Vlivněmecképolitikynavnitřní poměryČeskérepubliky · 2019. 2. 19. · ROČNÍK XXXIII CENA...

ROČNÍK XXXIII CENA 49 KčMezinárodní politika

10/2009

„Německo není jenom stát, ale i svět,“říká v rozhovoru pro MP Jiří Gruša



Vliv německé politiky na vnitřnípoměry České republikyVliv německé politiky na vnitřnípoměry České republikyVliv německé politiky na vnitřnípoměry České republiky

Německé volby: korekturypolitického kurzu, tektonické

posuny ve stranickém systémuNěmeckoa sebevědomí

VÝBĚR Z NOVINEK KNIHOVNY ÚMV56 017

ADLER, AlexandreLe Monde est un enfant qui joue / Alexandre Adler. -- Pa-ris : Grasset, 2009. -- 293 s. -- Pozn.

ISBN 978-2-246-75411-4

56 034 PKAXWORTHY, MichaelDějiny Íránu : říše ducha – od Zarathuštry po současnost/ Michael Axworthy. -- Praha : Lidové noviny, 2009. -- 319s. : il., mp. -- (Dějiny států). -- Bibl.-Chron.-Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-7106-994-2

56 073BAIER, ChristinaBundesstaat und Europäische Integration : die "Europa-tauglichkeit" des deutschen Föderalismus / ChristinaBaier. -- Berlin : Duncker und Humblot, 2006. -- 323 s. --(Münsterische Beiträge zur Rechtswissenschaft ; Bd.171). -- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 3-428-12197-X

56 052ČESKOSLOVENSKÁČeskoslovenská vojenská zahraniční služba v letech1939-1945 : sborník studií : příspěvky účastníků z mezi-národní konference uskutečněné dne 5. prosince 2006v Praze / ed. Zlatica Zudová-Lešková, Petr Hofman. -- Pra-ha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2008. -- 388 s. --Pozn.-Příl. ISBN 978-80-7285-105-8

56 072DEUTSCHLANDSDeutschlands Rolle in der Europäischen Union / ed. Peter-Christian Müller-Graff. -- 2. Aufl. -- Baden-Baden : Nomos,2009. -- 351 s. : gr., tab. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-3-8329-4562-6

56 083DRULÁK, PetrMetafory studené války : interpretace politického fenomé-nu / Petr Drulák. -- Praha : Portál, 2009. -- 293 s. : tab. --Bibl.-Rej. ISBN 978-80-7367-594-3

55 830ERLER, GernotRussland kommt : Putins Staat - der Kampf um Macht undModernisierung / Gernot Erler. -- Freiburg : Herder, 2005.-- 190 s. ISBN 3-451-05566-X

51 830/8 PKEUEU security and defence : core documents 2008 ; VolumeIX / compiled by Catherine Gliere. -- Paris : Institute for Se-curity Studies, 2009. -- 498 s. -- (Chaillot paper ; no. 117)

ISBN 978-92-9198-141-0

56 089GRIB, Natal'jaGazovyj imperator : Rossija i novyj miroporjadok / Natal'jaGrib. -- Moskva : Kommersant', 2009. -- 287 s. : tab. --(Biblioteka Kommersant'). -- Rej. ISBN 978-5-699-34208-2

56 015GUERRESGuerres d'aujourd'hui : pourquoi ces conflits? Peut-on lesrésoudre? / ed. Sara Daniel. -- Paris : Delavilla, 2008. --461 s. : mp. -- Chron.-Pozn. ISBN 978-2-917986-00-4

56 029KARLSSON, IngmarEurópa a Turci : úvahy nad zložitými vzt'ahmi / IngmarKarlsson. -- Bratislava : Výskumné centrum Slovenskejspoločnosti pre zahraničnú politiku, 2008. -- 191 s. -- Bibl.

ISBN 978-80-89356-00-3

De 55 824KLAEDEN, Eckart vonKein Sonderzug nach Moskau : deutsche Russlandpolitikmuss europäisch sein : ein Standpunkt / von Eckart vonKlaeden. -- Hamburg : Korber-Stiftung, 2008. -- 103 s.

ISBN 978-3-89684-135-3

De 56 069KORNELIUS, StefanDer Unerklärte Krieg : Deutschlands Selbstbetrug in Afg-hanistan / Stefan Kornelius. -- Hamburg : Körber-Stiftung,2009. -- 100 s. ISBN 978-3-89684-138-4

56 062KUZ’MINA, Jelena MichajlovnaGeopolitika Central'noj Aziji / E.M. Kuz'mina. -- Moskva :Nauka, 2007. -- 151 s. : tab. -- Pozn. ISBN 5-02-035194-6

56 030NOGAL, Agnieszka MariaPonad prawem narodowym : konstytucyjne idee Europy /Agnieszka Maria Nogal. -- Warszawa : Instytut StudiówPolitycznych PAN, 2009. -- 309 s. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-83-60580-15-8

56 070OVERHAUS, MarcoDie Deutsche NATO-Politik : vom Ende des Kalten Kriegesbis zum Kampf gegen den Terrorismus / Marco Overhaus.-- Baden-Baden : Nomos, 2009. -- 393 s. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-3-8329-4141-3

55 432PIONEERPioneer Europe? : testing EU foreign policy in the neigh-bourhood / ed. Laure Delcour, Elsa Tulmets. -- Baden-Ba-den : Nomos, 2008. -- 257 s. -- Autor části: Elsa Tulmets,Petr Kratochvíl. -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-3-8329-3745-4

55 989QUIQui arme Israël et le Hamas? / Patrice Bouveret ... [et al.].-- Bruxelles : GRIP-Institut européen de recherche et d'in-formation sur la paix et la sécurité, 2009. -- 133 s. : gr.,mp., tab. -- Pozn. ISBN 978-2-87291-025-0

56 016RASHID, AhmedLe Retour des Talibans / Ahmed Rashid. -- Paris : Delavil-la, 2009. -- xxxviii, 379 s. : mp. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-2-917986-011

56 031REGIONSRegions in Central and Eastern Europe : past and present/ ed. Hayashi Tadayuki, Fukuda Hiroshi. -- Sapporo : Sla-vic Research Center, Hokkaido University, 2007. -- ix, 331s. : il. -- (Slavic Eurasian studies ; no. 15). -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-4-938637-43-9

D 19 726/2009ROCZNIKRocznik polsko-niemiecki 2009. Nr. 17. -- Warszawa : In-stytut Studiów Politycznych PAN, 2009. -- 195 s. -- Pozn.

ISSN 1230-4360

56 003SEDLÁČEK, TomášEkonomie dobra a zla : po stopách lidského tázání od Gil-gameše po finanční krizi / Tomáš Sedláček. -- Praha : 65.pole, 2009. -- 270 s. : il., gr. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-80-903944-3-8

56 024SCHMIDT, HelmutAusser Dienst : eine Bilanz / Helmut Schmidt. -- München :Siedler, 2008. -- 350 s. -- Bibl.-Rej.

ISBN 978-3-88680-863-2

56 022SIRÉN, TorstiState agent, identity and the "new world order" : recon-structing Polish defence identity after the Cold War era /Torsti Sirén. -- Helsinki : National Defence University,2009. -- viii, 362 s. -- (Strategic Research ; no. 26). -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-951-25-1979-8

56 035SOCIÁLNÍSociální důsledky vstupu České republiky do Evropskéunie / Ivo Baštýř ... [et al.]. -- Brno : Masarykova univerzi-ta, 2005. -- 334 s. : gr., tab. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 80-210-3722-9

56 042TRÜTZSCHLER, Eugenie von FalkensteinMittelosteuropa - Nationen, Staaten, Regionen : die Erwei-terung der Europäischen Union aus der historischen Per-spektive / Eugenie Trützschler von Falkenstein. -- Frank-furt am Main : Peter Lang, 2005. -- 509 s. -- (Schriftenzum Staats- und Völkerrecht ; Bd. 113). -- Bibl.-Pozn.-Rej.

ISBN 3-631-53568-6

56 038UMBACH, FrankDas Rote Bündnis : Entwicklung und Zerfall des Wars-chauer Paktes 1955 bis 1991 / Frank Umbach. -- Berlin :Ch. Links, 2005. -- xix, 701 s. -- (Militärgeschichte derDDR ; Bd. 10). -- Bibl.-Chron.-Pozn.-Rej. ISBN 3-86153-362-6

56 056VISEGRÁDVisegrád 1335 / ed. György Rácz. -- Visegrád : Internatio-nal Visegrad Fund, 2009. -- 183 s. : il. -- Bibl.

ISBN 978-80-970159-7-8

D 56 053WARWar crimes, conditionality and EU integration in the Wes-tern Balkans / Judy Batt ... [et al.] ; ed. Judy Batt, JelenaObradovic-Wochnik. -- Paris : Institute for Security Studies,2009. -- 103 s. -- (Chaillot Paper ; no 116). -- Pozn.-Příl.

ISBN 978-92-9198-142-7

56 058WHATWhat ambitions for European defence in 2020? / Claude-France Arnould ... [et al.] ; ed. Álvaro de Vasconcelos. --Paris : Institute for Security Studies, 2009. -- 170 s. --Pozn.-Příl. ISBN 978-92-9198-145-8

56 000YAKEMTCHOUK, RomainL’Islam face a l’occident un heurt des civilisations? / Ro-main Yakemtchouk. -- Paris : L' Harmattan, 2009. -- 236s. -- Pozn.-Rej. ISBN 978-2-296-09539-7

D 56 033ZPRÁVAZpráva Social Watch 2008 : odpověď zní: lidská práva :průběžná zpráva o globálním vývoji v oblasti vymýceníchudoby a genderové spravedlnosti / ed.Tomáš Tožička. -- Praha : Ekumenická akademie, [2008]. -- vi, 127 s. :gr., il., mp., tab. -- Dodat.-Pozn.

Obsah čísla 10/2009

Ročník XXXIII • Vydává: Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i. • Šéfredaktor: Robert Schuster • Úvodníky, ko-mentáře: Zdeněk Zbořil • Odpovědná redaktorka: Milena Strejčková • Sekretářka redakce: Irena Krejčová • Gra-fický návrh: Jakub Tayari • Distribuce: Dagmar Červinková • Redakční rada: Veronika Bílková (předsedkyně),Vojtěch Belling, Miloš Calda, Martin Ehl, Jiří Fárek, Václav Hubinger, Kai-Olaf Lang, Kristina Larischová, PavelMáša, Jaroslav Olša jr., Miloš Pojar, Pavel Pšeja, Michael Romancov, Jiří Schneider, Jiří Štěpanovský, Filip Tesař,Tomáš Veselý, Zdeněk Zbořil • Jednotlivé příspěvky vyjadřují názory autorů, nikoli vydavatele. Nevyžádané ruko-pisy redakce nevrací.All rights reserved. Copyright under the International Copyright Convention. No part of this publication may be repro-duced, stored in retrieval systems or transmitted in any form or by any means without the prior permission of the In-ternational Politics editorial office. Reprints are available upon request. Reprints and permissions: Write to Internatio-nal Politics, Nerudova 3, 118 50 Praha 1.Redakce a administrace: Nerudova 3, 118 50 Praha 1 • telefon 251 108 107 • fax 251 108 222 • e-mailová adre-sa [email protected] • Objednávky a předplatné přijímá administrace redakce. Vychází měsíčně. Cena výtisku 49 Kč.Předplatné na rok činí 490 Kč, ve Slovenské republice 29,28 €. Registrováno MK ČR E 5210.Tiskne Petr Dvořák – Tiskárna, Jeřábová 1302, 263 01 Dobříš. Rozšiřuje redakce a další distributoři v drobnémprodeji. Ve Slovenské republice rozšiřuje L.K. Permanent, s.r.o. P.P.4., 834 14 Bratislava 34 • telefon +421 244 453711 • fax +421 244 373 311 • e-mailová adresa [email protected] • www.predplatne.cz. Informace o MPa ediční činnosti ÚMV na www.iir.cz • Podávanie tlačoviny povolené SsRP Banská Bystrica č.j. Opč-3215/B-96 zodňa 12. 9. 1996. ISSN 0543-7962 • INDEX 46911

Tiráž

Září 2009Světozor

1. Státníci z Evropy a USA si na ostrově Wes-terplatte u Gdaňska připomněli 70. výročívypuknutí 2. světové války.

1. Rusko a Ukrajina vyřešily na schůzce pre-miérů Vladimira Putina a Julije Tymošenko-vé v Polsku spory týkající se dodávek plynu.

1. Na Slovensku vstoupil v platnost nový jazy-kový zákon.

3. Ruský Nejvyšší soud vrátil případ zavraždě-né novinářky a známé kritičky Kremlu AnnyPolitkovské k přešetření.

3. Íránský parlament potvrdil ve funkci minist-ra obrany Ahmada Vahídího, kterého hledáInterpol pro podezření z účasti na útoku nažidovské centrum v Buenos Aires v roce1994, při němž zahynulo přes 80 lidí.

4. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu pro-hlásil, že schválí výstavbu stovek nových by-tů v židovských osadách na Západním břehuJordánu, než přistoupí ke zpomalení rozvojeosad.

4. Tchaj-wan oznámil, že poprvé za 17 let ne-bude žádat o členství v OSN.

4. USA změkčily embargo vůči Kubě. Američ-tí Kubánci mohou jezdit na Kubu tak často,jak chtějí, a na libovolnou dobu. Členům svéširší rodiny mohou posílat libovolné finanč-ní částky.

5. Londýn přiznal, že ropné a obchodní zájmyhrály významnou roli při propuštění libyj-ského atentátníka Midžráhiho, odsouzenéhoza pád letadla na Lockerbie.

5. Představitelé G20 se v Londýně dohodli nadalším pokračování rozpočtových a měno-vých opatření na podporu ekonomiky, do-kud nebude zajištěno hospodářské oživení.

7. Izraelský deník Jediot Achronot uveřejnilzprávu, že izraelský prezident Benjamin Ne-tanjahu tajně navštívil Moskvu, kde jednalo zbrojních kontaktech Ruska s Íránem a Sý-rií.

8. Bylo oznámeno, že dosavadní afghánský pre-zident Karzáí získal po sečtení většiny voleb-ních lístků 54 procent hlasů. Musejí se všakještě přepočítat hlasy ve sporných okrscích.

8. Venezuelský prezident Hugo Chávez slíbilÍránu 20 000 barelů ropy denně počínaje říj-nem.

8. Spolkový sněm schválil potřebné zákony,které mají posílit pravomoci národního par-lamentu v evropských záležitostech, čímžotevřel cestu k dokončení ratifikace Lisa-bonské smlouvy.

10. Premiéři Slovenska a Maďarska Robert Ficoa Gordon Bajnai jednali ve městě Szécsény.

Světozor

1Mezinárodní politika 102009

Foto na titulní straně

Dominové kameny před Braniborskou bránou v Berlíně symbolizují někdejší zeďrozdělující město na dvě části. Thomas Peter, Globe Media/Reuters

Světozor • 1

Německo – země idejí | -zz- • 3

NĚMECKO

Vladimír Handl | Německé volby: korektury politického kurzu,tektonické posuny ve stranickém systému • 4

Jaroslav Šonka | Německo a sebevědomí •7

Daniel Kaiser | Únosce, který ztratil zájem • 10

Blanka Mouralová, Jan Šícha, Tereza Šimůnková | Partnerství s Německemv inspiracích a komunikaci • 12

Petr Holub | Společně chyceni, jeden oběšen.Vliv německé politiky na vnitřní poměry ČR • 14

Lukáš Novotný | Nárůst xenofobie v nových spolkových zemích SRN • 17

Vladimír Trojánek | NSR vs. SRN aneb Když jde jen o slovíčka • 20

Jiří Gruša | „Německo není jenom stát, ale i svět“ • 21

DVA POHLEDY

Christina Jansen, Hans-Jörg Schmidt | Česko-německé vztahy dvacet letpo pádu železné opony • 21

ZEMĚMI SVĚTA

Michal Mravinač | O povaze moci: vzestup Petera Mandelsonana křídlech krize • 25

Jaroslava Pošvářová | Švédská azylová a migrační politika.Model téměř ideální • 28

VZTAHY A PROBLÉMY

Iva Horčicová | Lze vystoupit z Evropské unie? Zeptejme se Grónska • 30

VOLNÁ TRIBUNA

Adam Horálek | Čína zasluhuje vstřícnější přístup • 33

Pavel Kopecký | Obavy z Obamy a prezidentské klání v Íránu • 35

Zora Hesová | Nabádat, radit, či vládnout. Vztah duchovních autorita politiky v Iráku a Íránu se vyvíjí různými směry • 37

POSLEDNÍ STRANA

Schůzku označili za nový začátek ve vzá-jemných vztazích.

10. Venezuela uznala nezávislost Jižní Osetiea Abcházie.

10. Americký prezident Barack Obama před-nesl v Kongresu klíčový projev o reformězdravotnictví.

10. Podle agentury Reuters se premiéři Slovin-ska a Chorvatska dohodli na způsobu, jakvyřeší pohraniční spor. Bude tak umožněnvstup Chorvatska do EU.

12. Íránský ministr zahraničí Manúčehr Mot-takí prohlásil, že Írán se nebrání jednání sesvětovými mocnostmi, v žádném případěale nehodlá ustoupit od svého jadernéhoprogramu.

14. Libye začala předsedat Valnému shromáž-dění OSN. Získala křeslo v Radě bezpeč-nosti.

14.–15. V Norsku se konaly parlamentní vol-by. Vyhrála středolevá koalice premiéraJense Stoltenberga.

15. Vyšetřovatelé OSN v rozsáhlé zprávě sděli-li, že Izrael i Palestina se na přelomu rokuv pásmu Gazy dopustili válečných zločinůa zločinů proti lidskosti. Izrael zprávu od-mítl.

15. Vysoký komisař OBSE prohlásil v Budapeš-ti, že slovenský jazykový zákon není v rozpo-ru s evropskými či mezinárodními normami.

15. Americký prezident Barack Obama pro-dloužil o rok embargo na dovoz zbraní naKubu.

16. José Manuel Barroso (53) byl znovu zvo-len předsedou Evropské komise.

16. Dolní komora japonského parlamentu zvo-lila novým premiérem Jukia Hatojamu(62), předsedu Demokratické strany Ja-ponska.

16. Podle pozorovatelů EU bylo 1,5 milionuhlasů v afghánských prezidentských vol-bách zfalšováno, z toho 1,1 milionu ve pro-spěch Hamída Karzáího, 300 000 ve pro-spěch Abdulláha Abdulláha.

16. Ruský prezident Dmitrij Medveděv ozná-mil svůj záměr kandidovat v roce 2012 napost prezidenta. V podstatě se distancovalod premiéra Vladimira Putina tím, že kriti-zoval „primitivní“ ruskou politiku spoléha-jící se jen na přírodní zdroje, korupci a ne-dostatek pluralitní demokracie.

16. V Moskvě byly podepsány dohody Ruskas Abcházií a Jižní Osetií na příštích 49 lets automatickým prodlužováním.

17. Americký prezident Barack Obama po-tvrdil, že radarová základna v Čechách aniprotiraketová základna v Polsku nebudou.Náhradí je nový pružnější systém, který bu-de chránit USA a jeho spojence nejen před

raketami dlouhého, ale i krátkého a střed-ního doletu. Rusko rozhodnutí uvítalo, Pol-sko vyjádřilo rozčarování.

17. Konsorcium energetických společenstvípotvrdilo obří nález ropy u afrických bře-hů, který se táhne od Sierry Leone po Gha-nu. Objem ropy se odhaduje v řádu miliardbarelů.

18. Novým předsedou opozičního Křesťansko-demokratického hnutí na Slovensku se staleurokomisař Ján Figeľ. Nahradil po devítiletech Pavla Hrušovského.

20. Americký prezident Barack Obama odmítlnázor, že za jeho rozhodnutím odstoupitod protiraketového štítu ve střední Evropě,je obava z Ruska.

21. Velitel amerických jednotek v Afghánistánuvaroval, že pokud nepřijdou do této zemědalší posily, mohou zde zvítězit tálibánci.

22. V New Yorku začal summit OSN o klima-tu. Čína slíbila významné snížení emisí doroku 2020.

22. USA zrušily z bezpečnostních důvodů svázastoupení v JAR.

23. Byla zahájena rozprava na VS OSN. Gene-rální tajemník OSN Pan Ki-mun vyzval svě-tové představitele, aby zbavili svět jader-ných zbraní. Poprvé zde promluvil BarackObama. Vyzval ostatní státy, aby pomohlyUSA při řešení světových problémů.

23. Novým ředitelem UNESCO se stala Bul-harka Irina Bokovová.

24. V Pittsburghu začal dvoudenní summitG20. Jednalo se o regulaci bank a omezeníprémií jejich šéfů s cílem zabránit opako-vání finanční krize.

25. Německý prezident Horst Köhler podepsalLisabonskou smlouvu.

25. Írán přiznal, že staví nový provoz pro obo-hacování uranu. Učinil tak v dopise Mezi-národní agentuře pro atomovou energii.Existence dosud utajovaného zařízení vy-volala ráznou reakci USA, Velké Britániea Francie.

26. Ruský prezident Dmitrij Medveděv prohlá-sil, že Rusko nerozmístí rakety v Kalinin-gradské oblasti.

26. Írán dohodl s MAAE návštěvu jejích in-spektorů v novém zařízení pro obohacová-ní uranu.

27. V Portugalsku se konaly parlamentní volby.Socialisté získali 37 procent hlasů, pravo-středová sociálnědemokratická strana 33procent. Do parlamentu se dostali také Le-vicový blok, pravicová Lidová strana a koa-lice zelených a komunistů.

27. ETA oznámila, že je připravena uzavřít pří-měří se španělskou vládou výměnou za re-ferendum o nezávislosti Baskicka.

27. V Německu se konaly parlamentní volby:CDU/CSU přes 33, SPD 23, FDP více než14, Levice 11, Zelení přes 10 procent hlasů.

29. Svržený honduraský prezident Manuel Ze-laya přednesl v OSN telefonicky svůj pro-jev. Žádal OSN, aby pomohla zvrátit státnípřevrat. Prozatímní vládu označil za fašis-tickou.

30. Komise EU uvedla ve své zprávě, že loň-skou gruzínsko-ruskou válku vyvolala Gru-zie, ale Moskva předtím provokacemi vy-hrotila napětí. Ruská protiofenziva a vpáddo Gruzie byly podle komise nepřiměřenéa v rozporu s Chartou OSN a základníminormami mezinárodního práva.

30. Vysoký americký diplomat sdělil, že USAa Kuba vedly v uplynulém týdnu neohláše-né rozhovory o normalizaci vztahů.

Česko a svět3. Česká diplomacie ocenila vyjádření polské-

ho prezidenta Lecha Kaczyňského, který1. září označil za „hřích“ obsazení částičeského pohraničí v roce 1938 Polskem.Toto gesto dosud neučinil žádný z pol-ských politiků.

7. Bylo zveřejněno, že v Česku legálně pobý-vá 430 000 cizinců. Nejvíce je jich z Ukra-jiny, Slovenska a Vietnamu.

8. Česko a Lichtenštejnsko navázaly diploma-tické styky, i přes nevyřešené majetkovéspory s rodem Lichtenštejnů.

21. Český ministr zahraničí Jan Kohout sev New Yorku setkal s americkou ministrynízahraničí Hillary Clintonovou. Ujistila ho,že USA mají zájem na další spoluprácis ČR v oblasti vědy a výzkumu, a potvrdila,že Česko je pro Spojené státy důležitýmspojencem.

21. Ministři vnitra zemí EU pohrozili Kanadězavedením víz pro její diplomaty, pokudKanada nezruší víza pro české občany.

23. Prezident Václav Klaus v projevu na VSOSN varoval před regulací světové ekono-miky v souvislosti se světovou ekonomic-kou krizí a zopakoval své výhrady k plánůmna opatření proti klimatickým změnám.

26. Papež Benedikt XVI. přiletěl na třídennínávštěvu do České republiky. Setkal ses nejvyššími představiteli, akademickou ob-cí a církevními hodnostáři. Odsloužil dvěvelké mše. Podle premiéra Jana Fischeranení současná situace vhodná k vyrovnánístátu a církve.

29. Senátoři, převážně z ODS, podali k Ústav-nímu soudu druhou ústavní stížnost na Li-sabonskou smlouvu. Kromě jiného čekajína jeho posouzení, zda po ratifikaci smlou-vy nebude z Evropy stát.

Světozor

Mezinárodní politika 10 20092

Německo – země idejíProtagonisté českého předsednictví

EU v první polovině roku 2009 semožná, ale s jistotou to tvrdit ne-

můžeme, nechali inspirovat německýmDeutschland, das Land der Ideen!, což jejeden z agitačních německých příspěvkůsjednocování a vzájemnému chápání senových a starých Evropanů. Tato politic-ká parola sice není tak apelativní jako čes-ké Evropě to osladíme!, ale kromě nespor-né skutečnosti, že na území zemí teprvev 19. století sjednocených do českého Ně-mecka, se rodily velké myšlenky a filoso-fické systémy, jistou naléhavost obsahujetaké.

Dnes již zapomenuté pochybnostiMargaret Thatcherové o tom, zda Němec-ko bude evropské, nebo Evropa německá,jsou sice nepřipomínané, ale stále ještěmnoho Evropanů v Belgii, Nizozemsku,Francii a také v Polsku, České republicea Rakousku si klade schillerovskou otáz-ku, co to je Německo, a kde vlastně leží.Odpověď na ni trochu dává monumentValhally na břehu Dunaje nedaleko Řez-na/Regensburgu, který nechal postavit ba-vorský král Ludvík v první polovině 19.století a dodnes se do tohoto pantheonupřidávají busty nejen panovníků, a gene-rálů, ale také filosofů, umělců a lidumilů.Jejich řada začíná visigotským Alarichema starogermánským Odoakerem, je zde ví-těz nad Napoleonem u Lipska, kníže a ge-nerál Karel Filip Schwarzenberg, ale takétřeba Konrad Adenauer, Matka Tereza,Edith Steinová, dokonce i Josef WenzelRadetzky z Radče.

Hned dvě velké myšlenky, na jejichžproměny německá filosofie a ideje ně-

mecky píšících myslitelů mají nespornývliv, jsou nejen svěží, ale také stále přítom-né v současných programech německýchpolitických stran. Křesťanská a sociálnídemokracie jsou dílem důsledného trado-vání velkých idejí, a není důležité, že jed-nu z nich ovlivňoval katolicismus neboprotestantismus a druhou původně mar-xistický socialismus.

Zdánlivě k těmto dvěma pólům neza-řaditelní liberálové nebo zelení jsou všaktaké zrozeni myšlenkami německé indus-trializace a prosperity 19. století, stejně ja-ko romantismu, a přehlédneme-li je z hle-diska politického chování, uvidíme, že seani tyto politické tendence, pokud jdeo étos, od těch ostatních příliš neliší.

Důvodem k zamyšlení nad tímto sta-vem mohou být nejen způsoby, jakými ně-mecká politická scéna reaguje na světo-vou finanční krizi a následující ekonomic-kou recesi, ale také to, s jakou odpověd-ností jdou občané SRN volit své zemskézastupitele a politickými stranami dopo-ručované budoucí představitele dobréhovládnutí.

V zemí idejí nejsou občané a politicio moc lepší, ale protože mají politickoukinderstube, a i v klínu mateřském se jimdostalo možnosti naučit se důležitým so-ciálním dovednostem, nezajímají se jenkdo, s kým a za kolik, ale sledují také, cosi kdo o věcech veřejných myslí a co sestane s jeho plány a předsevzetími, až bu-de zvolen.

Přesto, že dvě největší německé politic-ké strany, jedna vítězná, druhá poražená,zaznamenaly pokles své popularity a dostvýznamná část jejich voličů se přidala

Úvodník

3Mezinárodní politika 102009

k straně třetí, kterou bez ohledu na tradič-ní německé dělení na pravici a levici tvoříliberálové, zelení a rudí, nemusí se němec-ký volič obávat, že jeho favorité hned povolbách změní své názory a postoje.

Můžeme-li konstatovat u velkých ně-meckých politických stran zpomalení je-jich myšlenkového vývoje, nemůžeme jimale vytýkat nedostatek nápadů, jak se cho-vat v období ekonomické recese. To, ževoliči dali přednost té, která má svou cha-rismatickou předsedkyni, by nám nemělozakrýt skutečnost, že tři strany mají takésvé ideje a že jsou pro významnou část ně-meckých voličů, větší než 52 procenta,atraktivní. Nejde tedy jen o rozpad velkékoalice, ale také o rozlišení mezi nápadya způsobilostí reagovat na nové poměry,které mohou voličům představit všechnypolitické strany bez rozdílu.

Také s tímto pohledem na setkání idejía reality vznikalo toto číslo Mezinárodnípolitiky, které není jen zamyšlením nadvýsledky voleb v SRN a nemělo by býtchápáno jen jako deskripce toho, jak ně-mecká vnitřní, nebo dokonce zahraničnípolitika vypadá nebo bude s novou vládouvypadat. Ale chtěli jsme i odborné veřej-nosti připomenout, že německou politi-kou, politickým a volebním procesem, je-ho agenty a hybateli, bychom se měli za-bývat sine ira et studio, jak se o to pokou-šejí Petr Holub nebo Vladimír Handl, a tonejen pravidelně, ale i neustále.

A koneckonců, někdy si některé zvyk-losti a trochu politické terminologie z ně-mčiny vypůjčit. Dělali to naši političtípředkové po staletí, a ne vždy, ale často-krát, jim to pomáhalo opustit dvě českéobce, které Masaryk nazýval Kocourko-vem a Hulvátovem.

-zz-

Poznámka redakce

Vážení a milí čtenáři,

velmi si vážíme Vašeho zájmu o náš časopis. Děkujeme Vám za cennépodněty, jež jsme od Vás získali během průzkumu, který proběhl v mi-nulých měsících mezi některými z našich předplatitelů. Jednou z Vašichnejčastějších výtek bylo, že Mezinárodní politika vychází až koncem mě-síce. Proto jsme se rozhodli, že počínaje lednovým číslem budete dostá-vat Váš oblíbený časopis podstatně dříve, a to vždy do 10. dne v měsíci.

Z toho důvodu vyjdou čísla 11 a 12 jako dvojčíslo už začátkem prosince2009, samozřejmě za stejnou cenu. Věříme, že nyní budete s Meziná-rodní politikou ještě spokojenější.

Zároveň bychom Vás také chtěli informovat o úpravě ceny Meziná-rodní politiky od příštího ročníku. Od ledna 2010 bude stát jednotlivéčíslo 59 Kč a roční předplatné bude činit 590 Kč. S předplatným tak zís-káte dvě čísla zdarma. Děkujeme za Vaše pochopení a za přízeň, kterouMezinárodní politice prokazujete.

4 2009Mezinárodní politika 10

Německo

Již při vzniku tzv. velké koalice(2005–2009), spojující největší poli-tické strany země napravo (CDU

a CSU) a nalevo od středu (SPD), se po-čítalo s nespokojeností voličů a posílenímopozičních stran. Přesně taková situacenastala: faktickým vítězem voleb se stala(neo)liberální FDP (Svobodná demokra-tická strana) s 14,6 procenta hlasů (+4,7procenta), významně posílila Die Linke(Levice) s 11,9 procenta (+3,2 procenta)a polepšili si i Zelení (10,7 procenta, tedynárůst o 2,6 procenta hlasů).

Velká koalice sehrála pozitivní roli vestabilizaci hospodářství, podpoře ekono-mické dynamiky a modernizaci země. Vrá-tila rovněž Německo svým aktivním přís-tupem k předsednictví EU (2007) do sa-mého středu integračního procesu a v tom-to kurzu vytrvala; bez aktivní německépodpory by se neobešlo ani české předsed-nictví v Evropské unii v letošním roce. Kro-ky v oblasti hospodářské a sociální politikyovšem nezabránily dalšímu prohlubovánísociálních rozdílů v německé společnosti,nepodařilo se překlenout odstup mezi dy-namičtějším západem země a její východníčástí. V neprospěch vládních stran působi-

lo soustředění opozice a médií na otázkyhospodářské krize: téměř 50 procent dotá-zaných označovalo vlastní hospodářskousituaci sice za dobrou, ovšem ekonomikuobecně pozitivně vnímalo jen 10 procent.Kompromisní kurz koaličních stran pro-hloubil pocit únavy a odklon veřejnosti odpolitiky, která nemohla uspokojit ani jednučást politického spektra. Nejen podporaCDU/CSU a SPD, ale i volební účast takspadla na rekordně nízkou úroveň (70,8procenta).

Volby znamenají nepříjemné oslabeníCDU a CSU ve Spolkovém sněmu (33,8procenta, tedy -1,4 procenta hlasů, jdeo nejhorší výsledek od roku 1949); hlub-šímu propadu zabránila populární a čímdál tím zkušenější Angela Merkelová, naníž se plně soustředila volební kampaňCDU. První kancléřka, navíc původemz bývalé NDR, „bodovala“ především navýchodě země a mezi ženami. Citelnouztrátu zaznamenala bavorská CSU (-0,9procenta), když část jejích tradičních vo-ličů přešla k FDP. Ostatně CSU je nucenáod roku 2008 vládnout v Bavorsku po-prvé od roku 1958 v koalici, a to právěs liberály.

Oslabení CDU/CSU více než kompen-zoval nárůst podpory pro FDP. Strany na-pravo od středu tak dosáhly svého hlavní-ho volebního cíle: mohou zformovat kon-zervativně-liberální koalici, která bude ho-mogennější a transparentnější než dosa-vadní „sňatek z rozumu“ mezi CDU/CSUa SPD. To je ostatně výsledek, který pod-pořila i část bývalých voličů SPD: poprvépřecházeli i do pravicového tábora a veprospěch CDU jich hlasovalo 870 000,k FDP přešlo 520 000.

Na první pohled tak je hlavním výsled-kem voleb vítězství německého liberalis-mu. Skutečnost, že se po jedenácti letechvrací liberálně-konzervativní koalice a žebude vládnout pohodlnou většinou, jepředevším úspěchem FDP a jejího před-sedy Guida Westerwella. Je to ovšemúspěch sdílený: značná část voličů CDU,a dokonce i CSU strategicky podpořilaFDP druhým hlasem, aby tak umožnilaukončení velké koalice a vznik homogen-nějšího vládního celku na pravici.

Společným úspěchem všech politickýchstran je fakt, že se ani na spolkové úrovni,ani v paralelních zemských volbách v Šles-vicko-Holštýnsku do parlamentů nedostalaextrémní pravice. V druhých paralelníchzemských volbách – v Braniborsku – bylaextremistická DVU (Německá lidová unie)ze zemského parlamentu vytlačena.

Německé volby:korektury politického kurzu,

tektonické posuny ve stranickém systému

Vladimír Handl

Výsledky voleb v Německu příliš nepřekvapily, pokud jde o budoucí vládu,z hlediska stranické struktury ale znamenaly šok.

2009 Mezinárodní politika 10 5

Německo

Nové poměry na levici: SPDpřed renesancí, nebomarginalizací?Jestliže vítězství konzervativně-liberálníhobloku bylo jednou ze dvou očekávanýchvariant (druhou představovalo pokračová-ní velké koalice), lze za šokující označitmíru devastace SPD: strana ztratila 11,2procenta (tedy 6,2 milionů voličů) a spad-la na neuvěřitelných 23 procenta. Nejstar-ší německá politická strana, jeden z hlav-ních pilířů německého politického systé-mu, a tedy i demokracie a stability, se do-stala na hranici své existence jako „lidovéstrany“, rozkročené nad širokými spole-čenskými vrstvami od sociálního středudolů. SPD utrpěla více než CDU, protožev koalici fungovala jako menší partner, vel-kou koalici nikdy nepřijala její členská zá-kladna a byla – více než CDU a kancléřkaMerkelová – pod stálým tlakem všech tří

opozičních stran (FDP, Linke i Zele-ných), stejně jako médií.

Straně jistě nepomohl ani kandidát nakancléřský úřad, vcelku oblíbený a důvěry-hodný Frank-Walter Steinmeier, jemuž seovšem nedostává charisma politickéhovůdce. Ztráta SPD ale není výsledkem jenposledních let. Oslabování strany začalopod vedením Gerharda Schrödera, který seji snažil orientovat na „nový střed“. SPDa Zelení v letech 1998–2005 pod tlakemsnižující se konkurenceschopnosti němec-kého hospodářství prosadili reformy sociál-ního systému a pracovního trhu (reformyHartz I. až IV.), ke kterým se neodhodlalapravicová vláda Helmuta Kohla. Již v tétodobě SPD ztratila okolo 5 milionů voličů.

Tradičně štědré formy podpory se pod-statně omezily a nový systém stimulujeosobní aktivitu a snižuje nezaměstnanost.Zároveň ale zvyšuje sociální rozdíly ve

společnosti, které i bez toho již od 70. lettrvale rostou a začínají ohrožovat sociálnísoudržnost země. Sociální demokraté vevelké koalici na tyto otázky sice kladli dů-raz a zahrnuli je do volebního programu.Neuměli ale o svých krocích a záměrechpřesvědčit veřejnost a zároveň nemohlibýt stejně radikální jako opoziční Die Lin-ke; ta téměř „obsadila“ téma sociální spra-vedlnosti, zejména na východě země, a topřesto, že většina veřejnosti vnímá SPDnadále jako kompetentnější právě i v sociál-ní oblasti a při zajištění pracovních míst.

Podobně většina společnosti nezpo-chybňuje, že bylo nutné řešit otázku dů-chodového systému. Ten současný se uká-zal jako finančně neudržitelný a nespra-vedlivý vůči mladé generaci, která je zatě-žována dluhy nadlouho dopředu. Ovšem po-sun důchodového věku na 67 let (tzv. Ren-te 67) vyvolal pochopitelnou nevoli opět ze-

Staronová německá spolková kancléřka Angela Merkelová a její budoucí vicekancléř, šéf německých liberálů Guido Westerwelle.Wolfgang Rattay, Globe Media/Reuters


Německo

jména u nižších sociálních vrstev, a tedy vo-ličů SPD. Potvrdilo se, že otázka sociálníspravedlnosti obecně ovlivňuje společenskouatmosféru v levicové části společnosti vícenež otázka „rovnosti šancí“ (viz zejména bez-platné vzdělání a zdravotní péče), již ně-mecký sociální stát v základní míře zajišťuje.SPD nezvládla ani kulturní modernizaci, kte-rá by přitáhla mladší generaci: poprvé dalimladí voliči před SPD přednost CDU. Ko-nečně, SPD nepomohla ani zahraniční po-litika, i když zdůrazňovala kontinuitu s úspěš-nou Ostpolitik Willyho Brandta a odmítalav mnohém kurz nepopulárního prezidentaBushe, včetně programuprotiraketové obrany.

Zřejmě hlavním problé-mem SPD se ale stala jejívnitřní slabost. Vůdcovskýstyl řízení za GerhardaSchrödera stranu přiblížiltzv. volební straně soustře-děné na mediální účinnostspíše než na rozvoj vlastníbohaté tradice vnitřní de-mokratické diskuse. To, žeklíč k řešení krize SPD ležív oblasti vedení, upřesněníprogramového profilu a dy-namice vnitřního života stra-ny, potvrdil výsledek para-lelních zemských volebv Braniborsku. Zcela protiobecnému trendu zde s mír-ným ziskem zvítězila opětSPD vedená dynamickýmMatthiasem Platzeckem (33procenta, +1,1 procenta) a vyjednává o vy-tvoření koalici jak s Die Linke (27,2 pro-centa, -0,8 procenta), tak s CDU (19,8 pro-centa, + 0,4).

Poprvé nalevo od SPD teď stojí poli-tická strana s dvouciferným volebním vý-sledkem. Die Linke svůj nesporný úspěchmůže přičíst jednak dynamickému vedeníOskara Lafontaina a Gregora Gysiho, jed-nak „jednoduchým“ volebním požadav-kům se symbolickou přitažlivostí: zrušitreformy Hartz IV a Rente 67 a stáhnoutBundeswehr z Afghánistánu. V novýchspolkových zemích se stala lidovou stra-nou regionálního charakteru, v západníčásti země nadále hraje roli převážně stra-ny protestní.

I třetí levicová strana – Zelení – posíli-la. Nedosáhla nicméně svého hlavního cí-le – stát se třetí nejsilnější politickou silouSRN. I jako nejmenší, pátá strana ve Spol-kovém sněmu, bude ale výrazněji zasaho-vat do politického dění a otevírat perspek-tivu koaliční spolupráce po volbách 2013.

Německá politikapo volbáchVýsledkem voleb tak je návrat k rozdělenípolitického spektra podle pravo-levé osy:poprvé po mnoha letech se v německé po-litice profiluje levicový (SPD, Linke a do

značné míry Zelení) a konzervativně-libe-rální tábor (CDU/CSU a FDP), jakkoli jekaždý z nich vnitřně heterogenní. Německývolič dal přitom v letošním testu politicképřesvědčivosti větší důvěru pravici, kterázískala jasnou většinu nejen ve Spolkovémsněmu, ale díky těsnému vítězství CDU(31,5 procenta, oproti roku 2005 -8,7 pro-centa) a FDP (14,9 procenta, +8,3 procen-ta) v zemských volbách ve Šlesvicko-Hol-štýnsku i ve federálním orgánu – Spolkovéradě, složené ze zástupců německých zemí.

Řízení vlády, kterou utvoří CDU/CSUs FDP, ovšem bude pro kancléřku Merke-lovou představovat obtížný úkol. OslabenáCDU bude poprvé ve vládě s FDP, kterábude mít v parlamentu váhu „poloviční

CDU“ a dvakrát větší nežli CSU. PřitomAngela Merkelová de facto nemůže přistou-pit na žádný z programových požadavků li-berálů. Guido Westerwelle sice spojil iden-titu strany se snižováním daní, vláda alezřejmě provede jen drobné korekce, napří-klad může zrušit daňového zatížení zvýše-ného nominálního příjmu (tzv. kalte Pro-gression). Do roku 2013 bude muset na-opak zvýšit zadlužení o dalších 500 mld.euro, nutných pro naplnění již dohodnu-tých konjunkturních programů, záchranubank a pro vyrovnání výpadku v daňovýchpříjmech. Neprojde zřejmě ani snaha FDP

o uvolnění pravidel při propouštění zaměst-nanců v malých podnicích: nedává smysl,aby vláda investovala do umělého udržová-ní zaměstnanosti a přitom dovolila volnépropouštění. CDU a CSU odmítají i zave-dení dvojích standardů ve zdravotnictví,zřejmě ale padnou překážky pro přestupk soukromým zdravotním pojišťovnám, cožjiž existující reálnou nerovnost posílí. JestliFDP získá svůj tradiční resort ministerstvaspravedlnosti, bude se snažit prosazovat vyš-ší ochranu občanských svobod před zásahystátu. Vláda bude hledat možnost zvýšit vý-daje na vzdělání a výzkum na 10 procentHDP, nemůže ale „pohnout“ federálnístrukturou německého vzdělávacího systé-mu, který se jeví v mnohém jako málo efek-

Volby nepotvrdily tezio německésociálně-ekonomické„ustrašenosti“:právě v době krizezvítězila politickálinie, která spíšenež státníochranu požadujevětší odpovědnost a aktivitujednotlivce, existujevětšinový mandát proozdravení přetíženéhostátního rozpočtu.


Německo

tivní. Velkou otázkou zůstává energetickápolitika, kde se pravicové strany shodnouna prodloužení životnosti alespoň někte-rých jaderných elektráren a na dostavbětrvalého úložiště jaderného odpadu v Gor-lebenu; těžko se ale odhodlají k výstavběnových jaderných bloků.

Zásadní vývoj se očekává na levici.SPD se jistě více otevře levicovým téma-tům, bude ale opatrná ve vztazích s DieLinke. Spolupracovat bude nadále spíšena zemské úrovni (viz jednání o společnévládě v Braniborsku). SPD nemůže „před-běhnout“ Linke zleva, protože by ztratilavzdělané voliče v levém středu, bez nichžžádná liberální levice na Západě volby ne-vyhrála. Na spolkové úrovni sblížení oboustran brání Oskar Lafontaine, který jev SPD vnímán jako zrádce a populista.Navíc není Die Linke zatím příliš čitelná:sice obsadila v rétorických soubojích témasociální spravedlnosti, teprve v říjnu–listo-padu ale začne jednat o programu strany.Zůstává rozdělená na západoněmeckouradikální levici, která má malou potřebupodílet se na politice, a většinové staršíčlenstvo ve východních spolkových ze-mích, kde hraje ideologie menší roli a kdehlavní cíl spočívá právě ve vstupu do aktu-ální politiky.

Německé volby a ČeskárepublikaVolby nepotvrdily tezi o německé sociál-ně-ekonomické „ustrašenosti“: právě v do-bě krize zvítězila politická linie, která spí-še než státní ochranu požaduje větší odpo-vědnost a aktivitu jednotlivce, existuje vět-šinový mandát pro ozdravení přetíženéhostátního rozpočtu. Podobně neúspěšná te-ze se týká údajné německé „ustrašenosti“v oblasti bezpečnostní: mediálně působivévýhrůžky al-Káidy, která vyzývala k okamži-tému stažení Bundeswehru z Afghánistá-nu, vyšly naplano: černo-žlutá koalicepředstavuje přesný opak toho, co teroristéna německých voličích požadovali.

Český zájem ve vztahu k Německu bylmnohokrát popsán: je definován slovy de-mokracie, stabilita, prosperita a meziná-rodní spolupráce. Znamená to mj. zacho-vání stabilizující role německých „lido-vých stran“, CDU/CSU a SPD. Volby ro-ku 2009, které velké strany oslabily, mo-

hou paradoxně vést k jejich oživení. Ko-nečně budou oba hlavní hráči proti soběnavzájem otevřeně argumentovat, budouse snažit vyprofilovat své pozice. Nedo-sáhnou jistě dřívější dominance (v roce1976 dohromady získali 92,1 procentahlasů, letos jen 56,8 procenta), měli byale zůstat hlavními pilíři stranického sys-tému s podporou okolo 30 procent hlasůa více. Oživení politického spektra, včet-ně etablování Die Linke jako regionální li-dové strany ve východních zemích SRN,otevírá možnosti politických kombinací,které mohou německou politiku zřetelně-ji strukturovat podle pravo-levé osy. Stra-na Zelených by přitom mohla převzít ně-kdejší roli FDP – tedy pozici případnéhokoaličního partnera jak levice (SPD a DieLinke), tak pravice (CDU/CSU a FDP).

V zahraničněpolitické oblasti volby ne-naznačily žádné podstatné změny. AngelaMerkelová jako kancléřka má proti per-spektivnímu ministrovi zahraničí za FDP(zřejmě Guido Westerwelle) těžko překo-natelnou výhodu zkušenosti, mezinárod-ního renomé a silného institucionálníhozázemí ve spolkovém kancléřství. Tématajako integrační a bezpečnostní politikanavíc nejsou mezi CDU/CSU a FDPpředmětem sporu. Dosavadní profil Gui-da Westerwella naznačuje jeho příklon ke„genscherismu“ v politice, tedy spoléhánína multilaterální instituce, dobré vztahyse strategickými partnery a vstřícnost vů-či sousedům; nejasné jsou ovšem konturyjeho politiky vůči Moskvě.

Otevřená zůstává otázka dopadu volebna politiku CSU. Pro českou stranu byladosud vždy oslabená CSU problematická,protože musela usilovat o každý hlas mezizástupci odsunutých sudetských Němců.Jako korektiv bavorské politiky nicméněbude působit FDP jak na federální úrovni,tak v samotném Bavorsku.

Volební klání v Severním Porýní-Vestfál-sku – největší a nejdůležitější německé ze-mi – v květnu 2010 prověří jak novou vlád-ní koalici, tak opozici, a více řekne o novémsměru vývoje stranického systému země.

Vladimír Handl je vědeckýpracovník Ústavu mezinárodních vztahů. [email protected]

Evropská unie se tak stá-vá nástrojem mírovéhoovládání sousedů dneš-

ním Německem tam, kde vo-jenské dobytí nefungovalo.A převzetí tradičních stereoty-pů je přeci tak pohodlné! Protoje dobré k 60. výročí vznikuobou německých poválečnýchstátů několik specifických rysůtohoto souseda připomenout.

Německoa sebevědomí

JaroslavŠonka

Německo je země, ve které vzniklynepředstavitelně brutální idejeo uspořádání světa a v níž došlok nelidské genocidě, země, kterábyla posléze poražena a z velké čás-ti zničena. Proto měla logicky podruhé světové válce naprosto speci-fický vývoj. A dodnes probíhají vývo-jové procesy, kterým je nutno rozu-mět. Často se místo snahy o poro-zumění objevují různé stereotypiza-ce, nepřípustné srovnávání s jinýmizeměmi, teorie spiknutí a podobné.Na české scéně tyto úsudky takévstupují na scénu evropských de-bat, kde je dominantní hospodářskápozice Německa líčena jako „motivexistence Evropské unie“.


Německo

Převýchova, i když jenčástečnáPovědomí Němců v poválečné době jen po-malu překonávalo nacistickou ideologizaci.Vítězné mocnosti se ve svých sektorech cho-valy různě. Francouzi stylem z doby po1. světové válce nejprve odváželi průmyslovázařízení (což paradoxně posílilo inovačníproces v Německu, které posléze postavilozařízení nová). Velká Británie, která právěztratila pozici světové velmoci, transplan-tovala různé prvky demokratického zřízenístátu – přenos me-diálního systémuBBC je v Německuživotný dodnes.Spojené státy způ-sobily změnu para-digmat v zacházenís poraženou zemí.Vyvodily důsledkyze studia Versailles-kého míru a podlouhé diskusi za-mítly i tzv. „Plan Morgenthau“ (ministr fi-nancí Henry Morgenthau v roce 1944 navrhldeindustrializaci a kantonizaci Německa, kte-ré tak mělo zcela ztratit svůj válečný po-tenciál). Prosadila se systematická převý-chova, která však brzy skončila, když globálníúvahy Američanů jasně ukázaly, že důleži-tější než uzavření převýchovy je získání spo-jence ve vznikající studené válce. Německose tak stalo jednou z partnerských zemí plá-nu ministra zahraničí George Marshalla nahospodářskou obnovu Evropy (návrh roku1947, realizace od roku 1948). Přetažení zá-padního Německa do tábora západních spo-jenců bylo důležitým strategickým tahem,který zdaleka neskončil založením Bun-deswehru v letech 1954–1956 (na začátkujako součást úvah o evropské armádě).

Vlastní reflexe minulostiProtože první impulsy změny veřejného po-vědomí do Německa přišly s vítězi války, ne-byla prvotní dynamika vzpomínání na vinua tragiku války značná. Pod vlivem Sovětůvznikla na Východě představa, že nacistéjsou jen na Západě a kolaborují s „impe-rialisty“. Pod vlivem Spojených států se naZápadě rozjížděl nový spojenec, který sis minulostí moc hlavu nelámal – protivníkbyl na Východě. Ještě v polovině padesátých

let byl v různých debatách plukovník Stauf-fenberg pro polovinu zúčastněných zrád-cem. Jeho atentát na Hitlera (20. července1944) byl interpretován – i po přiznání vinynacistů – jako porušení přísahy. Ovšem nováarmáda nemohla na takové představě bu-dovat svou existenci v demokratické spo-lečnosti. Základem nové reflexe byl tzv. ob-čan v uniformě. Dřívější pozice vojákaa jeho poslušnosti, známá i pod výrazem Ka-davergehorsam (bezduchá poslušnost –„Kadaver“ je mrtvola), musela být překo-

nána širokou ofenzivoupolitického vzdělávání ar-mády. Přísaha tyranovineplatí, voják dnes musíreflektovat – a musí býtzapojen do demokratickéspolečnosti (napříkladi svobodně volit).

Armáda se stala tzv.parlamentní armádou –její nasazení je podmíněnémandátem uděleným par-

lamentem (a to bez stranických předpisů).Někdy vypadá neochota Německa nasaditarmádu z povrchní české perspektivy jakozbabělost. Ale je to v podstatě reflektovanépoučení z historie. Stauffenberg je už dávnozákladem doktríny německého vojska a po-vinnost k odporu tam, kde by došlo k po-rušování lidských práv z toho jen vyplývá. Po-sledním krokem této reflexe byla rehabilitacevojenských zběhů z 2. světové války v srpnu2009 – do té doby si totiž každý svůj statusodbojáře musel obtížně vydupat sám.

Hospodářský zázrakDůvodem opožděné korektury kolektivní-ho povědomí byl na Západě tzv. „hospo-dářský zázrak“, který začal důslednýmuplatňováním principu Marshallova plá-nu. Tento (komunisty na Východě odmít-nutý) plán byl podstatným příspěvkemSpojených států k rozvoji hospodářskéhopropojení a společného vývoje v západníEvropě. Původní finanční podpora tohotoplánu se totiž splácela nikoli zpět dárci,nýbrž do fondu, ze kterého bylo možnépodporovat další projekty. Tak vznikla do-dnes důležitá německá banka Kreditan-stalt für Wiederaufbau (Kreditní bankapro obnovu). Prvotní americký impuls ta-ké sloužil jako páka pro posílení evropské

integrace – Američané evropskou integra-ci považovali za jedinou možnost vymýce-ní konfliktních impulsů v Evropě, a v roce1949 dokonce hrozili stažením peněz, po-kud se v Evropě opět rozvinou staré kon-fliktní linie. A samozřejmě tato celá histo-rie je i odůvodněním německého pocituzodpovědnosti za evropskou integraci.

Generační zlomTeprve v saturované společnosti konce še-desátých let se mohla nová generace začítptát rodičů na jejich roli za války. To je ov-šem velmi pozitivní role tzv. „osmašede-sátníků“, které mnozí odsuzují kvůli jejichpřevážně levicové orientaci. Přes veškeréchyby této generace tak vznikla atmosférazodpovědnosti za rozvoj kontinentu. Sto-py zodpovědnosti na základě těchto moti-vů lze objevit i v debatách o evropskémkolonialismu, kde například Německovzpomíná na krvavé potlačení povstáníHerrerů v německé jihozápadní Africe(1904, pokračující i v následujících le-tech). Po sto letech se od této reflexe (sa-mozřejmě nejde jen o jihozápadní Afriku)odvozují motivy rozvojové spolupráce.V posledních dvaceti letech mezinárodníspolečenství začalo vyvíjet na Německotlak, aby se podílelo i na mezinárodníchvojenských akcích, ať již na Balkáně, ne-bo v Afghánistánu. Parlamentní debatyna toto téma stále ještě vycházejí ze spe-cifické německé historické zkušenosti.

Revizionismus a historickéreminiscenceS uvolněním generačních debat v osmde-sátých letech a se sjednocením Německa1990 začalo hledání možných alternativ-ních pozic. Byla to reakce druhé pováleč-né generace dětí, které (v protikladu kesvým rodičům) již znaly vyprávění dědeč-ků a babiček, historky zestárlých, hledají-cích stále s obtížemi smysl svého mládí.A toto hledání je všeobecně lidskou vlast-ností. Byly to historky o nocích v krytechběhem bombardování, o kruté zimě sibiř-ských stepí, o potopených lodích s uprch-líky, o nouzi během znovuvýstavby, o pří-buzných, kteří se vrátili ze zajetí teprvev roce 1956 (po návštěvě Konrada Ade-nauera v Moskvě). Smí se vzpomínat i natoto všechno? Při hledání potlačované

Evropská integrace jespíše předpoklademněmecké emancipaceod viníka druhésvětové válkyk převážněnormálnímu státu.


Německo

historie komunistické periody v Meklen-bursku-Předním Pomořansku se badatelédostali až k několikatýdennímu obsazeníměsta Zvěřína západními spojenci – a ob-jevili tragické osudy mladých dívek: sebe-vraždy po znásilnění britskými vojáky.Kam patří takové historické epizody, kte-ré nepotvrzují zažité stereotypy? Není lep-ší přece jen zapomenout?

Perspektiva obětíSoučasná snaha těch, kdo si naznačenérozpory uvědomují, je vidět i v památníkukoncentračního tábora Sachsenhausen.Zde existuje vzpomínkové centrum kon-centračního tábora nacistů v jasném od-stupu k památníku poválečného tábora So-větů, kde zemřelo asi 20 000 lidí. Byli tonejdříve nacisté, ale pak prostě odpůrci ko-munizace země. Existuje dokonce vězeň,který byl v obou táborech. Skupiny obětí si-ce spolu nekomunikují (hovoří se o soutě-ži obětí, která panuje mezi oběťmi komu-nismu a nacismu – a dokonce mezi někte-rými – jistě ne zcela korektně argumentují-cími – historiky). V této reflexi je Němec-ko z evropských zemí snad nejdále. Pokudhistorické události mají oběti, je jednímz nejdůležitějších aspektů perspektiva obě-tí. Ta většinou brání účelovým formulacím– i když v bývalé NDR i tato perspektivanašla své zneuživatele. Tvrzení, že za na-cismu trpěli hlavně komunisté a odboj bylvětšinou jejich aktivitou, je dnes dalšímsoustem, které musí strávit německá histo-rická debata. Její účastníci musejí reflekto-vat pachatele obou totalitních systémů i je-jich oběti, německé a cizí.

Národní narativPohledy ze zahraničí na tuto složitost no-vé německé historie (a historiografie)jsou často podezřívavé. A aspektů tétohistorie je čím dál tím víc. I když před-sedkyně Svazu vyhnanců Erika Steinba-chová vždy znovu důrazně vyzdvihuje po-řadí historických událostí, aby se vyhnulaosočení z revizionismu, reakce, zejménaz Polska (například W. Bartoszewski), do-sahují často hysterických rozměrů. Jeovšem jasné, že i vyhánění Němců mělosvé oběti. A existuje řada dobrých důvodůneponechat vzpomínku na tyto oběti ně-meckému národnímu narativu (hlavně

proto, že vyrovnání se s pachateli není ně-meckou záležitostí).

Zde se otevírá možnost začít psát ev-ropské dějiny. Ty ovšem musejí vznikati v ostatních oblastech historického bádá-ní. Když je v Německém historickém mu-zeu v Berlíně pojednou opět řeč o „Svatéříši římské národa německého“, jejíž jmé-no takto nikdy neexistovalo a reflektujedobu německého nacionalismu v 19. sto-letí, vyvstává otázka, zda europeizace his-torického narativu není důležitá i jakohráz proti oživování separujících tendencí(což se samozřejmě netýká jen Němec-ka). Platí to pro historii stejně jakopro blábolení o národních zájmech v pro-cesu evropské integrace. Svatá říše římskáintegrovala celou řadu dnešních národůa národní zájmy jsou při bližším ohledánív evropských zemích většinou společné.

Specifické vztahy: Izraela USANěmecká historie jasně podmiňuje zvlášt-ní vztahy k zemi obětí holocaustu – Izrae-li, a také k hlavní mocnosti motivující zá-padní poválečné uspořádání Německaa Evropy – ke Spojeným státům. VůčiUSA převládá vděčnost. Obzvláště v zá-padním Berlíně je stále živá vzpomínkana pomoc západních mocností vzdušnýmmostem 1948/9. Po 11. září 2001 z tétovděčnosti vyplývaly i takové reakce, jakopozvání zdravotně postižených newyor-ských hasičů k pobytům v Německu. To,že v debatě o politice George W. Bushepanovala často nabroušená atmosféra, by-lo spíše projevem stylu politické debatypřevzatého od Američanů (podobná de-bata se přeci odehrávala v samotnýchUSA) než projevem antiamerikanismu.Vztah ke Spojeným státům nevytvořila ně-jaká „tetička z Ameriky“, která přivezlaradarový štít, ale zkušenost z každoden-ních kontaktů ve Stuttgartu, Heidelbergu,z hospod s americkou hudbou, se smíše-nými manželstvími, ze studijních pobytůna základě dlouholeté vzájemné výměny.

Rozebrat vztahy Německa k Izraeli bybylo zvláštním tématem. Podmíněnostvzniku tohoto státu válkou a genocidou vejménu Německa je jasná. Stejně jako da-ná zodpovědnost. A je zásluhou zejménazmíněných „osmašedesátníků“, že toto

propojení Německa a Izraele je nevyma-zatelné.

Evropská integrace?Po desetiletích poválečného vývoje zejmé-na západního Německa a po zkušenos-tech s evropskou integrací připomeňme jižjen německou roli v Evropské unii. Pode-zřívaví obránci „českých národních zá-jmů“ často v evropské integraci vidí ně-meckou snahu o získání převahy po pro-hrané válce „jinými prostředky“. Tato pri-mitivní pozice je podobná pohledu ir-ských nacionalistů na Velkou Británii. Ev-ropská integrace ovšem není škraboškouněmeckých snah o převahu (to by jistě rea-govaly především státy jako Francie, Bel-gie, Nizozemsko, které mají s poválečnýmNěmeckem nejdelší integrační zkušenost).Evropská integrace je spíše předpoklademněmecké emancipace od viníka druhé svě-tové války k převážně normálnímu státu.

Starost a podezření by měly vyvolávatspíše vnitroněmecké překážky evropskéintegrace. Ústavní soud v červnu 2009(při zkoumání Lisabonské smlouvy) od-povídal i na otázky, které nikdo nepoložil– například to ve stopadesátistránkovémodůvodnění vypadá jako by kompetenčníspory německého Ústavního soudu s Ev-ropským soudním dvorem byly noční mů-rou německých nejvyšších soudců. A tóntěchto částí textu se dá částečně interpre-tovat jako konzervativně nacionalistický(tak se vyjádřili i někteří renomovaní ně-mečtí odborníci).

Také tradiční a specifické vztahy Ně-mecka s Ruskem, dnes především v otáz-ce energetických zdrojů, jsou cítit nacio-nalistickým uvažováním. Evropská inte-grace je z této perspektivy komplexnímprocesem. Na jedné straně podporuje ně-meckou emancipaci, na druhé straně jeprvkem ujištění německých sousedůo tom, že poválečný vývoj nepovede k je-jich znevýhodnění. Sousedy si nelze vy-brat, ale evropskou integrací je možnéudržet je v dialogu, například o vzájem-ném prospěchu.

Jaroslav Šonka jespolupracovníkem Evropské akademieBerlín. [email protected]


Německo

Pragmatik G. S.Pokud chceme hledat odpověď naotázku, jak vážně byl tento pokuso překreslení poměrů na německé levicimíněn, musíme se nejdřív zastavit u oso-by jeho hlavního strůjce. GerhardSchröder není člověk, který by celý svůjpolitický život byl oddán jedné ideologii.Vzešel z chudých poměrů, což siceu mnoha lidí z chudých poměrů vyvolávádoživotní touhu pracovat na zlepšeníúdělu ostatních chudých, u jiných alenaopak touhu udělat všechno pro to, abyse z těsných poměrů vymanili a potom uždo nich nikdy nespadli.

A tak ačkoli koncem sedmdesátých letcoby předseda mládežnické organizace

SPD Jusos (Junge Sozialisten – Mladí so-cialisté) zastával radikálně levicovástanoviska tak, jak se na předsedu Jusosslušelo, a ještě o dvacet roků později mělaspoň ostentativně levicovou manželku,jako zemský premiér v Dolním Sasku(1990–1998) proslul nejvíc vstřícnostík tamnímu velkoprůmyslu – říkalo se mu„Genosse der Bosse“, soudruh bosů.

Hity oblíbené BrityV roce 1998, kdy Schröder vyhrál volby,se třetí cesta vinula víc napravo nežv šedesátých letech, kdy mnozí levicovímyslitelé ještě neviděli zaostávání sovět-ského systému a doufali v kombinaci ně-kterých jeho rysů s politickou svobodou.

I teď šlo ale v zásadě o průnik mezipůvodní levicovou ideologií a tím, coočividně fungovalo ve skutečném světě.Realista Schröder si byl silných stránekkapitalismu dobře vědom. Navrch mumarketingová značka třetí cesty vyhovo-vala ještě ze dvou dalších důvodů: jednakse tímto způsobem mohl vymezit protisvému hlavnímu rivalovi v sociálnídemokracii Oskaru Lafontainovi, což bylklasický levičák, jednak to zrovna bylov módě. Kulturně zakomplexovaný vůčizápadnějším zemím byl německý světtradičně, jen už teď vzorem nebyla tolikFrancie, jako spíše anglosaská sféra. Třetícesta – s tímto mlhavým programem veVelké Británii o dva roky dřív zvítězilTony Blair. Všichni o blairismu se zata-jeným dechem psali a málokdo hodokázal definovat: je jím hlavně zaměst-návání spindoctorů-manipulátorů veřejné-ho mínění, nebo odvážný posun překonatjedním tahem tradiční socialistický pro-gram i neoliberalismus?

Blairův konečný účet jistě není tak im-pozantní jako rétorika, která celé jeho vlád-

Únosce,který ztratil

zájemNěmečtí sociální

demokratéa jejich hledání

Nového středuDaniel Kaiser

Před deseti lety by si pozorovatel politiky v západní Evropě myslel, že se v dě-jinách tamní levice otevírá nová éra. V červnu 1999 vydali Gerhard Schrödera Tony Blair společný manifest o tom, jak by měla vypadat moderní levice po-té, co uzavřela definitivní mír s moderním kapitalismem. Po volbách 27. září2009, které SPD přinesly nejhorší výsledek v jejích dějinách, to vypadá, ženěmecká levice je na konci své třetí cesty.


Německo

nutí doprovázela, nicméně pár hmatatel-ných výsledků si britský expremiér připsatmůže: zavedl například školné na univerz-itách, zpřísnil kritéria pro vyplácení so-ciálních dávek (ačkoli značná část neza-městnaných se plynule přesunula do in-validního důchodu) a prosadil modelzadávání veřejných zakázek soukromýmfirmám i za cenu, že z nich potom titosoukromí investoři budou vydělávat.

Jenže se také mocně investovalo doveřejného sektoru (od roku 1997 stouplpočet jeho zaměstnanců o deset procent)a zvyšoval se podíl státu na ekonomice.Zatímco Blair začínal s 38 procenty HDP,loni – ještě před finanční krizí a bankovní-mi sanacemi - podíl dosáhl 42 procent.Podle některých výpočtů vznikly dvětřetiny nově vytvořených pracovních místv sektorech se státní dominancí. Celkovětedy New Labour vládla až překvapivě so-ciálnědemokraticky v tradičním smyslu.

Nejviditelnějším pomníkem Blairovyéry je tedy dost možná vývoj na konzerva-tivní pravici, kterou převzal jeho obdivo-vatel a „progresivní tory“ David Cameron.

Zestejnění obou velkých stran a bez-precedentní blízkost jejich programů jenejcharakterističtějším rysem současnébritské politiky. Může za něj předevšímvětšinový volební systém – ten totiž připřesunu stran do středu zabraňuje silám,které ještě donedávna byly v hlavnímproudu, samostatné přežití.

V Německu se naopak volí poměrnýmsystémem, a hlavně rozdílem ve volebníchsystémech se vysvětluje, proč na rozdíl odbritské třetí cesty německý nový středumírá a v dohledné době zřejmě defini-tivně umře.

Ve stopách Willyho BrandtaVe Spolkové republice Německo souslovíNeue Mitte poprvé použil legendární kancléřWilly Brandt během volebního sjezdu SPDv Dortmundu v roce 1972. Myslel tím ter-mínem ovšem něco jiného, než co jímo čtvrt století později bude myslet Schröder.Brandt chtěl nějakým způsobem reflekto-vat potřebu definovat SPD jinak než jakoprimárně dělnickou stranu – podíl děl-níků totiž v západoněmecké společnostiklesl hluboko pod polovinu. Z odstupu jetřeba uznat, že tento záměr Brandtovi

i jeho nástupci Helmutu Schmidtovi vyšel.Sociální demokracie se vědomě stala přede-vším stranou státních zaměstnanců a úřed-níků – a sociální stát pro ně mohla budovatstejně, jako by hopředtím byla bývalabudovala pro děl-níky, kdyby mělamoc.

Znovu si naznačku Nový středvzpomněl Schröderv kampani před vol-bami v roce 1998.Teď to ale znamena-lo trochu něco jiné-ho: a sice, že sociál-ní systém, jehož zák-lady položili Brandta Schmidt, narazilna strop svýchmožností. Zmíněnýmanifest z roku1999, v Německuznámý jako „Schrö-der-Blair-Papier“, pro své šéfy sepsalispolečně Bodo Hombach a Peter Mandel-son, od začátku se však předpokládalo, žeBritové tu svým německým přátelůmpropůjčili svůj lesk ve chvíli, kdy se Schröderrozhodl, že přišel čas předvolební rétorikunějak teoreticky vyztužit.

Dva vizionáři nové evropské sociální demokracie v době jejich největší slávy: britskýpremiér Tony Blair a německý kancléř Gerhard Schröder v březnu 2000.

Ian Waldie, Globe Media/Reuters

Jenže vzápětí poté SPD prohrála něko-likeré zemské volby a na „papír“ jako by sezapomnělo. Slova byla proměněna v činyteprve po dalších volbách na podzim 2002,

z nichž vzešla opětrudo-zelená vláda.Schröder, vědom sidlouhodobého rela-tivního úpadkuNěmecka, zrefor-moval pracovní trha citelně zkrátil jakpodpory v neza-městnanosti, tak i so-ciální dávky. Svoupolitiku si nechalschválit na zvlášt-ním sjezdu (přes 80procent delegátůhlasovalo pro), jenžeodpor tím nepotla-čil. Z SPD se odště-pila část levého kříd-la v čele s Lanfon-tainem, aby se na-

konec sloučila s východoněmeckými komu-nisty do strany Levice (Linke).

Fúze s exkomunisty?Obě tzv. všelidové strany, SPD i CDU/CSU,se od počátku devadesátých let potýkajís úbytkem členské základny. Zatímco ale

Obě tzv. všelidové strany,SPD i CDU/CSU, se odpočátku devadesátých letpotýkají s úbytkemčlenské základny.Zatímco ale křesťanštídemokraté jako kdybyaspoň dočasně vybralivolný pád a své ztrátystabilizovali, propadu SPD po Schröderovýchreformách dál prudcepokračuje.


Německo

křesťanští demokraté jako kdy-by aspoň dočasně vybrali volnýpád a své ztráty stabilizovali,propad u SPD po Schrö-derových reformách dál prud-ce pokračuje.

V roce 1991 se strana mohlachlubit více než 900 tisíci členů,do letošních záříjových volebšla s pouhými 512 tisíci. (CDUse za stejnou dobu zmenšilaz 660 pod 530 tisíc členů.) Stej-ným tempem ubývají sociál-ním demokratům i voliči. V ro-ce 1998 s programem Novéhostředu získal Schröder přes 40procent hlasů. V září 2009zůstalo jeho nešťastnému ná-stupci Franku-Walteru Stein-meirovi pouhých 23 procent.A pak už jen chybí plán sblížita nakonec se sloučit s Linkea překonat tak Schröderemvyvolané schizma v sociál-nědemokratickém táboře.

Při tomto sbližování jistěnebude na škodu, že SPD užo novém středu přestala mluvita Hamburským programem(podzim 2007) počínaje seopět definovala jako „levicovávšelidová strana“.

Bývalého kancléře anitaková historická potupa SPD,jakou by byla fúze s vý-chodoněmeckými exkomunisty,asi trápit nebude. Politické zná-mosti využil pro přechod dobyznysu a mimo jiné teďpředsedá dozorčí radě konsor-cia pro výstavbu rusko-němec-kého plynovodu North Stream.Ačkoli formálně se bývalý kan-cléř dál hlásí k SPD a k sociálnísolidaritě financované z daníuvalených na kapitál, konsor-cium se kvůli nízkým pod-nikovým daním usídlilo ve Švý-carsku.

Daniel Kaiser jekomentátorem Lidovýchnovin. [email protected]

Zdyž se před dvaceti lety ve středníEvropě nebývale rozšířil prostorsvobody a nadějí, nabylo Němec-

ko na vlivu a odpovědnosti. Spojení Ně-mecka novou českou politickou elitu ne-zaskočilo – naopak: Charta 77 je jako jed-na z prvních politických institucí v Evro-pě předjímala už ve svém dokumentuPražská výzva z roku 1985. Až Česko-ně-mecká deklarace z roku 1997 nechala vy-niknout, že vedle sebe stojí dva sousedérůzné velikosti, různých pamětí, různýchprávních interpretací minulosti a dekla-rovaně společných představ o budouc-nosti.

Tehdy bylo české členství v Evropskéunii stále vzdáleno asi tři roky. Po zdaři-lém vstupu do Unie si při četbě českéhoa německého tisku lze někdy položit otáz-ku, zda jsou obě země opravdu ve stejnéinstituci. Na německé straně existuje ne-jen nadstranický, ale i společenský kon-senzus týkající se Evropské unie. V Českutomu tak není. Pro kontakty občanskéspolečnosti obou zemí je ale politická di-ference nepodstatná, pokud nebude mítvliv na prostor pro občanskou společnost.

Po celou dobu svobody, s rychlostía hloubkou někdy stejnou, někdy odliš-nou, než je rychlost politických styků, sevyvíjí česko-německý dialog. Německé po-litické nadace působí v Praze, Goethův in-stitut uspořádal natolik významné kultur-ní akce, že je citován i v akademických Dě-jinách českého výtvarného umění. Výmě-ny studentů a vzdělávací programy podpo-rují univerzitní partnerství, TANDEM,DAAD, Česko-německý fond budoucnos-ti, Nadace Roberta Bosche a mnohé další,každá podle svého profilu. Na německéstraně se na podpoře vztahů a organizacivýměnných pobytů podílejí jak státem fi-nancované, tak soukromé instituce. V Čes-ké republice to dlouho bylo jen několik or-ganizací založených shora, a tak dlouhochyběl partner pro odvážnější iniciativy.

Poválečná zkušenost naučila našehovelkého souseda vyvážet demokracii. Natom, aby jeho nejbližší i širší okolí bylostabilní, čitelné a komunikativní, má Ně-mecko i praktický zájem. Velká ekonomi-ka může prosperovat jen v podmínkáchpráva a důvěry. A obráceně – z demokra-tického Německa mohou profitovat jeho

Partnerstvís Německem

v inspiracích a komunikaci

Blanka MouralováJan ŠíchaTereza Šimůnková

Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem je mj. pokusem vybudovat moderní insti-tuci otevřenou výzvám přicházejícím od sousedů, která bude zároveň tlumočit am-bice a výzvy rodící se u nás. Způsob, jakým instituce pracuje, je jednou možnos-tí, jak zaplnit prostor otevřený Česko-německou deklarací z roku 1997.


Německo

sousedé, stačí rozeznat výzvy a srozumi-telně dopravit na druhou stranu výzvyvlastní. Otevřený dialog má význam i proNěmecko samé. Pokud funguje, jsou uvnitřNěmecka potvrzovány demokratické síly,které rozvíjejí poválečnou Spolkovou re-publiku jako místo, kde žijí aktivní obča-né a fungují různě velké a různě barevnédemokratické instituce.

Více než muzeumCollegium Bohemicum, obecně prospěšnáspolečnost fungující v Ústí nad Labem, by-la založena se záměrem vybudovat stálouexpozici k dějinám Němců z českých zemí– prvořadý úkol na příští dva roky. Colle-gium Bohemicum má ale ještě další a většíambice. Může je splnit díky pevnému ukot-vení v zájmech domovského města a regio-nu, ale jen když současně získá věrohodnoupozici mezi kulturními a vědeckými institu-cemi doma a na česko-německé vztahy za-měřenými institucemi v zahraničí.

Instituční předpoklady k obojímu jsoudány. Zakladateli Collegia Bohemica jsouměsto Ústí nad Labem, Muzeum v Ústí nadLabem a Společnost pro dějiny Němcův českých zemích, působící také v Ústí nadLabem. Začíná se jednat o budoucí stabil-ní bázi pro podporu ze strany Ústeckéhokraje. Firmy z regionu jsou ochotny činnostCollegia Bohemicafinančně podporovat.Platnost širších am-bicí potvrzuje poz-dější přistoupení mi-nisterstva kulturymezi zakladatele spo-lečnosti. Ve vědeckéradě Collegia Bohe-mica mají své za-stoupení nejvýznam-nější tematicky blízkéinstituce z Česka, Ně-mecka a Rakouska.S dalšími existujedlouhodobé partnerství dohodnuté vesmlouvách o spolupráci nebo v rámci spo-lečných dlouhodobých projektů.

Založení Collegia Bohemica předchá-zela dlouhá fáze vysvětlování záměru a od-borných i politických diskusí o jeho podo-bě a úkolech. První velkou veřejnou pre-zentací projektu Collegium Bohemicum

a jeho celorepublikových ambicí byla kon-ference „Tolerance místo intolerance“, kte-rá se konala v Ústí nad Labem v březnu ro-ku 2004 za účasti prezidenta České repu-bliky Václava Klause, předsedy SenátuParlamentu České republiky Petra Pithar-ta a místopředsedkyně Spolkového sněmuAntje Vollmerové. V zahraničí byl projektCollegium Bohemicum představen řaděvýznamných reprezentantů z politickýcha badatelských kruhů během prezentacev Německé společnosti pro zahraniční po-litiku (DGAP), která se za účasti primáto-ra města Ústí nad Labem Petra Gandalo-viče, ředitele Muzea města Ústí nad La-bem Tomáše Wiesnera a Alexandra Vond-ry konala v březnu roku 2005. Následova-ly a budou následovat další konferencea projekty – do budoucí expozice budounapříklad zahrnuty výsledky českého vlád-ního gesta vůči opomíjeným německýmodpůrcům nacismu.

Collegium – shromážděnízaujatýchCollegium Bohemicum od založení výraz-ně komunikuje směrem ven. Zároveň ale vy-tváří vnitřní prostor odborného dialogu, bu-duje skutečné collegium, tedy shromáždě-ní těch, kteří se zabývají podobnou věcí. Připrvních setkáních různé osobnosti opako-

valy větu, že jakési mu-zeum českých Němcůmělo existovat už dávno.

Muzejní činnost je je-den z komunikačních ná-strojů mezi dvěma souse-dy. Chceme pečovat o do-sud opomíjenou součástkulturního dědictví čes-kých zemí a zpracovávatji z české perspektivy.Spoluvytvářet a zpro-středkovávat věrný obrazcelých dějin česko-němec-kého soužití, akcentovat

jeho pozitivní stránky, ale neopomíjet anitemné kapitoly dvacátého století. Dosaho-vat synergického efektu ve spolupráci s po-dobně zaměřenými iniciativami v Českua být uznávaným partnerem v dialogu s ob-dobnými institucemi v zahraničí. Colle-gium Bohemicum se věnuje vědecko-vý-zkumné a konferenční činnosti, umožňuje

stipendijní pobyty badatelů, provozuje ex-terní výzkumné skupiny v rámci projektů(zatím pracovní skupina pro expozici), za-městnává vlastní odborné pracovníky. Po-řádá pravidelná neformální setkání odbor-níků, přednášky, semináře, konference.

Poválečné Německo vyvinulo systém po-litického vzdělávání, který učí lepšímu vní-mání demokratického provozu, často napříkladech z historie. Budoucí muzeum bymělo být oporou k široce založenému pe-dagogickému programu politického vzdělá-vání. Je proto dobré, že pilotní projekt v té-to oblasti – Škola demokratického vzdělá-vání – začal zároveň s tvorbou sbírek.

Kdo jsou čeští Němci?Muzeum českých Němců vzniká, protožek tomu dozrála doba. Na staleté soužití jemožné dívat jako na inspiraci – kulturní,politickou, komunikační. Muzeum budemít k dispozici výstavní plochu více než1500 metrů čtverečních v nyní rekonstruo-vané budově Muzea města Ústí nad La-bem. Protože nevzniká na podkladě existu-jící sbírky, jedná se o unikátní experimentzávislý na ochotě existujících muzejníchinstitucí, dárců a trhu se starožitnostmi.Pracovní skupina složená z historiků,kunsthistoriků a praktických muzejníků,která už více než rok připravuje rámcovoukoncepci expozice k dějinám Němců v čes-kých zemích, si na počátku položila jedno-duchou otázku: „Kdo jsou čeští Němci?“Pro účely výstavy jsou to ti, kdo používajíněmčinu jako komunikační nástroj. Ně-mecké osídlení českých zemí se nám nejevíjako jakási etnická, pokrevní kontinuita odMarkomanů a Kvádů, jak se snažili tvrditněkteří historikové devatenáctého století.Jsou to vlny příchodů i vlny mizení, jsou toproměny v čase, v odborné kompetenci,v životním stylu, proměny loajalit, promě-ny občanů, proměny politické. Jsou to osu-dová rozhodnutí a jsou to i šarvátky, kterénenápadně vznikly a tragicky skončily.

Čeští Němci vybudovali od devatenác-tého století řadu muzeí. Zanechali v nicho sobě zprávu o tom, jak sami sebe chtělividět. Prakticky všude se najdou terče os-trostřelců, holby se jmény spolků, v mu-zeu skončily truhličky cechů, které válco-val moderní průmysl. Následují samozřej-mě sbírky přírodovědné. Další muzea ne-

Muzeum českýchNěmců vzniká,protože k tomudozrála doba. Nastaleté soužití jemožné dívat jako nainspiraci – kulturní,politickou,komunikační.


Německo

vznikala jen k posílení místního patriotis-mu, ale i jako sbírka na podporu podniká-ní – třeba výroby keramiky s ukázkamiprací mistrovských i žákovských, domá-cích i přespolních. Zpráva, kterou o soběčeští Němci chtěli zanechat, se jen čás-tečně kryje s tím, jak chce Collegium Bo-hemicum jejich příběh převyprávět na po-čátku jedenadvacátého století.

Soužití i souženíNaše výstava by měla být současnou son-dou, prezentací i kritickým zhodnocenímpřínosu německého prostředí pro českézemě a pokusem o pochopení nejdůleži-tějších dějinných milníků společného sou-žití. Expozice tvoří základ moderního te-matického muzea, ve kterém se bude ode-hrávat i široká škála dalších činností na-značených výše. Chceme překvapit ná-vštěvníky dalším rozměrem dějin českýchzemí, který se otevře, když odkryjeme pří-běhy jejich německy mluvících obyvatela propletence jejich vztahů k českémuprostředí. Chceme ukázat, jak provázanéa jak samozřejmé bylo soužití i soutěženív českých zemích. Český návštěvník vý-stavy pozná svoje dějiny a objeví jejich po-zapomenutý rozměr, německy mluvící ná-vštěvníci mohou objevit dobrodružnýa mnohotvárný svět, ve kterém jsou šancei tragédie.

Začaly proto nákupy a výpůjčky před-mětů, jež mají vyprávět příběhy rozestře-né do sedmi staletí. Nákupní komisi bylov prvním kole navrženo prvních více nežsto předmětů v ceně téměř milion Kč(z dotace Česko-německého fondu budouc-nosti). Tak se do sbírek Collegia dostávajítřeba první turistické materiály z Krko-noš, grafiky od Huga Steiner-Praga, divác-ky atraktivní tisky hraběte Sporcka, o kte-rém jeden česko-německý historik říkával:„To je Němec, který tady v Čechách za-nechal kus zdejší práce.“ Collegium Bo-hemicum již vlastní jednu karlovarskounádobku na vřídelní vodu. Na situaciz přelomu devatenáctého a dvacátého sto-letí stojí u Vřídla bíle oblečené mladé že-ny, plní pohárky léčivou vodou a podávajíje slušně oblečeným lázeňským hostům.Nápis v němčině říká „Beim Sprudel inKarlsbad“, kousek níže je zlatým písmemvyvedeno Karlovy Vary 1930. Nádobka je

ukázkou otevřenosti lázeňského města, kterése na svém ikonickém předmětu dívá zpět nazlatý přelom století a zároveň používá českýnápis s tehdy současným datem. Podobnouvýpovědní hodnotu má forma na lázeňskéoplatky z devatenáctého století s motivemVřídla – s nápisem v němčině, angličtiněa francouzštině. Karlovarská tolerance pakmá protipól ve skleničkách z roku 1894 s ná-pisem „Němcům mohou pomoci jen Němci“.Do oddílu školství pak jako základní kámenCollegium Bohemicum získalo půvabnou la-vici z německé školy v Brně.

Vyjdeme k druhémuJsme si vědomi toho, že návštěvníci budoupřicházet s jistými očekáváními. Čeští ná-vštěvníci se budou ptát, kdy se z českého Něm-ce stal Němec sudetský a proč podlehl nacis-mu. Němečtí návštěvníci, zvláště starší gene-race sudetských Němců a jejich potomci, seurčitě přijdou ujistit, zda poválečné nucenévysídlení je zobrazeno včetně jeho hrůznýchprojevů. Pokusíme se i tuto část dvacátéhostoletí pojednat věcně a tak, aby zazněly do-bové fráze i dobové naděje. Z diskusí naší pří-pravné skupiny ale vyplývá, že současnou re-flexi je nutné začít rokem 1848 a projít při nímožné volby, možné loajality a četné pasti nanic nebo málo tušící občany.

Nejen v České republice se zřídka stává, ževzniká tak velký muzejní projekt. Chceme,aby ho převážně vytvořili Češi, přijali Němci,kteří jsou předmětem jeho zájmu, a sloužilv evropském kontextu. Až demokracie asi do-kázala silně rozpoznat a podtrhnout jednodu-chý poznatek, že když chceme pomoci sobě,musíme vyjít k druhému. Collegium Bohemi-cum takové vyjití k druhému vtěluje do insti-tucionální podoby s pevným přesvědčením,že je to možné a žádoucí.

Blanka Mouralová vystudovalapolitologii, v letech 2003–2007 řídila Českécentrum v Berlíně a od léta roku 2007 jezakládající ředitelkou Collegia Bohemica.

Jan Šícha je diplomat a novinář.

Tereza Šimůnková jedokumentátorka sbírek Collegia Bohemicaa novinářka.

[email protected]

Společnost hledá vzo-ry, které mohou slou-žit stejně k příkladu

jako k reflexi. Německo jev období po listopadu 1989pro Čechy důležitou refe-renční rovinou.

Nejde o to, že Českonutně zůstane ve vleku Ně-mecka, když studuje nebopřebírá jeho vzory. Vnitřníčeská politika se vyvíjí takjako tak autonomně a vy-užívá také jiné příklady, byťv menší míře.

Notoricky známý nepří-mý vzor z Německa je dva-cet let starý. Zboření ber-

Společněchyceni,

jedenoběšen

Prosperita české ekono-miky se přímo odvozujeod hospodářských po-měrů Německa. Manti-nely zahraniční politikydává Čechům Evropskáunie, kde dominuje tan-dem Francie a Němec-ka. Minimálně stejně vý-znamný je nepřímý vlivněmecké politiky navnitřní poměry v Česku.


Německo

línské zdi patřilo k hlavním motivacím „sa-metové revoluce“ v Československu.

Několik dalších příkladů je k dispozicii v této době.

Příklad 1: Široká oblibavelké koaliceVolby v roce 2006, resp. 2005 přinesly ví-tězství pravicových stran, které společ-nosti nabízely radikální liberální program.V obou případech byla tématem „rovnádaň“, tedy zrušení či omezení daňové pro-grese. Ani v Česku, ani v Německu všakpravice nezískala většinu k tomu, aby ra-dikální liberální program prosadila.

Německá CDU vyhodnotila situaci po-měrně rychle a sestavila s SPD velkoukoalici, v níž se musela spokojit s dílčímireformami.

Velká koalice se ovšem osvědčila. Kdy-by záleželo na většinovém mínění Němců,letošní volby vůbec nemusely proběhnout.Za nejlepší možný výsledek veřejnostpřed volbami považovala pokračování vel-ké koalice CDU/CSU a SPD, podle spo-lečnosti Emnid si ji před volbami přálo 49procent voličů. Až na druhém byl nako-nec vítězný tandem pravicových stranCDU/CSU a FDP s 38 procenty.

Přes dvě třetiny voličů ocenily prácikancléřky Angely Merkelové (CDU), še-desát procent aktivity jejího ministra za-hraničí Frank-Waltera Steinmeiera, kterýbyl jako vůdce SPD jejím neúspěšným vy-zývatelem ve volbách.

Ještě ve čtvrtek před volbami se Mer-kelová a Steinmeier společně vydali nasummit světových velmocí G-20 do Pitts-burghu, aby hájili německé zájmy. „Vlast-ně nerozluční,“ napsal v titulku o posled-ní předvolební cestě dvou státníků Süd-deutsche Zeitung.

Češi se dostali oklikou k témuž výsled-ku. Plán na velkou koalici ODS a ČSSDzkrachoval tři měsíce a znovu šest měsícůpo volbách. Vznikla pravostředová koali-ce, která však neměla ve sněmovně bez-pečnou většinu. Tzv. „rovná daň“ sice za-čala platit, zároveň však byly pod vlivemmenších koaličních partnerů zavedeny vy-soké daňové slevy. Reálná sazba daněz příjmu se tak pohybuje mezi 0 až 18 pro-centy podle výše výdělku.

Německá cesta dohody velkých stranse ukázala jako rozumnější z pohledu za-hraniční politiky. Německo slavilo v rolipředsednické země EU úspěch vzkříše-ním Lisabonské smlouvy, Česko zažilo

fiasko, když nesmiřitelné spory velkýchstran způsobily pád vlády během předsed-nictví.

Další tuzemský vývoj jde popsat jakonávrat k německým vzorům. Rozhádanévelké strany sice nechtěly zakládat velkoukoalici, zajistily však ve sněmovně podpo-ru úřednické vládě Jana Fischera. Vládase ukázala při sestavení rozpočtu jako ak-ceschopnější než předchozí vlády. Veřej-nost, a především podnikatelé pak skry-tou velkou koalici v čele s úřednickýmiministry jednoznačně uvítali. Nečekanéprodloužení Fischerova mandátu po kra-chu předčasných voleb se stalo všeobecněpřijímaným východiskem v obtížném ob-dobí krize.

Příklad 2: Jak (ne)fungujevolební systémPoslední týden volební kampaně v Ně-mecku se řešily tzv. převislé mandáty. Jdeo zvláštnost německého volebního systé-mu, která navíc odporuje ústavnímu po-řádku. Ústavní soud v Karlsruhe tak roz-hodl už v roce 2008. Připustil však, že po-dle „protiústavního“ zákona proběhnouještě letošní volby. Jako důvod soudci uvá-děli, že nechtějí stranám komplikovat ži-vot, když přípravy na volby jsou tak dale-ko. Pouze upozornili, že se současnýmmodelem převislých mandátů volí napo-sled a že se systém musí změnit nejpoz-ději do roku 2011.

Situaci ovšem zkomplikovali levicovípolitici, když prohlásili, že pomocí „proti-ústavních“ mandátů nesmí vzniknoutvládní většina. Šlo o taktický tah, kterýměl zabránit pravicovým stranámCDU/CSU a FDP, aby volby získaly prá-vě pomocí převislých hlasů.

Radikálové z Die Linke dokonce ozná-mili, že proti takové většině podají ústavnístížnost, která by výsledky voleb zrušila.

Volby nakonec skončily pravicovou vět-šinou bez pomoci převislých mandátů,pro českého pozorovatele jsou německéústavní spory i tak poučným příběhem.

Také ústavní soudci z Brna totiž zasáh-li do přípravy voleb, když odmítli jejichpředčasný termín v říjnu. Při svém verdik-tu se podrobně odvolávali na německé ús-tavní zvyklosti, které umožňují, aby soudcihodnotili ústavní zákon. Soudci z Brna te-

Vliv německé politikyna vnitřní poměryČeské republiky

Petr Holub


Německo

dy posuzovali ústavní zákon o zkrácení vo-lebního období a skutečně ho zrušili. Tímse volby v důsledku odsunuly o osm měsí-ců.

Na německý příklad se odvolal i ús-tavní soudce Jan Musil, který nesouhla-sil s většinovým verdiktem svých kolegů.Připomněl, že soudci z Karlsruhe siceústavní zákony posuzují, žádný však ješ-tě nezrušili. Přijali za svůj tzv. princip vě-domého sebeomezení. „Princip judicialself-restraint, kterému se Spolkový ústavnísoud podrobil, neznamená zkrácení nebooslabení jeho kompetencí, nýbrž rezigna-ci na to, aby provozoval politiku,“ citovalMusil německý Ústavní soud.

Češi v tomto srovnání postupovali ra-dikálněji, bez ohledu na střednědoboustabilitu politické scény. Jindy se ovšemchování Němců a Čechů shoduje až dogroteskních detailů.

Ani v Česku, ani v Německu neexistuječistý poměrný systém. V Německu může vel-ká strana posílit svou většinu tzv. převislý-mi mandáty, v Čes-ku dělá velkým stra-nám stejnou službud’Hondtův systémpřepočtu hlasů namandáty spojenýs malými volebnímiobvody.

Zavést „spraved-livější“ systém sev obou zemích ob-vykle snaží prosaditstrany, které volebnísystém naposled po-škodil. Dohoda na-příč sněmovnou jevšak vyloučena, pro-tože přinejmenšímjedna velká strana spoléhá na převislé man-dáty či d’Hondtovo přepočítávání.

Kuriózní byl kolaps vůdců obou vel-kých stran po volbách v letech 2005a 2006. V prvním případě vypočetli ex-perti SPD, že strana porazila CDU díkypřevislým hlasům. Sociálnědemokratickýlídr Gerhard Schröder se proto ihned povolbách přihlásil o místo kancléře. Proto-že se pak ukázalo, že CDU přece jen vy-hrála, ukončila blamáž Schröderovu poli-tickou kariéru.

O půl roku později udělal stejnou chy-bu šéf ČSSD Jiří Paroubek. Uvěřil exper-tům, kteří vypočetli, že díky d’Hondtovupravidlu má levice víc mandátů než pravi-ce, které dalo hlasy víc voličů. Proto ozná-mil, že se chystá využít většinu své stranys komunisty. Nakonec se ukázalo, že levi-cová většina neexistuje. Rozdíl proti Ně-mecku byl v tom, že Paroubek na další ka-riéru nerezignoval, jeho fiasko pak patřilok hlavním argumentům, proč není možnésestavit velkou koalici.

Příklad 3: Ekonomickápolitika v období krizeRůzné variace na stejný přístup jsou pro-tikrizové politiky Německa a Česka. Zku-šenost ukazuje, že Čechům by se lepší stu-dium západních vzorů vyplatilo.

Obě země procházejí v posledních letechobdobím spíše opatrných reforem, zprvu za-měřeným na likvidaci rozpočtového schod-ku. V Německu se k nim hlásil kancléř Ger-hard Schröder (SPD), který zavedl v roce

2002 přísný úsporný ba-líček. Omezení vládníchinvestic ovšem vedlok růstu nezaměstnanostia k předčasné abdikacikancléře.

Lépe si vedla v roce2005 kancléřka AngelaMerkelová (CDU). Potěsném volebním vítěz-ství odložila své tehdejšíliberální sliby o záchraněrozpočtu. Pokračovalav investicích, a tím po-mohla ekonomickémurůstu. Byl tak silný, že hov roce 2007 neohroziloani tříprocentní zvýšení

daně z přidané hodnoty, které rozpočtovýdeficit zlikvidovalo.

Česko bylo v tomto směru častěji ne-úspěšné. Pokus o snížení sociálních výda-jů vedl k pádu premiéra Vladimíra Špidlyuž v roce 2004, velmi podobná reforma je-ho následovníka Mirka Topolánka má ješ-tě horší bilanci. Vedla nejen k pádu pre-miéra, ale její nešťastné načasování do ob-dobí počínající světové krize podtrhlo do-savadní ekonomický růst o půl roku dříve,než důsledky krize dopadly na Česko.

Topolánek přitom postupoval podobnějako Merkelová, když vsadil na zvýšení da-ní z přidané hodnoty. Přišel s tím ovšemo rok později, než bylo vhodné.

Ovšem ani vzor Merkelové z roku 2005nestačí. Kancléřka tehdy v boji proti dlu-hům spoléhala na růst exportu. Po krátkékonjunktuře ovšem jeho výpadek koncemroku 2008 přivedl Německo do hlubší kri-ze než okolní země. Programy pro volbydo Bundestagu v září 2009 proto stálečastěji opakovaly, že se ekonomika musípostavit na dvě nohy a že vedle exportubude třeba podpořit domácí spotřebu.

Mainstream volebních programů byljasný. Věřit, že se ekonomika opravdu za-čala probouzet. Podpořit ji dalšími inves-ticemi v příštím roce. V rozpočtu na rok2011 šetřit a o rok později dokonce snížitněkteré daně.

Po vítězství pravice ve volbách se zvý-šila pravděpodobnost, že se daně z příjmupro střední třídu sníží o rok dříve.

Češi jsou v této chvíli netrpěliví a škrtyve výdajích i relativně rozsáhlé zvyšovánídaní včetně dalšího růstu DPH plánují užv příštím roce. Teprve budoucnost ukáže,jak se tento krok Fischerovy vlády osvěd-čí, v Německu by se ale touto cestou pozkušenostech Gerharda Schrödera v roce2002 nikdo nepouštěl. Zvýšení daní povolbách vylučovali i sociální demokraté.

Hlavním argumentem českých politikůpro restriktivní politiku v době krize jerčení „Česko není Německo“. Míní tím,že Češi se nemohou tolik zadlužovat, pro-tože investoři vyžadují na českých dluho-pisech vyšší výnosy než na německých.

„Jak a kdy půjde snížit rozpočtovýschodek a přitom nezadusit počínajícíkonjunkturu.“ Tak definoval týdeník Zeithlavní dilema ekonomické politiky příštívlády. Češi vytvořili rovněž vysoký scho-dek, aby zabránili propadu ekonomiky.V této chvíli ale jdou úvahy o podpoře po-čínající konjunktury stranou a vládní poli-tika likviduje schodek bez ohledu na ná-sledky.

Poučit se, nebo spoléhatPři pádu berlínské zdi se východní Něm-ci projevili jako aktivnější odpůrci Ho-neckerova režimu než Češi a Slováci v bo-ji proti vládě Gustáva Husáka.

Další tuzemský vývojjde popsat jakonávrat k německýmvzorům. Rozhádanévelké strany sicenechtěly zakládatvelkou koalici,zajistily však vesněmovně podporuúřednické vládě JanaFischera.

Nárůst xenofobiev nových spolkových

zemích SRN

Lukáš Novotný

Ve spolkových zemích tvořících bývalou NDR sice dnes žije podstatně méně cizincůnež v zemích bývalého západního Německa, přesto jsou zde výrazně více rozšířenyrasismus a xenofobie. Více než třetina východních Němců vykazuje xenofobní rysy.Vyplývá to z aktuální studie německého nevládního svazu „Volkssolidarität“ provede-né Sociálně-vědeckým výzkumným centrem Berlín-Braniborsko, jejímž cílem bylo re-prezentativním šetřením zjistit, jak východní Němci reflektují po dvaceti letech pádberlínské zdi a transformaci a co jim na sjednoceném Německu vadí. Jedním z no-vých poznatků je, že částečně vyvrací mýtus nespokojených východních Němců.Přesto však nadále platí, že když spolu mluví východní a západní Němci, je zřejmé,že na „sjednocení“ Německa si ještě počkáme.


Německo

Příklady z poslednídoby ukazují, že Ně-mci jsou opatrnější.Když volby skončí pa-tem mezi velkými stra-nami, když se volby or-ganizují v rozporu s ús-tavou, případně kdyžje třeba překonat re-kordní rozpočtový scho-dek, Němci vždy po-stupují podle pravidla„Dvakrát měř, jednouřež“.

Češi se snaží řezat,aniž mají dopředu pro-myšleno byť jen párkroků.

Z pohledu Němec-ka tak může být zají-mavé u sousedů pozo-rovat, jak by dopadlynepromyšlené kroky,ke kterým měli Němcisami sklony, nakonecse jich ale nedopustili.

Pro Čechy vycházíjiná rovnice: čím mé-ně se budou nepřímoinspirovat u těch kva-litnějších výkonů ně-meckých politiků, tímvíce budou odkázánina přímou německoupomoc.

Je to vidět na po-sledním, ekonomickémsrovnání obou národ-ních politik. Pokud Čes-ko nedokáže podpořitkonjunkturu ve svézemi, musí spoléhat naúspěch Německa, sekterým se nakonec sve-ze.

Petr Holub jehlavním analytikeminternetového deníkuaktualne.cz a spolu-pracovníkemČeského rozhlasu 6.

[email protected]

Zřebaže podíl cizinců v tzv. no-vých spolkových zemích SRN či-ní jen dvě procenta z celkového

počtu obyvatel, je zde podstatně vícenež na západě země rozšířena nenávistvůči nim. (Více či méně.) Xenofobní jepodle červencového výzkumu Sociálně-vědeckého berlínského výzkumnéhocentra Berlín-Brandenbursko (1920 res-pondentů), který zadala nevládní orga-

nizace „Volkssolidarität“, 40 procent vý-chodních Němců. Důvod této zvýšenémíry rasové nesnášenlivosti vůči nepo-četné skupině cizinců usídlené na vý-chodě země spočívá jistě v nízké ochotětěchto Němců na spolužití s „Neněmci“.Podobně jako v jiných zemích bývaléhovýchodního bloku se i východní Němciteprve učí to, co předtím neznali: jaké toje žít vedle cizinců. O tom, že se jim to


Německo

dosud víceméně nedaří, svědčí i různéobranné mechanismy východoněmeckéspolečnosti, které vedou vedle nárůsturasové nesnášenlivosti a s tím spojenýchxenofobních klišé mimo jiné i k nadprů-měrné podpoře pravicově extremistic-kých stran, zejména Národnědemokra-tické strany Německa (NPD), usídlenéjiž dnes v zemských sněmech dvou no-vých spolkových zemí a na radnicích ně-kolika měst, Saska a Meklenburska-Předního Pomořanska.

Latentní rasismusVýzkum odhalil, že rasismus již dávnonení jen výsadou neonacistů, nýbrž žeho v agresivní či latentní míře přebírajítaké Němci, kteří se k extremistům ne-hlásí. S rasismem se na východě Ně-mecka potýkají cizinci i příslušníci ná-rodnostních menšin. Někteří z nich do-razili na Východ ze západních spolko-vých zemí po znovusjednocení obou čás-tí s vidinou ekonomického prosazení,ovšem nakonec se dobrovolně v důsled-ku nedobrého společenského klimatupřestěhovali nazpět. Známé jsou přípa-dy, kdy skupinky Němců pronásledujíTurky, Indy či jiné Neněmce. Stalo se tonapříklad při pouliční slavnosti v Mü-gelnu v roce 2007, kdy byla pronásledo-vána a následně napadena asi padesátkaněmeckých a zahraničních Indů. Dáleuvádím vraždu Egypťanky v soudní síniv Drážďanech mladým Němcem, kterýji navíc slovně urážel a obviňoval z isla-mismu. Podle magazínu Focus měl tentomuž prohlásit, že „neevropské rasy“ ne-mají právo v Německu žít. „Není v po-řádku, že tato monstra odtud po 11. zářínikdo nevyhodil,“ řekl krátce před vraž-dou soudci.

Pravděpodobnost, že cizinci budou fy-zicky napadeni na veřejných prostran-stvích, je s ohledem na statistiky policie navýchodě země 25krát větší než v zemích sta-ré Spolkové republiky. Rasismus a xenofo-bie jdou v nových spolkových zemích rukuv ruce s nespokojeností se současnými po-měry a touhou vrátit se před rok 1989. Taovšem není tak velká,jak je často prezento-váno. Rozhodně se ne-potvrdila často trado-vaná představa jen ne-spokojeného „výcho-ďáka“.

Každý čtvrtý Ně-mec se podle aktuál-ního průzkumu „Volks-solidarität“ považujeza poraženého ně-meckého sjednocení,pod čímž lze rozumětto, že se jim nedařílépe než před rokem1989. Desetina dotá-zaných by raději nadále žila v komunistic-ké NDR.

Hodnocení výsledků revoluce z roku1989 a následného sjednocení Německana základě výpovědí „svědků doby“ jepřitom velmi komplikované, protožemezitím jedna generace ve východnímNěmecku (3 miliony) zemřela, jedna no-vá přišla (1,8 milionu) a miliony lidí dozemě přišly (1,6 milionu) nebo ji opustily(2,7 milionu). Z toho je patrné, že porov-návat poměry dnes s dobou před rokem1989 je schopno jen 60 procent východo-německé veřejnosti. Když přesto porovná-me tato čísla s časovými řadami, které„Volksolidarität“ sleduje ve výzkumech odroku 1990, zjistíme, že (byť jen) pomalu

(tak přesto) narůstá sociální spokojenosta pozitivní hodnocení individuální ekono-mické situace Němců z východních spol-kových zemí.

Roste spokojenostK těm, kdo sami udávají, že jim znovu-sjednocení Německa přineslo spíše či jen

ztráty, řadíme nejvíceobčany ve věku 50 až60 let, častěji se jednáo nezaměstnané či oby-vatele menších města venkova. Pozitiva na-opak převládají u vy-sokoškoláků a podni-katelů. Výzkum všakdo značné míry relati-vizoval nespokojenosttěchto Němců: V roce2009 je totiž v novýchspolkových zemích vel-mi či „jen“ spokojenose svou životní situací82 procent občanů.

Nespokojeno je 17 procent z nich. Jak sezdá, daří se překonat propad v podílu spo-kojenosti ve veřejnosti, ke kterému došlonejprve ihned po převratu, kdy najednoubyla celá řada východních Němců kon-frontována se zcela jiným hodnotovými ekonomickým systémem, poté však takév následujících letech, tím posledním bylpokles v letech 2002 a 2003 v souvislos-ti s tehdejšími hospodářskými, a zejménasociálními opatřeními (Hartzovy reformy).Naopak aktuální konkrétní kroky sociál-ní politiky velké koalice CDU/CSU a SPDjako zvyšování důchodů či „ochrana přiztrátě práce“ v podobě krátkodobé vyššífinanční podpory se setkávají u veřejnostivětšinou se sympatiemi. Výzkum zcela vy-vrací představu, že by na východě Ně-mecka měla panovat nespokojenost s in-dividuálními ekonomickými poměry oby-vatel, či že by se dokonce tato nespoko-jenost měla prohlubovat. Z poznatků vý-zkumu „Volkssolidarität“ naopak plyne, žev Německu převládá u mužů i žen vesměssouhlasné stanovisko s individuálními fi-nančními i jinými poměry. To dokládajítaké statistiky, podle nichž se nůžky mezizápadem a východem země skutečně za-vírají. Na počátku devadesátých let ještě

Výzkum odhalil, žerasismus již dávnonení jen výsadouneonacistů, nýbrž žeho v agresivní čilatentní mířepřebírají také Němci,kteří sek extremistůmnehlásí.

Tabulka: Průměrný výdělek domácností – porovnání západ–východ

1990 1997 2008

Německo (v eurech) – 1327 1390

Západ (v eurech) 1343 1373 1444

Východ (v eurech) 835 1137 1149

Podíl východ–západ (v %) 62,2 82,8 79,6

Zdroj: Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung (DIW)


Německo

východoněmecké platy dosahovaly 62procent průměru západu země, v roce2008 to již bylo bezmála 80 procent. Něm-ci z východu země to však ve svých po-stojích často nejsou schopni rozeznata ocenit.

Pokud jsou Němci z východu dotazo-váni na to, co jim nejvíc vadí, odpovídají,že vydělávají méně než na západě (zatím-co u západních Němců převládá většino-vě spokojenost s platovým ohodnoce-ním), že se celkově jen velmi pomalu vy-rovnává životní úroveň a dále také sociál-ní nejistota. Jen čtvrtina dotázaných Něm-ců z východu se cítí být rovnoprávnýmiobčany Spolkové republiky. Každý třetívýchodní Němec považuje svou ekono-mickou situaci za dobrou, přičemž zají-mavé je, že se toto číslo zmenšuje. Porov-náme-li výsledek s výzkumem z roku1999, zjistíme, že tehdy svou ekonomic-kou situaci jako dobrou hodnotilo 47 pro-cent východních Němců. Pokud jde o vý-hledy do budoucnosti, více než polovinavýchodních Němců očekává částečné čirazantní zhoršení své ekonomické situa-ce. Dnes se 46 procent východních Něm-ců samo označuje jako střední vrstva, ce-lých 51 procent se nadále považuje zavrstvu nižší „pracující“. Statisticky se taksice ekonomický propad pomalu vyrov-nává, „pocitově“ však nadále přetrvává.S těmito argumenty také umně pracujezejména postkomunistická strana Die

Linke, která se snaží poukázat na to, jakse dříve žilo lépe než dnes a že NDR ne-byla tak špatná, jak bývá někdy líčená.U části veřejnosti za tuto „ostalgii“ sklízíobdiv.

„Opravdoví“ spolkovíobčanéPouze čtvrtina východních Němců se cítíbýt „opravdovými spolkovými občany“.To je jen o 16 procent více než v roce1997. Všeobecně platí, že čím mladší ob-čané jsou, tím vyšší tato identifikace je.Celých 60 procent se však necítí být pří-slušno ani k systému NDR, ani NSR, na-cházejí se tedy v jistém hodnotovém, alei politickém a ekonomickém vakuu. Jakpíší vědci ze Sociálně-vědeckého berlín-ského výzkumného centra Berlín-Bran-denbursko, je u značné části východoně-mecké veřejnosti patrný pocit, že jsou ne-rovnými spoluobyvateli Německa, „obča-ny druhé kategorie“. Ten však, jak říkáGunnar Winkler, prezident „Volkssolida-rität“, nesouvisí ani tak s celkovou nespo-kojeností, nýbrž „s absencí možností mo-ci nějak vlastním přičiněním ovlivnit vy-rovnávání životních podmínek se zápa-dem“.

Jen třetině obyvatel NDR starších 35let připadá, že je jejich existence v rámcisjednoceného Německa nějak platná, žetedy jejich život ve sjednoceném Němec-ku má smysl. Další třetina sdílí tento ná-

zor částečně. Za skutečné „spolkové ob-čany“ se považuje jen čtvrtina východníchNěmců. Statistiky skutečně v mnoha ohle-dech spíše dokumentovaly existenci dvojí-ho Německa: Na východě je nezaměstna-nost až dvojnásobně vyšší než na západězemě, z největších šedesáti firem v zemijich jen osm sídlí v nových spolkových ze-mích, navíc skoro všechny v hlavním měs-tě Berlíně. Také s ohledem na tento nepo-měr si zhruba každý desátý člověk přejejednoznačně návrat NDR, přirozeně semčastěji patří nezaměstnaní či lidé s nižšímsociálním statutem.

Tato skepse sice poněkud nahlodává ví-ru v demokracii, přesto však stále velkávětšina obyvatel nových spolkových zemí(67 procent) považuje demokracii a de-mokratický vývoj v nových spolkových ze-mích za důležitý a správný. Současně všaktaké takřka dvě třetiny východních Něm-ců vyžadují větší spoluúčast na rozhodo-vacích procesech a menší závislost naspolkové politice. Konkrétně by uvítali ví-ce možností rozhodování v referendech.Ruku v ruce s tím jde i důvěra v politikua politiky. Jen jedno procento dotazova-ných věří na volební sliby – to je v super-volebním roce 2009 žalostně málo. Natom nic nemění ani ta skutečnost, žev současnosti je kancléřkou Angela Mer-kelová, sama původem z východního Ně-mecka.

V porovnání s ostatními dřívějšími so-cialistickými zeměmi však transformacev bývalé NDR bezesporu dopadla nejlépe,nezastupitelnou roli zde přirozeně sehrálzápad Německa. Na to upozorňuje takéRichard Schröder ve své knize „Nejdůle-žitější omyly německé jednoty“: „Zevšech bývalých komunistických zemí mávýchodní Německo jednoznačně nejvyššíživotní standard a nejlepší infrastruktu-ru.“ To, že to pro bývalé východní Němcebyla „hvězdná hodina“ sjednocení, tedyjakési znovunarození, však tamní občanénijak jednoznačně neberou.

Lukáš Novotný působí naInstitutu mezinárodních studií FSV UKv Praze a na Katedře politologiea filozofie UJEP v Ústí nad Labem.

[email protected]

Graf: Osobní hodnocení sjednocení Německa po 19 letech

Odpověď na otázku: Co Vám sjednocení přineslo?

Zdroj: stz/leben 2009

nic

především ztráty

více ztrát než zisků

zhruba stejně zisků i ztrát

více zisků než ztrát

především zisky9 %

5 %

18 %

30 %

20 %

18 %


Německo

Ohledy na východoněmeckébratryPřed rokem 1989 mohl být americký do-lar vůči československé koruně směňovánv pěti různých kurzech. Proč by pak prozemi, která byla naším sousedem na zá-padní hranici, nemohly existovat dva ofi-ciální názvy. V tomto případě to nebylproblém označovaného, ale označujícího.Chytrá horákyně taky nesměla v pohádcepřijít ani nahá, ani ustrojená. Zůstat loa-jální k bratrské zemi ze socialistického tá-bora, k Německé demokratické republice,a současně konečně upravit vztahy s důle-žitým ekonomickým partnerem je přecemožné, i když to vyvolá drobné kolize.

Předtím byla praxe jednoduchá. Porov-náme-li například Kapesní atlas světa (Kar-tografické nakladatelství, Praha 1967)a příslušnou příručku Adolfa Müllera

z edice Zeměmi světa (Svoboda, Praha1967), u obou je uveden český oficiálnínázev „Německá spolková republika“ ja-ko ekvivalent k „Bundesrepublik Deutsch-land“. Na mapách je to stejné.

Po navázání diplomatických stykůmezi ČSSR a NSR (11. 12. 1973) a vstou-pení v platnost Smlouvy o vzájemnýchvztazích mezi ČSSR a NSR (19. 7. 1974)by nejspíše mělo dojít (mohl by se do-mnívat dnešní poučený občan) ke změněčeského oficiálního názvu, jenž by sku-tečně odpovídal německému originálu.Zachytily tyto změny alespoň knihy ency-klopedického charakteru? Téměř ne.

Slovník spisovného jazyka českého, dílIII, M–O, uvádí u hesla německý odkaz„N-á spolková republika“, díl V, R–S, uvá-dí u hesla spolkový odkaz „Německá s-árepublika“ (Academia, Praha 1989). Čes-

ko-německý slovník, díl I, A–O, uvádíu hesla německo/ost odkaz „N-á spolkovárepublika (NSR) Bundesrepublik Deutsch-land (BRD)“ (Státní pedagogické nakla-datelství, Praha 1983). Pouze v Malé čes-koslovenská encyklopedii, díl III, je v hes-le Německá spolková republika uvedenodále „NSR, Spolková republika Německa,něm. Bundesrepublik Deutschland“ (Aca-demia, Praha 1986). Nicméně mapa máopět popisek „Německá spolková republi-ka“.

Ostražitosti není nikdy dostDo hry totiž vstoupilo právě jako chytráhorákyně Federální ministerstvo zahra-ničních věcí (FMZV) ČSSR, které před-pokládalo zvýšenou intenzitu styků mezioběma zeměmi. Jakákoli zvýšená intenzi-ta styků znamenala zvýšenou intenzitu os-tražitosti. Aby československé úřady, or-ganizace a instituce a jejich představitelépostupovali shodně, vydalo FMZV 30. 7.1974 Oběžník čj. 015.300/74-4 (stupeňutajení Tajné) s názvem Styky s Německouspolkovou republikou a velvyslanectvím Ně-mecké spolkové republiky v Československésocialistické republice.

V bodě 4 tohoto oběžníku se psalo: Ná-zev „Německá spolková republika“ včetnězkratky „NSR“ zůstává k dispozici pro vnitř-ní (domácí) potřebu, zejména pro čs. sdělo-vací prostředky, publikace apod.

Názvu „Spolková republika Německa“,uvedeného v textu Smlouvy o vzájemnýchvztazích mezi ČSSR a NSR, se používá vedvoustranných dokumentech, sjednávanýchs NSR, a v oficiální korespondenci s úřadyNSR, včetně velvyslanectví NSR v Praze.

NSR vs. SRNaneb Když jde jen

o slovíčkaVladimír Trojánek

Jméno (osobní a příjmení) je individualizačním znakem každého občanaa podstatné je, co je zapsáno v matrice. Nejde tedy jen o pojmenování, alei o uznání, o shodu. Podobné je to u oficiálního názvu státu (v každodenní pra-xi zapomínáme, že tato shoda není důležitá pouze pro oblast mezinárodníchvztahů, ale má vliv i na vnitrostátní komunikaci). Současné spory mezi Řec-kem a Makedonií, která sice vyhlásila v roce 1991 samostatnost jako Republi-ka Makedonie, ale do OSN byla přijata až v roce 1993, kdy Řecko akcepto-valo kompromisní, nicméně prozatímní název Bývalá jugoslávská republikaMakedonie (Former Yugoslav Republic of Macedonia, FYROM), nám mohoupřipadat nesmyslné. Ale výrazně například zasahují do fungování NATO – Ma-kedonie v roce 2008 na bukurešťském summitu nedostala pozvánku ke vstu-pu do Aliance a koncem téhož roku podala na Řecko žalobu k Mezinárodní-mu soudnímu dvoru. Makedonie název FYROM nepoužívá. Česká republikase ale nemá co divit. V podobné „vícejmennosti“ (i když opačně) fungovalaČSSR více než 15 let.


Německo

Německé a cizojazyčné označení NSRzůstávají beze změny.

Na základě „posledního vývoje“ (léto1974) byl oběžník doplňkem z 30. 7.1974 upraven.

Bod 4 pak zněl na konci druhé věty:(...) sjednávaných v NSR, a při oficiálníchpříležitostech (mezistátní a mezinárodnísetkání apod.). Nedoporučuje se zavádětzkratku SRN.

Aby to bylo ještě zamotanější, pak jenutné citovat bod 3: Při společné účastiNDR a NSR na ak-cích v ČSSR je ne-žádoucí, aby vlajkyobou německých stá-tů byly umístěny ved-le sebe. Doporučujese, bude-li to možné,volit jednu z těchtovariant:

a) vlajku ČSSRumístit uprostřed,okolo vlajky ZSS(čti zemí socialis-tického společen-ství – pozn. aut.),dále vlajky dalšíchstátů bez abecedního pořádku (vlajku NSRumístit přitom co nejdále od vlajky NDR),

b) vlajku NSR zařadit dle abecedního po-řádku pod písmeno „S“ (Spolková republi-ka Německa).

Tváří se to jako „N“, vypadá to jako„N“, ale když je třeba, tak je to „S“.

Další komplikace pro českosloven-skou stranu by mohla nastat při pre-zentaci „Západního Berlína“ (ZB). Bezkomentáře uveďme novelizovaný bod6.

Při společné účasti z NSR a ZB na vý-stavách a veletrzích apod. v ČSSR jest po-stupovat takto:

Účastníci ze Západního Berlína seumísťují odděleně od expozice NSRv jednom, případně – vyžádá-li si to cha-rakter a struktura výstavy – v několikastáncích. (Rozumí se tím, že západober-línský stánek bude vedle, avšak výrazněodděleně od expozice NSR.) U každéhostánku ZB se umísťuje vlajka ZB (stolnívlajka apod.) o rozměrech 30 x 18 cma tabule s tímto textem v češtině (slo-venštině):

= Účast z Berlína (Západního) je v sou-ladu s přílohou IV bodem 2 d/ Čtyřstran-né dohody z 3. 9. 1971, jež stanoví, že „oso-by s trvalým bydlištěm v západních sekto-rech Berlína se mohou účastnit meziná-rodní výměny a výstav společně s účastníkyze Spolkové republiky Německa“.

Čtyřstranná dohoda rovněž stanoví(část II bod B, příloha II bod 1), že „spo-jení mezi západními sektory Berlínaa Spolkovou republikou Německa budouzachována a rozvíjena, přičemž se přihlíží

k tomu, že tyto sektorytak jako dosud nejsousoučástí Spolkové repub-liky Německa a rovněž jínadále nebudou spravo-vány“. =

V katalozích se zápa-doberlínští účastníci uvá-dějí v samostatné rubricehned za NSR. Uvádí se téžstejný text jako na tabuli(tabulích) u západober-línského stánku (západo-berlínských stánků).

Vlajka Západního Ber-lína se u vchodu na výsta-

viště (před pavilonem) nevyvěšuje.Poznámka a): Název „Západní Berlín“

včetně zkratky „ZB“ zůstává k dispozici provnitřní (domácí) potřebu, zejména pro čs.sdělovací prostředky, publikace apod. V ofi-ciálních dokumentech a při oficiálních pří-ležitostech, též v korespondenci s úřady NSRnutno používat těchto označení – „Berlín(Západní)“, „Berlin (West)“, „západní sek-tory Berlína“.

Poznámka b): Západoberlínskou vlaj-ku nutno užívat přesně dle oficiální podo-by (vzor má k dispozici FMZV); zejménaje třeba vyvarovat se zaměňování západo-berlínské vlajky za vlajku hlavního městaNDR Berlína (jsou zde značné rozdíly).

NSR zařadit pod písmeno „S“; vedle,avšak výrazně odděleně; vnitřní (domá-cí) potřeba...

Chytrá horákyně se proměnila v Hu-go Pludka z Havlovy Zahradní slavnos-ti. Ale ani on by to lépe nevymyslel.

Vladimír Trojánek pracujev nakladatelství ÚMV. [email protected]

Na letošní rok připadá dva-cáté výročí pádu berlínské

zdi. Píše se často o tom, že stáleještě přetrvávají „zdi v hlavách“běžných Němců – na západěi východě země. Odpovídá toi Vaší zkušenosti?

Proč by pro zemi,která byla našímsousedem nazápadní hranici,nemohly existovatdva oficiální názvy.V tomto případě tonebyl problémoznačovaného, aleoznačujícího.

„Německoneníjenomstát, alei svět,“

říká spisovatel, diplomat a bývalý čes-ký velvyslanec v Německu JiříGruša. O regionálních rozdílechv Německu, geopolitických souvis-lostech sjednocení země, o tom, jaksi Češi vysloužili své komplikace naprotestantském německém severua komplexy na katolickém jihu a o ro-li „pozitivního paradoxu podřadnosti“v česko-německých vztazích s nímhovořil Robert Schuster.


Německo

Je to metafora a jako každá metafora tosedí i nesedí. Vytváření národa a státu, te-dy to, čemu se dneska říká nation and statebuilding, je dlouhý a často krvavý proces.V Německu byl ukončen teritoriálně tepr-ve před dvaceti lety. Spirituálně má ještěpár položek, které je nutno vyřídit. Jakovždy existují winner and looser, vítězovéa poražení. Ačkoli dlouhodobě vydělaliNěmci jako species, východoněmecký re-žim měl stoupence, aparátčíky a policajty,kteří v nových poměrech nenašli stejnéuplatnění, obdrželi však stejná práva jakovšichni ostatní občané. K nim se přidružu-jí lidé, kteří se cítí nebo opravdu jsou mi-mo hru. Není jich méně než u nás. Nostal-gie je tedy, jak se zde říká, také „ostalgie“.

Má sociální, historické a politické kořeny.Nalevo narudlé, napravo nahnědlé. Svobo-da je vždycky konkurence, konkurence jevždycky měřitelnost. Kdo umí stovku za9,7, je osamělejší než ti, kteří ji běhají za14,6. Profit sekulárních proroků začínalvždycky tvrzením, že 9,7 je podfuk vejtahůa štrébrů. A protože život, kde se nezávodí,je obecný lidský sen, budou nám vždyckyslibovat rajský stadion bez hodinek.

Žijete v Německu, navíc v jeho západníčásti, v Porýní, jež má možná mentali-

tou, stylem života blíž k Francii než třebak Přednímu Pomořansku a vůbec k někdejšíNDR. Jak lidé ve Vašem okolí hodnotí po 20letech sjednocení země?

To je zajímavé, zrovna nedávno jsemčetl ve zdejším General Anzeigeru inzerát,který na Vaši otázku vlastně odpovídá.Šlo o parte pro muže jménem BretzelHein, po našem cosi jako Preclíkový Jind-ra. Postaršího pána, který v bonnskýchkavárnách nabízel toto pečivo, které mámostatně taky dost rád. Kdoví, jestli měl li-cenci, ale určitě ho nikdo neudával, že jimožná nemá. Na to parte se totiž složilijeho zákazníci a složili ho jako báseňv místním dialektu asi takto: sedíš vedlePetra v nebi se svým velkým košíkem, ten,kdo z nás tam ještě nebyl, projde jens tvým preclíkem. Závist tu není ctnosta pomluva vás diskvalifikuje.

Uvědomují si Němci geopolitické souvi-slosti sjednocení – například posun do

středu kontinentu? Všímají si obav v Polskua České republice z určitého sbližování nebospolupráce Německa s Ruskem?

Inu, to je jejich starý problém. Richardvon Weizsäcker to kdysi precizně formu-loval: Mittellage heißt Niederlage. Neboli:střední poloha je porážka, být „mezi“ ně-čím znamená vždycky být „pod“ něčím.Pro mladší politickou garnituru, kteráv Toskánsku vedla pravý život a doma le-vé kecy, to už nebyl úkol, a tak často ris-kovala víc, než měla nebo musela. Putina Rasputin jsou pro ni švédské ABBA po-jmy. Ale protože zmíněná garnitura, jakřečeno, se skládá z hédoniků, a nikoli he-roiků, měli bychom ji brát ležérněji a ne-zjednodušovat jí její nezájem o nás našímprovinčním patriotismem.

Jak velké jsou ve skutečném životě rozdílymezi jednotlivými německými regiony?

(klasické napětí mezi Hamburkem a Bavor-skem nebo Saskem)?

Vraťme se zase k Bonnu či rýnskémuKolínu, tady si dělali z Prušáků srandudřív než my. Německo je, opakuji se, neje-nom stát, ale i svět. Mezi bonnskou něm-činou a bavorskou je větší rozdíl než mezičeštinou a slovenštinou. Hamburk a Stutt-gart jsou jako Praha a Krakov. Dlouho by-la náboženská hranice důležitější než na-cionální. My jsme si své komplikace vy-sloužili na protestantském severu a svékomplexy na katolickém jihu. Němci do-dnes užívají sousloví Weißwurstgrenze...

foto Peter Burgstaller


Německo

hranice bílé klobásy. Na severu ji jedí jakomy nanejvýš o Vánocích či na Silvestra,na jihu celý rok. Tuto hranici tvoří řekaMohan, která pramení kousek za Aší.Kulturní koherence byla však nakonec sil-nější než politická konkurence. Němčinaa stát – viz Rakousko a Švýcarsko, nemu-sí být identické.

I přes decentralizaci z roku 2000 je Českov porovnání s Německem stále ještě vylo-

ženě centralizovaným státem, kde se nejdů-ležitější věci odehrávají v Praze, která je poli-tickým, kulturním i společenským centremzemě. Co Berlín – už také znovu nabyl rolipolitického a společenského centra, aneboto už vzhledem k dlouhému rozdělení městanení ani možné, případně i žádoucí?

Moderní propojenost světa je decentra-lizace. Rozdíl mezi centrem a periferiímizí. Já nyní odpovídám na vaše otázkyelektronicky. Doby, kdy se muselo kočáremdo centra, aby si vás někdo všiml, jsou pryč.Internet, telefon, fax, televize atd. jsouprostředky demarginalizace. Totalitní sys-témy implodují proto, že nemohou udržetcentrální kontrolu cen-trálních komitétů. Pe-riferie končí, každý bodmůže být centrum. In-teligenční kvocient jehlavní surovina sou-časného světa. Berlín jimnoží, Praha ji začínáztrácet.

Jaký je obraz Čechůa Česka v Němec-

ku? Existují nebo exis-tovaly podobné „bariéryv hlavách“ i ve vztazíchČechů vůči Němcům?

Samozřejmě. Zrov-na jsem napsal před-mluvu ke knize Muri-el Baive a BertholdaMoldena, kteří se vý-zkumem těchto obrazů zabývali na česko-rakouské hranici (Gmünd–Velenice). Bylito mí spolupracovníci na vídeňské Diplo-matické akademii. Výsledky ukazují skorofatální stabilitu hlavních stereotypů. My jsmefušeři a falešníci, Rakušané náfukové a pi-tomci. Na česko-bavorské hranici je tomu

podobně. Na česko-saské máme díky spo-lečné zkušenosti z časů ČSSR a NDR spo-lečné mindráky, a tím i méně vytahování.À propos, tento pozitivní paradox podřad-nosti (PPP) v česko-německé relaci by stáltaké za výzkum. Český překlad této studievyjde v Brně. Logicky platí, že s přibývají-cí vzdáleností ubývá jak informační, takdezinformační báze. I když v Hamburku,kam ústí Labe, se o nás dost ví.

Z laického pohledu by se mohlo zdát, žepokud se stane spisovatel nebo obecně

umělec diplomatem, velvyslancem nebo i mi-nistrem, tak má možná daleko větší „svobo-du“ dělat v té funkci i nekonformní věci – tře-ba v porovnání s klasickým zástupcem toho-to povolání – což může v určitých vypjatýchsituacích velmi pomoci. Cítil jste třeba i Vyněco podobného během Vašeho působenív Německu, kdy byly vztahy mezi oběma ze-měmi na bodu mrazu?

Máte pravdu, ale taková svoboda je dílemhistorického momentu. Brzy se dostanetedo soutěže s lidmi, kteří nejsou civil servant,ale servil observant. Tedy ne státní úřední-

ci, ale stádní úlisníci.Bylo jich habaděj, mněvšak pomáhalo, žejsem svou autoritu ne-odvozoval ze stávají-cích aparátů. To fun-govalo dokonce i přirozpadu federace; od-stoupil Havel a mnozílidé v Mnichově či Bra-tislavě si mysleli, žez naší smlouvy s Ně-meckem nic nebude,protože Češi dostanouna frak. Mysleli si, ženastal konec chybnékonstrukce (das Endeeiner Fehlkonstrukti-on) jménem Česko-slovensko. Byl to všakkonec jejich iluzí, pro-

tože Češi a Slováci se tenkrát díky česko-slovenským zkušenostem zachovali chytřejinež jejich někdejší němečtí spolukrajanév roce 1918. Těšili se, že zmizí i velká smlou-va s Německem. Zajel jsem tedy pro ni doPrahy a předal ji ministru zahraničí Kin-kelovi sám. A ten ji s radostí přijal. Byl jsem

tedy na chvilku mimořádný a zplnomocněnývelvyslanec v nejpůvodnějším slova smyslu.

Byly doby, kdy byli spisovatelé považová-ni za velké společenské autority a PEN-

klub byl vlivnou institucí. Změnilo se na tomza posledních dvacet let od skončení rozdě-lení světa něco?

Inu, literát ve světě obrazu spíše než li-ter mění roli. Také jeho národní a mezi-národní spolky ji mění. „Pictoratura“ jenová forma literatury. Mluvící obrazy ma-jí větší autoritu než píšící autoři. To nenívina PEN-klubu. Ten si organizačně po-lepšil, že by si však mohl pořídit nějakouPEN-TV, je nepravděpodobné. Přesto –jeho budoucnost je dobrá. Má globální,nenacionální a nenacionalistickou defini-ci psaní. Fakt, že se situace literátů v Ev-ropě zklidnila, neznamená, že je jinde mé-ně dramatiky. Jenom v tomhle půlrocejsme zaznamenali 644 obzvlášť krutýchpřípadů pronásledování, z toho devětvražd.

Kde jsou podle Vás spisovatelé, pokudse vyjádří k nějakému aktuálnímu prob-

lému, slyšet víc – v Německu, nebo v Česku?V menších jazycích a menších zemích

hraje literatura větší roli, trpí však, jak siuž před sto lety poznamenal Kafka na na-ši a jidiš adresu, snadnou zneužitelnostíke krátkodobým a lokálním účelům.

Jiří Gruša vystudoval filosofiia historii na Univerzitě Karlově v Praze.Spoluzakládal časopisy Tvář a Sešity promladou literaturu. V roce 1968 mu bylozakázáno publikovat. Byl signatářemCharty 77. Během studijního pobytuv USA byl v roce 1981 zbaven občanstvía nemohl se vrátit do Československa.Až do roku 1990 žil v emigraciv německém Bonnu. V letech 1991 až1997 byl československým a pozdějičeským velvyslancem v Německu,v letech 1998–2004 byl velvyslancemv Rakousku. V období 1997–1998 bylministrem školství, mládežea tělovýchovy. V letech 2004–2009 bylředitelem Diplomatické akademie veVídni. Od roku 2003 stojí v čelemezinárodního centra PEN klubu.

Moderní propojenostsvěta jedecentralizace.Rozdíl mezi centrema periferií mizí.Doby, kdy se muselokočárem do centra,aby si vás někdovšiml, jsou pryč.Internet, telefon, fax,televize atd. jsouprostředkydemarginalizace.


Dva pohledy

Česko-německé vztahy dvacet let po pádu železné oponyci Německa geograficky vzdalujete odČeska, tím se představy stávají méně de-tailnější. Ale celkově se vnímání pozitiv-ně změnilo. Němci jezdí ve Škodovkách,obdivují, jak výrazně Česko ekonomickydohnalo ztrátu minulých desetiletí, a při-jíždějí k sousedům v zástupech jako tu-risté. Pro mnoho mladých je dnes Praha„party městem“ srovnatelným s Berlí-

nem, Paříží nebo Londýnem.A dnes, dvacet let po převratu, simnozí Němci na západě i výcho-dě vděčně připomínají, co uděla-li Češi v roce 1989 pro sjednoce-ní Německa.

HJS: Česku je věnována po-zornost vždycky, když tam zrovnahoří: když má například Praha po-tíže s předsednictvím v Evropskéunii, když se země zmítá ve vni-tropolitickém chaosu nebo kdyžprezident Václav Klaus zase jed-nou uráží zbytek Evropy. V tako-výchto situacích se člověk můžestále častěji setkat s názorem, žepokud nechtějí Češi patřit doEvropy, tak ať ji opustí, že by alepředtím měli vrátit všechny pro-středky z evropských fondů, kteréaž dosud tak radostně přijímali.Naproti tomu pozitivně je vní-mána skutečnost, že zejména mla-dí Češi se dokáží stále častěji po-stavit tváří v tvář vlastním dějinám(a také vlastním selháním). Na-opak nepochopení vyvolává u ši-roké německé veřejnosti, která je

skeptická vůči Američanům, české soli-térství ve vztahu k Washingtonu, jako tomubylo například u americké protiraketovéobrany.

Christina Janssen jezpravodajkou německéhoveřejnoprávního rozhlasuDeutschlandradio v České republice.

Hans-Jörg Schmidt jezpravodajem německého deníku DieWelt v České republice.

daleko silnější než u „běžných“ lidí na uli-ci. Ale skutečně málokdo považuje Něm-ce za sympatické; většina o nich tvrdí, žejsou chladní a příliš perfekcionističtí.

HJS: Představy o Německu se nijak vý-razně nezměnily. Stále přetrvává představa,že Němci jsou bohatí, i když to už sotva od-povídá skutečnosti. Německo, coby stát, jestále vnímáno tak, že poučuje ostatní a je

přesvědčeno o své pravdě. Kritika od Něm-ců bývá Čechy přijímána jenom velmi těž-ko, a to i v případech, kdy s ní Češi v jád-ru souhlasí. Vůči Německu je stále ještě pa-trná zásadní nedůvěra. Podobně kritickyjsou v Česku vnímány dohody mezi Ně-meckem a Ruskem.

3Jaký obraz o Česku je rozšířený v Ně-mecku? Všímá si Česka vůbec někdo?

ChJ: Obraz Česka v Německu ječasto stále ještě zatížený různými klišé:knedlíky a pivo, Pražský hrad a Karlůvmost, Dvořák a Kafka. Čím víc se v rám-

1Co podle Vás přineslo uvolnění do česko-německých vztahů, jež se zdály být v po-

lovině 90. let ve zcela bezvýchodné situaci?ChJ: Na prvním místě bych uvedla Vác-

lava Havla, jehož Němci dodnes uctívajía jenž velmi brzy natáhl ruku k usmíření.Kromě toho je třeba samozřejmě zmíniti velmi obtížně dosaženou česko-německoudeklaraci z roku 1997 a možná i skutečnost,že vyhnanecké organizacev Německu po letech agre-sivní rétoriky pomalu přistu-pují na pragmatičtější linii. Zevšeho nejvíc je ale třeba zmí-nit dobré sousedské vztahyv příhraničních oblastech,což je zároveň i něčím, co sekaždodenně rozvíjí, dále pakvýměny mezi školami a těsnéhospodářské vztahy. Na těch-to úrovních pokročilo smíře-ní dost daleko, avšak oblastpolitiky za tím poněkud po-kulhává.

HJS: Za prvé to byl ros-toucí počet každodenních set-kání „normálních lidí“ obounárodů, jež u Čechů pomoh-la odstranit mnohé z jejich pů-vodní obav. Za druhé je třebauvést jasný postoj vlád kanc-léře Gerharda Schröderaa kancléřky Angely Merkelo-vé, že německá zahraničnípolitika je formulována v Ber-líně, a nikoli v Mnichově. Zatřetí to byla i gesta podobnátomu, které učinil tehdejší český premiér JiříParoubek vůči sudetoněmeckým sociál-ním demokratům.

2S jakými představami o Německu sev souvislosti s Vaší prací zahraničního

zpravodaje dnes setkáváte u Čechů?ChJ: To záleží, na koho narazím.

Mladí lidé jsou v zásadě otevření a nema-jí žádné předsudky. Zeptáte-li se o něcostarších lidí, setkáte se občas s historickypodmíněnými (a pochopitelnými) před-sudky. Mezi intelektuály, s nimiž hovo-řím, jsou sympatie vůči Německu často

Mladí lidé jsouv zásadě otevře-ní a nemajížádné předsud-ky. Zeptáte-li seo něco staršíchlidí, setkáte seobčas s histo-ricky podmíně-nými (a pocho-pitelnými)předsudky.

Kritika od Něm-ců bývá Čechypřijímánajenom velmitěžko, a toi v případech,kdy s ní Češiv jádru souhla-sí. Vůči Němec-ku je stále ještěpatrná zásadnínedůvěra.

Hans-JörgSchmidt

ChristinaJanssen

O povaze moci:vzestupPetera Mandelsonana křídlech krize

Michal Mravinač

Ekonomická krize zasáhla Velkou Británii dříve a vážněji než většinu vyspělých západoevropských států. Ten-to otřes v kombinaci se skandály ohledně poslaneckých příjmů hrozil položit slábnoucí labouristickou vládupremiéra Browna. Gordon Brown však přestál jak nátlak opozice, tak rebelii vlastní strany. Za jeho přežitím sto-jí zejména jeden muž: Peter Mandelson – v současnosti pravděpodobně nejmocnější ministr v poválečné his-torii Velké Británie. Dokáže Lord Mandelson zachránit New Labour?


Zeměmi světa

Tony Blair jednoho dne pozna-menal, že přeměna britské La-bouristické strany z tradiční

levicové organizace na „New Labour“bude úplná, až si její členové oblíbíPetera Mandelsona. Realizace tétopředstavy Tonyho Blaira se však dominulého roku zdála veskrze neprav-děpodobná. Peter Mandelson si vy-sloužil neblahou reputaci mistra lout-kaře. Jeho ambice ho dovedly až navysoké ministerské posty, z nichž mu-sel v letech 1998 a 2001 dvakrát re-zignovat. V obou případech hrály rolizvěsti o službách a protislužbách probohaté přátele. A byl to právě Gor-don Brown a jeho kádry, kdo Man-delsona srazil z vyšších sfér. Jak u vo-ličů, tak u svých spolustraníků seMandelson zapsal jako mistr politic-

ké manipulace – nikoli jako serióznípolitik.

Výraz premiérovazoufalstvíO to větší překvapení nastalo, když se3. října 2008 Peter Mandelson navrátildo britského kabinetu. Jeho nový postministra pro obchod, podnikání a re-formu právního rámce (Department ofBusiness, Enterprise and Regulatory Re-form – BERR) vyvolával úsměvná při-rovnání s postavou Jamese Hackera. Ja-mes Hacker byl ústředním charakterembritského satirického seriálu z 80. letminulého století „Ano, pane ministře“.Jeho ministerstvo se vyznačovalo dlou-hým názvem, malým vlivem a nekoneč-ným seznamem pastí nastražených protohoto ambiciózního, leč lehce komic-

kého politika. Mandelsonovo povolánído předních linií však naznačovalo, žepremiér Gordon Brown je zoufalý. Váž-ná ekonomická situace v zemi vyžado-vala těžkou váhu: člověka, který by byldůvěryhodný a dokázal si zjednat auto-ritu v prostředí mezinárodních finanč-ních trhů. Gordon Brown, známý svýmdirektivním přístupem ke kolegůmi podřízeným, neměl ve své vládě niko-ho, kdo by měl potřebný kalibr. Premi-ér tedy pohřbil své osobní antipatiea nabídl Mandelsonovi pozici ve vláděspolu s místem ve Sněmovně lordů. Jaksi však Mandelson dokázal po roce2001 vybudovat reputaci muže, jenž do-káže obstát v tvrdé politické hře a řešitsložité ekonomické situace?

V listopadu 2004 se Peter Mandel-son stal evropským komisařem pro


Zeměmi světa

obchod. Došlo k tomu poté, co Mandel-son zůstal odříznut od ministerskýchfunkcí, přestože úspěšně obstál ve vol-bách v roce 2001. Voliči mu zjevně od-pustili minulé prohřešky a parlamentnívyšetřování dospělo k závěru, že Mandel-son neporušil pravidla. Přesto se vedeníLabouristické strany nechystalo opět ris-kovat a pozvednout jej do kabinetu. Jehopolitické zásluhy byly nakonec odměněnydobře placeným postem v Bruselu a záro-veň byl odstraněn z domácí scény.

První rok služby v Komisi komplikova-la Mandelsonovi takzvaná „podprsenkováválka“. Jednalo se o obchodní spor meziČínou a Evropskou unií, kdy kvóty na do-voz textilního zboží z Číny, narychloschválené Radou EU na počátku roku2005 po vypršení Dohody o textilu a odě-vech, zanechaly tisíce kontejnerů v práv-ním vakuu. Výsledkem byly kolony do-pravních lodí naložených oděvy, včetnězmíněného spodního prádla, zakotvenépřed evropskými přístavy bez možnostivyložit svůj náklad. Později se Mandelsonstřetl s některými vůdčími evropskými po-litiky včetně tehdejšího francouzskéhoprezidenta Jacquese Chiraka ohledně li-beralizace světového obchodu. Mandel-son dával jasně najevo, že považuje svo-bodný obchod, nikoli zahraniční finančnípomoc, za nejlepší nástroj na odstraněnísvětové chudoby. Svým postojem si získalrespekt klíčových hráčů na poli meziná-rodního obchodu.

Odklon od politiky„laissez-faire“Po návratu do britského kabinetu na pod-zim 2008 se Mandelson, nyní Lord Man-delson, téměř okamžitě prosadil do pozi-ce premiérovy pravé ruky v ekonomic-kých otázkách. Mandelsonovo minister-stvo mělo jen nízký rozpočet, a nemohlose tedy rovnat ministerstvu financí v otáz-kách peněžních makroekonomických in-tervencí. Nicméně na domácí scéně seLord Mandelson stal vůdčím elementemve formulaci hospodářské politiky. Tím seodklonil od politiky „laissez-faire“, kterouprosazoval během svého působení v Ev-ropské komisi. Tento nový trend, kterýovlivní labouristické myšlení a britskéhospodářství na mnoho let dopředu, se

vyznačuje výrazně aktivnější rolí státuv určování směru ekonomického vývoje.

Gordon Brown se profiluje v boji s eko-nomickou krizí zejména na mezinárodníscéně. Toto je výrazně bezpečnější poles ohledem na tradiční (ne)zájem britskýchvoličů o mezinárodní dění. Brown má takpo příchodu Mandelsona do vlády volnéruce, aby udával krok v reakci světovýchvlád na ekonomickou krizi. Podařilo se

mu tak nejen získat respekt partnerů namezinárodním poli, ale také alespoň do-časně obnovit důvěru voličů v jeho vládu.

Vzestup popularity Gordona Brownavšak netrval dlouho. V květnu 2009 DailyTelegraph začal zveřejňovat detaily posla-neckých příjmů a náhrad za výdaje spoje-né s výkonem funkce. Ukázalo se, že za-tímco daňoví poplatníci byli denně pře-svědčováni vedoucími politiky o nutnosti

Mandelsonův návrat do vlády zachránil premiérovi Gordonu Brownovi pobyt v sídlebritských premiérů na Downing Street No. 10. Toby Melville, Globe Media/Reuters


Zeměmi světa

utáhnout opasky, řada poslanců si vylep-šovala příjem skrze systém parlamentníchnáhrad o desítky tisíc liber ročně. V mno-ha případech si poslanci nárokovali ná-hrady, jejichž oprávněnost byla přinej-menším sporná – například čištění vodní-ho příkopu okolo venkovské vily Dougla-se Hougha nebo krabička krbových sirekJohna Greenwaye. Jiné nároky byly zcelav rozporu se zákony. Za připomenutí sto-jí Elliot Morley, bývalý ministr zeměděl-ství, který zatajil splacení hypotéky a in-kasoval náhrady za úroky z půjčky o 18měsíců déle, než měl nárok. Během něko-lika dnů se aféry chytly všechny britskédeníky a vláda musela řešit akutní politic-kou krizi enormních rozměrů.

Gordon Brown a jeho ministři se ocitlipod drobnohledem. Ukázalo se například,že premiér vyplatil z peněz daňových po-platníků svému bratrovi několik tisíc liberročně za „úklid“ svého bytu. AndrewBrown je ředitelem pro mediální vztahy vefrancouzském energo-gigantu EDF. Je te-dy nanejvýš podivné, že by si potřebovalpřivydělávat úklidem bytu svého bratra.Skandál s poslaneckými náhradami hlubo-ce podkopal již značně nalomenou důvěruvoličů v britskou politickou reprezentaci.Průzkumy veřejného mínění záhy ukázaly,že popularita vládnoucí Labour Party utr-pěla nejhůře. Paradoxně, voliči byli ochot-nější smířit se se zneužíváním systémukonzervativními poslanci než v případěLabouristické strany, která se stylizuje ja-ko šampión pracujících mas.

Naneštěstí pro labouristy, voliči dostalipříležitost demonstrovat svůj hněv necelýměsíc po zveřejnění prvního článku o po-slaneckých náhradách. Dne 4. června 2009proběhly volby do Evropského parlamentua 34 místních samospráv, v nichž voliči ne-lítostně potrestali vládnoucí stranu. Labou-risté získali pouze 15,3 procenta hlasů v ev-ropských volbách a ztratili kontrolu nad do-posud ovládanými krajskými zastoupeními.Byl to nejhorší výsledek Labouristické stra-ny od konce první světové války. Stranaztratila hlasy nejen ve prospěch opozičních

konzervativců, ale umožnila také vzestupmalých ultrapravicových stran. Poprvé sez ostrovů tak do Evropského parlamentuprobojovala otevřeně rasistická politickáformace – Britská národní strana.

Záchrana premiéra předvnitrostranickou vzpourouSkandál s poslaneckými náhradami a kata-strofální výsledek v červnových volbách vy-provokovaly revoltu mezi labouristickými po-slanci. Někteří z nich se připojili k voláníkonzervativní opozice po odstoupení Gor-dona Browna. K sesazení premiéra na sum-mitu labouristických po-slanců 8. června 2009však nedošlo. VedeníLabouristické stranyvčetně kabinetních mi-nistrů Gordona Brownaplně podpořilo. Jedi-nou zásadní výjimkoubyl James Purnell, jenžrezignoval ze svého mi-nisterského postu naprotest proti premiéro-vě stylu vedení politiky.

Jak je možné, že sepřes veškeré katastrofypremiér udržel u moci?Dva faktory hrály silněve prospěch GordonaBrowna. Za prvé se jed-ná o stranickou kulturuLabouristické strany. Tato strana se častochová spíše jako politický klan. Brownovoodstavení by téměř jistě přineslo předčasnévolby, v nichž by strana propadla. Přestožebudoucí porážka není vítanou perspektivou,okamžitá politická sebevražda láká labou-ristické poslance ještě méně. Koneckonců,kdyby kapři měli možnost, jistě by každo-ročně hlasovali pro odložení Vánoc. Za dru-hé, premiéra zachránila podpora jeho ka-binetu, zejména vlivného Lorda Mandelsona,který dokázal přesvědčit své kolegy, že zá-chrana premiéra je výhodná nejen pro něosobně, ale i pro budoucnost strany.

Z následné reorganizaci vládních funk-cí Lord Mandelson vyšel jako jasný vítěz– K.O. v prvním kole. Pod svými křídlymá nyní nové superministerstvo pro pod-nikání, inovaci a odborného rozvoje (De-partment for Business, Innovation and Skills

– BIS). Jeho prostřednictvím kontrolujeveškeré aspekty průmyslové politiky vlá-dy, včetně celoživotního vzdělávání a stát-ní podpory průmyslových odvětví. LordMandelson také značně rozšířil svou sbír-ku titulů, mezi než nyní patří tituly baro-na z Foy a Hartlepool, prvního ministrastátu a lorda předsedy Státní tajné rady.Lord Mandelson se stal bezpochyby nej-vlivnějším ministrem od skončení druhésvětové války a zároveň nepostradatelnýmspojencem pro svého bývalého soka.

Levicoví kritici vidí Lorda Mandelsonajako škůdce Labouristické strany, který uží-

rá její kořeny. Z je-jich úhlu pohledu sejedná o opodstatně-nou obavu: Mandel-son je ztělesněnímNew Labour z kuchy-ně Tonyho Blaira. Pod-poruje tržní principya státní intervenci byideálně omezil nautváření vhodnýchpodmínek pro ekono-mický rozvoj. Ekono-mická krize však uká-zala, že Mandelsonneváhá manipulovattrh ve chvíli, kdy jsouohroženy labouristicképolitické zájmy. Po-chází koneckonců

z tradiční labouristické rodiny – jeho praotecbyl zástupcem Clementa Atleeho, pováleč-ného labouristického premiéra.

Mandelsonův vliv zachránil GordonaBrowna, a vytáhl tak Labouristickou stra-nu z čelistí drtivé porážky v předčasnýchvolbách. Nedojde-li k další katastrofě, jevíce než pravděpodobné, že současná vlá-da se dobelhá až do konce svého mandá-tu v červnu 2010. A kdo ví – možná mezi-tím velký loutkař získá více voličů na stra-nu labouristů. Možná si ho nakonec jehospolustraníci přece jen oblíbí.

Michal Mravinač pracuje proSouth East England DevelopmentAgency ve Velké Británii. V letech 2005až 2008 vyučoval na MetropolitníUniverzitě Praze. [email protected]

Levicoví kritici vidíLorda Mandelsonajako škůdceLabouristické strany,který užírá jejíkořeny. Z jejich úhlupohledu se jednáo opodstatněnouobavu: Mandelson jeztělesněním NewLabour z kuchyněTonyho Blaira.

Zdroj• The Economist, The Guardian, TheDaily Telegraph, The Times, Euractiv


Zeměmi světa

Alternativní přístupŠvédskaNa rozdíl od zbytku Evropy Švédsko tra-dičně prosazovalo společně se severskýmistáty alternativní způsoby spoluprácev mezinárodní politice – například v otáz-ce řešení konfliktů, ochrany životníhoprostředí a udržitelného rozvoje, zahra-niční rozvojové pomoci či v azylové a mi-grační politice. Štědrá sociální politika,vzájemná solidarita, ochrana životníhoprostředí, zahraniční rozvojová politikav třetích zemích a prosazování lidskýchpráv stojí tradičně v popředí zájmů švéd-ského státu. Právě tento kontext ovlivnilutváření alternativního postoje Švédskak migrační problematice a politice mezi-národní ochrany.

Švédská migrační a azylovápolitikaMigrační politika je velkorysá a odráží sev ní švédský liberální duch. Především

klade důraz na mezinárodní ochranu, roz-vojovou dimenzi migrace, prosazování lid-ských práv migrantů a aktivní přistěhova-leckou politiku. Téma boje s nelegální mi-grací zůstávalo dlouho v pozadí. Liberálnípolitika vytvořila ze Švédska jednu z nej-vyhledávanějších destinací pro žadateleo mezinárodní ochranu na světě. V sou-časné době, kdy dochází k zpřísnění mi-gračních politik i na úrovni členských stá-tů Evropské unie, zůstává Švédsko pro mi-granty stále atraktivní, přestože i tentoštědrý švédský model začíná pokulhávata trpět „vadami na kráse“.

Migrace jako témazahraniční rozvojovéspolupráceŠvédsko je malý hráč na mezinárodnímpoli, nutno však podotknout, že hráčmezinárodní. Za studené války usilovaloo zachování neutrality, stálo mimo kon-flikt, a o to víc se orientovalo na tzv. třetísvět. Severské státy touto orientací ne-chtěly ohrozit svou severskou rovnováhu,proto buďto zůstaly neutrální (Finsko,Švédsko), nebo přistoupily k NATO(Dánsko, Norsko). Snaha nebýt součástí

jedné ze dvou soupeřících stran vyústilav zahraničněpolitickou orientaci zeměa aktivní zapojení do řešení problémů vetřetím světě.

Ve vztazích se třetími zeměmi se zrcad-lil i silný pocit společné identity vytvořenédíky politice sociálního státu. Přijetí sociál-ního státu se stalo důležitým katalyzáto-rem pro zahraniční rozvojovou pomoc,která se soustředila na migrační a azylo-vou problematiku. Na domácí scéně sestátní instituce staraly o znevýhodněnéa sociálně slabé občany a tato štědrá poli-tika se promítla i do vztahů s okolním svě-tem.

Již několik desetiletí rozvíjí Švédskočetné aktivity ve třetích zemích více nežkterékoli jiné země Evropské unie. Zahra-niční rozvojová spolupráce má tedy veŠvédsku bohatou historii, avšak k vytvoře-ní určitého koherentního rámce došlo ažna počátku devadesátých let 20. století.V současné době se rozvojová politika za-měřuje na tři hlavní priority: prosazovánídemokracie a lidských práv ve světě, ži-votní prostředí a změny klimatu a v nepo-slední řadě „skandinávské téma“ rovnostpohlaví a role ženy v rozvojovém světě.

Švédská azylováa migrační politikaModel téměř ideální

Jaroslava Pošvářová

Švédsko působí na první dojem jakomalý, ekonomicky závislý a slabýhráč mezinárodní politiky. Vzdálená po-loha od středu evropského dění se naprvní pohled zdá být spíše nevýhodná.Na druhou stranu tento odstup Švédskuumožnil prosazovat víceméně nezávis-lou politiku na dvou soupeřících blo-cích, založit specifickou formu severskéspolupráce a přijmout model štědréhosociálního státu, jehož principy se pro-mítly i do postoje při řešení problemati-ky mezinárodní migrace.


Zeměmi světa

V rámci těchto priorit bylo identifikovánoněkolik tzv. globálních výzev, mezi něž pa-tří i migrační toky s důrazem na podporurozvojového potenciálu migrace. Migraceje tedy chápána jako integrální součástnárodní rozvojové agendy a boje protichudobě.

Švédsko patří vedle Norska a Dánskamezi tradičně největší donory mezinárod-ní pomoci. Švédská vláda podporuje za-hraniční rozvojovou politiku dotacemi vevýši téměř 34 miliard švédských korun.Podle statistik OECD tato částka předsta-vuje téměř jedno procento švédskéhoHDP, což oprávněně dostává Švédsko napozici nejštědřejšího dárce na světě. Do-sáhnout rozvojového cíle OSN a věnovatrozvojové pomoci alespoň 0,7 procentaHDP se kromě Švédska v roce 2008 po-dařilo pouze čtyřem dalším státům: Lu-cembursku, Norsku, Dánsku a Nizozem-sku. Švédsko z tohoto balíku peněz vyčle-nilo necelé čtyři miliardy švédských ko-run na řešení uprchlické otázky a na ná-klady spojené s účastí na rozvojových pro-gramech Evropské unie.

Švédsko klade důraz na mezinárodníúroveň spolupráce při řízení migračníchtoků a prosazuje princip kolektivní odpo-vědnosti za ochranu uprchlíků na poli Ev-ropské unie i Organizace spojených náro-dů. I zde Švédsko převyšuje ostatní země,když jeho příspěvek UNHCR (Úřad vyso-kého komisaře OSN pro uprchlíky) v roce2008 dosáhl téměř 100 milionů dolarů.

Švédsko je vskutku globální hráč. Patřímezi několik málo evropských zemí, kterémají svůj vlastní přesídlovací program prouprchlíky. Tradice přesídlování sahá doroku 1950, kdy byly vytvořeny speciálníkvóty pro přesídlení uprchlíků. Ročně nazákladě společného výběru s UNHCR vy-berou kolem 1700–1900 uprchlíků, kterépřesídlí z třetí země do Švédska. Vytvoře-ní společného evropského přesídlovacíhoschématu, do něhož by se zapojilo více ev-ropských zemí, bude i jednou z agend stá-vajícího švédského předsednictví v RaděEU.

Přestože se snaží řešit otázku uprchlic-tví daleko za svými hranicemi, sama zeměčelí vysokému náporu uprchlických vln.Švédsko patří v porovnání se světovým prů-měrem tradičně mezi země s nejvyšším poč-

tem žadatelů o mezinárodní ochranu, přes-tože rok 2008 zaznamenal velký pokles žá-dostí v porovnání s rokem předchozím. Přes-to číslo zůstává vysoké – v roce 2008 za-žádalo ve Švédsku o mezinárodní ochranutéměř 25 tisíc osob, což představuje polo-vinu všech žádostí v regionu severní Evro-py. V posledních le-tech se jednalo zejmé-na o uprchlíky z Iráku,kteří často tvořili vícenež polovinu celkové-ho počtu žadatelůo azyl. V roce 2007však Švédský migračníúřad zavedl novou pra-xi, kdy žadatelé o azylz Iráku musejí proká-zat, že jim osobně hro-zí vážné nebezpečív zemi původu, a již seneposuzuje pouzeobecný bezpečnostnístav v zemi. Počet ža-datelů z Iráku pokleslo 67 procent a v současné době přicházejído Švédska především uprchlíci ze Somál-ska a Kosova.

Pracovní migraceV souvislosti s globální ekonomickou kri-zí se začínají objevovat názory na to, ja-kým způsobem krize ovlivní migrační to-ky. Pro švédského ministra pro migraciTobiase Billströma migrace nepředstavu-je problém, nýbrž část jeho řešení. Švéd-ská vláda chápe pracovní migraci přede-vším jako pomoc při revitalizaci pracov-ního trhu a dveře pro budoucí pracovnímigranty zůstávají i nadále otevřené. Na-víc v roce 2008 vláda uvolnila podmínkypro pracovní imigraci, tj. usnadnila získá-ní povolení k pobytu za účelem zaměstná-ní pro migranty ze třetích zemí. Záměremtéto nejdůležitější reformy za poslední lé-ta bylo zvýšit konkurenceschopnost švéd-ské ekonomiky a současně udržet náklad-ný sociální systém. Nově o potřebě pra-covní migrace rozhoduje samotný budou-cí zaměstnavatel na rozdíl od původníhorozhodnutí Švédského úřadu práce. Zanovou reformou stála také vize vytvořit ze„země azylantů“ „zemi migrantů“. Oprotipůvodním odhadům a z důvodu ekono-

mické krize přilákaly tyto kroky do Švéd-ska zatím necelé tři tisíce kvalifikovanýchpracovníků spíše technických profesí,především z Indie a Číny.

Téma integrace a rozvojového potenciálulegální migrace bude Švédsko prosazovati na evropské půdě za stávajícího předsed-

nictví. S legální mi-grací úzce souvisí po-litika boje proti nele-gální migraci. Přestoženení jednou z „viditel-ných“ priorit Švédskav oblasti azylu a mi-grace, stimuluje mi-nistr Billström od roku2007 aktivnější návra-tovou politiku. Švédskýmigrační úřad vyplácífinanční podporu mi-grantům, kterým bylazamítnuta žádosto udělení povoleník pobytu a dobrovolněse chtějí vrátit do země

původu. Zatím tato politika slaví úspěchy;počet neuznaných azylantů, kteří se dob-rovolně vracejí domů, se v roce 2008 opro-ti roku 2007 téměř zdvojnásobil.

Vyhlídky do budoucnaPřestože švédský model působí jako ideál-ně nastavený program, zažívá krizi. Politi-ci i společnost se ptají, jak dlouho bude tatoštědrá politika udržitelná? Moderáti, libe-rálně konzervativní strana vládnoucí středo-pravé koalice, volají po změně směru. Sám

Švédsko patří vedleNorska a Dánskamezi tradičněnejvětší donorymezinárodní pomoci.Švédská vládapodporuje zahraničnírozvojovou politikudotacemi ve výšitéměř 34 miliardšvédských korun.

Zdroje• Asylum levels and Trends in Indu-strialized Countries (2008). 2009,UNHCR, www.unhcr.org• Government of Sweden – UNHCRdonor profile and donor history,UNHCR, www.unhcr.org• Global Development Policy. Commu-nication on Sweden´s policy for GlobalDevelopment, Government Communi-cation 2007/08:89, www.regerin-gen.se• The Swedish 2009 Presidency –Possible Policy Priorities (2008). Euro-pean Policy Analysis, Sieps, www.si-eps.se


Zeměmi světa

ministr Billström, jenž je čle-nem politické skupiny uvnitřstrany, v nedávném článkupro Dagens Nyheter připus-til, že švédská migrační a in-tegrační politika selhala.V současné době docházík návrhům změn imigrační le-gislativy, přehodnocování po-litiky a dalšímu zpřísňování.Jedna z nově navrhovanýchpodmínek pro migranty je na-příklad podmínění vyplácenísociálních dávek smlouvouuzavřenou mezi státem a mi-grantem.

Za stávajícího švédskéhopředsednictví budeme nej-spíše svědky pokračováníšvédského proakčního přístu-pu na evropské půdě při pro-sazování pozitivního obra-zu migrace, zejména zvidi-telnění jejího lidsko-právníhoa rozvojového aspektu. Ved-le hlavních témat předsed-nictví, jsou zajisté ekono-mická krize, klimatické změ-ny či příprava budoucího ví-celetého programu pro oblastjustice a vnitřních věcí, budeusilovat o zdůraznění glo-bální role Evropské uniev rozvoji a migraci.

Švédsko však musí přijít sesprávnou strategií, jak pře-svědčit i zbytek členskýchstátů, jež jeho optimismus,zdá se, natolik nesdílejí. Na-bízí se však i otázka, jakdlouho ještě vydrží úsměvna tváři samotnému Švéd-sku.

JaroslavaPošvářovávystudovala politologiia evropská studia naUniverzitě Palackéhov Olomouci a politologiina University of Helsinkive Finsku.

[email protected]

Faktem, zda je možné z Evropské unievystoupit, či nikoli, je určen teoretic-ký status členského státu v Unii a po-

tažmo jeho vůle podílet se na hlubší inte-graci. Navíc nás historie evropské integracepoučila, že může nastat situace, kdy se ně-který členský stát dostane na pomyslnoukřižovatku a zvažuje, zda chce v integrač-ním procesu nadále pokračovat. Namátkouuveďme krizi prázdné židle, referendum veVelké Británii v roce 1975, plán labouristůna vystoupení z ES na počátku osmdesá-tých let a podobný úmysl řeckých socialistůve stejné době. Pro takové případy je vhod-né stanovit postup, podle něhož se má jed-nat, aby uvnitř EU nenastaly zbytečnékomplikace, či dokonce spory. Dodnes totižnení vůbec zřejmé, zda a popřípadě jak jelegálně možné z Evropské unie vystoupit.Různé právní argumentace ve prospěch vy-stoupení z EU je možné sledovat na dosudjediném odchodu z evropských struktur.

Největší ostrov na světě s počtem obyva-tel kolem padesáti tisíc byl až do roku 1953dánskou kolonií. V tomto roce byla schvále-na v Dánsku nová ústava a Grónsko se sta-lo jeho integrální součástí. Stejný statuszůstal Grónsku i do doby, kdy Dánsko vstu-povalo do ES, a proto se dle čl. 227 odst. 1Smlouvy o ES stalo Grónsko součástí Spo-lečenství. Nezměnil na tom nic ani jasně ne-gativní výsledek referenda v Grónskuo vstupu do ES. Naprostá většina – 71 pro-cento obyvatel – se vyslovila proti zapojeníGrónska do struktur ES. Nicméně celkovývýsledek referenda o vstupu Dánska do ESbyl kladný a Grónsko se tak stalo k 1. lednu1973 součástí ES, s několika výjimkami vy-jádřenými v Protokolu č. 4 přístupovésmlouvy. Podle něj měla být zachovánapodmínka šesti měsíců pobytu v Grónskupro získání oprávnění pro některé obchod-ní činnosti a Společenství se zavázalo k hle-dání řešení specifického grónského problé-

Lze vystoupitz Evropské unie?

Zeptejme se Grónska

IvaHorčicová

O Lisabonské smlouvě již bylo řečeno a napsáno mnoho. Přesto existuje téma,které se v této souvislosti příliš často neskloňuje, ačkoli je z hlediska vývoje Ev-ropské unie podstatné. Jedná se o článek 50, který upravuje dobrovolné vy-stoupení z EU. Po návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu jde o druhý pokus práv-ně začlenit možnost opuštění Evropské unie. Dosud zakládací smlouvy hovoříjen o jejich uzavření na dobu neurčitou, čímž ponechávají rozsáhlé pole pů-sobnosti pro právní výklad. Ve světle současné nepravděpodobnosti vystoupe-ní členského státu z Unie se může zdát, že kodifikace tohoto práva je nedůle-žitá, či dokonce zbytečná. Není tomu tak.


Vztahy a problémy

mu v oblasti rybolovu. Jiná situace nasta-la v případě dalšího území Dánska – Faer-ských ostrovů. Ty roku 1948 získaly auto-nomii, a proto na jejich žádost byly dle čl.227 odst. 5 Smlouvy o ES ve spojenís Protokolem č. 2 vyjmuty z působnostismluv Společenství.

Nejen ryby, ale i nerostnésurovinyGrónské hospodářství je zcela závislé narybolovu. Sedmdesát procent vývozu tvo-ří ryby a rybí výrobky. Hlavním tématemtak pro Grónsko při vstupu do ES bylo,jak budou zajištěna jeho práva na rybolovv rámci Společné rybolovné politiky ES.Kromě slibu ve zmiňovaném protokolubyly učiněny i praktické kroky. V článku101 přístupové smlouvy bylo zajištěno proGrónsko výhradní právo lovit ve vodáchdo 12 mil od grónského pobřeží, což mě-lo pokrýt rybářskou kapacitu Grónska.Zbylé pobřežní vody Grónska do 200 milměly být sdíleny s ostatními členskýmistáty. Za tento kompromis mělo být Grón-sko kompenzováno nejen obvyklými vý-hodami členství v ES, jako například jed-noduchý přístup výrobků na společný trh,ale hlavně výraznými finančními pro-středky. Investice do infrastruktury, vzdě-lání a dalších odvětví byly ve srovnánís ostatními regiony ES více než nadprů-měrné. Do září 1981 se investice Spole-čenství vyšplhaly na 962 milionů dán-ských korun (asi 120 milionů ECU), cožbylo asi dvacetkrát více než u dalšího zao-stalého regionu – Sicílie. Další zvýhodně-ní Grónska v rámci ES můžeme vidět ta-ké v jeho zastoupení. Grónsko mělo ga-rantováno jednoho poslance v Evropskémparlamentu (EP), který zastupoval 50 000obyvatel. Průměrně však evropský posla-nec zastupoval 600 000 obyvatel svéhostátu. Zvláštní vztah ke Grónsku potvrdi-la i Komise, která nezasáhla v případě zá-kona o zaměstnávání pracovních sil, kterýbyl přijat v Grónsku v březnu 1980 a ob-sahoval jasné diskriminační prvky pro za-městnávání občanů jiných členských stá-tů. Řada povolání byla vyhrazena jen míst-ním pracovníkům a ostatní zaměstnánímohl vykonávat příslušník cizího státujen se souhlasem místního pracovníhoúřadu.

I přes značné, především ekonomickévýhody nebylo členství v ES mezi grón-skými obyvateli populární. Obecným dů-vodem může být fakt, že společnost Inui-tů se svými pravidly, kulturou, ekonomi-kou i sociální strukturou od společnostievropské diametrálně liší, a proto nezapa-dá do konceptu evropské integrace zalo-žené na pocitu identity mezi Evropany.Existovaly však i konkrétní výhrady, kterégrónští obyvatelé zmiňovali.Za prvé jim vadilo, že důležitá rozhodnutíohledně Grónska jsou přijímána nejenv Kodani, ale i v Bru-selu, Lucemburkua Štrasburku, kdemají ještě menší šan-ci prosazovat své zá-jmy. Poukazovali nato, že pokud se chceGrónsko zúčastnit se-tkání v Bruselu trva-jící třeba jen půl dne,potřebuje jejich zá-stupce na to, aby sedostal tam a zpět, tý-den. Za druhé měloGrónsko obavy o svénerostné suroviny.Obzvláště v naleziš-tích uranu spatřovaloproblém. Článek 70odst. 4 Smlouvyo EURATOM předpokládá sankce pročlenský stát, který nedostatečně využívá těž-bu a získávání rudy, přestože hospodářskyjsou výrobní možnosti zřejmě dlouhodobězdůvodněné. Navíc s přibývajícím zahra-ničním kapitálem a moderní technikounarůstaly obavy z poškození životního pro-středí. Nejdůležitějším argumentem proti ESse však bezpochyby stal rybolov. Velkou ne-výhodu totiž občané viděli v tom, že v jejichvodách (do 200 mil) mohou rybařit i po-sádky jiných členských států. Navíc častodocházelo k nelegálnímu rybolovu přede-vším německých rybářů v grónských výsost-ných vodách do 12 mil, což vrhalo špatnésvětlo na celé Evropské společenství.

Autonomie jako předstupeňodchodu ze SpolečenstvíSouhrn veškerých obav a nespokojenosti vy-ústil v touhu po autonomii na Dánsku a vy-

stoupení z ES. Národní cítění vycházelopředevším z mladé vzdělané generace.První záměr se jim splnil již v roce 1979, kdyGrónsko od dánské vlády získalo autonomiia mohlo si vytvořit vlastní shromáždění(Landsting) a vládu (Landstyre). V dubnu1979 se uskutečnily první volby do Land-stingu, jež vyhrála umírněná levicová stra-na Siumut, která se stavěla proti členstvíGrónska v ES. Následkem toho grónská vlá-da vyjednala souhlas dánské vlády s pří-padným vystoupením Grónska z ES a ná-sledně rozhodla o konání referenda v otáz-

ce setrvání v ES. Dne23. února 1982 pro-běhlo konzultativní re-ferendum, v kterém oby-vatelé Grónska odpoví-dali na otázku: „Chceš,aby Grónsko zůstalov ES?“ Výsledek byl vel-mi těsný v neprospěchčlenství. Za účasti 74,9procenta voličů se jich52 procenta (12 615) vy-slovilo proti setrvání veSpolečenství a 46 pro-cent (11 180) pro po-kračující členství v ES.I přes tak nejednoznač-né vyjádření obyvatel-stva se grónská vládarozhodla výsledek refe-

renda respektovat a 26. března 1982 požá-dala dánskou vládu, aby začala vyjednávats ES o vystoupení Grónska z ES a jeho pře-chodu ke statusu zámořských zemí a úze-mí ve smyslu čl. 131 Smlouvy o založeníEHS.

V květnu 1982 předložil dánský mini-str zahraničí Radě ministrů návrh naúpravu smluv s ohledem na vystoupeníGrónska z ES. Oprávněnost požadavkuviděla grónská vláda společně s dánskýmipředstaviteli jak v dánském ústavním prá-vu, tak mezinárodním právu. Článek 20dánské ústavy říká, že pravomoci mohoubýt přeneseny z dánských centrálních au-torit na mezinárodní organizaci jen zapodmínky, že zpětné přenesení těchtopráv není vyloučeno. Z toho vyplývá, žedánská ústava poskytuje možnost Smlou-vu o přistoupení zrušit. Co se týče mezi-národního práva, byly připraveny dva scé-

V únoru 1983 seKomise vyslovila veprospěch Grónska,když doporučila, abymu byl nabídnutstatus zámořskéhoúzemí doplněnýo další zvláštníujednání. Stejněpozitivní postojzaujal i Evropskýparlament.


Vztahy a problémy

náře řešení. Pokud všechny ostatní člen-ské státy budou s vystoupením Grónskasouhlasit, bude dánská vláda odkazovatna článek 54 Vídeňské úmluvy o smluv-ním právu z roku 1969 (VÚSM). Za před-pokladu, že by některý ze států nechtělodchod Grónska schválit, byla v zálozei varianta jednostranného vystoupení

Grónska, a to na základě článku 56VÚSM. Dle odst. 1 písm. a) je možné od-stoupit od smlouvy, pokud bylo úmyslemstran připustit možnost výpovědi neboodstoupení v době uzavření smlouvy.V tomto případě bylo Grónsko připrave-no argumentovat případem Faerských os-trovů, které díky již nabyté autonomii mě-ly právo rozhodnout, zda chtějí do ESvstoupit. Lze se domnívat, že kdyby auto-nomie Grónska byla v té době předvídá-na, měly by smluvní strany ES úmysl uči-nit stejné opatření pro Grónsko.

Druhou možností v rámci článku 56bylo odvolání se na povahu smluv zmíně-nou v odst. 1 písm. b), která umožňuje od-stoupit jednostranně od smlouvy, pokudto lze vyčíst z povahy smluv. Grónskov tomto případě postupovalo podle úvahy,že povahou smluv ES je vytvoření evrop-ského společného trhu. Do tohoto kon-ceptu však Grónsko nespadá geografickya jeho ekonomický podíl je zcela mini-mální, proto vystoupení Grónska nenív protikladu s povahou smluv, a může býtproto umožněno. Obě dvě interpretacečlánku 56 je možno označit za nedokona-lé. V prvním případě byla Faerským os-trovům dána možnost vyslovit se provstup do ES nebo proti vstupu, a nikolipro nebo proti setrvání v ES, proto úmyslsmluvních stran nemohl být stejný. V pří-padě druhém se argumentace zdá ještěslabší, protože fakt, že vystoupení Grón-ska není v rozporu s povahou smluv ES,ještě neznamená, že lze vyvodit z povahy

smluv možnost vystoupení, což předpo-kládá čl. 56 VÚSM.

Vystoupení z ES bezpřekážekZda by přece jen jedna z možností jedno-stranného vystoupení uspěla, jsme se všaknedozvěděli. Žádný členský stát nevysta-vil Grónsku během vyjednávání pomysl-nou stopku. Možná také proto, že se os-trov nachází na půli cesty mezi Spojený-mi státy americkými a tehdejším Sovět-ským svazem, a proto z hlediska bezpeč-nostních zájmů je důležité mít Grónskona své straně. Přesto vyjednávání o vy-stoupení trvala přes dva a půl roku.V červnu 1982 se Rada obrátila na Komi-si, aby se vyjádřila k návrhu dánské vládyo vystoupení Grónska. Stejně tak byl ná-vrh postoupen Evropskému parlamentuk přijetí stanoviska. V únoru 1983 se Ko-mise vyslovila ve prospěch Grónska, kdyždoporučila, aby mu byl nabídnut statuszámořského území doplněný o dalšízvláštní ujednání. Stejně pozitivní postojzaujal i Evropský parlament, kde jen men-šina odporovala bezpodmínečnému vy-stoupení Grónska. Obávali se ohroženíSpolečné rybolovné politiky, precedentupro ostatní autonomní regiony a možné-ho vystoupení Grónska z NATO. Koneč-né rozhodnutí o podmínkách grónskéhovystoupení padlo 20. února 1984. Jednalose o změnu smluv dle čl. 236 Smlouvyo založení EHS ve smyslu vystoupeníGrónska z ES a jeho začlenění do sezna-mu zámořských zemí a území, jejichž sta-tus je specifikován v článcích 131–136Smlouvy o založení EHS. Byla také do-hodnuta některá speciální ustanovení, ja-ko například dohoda o poskytnutí rybář-ských práv v grónských vodách výměnouza finanční náhrady a volný přístup grón-ských rybích výrobků na trh ES. Po nutnératifikaci všemi členskými státy bylo dne1. února 1985 Grónsku umožněno vy-stoupit z ES.

Iva Horčicová studujeEvropská studia na FSV UK v Prazea Právo a podnikání na Fakultěmezinárodních vztahů VŠE v Praze.

[email protected]

Zdroje• BERGLUNG, Sara. Prison or Voluntary Cooperation?: The possibility of Withdra-wal from the European Union. Scandinavian Political Studies. 2006, vol. 29, no. 2.• HARHOFF, Frederik. Greenland’s Withdrawal from the EuropeanCommunities. Common Market Law Review. 1983, vol. 20, no. 1.• KRÄMER, Hans, R. Greenland’s European Community (EC) – Referendum, Back-ground and Consequences. German Yearbook of International Law. 1982, vol. 25,no. 1.• KRÄMER, Hans, R. Grönland und die Europäische Gemeinschaft. Kiel: Institut fürWeltwirtschaft, 1983.• JENSEN, Jorgen Albaek. The Position of Greenland and the Faroe Islands Withinthe Danish Realm. European Public Law. 2003, vol. 9, is. 2.• NASH, Michael, L. The European Union and Secession [cit. 2009-05-01]. Do-stupný z www: findarticles.com/p/articles/mi–m2242/is–n1576–v270/ai–19569555/?tag=content;col1.• WEISS, Friedl. Greenland’s Withdrawal from the EC. European Law Review.1985, vol. 10, no. 3.

Čínazasluhuje vstřícnější přístup!

Adam Horálek

Ve dnech 10. a 11. září 2009 se v Praze uskutečnila konference Mír, de-mokracie a lidská práva v Asii, pořádaná Nadací Forum 2000. Mediál-ně i politicky nejsledovanějšími účastníky se stali představitelé dvou nej-problematičtějších autonomních oblastí Čínské lidové republiky (ČLR)Sin-ťiangu a Tibetu, paní Rebija Kadírová a Jeho Svatost čtrnáctý dalaj-lama, a Česká republika za jejich přijetí sklidila silnou kritiku Pekingu. Ně-které země si za přijetí těchto osobností vysloužily v nedávné minulostidiplomatickou a někdy i ekonomickou odvetu (například nepřijetí japon-ských lodí v čínských přístavech po návštěvě Kadírové v Japonsku).Proč je Čína v těchto otázkách tolik citlivá? Jaký je čínský úhel pohleduna ně?


Volná tribuna

Jiné pojetí legitimityJak v tradiční, tak i v moderní Číně sevelmi silný důraz klade na legitimitu.Tento pojem lze chápat velmi širocea lze jím objasnit mnoho kulturníchodlišností. Již v císařských dobách seodvozovala legitimita moci od „man-dátu nebes“. Na rozdíl od Japonska,kde je císař nedotknutelný, v Číněmohl lid vládu (císaře) svrhnout, byl--li mu mandát nebesy odejmut. Zaznamení odebraného mandátu bylypovažovány živelní pohromy či neúro-da. V Číně tudíž existovalo něco, cobychom z dnešního pohledu mohlinazvat „vůlí lidu“. Lidu se vláda vždyv konečném důsledku zodpovídalaa zodpovídá.

Ačkoli je mírně nadnesené přejí-mat tento model do současnosti, přesvšechny kulturně-politicko-ekonomic-ké zvraty ve 20. století stále v základ-ních rysech funguje. Nejedná se jižo mandát nebes, ale o legitimitu od-vozenou z úspěšnosti vlády. Jakkolimůže být čínský státní aparát nahlí-

žen jako zkorumpovaný, nepostižitel-ný či netransparentní, je si své „odvo-latelnosti“ vědom. Stávající problémypolitického systému jsou přes všechnumediální prezentaci adekvátní situaci,ve které se Čína v současnosti nachá-zí, čímž mám na mysli v prvé řadětransformační procesy.

Důkazem, že tradiční princip legiti-mity moci se stále uplatňuje, je množ-ství protestů, které v Číně každoročněvýznamně narůstá. Avšak v mnohapřípadech tyto protesty centrální mocupevňují. Příkladem mohou být i zná-mé kauzy, jako například melaminemkontaminovaného mléka společnostiSanlu. Přestože zákon to neumožňo-val, byli čtyři představitelé firmy nazákladě „vůle lidu“ odsouzeni k trestusmrti. Avšak ani v těchto kauzách, kdyapel lidu k vládě (jak se dovolání tra-dičně v Číně nazývá) byl vyslyšen, ne-připouštějí oficiální místa přílišnoumedializaci či následná šetření. Jed-norázové řešení poukazující na roz-hodnost a legitimitu příslušných orgá-

nů postačuje. Všechny úspěšné apely ob-čanů k vládě mají vždy jeden společný zá-kladní rys – vyhovění požadavkům ne-ohrožuje legitimitu stávajícího systému.V případě etnických menšin a jejich poža-davků však existuje reálné ohrožení legiti-mity a přístup oficiálních míst k jejich ře-šení je výrazně ostražitější.

Čínský šovinismus a lokálnínacionalismusProblematika etnických menšin byla jed-ním z nosných pilířů vzniku dnešní Čínskélidové republiky. V meziválečném období,v období soupeření Kuomintangu a komu-nistů, prosadili komunisté politiku sebeur-čení národů. Mimo jiné i tato politika jimpomohla k nástupu k moci a její konsoli-daci a provází Komunistickou stranu Čínydodnes. Již v padesátých letech 20. stoletísi byli vedoucí činitelé strany jako Mao Ce--tung či Čou En-laj vědomi problémů mul-tietnického státu a snažili se je řešit. V ro-ce 1958 problém výstižně pojmenovalWang Feng, který za dva hlavní „přežitky“ohrožující soužití označil čínský šovinis-mus a lokální nacionalismus. Na tomtojednoduchém vyjádření je patrné, že za ne-bezpečí nebyl považován pouze nacionalis-mus a s ním související případný separatis-mus etnických menšin, ale i vědomí nacio-nální, či lépe kulturní nadřazenosti Číňa-nů. Tento „šovinismus“, vyplývající z histo-rického konceptu Říše středu, přisuzujícívšem věcem poblíž Středu (nebesům) nej-lepší vlastnosti, přetrvává do současnosti.Rovný přístup k etnickým menšinám a plu-ralismus kultur tak má své kulturně speci-fické nedostatky.

Reálná autonomie, či dokonce federa-lismus jsou proti tradiční čínské mysli.Lze to vysvětlit z pohledu legismu, kterýjako vládní doktrína odmítal jakékoli dě-lení moci, a považoval je za projev slabos-ti. Tedy to, co dnes chápeme jako demo-kratické, je nutné chápat v čínském kon-textu jako projev slabosti, nedokonalosti,a tedy něčeho, co své legitimitě nedostojí.Autonomie uplatňovaná v současnosti jetak jen jistou formou administrativnístruktury a s ní související dělby spíše od-povědnosti než moci. Čínské autonomníadministrativní jednotky je tak nutno chá-pat jako regiony chráněných socio-kultur-


Volná tribuna

ních specifik, ne jako samosprávné jed-notky.

V současnosti lze jen stěží hovořit o čín-ském šovinismu v jeho původním smyslu,jak jej zřejmě uvažoval Wang Feng, avšakstále něco z něj zůstává. Čína je zemí s cen-tralistickou tradicí, která je dodnes patrná.Každé období decentralizace, resp. oslabenícentrální vlády, vedlov dějinách k chaosu,v němž nejvíce trpěliobyčejní lidé. Co bylov čínské společnostivždy kýženým stavem(byť nedostižným), bylřád a pořádek, ať užkonfuciánský, vycháze-jící z obecné harmo-nie, či legistický, vy-cházející z usurpovanéa uplatňované moci.Pak je logické, že k ja-kémukoli zpochybňo-vání celistvosti státníhoúzemí či legitimity cen-trální moci nad celýmúzemím se většina čínské veřejnosti staví od-mítavě. Navíc, předmětné oblasti tvoří jenmarginální část čínské společnosti.

Jednostranný pohledČínské etnické menšiny tvoří pouhýchzhruba osm procent populace, avšak ne-chanská (etnicky nečínská) území zabíra-jí přes polovinu země. Těchto osm pro-cent představuje 110 milionů obyvatel,kteří jsou příslušníky 55 etnických men-šin, z nichž jen 18 má více než 1 milionobyvatel. Ve světových médiích se pravi-delně objevují informace o dvou nejpro-blematičtějších oblastech – Sin-ťiangua Tibetu. V obou případech bývá Čína in-tenzivně kritizována za porušování lid-ských práv a systematické potlačování au-tochtonních jazyků a kultur. Avšak o si-

tuaci zbývajících 53 etnických menšin setéměř nediskutuje, přičemž Ujguři a Tibe-ťané tvoří pouhou sedminu menšinové po-pulace.

Mongolů žijících v čínském VnitřnímMongolsku je dvakrát více než Mongolůžijících v samostatném Mongolsku, přes-to v tomto případě není znám žádný vý-

znamný iredentistický nacionalismus usi-lující o sjednocení a samostatnost, ačkoliby jeho existence byla logická. Separatis-mus se nevyskytuje ani u Čuangů (největ-ší z čínských etnických menšin), kteříjsou společně s Kurdy v jihozápadní Asiinejvětšími menšinami světa bez vlastníhostátu. Mnohé další etnické menšiny Číny,jež jsou výrazně početnější než ta tibet-ská, jako například Iové, Miaové, Jaové čiChuejové, také nepředstavují potenciálníseparatistický či jinak problematický et-nický spor.

Aniž bych hlouběji analyzoval situaciv Sin-ťiangu či Tibetu, chci tímto pouzepoukázat na skutečnost, že i zde se jednáo obdobný případ sporu menšiny s větši-nou o samostatnost, resp. svrchovanost,jaký nalezneme i ve vyspělých a demokra-tických zemích (například Baskicko veŠpanělsku) a který nemá (nemusí mít)příčinnou souvislost s politickým systé-mem jako takovým. Stejně tak je nutnorozlišovat mezi spory čistě etnickýmia environmentálními, které pouze svýmumístěním budí dojem etnických. Vyčer-pávání nerostného bohatství Sin-ťiangu čivystěhování značné části menšinové po-

pulace Tchu-ťiaoů ze zaplavených oblastívodního díla Tři soutěsky tak může býtparalelou ke sporům o zaplavování saam-ských (laponských) území v důsledku vý-stavby přehrad v Norsku či těžby ropyv domorodých pralesních oblastech Peru.Ani v jednom z uvedených paralelníchmimočínských příkladů se však zahranič-

ní veřejnost nestavěla tak jednostranněa kriticky jako právě v případě Číny.

Touto hrubou skicou se pouze snažímpoukázat na fakt, že jednostrannost stáva-jící mezinárodní diskuse o situaci v Číně,resp. v jejích částech, je skutečným zpo-chybněním legitimity (z pohledu Číny)a jako taková je pochopitelně čínskoustranou neuznávaná. Má-li dojít ke sku-tečné diskusi v otázkách autonomie etnic-kých menšin či lidských práv, musí být ta-to diskuse založena na skutečnostech v je-jich plném kontextu – kulturním, celočín-ském, nikoli ad hoc.

Pozvolně a legitimněČína se díky svému narůstajícímu ekono-mickému i politickému vlivu stává středempozornosti. Vyspělé „západní“ země jsoutak konfrontovány s novým globálním hrá-čem, jemuž – vzhledem k jeho specifičnos-tem – stěží rozumějí. Čína nepředstavuježádné skutečně reálné nebezpečí a obavy„západních“ společností jsou vysvětlitelné„nejistotou z neznámého“. S rozvojem Čí-ny dochází k situaci, kdy její odlišná kultu-ra a odlišné pojetí státu a správy musí býtchápány jako alternativa „západního“ mo-

Čína se díky svému narůstajícímuekonomickémui politickému vlivustává středem pozornosti.S rozvojem Čínydochází k situaci, kdyjejí odlišná kulturaa odlišné pojetí státua správy musí býtchápány jako alternativa„západního“ modelu.

Zdroj• Schwarz, Henry G. (1971): ChinesePolicies towards Minorities: An Essayand Documents. Occasional PaperNo. 2. Bellingham, Western Washing-ton State College Program in East Asi-an Studies, 1971.


Volná tribuna

delu. Konečně i tolik kritizovaný machia-velismus je ve skutečnosti pouze legistic-kou tradicí pokračující dodnes.

V současnosti rozšířená jednostrannákritika dílčích problémů Číny (lidská prá-va, Tibet, Sin-ťiang) je kontraproduktivní.Ve své podstatě se všechny organizace, ježkritizují pekingskou vládu ať už kvůli lid-ským právům, netransparentnosti, situaciv Tibetu či Sin-ťiangu, staly z čínského po-hledu těmi, kdo odmítají legitimitu systé-mu. Bezesporu ne vždy o toto příslušnéorganizace usilují, ale jejich přístup a způ-soby upozorňování na problémy se neset-kávají na čínské straně s pochopením. Ta-kovým případem je i na počátku zmíněnákonference Mír, demokracie a lidská prá-va v Asii konaná v Praze, jež tento článekinspirovala.

Přestože Peking pragmaticky zastávápolitiku nezasahování do vnitřních záleži-tostí jakékoli země, příklad šestistrannýchjednáních o situaci na Korejském polo-ostrově ukazuje i na proměnu v této ob-lasti. Čína je již dostatečně připravenavést jednání, která nebudou zpochybňo-vat legitimitu stávajícího systému a budourespektovat fundamentální principy, nanichž Peking stále trvá – suverenita a le-gitimita, a to v kontextu blízkém Číně, ni-koli blízkém „západní“ praxi. Taková jed-nání se v budoucnosti (a možná ne tolikvzdálené) stanou nezbytností, neboť jakstále větší propojenost s vnějším světem,tak i větší informovanost a občanskostčínské společnosti budou ke změnám nu-tit. Je však zapotřebí respektovat u poža-dovaných změn jejich postupnost, pozvol-nost a legitimitu, stejně jako tomu bylou všech ostatních reforem a proměn, kte-rými Čína prošla od konce sedmdesátýchlet 20. století. Tato osvědčená cesta doká-zala provést radikální reformy a zároveňvelmi bedlivě střežit pořádek a legitimituv nejlidnatější zemi světa. Respektovánímtěchto principů se pak můžeme přiblížitskutečnému dialogu.

Adam Horálek je pracovníkEtnologického ústavu AV ČR,v.v.i., a doktorand v oborech etnologiea sociální geografie na UniverzitěKarlově. [email protected]

V popředí jediné, chřadnou-cí supervelmoci stanulamouřenínská hlava Barac-

ka Obamy, s jehož bombastickýmnástupem lze v poslední době srovná-vat jedině tanečky kolem odchoduglobální popové hvězdy pohřbívanés pompou starověké orientální des-pocie: po vyjmutí mozku a ve zlatérakvi. Relativně mladý mulat v Bí-lém domě vyvolal takovou naději ši-rokých vrstev – především meziobecně sociálně slabšími etnickýmimenšinami otrockého původu, ježs pochybnou logikou usuzují na pre-zidentovu zvýšenou sounáležitost –že byl srovnáván s Johnem F. Ken-nedym (1917–1963).

Může samozřejmě být, neboť ta-ké vedl novátorskou kampaň, zdědilnevyhratelnou válku, již chce taktrochu vystupňovat a současně taktrochu ukončit. A k „jeho“ demo-kratickým senátorům přešel devěta-sedmdesátiletý veterán zákonodár-

ného sboru Arlen Spector, právník,který při komisionálním vyšetřovánípodivné vraždy („chceš-li pravdu za-tajit, svolej komisi“), takříkajíc mor-du jediné katolické hlavy protestant-ské země v konzervativním Dallasuprezentoval naprosto obskurní teo-rii mnohokrát zasahující „jedinékulky“...

Amerika bojuje navícero frontáchAle to už je (pra)dávná minulost, coz masy tří set milionů obyvatel USArostoucí převážně kvůli přistěhoval-cům odlišných kulturních okruhů za-jímá málokoho. Teď panuje světováekonomická krize, přičemž Spojenéstáty bojují na více frontách. Popula-rita předáka hodně zbudovanéhosdělovacími prostředky povážlivě kle-sá, neboť je výhradně kouzelníkemmediálním; vzniklé potíže, pokudjsou vůbec současně řešitelné, vyža-dují desítky let, etapu dalece překo-

Obavy z Obamya prezidentské

klánív Íránu

Pavel Kopecký

Spojené státy americké přivítaly v tomto roce ve svém čele „nového člo-věka“. Předáka vyvolávajícího do všech stran kupeckou mantru „novéhopočátku“, fráze o jiném pořádku mezinárodních (bezpečnostních) vztahů.Včetně oteplení speciálně po rusko-gruzínské válce nebezpečně chlad-noucího poměru k Moskvě, která měla dost možná zastat úlohu volební-ho mouřenína republikánů – skoro se chce říci velké „Kubiceho zprávy“,anebo vůči jí blízkému Teheránu. Mocnému hráči Středního východus taktéž (staro)novým prezidentem.


Volná tribuna

návající běh dvou funkčních období. Exis-tuje lidová moudrost, že „sliby se slibují,blázni se radují“, načež jsou zklamáni, ne-boť netuší mnohé. Třeba, že omezenímstrategické základny (Guantánamo) či vy-šetřováním zločinných praktik (dezinfor-mování domácí veřejnosti, waterboardingčili jakési novodobé plavení spoutaných ča-rodějnic apod.) vlastních tajných služeb bysi každý státník říkal o konec srovnatelnýv horším případě s Kennedym, v lepšíms Chruščovem po karibské krizi...

Ještě před nedávnem se v České re-publice chytala zářného Obamova vzorutéž rozporně slibující Strana zelených, je-jíž pomyslné akcie spadly stejně jako sys-témově nadhodnocované cenné papírymnoha nadnárodních firem (marně varo-vaných například skandálem gigantu En-ron), internetu obdobným „síťovým stá-tům“ ve státech, až na dno. Astronomickézadlužení Spojených států poroste do těž-ko dohlédnutelných hranic. Systémovéhospodářské potíže, při nichž se nedaříprodat ani proslavený hotel Watergate, zá-konitě mění geopolitiku Spojených států.

Příklady máme nabíledni: odchodv podstatě ještě nedovtipnější, společen-sky neobratnější varianty prezidenta Rea-gana – George Walkera Bushe – zklamalamnohé politické veterány středovýchodníEvropy natolik, že zcela míjejí nově na-stolený, méně agresivní proud uplatňová-ní moci. Načež jejich mentorské knížecírady působí žinantně. „Bájné vyprávěnístarců“, zveřejněné krátce po českémpředsedání Evropské unii, de facto vyzý-valo ke zpřítomnění americké moci na na-šem území a nepřímo varovalo před ne-bezpečím změny středoevropské geopoli-tické orientace. Zakódovaná podprahovápotřeba neochvějné pozornosti „Velkéhopřítele a ochránce“ či zachování étosu ge-neraci staré revoluce je k politování. Neseznaky osob mentálně zřejmě nejbližšíchporaženým státostraníkům. Není divu,mluví-li se dokonce o již odmítnutém„Zvacím dopisu II“.

Nová vstřícnost vůči RuskuNechme „cool kůly v plotě dvacet let poté“spát a věnujme se skutečné současné mezi-národní politice. Oslabený Washingtonpotřebuje skutečně svůj klid na práci, tak-

že Kremlu vyšel výrazně vstříc. Krátcepřed moskevskou návštěvou na nejvyšší úrov-ni obnovila Aliance plnohodnotnou spo-lupráci s největším státem planety a návštěvaviceprezidenta Joa Bidena v Gruzii, realis-ticky řečeno, potvrdila ruské zábory před-chozího roku, což dále podtrhuje odkladčlenství Kavkazanů v NATO ad acta. Ten-týž pohlavár pro televizi ABC vyhlásil jis-té pochopení pro záměry Státu Izrael ata-kovat íránská nukleární zařízení. Hypote-tický zásah (odmítaný za vojáky náčelníkemamerického generálního štábu) by si všakvyžadoval více než blahosklonnost, v jádrunezbytnou přímou spolupráci, a to nejspí-še skrze území kdysi zestejného důvodu napade-ného Iráku. Stále zmíta-ného velice internacionali-zovanou občanskou válkou.

Celkovou změnu at-mosféry, v níž Američa-nům blízká Velká Británievyhlásila snížení rizika te-roristického útoku, vycítilo(a využilo) více států, včet-ně těch, jež představujískutečná bezpečnostní ri-zika. Nefalšovaná dálno-východní despociev Pchjongjangu promítlado své „raketové diploma-cie“ nástupnický boj, přiněmž si ověřuje možnosti mladé novosvět-ské exekutivy. Tudíž vážně chorý vůdce Kimhodlá o zbraních hromadného ničení rokovatvýhradně s Obamou. Ministryně zahraničíClintonová kontruje provokativní vystupo-vání KLDR pohrůžkou opětného zařazeníSeverní Koreje mezi státy podporující te-rorismus. Ze seznamu naopak hned tak ne-vymizí Írán, jehož vměšování do zmatenýchdějů mezi Eufratem a Tigridem svede pře-hlédnout jedině slepý. Přáním konečněvlastnit výzbroj založenou na neřízené štěp-né reakci, dovést do konce výzkum podní-cený kdysi spřátelenými Američany, se ná-boženská republika, k nechuti USA a jejichspojenců, s gustem chlubí. Dobře ví, že prooperaci „Opera“, tj. po zničujícím bleskovémnáletu „sionistických letců“ na Osirak roku1981, už Saddám Husajn – kdysi rovněž mi-láček Západu – výsledky své revoluce na-trvalo neobhájil.

Islámská revoluce v letechPočátek radikálního převratu v někdejší Per-sii datujeme stejně coby plnou diktátorskouuzurpaci v sousedním, taktéž převážněšíitském Iráku letopočtem 1979. Nevybíravě– za pomoci politické policie SAVAK – pa-nující vladař Réza Pahlaví (1919–1980) teh-dy narychlo i natrvalo opustil s rodinou zem,načež se zrodilo musulmanské republi-kánství. Zemřelo sice velikášské šáhovo mo-dernizační hnutí a pěstování staroperské tra-dice „krále králů“, ale teror plný odplaty ni-koli. Konsolidaci nového režimu předchá-zelo několik let vývoje se silným zastoupe-ním znaků ozbrojené občanské konfronta-

ce. Též proto, že polobož-ský vůdce, charismatickýduchovní z kněžské rodinyChomejní (1900–1989) na-stolil otázky ve vztahu svět-ské a církevní autority pří-buzné těm, jaké starý kon-tinent řešil ve středově-kých bojích o investituru.Současně je spojován s řa-dou vážných mezinárod-ních komplikací; hlavněobsazením amerického vel-vyslanectví islámskými fa-natiky v roce svržení mo-narchie, prohlášením Spo-jených států za „VelkéhoSatana“, výzvou ke svržení

sekulárního Husajnova režimu v Iráku, vy-hlášením klatby nad démonizovaným spi-sovatelem Salmanem Rushdiem a tak dále.Stojí za zmínku, že „satanistickou“ rétori-kou v politice i kultuře nápadně připomínalaktivity dvou (dlouho) obdivovaných se-veroamerických prezidentů – shora zmí-něných Reagana a Bushe mladšího. Anebočeského expremiéra Topolánka, když varovalmulata Obamu před „cestou do pekel“.

Staronová íránská státnost zažila podvedením uctívaného ajatolláha, bořitelestarých pořádků, renesanci islámu nena-rušující jiné náboženské praktiky nebo ve-řejné angažmá žen, dvě svobody nemysli-telné například u minimálně kritizovanéSaúdské Arábie, a vzestup národovectví,hystericky stupňovaného během vyčerpá-vající mnohaleté války (probíhala mezi le-ty 1980–1988), ropou zavánějícího bojes daleko menším, baasistickým sousedem.

Role „zeměÁrijců“ od koncestudené válkystoupá, cožZápad„obléhaný“systémovýmiekonomickýmiproblémy nutí kekrajní opatrnostiv jednání.


Volná tribuna

Při krvavém konfliktu se „chemickému“ Bagdádu do-stávalo aktivní podpory ze strany západních zemí, ze-jména Spojených států amerických. Logicky znechu-cených z přeměny dosavadní mocné opory v úhlav-ního nepřítele ve strategickém prostoru.

Teheránské, etnicky promíšené elity (čerstvý sedm-desátník Alí Chameneí je původem Ázerbájdžánec),nesporně ovlivňuje právě letošní 30. výročí převratu.Není například zcela vyloučeno, že konzervativní pře-dák i průměrným věkem populace mladého zřízeníMahmúd Ahmadínežád patřil mezi obsazovatele ame-rické ambasády. Nesporně ale náleží k veteránům téžhospodářsky vlivných Revolučních gard a k „dětem“Islámské šíitské revoluce. Síly stvořivší teokratickouentitu; současně (s výjimkou rasové demokracie Iz-raele) nejsvobodnější stát nesvobodného regionu Blíz-kého a Středního východu, kosmickou mocnost o roz-loze přes půl druhého milionu kilometrů čtverečních.Podivný útvar disponující kvalitní rozvědkou i nábo-ženskou policií, jenž je zároveň jasně ovlivněn rysy li-berálních demokracií. Role „země Árijců“ od koncestudené války stoupá, což Západ „obléhaný“ systémo-vými ekonomickými problémy nutí ke krajní opatr-nosti v jednání. Bezzubé proklamace organizace G8(G7 + Ruské federace, pravidelného zastánce Íránu)k nepravděpodobně vycházejícímu skrutiniu prezi-dentského klání a povolební krizi sedmdesátimiliono-vé země jsou toho přesvědčivým důkazem.

Prezidentské volby v Íránu jakovelká provokacePřitom letošní červnový střet o pozici hlavy světskémoci Íránu, v němž svůj post oficiálně už po prvnímkole se skoro dvěma třetinami hlasů obhájil inženýrAhmadínežád (nar. 1956), radikál a zuřivý rétorickýantisemita, byly jednou velkou provokací. Vnitřní,vzdělané opozice velkých měst, ale hlavně vně státu.Projektem na obnovu tradicionalistických sil. Připra-vovaným machiavelismem s líbivou novinkou, televiz-ními debatami. Kupříkladu britský nevládní analytic-ký institut Chatham House porovnáváním výsledkůdospěl k naprostému zpochybnění obratem vyhláše-ných výsledků. Odmítavá reakce liberálnějšího oby-vatelstva velkých měst zřejmě organizátory překvapi-la, leč situaci nakonec zvládli. Za cenu lidských ztrát,nového zhoršení pověsti země i širokého rozkolu, bakrize v zemi. Dokonce mezi konzervativci. Míč jeteď, zdá se, na straně lidí blízkých vášnivému fotba-listovi Ahmadínežádovi. Bude zajímavé sledovat, čímzahájí příští výkop.

Pavel Kopecký je politolog a přednáší naněkolika vysokých školách. [email protected]

Zatímco v Íránu je islámpo revoluci státonosnýmnáboženstvím, duchovní

plní státní úřady a islámská re-voluce promítla náboženská pra-vidla do běžných zákonů, v Irá-ku si duchovní autorita po roce2003 zachovala odstup od poli-tiky. Iráčtí šíitští aktivisté alevsadili na účast ve volbách. Bě-hem pěti prvních let „svobody“se tak formoval nový vztah meziiráckým šíismem a státem.První irácké volby daly politic-kou moc oficiálně do rukou ká-drům stran vycházejících z šíit-ského politického islámu. Naprvní pohled obě politické gar-nitury, iráckou a íránskou, mno-hé spojuje. Bližší pohled ale pro-zradí velké rozdíly.

Modernizace islámuIrácká politická scéna je po ro-ce 2003 rozdělena podle etnic-kých a náboženských linií. Šíit-ské strany mají vesměs silnéhistorické vztahy s Íránskou

islámskou republikou. StranaISCI (Nejvyšší irácká islámskárada), vedená potomky slavnérodiny duchovních al-Hakímů,byla jako sdružení irácké opozi-ce založena ve vyhnanství bě-hem irácko-íránské války v Te-heránu. I premiér al-Málikí zestrany Da’wa strávil válečná lé-ta po boku íránské armádyv boji proti Saddámovi. Oběstrany pocházejí z politickéhošíitského hnutí 70. let. V té do-bě se aktivnější součást klérus požehnáním velkého ajatollá-ha Mohsena al-Hakíma snažilačelit růstu sekulárních ideologií– nacionalismu, socialismua komunismu – modernizacítradičních institucí. Prvním po-činem byla laická organizaceDa’wa (arabsky Volání), kteráod začátku 60. let organizovalaislámské vzdělávání, médiaa osvětové skupiny na obranutradiční víry. Otec šíitského po-litického islámu – ajatolláh Bá-kir Sadr – psal o ekonomii a fi-

Nabádat,radit či vládnout

Vztah duchovních autorita politiky se v Iráku

a Íránu vyvíjí různými směry

ZoraHesová

Když je politická scéna v podobném varu, jako letos v Teheránua loni v irácké Basře, upírají se zraky místních pozorovatelů na sva-tá města Komm v Íránu a Nadžaf v Iráku a hledají náznaky a odpo-vědi. Ve zmíněných městech sídlí duchovní autority šíitského islá-mu, jež jsou do velké míry i zdrojem politického vlivu. Nicméně ob-novení prestiže Nadžafu po pádu baasistického režimu také odha-lilo prohlubující se rozdíly mezi dvěma pojetími, jak skloubit politikua náboženství – iráckým a íránským.


Volná tribuna

losofii z pohledu šíismu a formuloval ak-tivnější roli duchovních v moderní poli-tice. Muktada Sadr, vůdce tzv. sadristů,je jeho synovec. V nadžafském exiluv 70. letech vyvinul také Ruholláh Cho-mejní svou mnohem radikálnější verzipolitického šíismu: předním úkolema morální povinností klerika byla podleněj politická angažovanost. Chomejníhonovátorská teorie poručnictví právníhoznalce (velájat-e faqíh) ospravedlňujeúkol nejvyššího klerika určovat politikuobce. Chomejní dovedl institucionalizacináboženství nejprve v teorii, a pozdějiv praxi do úplnosti. V Nadžafu nebyly ty-to teorie přijaty, po íránské revoluci seale staly realitou i v Iráku. To radikalizo-

valo jak Saddámovu protináboženskoupolitiku, tak samotnou Da’wu, a napros-tá většina šíitských aktivistů byla buďtozabita, nebo z Iráku vypuzena. V Íránuse potom „chomejnismus“ stal oficiálnídoktrínou všech tamních exulantů. ČástDa’wy se ale od něj distancovala už v 90.letech, Hakímova ISCI polooficiálně ažv roce 2007, kdy vypustila slovo revoluceze svého názvu.

O íránský vzor vlády duchovních totižv Iráku nikdo nestojí. Zaprvé není v mul-tikonfesionálním Iráku proveditelný.Dvouleté snažení ISCI o vytvoření jaké-hosi šíitského superregionu na jihu Irákunevyšlo. Zadruhé se nezdá být Írán proirácké šíity lákavým příkladem.

V Íránu je islám od dob revoluce zestát-něným náboženstvím, což mu v mnohaohledech neprospělo. Tradiční hierarchiekleriků byla zpolitizována: vůdcem je aja-tolláh Chameneí s malou duchovní autori-tou, zatímco mnozí velcí a respektovaníajatolláhové se ocitli v opozici. Sám Cho-mejní po revoluci úplně odstavil velkéhoajatolláha Šarí’at-Madarího, jeho původněplánovaný nástupce ajatolláh Montazerípobýval kvůli kritice íránské politiky ještěnedávno v domácím vězení. Montazerí do-konce kvůli represím, jež následovaly po le-tošních prezidentských volbách, upřel pre-zidentu Ahmadínežádovi legitimitu v úřa-du. Zestátnění náboženství v oficiální poli-tickou ideologii také vedlo k tomu, že sespolečnost podle sociologických odhadůsekularizovala za poslední desetiletí mno-hem více v Íránu než v Iráku.

Írán například kontroluje a omezuješíitské masové rituály jako každoročnísmuteční pochod a poutě a chová se po-dobně jako kdysi komunistická Moskvavůči právu na stávku. Masové rituály poroce 2003 ožily v Iráku explozivním způ-sobem a irácký šíismus naopak prožívározkvět: do Nadžafu a Karbaly se vracejípoutníci v milionech, došlo k obnově se-minářů a vydávání publikací, samotnýÍrán tam investuje obrovské částky dooprav chrámů a stavby hotelů. A ještě dů-ležitější je, že ajatolláhové v Nadžafu pro-žívají opět moment velké duchovní, mo-rální i politické autority. Takzvaná skupinavelkých ajatolláhů (mardžů) v čele s aja-tolláhem Sistáním si dovedla od pádu Sad-dámova režimu zachovat jednotu, odstupod politiky a dovedla také v pravou chvílizasáhnout na obranu vlastní komunity.Ajatolláh Sistání svými fatvami a jednorá-zovou masivní mobilizací donutil americ-kou správu uspořádat v roce 2005 všeo-becné volby a také zformovat jednotnoušíitskou kandidátku, která vyhrála volbya od té doby vedou vládu šíitské stranyDa’wa a ISCI. Je třeba podotknout, že Sis-tání se tak přičinil o tzv. konfesionalizacipolitiky, v níž každý volí podle příslušnos-ti ke své skupině, a ne podle politickýchprogramů. To bylo asi nevyhnutelné a dovelké míry podporované americkou oku-pační politikou. I v šíitském táboře se v po-sledních letech profilovaly různé trendy:

Rozdíly mezi přístupy, jak spojit politiku a náboženství, stavějí dnes Irák a Írán do jasnéhoprotikladu. Snímek zachycuje demonstraci stoupenců šíitského vůdce Muktady Sadra.

Sattar al-Rubbaie, Globe Media/Reuters


Volná tribuna

centralistické a regionalistické. Sistánísám uznal nebezpečí regionálních ambicíšíitských stran. Přes zákulisní zásahy tedyNadžaf odmítá aktivní účast duchovníchv politice, jejich jediným úkolem je dohlí-žet na to, aby byly v legislativě ctěny zása-dy islámu a zachována jednota obce.

Osobní vs. politická autoritaDnes konzervativní, avšak pragmatickýajatolláh Sistání představuje alternativuk „chomejnismu“. Ze statistik šíitskýchpoutníků do Mekky vyplývá, že velká částÍránců následuje právě Sistáního, což záro-veň vypovídá o vztahu Íránců k vlastnímduchovním po třiceti letech existence is-lámské republiky. Rozdíl je v tom, že iráčtíduchovní se těší morální autoritě, založenéna příkladném až asketickém životě, mi-mořádné erudici a politické zdrženlivosti.Za íránskými politickými kleriky naopakstojí státní moc a revoluční instituce a ideá-ly islámu se snaží realizovat politicky, ne-jen v osobním životě a blízké komunitě. Pa-radoxně i „vůdce revoluce“ je pak mocnýúředník. Historička Linda Walbridgeovásoudí: „Fakt, že vláda použila Chámeneíhok tomu, aby z charismatické mardžaí’y udě-lal rutinizovanou charismatickou instituci,Írán v šíitském světe oslabil.“

Rozdíl byl nejzřetelnější po íránskýchvolbách. Revoluční vůdce ajatolláh Chá-meneí zastává úřad, jenž je ze své podsta-ty konzervativní, jeho úkolem je ale záro-veň také sjednocovat vládnoucí klerikálnítřídu pod ideály islámské revoluce. Jedno-tu na úkor reformních snah se podařilouchovat i během let vlády reformního pre-zidenta Chátamího, který chtěl islámskýřád pouze reformovat, nikoli rozvrátit. Počervnových volbách ovšem ajatolláh Chá-meneí pomohl oficiálně v zájmu obranyrevoluce k vítězství jedné ze stran, což by-lo považováno za další politizaci úřadu.Chámeneí jednal jako vůdce revoluce i ja-ko politik, a proto byly nepřátelské maso-vé projevy vůči jeho osobě bezprecedent-ní. Byly také dalším důkazem toho, že promnohé Íránce není Chámeneí, na rozdílod Sistáního, v osobním a náboženskémživotě příkladem.

Rozdíly mezi oběma přístupy, jak spojitpolitiku a náboženství, staví dnes Iráka Írán do jasného protikladu. Znalec Iráku

Anthony Shadid popisuje pocit uspokojenínad rolí islámu ve společnosti mezi iráckýmiduchovními, ale i jejich mlčení k íránské po-litice. Irák a Írán jsou totiž nadále velmi pro-pojené společnosti – alespoň na klerikálníúrovni. Jedním z dopadů osvobození Irákuod baasistické diktatury bylo z pohledu zá-padu znovuoživení Nad-žafu jako tradičníhohlavního centra šíitské-ho učení a výhledověi to, že zastíní íránskýKomm. Nadžaf je nej-starší a nejsvatější se-minární město šíitů, za-tímco Kommské semi-náře získaly novodobouprestiž až po roce 1922;později z něj udělal aja-tolláh Chomejní cen-trum aktivistického šíis-mu. Dnes je Nadžaf po-měrně svobodnější, pro-tože je nezávislý na stá-tu. Miliony poutníkůa rekonstrukce Nadžafunepřinesly obnovenouslávu, ani nový profil.Komm zdaleka předčí Nadžaf koncentracístudentů (odhadovaných až na 50 000proti několika tisícům v Nadžafu), ajatol-láhů, diverzitou seminářů, edicemi, mo-derními technologiemi a v neposlední řaděi financemi. I Muktada Sadr, dědic akti-vistické části Da’wy, která přečkala baa-sismus v Iráku a po roce 2003 se transfor-movala v sociální hnutí sadristů, studujev Kommu. Muktada Sadr, syn ajatolláha Sá-dika Sadra, zavražděného v roce 1999, byldosud pouhým politickým vůdcem sadris-tů. Je totiž mladý, nedostudoval a nemůžesám určovat náboženský směr svého hnu-tí. Poté, co byl vládou donucen vzdát se čás-ti svých milic, soustředil se na studium. Zarok či dva se bude moci ucházet o statut aja-tolláha, mít následovníky a také vlastní fi-nance. Je zajímavé, že studuje právě v Kom-mu. Jako nacionalista zpočátku vyčítal Sis-tánímu jeho perský původ, později byl ne-pochybně podporován Íránem. V roce2007 se Írán podle spekulací odborníků roz-hodl hnutí sadristů brzdit. Muktada seuchýlil do Íránu a právě v Kommu, centruaktivistického, ale i tradičního šíitského

vzdělání, se připravuje na návrat do Irákujako náboženská autorita.

Mahdí Khalaji, politolog a bývalý studentjednoho z kommských seminářů, předpo-věděl, že se autorita mardžy bude politizo-vat. Zatím si ale tradiční vedení nadžafskýchseminářů udrželo od politiky odstup. V Írá-

nu se zase s povolebníkritikou duchovníchprohlubuje rozdíl mezitěmi, kdo podporujívládu, a těmi, kdo sedrží v ústraní, nebodokonce politiku kri-tizují. Vzniká nový fe-nomén. V Íránu i v Irá-ku se rýsuje rozdělenímezi tradicionalismema spíše laickým nábo-ženským populismem,symbolizovaným od-kazy na imáma Mah-dího. Sadrovo hnutíbylo donedávna orga-nizováno v tzv. Armá-dě Mahdího, nazvanépodle eschatologicképostavy 12. imáma, od

nejž se obecně odvíjí autorita duchovníchv islámské republice. Odkazy na Mahdíhose také často objevují u íránského prezi-denta, laika Ahmadínežáda, stejně jakou jeho nejbližšího okolí. Nejde však o mi-noritní apokaplytickou sektu tzv. mahda-wíya. Jde spíše o politické využívání mobi-lizačního potenciálu eschatologických před-stav v době, kdy se všeobecně posilují lidovédevocionální praktiky, jako právě uctívánísvatých míst, osob a mučedníků, nezávislena tradičních autoritách. Důvodem je jistěi demokracie – tedy nabývání moci pro-střednictvím voleb.

Pro další vztah mezi islámem a politi-kou bude zajímavé sledovat, jakým smě-rem se vydá Muktada Sadr po ukončenístudií: k populismu či tradicionalismu,stejně jako bude zajímavý vývoj pojetí dě-dictví íránské revoluce pod Ahmadínežá-dovou vládou.

Zora Hesová je doktorandkav islámské filosofii na LMU v Mnichověa analytička AMO. [email protected]

Zatímco v Íránu jeislám po revolucistátonosnýmnáboženstvím,duchovní plní státníúřady a islámskárevoluce promítlanáboženská pravidlado běžných zákonů,v Iráku si duchovníautorita po roce2003 zachovalaodstup od politiky.


Když člověk jako Thukydides sledujev Čechách dění, chce se mu vypad-

nout z role, jak to pořád dělají čeští do-morodci. A tak já, proslulý objektivitou,dnes budu věštcem. U Teutonů byly vol-by. Během vládního období, které nás če-ká, si Teutoni přenastaví vztah k Polá-kům i Čechům. Proč by pořád měli po-zorovat okopávání vlastních kotníků ve

věcech evropských od zemí, ve kterých si za poctivě vydělané penízekoupili vše – od prahů až po komíny? Proč by se měli dívat, jak Čechynejdříve po volbách řídí autopilot, nyní skupina vybraná z pasažérů?Předpovídám tvrdost nové teutonské koalice. Předpovídám, že si Teu-ton konečně začne dělat pořádek za humny. Teutonovo dilema je vel-ké. Musí opatrně hledat způsob, jak říci Čechům NE. Teuton neumípracovat s iracionalitou a převleky. Když bojoval proti Římanům, vy-

Poslední strana – názory vážné i nadsazené

hrával, protože dokázal za bojového pochodu vpřed narovnávat mizer-ná kopí ohnutá o římské trupy. Nehleděl na krev z hlavy ani z chodid-la a šel. Vidím, jak Teuton s kopím v ruce dvacet let zmateně pokuku-je po českých zajících, kteří se hemží, hopkují a bobkují, mizí v norácha provokativně hýbou slechy. Teuton nyní odloží kopí. Postaví oborua zajícům přiveze Lidl mrkev. U východu z obory položí pár použitýchkopí. Kdo ze zajíců se narovná a uchopí kopí, bude smět vyjít ven. Teu-ton nebude nikoho honit. Nastaví podmínky, za kterých se zajíc stáváčlověkem. Zbylé zajíce Teutoni nechají chroustat mrkev nebo opravduzdařilou mrkvovou náhražku. Spoléhat budou na to, že zajíci, kteří sedostanou ven, se nevrátí zpět, aby burcovali bratry. Zajíci mimo oborubudou pro Lisabon, zajíci v oboře proti. V minulosti se dupáním zajícův oboře i hraniční hory otřásaly. Zdánlivě tupá většina mívá čas od ča-su správné instinkty. Zdá se mi, že tentokrát se mýlí, ale konec nevi-dím, musel bych být věštec. Vím jen, že Teuton se v blízké budoucnos-ti vycajchnuje.

Thukydides

Velkolepá show, kterou si lidová Čína začát-kem října připomněla 60. výročí vzniku,

nebyla jen prázdným pozlátkem. Číňané totižměli co slavit. Jejich země se vrací na místo, kte-ré jí patřilo staletí – místo hegemona své částisvěta. Vláda komunistické strany se zdá být ne-otřesitelná: přes všechny omyly a zločiny, kte-rých se dopustila, přes represivní metody vlád-nutí, s nimiž se nechce rozloučit, je nynější vze-stup hlavně její zásluhou. Může ho něco ohro-zit?

Prognózy z 90. let, že animozita mezi bohat-noucími a chudnoucími provinciemi vyústí v ob-čanskou válku, ba v rozpad Číny, se nevyplnily.

Je tu však jiný problém. Ve velké části své rozlo-hy – Tibet, Sin-ťiang, Vnitřní Mongolsko – vlád-ne Čína jako klasická koloniální velmoc. A vět-šinou tamního obyvatelstva je přesně tak vnímá-na. Pokračující počínšťování jen přilévá olej doohně – přičemž represe odpor jen potlačí, alenezadusí. Zmíněné oblasti se v příštích letechmohou stát čínskou Achillovou patou. Čína si jemožná udrží – ovšem bude jí to stát mnoho sil.O oslabení mezinárodní prestiže nemluvě.

Vážným problémem číslo dvě je korupce.Odvrácenou tváří mocenského monopolu bývá,že se vládnoucí straně nepřipisují jen úspěchy,ale i prohřešky. Čínská správa je korupcí prolez-

lá, to přiznává i komunistická strana a periodic-ky vyhlašuje protikorupční kampaně. Místníchprotikorupčních protestů, mnohdy velmi násil-ných, razantně přibývá. Čínské vedení správněodhaduje, že takové spontánní akce mohou býtvysoce nebezpečné: kdyby se vystupňovaly, mo-hou svrhnout i centrální vládu, jak dosvědčujíhistorické příklady. Jasný recept, jak si s toutovážnou hrozbou poradit, ale Peking nemá.

Milan Slezák jezahraničněpolitický komentátorČRo1-Radiožurnálu. [email protected]

Když se 31. července 1980 v Godrikově dolenarodil Harry Potter, nikdo netušil, že se nasvětové politické scéně v poměrně brzké doběobjeví nepřehlédnutelný aktér, který proměnírytmy všech stávajících koncertů a přemagne-tizuje polarity. Už dnes je jasné, že s Potteremje nutno počítat. Silová ministerstva většinystátů G20 investují poměrně vysoké částky (jedocela možné, že tyto stažené prostředky z fi-nančních trhů stojí za ekonomickou krizí) nastavbu nástupišť „devět a tři čtvrtě“, odkud by

mohly v budoucnu odjíždět národní „brada-vické“ vlaky s prvními delegacemi. Kromě na-vazování diplomatických styků jde předevšímo možnost získání dosud neznámých knowhow. Zde je nutné, aby českému ministerstvuzahraničních věcí neujel pomyslný vlak. Vládaby měla jmenovat speciálního emisara, jenžokamžitě započne jednání s Odborem Mezi-národní kouzelnické spolupráce na Minister-stvu kouzel. Několik českých a moravskýchměst již projevilo zájem o partnerství s Brada-

vicemi. Nicméně bychom neměli opomíjet anidruhou stranu, tedy pana Lorda Voldemorta,protože chceme výhodnou spolupráci se vše-mi, se kterými je možno spolupracovat (nepří-tel našeho přítele nemusí být automaticky takénáš nepřítel). Jako malá země bychom mělipřicházet do Bradavic se speciálními nabídka-mi z oblastí, jež „umíme“. Jedna z takovýchnabízejících se možností je podpora gendero-vých témat malými lokálními projekty.

Homo politicus

Harry Potter & mezinárodní vztahy (výňatek z utajovaného policy paperu)

Milan Slezák Glosa

Achillovy paty oslavujícího hegemona

Date post:	17-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times