí jsou stanoveny zákony, vyhláškami

a prováděcími předpisy.2 Podmínky vyplývají z přirozených vývojových potřeb dětí

předškolního věku, liší se podle charakteru a stupně postižení dítěte. Pedagog by měl být

vzděláván v oblasti speciální pedagogiky.

Podmínky pro předškolní vzdělávání dětí s mentálním postižením:

- je zajištěno osvojení specifických dovedností zaměřených na zvládnutí sebeobsluhy

a základních hygienických návyků v úrovni odpovídající věku dítěte a stupni postižení

- jsou využívány vhodné kompenzační (technické a didaktické) pomůcky

- je zajištěna přítomnost asistenta (podle míry a stupně postižení)

- počet dětí ve třídě je snížen

- vzdělávání je personálně posíleno v osobě dalšího pedagogického pracovníka

(pro integrované vzdělávání není tato podmínka legislativně upravena, další

pedagogický pracovník je zajištěn v případě náročnosti vzdělávání dítěte s mentálním

postižením) (Smolíková a kol., 2004)

„Ve třídě mateřské školy samostatně zřízené pro děti se zdravotním postižením je

rozsah výuky předmětů speciálně pedagogické péče nejvýše 3 hodiny denně.“ (Vyhláška

č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

a o vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, §8, odst. 3)

2 Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a Vyhláška o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a o vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

25

Při vzdělávání dětí s mentálním postižením spolupracuje pedagog s dalšími odborníky,

se školskými poradenskými zařízeními (speciální pedagogická centra a pedagogicko-

psychologické poradny). (Smolíková a kol., 2004)

2 . 3 . 2 Z á k l a d n í š k o l s t v í

„V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním

programu rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně

č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání

(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém

kurikulárních dokumentů.“ (Jeřábek, Tupý a kol., 2008, s. 5)

Jsou vytvářeny ve dvou úrovních – státní a školní. Státní představuje Národní program

vzdělávání a rámcové vzdělávací programy a vymezuje počáteční vzdělávání jako celek.

Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy se vydávají pro jednotlivé

obory, vymezují rámce vzdělávaní a jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích

programů. Ty představují školní úroveň. Každá škola si vytváří školní vzdělávací program,

podle kterého se na té které škole uskutečňuje vzdělávání. (Jeřábek, Tupý a kol., 2008)

Základní vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením, které se vzdělávají ve třídách

nebo školách s upraveným vzdělávacím programem, může se souhlasem ministerstva trvat

deset ročníků. První stupeň je od prvního do šestého ročníku, druhý stupeň od sedmého

do desátého ročníku. Klasická povinná školní docházka v běžné základní škole trvá

dle školského zákona devět ročníků. (Jeřábek, Tupý a kol., 2008)

Pro přípravu žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, popřípadě

s kombinovanými vadami, lze zřídit pro přípravu ke vzdělání přípravný stupeň základní školy

speciální. O zařazení dítěte do třídy přípravného stupně základní školy speciální rozhoduje

dle školského zákona ředitel školy na žádost zákonného zástupce a na základě písemného

doporučení školského poradenského zařízení. „Do třídy přípravného stupně základní školy

speciální lze zařadit dítě od školního roku, v němž dosáhne 5 let věku, do zahájení

povinné školní docházky, a to i v průběhu školního roku. Třída přípravného stupně základní

26

školy speciální má nejméně 4 a nejvýše 6 žáků. Vzdělávání v přípravném stupni základní školy

speciální trvá nejvýše 3 školní roky.“ (Školský zákon, §48a)

Žáci s mentálním postižením mohou i po dobu 2 – 6 měsíců navštěvovat diagnostický

pobyt ve škole, do které má být zařazen. (Jeřábek, Tupý a kol., 2008)

Integrace jedince do běžné třídy základní školy

V souladu se stávajícími trendy speciální pedagogiky lze realizovat výchovu

a vzdělávání osob s mentálním postižením formou integrace do běžné třídy základní školy.

(Fischer, Škoda, 2008)

Více popsáno v kapitole 3 Integrace jedinců s mentálním postižením.

Základní škola praktická

Výuka v základní škole praktické probíhá podle školního vzdělávacího programu

pro základní vzdělávání zpracované podle přílohy RVP ZV – LMP (Rámcový vzdělávací

program pro základní vzdělávání – příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním

postižením). Základní škola praktická je devítiletá. (Jeřábek, Tupý a kol., 2005)

Název „základní škola praktická“ vyplynul z reálné charakteristiky škol,

jejich prostředí vytváří areál cvičných bytů, kuchyní, keramických dílen, dřevodílen, místností

pro šití a dalších odborných pracoven, kde probíhá většina výuky formou praktického obsahu

a zaměření. Základní školu praktickou navštěvují především žáci se speciálními vzdělávacími

potřebami, pro které by nemohli být úspěšně vzděláváni v běžných základních školách

(v případě mentálního postižení se jedná o zejména o žáky s lehkým stupněm mentální

retardace). (Dostupné na World Wide Web: http://www.ucitelskenoviny.cz/, cit. 4.3.2009)

Základní vzdělávání navazuje na výchovu v rodině a na předškolní vzdělávání. Žáci

absolvují vzdělávaní ve dvou obsahově, organizačně a didakticky navazujících stupních

(1. a 2. stupeň). (Jeřábek, Tupý a kol., 2005)

27

Vzhledem k tomu, že dítě s lehkým mentálním postižením dosahuje školní zralosti

v pozdějším věku, než je tomu u ostatní populace, je třeba k němu přistupovat individuálně,

respektovat jeho možnosti a pozitivně hodnotit každý pokrok v rozvoji jeho osobnosti.

Hlavním úkolem na 1. stupni je tedy adaptace žáků na prostředí., nový styl práce, upevňování

základních hygienických návyků a vytváření sociálních návyků. Na 2. stupni je už základní

vzdělávání zaměřeno na získávání vědomostí, rozvíjení dovedností a návyků, které žáci

mohou využít ke zvýšení kvality osobního života včetně profesního uplatnění. Je kladen

především důraz na rozvíjení sociálních a komunikačních schopností a na vytváření

praktických dovedností. Učební plán základní školy praktické zahrnuje obdobné vyučovací

předměty jako učební plán základní školy, s vyjímkou cizích jazyků. Úspěch ve vzdělání

přináší přátelská atmosféra ve škole.

Ve vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením se uplatňují stejné cíle základního

vzdělávání jako u dětí se středně těžkým mentálním postižením v základní škole speciální,

ale za podmínek uplatňování přístupů, metod a forem, odpovídajících vývojovým

a osobnostním zvláštnostem žáků. Hlavním cílem je příprava žáků na zapojení, případně

na úplnou integraci do běžného života. (Jeřábek, Tupý a kol., 2005)

Základní škola speciální

V základní škole speciální navazuje vzdělávání na výchovu v rodině a na speciální

předškolní vzdělávání v mateřské škole, v mateřské škole speciální nebo v přípravném stupni

základní školy speciální. Přípravný stupeň základní školy speciální může trvat jeden až tři

školní roky. (Jeřábek, Tupý a kol., 2008)

„Speciální vzdělávání se poskytuje žákům, u kterých byly speciálně vzdělávací potřeby

zjištěny na základě speciálně pedagogického, popřípadě psychologického vyšetření školským

poradenským zařízením.“ (Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se

speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, §2)

V základní škole speciální se vzdělávají žáci se sníženou úrovní rozumových

schopností, psychickými zvláštnostmi, zejména nedostatečnou úrovní koncentrace pozornosti

a nízkou úrovní rozvoje volních vlastností. Jedná se o žáky, kteří nemohou zvládat požadavky

základního vzdělávání, ale jsou schopni si osvojit základy vzdělání. Osvojují si základní

28

vědomosti a dovednosti, vytvářejí si návyky potřebné k orientaci v okolním světě, k dosažení

maximální možné míry samostatnosti a nezávislosti a k zapojení se do společenského života

(rozvíjení rozumových přiměřených schopností, vypěstování návyků sebeobsluhy, vytváření

dovedností používat předměty denní potřeby a jednoduchých pracovních činností). Velmi

důležité je důsledné respektování jejich individuálních zvláštností.

Proces vzdělávání se přizpůsobuje úrovni psychického a fyzického rozvoje žáků

s postižením. Je nezbytné při vzdělávání uplatňovat přístupy, které odpovídají vývojovým

a osobnostním specifikům žáků. V základní škole speciální jsou žáci hodnoceni slovně.

(Jeřábek, Tupý a kol., 2008)

Jedním z důležitých úkolů základní školy speciální je vybavit žáky triviem základních

vědomostí a dovedností, to znamená naučit je číst, psát a počítat. Naučit se toto trivium je

pro mnohé žáky náročné, ale má to důležitý význam pro jejich další život. Zcela novou funkcí

základní školy speciální je připravovat žáky k jejich dalšímu vzdělávání, možnost pokračovat

ve svém vzdělávání ve školách se středním vzděláváním (nebo-li v praktických školách)

a získat tak kvalifikaci k vykonávání jednoduchých pracovních činností. (Fischer, Škoda,

2008)

Cíle základního vzdělávání:

- vést žáky k všestranné a účinné komunikaci (například ovládání práce s počítačem,

využití alternativní a augmentativní komunikace)3

- pomáhat žákům, aby poznávali své schopnosti a možnosti a využívali je v osobním

i pracovním životě

- umožnit žákům osvojit si strategii učení a motivovat je k učení

- podněcovat žáky k myšlení na podkladě názoru a k řešení problémů

- rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní

i druhých

- připravovat žáky k tomu, aby si uvědomovali svá práva a naplňovali své povinnosti

3 Alternativní a augmentativní komunikace slouží ke kompenzaci či reedukaci poruch komunikace.

Augmentativní komunikace, nebo-li rozšiřující či podporující komunikace, zlepšuje komunikační proces

u osob, kteří mají určité schopnosti či předpoklady pro orální řeč. Alternativní komunikace nahrazuje orální

řeč. Mezi systémy alternativní a augmentativní komunikace patří např. Znak do řeči, Makaton, Piktogram

systém, Sociální čtení a prvky globálního čtení. (Valenta, Müller, 2003)

29

- vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city, vhodné projevy v chování, jednání,

prožívání životních situací (rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, k okolnímu

prostředí, k přírodě)

- učit žáky chránit vlastní zdraví i zdraví jiných

- vést žáky k ohleduplnosti k jiným lidem a učit je žít společně s ostatními lidmi


Žáci s těžkým, hlubokým mentálním postižením, popřípadě s více vadami, jsou

vzděláváni na základě speciálně upraveného vzdělávacího programu. Obsah vzdělávání tvoří

sebeobsluha, hygiena a stravování. Speciálně odborní pedagogové se snaží o to, aby si žáci

v přizpůsobených podmínkách osvojovali elementární vědomosti, dovednosti a návyky,

které jim umožní získání určité míry soběstačnosti. Při vzdělávání se využívají netradiční

speciální metody (především alternativní a augmentativní systém komunikace). Součástí

vzdělávání je i intenzivní rehabilitační péče, relaxace a rehabilitační tělesná výchova.


2 . 3 . 3 P r o f e s n í p ř í p r a v a č l o v ě k a s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

Po ukončení povinné školní docházky se žáci s mentálním postižením mohou

vzdělávat jednak na odborném učilišti (střední vzdělávání s výučním listem), nebo v praktické

škole (škola se středním vzděláváním) nebo pokud žák splní požadavky pro přijetí a jeho

zdravotní stav to dovoluje na středním odborném učilišti. (Dostupné na Word Wide Web:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mentalni_retardace/, cit. 22.2.2009)

Střední vzdělávání s výučním listem (odborné učiliště)

Střední vzdělávání s výučním listem poskytují absolventům základních škol

praktických poměrně široký rejstřík možnosti výběru profesní přípravy, ze kterého si žáci

mohou vybrat učební obor, který se jim zamlouvá a mají schopnosti jej absolvovat. Svým

uspořádáním se podobá střednímu odbornému učilišti. V teoretické části navazují na program

základních škol praktických a učivo pouze doplňují a především prohlubují. V praktické části

se orientují na svůj učební obor týkající se profesního uplatnění s akcentem na předání

30

praktických dovedností. Délka studia trvá 2 a 3 roky. Příprava pro výkon jednoduchých

činností žáků se uskutečňuje v samostatných třídách odborného učiliště a trvá 1 rok. Jejich

činnost musí být pod dohledem. Tato příprava se ukončuje vysvědčením. Učebními obory

mohou být např. hutnické práce, kovářské práce, zámečnické práce a údržba, elektronické

a elektromechanické montáže, keramické práce, pekařské a cukrářské práce, obuvnické práce,

prodavačské práce, kuchařské práce, zednické práce, truhlářské práce a jiné. (Švarcová, 2001)

Základní podmínkou pro přijetí je dokončená povinná školní docházka na základní

škole, základní škole praktické nebo základní škole speciální a zdravotní způsobilost uchazeče

pro zvolený učební obor.

Obdobně jako u ostatních středoškolských oborů jsou i pro obory středního vzdělávání

s výučním listem postupně vydávány rámcové vzdělávací programy, na základě kterých školy

začínají zpracovávat pro jednotlivé obory školní vzdělávací programy. (Dostupné na Word

Wide Web: http://www.uiv.cz/clanek/167/1511/, cit. 22.2.2009)

Škola se středním vzděláváním (Praktická škola)

Jedná se o jedno až dvouletý obor, který je určen pro žáky s mentálním postižením

těžšího stupně. Žáci se nespecializují na žádný druh činnosti, jsou připravováni pro výkon

jednoduchých činností v praktickém životě. (Dostupné na Word Wide Web:

http://www.uiv.cz/clanek/167/1511/, cit. 22.2.2009)

Praktická škola dvouletá je určena pro žáky, kteří ukončili základní školu praktickou

nebo speciální, v nižším než devátém ročníku či ve zvláštních případech v devátém ročníku

základní školy. Cílem školy je prohloubení znalostí získaných v povinné školní docházce

a osvojení manuálních prací dle vybraného oboru. (Dostupné na World Wide Web:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mentální_retardace/, cit. 22.2.2009)

Praktická škola jednoletá je určena pro žáky s těžším mentálním postižením, s více

vadami, s autismem, kteří kvůli zdravotním či jiným problémům nemohou studovat jinou

školu. Hlavními předměty je zde rodinná výchova, ruční práce a praktická cvičení. Žáci se zde

připravují většinou na práci v chráněném prostředí a na pomocné a úklidové práce

31

v sociálních a zdravotních zařízeních. (Dostupné na World Wide Web:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mentální_retardace/, cit.22.2.2009)

Absolventi školy se mohou celkově uplatnit v rámci svých možností a individuálních

schopnosti při pomocných pracích ve zdravotnictví, v sociální péči a službách, ve výrobních

podnicích, v zemědělství, případně v chráněných pracovištích. (Dostupné na Word Wide

Web: http:// www.skolyzbuch.cz/view.php?cisloclanku=2007030002/, cit. 22.2.2009)

I v případě těchto oborů středního vzdělávání jsou vydávány rámcové vzdělávací

programy. (Dostupné na Word Wide Web: http://www.uiv.cz/clanek/167/1511/,

cit. 22.2.2009)

2 . 4 P ř í p r a v a n a ž i v o t p o s k o n č e n í š k o l y

Ještě tak před desíti až patnácti lety byla většina dospělých mladých osob s mentálním

postižením zaměstnána v chráněných dílnách nebo pracovištích či se vůbec u nich

neočekávalo, že by mohli po skončení školy pracovat. Dnes je situace už jiná a mnoho

takových osob má šanci úspěšné práce v nejrůznějších oblastech. Pomáhají k tomu úřady

práce a občanská zařízení (např. Formika, Rytmus, Organizace Máme otevřeno, apod.).

Dokonce i lidé s těžšími formami mentálního postižení mohou pracovat, pokud jejich

zaměstnání je přizpůsobeno jejich dovednostem a zájmům, pokud se jim dostane odpovídající

podpory při zaškolení a udržení motivace. (Dostupné na World Wide Web:

http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1281/, cit. 25.2.2009)

Lidé s mentálním postižením mají tedy možnost práce:

1) Klasická pracovní místa na trhu práce (určeno pro lidi s lehčím stupněm postižení,

kteří jsou plně samostatní)

2) Chráněné dílny a chráněná pracoviště (určeno pro lidi s těžším postižením, kteří

nejsou schopni vykonávat práci v běžném pracovním prostředí, často pracují

pod dohledem pracovního asistenta)

3) Pracovní rehabilitace (ta probíhá přímo v zařízeních sociální péče a je určena

pro nesamostatné jedince s těžkým stupněm mentální retardace, vykonávají

jen jednoduché manuální práce)

(Dostupné na World Wide Web: http://www.maturitavkapse.wbs.cz/, cit. 7.3.2009)

32

http://www.skolyzbuch.cz/view.php?cisloclanku=2007030002/

Velmi důležité je, aby už děti, žáci či studenti s postižením v době jejich školního

vzdělávání získávali určitou praxi, měli své zájmy a cíle a aby je škola dle individuálních

plánů dokázala připravit na přechod ze školy do pracovního života.

Životní podmínky každého se během života mění, z dětí se stanou dospělí a tak je

důležité si zvolit otázku, co bude dál? Mnozí z nich žijí s rodinou a nebo využívají možnosti

komunitního bydlení (např. chráněné bydlení). Jejich krok do dospělosti, do společnosti, bývá

mnohdy pro ně těžký a pro to by se jim měla nabídnout dle jejich individuálních potřeb

pomocná ruka, podpora. Tu může zajistit rodina, přátelé nebo i příslušné organizace.

Velmi důležitou součástí života v komunitě je schopnost využít volný čas, být

zodpovědný za své rozhodnutí, umět využít nabídnuté možnosti, neustále zaměstnávat

mozkové funkce a pohybovat se, být v kontaktu s ostatními lidmi. Cílem je naučit lidi

s postižením, aby věděli co je baví, jak chtějí trávit den, co chtějí dokázat. Už od dětství

se mohou zapojovat v rámci integrace do různých zájmových skupin odpovídajících jejich

věku. Dítě s mentálním postižením nejvíce získává z aktivit, které provozují děti

na nejrůznějších úrovních schopností a pocházející z rozmanitého sociálního prostředí.

(Dostupné na World Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1281/, cit.

25.2.2009)

2 . 5 C e l o ž i v o t n í v z d ě l á v á n í

j e d i n c ů s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

V posledních letech snahy o zajištění celoživotního vzdělávání dospělých osob

s mentálním postižením přinášejí velmi pozitivní účinky, zejména u dospělých i starších lidí,

kteří od dětství žili v bývalých ústavech sociální péče (dnes se jedná o Domovy pro osoby

se zdravotním postižením) a nebo se jedná i o dospělé lidi s mentálním postižením, kteří

se nemohli vzdělávat v systému běžných škol. (Dostupné na World Wide Web:

http://www.kpg.zcu.cz/, cit. 25.2.2009)

Celoživotní vzdělávání souvisí s povahou postižení. Mentální postižení provází

rychlejší zapomínání a vyhasínání dříve nabytých zkušeností, je proto nutné udržovat

a obnovovat získaný standard vědomostí a dovedností. Celoživotní vzdělávání

se charakterizuje jako „proces, ve kterém se dospělý člověk aktivně, systematicky

a kontinuálně učí za účelem změny znalostí, názorů, hodnot, schopností a dovedností“. Cílem

33

http://www.kpg.zcu.cz/

je dosažení základního vzdělání v přiměřené formě a zároveň příprava na práci se získáním

co nejvyšší možné kvalifikace tak, aby člověk s mentálním postižením dosáhl uspokojivého

pracovního i společenského zařazení. Celoživotním vzděláváním osob s mentálním

postižením se zabývá pan Šiška. Toto vzdělání se dá získat především v Kurzech večerní

školy pro lidi s mentálním postižením, jejichž zřizovatelem bývají nestátní neziskové

organizace (SPMP - Inclusion Czech Republic, popřípadě Psychopedická společnost,

která byla rovněž iniciátorem celého projektu). Kurzy pro dokončení základního vzdělávání

mohou poskytovat zájemcům s mentálním postižením i základní školy praktické a základní

školy speciální, ale v praxi se s tím reálně zatím téměř nesetkáváme. I pro jedince s těžkým

až hlubokým stupněm mentální retardace se nabízí možnosti vzdělávání, v současnosti je

pro ně určen např. rehabilitační program základní školy speciální a další možnosti následného

vzdělávání na základě vytvořeného individuálního vzdělávacího plánu.

V rámci projektu Večerní školy mohou být lidi s mentálním postižením připravovány

např. i na samostatný život v chráněném nebo podporovaném bydlení. Učí se na počítači,

pracovat s textem, hrát hry, pracovat s internetem, komunikovat pomocí e-mailů, icq,

a podobně). (Dostupné na World Wide Web: http://www.kpg.zcu.cz/, cit. 25.2.2009)

Velký vliv má i pronikání nových trendů ze zahraničí, kdy se u nás začínají rozvíjet

a využívat nové terapeuticko-pedagogické metody a prostředky vhodné pro jedince

s nejtěžšími formami mentálního postižení. Jedná se např. o metodu bazální stimulace. Je

to pedagogicko-psychologická aktivita, která se snaží nabídnout jedincům s více vadami

možnosti pro vývoj jejich osobnosti. Bazální znamená elementární základní nabídku,

která se nabízí v nejjednodušší podobě. Stimulací se rozumí nabízení podnětů všude tam,

kde člověk s těžkým postižením není schopen postarat se sám o dostatečný přísun

přiměřených podnětů potřebných pro svůj vývoj.

Možnosti celoživotního vzdělávání osob s mentálním postižením, zejména u osob

s těžším mentálním postižením, jsou převážně závislé na občanských aktivitách, tedy

na činnosti nezávislých neziskových organizacích, které existují a pracují díky přístupu

dobrovolníků, rodičů a přátel lidí s postižením. Existují ale i společenství, organizace

či firmy, které umožňují přijetí člověka s mentálním postižením. Příkladem jsou

antroposoficky zaměřená společenství waldorfských škol a Camphillů. Camphill jsou

komunity, kde je soužití osob s postižením a bez postižení přirozenou a běžnou záležitostí.

První český Camphill se nachází v Českých Kopistech, nedaleko Litoměřic. (Dostupné

na World Wide Web: http://www.kpg.zcu.cz/, cit. 25.2.2009)

34



33 INTEGRACE INTEGRACE

JEDINCŮ S JEDINCŮ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

Podle slovníku cizích slov termín integrace znamená „sjednocení, začlenění,

zařazení“. Vztahuje se na lidi různých věkových skupin v různých životních situacích,

od raného dětství až po stáří. Jedná se o dlouhodobý proces začleňování lidí s postižením

do společnosti, závislý na míře uspokojení lidských potřeb jednotlivce a míře podpory

společnosti. Zohledňuje člověka jako lidskou bytost, respektuje jeho důstojnost, svobodu

a rovnost s ostatními.


cit. 22.11.2008)

Podle jedné z definicí je integrace „spolužití jedinců s postižením a bez postižení

při přijatelné nízké míře konfliktnosti vztahů těchto skupin.“ (Novotná, Kremličková, 1997,

s. 16)

Dle Švarcové je definice integrace „vzdělávání jedinců s postižením společně s jejich

vrstevníky bez postižení, zařazování žáků s různými druhy zdravotního postižení do hlavního

proudu vzdělávání, to znamená do běžných škol, případně i do běžných tříd,

v nichž se vzdělávají žáci bez postižení.“ (Švarcová, 2000, s. 109)

Integrace má různé podoby a formy. Může působit na konkrétní cíl nebo směřovat

na celou oblast zájmů. Je prostředkem poukazujícím na kvalitu společnosti, je šancí pro lidi

s postižením k vytváření a uspokojování svých biologických, sociálních, růstových a jiných

zájmů.

Integrace buď provází člověka celým jeho životem nebo pouze jeho určitou částí. Není

stanovena žádným pravidlem či normou. Integrovat se je svobodným a dobrovolným

rozhodnutím každého jedince nebo jeho zákonných zástupců. Jedná se o tzv. proces člověka

s postižením (nejenom mentálním, ale i jiným postižením) k samostatnosti a zodpovědnosti.


cit. 22.11.2008)

35

Proces integrace neznamená osvojení si toho, co dělají druzí nebo se to snažit dělat

stejně. Jedná se o nalezení místa ve společnosti, uspokojování svých každodenních potřeb,

seberealizovat se a akceptovat sebe a okolí v každodenním životě. Integrace poskytuje lidem

s postižením stejná práva a svobody, jaké mají ostatní. (Dostupné na World Wide Web:

http://www.dobromysl.cz/scipts/detail?id=993/, cit. 22.11.2008)

S integrací souvisí i pojem inkluze. Inkluzí rozumíme termín, který je používaný

aktivisty a zastánci práv osob s postižením. Vychází se z myšlenky, že lidé by měli svobodně,

otevřeně a bez zábran vycházet vstříc osobám s postižením bez nutnosti specializovaného

zaškolení. Inkluze je víc než začlenění, „jedná se o proces snažící se zapojit jedince,

který se tělesně nebo duševně odlišuje od většiny, mezi jedince bez podobných odlišností

v naději, že se navzájem přizpůsobí“.

Opakem inkluze bývá projevování soucitu a lítosti vůči osobám s postižením

(např. ze strany lékařů přehnané medikování).

Cílem inkluze je kromě snahy přizpůsobit lidi s postižením „normálnímu“ životu,

prosazovat tendenci, aby byli vnímáni jako lidé, kteří se jen v určitých ohledech liší

od ostatních.


cit. 2.3.2009)

Opakem integrace je segregace. Segregace znamená „vyčlenění ze společenských

vztahů, izolaci, rezignaci na společenské vztahy, podvolení se postižení, permanentní

defektivitu.“ (Novotná, Kremličková, 1997, s. 16). Segregací rozumíme únik od společnosti.

Integrované vzdělávání znamená, že se děti s postižením vzdělávají společně

se zdravými, segregované vzdělávání znamená vzdělávání v základních školách speciálních

či jiných institucích bez kontaktu se zdravými vrstevníky. Segregované vzdělávání

však nemusí znamenat nemožnost běžně společenských kontaktů. (Novotná, Kremličková,

1997)

Integrace se netýká pouze konkrétního člověka s postižením, ale celé společnosti.

Integrovat se lze do všeho, co může uspokojovat (kultura, hudba, profese, rodina, partnerský

vztah, zájmové aktivity, komunikace, socializace a podobně). Integrace se tedy stává

přirozeným procesem, jenž má svůj určitý koloběh, zákonitosti, není uměle vytvořen

a navázán.


cit. 22.11.2008)

36

3 . 1 Š k o l s k á i n t e g r a c e d ě t í s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

O integraci ve společnosti se především mluví jako o začleňování žáků a studentů

s mentálním postižením (i jiným postižením) do škol. Zde se jedná o snahu pedagogů rozvíjet

a učit žáky uspokojovat jejich potřeby, co by v budoucnu mohlo být pro ně důležité. Velmi

důležitou roli zde hrají i instituce, které se zaměřují pomoc při získávání pracovního

uplatnění, pracovních návyků, způsobů a potřeb sebeobsluhy, získání povědomí o potřebách

vzájemného soužití, komunikace a bydlení pro lidi s mentálním postižením. (Dostupné

na World Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=993/, cit. 22.11.2008)

Integrované vzdělávání probíhá buď formou individuální integrace v běžné škole

nebo skupinové integrace v rámci speciálních tříd v základních školách. (Dostupné na World

Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scritpst/detail.php?id=134/, cit. 22.11.2008)

Pro integraci lidí s postižením musí být vytvořeny podmínky. Jedná se o podmínky

ekonomické, psychosociální, právní a politické. Žák s mentálním postižením potřebuje

pro svůj optimální vývoj spolupráci, pocit jistoty a patřit v prostředí, ve kterém se ocitl.

Mezi podmínky ekonomické patří v případě školy úprava interiéru, poskytnutí

speciálních pomůcek, redukce počtu žáků ve třídě v přepočtu na učitele, financování

pomocného nebo druhého učitele ve třídě.

Podmínky psychosociální spočívají například v odstranění pocitů nejistoty

a zneklidnění z kontaktu s odlišností v tělesné či psychické stránce člověka, v překonávání

předsudků a stereotypů v hodnocení. Školní integrace napomáhá sociálnímu učení,

to znamená zbavovat se pocitů strachu a divných pocitů ostatních vůči žákovi s postižením

nebo naopak zabránit posměchům a urážkám.

Podmínky právní a politické souvisejí s legislativní ochranou lidí s postižením.

(Novotná, Kremličková, 1997)

Pro integraci je nutná příprava žáka i školy. Důležité je začít s přípravami

na individuální integraci včas. Pokud se rodina rozhodne zapsat své dítě s mentálním do běžné

školy, je nutné včas navštívit ředitele školy a seznámit ho se svými představami

a očekáváními. Rodiče by měli nejen formulovat své představy, ale zároveň se zajímat

o podmínky a možnosti školy, ochotu školy a jejích pracovníků vzdělávat dítě s postižením.

37

Na integraci je nutné připravit i samotné dítě, a to ještě před příchodem do školy. (Michalík,

2002)

K rozhodování rodičů při volbě vhodné školy jsou způsobilá vyjádřit se a pomoci

i poradenská zařízení. V případě integrace jsou 3 základní typy poradenských zařízení:

1) Speciálně pedagogické centrum

2) Pedagogicko-psychologická poradna

3) Poradenská zařízení organizací zdravotně postižených

Speciálně pedagogická centra jsou odborná pracoviště v resortu školství. Nejčastěji

jsou zřizována při základních školách speciálních. Existují centra dle typů postižení, nejvíce

je center pro děti s mentálním postižením.

Pedagogicko psychologické poradny zajišťují psychologické a speciálně

pedagogické vyšetření a psychologickou a speciálně pedagogickou péči žákům

se specifickými poruchami učení nebo chování. V případě mentálního či jiného postižení je

možno vyšetření zajistit, pokud v daném regionu není běžné centrum pro daný druh postižení.

Poradenská zařízení organizací zdravotně postižených nejsou oficiální poradny,

jedná se o jednotlivé organizace podle typů postižení. Jejich výhodou bývá detailní znalost

problémů vyplývající z daného postižení.(Michalík, 2002)

3 . 1 . 1 I n t e g r a c e d ě t í s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m p ř e d š k o l n í h o

v ě k u

„Integrace dětí s mentálním postižením do běžné mateřské školy znamená přiblížení se

normálnímu prostředí a oslabení určité izolace dítěte i jeho případného vylučování

ze společnosti ostatních vrstevníků“. Zařazení dítěte do běžné mateřské školy jednoznačně

usnadňuje osobnostní rozvoj i jeho sociální integraci. Proto rámcový vzdělávací program

předškolního vzdělávání podporuje integraci dětí všude tam, kde je to vzhledem k možnostem

a potřebám dítěte možné, kde lze zajistit potřebné podmínky. (Smolíková a kol., 2004, s. 36)

38

U některých dětí ale více než integrace do běžné mateřské školy vyhovuje zařazení

do mateřské školy s upraveným programem (výhodou je např. odborně vyškolený personál,

nižší počet dětí ve skupině, speciálně upravené prostředí).

Integrace dětí s postižením má tedy své výhody i svá rizika. Pedagog musí zvážit,

zda je schopen nároky integrace splnit, zajistit podmínky materiální, psychosociální,

personální, odborné a další. Pokud přijme do péče např. dítě s vážným zdravotním postižením

a není dostatečně kompetentní k péči o něho, především, pokud nemám speciálně

pedagogické vzdělání, musí vždy úzce spolupracovat s příslušným odborníkem (především

se speciálním pedagogem, dětským psychologem, popřípadě s lékaři). Při integraci dítěte

s mentálním postižením do běžné mateřské školy je nutné vypracovat individuální vzdělávací

program dítěte vzhledem k jeho vzdělávacím potřebám, fyzickým či psychickým možnostem

i jeho sociální situaci.

Nutným předpokladem je zajistit , aby dítě s postižením bylo od začátku přijímáno

stejně jako jiné děti, aby od okolí nedostávalo častěji než ostatní negativní zpětnou vazbu.

Především je nutná pozitivní motivace. (Smolíková a kol., 2004)

3 . 2 F a k t o r y o v l i v ň u j í c í ú s p ě š n o s t i n t e g r a c e

Je nutné si uvědomit, že integrace není vhodná pro každé dítě a ne každé dítě

s mentálním postižením je vhodné pro integraci. Pro úspěšnou integraci do školy je nutné

splnit následující podmínky:

1) S integrací musí souhlasit rodiče dítěte s postižením a musí si ji přát (zařazení dítěte

do běžné školy znamená mnohem větší spolupráci rodičů se školou, vyšší nároky

na domácí přípravu, laskavost a pochopení nezdarů a selhání)

2) S integrací žáka s postižením musí souhlasit i rodiče dětí zdravých (zdravé děti

nebudou ve výuce omezeni)

3) S integrací musí souhlasit učitel (učitel musí postižení rozumět, musí být pro práci

s dítětem s postižením vzdělán)

4) S integrací musí souhlasit zdraví žáci

5) Žáku s postižením musí být poskytnuta speciální péče tak, aby nebyl omezen jeho

vývoj (např. stimulace speciálními pomůckami)

6) Integrace žáka s postižením nesmí ohrozit péči o zdravé žáky

39

7) Integrace musí být chápána jako dvoustranný proces zdravých i těch s postižením

(Novotná, Kremličková, 1997)

Přínos školní integrace by měl být takový, aby se jednalo o proces pedagogicky

a lidsky zkultivovaný. Žáci bez postižení by měli dojít k poznání jiného stavu normality,

měla by je vést k ohleduplnosti, altruismu, k ochraně znevýhodněného, k uvědomění si vlastní

osobnosti. Vše přispívá k rozvoji jejich samostatnosti. Pro žáky s postižením znamená

možnost normální socializace, podporu sebevědomí. (Novotná, Kremličková, 1997)

Mezi faktory úspěšné integrace tedy patří:

- rodiče a rodina

- škola, učitelé

- poradenství a diagnostika

- prostředky speciálně pedagogické podpory (podpůrný učitel; osobní asistent; doprava

dítěte; rehabilitační, kompenzační a učební pomůcky; úprava vzdělávacích podmínek)

- další faktory (architektonické bariéry, sociálně psychologické mechanismy, organizace

zdravotně postižených) (Michalík, 2002)

Rodiče a rodina

Ve vztahu ke školské integraci je důležité, ve které fázi prožívání se rodiče

momentálně nacházejí. Jedná se o tzv. „modelový“ způsob reakce rodičů na oznámení

o postižení jejich dítěte. Fáze prožívání dle stupnice:

1) Šok (= nutná obranná reakce organismu na neuvěřitelnou zprávu)

2) Zavržení (= jako obrana organismu zejména popření diagnózy)

3) Bolest (= je dlouhodobá a přichází opakovaně)

4) Pochopení (= nejedná se o smíření, ale o poznání postižení)

5) Přijetí

Je rozdíl u rodičů sedmiletého dítěte, které se již narodilo s postižením, a u rodičů dítěte,

u kterého se například rok před zahájením školní docházky objevila nevyléčitelná choroba.

(Michalík, 2002)

40

Škola

Zejména by měl platit princip návštěvy školy nejbližší místu bydliště žáka a to platí

i pro žáka s mentálním i jiným postižením. Tento požadavek však nejde v každém případě

zajistit, ne všechny školy jsou totiž připraveny na přijetí dítěte s postižením. Musí splňovat

stanovené požadavky (celkově aspekty úspěšné integrace) a především je nutno uvést

celkovou výchovnou atmosféru ve škole.

Školu kromě žáků tvoří i učitelé, nebo-li pedagogický sbor. Zařazení dítěte

s postižením do běžné třídy vyvolá potřebu skupinové práce, dělení hodin na dílčí úseky,

zavádění netradičních metod a forem výuky. (Michalík, 2002)

Poradenská pracoviště ve vztahu k integraci

Jedná se o záležitosti upravované v rámci psychologie a speciální pedagogiky.

Je nutné, aby poradenská pracoviště (Pedagogicko-psychologická poradna, Speciálně-

pedagogické centrum a Poradenská zařízení organizací zdravotně postižených) v průběhu

diagnostiky a posuzování speciálních potřeb plně respektovala standardy kvality

a „přátelského“ prostředí.

Poradenská pracoviště mohou pak rozhodovat o formě integrace (individuální

integrace do běžné školy nebo vyučování ve speciální třídě běžné školy). (Michalík, 2002)

Podpůrný učitel

Podpůrný učitel znamená druhý učitel ve třídě, ve které je integrován žák s mentálním

i jiným postižením. (Michalík, 2002)

Asistent

„Hlavními činnostmi asistenta pedagoga jsou pomoc žákům při přizpůsobení

se školními prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací

činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků

a komunitou, ze které žák pochází.“ (Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků

a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně

nadaných, §7, odst.1)

Asistent žáka je přidělen na žádost školy na doporučení školského poradenského

zařízení a přidělených finančních prostředků zřizovatele. (Dostupné na World Wide Web:

http://www.rvp.cz/sekce/304/, cit. 22.2.2009)

41

Sociálně psychologické mechanismy

Sociálně psychologickými mechanismy rozumíme širokou škálu postojů, soudů,

stanovisek, opatření a řešení, které doprovázejí nejen školskou integraci, ale obecně život

občanů se zdravotním postižením, tedy i občanů s mentálním postižením, popřípadě

s kombinovanými vadami.

Máme souhlasné i nesouhlasné projevy k integraci a s tím se setkáváme nejen u lidské

veřejnosti, ale též u speciálních pedagogů. Počet dětí s postižením, i s mentálním postižením,

které jsou integrované do běžné školy, však roste. Velkým příkladem jsou děti s Downovým

syndromem. (Michalík, 2002)

Organizace zdravotně postižených

Velkou úlohu při prosazování integrace sehrála především Národní rada zdravotně

postižených. Důležitou roli hrají i rodičovské organizace, které jednají s místními úřady

a obcemi, řeší například osobní asistenty, pořádají školení pro učitele, iniciují změny

legislativy. (Michalík, 2002)

3 . 3 I n d i v i d u á l n í v z d ě l á v a c í p l á n

S integrací je spojen individuální vzdělávací plán. Dle vyhlášky č. 73/2005 Sb.

„se individuální vzdělávací plán stanoví v případě potřeby především pro individuálně

integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižením, případně také pro žáka

skupinově integrovaného nebo žáka základní školy speciální. Individuální vzdělávací plán

vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického

vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením, popřípadě

doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře

nebo dalšího odborníka, a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka.

Je závazným dokumentem pro zjištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka“. (Vyhláška

č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, §6, odst. 1,2)

42

O vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP) dle školského zákona

rozhoduje ředitel školy s písemným doporučením školského poradenského zařízení, nejčastěji

se speciálním pedagogickým centrem, které diagnostikuje speciální vzdělávací potřeby žáka

a navrhuje míru podpůrných opatření. U nezletilého žáka s mentálním postižením (obecně

u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami) je nutná žádost jeho zákonného zástupce,

u zletilého žáka jeho žádost. Při zpracovávání individuálního vzdělávacího plánu je nutná

spolupráce s třídním učitelem. Ředitel školy na základě povolení vzdělávání

podle individuálního vzdělávacího plánu vydá „Rozhodnutí o povolení vzdělávání

žáka/žákyně podle individuálního vzdělávacího plánu“. (Dostupné na World Wide Web:

http://www.rvp.cz/clanek/764/2996/, cit. 22.2.2009)

Individuální vzdělávací plán pro žáka s mentálním postižením či kombinovaným

postižením má obsahovat:

- jméno žáka, datum narození, třída a základní údaje o žákovi, podstatné pro řešení

problému

- údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování individuální speciálně

pedagogické péče žákovi, pedagogická diagnóza učitele

- údaje o cíli vzdělávání žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, volbu pedagogických

postupů, způsob hodnocení a klasifikace, úpravu konání závěrečných zkoušek

- potřebu dalšího pedagogického pracovníka k výuce speciálních dovedností

- výuka prostřednictvím znakového jazyka, individuální logopedická péče

(podle rozhodnutí logopeda)

- seznam kompenzačních pomůcek, speciálních učebních pomůcek, speciálních učebnic

a učebních textů nezbytných pro výuku žáka

- jmenovité určení pracovníka speciálně pedagogického centra, pedagogicko-

psychologické poradny, střediska výchovné péče, se kterým bude škola spolupracovat

při zajišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáka, závěry a doporučení odborného

pracoviště

- předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků včetně zdůvodnění

- případná lékařská vyšetření

- změny obsahu individuálního vzdělávacího plánu žáka projednává škola se zákonným

zástupcem žáka, v případě jeho zletilosti se žákem (Michalík, 2002; Mertin, 1995)

43

Struktura individuálního vzdělávacího plánu představuje komplexní sjednocení

podkladů o žácích, kteří jsou vzděláváni formou integrace, a podporuje inkluzívní trendy

českého školství.

Vzdělávání na základě IVP se týká širokého spektra žáků, a proto je nezbytné

respektovat při vzdělávání vždy individuální rozvoj osobnosti žáka a zohlednit jeho potřeby

a možnosti. (Dostupné na World Wide Web: http://www.rvp.cz/clanek/764/2996/,

cit. 22.2.2009)

44

44 VEDENÍ ČLOVĚKA SVEDENÍ ČLOVĚKA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

KK SAMOSTATNOSTI A ZOPOVĚDNOSTI SAMOSTATNOSTI A ZOPOVĚDNOSTI

V CHRÁNĚNÉM BYDLENÍ V CHRÁNĚNÉM BYDLENÍ

Největší skupinu v populaci jedinců s mentálním postižením tvoří osoby s lehkým

stupněm mentální retardace. U těchto osob je prognóza sociální integrace velmi dobrá

a pokud k tomu dostanou příležitost, jsou schopni zcela samostatně nebo s minimální

podporou bydlet, pracovat a žít v běžné společnosti. Pokud potřebují pomoc či podporu,

mohou využít služeb chráněného či podporovaného bydlení, jako svou možnost být co nejvíce

dle svých schopností a možností samostatní a tím i zodpovědní. Co se týče práce, mohou se

uplatnit na trhu práce nebo využít i chráněné pracoviště, chráněnou dílnu, pravidelnou denní

aktivitu, kde za podpory zaměstnanců vykonávají určitou činnost, která je baví a kterou jsou

schopni zvládnout s cílem vlastní užitečnosti. (Slowík, 2007)

Chráněné bydlení je sociální služba, která se vyvinula v druhé polovině 20. století

jako alternativa k velkým ústavním zařízením. Z principu je určeno lidem se všemi stupni

mentálního postižení, to znamená i lidem s těžkým postižením. V praxi ale služeb chráněného

bydlení více využívají lidé, jejichž rozumové schopnosti se nacházejí v pásmu lehké,

eventuelně i středně těžké, mentální retardace. Záleží ovšem na konkrétních okolnostech

a situaci jako potencionálního klienta, tak i konkrétního zařízení. (Dostupné na World Wide

Web: http://www.akcecihla.cz/chrbydl.html/, cit. 25.2.2009)

4 . 1 D e f i n i c e c h r á n ě n é h o b y d l e n í

Zákon o sociálních službách definuje chráněné bydlení: „Chráněné bydlení je

pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního

postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace

vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě

individuálního bydlení.“ (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, §51, odst. 1)

45

Pojmy bydlení a domov reprezentují jedny z nejzákladnějších lidských potřeb –

potřebu jistoty, stability, bezpečí a soukromí.

Chráněné bydlení představuje buď trvale nebo na přechodnou dobu pro uživatele

domov, při trvalém nebo dočasném omezení schopnosti či možnosti využívat jiné,

např. terénní nebo ambulantní služby nebo i pomoc rodiny. Jedná se tedy o dlouhodobě

pobytovou službu poskytovanou osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje

pomoc jiné osoby. Chráněné bydlení má formu individuálního nebo skupinového bydlení.

Osobě se poskytuje podle potřeby podpora osobního asistenta. Byt, kde je tato služba

poskytována, je součástí běžné zástavby a uvnitř jeví všechny základní znaky běžného bytu.

Existuje celá škála intenzity sociální podpory počínaje kolektivním bydlením s 24hodinovým

dohledem až po bydlení v samostatném bytě s minimální podporou a občasným dohledem.

Služba se poskytuje za úplatu. (Dostupné na World Wide Web: http://www. mpsv.cz/cs/9/,

cit. 7.10.2007)

Chráněné bydlení je možné definovat i jako „komplexní residenční službu,

která poskytuje klientům podle jejich individuálních potřeb takovou podporu, aby mohli

v maximální míře vést běžný způsob života. Klienty chráněného bydlení mohou být lidé,

kteří jsou v důsledku nemoci nebo postižení dlouhodobě či trvale znevýhodněni.“ (Dostupné

na World Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=392/, cit. 27.2.2009)

4 . 2 H i s t o r i e b y d l e n í p r o l i d i s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

Lidé s mentálním postižením zůstávali po staletí ve svých rodinách, povětšinou skryti

před veřejností. Počátkem 19. století se začali stavět velké instituce – ústavy, které měly lidem

s mentálním postižením zaručit poklidný život stranou společnosti.

Společnost si však začala uvědomovat, že si tito lidé nemohou v izolaci ústavů užívat

pestrosti běžného života a tak na přelomu 60. a 70. let 20. století začaly vznikat v Západní

Evropě a Severní Americe společné domovy a další komunitní formy bydlení pro lidi

s postižením a to i pro lidi s nejtěžšími formami mentální retardace, fyzického postižení

nebo poruch chování.

(Dostupné na Word Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=37/,

cit. 1.3.2009)

46

Další obrat nastal v 80.letech, když si na Západě uvědomili, že uživatelé komunitních

forem bydlení stále zůstávali v izolaci a byli zcela závislí na placeném personálu, místo toho,

aby se z nich stali aktivní občané. Cílem se proto stalo objevování nových cest, jak umožnit

těmto lidem zvolit si bydlení podle svých představ a žít v něm tak, jak sami chtějí. (Dostupné

na Word Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=37/, cit. 1.3.2009)

V České republice a ostatních státech východního bloku se situace změnila až v 90. letech

20. století s příchodem nových forem sociálních služeb. Do té doby žila většina lidí

s mentálním postižením, jakož i fyzickým či s poruchami chování, v izolaci velkých ústavů.

I přes různorodé možnosti i v dnešní době žije stále mnoho občanů s postižením v ústavech

sociální péče (dnes nazýváno domovy pro osoby se zdravotním postižením). (Dostupné

na Word Wide Web: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=37/, cit. 1.3.2009)

Jaké možnosti bydlení, které umožňují žít lidem s mentálním postižením v komunitě

existují dnes?

Chráněné bydlení je „pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou

soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního

onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby“. (Zákon č. 108/2006 Sb.,

o sociálních službách, § 51, odst. 1)

Podpora samostatného bydlení je „terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou

soběstačnosti z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění,

včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby“. (Zákon

č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 51, odst. 1)

Bydlení s pěstouny znamená, že jeden či více lidí s mentálním postižením žijí s rodinou,

která jim dává podpůrné služby dle potřeby .

V bydlení s asistenční službou personál zajišťuje podporu s oblékáním, hygienou a další

osobní péčí, nezajišťuje však žádný trénink.

Domov s pečovatelskou službou je zařízení pro lidi, kteří potřebují rozsáhlejší zdravotní

péči.

Vlastní domov znamená, že lidé s mentálním postižením žijí stejně jako ostatní lidí

v běžných bytech či domech, vlastních nebo pronajatých. Mají zajištěny služby podle svých

individuálních potřeb a přání.


cit. 1.3.2009)

47

4 . 3 K o m p l e x s l u ž e b v c h r á n ě n é m b y d l e n í

Jak již bylo řečeno, chráněné bydlení je komplexní residenční služba, který poskytuje

klientům podle jejich individuálních potřeb takovou podporu, aby mohli v maximální míře

vést běžný způsob života.


cit. 19.10.2008)

Složení komplexu služeb:

- ubytování

- pomoc při zajištění chodu domácnosti

- kontakt se společenským prostředím (pomoc s navázáním, udržováním a rozvojem

sociálních kontaktů)

- poradenství obecné (poskytování základních informací o právech a povinnostech

občanů, jejich nárocích, vyplývajících z právního systému a o dostupných službách)

- pomoc při prosazování práv a zájmů (činnost konaná ve prospěch klienta –

vyjednávání, advokacie) (Paleček, 2005)

Běžný způsob života = vnější i vnitřní prostředí chráněného bydlení, které se

co nejvíce přibližuje podmínkám života běžné komunity. Mělo by využívat běžně dostupných

zdrojů komunity a navazovat na ně, umožňovat kontakt s ostatními občany a podpora

v chráněném bydlení by měla vycházet z průběžné reflexe svého rozsahu, přiměřenosti

a orientace k běžnému způsobu života. (Paleček, 2005)

V chráněných bydlení vycházejí poskytované služby ze Standardů kvality sociálních

služeb. Mluvíme o standardech personálních, procedurálních a provozních. Standardy kvality

sociálních služeb doporučované Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) od roku 2002

se staly právním předpisem závazným od 1.1.2007. Znění kritérií Standardů je obsahem

přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb.,

o sociálních službách, v platném znění. (Dostupné na Word Wide Web:

http://www. mpsv.cz/cs/5963/, cit. 20.3.2009)

48

4 . 3 . 1 P e r s o n á l n í a p r o c e d u r á l n í s t a n d a r d y k v a l i t y

s o c i á l n í c h s l u ž e b

PERSONÁLNÍ STANDARDY se týkají výběru a příjmu pracovníků, vzdělávání

pracovníků, supervize, náplni práce pracovníků a struktury organizace. (Paleček, 2005)

PROCEDURÁLNÍ STANDARDY OBSAHUJÍ:

1) Cíle poskytovatele

Poskytovatel je osoba nebo organizace poskytující službu.

Poskytovatel má jasně stanovené cíle poskytování služby a způsoby jejich dosahování

vycházející z obecných principů sociálních služeb. (Paleček, 2005)

2) Přijímací procedura

Komplex služeb má zavedený a flexibilní proces přijímání nových klientů.

Služba má jasné písemné postupy příjmu s rozvedením záležitostí, které je zapotřebí zvážit

a které zdůrazňují individualitu a potřeby klienta, popřípadě i jejich rodin a blízkých

známých. Potencionálním klientům jsou poskytnuty všechny potřebné informace, aby věděli,

co se od nich očekává a co oni mohou očekávat od služby chráněného bydlení a na koho

a v jakých případech se mohou obracet. Je jim nabídnuta příležitost chráněné bydlení navštívit

nebo v něm před uzavřením smlouvy o zkušebním pobytu krátce pobýt. Pokud to není možné,

navštíví pracovníci potencionálního klienta v jeho stávajícím prostředí, aby okolnosti a

podmínky vstupu do chráněného bydlení projednali. Pobyt v chráněném bydlení začíná

přiměřeným zkušebním obdobím, s klientem je podepsána smlouva o zkušebním pobytu a je

vypracován plán péče. Na konci zkušebního pobytu se provádí revize, které se účastní

pracovníci, potencionální klient a případní spolubydlící. Na základě revize se rozhoduje

o uzavření smlouvy. (Paleček, 2005)

3) Smlouva

Mezi poskytovatelem služby a klientem, případně jeho zákonným zástupce, je uzavřena

jednoznačná a srozumitelná písemná smlouva.

Smlouva má písemnou podobu, je-li třeba, existuje smlouva ve více jazycích či kódech

(např. Brailovo písmo). Smlouva jednoznačně vymezuje obsah, podmínky a časové hledisko

49

poskytování služby, práva a povinnosti klienta a poskytovatele a postupy při nedodržování

smluvních podmínek a při ukončení pobytu. Je uzavřena s každým klientem nastupujícím

do chráněného bydlení, případně s jeho zákonným zástupcem. Je dbáno na to,aby klient

před podpisem smlouvy v maximální možné míře smlouvě rozuměl. Všechny zúčastněné

strany obdrží originál smlouvy (Paleček, 2005)

4) Plánování péče

Proces plánování péče vychází z individuálních potřeb klienta.

Procesu se v maximální možné míře účastní klient, příslušný pracovník a případně další

osoby. Existují archivovatelné plány péče, vypracované podle možností s klientem

na základě jeho potřeb. Součástí tohoto plánu jsou:

- cíle, kterých má být během pobytu dosaženo

- prostředky, jimiž jich bude dosahováno

- odpovědnosti konkrétních osob při naplňování plánu péče

- hodnocení.

Plány péče jsou aktualizovány. (Paleček, 2005)

5) Hodnocení kvality a efektivity práce s klientem

Hodnocení kvality a efektivity práce s klientem se zaměřuje na unikátní dopad služby na

život jednotlivce i na kvalitu života, kterou jednotlivec jako osoba prožívá.

O hodnocení efektivity péče existují písemné záznamy, zprávy jsou jasné, přesné

a srozumitelné všem. Existuje konkrétní pracovník odpovědný za provedení hodnocení.

Klienti, popřípadě jejich zákonní zástupci, jsou povzbuzováni k účasti na procesu hodnocení,

které je dynamickým a průběžným procesem.

Účelem hodnocení je vytvořit příležitost ke zlepšení klientovy situace Výsledky hodnocení

mají formu vhodnou pro srovnávání v průběhu času. (Paleček, 2005)

6) Spolupráce s rodinou, blízkými a známými osobami klienta

Pracovníci spolupracují s rodinou, blízkými a známými osobami klienta na základě jeho

přání a cílů péče.

Rodina nebo blízké či známé osoby jsou přizvány k plánování péče, popřípadě k účasti na ní,

je-li to v souladu s přáním klienta a cíli péče. Při konfliktech klienta s rodinou nebo blízkými

či známými osobami pracovníci reagují citlivě a snaží se být nápomocni při řešení situace tak,

aby se konflikt bezvýchodně nevyhrocoval.

50

Při zneužívání klienta ze strany rodiny nebo blízkých či známých osob pracovníci podporují

klienta a jeho zájmy

7) Kontakt klienta se sociálním okolím

Poskytovatel podporuje klienta při vytváření, udržování a rozvíjení sociálních kontaktů

podle jeho přání a cílů péče.

Pracovníci mají identifikovány způsoby, jimiž v případě potřeby napomáhají klientům

s vytvářením, udržováním a rozvojem sociálních potřeb, podporují propojení aktivit klientů

s aktivitami běžné komunity a podporují využívání běžných služeb, které fungují i pro ostatní

občany. Dále v potřebné míře podporují klienta a zprostředkovávají jeho komunikaci s okolím

Pracovníci podporují porozumění ze strany okolí vůči klientovi a citlivě pomáhají klientovi

orientovat se v jeho vztazích bez nároku na rozhodování o nich.

Klient může mít návštěvy na půdě chráněného bydlení podle svého přání v souladu se řádem

zařízení, který nebrání kontaktům klientů se sociálním okolím. Omezení z něj vyplývající jsou

jen nezbytně nutná pro to, aby se nenarušovalo soukromí a soužití klientů. (Paleček, 2005)

8) Pobyt a jednání klienta mimo chráněné bydlení

Pracovníci umožňují a podporují pohyb a jednání klienta mimo chráněné bydlení.

Vyplývají-li z opuštění chráněného bydlení pro klienta rizika, pracovníci efektivně reagují

a zajistí, aby byl maximálně ochráněn jeho prospěch.

Pracovníkům jsou známy individuální možnosti a případná rizika každého klienta při opuštění

chráněného bydlení. Pracovníci mají kontakty na relevantní osoby a instituce a vědí, jak je

v případě mizení klienta používat. (Paleček, 2005)

9) Kontakt klienta s dalšími sociálními a zdravotními službami

Chráněné bydlení podporuje klienta při využívání dalších sociálních a zdravotních služeb.

Informace o existujících návazných službách jsou přístupné klientům.

Pracovníci si udržují přehled o relevantních návazných službách a klientovi pomáhají

podle jeho individuálních potřeb při využívání nebo kontaktování návazných služeb.

Poskytovatel průběžně informuje návazné služby o svých aktivitách, spolupracuje s dalšími

poskytovateli sociálních a zdravotních služeb, které kromě něj pečují o klienta

(nebo by mohly pečovat). (Paleček, 2005)

51

10) Ochrana před zneužitím

Poskytovatel chráněného bydlení efektivně reaguje při ochraně klientů před zneužitím.

Existuje jasný postup hlášení a jednání v případech podezření na zneužívání, nebo údajného

zneužití. Tento postup mají k dispozici všichni pracovníci.

Pracovníci jsou vzděláváni v rozeznávání indikací zneužívání a v aplikaci postupu pro hlášení

a jednání v případech podezření na zneužití nebo údajné zneužití. Těmto postupům jasně

rozumí všichni pracovníci a v maximálně možné míře všichni klienti, případně jejich rodina

a nebo zástupci. Klientům a jeho rodinám nebo zástupcům jsou v náležitých případech

poskytnuty písemné informace o tom, co se má dělat, jestliže budou mít obavu v záležitostech

ochrany. V náležitých případech pracovníci prodělají vzdělávání v rozvoji dovedností

pro péči o osoby, které prodělaly fyzické, emocionální nebo sexuální zneužití, a v rozvoji

porozumění dopadu a významu takovýchto případů pro pracovníky samotné. (Paleček, 2005)

11) Nakládání s informacemi o klientech

Pracovníci zachovávají důvěrnost informací o klientech, je jasně určeno, komu smějí být

jeho informace poskytovány.

Pracovníci se písemně zavazují k zachování důvěrnosti informací o klientech a řídí se

pravidly o důvěrnosti informací o klientech, zahrnujícími kdo a za jakých podmínek má

přístup k jakým informacím o klientech (Paleček, 2005)

12) Přístup klientů k informacím

Klient má přístup ke všem informacím týkajícím se jeho osoby a k informacím běžně

veřejně dostupným.

Klientům není bráněno v přístupu k běžným mediálním informacím poskytovaným televizí,

rozhlasem, tiskem. Jsou mu vhodnou formou poskytovány informace o všech aspektech péče

o něj, o budoucích plánech a jeho legálních právech a nárocích. Je také informován

o alternativních službách v oblasti bydlení. (Paleček, 2005)

13) Dokumentace

Jsou vedeny a používány přehledné záznamy o klientech a o chodu chráněného bydlení

v rozsahu nezbytně nutném pro práci s klienty a pro chod chráněného bydlení. Záznamy

jsou snadno dostupné, ale pouze pro jasně stanovené osoby.

52

Všichni pracovníci jsou seznámeni s důležitostí dobrého vedení záznamů a podílejí se na něm

podle své role v chráněném bydlení. Klienti mají přístup k záznamům, které jsou o nich

vedeny, ve vhodných případech se na nich mohou podílet

Existuje jasně formulovaná politika v otázce důvěrnosti, které rozumí všichni pracovníci

odpovědní za administrativu nebo použití záznamů. (Paleček, 2005)

14) Vedení financí klienta

Klient má právo rozhodovat o svých financí. V případě potřeby se mu dostává vhodné

pomoci s vedením vlastních financí.

Pracovníci znají možné způsoby pomoci s vedením financí, která vychází z jasné dohody

mezi pracovníkem a klientem nebo jeho zákonným zástupcem. Je maximalizována klientova

volba a odpovědnost. (Paleček, 2005)

15) Účast na řízení

Klienti (případně jeho blízcí) se v maximální možné míře účastní na řízení služby.

Pro klienty je vytvářen prostor, v němž se mohou vyjádřit ke všem aspektům fungování

služby a jsou v této oblasti aktivně konzultováni a povzbuzováni. Klienti jsou průběžně

seznamováni s volbami, které ohledně fungování služby existují a jejich návrhy jsou

využívány pro zlepšení kvality služby.

S klienty je vyjednáváno o míře, způsobu a cílech péče a o chodu služby. Jsou seznámeni

s možností podat stížnost týkající se jejich účasti v řízení služby. Důležité změny

ve fungování služby jsou s klientem konzultovány. (Paleček, 2005)

16) Stížnosti

Zúčastněné strany mají právo si stěžovat a obdržet v adekvátním čase přiměřenou odpověď.

Existuje písemný postup podávání stížností známý všem zúčastněným osobám.

Pro vyjadřování stížností je poskytován vhodný a dostatečný prostor. Jsou brány vážně

a jako možný podnět pro zlepšení kvality služby. Stížnosti jsou vyřizovány co nejdříve

a adekvátně, Výsledek jejich projednání je sdělen všem zúčastněným osobám. Písemné

stížnosti jsou archivovány. (Paleček, 2005)

53

17) Zvládání problematického chování

Poskytovatel přiměřeně reaguje na problematické chování klientů, snaží se porozumět jeho

příčinám a předcházet mu.

Poskytovatel služby aktivně zkoumá možné činitele vyvolávající problematické chování

a jeho projevy a nalézá vhodná řešení. Pro konkrétní případy problematického chování je

pokud možno ve spolupráci s klientem vypracován pro klienta a jeho okolí bezpečný a účinný

postup zvládání těchto situací, který zahrnuje konkrétní kroky osoby, na něž je třeba

se obracet. Nerestriktivní postupy jsou upřednostňovány před restriktivními.

Pracovníci mají možnost odborné konzultace potřebné ke zvládání problematického chování.

(Paleček, 2005)

18) Mimořádné situace

Poskytovatel služby je zavázán přizpůsobit se potřebám klienta v případě mimořádné

situace (krize, onemocnění, gravidita), nebo mu asistovat při nalezení vhodnější služby.

Situace, pro něž poskytovatel nemůže přizpůsobit svoje služby potřebám klientů, jsou

předem konkrétně vyjmenované ve smlouvě.

Poskytovatel služby aktivně zkoumá možné změny situace klientů a hranice svých možností

a následně se připravuje na vhodná řešení. Klienti jsou seznámeni s hranicemi poskytované

služby. Poskytovatel služby vytváří rezervní zdroje pro mimořádné situace. (Paleček, 2005)

19) Ukončení služby

Poskytovatel má stanoveny způsoby ukončení služby a pravidla pro jednotlivé způsoby

ukončení pobytu.

Ukončení služby se řídí ustanoveními smlouvy. Při ukončení je provedeno písemné závěrečné

hodnocení, které je prováděno se snahou o maximální výstižnost. Všem účastníkům procesu

plánování péče je umožněno se procesu závěrečného zhodnocení zúčastnit. Pracovníci

při ukončení služby postupují citlivě a s ohledem na klientovu situaci a možnosti. (Paleček,

2005)

20) Úmrtí klienta

Příprava na úmrtí a úmrtí klienta je řešeno citlivým způsobem.

Poskytovatel chráněného bydlení by měl vytvořit takové podmínky, aby mohl klient, jehož

zdravotní stav to dovolí, zůstat v chráněném bydlení do konce života. Měly by být podniknuty

takové kroky, aby žádný klient nemusel umírat opuštěn v cizím prostředí. Poskytovatel

54

chráněného bydlení by měl nabídnout klientům pomoc při přípravě jejich poslední vůle.

Pracovníci jsou na případnou péči o umírajícího klienta připravováni a jsou jim poskytnuty

vhodné podmínky a podpora pro tuto péči. V tomto období je brán zvláštní zřetel

na spolupráci s příbuznými klienta. Příslušní příbuzní, blízcí přátelé, jiní klienti a relevantní

odborní pracovníci jsou o úmrtí klienta neprodleně, citlivě a pravdivě uvědomeni. Pokud

existují příbuzní, poskytovatelé chráněného bydlení s nimi úzce spolupracují, aby bylo

zajištěno, že jsou respektována přání jejich i přání zesnulé osoby (pokud jsou známá), včetně

osobních, duchovních, kulturních a jiných faktorů. Praktické záležitosti, jako například

zbavení se předmětů zesnulé osoby a vyrovnání poplatků, jsou řešeny taktně. Počítá se

s dopadem úmrtí klienta na zbytek skupiny a je řešen vhodným způsobem, včetně příležitosti

projevit smutek. Potřeba duchovní a duševní útěchy klientů je uznána a řešena. (Paleček,

2005)

4 . 3 . 2 P r o v o z n í s t a n d a r d y k v a l i t y s o c i á l n í c h s l u ž e b

PROVOZNÍ STANDARDY OBSAHUJÍ:

1) Bezpečí

Budova a prostředí jsou bezpečné a existují příslušná opatření vůči havarijním a nouzovým

situacím v souladu s potřebami a možnostmi klientů.

Interiér i exteriér budovy jsou řešeny tak, aby pohyb klientů, personálu i návštěv byl

v maximální míře bezpečný. Jsou určeni pracovníci, kteří mají dohled nad záležitostmi

bezpečí. Existují přímo přístupné instrukce týkající se postupu, který má být dodržen

v případě havarijních nebo nouzových situací. Klienti jsou s těmito postupy seznamováni.

(Paleček, 2005)

2) Důstojnost

Umístění chráněného bydlení, jeho vnější i vnitřní architektura, včetně označení domu,

odpovídají potřebám klientů a zajišťují důstojné prostředí a atmosféru domova. Pracovníci

respektují důstojnost klienta a podporují atmosféru domova.

Klienti mají svobodnou volbu nad vnějším označením domu. Vnější a vnitřní prostředí domu

nesmí způsobovat psychické bariéry či stigmatizaci klientů. Pro nábytek a výzdobu bytu

si každý klient rozhoduje podle svého osobního vkusu. Individuální i sdílené pokoje by měly

55

být tak velké, aby byl klientům poskytnut standard občanského bydlení. Ve společných

prostorách se vybavení bytů vyhýbá známkám institucionalizace. Prostory chráněného

bydlení by měly být udržovány tak, aby vytvářely domáckou atmosféru. Rehabilitace

a pracovní činnosti jsou přednostně vykonávány mimo domov rezidentů.

Pracovníci chráněného bydlení respektují důstojnost každého člověka (oslovování, klepání

na dveře a podobně) a respektují to, že chráněné bydlení je především domov klientů

a ne instituce. (Paleček, 2005)

3) Soukromí

Chráněné bydlení respektuje a podporuje potřeby a práva jednotlivých klientů na soukromí.

Uspořádání a vybavení budovy zajišťuje soukromí klientů. Mají osobní soukromý prostor,

nejlépe uzamykatelný vlastní pokoj, kam se mohou uchýlit, kdykoli se rozhodnou. Chráněné

bydlení má dostatečný počet jednolůžkových pokojů, aby bylo klientům umožněno mít vlastní

ložnici, pokud se tak rozhodnou. Maximální počet klientů na pokoji by měl být dva, vše je

na základě vlastní volby. Každý klient má mít možnost využít zamykatelné zařízení

pro úschovu jeho vlastních věcí. Všechny toalety a koupelny mají zajišťovat soukromí klientů

a mají být zamykatelné. Pokud klienti potřebují pomoc při sebeobsluze (oblékání, hygiena,

…), má být tato pomoc poskytována v soukromí a citlivým způsobem. Pošta klientů je

soukromá a důvěrná. Jsou stanovena pravidla vstupu do soukromí klientů a pracovníků.

Klienti jsou seznamováni se svým právem a právem ostatních klientů a pracovníků. (Paleček,

2005)

4) Dary

Existuje jasný postup pro přijímání darů a příspěvků, který zajistí, aby nedocházelo

k nejasným, nedůstojným, podezřelým či nelegálním situacím spojeným s přijímáním darů

a příspěvků.

Poskytovatel má vypracovat jasná pravidla pro přijímání darů a příspěvků dle zákonných

norem. Dary jsou vhodnou formou zveřejňovány. (Paleček, 2005)

5) Majetkové vztahy

Veškeré majetkové vztahy (k nemovitosti, zařízení) jsou vyjasněny a nepoškozují zájem.

Existují jasné písemné smlouvy, které se týkají vlastnictví a nájmu nemovitosti. V případě

potřeby je zajišťována nezávislá kontrola smluv (Paleček, 2005)

56

4 . 4 O s o b n í a s i s t e n t

Se životem v chráněném či podporovaném bydlení a způsobem vedení člověka

s mentálním postižením k samostatnosti a zodpovědnosti souvisí ve větší či menší míře

dle konkrétního klienta a jeho možností a cílů i funkce osobní asistenta.

„Osobní asistence je terénní služba poskytována osobám, které mají sníženou

soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž

situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení,

v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. (Zákon

č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, §39, odst. 1)

Služba osobní asistence obsahuje zejména tyto činnosti:

- pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

- pomoc při osobní hygieně

- pomoc při zajištění stravy


- výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

(Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 39, odst. 2)

Osobní asistent poskytuje pomoc a zodpovídá za podporu klientů při uspokojování

jejich potřeb. Zpravidla se věnuje 1, maximálně 2 klientům a má stanoveno, komu a po jakou

dobu se má věnovat. Jeho úkolem je doprovázet klienta, podporovat ho v samostatnosti

a soběstačnosti. Prevencí a konkrétními postupy snižuje riziko agrese a sebepoškozování

klienta. Aktivně používá dostupné komunikační techniky. Na základě zjištěných potřeb

klienta vytváří individuální plán péče a podpory. Osobní asistent spolupracuje s vedením

zařízení, dbá pokynů nadřízených a seznamuje je s průběhem asistence, s potřebami klientů

a s návrhy opatření.

Asistent si o své práci vypracovává každodenní zýznam, účastní se supervizí,

konzultací, vzdělávacích akcí, prohlubuje si vzdělání a spolupracuje s krajskými úřady.

(Dostupné na World Wide Web: http://www.kr-stredocesky.cz/, cit. 4.3.2009)

57

4.5 Život v chráněném bydlení

Vnější i vnitřní prostředí by se mělo co nejvíce přibližovat podmínkám života běžné

komunity. Chráněné bydlení má respektovat a podporovat potřeby a práva klientů

na soukromí, s tím souvisí i uspořádání a vybavení budovy. (Dostupné na World Wide Web:

http://www.akcecihla.cz/chrbydl.html/, cit. 25.2.2009)

Život v chráněném i podporovaném bydlení umožňuje lidem s mentálním postižením

žít běžným způsobem života jako ostatní vrstevníci. Vychází se z myšlenky, že potřeby

člověka s mentálním postižením lze nejlépe naplnit v jeho přirozeném prostředí (rodina;

místo, kde vyrůstal; místo, kde má své zázemí). V tomto prostředí jsou mu poskytovány

i nutné sociální služby. Ve většině případů lidé s mentálním postižením využívají stejných

služeb, jako běžní lidé, mají stejná práva na život. Obyvatelé chráněného bydlení jsou

proto vedeni a motivováni k maximální možné míře samostatnosti, zodpovědnosti,

ke schopnosti rozhodovat o svých věcech, kdy je respektována jejich dospělá role. (Dostupné

na World Wide Web: http://www.akcecihla.cz/chrbydl.html/, cit. 25.2.2009)

V praxi vypadá chráněné bydlení tak, že obyvatelé bydlí v malých skupinkách buď

v bytech nebo rodinných domcích. Cílem je snaha, aby bydlení se nacházelo nedaleko jejich

původního bydliště. Dle individuálních potřeb je zajištěna a poskytována asistence a pomoc.

Dopolední hodiny tráví obyvatelé chráněných bydlení obvykle v zaměstnání

nebo v terapeutických dílnách. Volný čas si tráví dle svých uvážení a zájmů. Snaží se i sami si

hospodařit se svými finančními prostředky, které získávají jako kapesné nebo odměnu

za práci, případně s depozitními prostředky do výše stanovené soudem. (Dostupné na World

Wide Web: http://www.akcecihla.cz/chrbydl.html/, cit. 25.2.2009)

Mezi nejčastější oblasti podpory v bydlení patří:

- udržování a vedení domácnosti (úklid a údržba domácnosti, vaření, utírání prachu)

- sebeobslužné dovednosti (osobní hygiena, životospráva, oblékání)

- dovednost vyhledávat a využívat běžné (i specializované) veřejné služby komunity

- výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

- komunikační dovednosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

- trávení volného času, terapeutické činnosti

58

http://www.akcecihla.cz/chrbydl.html



- nakupování

- zvládnutí bezpečnostních služeb

- hospodaření s penězi

- plnění občanských povinností

- jednání s úřady a vyplňování formulářů (zařizování dávek sociální péče) – pomoc

při prosazování práv a zájmů (Dostupné na World Wide Web:

http://www. mpsv.cz/cs/9/, cit. 7.10.2007)

Cílem a posláním chráněného bydlení je především podpora samostatnosti,

nezávislosti a individuálního rozvoje. Podpora je poskytována tak, aby obyvatel chráněného

bydlení postupně dosáhl maximální možnou samostatnost. Cílem je, aby se každý obyvatel

naučil využívat maximum svých schopností a stával se co nejméně závislým na pomoci svého

okolí. Chráněné bydlení by mělo každému jedinci s mentálním postižením zajistit, aby byl

přijímán jako dospělá osoba, se všemi právy a povinnostmi, to znamená, aby žil srovnatelným

způsobem života jako vrstevník bez postižení.

Chráněné bydlení se snaží umožnit lidem s postižením začlenit se do běžného života

v přirozeném sociálním prostředí, aby rozvíjeli co nejvíce vztahů, kontaktů a aktivit v běžném

prostředí mimo bydlení. Každý obyvatel má právo na osobní svobodu, ochranu soukromí,

ochranu osobního a rodinného života, důstojné zacházení, léčbu se souhlasem a podobně. Má

též právo na vytváření domova, zázemí, jistoty a pocitu bezpečí.

Chráněné bydlení poskytuje obyvatelům především ubytování. Úklid a další domácí

práce si provádějí obyvatelé sami, jak ve svém pokoji či bytě, tak i ve společně užívaných

prostorách. Pouze, pokud danou činnost nezvládají, pomáhá jim s činností asistent. Rovněž

jídlo si připravují buď sami nebo za pomoci asistenta.

Pobyt v chráněném bydlení je většinou trvalý a není časově omezený. Obyvatelé

mohou kdykoli odejít. Klienti si pobyt financují sami, platí si za stravu, ubytování

a případnou poskytovanou péči. Vztah asistentů a obyvatel by měl být založen na vzájemném

respektu a partnerském přístupu. (Dostupné na World Wide Web: http://www.portus.cz/,

cit. 4.3.2009)

59

PRAKTICKÁ ČÁST

Praktická část se skládá ze čtyř kapitol, které představují dva větší celky. V praktické

části jsou použity dvě metody. Pomocí metody dotazníku jsou zachyceny mínění a postoje

lidí, kteří jsou zákonnými zástupci či opatrovníky jedinců s mentálním, popřípadě

kombinovaným postižením. Jejich postoje a mínění se týkají jednak názorů na výchovu

a vzdělávání výše uvedených jedinců jako důležitého kroku k možnostem co největšího

začlenění do společnosti, ale i jejich spokojenosti či nespokojenosti s úrovní vzdělávání svých

dětí. V neposlední řadě se pak týkají i jejich názorů a představ na chráněné bydlení pro lidi

s mentálním postižením. Chráněné bydlení lze chápat jako organizaci, která se snaží

nabídnout klientům dle jejich schopností a možností naučit se být samostatný a umět

uplatňovat svá práva za dohledu asistence. Průzkumu jsou v práci věnovány dvě kapitoly.

První kapitola se zabývá metodou, stanovením hypotéz a výběru vzorku. Druhá kapitola

obsahuje vyhodnocení dotazníku a celého průzkumu, zda bylo dosaženo cíle

a jak se shodovaly hypotézy.

Jako druhá metoda, v praktické části používaná, je metoda pozorování, pomocí

které je popsán způsob vedení člověka s mentálním či kombinovaným postižením

k samostatnosti a zodpovědnosti v Nizozemí a chráněné bydlení Zvoneček v Bylanech

ve Středočeském kraji. Při zpracovávání obou popisů jsou použity postřehy a poznámky

z pozorování, ze spolupráce s vedením a zaměstnanci chráněného bydlení Zvoneček

a v případě Nizozemí je popis doplněn poznatky z literatury: Nezávislý život klienta, která je

uvedena v seznamu literatury.

55 ME TO DO LO GI E P R ŮZ KU MUME TO DO LO GI E P R ŮZ KU MU

Cílem průzkumu bylo zjistit, jaká zařízení pro lidi s mentálním postižením se preferují,

jaká jsou nejvíce navštěvována a zda jsou zákonní zástupci, rodiče nebo opatrovníci dětí

či dospělých jedinců s mentálním, popřípadě kombinovaným postižením spokojeni

se vzděláním a výchovou v příslušných institucích.

Větší část dotazníku je věnována chráněnému bydlení. Průzkum měl prokázat, co si

rodiče nebo opatrovníci pod pojmem chráněné bydlení, jaké má cíle a jaké služby jsou v něm

poskytovány. Cílem průzkumu bylo i zjištění, zda jsou potřební lidé informováni o zařízeních

60

v místě jejich bydliště, zda mají zájem o chráněné bydlení a zda znají konkrétní chráněné

bydlení.

5 . 1 V ý b ě r v z o r k u

Pro účely průzkumu byla použita technika sběru dat „dotazování“ a to v podobě

dotazníku s 22 otázkami. Otázky jsou jak otevřené tak uzavřené s možností výběru. Dotazník

je tvořen 9 otázkami otevřenými, 7 otázkami uzavřenými a 6 otázkami uzavřenými

s doplňujícím textem. Respondenti byli vybíráni metodou náhodného výběru z řad lidí,

kteří mají dítě či dospělého jedince s mentálním postižením. Nebyla preferována žádná

věková kategorie, pohlaví ani stupeň mentálního postižení. V úvodu dotazníku je upozornění,

že dotazník je anonymní a slouží pouze ke studijním účelům

5 . 2 U s p o ř á d á n í p r ů z k u m u a z k o u m a n ý s o u b o r

Spolupráce na průzkumu se zúčastnily některé instituce, jež mají ve své péči děti

nebo dospělé s mentálním postižením. V rámci této spolupráce byli osloveni vedoucí

a vychovatelé nebo pečovatelé s prosbou o předání dotazníků určených rodičům jejich klientů.

Mezi oslovenými institucemi byla centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře, školy

různého typu pro děti s mentálním postižením a chráněná bydlení. Mimo uvedených institucí

byl využit i osobní kontakt s některými z rodičů, zákonných zástupců nebo opatrovníků dětí

či dospělých s mentálním postižením. Osobně či e-mailem bylo distribuováno 85 dotazníků,

ze kterých se jich 24 vrátilo. Celková návratnost činila 28,23 %. Důvodem poměrně nízké

návratnosti byl, dle sdělení pracovníků výše uvedených institucí, především strach některých

rodičů vyplňovat jakékoliv tiskopisy nebo již dotazníky zpátky neodevzdali. Výzkumný

soubor tedy představuje celkem 24 rodičů, zákonných zástupců či opatrovníků (v průzkumu

uváděno též jako respondenti), kteří mají dítě nebo dospělého s mentálním postižením.

U respondentů nebyla preferována žádná věková kategorie, pohlaví, nebyly upřednostňovány

žádné osoby určitého vzdělání ani společenského postavení.

61

5 . 3 P ř e d p o k l á d a n é v ý s l e d k y p r ů z k u m u

Součástí průzkumu je i stanovení domněnek, které na základě výsledků šetření

se shodují či neshodují s odpověďmi respondentů.

1) Děti a dospělí jedinci s mentálním postižením většinou navštěvují nějaké zařízení

výchovně-vzdělávací nebo zařízení sociální péče.

Z důvodu správného vedení a péče o jedince s mentálním postižením jsou využívány

různá zařízení, která pomáhají rodičům. Nabízejí jinou, především odbornou péči

a vedení, aby bylo dítě vychováváno a vzděláváno tak, aby se mohlo dle svých

schopností a možností zapojit do společnosti.

2) Především je využíván týdenní stacionář.

Týdenní stacionář představuje kompromis mezi domácí péčí a péčí v zařízeních.

Pro rodiče znamená velkou pomoc, přes týden mohou chodit do zaměstnání

a v zařízení je dětem poskytována komplexní péče po stránce zdravotní, logopedické,

sociální, kulturní a výchovně-vzdělávací. O víkendu tak mohou veškeré své síly

a péči věnovat dětem s postižením, které v těchto případech neztrácí kontakt se svou

rodinou a blízkými.

3) Většina respondentů je spokojena s úrovní vzdělávání dětí ve školských

zařízeních.

Veškerá školská zařízení se snaží vést dítě s postižením k jeho samostatnosti

a zodpovědnosti, samozřejmě záleží na jeho možnostech, schopnostech a jeho stupni

mentálního postižení. Výchova a vzdělávání umožní dítěti s mentálním postižením

lepší uplatnění ve společnosti.

4) Alespoň 1 dítě s mentálním postižením je integrováno do běžné třídy základní

školy.

Za podpory asistence přibývá dětí s mentálním postižením, které jsou integrováni

do běžné třídy základní školy.

62

5) Respondenti spíše mají představu, co je chráněné bydlení. Představují si ho

jako bydlení rodinného typu v porovnání s klasickým ústavem sociální péče (dnes

už pod názvem Domov pro osoby se zdravotním postižením). Za hlavní cíl

chráněného bydlení považují z nabídnutých možností nezávislý život klientů,

jak je to nejvíce možné. Z poskytovaných služeb v chráněném bydlení je největší

zájem o 24hodinovou péči.

Chráněné bydlení představuje samostatné bydlení pro dospělé jedince s postižením

s dohledem, kteří se za podpory větší či menší asistence učí samostatnosti

a zodpovědnosti.

6) Respondenti znají konkrétní chráněné bydlení ve svém okolí nebo jinde v České

republice, ale spíše nevědí, zda by jejich dítě do takovéhoto zařízení umístili.

V České republice přibývají chráněná bydlení pro lidi s mentálním postižením.

O těchto zařízení mohou získávat informace od pracovníků školských zařízení či

jiných institucí, center, dílen, se kterými mají osobní zkušenosti. Informace dále

mohou získávat prostřednictvím internetu, na městských úřadech, kde si žádají

o příspěvek na péči nebo i u svého lékaře.

63

66 VYHODNOCENÍ PRŮZKUMUVYHODNOCENÍ PRŮZKUMU

Následující kapitola představuje základní charakteristiky respondentů, kteří mají v péči

dítě či dospělého s mentálním postižením. Velká část je věnována vyhodnocení dotazníků.

Součástí kapitoly je i seznámení s výsledky domněnek, jak se shodovaly s odpověďmi

dotázaných. Kapitola je ukončena zhodnocením celého průzkumu.

6 . 1 C h a r a k t e r i s t i k a r e s p o n d e n t ů

V souboru 24 respondentů, kteří zaslali vyhodnotitelné dotazníky, bylo zastoupeno

18 žen a 6 mužů, ve věkových kategoriích:

do 25 let ................................................... 0 respondentů

26 – 40 let ................................................ 9 respondentů

41 – 60 let ................................................ 12 respondentů

61 a více .................................................. 3 respondenti

Jejich nejvyšší ukončené vzdělání:

Bez vzdělání ........................................... 2 respondenti

Základní .................................................. 1 respondent

Vyučení ................................................... 3 respondenti

Střední škola bez maturity ....................... 2 respondenti

Střední škola s maturitou ......................... 12 respondentů

Vyšší odborná škola ................................ 1 respondent

Vysoká škola ........................................... 3 respondenti

Společenské postavení:

Student .................................................... 0 respondentů

Nezaměstnaný ......................................... 2 respondenti

Zaměstnanec ............................................ 11 respondentů

Zaměstnavatel ......................................... 1 respondent

Důchodce ................................................ 7 respondentů

V domácnosti ......................................... 3 respondenti

64

Bydliště:

Do 25 000 obyvatel ................................. 13 respondentů

25 000 – 50 000 obyvatel ........................ 3 respondenti

50 000 – 100 000 obyvatel ...................... 1 respondent

nad 100 000 obyvatel .............................. 7 respondentů

Z vyplněných dotazníků vyplývá, že nejvíce odpovídaly ženy (matky či opatrovnice)

dětí nebo dospělých s mentálním postižením. Respondenti se nejvíce nacházejí v rozmezí

41 – 60 let. Jejich nejvyšší ukončené vzdělání je střední s maturitou, jsou to zaměstnanci

a nejvíce respondentů žije v obci do 25 000 obyvatel. Pro účely průzkumu se nerozlišuje

pohlaví respondentů.

Respondenti odpovídali na otázky v závislosti na stupni mentálního postižení jedince.

6 . 2 V y h o d n o c e n í d o t a z n í k u

Dotazník se týkal 10 mužů a 14 žen s mentálním postižením.

1. Věk a pohlaví

Věková hranice u mužů

0 – 18 let ....................................................................................... 3

19 – 30 let ..................................................................................... 5

31 – 50 let ..................................................................................... 1

51 a více ........................................................................................ 1

Věková hranice u žen

0 – 18 let ....................................................................................... 2

19 – 30 let ..................................................................................... 11

31 – 50 let ..................................................................................... 1

51 a více ........................................................................................ 0

65

6 . 2 . 1 V y h o d n o c e n í o t á z e k t ý k a j í c í c h s e n á v š t ě v n o s t i d ě t í

č i d o s p ě l ý c h s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m v z a ř í z e n í c h

2. Navštěvuje nějaké zařízení?

a) ANO ................................................................................. 83,3 % (20 respondentů)

b) NE .................................................................................... 16,7 % (4 respondenti)

Z výše uvedeného vyplývá, že 20 dětí nebo dospělých s mentálním postižením z celkového

počtu 24 dotázaných navštěvuje nějaké zařízení výchovně-vzdělávací či zařízení sociální

péče. 4 žádné zařízení nenavštěvuje.

66

3. Pokud ANO, zaškrtněte prosím jednu z uvedených možností.

a) Škola ................................................................................ 30 % (6 respondentů)

b) Denní stacionář ................................................................ 15 % (3 respondenti)

c) Týdenní stacionář ............................................................. 15 % (3 respondenti)

d) Domov pro jedince s mentálním postižením (dříve Ústav sociální péče)

…………………………………………………………. 5 % (1 respondent)

e) Chráněné bydlení ............................................................. 25 % (5 respondentů)

f) Jiné, jaké ........................................................................... 10 % (2 respondenti)

Na tuto otázku odpovědělo 20 respondentů. Jedná se o ty, co navštěvují zařízení. Jako nejvíce

navštěvované zařízení je zařízení školské. Mezi jiné možnosti uvedli integrovaná mateřská

škola a centrum denních služeb – terapeutická dílna).

4. V případě odpovědi NE, máte zájem, aby navštěvoval(a) nějaké zařízení?

a) ANO, jaké .....................................................................25 % (1 respondent)

(chráněné bydlení)

b) SPÍŠE ANO ..................................................................50 % (2 respondenti)

c) SPÍŠE NE....................................................................... 0 %

d) NE, proč ........................................................................ 25 % (1 respondent)

Na tuto otázku odpovídali 4 respondenti.

1 respondent odpověděl, že by nechtěl, aby jeho dítě navštěvovalo nějaké zařízení. Důvodem

byl především negativní pocit z předešlé zkušenosti. Naopak 1 respondent odpověděl, že ano

a 2 spíše ano. Z toho vyplývá, že zájem o návštěvu zařízení je.

67

5. Využili byste raději celoroční, týdenní nebo denní zařízení?

Celoroční zařízení by využilo 33,3 % (8 respondentů), týdenní 29,2 % (7 respondentů) a denní

zařízení 37,5 % (9 respondentů).

Tato otázka již byla určena pro všechny respondenty, z výše uvedeného výčtu vyplývá,

že největší zájem je o denní zařízení, i přesto, že rozdíly jsou minimální.

6. Máte dostatečné informace, jaká zařízení existují ve Vašem místě bydliště? Pokud

ano, kde je nejčastěji získáváte?

ANO odpovědělo 58,3 % (14 respondentů). Nejvíce informací získávají prostřednictvím

internetu, u lékaře a na městském úřadu. Další časté zdroje informací jsou zařízení,

se kterými mají osobní zkušenosti.

NE odpovědělo 41,7 % (10 respondentů).

68

6 . 2 . 2 V y h o d n o c e n í o t á z e k t ý k a j í c í c h s e v z d ě l á v á n í d ě t í č i

d o s p ě l ý c h s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

7. Pokud máte dítě školou povinné, navštěvuje

a) Základní škola praktická (dříve Zvláštní škola) ............ 9,1 % (1 respondent)

b) Základní škola speciální (dříve Pomocná škola) ...........27,3 % (3 respondenti)

c) Základní škola speciální (dříve Speciální škola) ...........63,6 % (7 respondentů)

d) Je integrováno do běžné třídy základní školy .................… 0 %

Tato otázka se týkala 11 dětí, ostatní mají již ukončenou povinnou školní docházku. Nejvíce

dětí navštěvuje základní školu speciální (dříve pomocnou školu). Ani jedno z dětí respondentů

není integrováno do běžné třídy základní školy.

69

8. Jste spokojeni s úrovní vzdělávání Vašeho dítěte? (vyplnit i tehdy, pokud Vaše dítě

má již splněnou povinnou školní docházku)


b) NE .................................................................................... 16,7 % (4 respondenti)

c) NEVÍM ............................................................................ 12,5 % (3 respondenti)

17 respondentů z celkového počtu 24 uvádí, že jsou spokojeni s úrovní vzdělávání svých dětí.

3 respondenti odpověděli, že nevědí.

9. Co mu dle Vaší domněnky vzdělání poskytlo?

Nejvíce respondenti odpovídali: lepší manuální zručnost, gramotnost, lepší vnímání a reakce,

celkové zlepšení (např. různými terapiemi), schopnost osamostatňovat se. Vzdělání dětem

umožňuje být v kontaktu s kolektivem, lépe se začlenit do společnosti, umět v případě nouze

vyhledat pomoc a má vliv na jeho psychický rozvoj a orientaci v základních sociálních

dovednostech (např. knihovna, pošta). 1 respondent mi odpověděl, že „vzdělání dítěte hodnotí

pozitivně, neboť nabízí jiné způsoby výchovy a péče než se používají doma“.

Na tuto otázku neopovědělo 10 respondentů, tedy 41,7 % ze všech dotazujících.

70

6 . 2 . 3 V y h o d n o c e n í o t á z e k t ý k a j í c í c h s e c h r á n ě n é h o

b y d l e n í

10. V dotazníku jsem uvedla pojem chráněné bydlení. Co si pod tímto pojmem

představujete?

Pod pojmem chráněné bydlení si nejvíce představují, že se jedná o samostatné bydlení

s dohledem. Dohled může být od sociální pracovnice, asistenta nebo pracovníků přímo

v bydlení. Úkolem pracovníků v chráněném bydlení je dle respondentů naučit lidi

s mentálním postižením v něm žijících co největší samostatnosti a soběstačnosti, aby se uměli

uplatnit ve společnosti a pohybovat se v ní. Vést je především k tomu, aby se podíleli

dle svých možností na chodu domácnosti (např. úklid, vaření, praní, žehlení, mytí nádobí,

umět sám dojít na nákup, a podobně). Součástí chráněného bydlení je i správné trávení

volného času, získat pracovní návyky a umět respektovat pravidla bydlení.

Zajímavá odpověď 1 respondenta: „Chráněné bydlení představuje napodobení modelu

normální rodiny s dospělými dětmi“.

2 respondenti na tuto otázku neodpověděli.

11. Jaký je dle Vás rozdíl mezi chráněným bydlením a ústavem sociální péče (domov

pro osoby se zdravotním postižením)?

Ústav sociální péče nejvíce vnímají jako velké zařízení podobné klasické nemocnici, kde je

málo personálu na počet klientů. Toto zařízení je dle respondentů mnohem větší a méně

osobní, kdy klienti nemají tolik příležitostí naučit se vlastní samostatnosti.

Chráněné bydlení vnímají jako zařízení rodinného typu, kde společně žije méně klientů

za dohledu asistence a učí se samostatnosti a zodpovědnosti. Chráněné bydlení může být

i jenom jedna bytová jednotka, ve které žijí 2 a 3 lidi s lehčím mentálním postižením, kam

dochází služba (sociální pracovnice, pečovatelé, zdravotnice).

Velmi se mi líbil názor, že hodně záleží na personálu, jaké prostředí vytvoří.

1 respondent odpověděl, že rozdíl mezi těmito zařízeními není žádný, 6 respondentů nevědělo

a 5 respondentů na otázku vůbec neodpovědělo.

71

12. Jaký je dle Vás nejdůležitější cíl chráněného bydlení? Uveďte prosím

k jednotlivým bodům číslo důležitosti. Číslo 1 je nejvyšší.

a) naučit se komunikovat s veřejností

b) rozvíjení dovedností v manuálních činnostech (šití, háčkování, pletení, práce

s textilem, keramika…)

c) naučit se či zdokonalit v domácích povinnostech (praní, žehlení, úklid, vaření…)

d) schopnost a sebedůvěra vytvořit si osobní a pracovní vztahy s ostatními

e) nezávislý život, jak nejvíce je to možné

f) schopnost pečovat o vlastní zdraví a tělesný rozvoj

g) lépe využít svůj volný čas

h) navázat jiné vztahy než s rodinou

i) upevnit si základy sebeobsluhy

j) naučit se samostatně zvládat hygienu

Nejdůležitější cíl chráněného bydlení dle respondentů je nezávislý život, jak nejvíce

je to možné. Dále dle důležitosti se jedná o navazování jiných vztahů než s rodinou, upevnit si

základy sebeobsluhy, schopnost a sebedůvěra vytvořit si osobní a pracovní vztahy s ostatními

a naučit se komunikovat s veřejností.

Poté následuje schopnost pečovat o vlastní zdraví a tělesný rozvoj, naučit se samostatně

zvládat hygienu, lépe využít svůj volný čas, naučit se či zdokonalit v domácích povinnostech.

Jako poslední cíl respondenti určili rozvíjení dovedností v manuálních činnostech.

13. Zakroužkujte prosím, které jednotlivé cíle nyní zvládá (i přesto, že nežije

v chráněném bydlení)









72




Nejvíce respondenti zakroužkovali navázat jiné vztahy než s rodinou, upevnit si základy

sebeobsluhy a naučit se samostatně zvládat hygienu. Nejméně zvládají lépe využít svůj volný

čas, schopnost vytvořit si osobní a pracovní vztahy s ostatními a rozvíjení dovedností

v manuálních činnostech.

5 respondentů odpovědělo, že jejich dítě s mentálním postižením nezvládá nic.

14. Domníváte se, že existuje i jiný cíl chráněného bydlení? Pokud ano, jaký?

Na tuto otázku odpovědělo 50 % (12 respondentů) NE. 33,3 % (8 respondentů) odpovědělo

NEVÍM.

16,7 % (4 respondenti), co odpověděli ANO, se domnívá, že jiným cílem chráněného bydlení

je integrace do normální společnosti, samostatnost, možnost pracovat a volně se pohybovat

(začlenění do normálních sociálních kontaktů pod ochranou asistentů).

73

15. V chráněném bydlení se hradí strava, ubytování a sociální služby, které jsou

klientům poskytovány. Je klient schopen si bydlení uhradit?


b) NE .................................................................................... 12,5 % (3 respondenti)

Z výše uvedeného vyplývá, že klient chráněného bydlení je schopen si bydlení uhradit.

Ze státních prostředků se nejčastěji jedná o plný invalidní důchod a příspěvek na péči. Platba

je většinou ještě doplňována z příspěvků rodiny.

16. Máte představu o jaké služby a péči se v chráněném bydlení jedná?

a) ANO.................................................................................. 50 % (12 respondentů)

b) NE .................................................................................... 50 % (12 respondentů)

Na otázku o jaké služby a péči v chráněném bydlení se jedná respondenti odpovídali: nejvíce

se jednalo o dohled nad denními činnostmi klientů, poskytnutí pomoci při řešení problémů

a uplatňování práv klientů. Mezi služby a péči dle respondentů patří strava, péče o zdraví

a čistotu, výchova, zajištění kontaktů se společenským prostředím (např. navštěvovat kulturní

akce, restaurace, bazén, kadeřnictví, sauna, kino, divadlo a podobně).

Zajímavý názor: „Individuální přizpůsobení asistentů schopnostem klientů tak, aby měli

klienti pocit, že některé věci zvládnou sami a nebo se je mohou postupně naučit“.

74

17. O jaké služby byste měl(a) zájem? Můžete zaškrtnout i více možností

a) poskytování 24hodinové péče

b) dodržování osobní hygieny klienta

c) příprava do školy

d) zajištění volnočasové aktivity

e) kontrola hospodaření s penězi

f) pomoc při vyřizování na úřadech

g) kontrola oděvu a jeho nákup

h) dohled při oblékání

i) praní a žehlení prádla

j) návštěvy doktorů

k) jiné …………………………………………………………………………………….

Nejvíce by měli respondenti zájem o zajištění volnočasové aktivity, poskytnutí 24hodinové

péče a dodržování osobní hygieny klienta. Dále by se zajímali o kontrolu hospodaření

s penězi, o pomoc při vyřizování na úřadech a praní a žehlení prádla. Menší zájem je

už o dohled při oblékání, o kontrolu oděvů a jeho nákup a o návštěvy doktorů. Nejméně

zaškrtli respondenti službu přípravy do školy.

Jako jinou službu odpověděli respondenti: péče o klienta asi tak 15 hodin denně, možnost

v případě potřeby se úplně kompletně postarat o dítě (občas).

18. Z chráněného bydlení často odchází klienti do zaměstnání nebo do chráněných

dílen. Byl(a) už někde zaměstnán(a) či zaměstnání trvá?

a) ANO ................................................................................. 12,5 % (3 respondenti)

b) NE .................................................................................... 87,5 % (21 respondentů)

Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti, ale otázka se týká pouze 5 respondentů,

co navštěvují chráněné bydlení. Z těchto 5 respondentů mají pouze 3 zkušenosti se

zaměstnáním. Jedná se o pracovní funkce: recepční na střední škole, pomoc v kuchyni

zařízení sociální péče a technické služby na obecním úřadě.

75

19. Je schopen se po městě dopravovat sám?

a) ANO ................................................................................. 12,5 % (3 respondenti)

b) ANO, po naučení trasy .................................................... 16,7 % (4 respondenti)

c) NE .................................................................................... 70,8 % (17 respondentů)

Na tuto otázku odpověděli 4 respondenti z 24, ANO, po naučení trasy. 3 dospělí s mentálním

postižením jsou schopni se po městě dopravovat sami. 17 respondentů odpovědělo NE.

20. Domníváte se, že byste někdy umístili Vaše dítě do chráněného bydlení?


b) NE .................................................................................... 20,8 % (5 respondentů)

c) NEVÍM ............................................................................ 16,7 % (4 respondenti)

d) Ještě jsem o tom nepřemýšlel(a)......................................... 8,3 % (2 respondenti)

e) Už navštěvuje chráněné bydlení ...................................... 20,8 % (5 respondentů)

76

8 respondentů by uvažovalo o umístění svého dítěte do chráněného bydlení. Naopak

5 respondentů by své dítě do chráněného bydlení nikdy neumístili. Zajímavé je, že stejný

počet, tj. 5 respondentů již chráněné bydlení využívá.

21. Znáte nějaké konkrétní chráněné bydlení ve Vašem okolí nebo jinde

v České Republice?


b) NE .................................................................................... 62,5 % (15 respondentů)

9 respondentů, kteří znají konkrétní chráněné bydlení uvedli: Duha, Pohoda, Modrý Klíč,

Zvoneček Bylany, Kutná Hora.

22. Chcete-li mi ještě sdělit Vaše pozitivní nebo negativní zkušenosti, uveďte

své náměty prosím níže.

Z uvedených názorů: spokojenost s personálem v chráněném bydlení, dále dle těžšího stupně

mentálního postižení dítěte není možné aby navštěvovalo zařízení podobné chráněnému

bydlení (i přesto, že viděla toto zařízení a hodnotí jej pozitivně).

Jedna respondentka napsala: „Mám pozitivní dojmy z prohlídky chráněného bydlení v Praze

a negativní dojem především z toho, jak málo úsilí a finančních prostředků je pro tuto činnost

vynaloženo. Věnují se tomu více náboženské a charitativní organizace než stát“.

77

6 . 3 Z h o d n o c e n í v ý s l e d k ů p r ů z k u m u v p o r o v n á n í

s e s t a n o v e n ý m i d o m n ě n k a m i

Následující text obsahuje shodu či neshodu domněnek s výsledky vyhodnoceného dotazníku.

1) Děti a dospělí jedinci s mentálním postižením většinou navštěvují nějaké zařízení

výchovně-vzdělávací nebo zařízení sociální péče.

20 dětí nebo dospělých s mentálním postižením z celkového počtu 24 dotázaných

navštěvuje nějaké zařízení výchovně-vzdělávací či zařízení sociální péče. Domněnka

se shoduje s výsledkem vyhodnoceného dotazníku.

2) Především je využíván týdenní stacionář.

Jako nejvíce navštěvované zařízení je zařízení školské. Mezi návštěvou týdenního

a denního stacionáře nebyl žádný rozdíl. Domněnka se neshoduje s výsledkem

vyhodnoceného dotazníku.

3) Většina respondentů je spokojena s úrovní vzdělávání dětí ve školských

zařízeních.

17 respondentů z celkového počtu 24 uvádí, že jsou spokojeni s úrovní vzdělávání

svých dětí. Domněnka se shoduje s výsledkem vyhodnoceného dotazníku.

4) Alespoň 1 dítě s mentálním postižením je integrováno do běžné třídy základní

školy.

Ani jedno dítě z respondentů není integrováno do běžné třídy základní školy.

Domněnka se neshoduje s výsledkem vyhodnoceného dotazníku.

5) Respondenti spíše mají představu, co je chráněné bydlení. Chráněné

si představují jako bydlení rodinného typu v porovnání s klasickým ústavem

sociální péče (dnes už pod názvem Domov pro osoby se zdravotním postižením).

Za hlavní cíl chráněného bydlení považují z nabídnutých možností nezávislý život

klientů, jak je to nejvíce možné. Z poskytovaných služeb v chráněném bydlení je

největší zájem o 24hodinovou péči.

78

Respondenti mají představu, co je chráněné bydlení. Nejvíce představují, že se jedná

o samostatné bydlení s dohledem

Ústav sociální péče považují za velké zařízené podobné nemocnici a chráněné bydlení

za menší a osobnější zařízení rodinného typu. Podle nich je hlavním cílem chráněného

bydlení nezávislý život. Poskytnutí celodenní 24hodinové péče patří mezi nejvíce

žádané služby v chráněném bydlení. Domněnka se shoduje s výsledkem

vyhodnoceného dotazníku.

6) Respondenti znají konkrétní chráněné bydlení ve svém okolí nebo jinde v České

republice, ale spíše nevědí, zda by jejich dítě do takovéhoto zařízení umístili.

Respondenti spíše neznají konkrétní chráněné bydlení, ale v případě potřeby

by ale o umístění uvažovali. Domněnka se neshoduje s výsledkem vyhodnoceného

dotazníku.

6 . 4 C e l k o v é z h o d n o c e n í v ý s l e d k ů p r ů z k u m u

Po shrnutí tohoto průzkumu se dá říci, že děti nebo dospělí jedinci s mentálním

postižením většinou navštěvují nějaké zařízení, ať už školské nebo zařízení sociální péče.

Největší procento z výše uvedených jedinců navštěvují školu a to především základní školu

speciální. Jako druhé nejvíce navštěvované zařízení bylo chráněné bydlení. I přesto, že rozdíly

byli minimální, nejvíce respondentů by preferovalo pro své dítě denní zařízení, kdy je nadále

zajištěna denní péče a výchova rodiny a zároveň se příslušní odborníci podílejí na rozvíjení

osobnosti člověka s mentálním postižením. Se vzděláváním dětí jsou víceméně spokojeni.

Jejich postoje a názory se týkají toho, že vzdělávání umožní dítěti nebo dospělému jedinci

s mentálním postižením dle jeho schopností a možností začlenit se do společnosti, škola učí

samostatnosti a umožňuje lepší rozvíjení vnímání. Dítě má možnost naučit se číst, psát

a počítat, což ho posune dalším krokem k soběstačnosti. Ti, co nenavštěvují žádné zařízení,

spíše mají zájem nějaké navštěvovat.

79

Nejvíce otázek v dotazníku bylo věnováno chráněnému bydlení. Z toho vyplývá,

že i jeden z cílů průzkumu se týkal získání představ, názorů a postojů respondentů

na toto zařízení. Na základě šetření lze říci, že respondenti mají představu o tom, co je

chráněné bydlení, ale jen málo z nich zná konkrétní zařízení. Chráněné bydlení si většinou

představují jako samostatné bydlení s dohledem, kde se klienti učí za podpory pracovníků

samostatnosti a soběstačnosti, aby se mohli dle svých možností uplatnit ve společnosti.

Dle respondentů je též úkolem chráněného bydlení vést klienty k tomu, aby se co nejvíce

podíleli na chodu domácnosti a byli samostatní při dodržování osobní hygieny. Informace

o zařízení získávají hlavně z internetu, důležitým zdrojem jsou pro ně i lékaři

a nebo se zajímají o problematiku na městských úřadech.

Respondenti by uvažovali o umístění jejich dítěte do chráněného bydlení, pokud by tomu

odpovídal jeho zdravotní stav a stupeň postižení. Zároveň se domnívají, že chráněná bydlení

jsou pouze pro lidi s lehkým stupněm mentálního postižení.

Ti, co chráněné bydlení navštěvují i navštívili, jej hodnotí pozitivně. Nejen ti, co mají osobní

zkušenost s chráněným bydlením, mají zájem i o pomoc při zajištění volnočasové aktivity

a o poskytnutí 24hodinové péče dle potřeby.

Výsledky z průzkumu můžeme hodnotit kladně. Dnešní společnost již nabízí mnohem

více možností pro lidi s mentálním postižením a mnoho respondentů se snaží o to, aby jejich

dítě nebo už dospělý jedinec měl co největší možnosti žít život jako ostatní. Aby byla

zajištěna kvalitní péče o něj, ale zároveň aby se snažil sám za podpory okolí co nejvíce

se uplatnit.

80


KK SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI

VE ZVONEČKU BYLANY U ČESKÉHO BRODUVE ZVONEČKU BYLANY U ČESKÉHO BRODU

Původní Ústav sociální péče obýval barokní zámeček ve vesničce Bylany, asi pět

kilometrů vzdálené od Českého Brodu. Bylo zde 45 klientů ve čtyřech odděleních,

kde se o klienty staral pedagogický a zdravotnický personál.

V prosinci 2001 byla otevřena nová budova Ústavu sociální péče v Českém Brodě.

Zde došlo k navýšení počtu míst a svůj domov tu našlo 21 klientů. V rámci celého zařízení

probíhají sociálně terapeutické činnosti.

O 1. ledna 2007 má zařízení nový název – Zvoneček Bylany, poskytovatel sociální

služeb se sídlem v Českém Brodě. V červnu 2007 byl otevřen další areál zařízení – Chráněné

bydlení a sociálně terapeutická dílna se sídlem v Bylanech.

7 . 1 S e z n á m e n í s o r g a n i z a c í Z v o n e č e k B y l a n y

Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních služeb, se sídlem v Českém Brodě je

organizace řízená Krajským úřadem Středočeského kraje, která podporuje vytvoření

přirozeného prostředí a běžný způsob života u osob, jenž mají snížené rozumové schopnosti,

nižší soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, problémy se vzděláním a jejichž situace

vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Podporuje co největší možnou integraci

do společnosti.

Cílem poskytovaných služeb je zapojení uživatelů do běžného způsobu života

nebo alespoň částečné přiblížení se s ohledem na jejich snížený stupeň soběstačnosti v oblasti

sociální adaptace a vzdělávání. Je jim poskytována základní výchovná, ošetřovatelská

a zdravotní péče a základní rehabilitace konzultovaná s lékařem.

Služby jsou poskytovány na základě přání klienta, diagnostiky postižení, kvalifikace

a popisu potřeb a určen druh a intenzita podpory, dle individuálních potřeb.

Zvoneček Bylany poskytuje služby osobám se sníženými rozumovými schopnostmi

od 3 let věku, dále se jedná o osoby s upravitelnou psychiatrickou diagnózou,

81

u nichž nedochází k akutním projevům psychických poruch a osoby se sníženou schopností

uplatňovat svá osobní práva.

Zvoneček Bylany funguje jako:

- denní stacionář Český Brod

- týdenní stacionář Český Brod

- Domov pro osoby se zdravotním postižením Český Brod

- chráněné bydlení Bylany (součástí je soc.terapeut.dílna)

- respitní péče Český Brod

Blíže popíšu chráněné bydlení v Bylanech u Českého Brodu, které jsem osobně

navštívila.

7 . 2 C h r á n ě n é b y d l e n í B y l a n y , č p . 2 6

Poslání chráněného bydlení (o co usilujeme, co bychom chtěli) zní: poskytnout

podporu a pomoc při vytváření přirozeného prostředí, při získávání samostatnosti

a začleňování do běžného způsobu života.

Podpora = ukázky činností, doprovod např. při nákupu, na úřadě, slovní hodnocení výsledků,

povídání o starostech i radostech.

Pomoc = společné uklízení, vaření, praní, pomoc při stříhání nehtů nebo přišití knoflíku.

Vše to co nezvládneme sami, je nám ukázáno nebo pomoženo.

Přirozené prostředí = domov, svůj pokoj, vaření si jídla, volný čas s kamarády, se svými

blízkými, dělat co nás baví, chodit do školy, do práce.

Samostatnost = samostatně si uvařit čaj, jít za kamarádem, do restaurace, uklidit si svůj

pokoj, budu chodit do zaměstnání.

Běžný způsob života = ráno jít do školy, do dílny nebo do práce – mít povinnosti, odpoledne

si splnit úkoly do školy, zařídit věci potřebné v domácnosti, jít za kamarády, do kroužku,

věnovat se svým zálibám, pracovat na zahrádce, jít do kina, restaurace, pomáhat kamarádům.

82

Zařízení Zvoneček poskytuje uživatelům komplexní péči, ubytování, stravování

a léčebně preventivní péči, vytváří podmínky pro jejich kulturní a společenský život

a pro jejich dobrovolnou pracovní činnost.

Do zařízení Zvoneček se umísťují uživatelé, o jejichž přijetí rozhoduje zařízení

Zvoneček vykonatelným rozhodnutím na základě žádosti zákonných zástupců, opatrovníků,

nebo z podnětu zdravotnického zařízení. Žádost nebo podnět k přijetí se podává přímo

do zařízení Zvoneček Bylany poskytovatel sociálních služeb se sídlem Pod Malým vrchem

1378, Český Brod (viz. Příloha č. 3). Postup při kladném vyřízení žádosti o poskytnutí

sociální služby zařízením je uveden v Příloze č. 4. V současné době je ve Zvonečku plný

stav. Sociální pracovnice Zvonečku spolu se zájemcem o službu nebo jeho opatrovníkem

ve svém rozhodnutí určí též výši příspěvku na úhradu nákladů v zařízení Zvoneček,

na základě Vyhlášky MPSV č. 34/2005 Sb, kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb.,

o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

Chráněné bydlení v Bylanech je pobytová služba, poskytovaná klientům odpovídající

cílové skupině zařízení od 19 let věku. Pobyt je možný týdenní nebo celoroční. Klienti mají

k dispozici jednolůžkové a dvojlůžkové pokoje s předsíní a příslušenstvím. Součástí každého

pokoje je koupelna se sprchovým koutem, WC a lednice. Vybavení pokojů může být i vlastní.

Komplex tří nebo čtyř pokojů tvoří byt, společný je kuchyňský kout, jídelna, obývací pokoj.

Jeden byt je pro 5 klientů. Bytový komplex má dva byty ve dvou patrech. Všichni klienti,

dohromady zde žije 8 chlapců a 2 děvčata, mají k dispozici tělocvičnu a ve sklepě

tzv. „vinárnu“, kde se konají různé oslavy, besídky a společná sezení. Kolem celého objektu

je velká zahrada, s jejíž údržbou klienti pomáhají. Součástí areálu je i sociálně terapeutická

dílna, kam docházejí někteří klienti chráněného bydlení i ostatní klienti Zvonečku z Českého

Brodu. Ostatní z chráněného bydlení buď dojíždějí do zaměstnání (nejčastěji do Českého

Brodu) nebo do školy.

O klienty se starají 4 zaměstnanci (1 vychovatelka a 3 pracovníci sociální péče)

a na půl úvazku vedoucí chráněného bydlení. Pracovní doba se přizpůsobuje chodu

chráněného bydlení a klientům. Jedná se především o dvanáctihodinové a osmihodinové

služby. Ty se mohou dle potřeby i prolínat. Klasická noční služba se tu neslouží, v noci je

zajištěn pouze dohled, který vykonává paní správcová budovy, popřípadě ostatní personál.

83

7 . 2 . 1 P o s k y t o v a n é s l u ž b y v c h r á n ě n é m b y d l e n í Z v o n e č e k

B y l a n y

Zařízení Zvoneček Bylany (chráněné bydlení) se snaží co nejvíce podporovat

své klienty v jejich samostatnosti, vést je dle jejich možností a schopností k zodpovědnosti,

aby se mohli co nejvíce uplatnit ve společnosti.

Mezi služby chráněného bydlení Zvoneček Bylany, které klienti plně respektují

a pravidelně se s nimi setkávají, patří:

- poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy


- vytváření domácí atmosféry

- společenské, kulturní a sportovní akce

- rekreace

- sociálně terapeutické činnosti

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

- využívání běžně přístupných zdrojů komunity

- nabídka a podpora při zaměstnání

Rozsah poskytování služeb ve Zvonečku Bylany je uveden v Příloze č. 5.

Jelikož se jedná o zařízení poskytování sociálních služeb, nejsou opomíjeny Standardy

kvality sociálních služeb:

1. Cíle a poskytování sociálních služeb

2. Ochrana práv osob

3. Jednání se zájemcem o sociální službu

4. Smlouva o poskytování sociální služby

5. Individuální plánování průběhu sociální služby

6. Dokumentace o poskytování sociální služby

7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby

8. Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje

9. Personální a organizační zajištění sociální služby

10. Profesní rozvoj zaměstnanců

84

11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby

12. Informovanost poskytované sociální službě

13. Prostředí a podmínky

14. Nouzové a havarijní situace

15. Zvyšování kvality sociální služby

Standardy kvality sociálních služeb jsou vyvěšeny na nástěnce v hlavní chodbě

a všichni klienti jsou s nimi seznámeni. V pravidelných intervalech se konají společná sezení,

kde se hodnotí individuální plány klientů, jejich přání, zájmy, i plány do budoucna,

jak jednotlivých klientů, tak i celé organizace.

Standardy kvality sociálních služeb jsou sepsány dle právního předpisu závazného

od 1.1.2007. Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky MPSV

č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

7 . 2 . 2 P o v i n n o s t i k l i e n t ů v c h r á n ě n é m b y d l e n í

Jednou z priorit chráněného bydlení je pomoc při zajištění chodu domácnosti, tudíž

jakési soběstačnosti pro klienta, která mu umožní v budoucnu např. bydlet samostatně v bytě.

Klienti se učí pečovat nejen o sebe sama, ale i o byt, ve kterém žijí. Na lednici mají vyvěšené

své povinnosti:

Každý den po snídani si klient umyje toaletu, umyvadlo, sprchový kout, utře prach, vytře

pokoj, chodbičku a vynese odpadky.

Společné prostory, jako je obývací pokoj, kuchyň, jídelna a chodba, se uklízí v úterý,

ve středu, ve čtvrtek a v sobotu. Klienti se střídají a úklid provádí za podpory a dohledu

personálu.

V pondělí a v pátek dopoledne provádí úklid pokojů personál ve službě za pomoci klientů,

kteří nechodí do zaměstnání, nebo neplní povinnou školní docházku.

Po každém jídle klienti umyjí nádobí (ve dřezu nebo v myčce), uklidí kuchyň a jídelnu.

V této činnosti se klienti pravidelně střídají dle služeb, které si sami rozdělili.

Lůžkoviny se převlékají v bytě I. každé sudé úterý, v bytě II. každý sudý čtvrtek, pokud není

potřeba dříve.

85

Za podpory personálu se klienti účastní i praní prádla, a to vždy v pondělí

a ve čtvrtek , v případě potřeby ihned. Pomáhají s tříděním prádla, plní pračku a věší prádlo.

Vyprané prádlo se věší na zahradu, za nepřízně počasí do sušárny. Žehlí za dozoru a pomoci

personálu dle potřeby.

V rámci osobní hygieny klienti vědí, že vždy ve čtvrtek a v neděli se myjí vlasy,

stříhají nehty a pánové se holí.

Klienti vlastní domácí kočku, o jejíž péči se též pravidelně střídají.

Mezi další jejich povinnosti patří zajišťování ranních nákupů pečiva. Každý všední

den dle rozpisu na lednici má jeden z klientů službu a v 6:30 odchází do obchodu.

Za podpory personálu se střídají i u vaření.

7 . 3 C e l k o v ý d o j e m z n á v š t ě v y v e Z v o n e č k u B y l a n y

Chráněné bydlení Zvoneček působí velice pozitivně, je to pěkný a moderně vybavený

objekt. V příloze č. 2 je předkládána fotodokumentace, jedná se o ukázky exteriéru

i interiéru bydlení. Fotografie byly pořízeny se souhlasem vedení chráněného bydlení.

Zaměstnanci byli velmi vstřícní a ochotní poskytnout dostatečné materiály, týkající se

Zvonečku, a umožnili nahlédnout do chodu zařízení a shlédnout práci s klienty. Klienti

se svými každodenními povinnostmi učí samostatnosti a přibližují se běžnému životu

ve společnosti. Mají i dostatek prostoru pro své zájmy a soukromí.

Klienti byli velice milí a během několika návštěv jsme navázali přátelské vztahy.

Kontaktní údaje:

Ředitelka: Ing. Iveta Blažková

Vedoucí chráněného bydlení : Mgr. Marie Žertová

86


KK SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI

VV NIZOZEMÍ ´S HEEREN LOONIZOZEMÍ ´S HEEREN LOO

Během pracovního působení v Diakonie ČCE – středisko Zvonek v Praze 4 proběhla

návštěva Nizozemí s cílem tam poznat jejich způsob péče a vedení člověka s mentálním

postižení k samostatnosti a zodpovědnosti.

Diakonie ČCE spolu s organizací ´s Heeren Loo (holandský partner) realizovali

projekt Ne/závislý život klienta – kvalitativní posun v lidském i odborném přístupu k lidem

s postižením.

Cíle projektu:

- profesionalizovat přístup ke klientům s postižením z hlediska jejich

samostatnosti a nezávislosti

- lépe poznat a pochopit potřeby a možnosti lidí s postižením

- být připraveni aktivně vytvářet prostor pro jejich naplňování

- otevřít prostor pro nové pohledy na konkrétní formy sociální práce

Do projektu byla zařazena střediska Diakonie ČCE, které poskytují služby lidem

s mentálním a kombinovaným postižením a partnerské organizace ÚSP Slatiňany a Centrum

U Bartoloměje Kutná Hora.

Programy stáží sestavoval holandský partner projektu. Část programu byla zaměřena

obecně na vývoj péče o lidi s postižením v Nizozemí, na samotnou organizaci ´s Heeren Loo

a část programu byla připravena dle pracovního zaměření dané skupiny. Stáží se zúčastňovali

speciální pedagogové, fyzioterapeuti, asistenti i ředitelé středisek a organizací.

Lidé s mentálním či kombinovaným postižením v ´s Heeren Loo Midden Nederland

jsou považováni za lidi s obyčejnými lidskými potřebami, kteří chtějí mít možnost vlastní

volby a touží po kvalitní existenci. Jako ostatní potřebují respekt a touží po vztazích,

aktivitách a zážitcích, které jsou v souladu s jejich věkem. Lidé s mentálním postižením

87

bývají závislí na péči druhých, mají právo na podporu, která by měla odpovídat jejich

možnostem a omezením a nechávat jim prostor na vlastní volbu.

8 . 1 P r o j e k t y p r o l i d i s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

v ´ s H e e r e n L o o

Mluvíme-li o projektech pro lidi s mentálním nebo kombinovaným postižením,

jenž byly realizovány v ´s Heeren Loo, máme na mysli především osobní plán pro denní

aktivity, individuální plán a vyhodnocování afektivních projevů u lidí s těžkým

kombinovaným postižením.

OSOBNÍ PLÁN PRO DENNÍ AKTIVITY

Pro každého klienta zvlášť je svolána porada, kde se zabývá jeho perspektivou

do budoucna v oblasti denních aktivit. Vychází se z toho, že každý člověk sám nejlíp ví,

jaká má přání a co nejlépe umí. Když není schopen se vyjádřit nebo otázce nerozumí, tak je

možné, aby jeho přání zformulovali ti, co ho znají nejlépe. Důležitá je jeho osobní přítomnost

při poradě. Častým podnětem a pochopením toho, co si přejí, jsou jeho sny. Používají se

otázky typu: „Pokud by mohl zrealizovat svá přání, sny, nápady, co by nejraději dělal?

Jak by nejraději trávil den? Jaké jsou jeho silné stránky?“

Zaměstnanci v ´s Heeren Loo s pomocí vědců ze státní univerzity v Groningenu

pracují na vylepšení kvality denních aktivit. Sestavuje se osobní profil člověka s mentálním

a kombinovaným postižením, dle kterého se určuje, za jakých podmínek lze denní aktivity

rozvíjet. Zároveň se určuje perspektiva do budoucna a cíl aktivit.

INDIVIDUÁLNÍ PLÁN

Individuální plán je sestaven pro každého účastníka denních aktivit. Skládá se

ze životopisu a pracovního plánu. Životopis obsahuje osobní údaje a pracovní plán

perspektivu, potřebnou podporu, cíle a týdenní program. Jedinci s postižením se na sestavení

plánu sami ve velké míře podílejí. Dle možností klienta asistent zvolí osobní rozhovor,

nebo je možné natočit i video. U jedinců s lehkým mentálním postižením se rozhoduje o tom,

88

zda je u nich možné jako u ostatních zaměstnanců zařízení provádět roční hodnotící

pohovory.

VYHODNOCOVÁNÍ AFEKTIVNÍCH PROJEVŮ U LIDÍ S TĚŽKÝM MENTÁLNÍM

A KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM

Lidé s těžkým mentálním postižením jsou ve všech ohledech závislí na druzích.

Ale i oni by měli mít možnost vlastní volby, v těchto případech s pomocí kvalitního

asistenta. Afektivní projevy znamenají postup, při kterém se pozoruje a interpretuje chování.

Důležité přitom je, že určitý druh chování může mít různé významy, což poté interpretaci

chování komplikuje. Cílem je zjistit, jak se člověk s kombinovaným postižením vyjadřuje, zda

se cítí příjemně či ne.

8 . 2 L o k a l i t a D e H a r t e n b e r g , m í s t o p o b y t u l i d í

s m e n t á l n í m p o s t i ž e n í m

Během stáže jsme byli ubytováni přímo v lokalitě s´Heeren Loo Midden Nederland,

Locatie De Hartenberg.

Hartenberg znamená HORA SRDCÍ. Je to místo, součást velké organizace ´s Heeren

Loo (nebo-li „Místo pána“). Tato organizace vznikla v roce 1890 pro lidi s mentálním

postižením a jedince s psychiatrickými obtížemi. Institut byl určen pro 1000 lidí. V areálu se

nacházela 1 velká centrální kuchyně a prádelna (pro všechny dohromady), restaurace,

kadeřnictví. Dá se říci, že se jednalo o takovou malou vesnici. Původní koncepce byla

zacílena směrem, že lidé jsou nemocní a musí být internovaní, musí se o ně starat lékaři. V 60.

a 70. letech 20. století se přišlo na to, že je možné i vzdělávat. Nejen lékaři,

ale i psychologové mají vliv na lidi s postižením. Od 70. let se začala zdůrazňovat

individualita. Začaly se stavět malé domy, maximálně pro 24 dětí. Děti navštěvovaly zvláštní

školy. Ústavy nebyly potřeba.

Na konci 70. let se počet lidí s postižením v institutu snížil na 400, byla zachována

1 centrální kuchyně s prádelnou, s lékaři i psychology.

89

V 90. letech byl postaven pro děti s lehkým mentálním postižením dům s menším

kapacitním počtem, okolo 10 míst. Cílem byla co největší možnost rozvíjet tyto děti

v samostatnosti a zodpovědnosti. O péči, vaření a praní se starali zaměstnanci. Během 5 let

se postavil dům i pro děti s těžším postižením. Domy se shromažďovaly v areálu

tzv. „vesnice“. Rodiče však nebyli spokojeni a nechtěli, aby jejich dítě žilo v institutu,

aby bylo izolováno. Postupem času tak vznikaly domy pro 6 až 8 dětí a to nejen v areálu,

ale i v nedalekém městě Ede. Počet domů ale nestačil a tak mnoho dětí žilo ve větším domě,

rozděleno do menších skupin.

V 90 % se o ně staraly ženy, které pracovaly na poloviční úvazek.

V De Hartenbergu žijí klienti ve věku od 2 do 80 let.

Vize do budoucna: Žádná velká zařízení a právo rozhodnout se, kde chci bydlet.

Cíl: Integrace do společnosti a nežít v izolaci, naopak ve společnosti lidí ve městě

nebo ve vesnici poblíž města. Integrace = živá společnost.

V současné době existují dvě sekce péče v bydlení (v domech, bytech) – domácí péče,

denní aktivity. V každém bytě je koordinátor, který koordinuje péči a sestavuje individuální

plán, který hodnotí i s klientem. V individuálním plánu najdeme popis osoby s mentálním

postižením, hodnocení osoby, splněné plány, aktivity, nové možnosti, plány do budoucna.

Koordinátor je zároveň v kontaktu s lékaři, psychology, fyzioterapeuty, rodiči a pracovníky

denních aktivit.

8 . 3 D e n n í a k t i v i t y

Denní aktivity vznikly před zhruba 35 lety. Zpočátku se jednalo o malé centrum

pro děti s lehkým mentálním postižením. Jejich činností bylo především malé vyrábění,

na větší projekty nebyly finance.

Později kolem 90. let 20. století byl schválen program i pro lidi s těžším mentálním

postižením a byl vytvořen zvláštní rozpočet na jejich podporu.

Dnes existují tedy aktivity pro všechny věkové kategorie a jedince, tak aby to zvládli

a byla to pro ně motivace. Každý si může na příslušném státním úřadě zažádat o příspěvek

90

na péči, popřípadě může požádat jejich opatrovník. Klient se může rozhodnout, zda využije

chráněné bydlení, nebo zda bude docházet pouze do denních aktivit.

Cíl: snaha zvýšit životní kvalitu sociálního života, aktivity volného času, vzdělávání v rámci

denních aktivit, zlepšit komunikaci s klienty s těžším postižením. Ke klientovi se přistupuje

jako k zákazníkovi, jeho požadavky a přání by měly být dle možností a schopností splněny.

Existuje široká nabídka, ze které si klient může vybrat. Například jsem ráno

unavený (á), tak do denních aktivit půjdu až v poledne; do denních aktivit půjdu už brzy ráno

a v poledne půjdu domů; budu chodit jen 3krát týdně a podobně.

Tento způsob organizace vyžaduje od zaměstnanců velkou flexibilitu pracovní doby.

I přesto, že se splňují přání klientů, je třeba dodržovat základní myšlenku péče,

že by nikdo neměl zůstat celý den sám na pokoji. Výjimku tvoří pouze nemoc.

Strávený čas v denních aktivitách by měl upevňovat klientům jejich chuť do života.

Měli by se těšit na kamarády , povídání si s nimi, popíjení kávy, manuální aktivity

a tím se tak cítit více potřebnými. Tato myšlenka by měla být uskutečňována tak, aby se klient

sám a svobodně rozhodl, že chce jít do denních aktivit a ne zůstat sám doma.

Pokud se jedná o jedince s těžším mentálním postižením, kteří nejsou schopni se sami

rozhodovat, je třeba od pracovníků dostat je do kontaktu s ostatními lidmi, zavést je

do společnosti, upoutat jejich pozornost a naučit je, aby uměli ukázat, co se jim líbí

a co se jim nelíbí.

Klient by neměl sám sebe vidět jako bezmocného člověka, za kterého musí

ve všem rozhodovat ostatní a který je zcela závislý na péči druhých. Motivace je v nabídce.

Nabídka by proto měla být široká a rozsáhlá a klienti by měli být o nabídce informováni.

Úkolem pracovníka je poté rozpoznat, co si klienti přejí, co mají rádi a co se jim líbí,

pokud nejsou schopni verbálně své tužby sdělit. Tehdy záleží na pracovníkovi, aby uměl

klienty motivovat správným směrem.

Většina denních aktivit je skupinová a velikost skupiny záleží na postižení. Přibližný

průměr je 1 zaměstnanec na 5 klientů. U skupiny s těžším mentálním postižením

1 zaměstnanec na 3 klienty, v případě poruchy chování a agresivity je nutné 1 zaměstnanec

na 1 klienta.

91

8 . 4 P o p i s c h r á n ě n ý c h b y d l e n í

Během stáže se uskutečnila exkurze na dvě místa, kde byla chráněná bydlení.

V uvedených místech se jednalo o komplex více bytů, které splňují stejný řád i podmínky.

Vyjímku tvoří 3. byt v Hartenbergu.

EDE – T RIETKHAMPUS - 2 chráněná bydlení:

V 1. bytě bylo ubytováno 9 klientů ve věku 23 – 35 let. V 2. bytě bydlelo 7 klientů.

Především se jednalo o starší muže. Jednalo se o klienty s lehkým, středně těžkým postižením,

popřípadě s kombinovanými vadami. Chráněné bydlení fungovalo jako celoroční zařízení.

Oba byty byly vybudovány ve stejném stylu a i denní program klientů se hodně

podobal. V jednom bytě se střídalo 10 zaměstnanců v rámci rozdělených služeb. Klienti

dopoledne trávili v denních aktivitách, vraceli se kolem 16. hodiny. Zbytek dne strávili

v pohodlí svého domova za dozoru asistentů. Asistenti se snažili o to, aby klienti měli

co největší možné pole působnosti, samozřejmě za dodržování bezpečnosti a pravidel

chráněného bydlení . Třikrát týdně chodili plavat, jednou týdně zahrát si fotbal a jednou

za rok jezdili na týdenní rekreaci.

Každý klient měl svůj vlastní pokoj, který byl zřízen dle jeho možností, přání, zájmů

či sběratelských vášní. Na každém pokoji bylo vlastní umyvadlo. Součástí každého bytu byla

i jedna velká prádelna s pračkou a žehlícím prknem.

Co se týče zaměstnanců, tak se jednalo především o mladé lidi.

Pracovní doba:

16. – 17. hodina ………………………………………..1 zaměstnanec

17. – 21. hodina …………………………………..2 zaměstnanci (od 16 hodin byla

k dispozici i příslužba)

Noční služba ………………………………………….po 2 hodinách střídání u počítače

(v každém pokoji byl snímač. Služba tak má možnost přes počítač sledovat, zda se klient

odebral ven z pokoje. Vedle bytů se nacházela jedna centrální budova, noční služba byla

společná pro oba byty)

92

Klienti v bydlení se dle rozepsaných služeb a svých možností podíleli na úklidu

domácnosti. S vařením pomáhali asistenti. Klienti v bydlení už nic nevyráběli, jejich

aktivizační činnost byla zajištěna v denních aktivitách.

Tato chráněná bydlení dělala dojem drahých bytů.

CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ V DE HARTENBERGU - 3 chráněná bydlení:

První dva byty byly stejné. V nově zrekonstruovaných bytech žilo 5 klientů, ve věku

od 6 – 80 let. Jednalo se o jedince se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, většina

z nich byla imobilní.

Od rána do 16 hodin byli klienti v denních aktivitách. Odpoledne trávili v bydlení.

Starali se o domácnost, měli volnou zábavu nebo řízené akce. Každý byt si vaření, uklízení

a praní obstarával sám.

Až na jednoho klienta, který docházel pravidelně ke své rodině, všichni ostatní trávili

veškerý svůj čas v zařízení. Návštěvy rodičů se tedy konali většinou pouze v bydlení.

Každý klient měl svůj vlastní pokoj se speciálním vybavením vzhledem

k jeho postižení (např. polohovací postele, ortézy, vozíky). V koupelně měli k dispozici

polohovací vanu a speciální vanu se zvedákem.

Svou práci zde vykonávalo 7 zaměstnanců dle rozepsaných denních služeb

a příslužeb. V noci byl dohled přes počítač a každou hodinu docházeli pracovníci do pokojů,

podat léky, přebalit a zkontrolovat, zda je vše v pořádku.

Pracovníci zde pracovali na plný úvazek. Podmínkou muselo být střední vzdělání s maturitou

(gymnázium nebo střední zdravotnická škola) a absolvování speciálního kurzu.

Ve 3. bytě žilo 10 klientů (7 mužů a 3 ženy) ve věku od 33 – 75 let. Jednalo se

o klienty s lehkým postižením, kteří byli téměř soběstační.

Přes den se nacházeli v denních aktivitách, ze kterých se vraceli kolem 16. hodiny.

Dohlíželo nad nimi celkem 7 zaměstnanců, dva přes den a jeden v noci.

Klienti se dle rozpisu, svých schopností a možností, starali o domácnost. Opomíjeno

nebylo ani vaření a praní.

Toto zařízení bylo ještě ve starším stylu, většinou byli 2 na pokoji, ale už se zaváděli

jednolůžkové pokoje. I přesto tu měli klienti dost vlastního prostoru, neboť místnosti byly

velké.

93

8 . 5 Z í s k a n é p o z n a t k y z e s t á ž e v N i z o z e m í

Poznámky ze stáže z Nizozemí v ´s Heeren Loo byly použity jako příklad zapojení

člověka s mentálním postižením do společnosti, jeho vedení k samostatnosti a zodpovědnosti

a ukázky chráněných bydlení. Zdá se, že velkou pozitivitou pro Nizozemí byla možnost

lepšího finančního zabezpečení. Každé zařízení, které jsme navštívili, mělo dostatek financí

na moderní vybavení zařízení, na dostatek pomůcek a zvedáků, které usnadňovaly

zaměstnancům práci s lidmi s mentálním postižením. Bylo znát, že se pracovníci plně věnují

své práci a vedou lidi s mentálním postižením k tomu, aby měli co největší možnost žít

plnohodnotný život jako ostatní. Je ale známo, že veškeré tyto instituce by nemohly fungovat

pouze z finančních dotací. Stejnou měrou záleží i na personálu. Ti dělají bydlení bydlením,

domovem. Finance jejich práci usnadňují.

Některá chráněná bydlení byla součástí městské zástavby, ale některá zařízení byla součástí

tzv. „vesničky“ v lese na kraji města. V tzv. vesničce“ měli k dispozici vše co potřebovali,

od bydlení, přes vzdělání a volnočasovou aktivitu, kavárnu, restauraci, čajovnu. V areálu

se nacházela i ubytovna pro zaměstnance. Jak již bylo v textu zmíněno, jejich vizí

do budoucna je stále co nejvíce zapojovat lidi s mentálním postižením do společnosti

a vytvářet menší byty ve městech.

Přístupy a cíle péče o lidi s mentálním postižením jsou hodně podobné s Českou republikou,

pouze v České republice chybí více financí. Dotace nejsou tak velké aby z nich mohli

organizace, zařízení nebo instituce nakoupit takové pomůcky, které by usnadnili

vychovatelům, pečovatelům a pracovníkům sociální péče práci s lidmi s mentálním

postižením, jaké se běžně používají v Nizozemí.

94

ZÁVĚR

Jak již bylo v úvodu řečeno, lidé s mentálním postižením jsou jedinečné bytosti a měli

by být tak i brány. Bakalářská práce se snažila poukázat na možnosti vedení lidí s mentálním

postižením, aby byli dle svých možností a schopností schopní a relativně samostatní ve svém

životě, to znamená, že ne každý člověk s mentálním postižením může být stejně samostatný.

Záleží na mnoha činitelích. Kromě způsobu vedení k samostatnosti a zodpovědnosti je

důležité i v jakém hraničním pásmu inteligence se nacházejí. Pro rozvoj jedinců s mentálním

postižením od dětství až do dospělosti má význam cílevědomá výchova, která odpovídá

schopnostem a možnostem dítěte. Základy výchovy spočívají v rodině. Jinak se vede

k samostatnosti dítě školou povinné a jiné možnosti vedení se nabízejí jedinci po skončení

základní školy a v dospělosti. Mluvíme-li o vedení k samostatnosti a zodpovědnosti lidí

s mentálním postižením dospělého věku, nabízí se nám chráněná bydlení. Kromě bydlení je

důležitá i jejich možnost pracovního uplatnění a neustálé získávání nových vědomostí,

znalostí a dovedností či jejich upevnění formou celoživotního vzdělávání. Vzdělání dětí

a dospělých jedinců s mentálním postižením je tedy též velmi důležité k jejich samostatnosti,

základem je už naučené trivium. Mohou si sami něco přečíst, v obchodě spočítat nákup,

napsat co potřebují a co si přejí, také udržovat si kontakt se svými přáteli, kamarády. Tím,

že získávají znalosti a dovednosti, tím se více přibližují společnosti. Průzkum ukázal,

že respondenti jsou spíše spokojeni s úrovní vzdělávání svých dětí. 70,8 % (tj. 17 respondentů

z celkového počtu 24) odpovědělo nad spokojeností kladně. 16,7 % (4 respondenti) nejsou

spokojeni s úrovní vzdělávání svých dětí a 12,5 % (3 respondenti) nedokázali na tuto otázku

odpovědět.

Vedení lidí s mentálním postižením je úzce spjato s integrací. Integrace znamená

dlouhodobý proces začleňování lidí s postižením do společnosti, spolužití lidí s postižením

a lidí bez postižení. Vedeme-li dítě s mentálním postižením k samostatnosti už od raného

dětství, je pro něj poté jednodušší zapojit se do života v běžné společnosti, ať už s větší

či menší asistencí. Má možnost navštěvovat dle svých možností a schopností základní školu,

střední školu, uplatnit se na běžném trhu práce. Podpora v samostatnosti a vedení

k zodpovědnosti je ale důležité v každém věku a každá jejich nová schopnost, dovednost

či zkušenost znamená vždy velký úspěch.

Samostatnost souvisí s osamostatněním se. I člověk s mentálním postižením se touží

odpoutat od rodiny a mít ve svém životě svá vlastní rozhodnutí. Pozitivním krokem k tomu

95

jsou chráněná bydlení, kde se lidé s postižením učí žít samostatně, starat se o domácnost

a fungovat jako ostatní v běžném životě. Na základě šetření lze říci, že respondenti, nebo-li

rodiče, zákonní zástupci či opatrovníci dětí nebo dospělých s mentálním postižením, mají

představu o tom, co je chráněné bydlení, ale jen málo z nich zná konkrétní zařízení.

Chráněné bydlení si většinou představují jako samostatné bydlení s dohledem, kde se klienti

učí za podpory pracovníků samostatnosti a soběstačnosti, aby se mohli dle svých možností

uplatnit ve společnosti. Pouze 37,5 % (tj. 9 respondentů z celkového počtu 24) zná konkrétní

zařízení chráněného bydlení. Uvedli Chráněné bydlení Bylany u Českého Brodu, Modrý Klíč

v Praze, Duhu v Praze, Pohodu v Praze a vznikající chráněné bydlení v Kutné Hoře. Chráněné

bydlení může být jako jeden byt s více místnostmi a nebo větší dům s bytovými jednotkami.

Základním a hlavním cílem těchto bydlení je vést lidi k vlastní soběstačnosti, aby se uměli

o sebe postarat, samozřejmě dle svých schopností a možností. Protože každý člověk je

individuální bytost, tak i člověk s mentálním postižením je jiný a potřebuje jinou míru

pomoci, vedení, asistence, podpory. Obecná myšlenka chráněných bydlení pro lidi

s mentálním postižením je taková, že každý jedinec má právo na tuto možnost samostatného

života s větším či menším dohledem, asistencí, ale bohužel ne každý je toho schopen.

Chráněná bydlení z tohoto důvodu využívají spíše lidé s lehkým, popřípadě středně těžkým

mentálním postižením. Tato zařízení jsou hodnocena pozitivně a to nejen samotnými klienty

bydlení, ale i jejich rodiči a též zaměstnanci bydlení. Nevnímají chráněná bydlení

jako instituci nebo zařízení, ale jako domov. I přesto, že rozdíly byli minimální, nejvíce

respondentů by ale preferovalo pro své dítě denní zařízení, kdy je nadále zajištěna denní péče

a výchova rodiny a zároveň se příslušní odborníci podílejí na rozvíjení osobnosti člověka

s mentálním postižením. Denní zařízení by využilo 37,5 % (tj. 9 respondentů z celkového

počtu 24).

Lidi s mentálním postižením je třeba neustále vést a motivovat je ke stále větším

schopnostem, podporovat je v jejich samostatnosti a poskytovat jim prostor, aby se cítili být

zodpovědnými za své činy, svůj život.

96

SEZNAM LITERATURY

DOLEJŠÍ, M. K otázkám psychologie mentální retardace. Praha: Avicenum, 1978.

FISCHER, S. a ŠKODA, J. Speciální pedagogika, Edukace a rozvoj osob

se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. Praha: Triton, 2008

JEŘÁBEK, J. a TUPÝ, J. a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní

pro základní vzdělávání – příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním

postižením. Praha: Výzkumný pedagogický ústav, 2005

JEŘÁBEK, J. a TUPÝ, J. a kol. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání

základní škola speciální RVP ZŠS. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008

KOLEKTIV AUTORŮ a KONZULTANTŮ. Ilustrovaná encyklopedie. Praha:

Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1995

MERTIN, V. Individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 1995

MICHALÍK, J. Škola pro všechny aneb Integrace je když …Olomouc, ZŠ Integra

za podpory programu PHARE – ACCESS 99 Evropská unie, 2002

NOVOTNÁ, M. a KREMLIČKOVÁ, M. Kapitoly ze speciální pedagogiky

pro učitele. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, 1997

PALEČEK, J. Komplex služeb Chráněné bydlení. Praha: Diakonie ČCE, 2005

SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing, 2007

SMOLÍKOVÁ, K. a kol. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání.

Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004

ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2001

VALENTA, M. a KREJČÍŘOVÁ, O. Psychopedie. Kapitoly z didaktiky mentálně

retardovaných. Olomouc: Netopejr, 1997

VALENTA, M. a MÜLLER, O. Psychopedie, teoretické základy a metodika.

Praha: Parta, 2003

VANČURA, J. Zkušenosti rodičů dětí s mentálním postižením. Brno: Společnost pro

odbornou literaturu – Barrister and Principal, 2007

VYCHOPEŇ, P. Nezávislý život klienta, kvalitativní posun v lidském i odborném

přístupu k lidem s postižením. Praha: Diakonice ČCE, 2004

97

INTERNETOVÉ ZDROJE

AKCE CIHLA [online]. Praha, © Portus, 2004, [cit. 2009-02-25]. Dostupné

na WWW:<http://www.akcecihla/chrbydl.html>.

Dobromysl.cz, přístup šitý na míru [online]. Praha, Copyright ©, Máme otevřeno?,o.s.

a dodavatelé obsahu, 2002-2009, [cit. 2009-03-18]. Dostupné

na WWW:<http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1281>. Dostupné

též na Internetu:<[email protected]>







na WWW:<http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=993>. Dostupné též

na Internetu:<[email protected]>


a dodavatelé obsahu, 2002-2009, [cit. 2009-03-02]. Dostupné na

WWW:<http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1343>. Dostupné














98

un učitelské noviny [online]. Praha , Copyright © Učitelské noviny, 2003-, [cit. 2009-03-

04]. Dostupné na WWW: <http://www.ucitelskenoviny.cz >. Dostupné


Katedra pedagogiky, Fakulta pedagogická, Záapadočeská univerzita v Plzni [online].

Plzeň , Copyright © by KPG FPE ZČU/Design by OSWD, [cit. 2009-02-25]. Dostupné

na WWW:<http://www.kpg.zcu.cz/capv/HTML/150/default.htm.>. Dostupné


Metodický portál RVP, Speciální vzdělávání [online]. Praha, Výzkumný ústav

pedagogický, 2005-2009, [cit. 2009-02-22]. Dostupné

na WWW:http://www.rvp.cz/sekce/304

Metodický portál RVP, Speciální vzdělávání [online]. Praha, Výzkumný ústav

pedagogický, 2005-2009, [cit. 2009-02-22]. Dostupné

na WWW:<http://www.rvp.cz/clanek/764/2996>.

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha, Ministerstvo práce

a sociálních věcí [cit. 2007-10-7]. Dostupné na WWW:<http://www.mpsv.cz/cs/9>.

Dostupné též na Internetu:<[email protected]>

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha, Ministerstvo práce

a sociálních věcí [cit. 2009-03-20]. Dostupné na WWW:<http://www.mpsv.cz/cs/9>.

Dostupné též na Internetu:<[email protected]>

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Brno, Programming QCM,

s.r.o., 2006, [cit. 2008-11-18]. Dostupné na WWW:<http://www.msmt.cz/socialni-

programy/vzdelavani-zaku-se-specialnimi-vzdelavacimi-potrebami>

PORTUS PRAHA občanské sdružení [online]. Praha, © Portus, 2004 [cit. 2009-03-09].

Dostupné na WWW:<http://www.portus.cz>. Dostupné


Středočeský kraj [online]. Praha, © Středočeský kraj, 2008 [cit. 2009-03-09]. Dostupné

na WWW:<http://www.kr-stredocesky.cz>. Dostupné též na Internetu:

<[email protected]>

Ústav pro informace ve vzdělávání [online]. Praha, Ústav pro informace ve vzdělávání,

1.1.2004-, [cit. 2009-02-22]. Dostupné na WWW:<http://www.uiv.cz/clanek/167/1511>.

Dostupné též na Internetu:<[email protected]> a <[email protected]>

ÚZ v kostce [online]. Brno, WebSnadno.cz, [cit. 2009-03-7]. Dostupné

na WWW:<http://www.maturitavkapse.wbs.cz/spe_.html>

99

http://www.rvp.cz/sekce/304

WIKIPEDIE, Otevřená encyklopedie [online]. Praha, Sdružení Wikimedia Česká

republika, 2002-, [cit. 2009-02-22]. Dostupné

na WWW:<http://cs.wikipedia.org/wiki/Mentalní_retardacei>. Dostupné

též na Internetu:<[email protected]> a na webu:<http://www.wikimedia.cz>

Základní škola a Odborná škola Zbůch [online]. Zbůch, ZŠ o OŠ Zbůch, writer

and webmaster, 2006-, [cit. 2009-02-22]. Dostupné

na WWW:<http://www.skolyzbuch/view.php?cisloclanku=2007030002>. Dostupné

též na Internetu:<[email protected]> a <[email protected]>

NORMATIVNÍ PRÁVNÍ AKTY A INTERNÍ NORMATIVNÍ SMĚRNICE

V ČR

Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními

vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

Zákon č. 49/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním,

základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění

pozdějších předpisů

100

Příloha č. 1 - Dotazník

VEDENÍ ČLOVĚKA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM K SAMOSTATNOSTI

A ZODPOVĚDNOSTI – CHRÁNĚNÁ BYDLENÍ

Dobrý den, jmenuji se Monika Kurendová a jsem studentkou Pedagogické fakulty Univerzity

Palackého v Olomouci, oboru Speciální pedagogika pro výchovné pracovníky.

Tímto dotazníkem se snažím zjistit, zda je zájem o chráněné bydlení a zda jsou potřební lidé

o této možnosti informováni, jaká zařízení se preferují a zda jsou zákonní zástupci, rodiče

či opatrovníci spokojeni se vzděláním dítěte nebo dospělého jedince s mentálním

či kombinovaným postižením

Všechny Vaše odpovědi budu respektovat a považovat je za pravdivé a důvěrné. Průzkum

slouží ke studijním účelům.

Dotazník je anonymní a je za osoby s mentálním či kombinovaným postižením vyplňován

jejich opatrovníkem, rodičem či zákonným zástupcem.

Děkuji za Vaši ochotu, spolupráci a Váš čas. Pokud budete mít zájem, nabízím Vám možnost

seznámit se s výsledky šetření (Monika Kurendová, tel: 604972007).

1. Věk a pohlaví

2. Navštěvuje nějaké zařízení?

A) ANO

B) NE

3. Pokud ANO, zaškrtněte prosím jednu z uvedených možností.

a) Škola

b) Denní stacionář

c) Týdenní stacionář

d) Domov pro osoby se zdravotním postižením (dříve Ústav sociální péče)

e) Chráněné bydlení

f) Jiné, jaké ………………………………………………………………………...

101

4. V případě odpovědi NE, máte zájem, aby navštěvoval(a) nějaké zařízení?

a) ANO, jaké ………………………………………………………………………

b) SPÍŠE ANO

c) SPÍŠE NE

d) NE, proč…………………………………………………………………………

5. Využili byste raději celoroční, týdenní nebo denní zařízení?

6. Máte dostatečné informace, jaká zařízení existují ve Vašem místě bydliště? Pokud

ano, kde je nejčastěji získáváte?

7. Pokud máte dítě školou povinné, navštěvuje

a) Základní škola praktická (dříve Zvláštní škola)

b) Základní škola speciální (dříve Pomocná škola)

c) Základní škola speciální (dříve Speciální škola)

d) je integrováno do základní školy

8. Jste spokojeni s úrovní vzdělávání Vašeho dítěte? (vyplnit i tehdy, pokud Vaše dítě

má již splněnou povinnou školní docházku)

a) ANO

b) NE

c) NEVÍM

9. Co mu dle Vaší domněnky vzdělání poskytlo?

102

10. V dotazníku jsem uvedla pojem chráněné bydlení. Co si pod tímto pojmem

představujete?

11. Jaký je dle Vás rozdíl mezi chráněným bydlením a ústavem sociální péče (domov

pro osoby se zdravotním postižení)?

12. Jaký je dle Vás nejdůležitější cíl chráněného bydlení? Uveďte prosím

k jednotlivým bodům číslo důležitosti. Číslo 1 je nejvyšší.












103

13. Zakroužkujte prosím, které jednotlivé cíle nyní zvládá? Můžete zaškrtnout i více

možností












14. Domníváte se, že existuje i jiný cíl chráněného bydlení? Pokud ano, jaký?

15. V chráněném bydlení se hradí strava, ubytování a sociální služby, které jsou

klientům poskytované. Je klient schopen si bydlení uhradit?

a) ANO

Z jakých státem poskytovaných prostředků …………………………………….

b) NE

16. Máte představy o jaké služby a péči se v chráněném bydlení jedná?

a) ANO, jaké……………………………………………………………………………..

b) NE

104

17. O jaké služby byste měl(a) zájem? Můžete zaškrtnout i více možností

a) poskytování 24hodinové péče

b) dodržování osobní hygieny klienta

c) příprava do školy

d) zajištění volnočasové aktivity

e) kontrola hospodaření s penězi

f) pomoc při vyřizování na úřadech

g) kontrola oděvu a jeho nákup

h) dohled při oblékání

i) praní a žehlení prádla

j) návštěvy doktorů

k) jiné……………………………………………………………………….……..

18. Z chráněného bydlení často odchází klienti do zaměstnání nebo do chráněných

dílen. Byl(a) už někde zaměstnán(a) či zaměstnání trvá?

a) ANO, kde ……………………………………………………………………………

b) NE

19. Je schopen se po městě dopravovat sám?

a) ANO

b) ANO po naučení se trasy

c) NE

20. Domníváte se, že byste někdy umístili Vaše dítě do chráněného bydlení?

a) ANO

b) NE

c) NEVÍM

d) Ještě jsem o tom nepřemýšlel(a)

e) Už navštěvuje chráněné bydlení

105

21. Znáte nějaké konkrétní chráněné bydlení ve Vašem okolí nebo jinde v ČR?

22. Chcete-li mi ještě sdělit Vaše pozitivní nebo negativní zkušenosti, uveďte

své náměty prosím níže.

Vyplní zákonný zástupce, rodič či opatrovník jedince s mentálním postižením.

O muž O žena

Věk ……………………

Nejvyšší ukončené vzdělání: Společenské postavení:

O bez vzdělání O student

O základní vzdělání O nezaměstnaný

O vyučení O zaměstnavatel

O střední škola bez maturity O zaměstnanec

O střední škola s maturitou O důchodce

O vyšší odborná škola O v domácnosti

O vysokoškolské vzdělání

Bydliště:

O do 25 000 obyvatel

O 25 000 – 50 000 obyvatel

O 50 000 – 100 000 obyvatel

O nad 100 000 obyvatel

106

Příloha č. 2 – Fotogalerie Zvoneček Bylany

107

108

109

Příloha č. 3 - Dotazník pro zájemce o poskytování sociálních služeb, Žádost

o poskytnutí služby a Vyjádření lékaře

Z v o n e č e k B y l a n y, p o s k y t o v a t e l s o c i á l n í ch s l u ž e b Pod Malým vrchem 1378 282 01 Český Brod, tel.321 67 10 01

DOTAZNÍK PRO ZÁJEMCE O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Poskytovatel služeb : Zvoneček Bylany,poskytovatel sociálních služeb Pod Malým vrchem 1378 Český Brod 282 01

Zájemce o službu: ………………………………………………………..

1) Využíval/a jste už dříve jiné sociální služby? Jestli ANO, jaké?

2)Jaké službě dáváte přednost? - terénní - ambulantní - pobytové - poradenské

3) jak často budete služeb využívat? - dle potřeby - měsíčně - celoročně - jiné……………………………………………………………………………

4) Co je pro vás v životě nejdůležitější?

5) Jaké jsou vaše zájmy, záliby?

6) Čeho by jste chtěl/a ve svých zájmech dosáhnout?

110

7) Jakým způsobem je pro vás nejvýhodnější plnění vašich zájmů? - ve skupině - individuálně - jiné……………………………………………………………………………..

8) Jaká podpora je potřeba při vašich zájmech?

. .………………………………………………………………………………………..

9) Které další činnosti by vás zajímali? - výlety - rekreace - sport - kulturní a společenské akce - zájmové činnosti – jaké…………………………………………………………………

- jiné………………………………………………………………………………………

10) Kdo je vaším nejbližším přítelem?

……………………………………………………………………………………………

11) Na koho se obracíte v případě potíží?

…………………………………………………………………………………………….

12) O poskytování kterých služeb z oblasti zdravotnictví by jste měl/a zájem? - celková zdravotní péče - rehabilitace - masáže - plavání - podpora v oblasti hygieny - pedikůra - manikůra - jiné…………………………………………………………………………………...

13) Co očekáváte od poskytovaných služeb - dostupnost - možnost změny - přizpůsobivost - flexibilitu - jiné…………………………………………………………………………………….

111

Příloha č. 4 – Postup při kladném vyřízení žádosti o poskytnutí sociální

služby

Postup při kladném vyřízení žádosti o poskytnutí sociální služby zařízením

Zvoneček Bylany,

poskytovatele sociálních služeb

Co s sebou při nástupu do domova - doporučení:

posudek registrujícího praktického lékaře- Vyjádření lékaře

léky, které užíváte

rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči byl – li přiznán příslušným Obecním úřadem obce

s rozšířenou působností

občanský průkaz

průkazku zdravotní pojišťovny

rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům(byl-li vydán)

listinu opatrovníka

platný důchodový výměr – buď z České správy sociálního zabezpečení nebo potvrzení

z pošty

peníze v hotovosti – alespoň na první úhradu pobytu v domově

oblečení (nejlépe to, co je žadatel zvyklý běžně nosit)

základní hygienické potřeby (šampon, mýdlo, hřeben, kartáček na zuby a pastu, holicí

strojek apod.)

věci osobní povahy (hrníček, budík, stolní lampičku, brýle, fotografie nebo obrázek apod.)

drobné elektrické spotřebiče je možné přinášet a používat za předpokladu, že byly

zkontrolovány revizním technikem podle normy ČSN 331610 a shledány nezávadnými

( fén, holící strojek, nabíječka mobilního telefonu apod.). Při nástupu zařízení žádá

předložení protokolu o revizi vnášených elektrických spotřebičů.

Vše předložte v zařízení Zvoneček Bylany (Pod Malým vrchem 1378, 282 01 Český Brod) -

v kanceláři sociální pracovnice, od pondělí do pátku (8:00 -15:30 hod.),

sociální pracovnice - tel. 321 610 434

112

Příloha č. 5 – Rozsah poskytování služeb ve Zvonečku Bylany

Rozsah poskytování uvedených služeb (Zvoneček Bylany):

1. Zajištění chůze, pohybu, dopravy na invalidním vozíku

a)potřebuji pomoc personálu při chůzi(jízdě)venku, mimo budovub)potřebuji pomoc personálu při chůzi( jízdě) do jiného prostředíc)potřebuji pomoc personálu při chůzi (jízdě) mimo pokojd)potřebuji pomoc personálu při chůzi(jízdě) kolem lůžka, na pokojie)potřebuji pomoc personálu i při pohybu na lůžkuf)potřebuji rehabilitační péči, její způsob a intenzitu si přeji doporučit odborným lékařem

na základě mého aktuálního zdravotního stavu a schopnostíg)jiné přání:

2. Způsob stravování

a)budu se s ostatními klienty stravovat v jídelněb)budu se s ostatními klienty stravovat v jídelně, potřebuji pomoc personálu při úpravě stravy (mazání pečiva, krájení masa…)c)zatím nezvládám najíst se sám/a, potřebuji pomoc při jídled)zatím nezvládám najíst se sám/a, potřebuji, aby mne personál krmilf)jiné přání:

3. Způsob přijímání tekutin

a)jsem zcela soběstačný/á, budu si nápoj donášet sám/a a pít sám/ab)potřebuji, aby mi personál nosil nápoj na pokoj, pití zvládnu sám/ac)potřebuji pomoc personálu při užívání nápojůd)potřebuji kontrolu personálu nad vypitým množstvím tekutin, nemám pocit žízně, proto pití tekutin trochu zanedbáváme)potřebuji kontrolu personálu nad vypitým množstvím tekutin, protože smím vypít pouze omezené množství tekutin za den (doporučeno lékařem)f)jiné přání:

4. Vyprazdňování

a)nepotřebuji pomoc personálu, netrpím inkontinencí, na toaletu si dojdub)netrpím inkontinencí,ale na toaletu potřebuji doprovod personáluc)trpím noční inkontinencí, v noci potřebuji vzbudit, abych si došel/a na toaletud)trpím noční inkontinencí, potřebuji na noc vložné plenye)trpím noční inkontinencí,potřebuji na noc plenkové kalhotkyf)trpím inkontinencí, potřebuji přes den i na noc vložné plenyg)trpím inkontinencí, potřebuji přes den i na noc plenkové kalhotkyh)jiné přání:

113

5.Péče o osobní hygienu

a)nepotřebuji pomoc personálu,péči o osobní hygienu zvládám bez pomoci, koupání domluvím s personálem s ohledem na ostatní klientyb)při mytí, koupeli nebo sprchování potřebuji částečnou pomoc personáluc)při mytí, koupání nebo sprchování potřebuji pomoc personálu - četnost úkonů dle mé potřeby a zdravotního stavud)jiné přání:

6. Úklid pokoje

a)nepotřebuji pomoc personálu při úklidu, popřípadě se dohodnu s personálemb)nepotřebuji pomoc personálu při úklidu svých osobních věcí, potřebuji , aby zařízení zajistilo pouze povrchový úklid pokoje, WC a koupelny, jsou-li součástí mého pokoje, vynášení odpadků, mytí oken a praní záclonc)potřebuji pomoc personálu při úklidu svých osobních věcí a úklidu celého mého pokoje, umožním personálu pod mým dohledem úklid veškerého zařízení mého pokoje, četnost úklidu domluvím s vedením zařízení četnost úklidu pokoje domluvena na :…………………………………………………c)jiné přání:

7. Praní prádla

a)přeji si používat pouze osobní vlastní prádlo, včetně šatstva, ručníků, žínek, utěrek a lůžkovin, které si budu sám/a udržovat v čistotěb)přeji si používat pouze osobní prádlo, včetně šatstva, ručníků žínek, utěrek a lůžkovin, které si nechám prát v prádelně poskytovatele služebc)přeji si používat lůžkoviny zařízení, které si nechám prát v prádelně poskytovatele služebd)četnost praní prádla – dle potřebye)nemám dostatek osobního prádla a šatstva, prosím o doplnění z fondu zařízeníf)jiné přání:

8.Oslovování

a) přeji si, aby mne všichni pracovníci oslovovali příjmením a vykali mib)přeji si, aby mne všichni pracovníci oslovovali křestním jménem a vykali mic) přeji si, aby mne všichni pracovníci oslovovali křestním jménem a tykali mi

114

9.Užívání léků

a)žádné léky neužívámb)kontrolu nad užíváním léků zvládnu sám/a , nepřeji si žádnou pomoc ošetřujícího personáluc)přeji si, aby kontrolu nad mým užíváním léků převzal personál a léky mi podával dle ordinace lékařed)jiné přání:

10. Drobné nákupy

a)všechny drobné nákupy i mimo zařízení si obstarám sám/a nebo s pomocí rodina a přátelb)obstarám si sám/a pouze drobné nákupy, ostatní si přeji zajistit pracovníky zařízeníc)nákupy si nejsem schopen sám/a obstarat, přeji si zajistit toto od pracovníků zařízení a to dle mého uváženíd) jiné přání:

11. Vyřizování úředních záležitostí

a) všechny úřední záležitosti si budu vyřizovat sám/a nebo s pomocí rodinyb)vyřizování úředních záležitostí sám/a nezvládám a nemám nikoho z rodiny a přátel, kdo by mi v této záležitosti pomohl, budu potřebovat pomoc personáluc) jiné přání:

12. Příjímání korespondence

a)přeji si poštu přebírat sám/ab)přeji si, aby mi pošta byla předávána na pokoji personálemc)jiné přání:

13. Přijímání finančních prostředků

a)přeji si, aby mi veškeré finanční prostředky byly ukládány na depozitní účet (po odečtení nákladů za poskytované služby), odkud je budu dle potřeby čerpat (nebo zákonný zástupce)b)veškeré finanční prostředky budou ve správě zákonného zástupce

115

14. Zájem o kulturní, společenské, sportovní a aktivizační programy zprostředkované poskytovatelem služeb

a)mám zájem o účast na programech zaměřených na hudbu a zpěv hraji na hudební nástroj:…………………………………………………………….b)mám zájem o účast na programech zaměřených na pohyb a sport odpovídající mému zdravotnímu stavu a schopnostemc)mám zájem o účast na programech zaměřených na práci v keramické dílněd)mám zájem o účast na programech zaměřených na malování, kreslení a práci s papíreme)mám zájem o účast na programech zaměřených na vaření a pečeníf) mám zájem o účast na programech zaměřených na ruční práce (šití, vyšívání,pletení, háčkování)g)mám zájem četbu nebo předčítání literaturyh)jiné zájmy, koníčky:

15. Ostatní služby zařízení

a) pravidelný odběr novin, časopisů druh:……………………………………………………………………………………...b)kadeřnictvíc)pedikůrad)rehabilitace, masáže( nenařízená lékařem)e)rekreacef)jednodenní výlety

V Českém Brodě dne:

Podpis a razítko oprávněného zástupce poskytovatele: …………………………………

Podpis uživatele…………………………………………………………………………..

Jméno oprávněného zákonného zástupce…………………………………………………

Podpis oprávněného zákonného zástupce…………………………………………………(opatrovníka, byl-li soudem stanoven)

Další přítomné osoby:

Jméno a příjmení…………………………………………..podpis……………………….Jméno a příjmení…………………………………………..podpis……………………….Jméno a příjmení…………………………………………..podpis……………………….

116

Příloha č. 6 – Deklarace práv osob s mentálním postižením

Rezoluce Valného shromáždění OSN č. A/8429 ze dne 20. prosince 1971

Deklarace přijata OSN v roce 1971 se "stala důležitým podkladem pro zavádění, revizi,

inovaci nebo modernizaci péče o mentálně postižené na celém světě". Deklarace obsahuje

7 základních článků:

- Člověk s mentálním postižením má mít v nejvyšší možné míře stejná práva

jako ostatní lidské bytosti.

- Člověk s mentálním postižením má právo na zdravotní péči a vhodnou fyzikální

terapii, jakož i na takovou výchovu, readaptaci a vedení, které mu umožní rozvinout

v maximální možné míře jeho možnosti a schopnosti.

- Člověk s mentálním postižením má právo na ekonomické zabezpečení a slušnou

životní úroveň. Má plné právo podle svých možností produktivně pracovat nebo se

zabývat jinou užitečnou činností.

- Pokud je to možné, má člověk s mentálním postižením žít v kruhu své vlastní rodiny

nebo v rodině opatrovníka a účastnit se různých forem společenského života. Proto má

být v rodině, ve které žije, poskytována pomoc. Je-li umístění do specializovaného

zařízení potřebné, mají být prostředí a podmínky života v něm tak blízké normálním

podmínkám života, jak je to jen možné.

- Člověk s mentálním postižením má právo na kvalifikovaného opatrovníka,

pokud to vyžaduje ochrana jeho dobra a zájmů.

- Člověk s mentálním postižením má právo na ochranu před jakýmkoli vykořisťováním,

zneužíváním nebo ponižujícím zacházením. Je-li předmětem soudního stíhání, má mít

právo na zákonný proces s plným uznáním svého stupně odpovědnosti, který vyplývá

z jeho mentálního stavu.

- Jestliže někteří lidé s mentálním postižením nejsou schopni účinně využívat souhrnu

svých práv v důsledku hloubky svého postižení a jestliže se ukáže potřeba omezit

tato práva buď částečně, nebo úplně, pak musí postup používaný za účelem omezení

nebo zrušení těchto práv chránit postiženého zákonně proti jakékoli formě zneužití.

Tento postup by měl být založen na hodnocení kvalifikovaných znalců,

kteří by posoudili sociální způsobilost postiženého. Omezení nebo zrušení práv má být

odvolatelné u vyšších institucí.

117

ANOTACE

Jméno a příjmení: Monika Kurendová

Katedra: Ústav speciálněpedagogických studií

Vedoucí práce: Mgr. Zdenka Kozáková, Ph.D.

Rok obhajoby: 2009

Název práce: Vedení člověka s mentálním postižením k samostatnosti a zodpovědnosti

Název v angličtině: Keeping a person with a mental handicap for an independence and a responsibility

Anotace práce: Závěrečná práce je zaměřena na možnosti vedení člověka s mentálním postižením k samostatnosti a zodpovědnosti. Vedení závisí na věku jedince a jeho stupni postižení. Jedná se o celoživotní proces, který začíná výchovou v rodině, pokračuje ve školských zařízeních, včetně celoživotního vzdělávání a možnosti pracovního uplatnění. Závěrečná práce představuje jako další možnost vedení chráněná bydlení. Součástí práce je i seznámení se způsoby integrace, neboli zapojení člověka s mentálním postižením do společnosti.

Klíčová slova: mentální postižení, samostatnost, zodpovědnostchráněné bydlení, integrace, výchova a vzdělávánízáklady sebeobsluhy, zapojení do společnosti

Anotace v angličtině: The thesis is focused on the possibility of keeping a person with a mental handicap for an independence and a responsibility. A way of the realization depends on the age of a handicapped person and on the degree of a handicap. It is a whole life process that begins with an education in the family and continues in the school institutes, incuding a whole life studying and the working possibilities. The thesis presents a protected housing, as another way of keeping. The thesis contains also the introduction of the posibilities of the integration, that means a participation of a mental handicapped person in the society.

Klíčová slova v angličtině: mental handicap, an independence, a responsibilitya protected housing, an integration, an education and trainingthe basics of selfservice, a participation in a society

Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1 – Dotazník Příloha č. 2 až č. 5 – Zvoneček Bylany, poskytovatel

sociálních služebPříloha č. 6 – Deklarace práv osob s mentálním postižením

Rozsah práce: 101 stran + 21 stran příloh

Jazyk práce: Český jazyk

118

119

Date post:	01-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI · Web viewPedagogická fakulta. Ústav...

Documents