-
Ty nejradostnější přineslo osvobození od fašistické zvůle.
Vzpo-meňme ty, kteří pro nás obětovali své životy. Máj přináší i
staré oby-čeje, stavění májky je jedním z nich. Na vesnicích, spolu
s políbe-ním pod rozkvetlou třešní, přetrvává dodnes. 1. máj je i
oslavoupráce. Svátek práce se slaví v mnoha zemích světa. Vždyť
práce jenaplněním našeho života. Proto i my si važme, že práci
máme. Aťpracujeme v jakémkoliv oboru, práce je přínosem pro nás i
celouspolečnost.
Přejme si brzké ukončení současného stavu pandemie ve světěi v
České republice a navrácení do běžného života co nejdříve.
Chtělbych poděkovat všem, kteří i v těchto hektických dnech odvádí
bez-vadnou práci.
PPaavveell KKOOVVÁÁČČIIKK,, ppřřeeddsseeddaa
ppoossllaanneecckkééhhoo kklluubbuu KKSSČČMM
Májové
Někdo v něm spatřuje oslavu lásky a v hlavě mu běží
Máchovyverše, které snad nejvíce symbolizují oslavu spojení dvou
srdcív láskyplném souznění. Ten druhý pohled nám říká, že 1. máj
jeSvátkem práce. Slaví jej miliony lidí po celém světě. Práce je
napl-něním života každého z nás. Být bez práce působí pocit
beznadějea zmaru. Každá práce má svůj nezpochybnitelný význam, je
malýmkouskem v soukolí našeho žití. Bez práce nevznikají nové
objevy,bez práce by náš život nedosahoval nových cílů a vítězství.
Právona práci je základním právem člověka, které musíme i nadále
chrá-nit. V době pandemie koronaviru o to víc vnímáme, jak důležitá
jepráce. Věřím, že se nám společným úsilím podaří vše překonata
život se vrátí do normálních kolejí.
Přeji vám klidné prožití májových dnů, ve kterých si
připomíná-me osvobození naší země.
VVoojjttěěcchh FFIILLIIPP,, 11.. mmííssttooppřřeeddsseeddaa
PPoossllaanneecckkéé ssnněěmmoovvnnyy aa ppřřeeddsseeddaa ÚÚVV
KKSSČČMM
SSllaavvnnýý mmáájjoovvýý ffeejjeettoonn JJaannaa NNeerruu--ddyy
jjaakkoo bbyy ppřřeeddzznnaammeennaall zzaaččáátteekknnoovvéé
éérryy.. VVeelliikkýý ččeesskkýý ffeejjeettoonniissttaavv nněěmm
zzaacchhyyttiill rrooddííccíí ssee mmaassoovvéé dděěll--nniicckkéé
hhnnuuttíí,, kktteerréé uužž nneebbyylloo
mmoožžnnéézzaassttaavviitt,, ii kkddyyžž ssee oo ttoo
bbuurržžooaazziiee ssnnaa--žžiillaa vvššeemmii
pprroossttřřeeddkkyy.. NNeerruuddaappoocchhooppiill,, žžee oonnaa
řřeekkaa rreevvoolluuččnníícchhmmyyššlleenneekk ssee nneenneecchháá
zzaassttaavviitt..AA nneeppoovveeddee ssee jjíí ttoo aannii
ddnneess,, aaťť sseeoo ttoo kkaappiittááll ssnnaažžíí vvššeemmii
pprroossttřřeeddkkyy,,kktteerréé mmáá kk ddiissppoozziiccii..
PPrroottoo ssttoojjíí zzaa ttoossii zznnoovvuu ppřřeeččíísstt
ssllaavvnnýý NNeerruuddůůvv ffeejjee--ttoonn –– zzvvllááššttěě vv
rrooccee,, kkddyy ssee jjeeddnnááoo kkuullaattéé
vvýýrrooččíí......
„Byl První máj…“Račte odpustit, že začínám také já
tou naší poeticky sice líbeznou, přecevšak jen až přespříliš
otřepávanoufrází! Když to ale věru tentokrátejinak nejde! Rok co
rok se těchMáchových slov užívá kolem 1. májesice tisíců a
tisícůkráte po Čechách;ale letos – a teď dovolte, abych užzase užil
hodně běžné, hodně otřepa-né fráze: já chtěl bych mít jenomtolik
zlatek, kolikrát zrovna letosbyla u nás slova ta pronesena, a
točasto jen jakoby mimovolně – jakove snu – tichounkým šeptem.
Ano: Byl První máj 1890! A kdojej co muž dozrálý, myslivý
prožil, dodnů svého života na něj nezapomene!Bylo by zajímavo číst
nějaké českypsané, pravou poezií ozářené, hlubo-kými, vskutku
„lidskými“ myšlenka-mi prosycené „mystérium“, v němžby vystupovali
jednotliví hlavnídnové celého roku a mezi sebou řeč-nicky zápasili,
který že z nich je tedynad jiné, který je přední.
Aby předstoupil např. den Novéhoroku. Ale ne ten pustý, z ciziny
k námpřenesený, s hlavou těžkou a vířivou,s obřadností hluchou a
protivnou,plný lží a plný dotěrné sobeckosti!Nýbrž český den
novoroční, jakýdýše dosud u nás na vesnici. Kdy jev domácnostech
tak ticho, tak svato.Kdy všude tak čisto, všechno včerahned
uklizeno a obstaráno a koná sejen nejnutnější, neodkladná práce.Kdy
druh s druhem mluví tak mírně,
skoro jen pološeptem, a chrání se,aby ničím nepohněval,
nepodráždil.Kdy oblekou do kostela oděv svůjnejpěknější a tam se
tak vroucněmodlí, a pak až do nového pracovní-ho rána je doma všem
zas tak blaze,tak krásně!
Aby předstoupil den štědrovečerní,jinde zas den plný trhového
hluku,den neobyčejných, nákladných hodů,den vzájemných,
překvapujícíchdarů, – u nás na vesnici obraz jenchudého našeho
života, ale zlatého,rodinného štěstí. Kdy po dni věnova-ném
obyčejnému šumu nastává večertichý, lidé po špičkách, aby
nebylohluku, scházejí se ve světnici a zase-dají za stůl, spokojeně
pojídají svéhoubové polívky, maštěných krupek,výražkových vdolků,
pařeného suše-ného ovoce – ale pak se ihned a ještěblíže k sobě
sesedají a vypravují sivšeliké ty podivné zkazky, o časechbývalých,
o zemích vzdálených,o tom, jak narozen Spasitel, a jakbyla svatá
noc náhle plná denníhojasu, a andělé zpívali, a jak lid
chudýpospíchal k Betlému a byl první,který poklonil se Vykupiteli,
první,který poznal, že v rovnosti lidské ležílidstva spasení – a
kdy je pak všemposlouchajícím i povídajícím, jakoby už skutečně
rozjasňovalo se jimnad hlavami a svítalo to spasení, a
onipovstávají a pokřižují se a jdoupospolu na „jitřní“ – vstříc
novémuránu!
Aby předstoupil Úterý masopustní,sprovázený hudbou a zpěvem,
způso-bující, že každé oko veselostí se lesk-ne, noha si dupne,
srdce si poskočía ústa si vejsknou! Aby předstoupila s ním závodil
den 1. aprile, žertov-ný, podskočný, plný žertů a kudrli-nek, samá
rolnička a posměšná píšťa-la.
Aby předstoupil den 1. května.Ověnčený mladou, brčálovou
zelení.S vonnou konvalinkou v lesknoucíchse vlasech. Se slavičí
písní na chvě-lém rtu. Se žhnoucí jiskrou lásky roz-touženém
oku.
Tisíce básníků ho už opěvalo. Mili-
ardám lidských srdcí pomohlk rychlému, blaženému tluku. Přeceby
as nevěděl, cože určitého dovedlby na prospěch svůj pronést.
Jehooborem je sice širá říše krásy a lásky,ale jeho působení děje
se jen ve skry-tosti, v tichých houštinách lesních,v nitru
probouzejícího se poupěte,v rozvírajících se srdcích. On nemilu-je
hluku a šumu. On není pro vířivouspolečnost, pro zábavu houfnou:
jepro něžný pohled dvojích jen očí, prosladký šepot dvojích jen
rtů.
Vskutku také – ovšem že náhodou– opravdová, těžkopádná historie
lid-stva doposud se u něho téměř aninezastavila, u 1. května. Totiž
– až donedávna! Až přišel 1. květen 1851a otevřel první výstavu
světovou,a v ní spojil veškeré národy náhlev jediný kruh.
A neuplynulo ani čtyřicet let, a při-šel už 1. květen 1890.
Věru, kdožjsme se ho dočkali, že jsme dožili senejpamátnějšího 1.
května lidskýchdějin. Ba, snad že nejpamátnějšíhodne těch lidských
dějin vůbec!
Klidným, železným krokem přira-zily 1. května 1890 bataljóny
dělnic-ké, přečetné, nepřehledné, a vřadilyse do lidského šiku, aby
již provždystejným postupem šly s námi ostatní-
mi za vznešenými lidskými cíli, stej-ně oprávnění, stejně
obtížení, stejněblažení.
Byl to postup mohutný, neodolatel-ný, jako když se hrnou vlny
okeánu.Kdo přihlížel, porozuměl, co „sílaelementární« znamená! I
když přene-sena na věc duševní, mravní!
Zvláštní den! Podivná nálada!Nikoli strach – ach ne, toho
mněnepřipadla ani možnost – ale takovédivné očekávání čehosi
neurčitého,naprosto neznámého zachvělo takémými všemi nervy. Pocit
nikoli pří-jemný. Pamatuji si jen na dvamomenty ve svém život, kdy
– ačpodoba s nynějším momentem třetímnebyla takto pražádná – jsem
mělpocit přece stejný: totiž před tím„něčím neurčitým,
neznámým“.Poprvé roku 1848, v oněch hodinách,kdy Praha byla
bombardována; tu setýž pocit probouzel a udržoval mezijednotlivými
výstřely pumovýchhmoždířů. A podruhé roku 1866,onoho dopoledne, kdy
Prusové se blí-žili Praze.
Zvláštní den! Takový tichý, těžký,„zařezaný“. Ulice se zcela
jinou tváří.Žádné vyzývavé čepice buršácké.Žádné ekypáže, ba ani
drožky. Žádnípáni. Žádné dámy. Jenom ten, kdomusil, a mezi těmi
také my, kteréchudá dělník klamně počítá mezi„pány“, ale pravý pán
dobře mezi„dělníky“.
Tu se pojednou začalo hrnout lid-stvo směrem od Prašné brány:
dělnícise ubírali z karlínské schůze na praž-ský tábor.
Šel jsem schválně proti všemuproudu.
Červené odznaky, červené kravaty– klikatým bleskem projela
mozkemvzpomínka na Komunu, na rudé pra-pory anarchistů! Poprvé jsem
ji vidělna lidech, tu temně rudou barvu svě-tového sociálního
hnutí: zachvěl jsemse. Kupodivu – kupodivu! – tytéžbarvy: černá na
temně rudé půdě,které vlály nad hlavami husitů,bojovníků za svobodu
náboženskou,tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami
bojovníků za úplnou rovnost občan-skou!
Davy se hrnou. Ne husté, schválněprořídlé, tím nekonečnější.
Všechnov oděvu svátečním, čisté, lesklé.V rukou lehýnké sváteční
hůlky,„špacírky“. Některé ruce, asi zrovnaty nejmozolnější, ale
nechtící dnes,ve „svátek“, tu svou drsnotu ukazo-vat, i v kožených
rukavičkách.
Davy se hrnou nepřetržitě, ale šumje jen nepatrný. Dělníci jsou
skoromlčky, jako když je vídáme chodithoufně navečer z práce:
zamlklé naslovo skoupé, s tváří opravdovou –a dnes docela tak
železně opravdo-vou! Nu jenom se podívej – vidíš:tady ji máš už
označenu na tváři, tu„elementární sílu“! Ale ani při tomnezatrneš!
Cítíš, že síla je ovládánaměrnou myšlenkou. A pojednou –jakoby
zázrakem – pojednou jsiporozuměl tomu letošnímu „prvnímumáji“,
pojednou vidíš, že veškeráposavadní situace společenská i
poli-tická jediným trhnutím se dnespozměnila, ale nejenom už pro
dnes!
A nekonečným proudem davyhrnou se dále a spěchají na
Střeleckýostrov, na ten svůj tábor. Porokují sitam nějakou hodinku
pospolu. Nej-prv o umenšení denní své práce.Domnívajíť se, že
Pánbůh, když mápro ně napořád obě své ruce plničkypráce, nemá pak
arci, čím by jim žeh-nal. Nu, požehnej vám Pánbůh!
Ale na ulicích vzdor táboru prou-dění už neubylo. Ne za dne a ne
zavečera. Ba lidstva všude od hodinyk hodině více a více. Statečné,
nepo-píratelné vzezření sváteční! Dělnícipak už pyšně se svými
ženuškami popravém boku: na tvářích úsměv spo-kojený, v oku
radostnou jiskru.A s nimi a mezi nimi Praha ostatní,taktéž
spokojená, taktéž radostná.
Zvláštní – ba prazvláštní den! Věru,i ta příroda vůkol jakoby
pod záko-nem stejným! Ráno dusivá mlha,vzduch šedý, tak těžký – pak
najed-nou se vyhouplo slunce a bylo takjasné, tak zlaté, tak
blažené –
Byl první květen roku 1890!
Jan Neruda – 1. máj 1890
KVĚTEN A S NÍM MÁJOVÉ DNY
PRVNÍ MÁJMÁ RŮZNÉ PODOBY
-
II. Co vám říkáKARLOVARSKÝ KRAJ
Pro mě je první máj počát-kem jara, ale i symbolem láskya také
připomínkou boje zapráva všech pracujících. Je toobdobí, kdy se vše
probouzí k živo-tu, doba nové naděje. V dnešní těžkédobě to má
symbolický význam. Každoročně je to příleži-tost potkat se,
připomenout si historii, ale také si pojmeno-vat současné problémy
a představit způsoby řešení, které
nabízí KSČM. V letošním roce se ze zřejmých důvodů nebudou moci
uskutečnit prvomá-
jová setkání, a tady bychom měli ve větší míře využít sociálních
sítí a pro-střednictvím těchto technologií oslovit naše
spoluobčany. Až odezní dnešnítěžké období a začneme se postupně
vracet do běžného života, opět se vrátíživotní těžkosti, se kterými
se velká část občanů potýkala před zdravotní krizía která v dnešní
době ustoupila do pozadí. A naopak, objeví se nové problé-my, a ne
malé. Náš region je z velké části závislý na lázeňství a
cestovnímruchu, což jsou odvětví dnešní krizí nejvíce postižená, a
bez pomoci státu jeohrožena další existence lázeňské péče. Zůstávám
optimistkou a věřím, že senajdou způsoby, jak opět nastartovat to,
co fungovalo, a v rámci restartu naše-ho regionu také přijít s
novými pracovními příležitostmi.
EEvvaa VVAALLJJEENNTTOOVVÁÁ
STŘEDOČESKÝ KRAJPrvní máj pro mne každoroč-
ně představuje svátek jara,svátek lásky i Svátek práce.Den, kdy
si připomínáme nejenhistorické boje za práva a svobo-dy těch, co se
prací živí, kdy sipřipomínáme generace trvajícíúsilí o spravedlivé
odměňování, bezpečné pracovní pod-mínky, o právo na odpočinek či
důstojnost, ale i to, že ani
dnes ještě »není hotovo«.Spíše naopak - v posledních třiceti
letech přicházíme i o ty jistoty, které nám
vybojovali naši předci. A to i přesto, že společnost je stále
bohatší, byť častona úkor trvale udržitelného rozvoje. Jak ukazují
nemilosrdné statistiky, nůžkymezi malou skupinou vládnoucí elity a
zbývajících více než 90 % společnos-ti se stále více rozevírají. K
tomu dostává na frak i suverenita, soběstačnost,hrdost - stáváme se
otroky ve své zemi. Značná část seniorů, rodin s
dětmi,samoživitelek, zaměstnanců mnohých oborů, ale i malých
živnostníků přesusilovnou práci spíše živoří, než žije. To se musí
změnit.
První máj je samozřejmě i svátkem lásky. Z ní stvořené děti
jistě budou chtítmít budoucnost, za kterou je třeba se prát. K tomu
se hlásím i já.
První máj je ale určitě i svátkem jara. A jaro, to je naděje, že
společnou pracík té lepší budoucnosti přispějeme.
První máj bude letos i ve znamení pandemické krize, která nás
nutí prosa-zovat taková opatření, aby dopady krize neodneslo v naší
zemi nejvíce dolních10 milionů.
První máj, jak vidíme kolem sebe, je dnes zároveň i ve znamení
obrovskésolidarity mezi lidmi, za kterou je nutné poděkovat. A to
tu naději v lepšíbudoucnost určitě posiluje.
ZZddeenněěkk ŠŠTTEEFFEEKK
JIHOČESKÝ KRAJPrvní máj – Svátek práce
bude tentokrát trochu jiný.Nacházíme se totiž v době,kdy snad už
pomíjí korona-virová krize. Letos si taknemůžeme na
shromážděníchpřipomenout tradiční Svátekpráce, nebudeme se moci ani
pobavit na májových veseli-cích. Komunisté přesto budou nadále
bojovat za práva
všech pracujících. Není od věci zmínit, že poslední dny a týdny
ukázaly, žepravicí 30 let proklamovaná neomezená moc trhu dostala
povážlivé trhliny.Současný celosvětový systém, založený na
kapitalismu, je na pokraji svýchsil. Bez pomoci státu se neobejdou
významné podniky, zaměstnanci, ba aniživnostníci. Rád bych v této
těžké době poděkoval za obětavou práci všemzaměstnancům v první
linii, a to nejen pracovníkům IZS, lékařům, zdravotní-kům, ale i
prodavačkám, řidičům veřejné dopravy a spoustě dalších lidí,
kteřístatečně bojovali v době zákeřného koronaviru. Nezapomeňme, že
První májje též svátkem lásky, kdy - slovy K. H. Máchy -»Hrdliččin
zval ku lásce hlas«.Sundejme si roušky a polibme se pod rozkvetlou
třešní. Zase bude lépea radostněji! RRaaddeekk
NNEEJJEEZZCCHHLLEEBB
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJV tento den s rouškou na ústech
a nose, bez líbání pod rozkvetlou třeš-ní, jak předpokládá den
lásky, si při-pomenu význam tohoto svátku i prodnešní dobu, kdy se
zhoršuje situacena trhu práce v našem kraji, a zejménaOstravě.
Dopady pandemie COVID-19 na tradiční obory našeho kraje -hutnictví,
hornictví, těžké strojíren-
ství, automobilový průmysl, ale i široký rozsah služeb -jsou
dramatické s dopadem na naše občany. Připomenusi, že 1. květen před
75 lety byl prvním svobodným dnempo osvobození Ostravy Rudou
armádou a příslušníky
našeho 1. československéhoarmádního sboru, našich tankis-tů a
letců. Vzpomenu a uctímtisíce padlých rudoarmějcůa našich domácích
hrdinů přiOpavsko-ostravské operacia osvobození naši vlasti před
památní-kem Rudé armády v Komenského sadu.Současný stav nám
neumožňuje hromadnéoslavy jak Svátku práce, tak osvobození od
nacistickéokupace. Přesto alespoň v naší mysli a srdcích si
tytoudálosti připomeneme. Zvláště v době, kdy se aktivizujírůzní
vykladači historie a jsou odstraňovány či hanobenypamátníky našich
osvoboditelů. »No pasarán!« -Nepro-jdou! JJoosseeff BBAABBKKAA
ZLÍNSKÝ KRAJPrvní máj v roce 2020 je pro mě,
stejně jako vždy v minulosti a určitěse nic nezmění ani do
budoucna, pře-devším Svátkem práce s výrazněromantickým podtextem
vztahujícímse k tomuto datu.
Oslavy Svátku práce si v UherskémHradišti po roce 1990 získaly
vysokýkredit. Pravidelně početná účast
občanů města a okolí toho vždy byla jasným důkazem.Prvomájové
oslavy s účastí často přes 2000 lidí, zvláš-tě v posledních letech,
jasně ukazují, že se tentovýznamný den netěší jen podpoře našich
členů, ale celé
veřejnosti. Bohužel v letošnímroce, kdy prožíváme těžkéobdobí,
jsme museli při-stoupit ke stejnému opatře-ní, jako řada dalších,
tedyzrušení oslav v plném roz-sahu. Přesto si myslím, že ti,kteří
se stali účastníky oslavv minulých letech, se v rámci mož-ností
znovu sejdou ve Smetanových sadech a určitě sibudou mít co sdělit.
No a nám nezbývá, než se se situ-ací smířit a současně začít
alespoň s ideovými předsta-vami, jak oslavíme Svátek práce v roce
2021. Ten letoš-ní je hodně smutný.
IIvvaann MMAAŘŘÁÁKK
PLZEŇSKÝ KRAJMáj byl a je tradičně spojován mno-
hými s oslavou lidské práce, probou-zející se přírody či lásky a
já v tomtoohledu asi nejsem žádnou výjimkou.Specificky ale pro mne,
jako člověka,který se celoživotně zajímá o politikua společenské
vztahy, však z letošního
prvního května vyplývají i jiné, dalo by se říci až mimo-řádné
souvislosti. Uvědomuji si tak například, a to rokpřed stým výročím
založení KSČ jako strany, jejíž idejebyly vždy postaveny především
na poctivé práci, jak jednes pro člověka obtížné takovouto práci,
která člověka
bude bavit a současně ho ekonomic-ky zabezpečí, mít. Jak si
takovézaměstnaní udržet, abychom z nějmohli zabezpečit sebe a své
rodinya společně mohli čerpat ze životaještě něco navíc.
Na 1. máje si tak zcela jistě v tétosouvislosti uvědomím, že
společnost, a tonejen ta naše, se musí nezbytně posunoutještě
mnohem blíže k obhajobě zájmů poctivěpracujících, abychom potom
mohli společně lépe čelittakovým krizovým výzvám, jako je například
současnápandemie koronaviru.
JJiiřříí VVAALLEENNTTAA
JIHOMORAVSKÝ KRAJPrvní máj pro mě znamená roz-
hodně symbol lásky a práce, tedyhodnot, které člověka celýživot
provázejí a kteréjsou i dnes mimořádněaktuální. V souvislostis
prací se hovoří o nárůstunezaměstnanosti, ale i ti, kteří
prácimají, bojují s nízkými mzdami, které často nestačí na
důstojný život. A to už vůbec nehovořím o těch, kteří celý život
pracovali,tvořili hodnoty a dnes jsou nuceni žít z nízkých důchodů.
Je dobře, žeKSČM svým tlakem na vládu zajistila zvýšení důchodů,
nicméně je třebapoukázat na to, že velmi rychle narostly i ceny v
obchodech, takže o něja-kém reálném polepšení může být jen stěží
řeč.
Bohužel vzhledem ke stávající situaci letos 1. máj nestrávíme
mezi spolu-občany, nicméně jihomoravská KSČM rozhodně na ně
nezapomněla a roz-hodli jsme se věnovat peníze, které bychom
»ušetřili« nepořádáním oslav1. máje, na účely prospěšné pro občany.
Já osobně budu tento svátek trávit sesvými blízkými a občanům bych
chtěl popřát, aby i oni 1. máj strávili s těmi,které mají rádi.
Věřím, že příští rok se opět s námi setkají na tradičních osla-vách
ve svých městech a obcích.
SSttaanniissllaavv NNAAVVRRKKAALL
-
III.1. máj 2020?
OLOMOUCKÝ KRAJPrvní máj v roce 2020
pro mě znamená stejnějako každý rok oslavuSvátku práce a také
boj zato, aby lidé práce byli zasvoji práci spravedlivěodměněni. V
letošnímroce však tento den budemít jiný průběh, když si
vzhledem k probíhající pandemické situaci tento svátek nebude-me
moci spolu s našimi občany připomenout na tradičních prvo-májových
průvodech a shromážděních. Důležitý pro mě osobněje však fakt, že v
České republice jsme nepříznivou situaci ucho-pili za správný konec
a díky přijatým opatřením vlády ČR sesnad můžeme těšit na brzký
návrat k našim běžným životům sevším, co nám přinášejí.
MMiicchhaall SSYYMMEERRSSKKÝÝ
PARDUBICKÝ KRAJPrvní máj
v roce 2020bude ten nej-zvláš tnějš íPrvní máj snadpro každého z
nás.Epidemie koronaviru změnilanaše životy. Donutila nás se
zastavit a přemýš-let. Zejména nad životem a jeho smyslem.
Nejdůležitější nejsou peníze a blahobyt, ale zdraví a život
sám.Uvědomujeme si, co pro nás znamenají rodiče, prarodiče,
part-neři, děti, vnoučci a vlastně všichni nejbližší a příbuzní,
přáteléa kamarádi.
V plné nahotě se ukazuje, kam nás vede kapitalistická
společ-nost a její honba za zlatým teletem. Jak oslabila náš stát,
našispolečnost, naše hospodářství, naši soběstačnost, naši
solidaritu.
O to více si važme těch, kteří poctivě pracovali a pracujía s
kterými prožíváme svůj život.
Práci čest! JJaann FFOOLLDDYYNNAA
ÚSTECKÝ KRAJNyní žijeme novou
dobu, při které, takjako já, zavzpo-m í n á m ea snažímese, aby
tra-dice 1. májenebyla zapome-nuta. A tak se na
mnoha místech naší krásné země konají První máje, kde
jednot-livé základní organizace nebo střediskové rady
připomínajíveřejnosti tento den, který v minulosti znamenal mnoho.
Samo-zřejmě už to není o konání průvodů, ale spíše o pořádání
různýchsoutěží, ukázek, atrakcí a vystoupení mažoretek, kde nechybí
aninějaké to pohoštění. Těmto lidem je třeba velmi poděkovat
zajejich náročnou přípravu a ochotu se na těchto oslavách
podílet.Jak vidno, občanům se tyto oslavy líbí, a to čím dál víc,
usuzujez nárůstu návštěvnosti.
Letošní oslavy s největší pravděpodobností neproběhnou.Škoda.
Tak jako mnoho jiných společenských nebo kulturníchakcí vzhledem k
nastalé situaci vyhlášeného nouzového stavuv souvislosti s
probíhající pandemií koronaviru COVID-19.Bohužel se nedá nic dělat.
Zdraví nás všech je přednější. Těžšíto budou mít letos i
zamilovaní, neboť 1. máj není jen svátkempráce a pracujících, nýbrž
také svátkem zamilovaných. Upřímněřečeno, polibek pod rozkvetlou
třešní přes roušku nebo respirá-tor není to pravé ořechové. I
přesto je potřeba si tento nádhernýsvátek připomenout a oslavit ho
třeba tím, že pošlu přáníčko ese-meskou nebo jiným prostřednictvím,
třeba vyvěšením státnívlajky v jakémkoliv formátu či velikosti
nejen jako povinnostu státního svátku, ale k dání najevo solidarity
s pracujícími v tétonelehké době, a obzvlášť těm, kteří jsou v boji
s touto zákeřnounemocí tak říkajíc v první linii. A tak si k tomuto
svátku popřej-me hodně zdraví, a abychom se co nejdříve vrátili do
normální-ho stavu a mohli oslavit řádně všechny svátky, zejména
ten, copřipadá na 1. máje. RRaaddeekk ČČEERRNNÝÝ
KRAJ VYSOČINAJiž od malička pro mne První máj znamenal
začínající léto, vůni šeříků, kvetoucích pam-pelišek a také
společné oslavy Svátku práce,na který jsme si ve školních lavicích
lepilimávátka. Nijak zvlášť jsem tím netrpěl a jakodítě jsem se
vždycky těšil na to nové, co při-jde. Léta popřevratová obrátila
vše narubya nestačíme se divit vlastně dodnes. Historie,která se s
touto májovou dobou v minulém
století ostře protnula a ještě zvýraznila tuto symboliku s
ukonče-ním druhé světové války, se dostala do fáze přepisování
faktůa skutků, které se staly. Letošní rok 2020 je a bude
symbolemnejvětší pandemie od dob druhé světové války. Boj proti
korona-virové infekci upozadil veškeré májové oslavy i
připomínkykonce druhé světové války. Některé lidské hyeny typu
panaKoláře z TOP 09 využily této situace k pokusům o
přepisování
dějin konce války, k odstranění sochymaršála Koněva a
bagatelizaci osvo-bození naší vlasti Rudou armá-dou. Proto pro mne
letošníPrvní máj bude mít příchuťpokusů o fašizaci naší
společ-nosti společně s prolínajícímse bojem s nemocí, o níž nicmoc
nevíme. Nastupující krize, kteránás nemine, jen umocní
neschopnostpolistopadových garnitur postarat se o svéobčany.
Situace, kterou si nikdo z nás nepřeje, svlékla donahacelý systém a
jeho slabiny. Říká se, že všechno zlé je pro něcodobré, nejsem si
však jist, že se dokážeme odpovědně poučit. Totěžší nás v
nadcházejících měsících teprve čeká, budeme čelitpandemii,
nezaměstnanosti a jistě i určitým nepokojům. Jsmetotiž v ČR a tady
je po válce každý generál…
PPaavveell HHOODDÁÁČČ
LIBERECKÝ KRAJLetošní První máj pro mě
znamená připome-nutí si krize,v níž se našespolečnostn a c h á z
í .V i d í m
mnoho znepokojujících symp-tomů. Zneklidňuje mne nárůstkrajní
pravice v této zemi, i to, že proti tomu vláda nic nedě-lá.
Zneklidňují mne extremistické činy TOP 09, ODS či Pirá-tů, viz
například skandální odstranění Koněvovy sochyv Praze. Zdá se, že
ani sedmdesát pět let po válce se myšlenílidí příliš nezměnilo.
Ovšem ta krize je ještě hlubší. Bezprece-dentně roste moc médií a
počet lidí, kteří kvůli jejich masážiuž rezignovali na vlastní
myšlení. A když se podíváme na to,komu ta média patří, pochopíme,
jaké nálady a proč tuto spo-lečnost ovládají. Právě to si musíme
letos připomenout, kromoslavy práce a jara. SSttaanniissllaavv
MMAACCKKOOVVÍÍKK
PRAHAV ý z n a m
Svátku prácese nemění aniv časech, kdyse lidem omezu-je zapojení
dopracovního proce-su z důvodu virovénákazy. Možnosti manifestovat
jsou omezené,
ale o to bezprostředněji všichni pocítíme nezbytnost práce a
fun-gující ekonomiky. Popřejme si při prvomájové procházce
zdraví,ale také tedy s rozvahou přemýšlejme, jak dál. Nouzový
stavskončí a do práce se začnou vracet ti, co několik týdnů
pracovatnemohli. A budeme se muset vypořádat s důsledky vypnutí
eko-nomiky, nejen u nás, ale také v zahraničí. Škody nebudou maléa
ti, co neobstojí, mohou býti požíráni těmi silnějšími. Proto
ote-vírejme cestu k sociálně odpovědnější politice. V tom
vidímvzkaz pro letošní zvláštní První máj.
JJiiřříí DDOOLLEEJJŠŠ
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJLetošní oslavy
prvního máje budousamozřej-mě pozna-m e n á n ysoučasnous i t u
a c í
ohledně koronavirové krizea tradiční oslavy, setkání s lidmitak,
jak jsme na ně zvyklí, se kvůlipandemii nebudou moci uskutečnit.
Věřím ale tomu, že komuni-kace mezi levicově smýšlejícími lidmi se
bude moci uskutečnitalespoň prostřednictvím sociálních sítí.
Den volna tak využijeme každý podle svých možností, někdoprací a
někdo oddychem. Samozřejmě je nám líto, že se nemů-žeme setkat se
spoluobčany na oslavách prvního máje, kteréKSČM každoročně
organizuje, ale situace je skutečně složitáa všichni ji musíme
respektovat. Proto bych rád alespoň toutoformou poděkoval
pracovníkům v první linii - lékařům, sestřič-kám, policistům,
hasičům a všem, kteří i v tento svátek budoupracovat. Zároveň ale
chci poděkovat všem lidem, kteří pracují,i těm, kteří už jsou na
zaslouženém odpočinku. Přeji jim krásnémájové dny a věřím, že i
když už musíme být v nynějším ome-zení, najdeme možnost, jak popřát
svým nejbližším. Všem přejihodně zdraví. ZZddeenněěkk
OONNDDRRÁÁČČEEKK www.iHalo.cz
-
Jaký byl vlastně první máj roku1890 v Praze na Střeleckém
ostrově?Jan Neruda jím byl zcela uchvácen.A ten, kdo dodnes nahlíží
srdcemNerudy, se celý ten prvomájový denurčitě cítí také
slavnostně. Máj roku
1890 však neměl být rudý jen záplavou dělnických praporů,
kara-fiátů a kravat. Se vší krutostí měl znovu připomenout míru
sociál-ního a třídního napětí a nový nástup dělnictva jeho vlastní
krví. Tři-krát během necelého roku se střílelo do horníků. Nejdříve
v červnuroku 1889 za stávky dělníků kladenského a lánského revíru
naKladně. Několik dnů před 1. májem 1890 bylo zabito
sedmnáctstávkujících horníků ostravsko-karvinského revíru v Ostravě
a 22. května 1890 bylo zastřeleno dvanáct a zraněno třicet
horníkůstříbrného a plzeňského revíru při stávce v Nýřanech. Také
takovýměl být rudý máj roku 1890. Buržoazie byla důsledná, zrovna
tak,jako je buržoazie a její vláda důsledná v dnešní době.
Myšlenka učinit z 1. máje den boje za požadavky pracujících
při-šla ze Spojených států amerických. Dne 1. května 1886 se v
Chicagukonala obrovská stávka a trvala do 3. a 4. května. Ony dny
skončilyvpravdě dramaticky. Policisté stříleli do davu
stávkujících. Výsled-kem bylo pět mrtvých a mnoho zraněných. Pak
mezi policisty vybu-chla bomba vržená provokatéry. Dělníci,
socialisté a anarchisté bylizatčeni, odsouzeni a popraveni. Jak
napsala Klára Zetkinová, »oněchosm hodin bylo považováno za splátku
buržoazie na obrovský dluh,který dluží dělnické třídě«. Ti, kdo
stávkovali, se z pohledu tehdejšíspolečnosti dopouštěli zločinu, ve
skutečnosti chtěli jen dosáhnoutkratší pracovní doby a lepší mzdy a
slušného zacházení. V roce 1889pak byl zakládajícím kongresem II.
Internacionály v Paříži 1. májoznačen za mezinárodní Svátek práce,
původně na protest protipopravě nevinných dělníků. Odborové hnutí v
Evropě tehdy přijalo zasvůj požadavek zkrácení pracovní doby a na
návrh předsedy Americ-ké federace práce (AFL) S. Gomperse bylo
pařížským kongresem
rozhodnuto právě 1. máje organizovatvelkou mezinárodní
demonstraci tak,aby se konala ve všech zemích a měs-tech v jednom
stanoveném dni, kdypracující budou požadovat od předsta-vitelů
států legální zkrácení pracovnídoby na osm hodin. V Praze se
prvnímáj slavil v roce 1890 na Střeleckémostrově a účastnilo se ho
na 35 tisícosob. Dnes je tento svátek slaven nacelém světě.
Sto třicet let uplynulo od této chví-le, a co se změnilo? Lidé
stáledemonstrují v ulicích po celém světěi v Evropě za svá práva.
Dnes ustaraně s obavami z epidemiekoronaviru COVID-19 sledují
dopady do ekonomického sektoru,strach o své zdraví je na prvém
místě a hned po něm strach zeztráty zaměstnanání. Je zde reálná
obava, že nadnárodní průmy-slové řetězce propojené s velkými
bankovními kapitálovýmiuskupeními budou prostřednictvím i národních
vlád tlačit ještěmohutněji na politiku podpory zadlužování. Podporu
získáa dosáhne na ni soukromovlastnický sektor. Pro drobné
živnost-níky typu např. řemeslníků to bude obtížné. Pro
zaměstnancea zejména ty v dělnických kategorií bude však situace
zoufalá.Dnes tolik proklamovaná solidarita mezi odbory,
zaměstnavatelia vládou dostane zcela jiný rozměr. Jestliže
kupříkladu již dnesrůzným způsobem přistupují zaměstnavatelé k
ochraně svýchzaměstnanců před koronavirem, bude následně podoba
dnešnítzv. »solidarity« pro zaměstnance nepřijatelná. Protože jak
vláda,tak zaměstnavatelé si musí velice rychle uvědomit hodnotu
pra-covní síly svých zaměstnanců. A nebudou-li
zaměstnancůmvytvořeny důstojné podmínky k práci a důstojné
zabezpečenív případě ztráty práce, pak nelze o solidaritě hovořit.
Jinak účet
za krizi ekonomickou, vzniklou pandemií koronaviru, zaplatípravě
zaměstnanci, a nikoliv banky a nadnárodní kapitál.
Proto je dnešní první máj výzvou pro dělníky, ostatní
pracují-cí, pro všechny zaměstnance být solidární v odmítnutí nést
totocizí břemeno na svých zádech. Myslím, že OS ČMS i KSČM sitoto
uvědomují a takto k řešení následků krize přistupují. Věřím,že to
lidé rozpoznají i v nadcházejících říjnových krajskýcha senátních
volbách. Základním cílem je i v dnešní době udržetheslo: »Ten, kdo
má práci a spravedlivou odměnu, mzdu či platza ni je schopen nejen
uspokojovat své základní životní potřeby,ale i věnovat se svému
dalšímu rozvoji.« Pro nás je toto podstat-né i při oživování celé
ekonomiky. Nezapomenout na člověka.
»Přijde doba, kdy bude naše mlčení mnohem mocnější než
hlasy,které jste dnes zardousili!« To jsou poslední slova Augusta
Spiesevytesaná dne 25. června roku 1893 v americkém Chicagu do
monu-mentálního bronzového pomníku. Byl jedním z nespravedlivě
obvi-něných a popravených 11. listopadu 1887 za chicagské
událostipředchozího roku. Tato slova jsou trvalým varováním i pro
dnešek.
Slavné májové dny, které přicházejí, jsou vepsané nerozlučněa
jednou provždy do dějin našeho národa. Není to jen sto třicetlet
Prvních májů. Kdo by mohl zapomenout na 5. květen a Praž-ské
povstání v závěru 2. světové války! Nebo snad kdo by mohlzapomenout
i na památný 9. květen, kdy tanky Rudé armádyvjely do ulic Prahy a
byla osvobozena naše vlast. Nezapomeň-me historickou pravdu. Braňme
se nastupujícímu fašismu, jehonebezpečí se dnes stále víc
vrací.
Nic na pravdě nemůže změnit přepisování historie ani haneb-ný
krok Městské části Praha 6, odstranění sochy maršála
IvanaStěpanoviče Koněva. Vyvolal obrovskou vlnu mezinárodní
soli-darity. Nebojme se o ni v tyto slavné a nám tak drahé
májovédny opřít a dosáhnout porážky fašistických skupin v naší
zemi.
SSttaanniissllaavv GGRROOSSPPIIČČ,, mmííssttooppřřeeddsseeddaa
ÚÚVV KKSSČČMM aa ppřřeeddsseeddaa OOSS ČČMMSS
Ačkoli se můžezdát, že otázkapostavení žen vespolečnosti v
našichzeměpisných šíř-kách problémemnení, opak je prav-dou. Bohužel
někte-ří politici se hozhostili tím nejhor-ším možným způ-sobem.
»Málo ženve vedoucích fun-cích? Zavedeme
kvóty,« řekli si asi někteří. Já osobně jsem nikdynebyla pro
kvóty a vždy mi záleželo primárně natom, aby na důležitých postech
seděli lidé k tomuvhodní a ideální bez ohledu na pohlaví. O
funkcetedy nejde. O tom, že nerovnosti na základě
pohlaví v naší společnosti jsou, ale nemůže býtsporu, a měli
bychom si dávat pozor, aby je sou-časná krize neprohloubila.
Klasický, ale stálenikým nevyřešený problém spočívá v
rozdílnémodměňování. Ano, také bych ocenila, kdybychomse o tomto
pro-blému již nikdybavit nemuseli,jelikož bychomho znali jenom z
učebnic dějepisu, ale není tomutak. O problémech se prostě mluví,
dokud tujsou, a v této věci jde primárně o princip sprave-dlnosti a
rovnosti, který by měl být pro každéholevicově založeného člověka
velmi snadnopochopitelný, pokud tedy levicovým skutečně je.V lednu
tohoto roku jsem měla ještě před vypuk-nutím pandemie možnost
promluvit o tomtotématu na plenárním zasedání Evropského
parla-mentu ve Štrasburku, kde jsem rozdíly v odmě-
ňování označila za jeden z velkých evropskýchproblémů. Považuji
to za problém v rámci jednot-livých zemí, v samotných firmách a v
neposlednířadě mezi pohlavími. Být například v ČR, kde jerozdíl
mezi platy žen a mužů druhý nejvyšší
v EU, matkousamoživitelkou,je nesmírněnáročné a stresu-
jící. Platové rozdíly mohou zejména tyto ženyvést do chudoby, a
to buď během pracovního, čizejména důchodového věku.
V současnosti se nacházíme v době, která jepro všechny mimořádně
stresující, jelikož jepro nás neznámá a spojená s mnoha
nejasnost-mi. Obáváme se o svoji budoucnost a omezenínaší svobody
pohybu má samozřejmě dopadyi na naši psychiku. Je potom velmi
smutnoupravdou, že negativní dopady na stav jedince se
promítají i na rodinu jako celek, což je důvod,proč jsme v
současnosti svědky vzestupudomácího násilí.
Jenom ve Francii kvůli celostátní karanténěpřibyly případy
domácího násilí zhruba o třeti-nu. Zatím sice nejsou známé přesné
statistikyo situaci v ČR, ale jenom v Praze řešila
policiedvojnásobek případů domácího násilí ve srov-nání s dobou
před epidemií. I toto téma jebytostně spojeno se ženami (i když se
nevyhý-bá ani mužům).
Byla bych proto ráda, abyste májové dny osla-vili v poklidu a
bez jakéhokoliv stresu. Bohuželletos nemůžeme slavit 1. máj
společně a připo-menout si hodnoty, které přináší, ale věřím,
žepříští rok budou naše první máje o to radostněj-ší. Stejně jako
oslavy osvobození naší vlasti.
KKaatteeřřiinnaa KKOONNEEČČNNÁÁ,, eeuurrooppoossllaannkkyynněě
aa mmííssttooppřřeeddsseeddkkyynněě ÚÚVV KKSSČČMM
Vydává FFUUTTUURRAA,, aa.. ss.. Šéfredaktor: PPeettrr
KKoojjzzaarr.. Adresa: Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, tel.
sekretariát:222 897 256, e-mail: [email protected]. Příjem
inzerce: tel.: 222 897 320, e-mail: [email protected]
VVLLTTAAVVAA--LLAABBEE--PPRREESSSS,, aa.. ss.. MK ČR E 5828, ISSN
1210-1494. Haló noviny jsou distribuovány po celémúzemí ČR.
ZZVVLLÁÁŠŠTTNNÍÍ VVYYDDÁÁNNÍÍ –– vvyyššlloo 11.. kkvvěěttnnaa
22002200 www.iHalo.cz
IV.130 let mezinárodní solidarity pracujících
První máj a ženy
