Zahraniční a bezpečnostní politika EU

Právní aspekty zahraniční a bezpečnostní politiky EU

19. února 2013

Vznik Společné zahraniční a bezpečnostní politiky předchůdcem Evropská politická spolupráce

– mimo rámec zřizovacích smluv– hlavní role Evropská rada

Memento bývalé Jugoslávie

Vznik Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Maastrichtská smlouva- vznik druhého pilíře

– mezivládní spolupráce, ale v rámci smluv– postupně naplňování právního rámce– rozvoj Evropské obranné a bezpečnostní politiky

• má být operační větví SZBP• je součástí SZBP, spoléhá na její nástroje

stálá připomínka: SZBP je jako část zahraničních vztahů EU– ostatní sektory často rozvinutější

obecný charakter práva SZBP– dimenze mezivládnosti- co to vlastně znamená?– názor č. 1: charakter mezinárodního práva– názor č. 2: jde o soft law (co to ale znamená? je

nezávazné?)– názor č. 3: podobně nadnárodní charakter jako acquis

Role Lisabonské smlouvy: teoretické základy

interpretace posílení– přijetí LS jako krok k vylepšení mezinárodní pozice EU a její

mezinárodní identity– rozšíření možností EU

interpretace racionalizovaného intergovernmentalismu– minimální adaptace dosavadních ustanovení– členské státy mají SZBP pouze k realizaci národních cílů

jakou optikou zkoumat:– teorie principála (státy) a agenta (EU)– mezera mezi kapacitou a očekáváními

Ustanovení o zahr. vztazích EU v primárním právu

Cíle EU v zahraniční politice

preambule LSEU:– „ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku

včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu s článkem 42 ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě.“

čl. 3 odst. 5 LSEU:– „Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své

hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.“

čl. 21 LSEU– další sada úkolů a předsevzetí– platí pro všechnu vnější činnost EU

celkový dojem: EU jako normativní (nebo civilní) síla– cílem exportovat evropské hodnoty

Strukturální změny díky LS? zrušení pilířů

– formálně pilíře opuštěny– faktický stav: SZBP je stále vydělena oproti ostatním politikám do

části LSEU (kapitola 2)• čl. 24 odst. 1: „Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá

zvláštním pravidlům a postupům.“• de fakto zůstávají dva pilíře

rozdělení pravomocí– SZBP v čl. 2 odst. 4 SFEU– speciální kategorie (mimo klasickou triádu), někde mezi sdílenými

a doplňkovými– další garance pro státy:

• čl. 4 odst. 1 LSEU: „… Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“

• deklarace č. 24: právní subjektivita pro EU ji nedává právo jednat mimo svěřené pravomoci

obecně: LS nerozšiřuje v oblasti SZBP pravomoci EU

Právní nástroje SZBP základ: přijímání legislativních aktů je zakázáno (čl. 24 LSEU) změny v LS: přejmenování nebo zrušení některých nástrojů (např. společné

akce a pozice) kompletní přehled nástrojů pro vedení ZBP v čl. 25 LSEU

– vymezování obecných směrů• formulují se zásady přístupu k určité otázce v nejširší rovině

– akce (čl. 28 LSEU)• většinou reakce na aktuální mezinárodní situaci, na kterou EU reaguje• např. o zřízení mise EU v Kosovu (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?

uri=CELEX:32008E0124:CS:HTML)• jsou právně závazné

– postoje (čl. 29 LSEU)• pozice EU k určité otázce vymezené zeměpisně nebo tematicky (hlavně provádění sankcí, často

nahrazovány rozhodnutími Rady)• např. omezení vůči KLDR (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?

uri=CELEX:32010D0800:CS:HTML) • asi právní závaznost (ale ne zcela nesporně)

– posilování systematické spolupráce mezi státy pro provádění jejich politiky dříve společné strategie (použito jen třikrát), nyní jako strategické směry politiky EU

(čl. 26 SEU) u bezpečnostní a obranné politiky

– možnost misí s vojenskými nebo civilními zdroji (ty ale zůstávají národní) již vydáno široké spektrum rozhodnutí (viz

http://eur-lex.europa.eu/cs/legis/latest/chap18.htm)

Implementace rozhodnutí SZBP rozpočtové otázky

– z rozpočtu EU, výjimkou vojenské a obranné operace– zřízen zvláštní fond pro rychlé reakce

zásada loajální spolupráce– čl. 24 odst. 3 LSEU:

• „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Členské státy spolupracují na rozšiřování a rozvoji své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.“

• specifické vůči obecné klauzuli (čl. 4 odst. 3 LSEU)

– pozitivní i negativní dimenze zásady– kontroluje sama Rada, také vysoký představitel

zásada systematické spolupráce– čl. 32 LSEU:

• „S cílem vymezit společný přístup vedou členské státy v Evropské radě a v Radě vzájemné konzultace o všech otázkách obecného zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dříve než členský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scéně nebo přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede v Evropské radě nebo v Radě konzultace s ostatními členskými státy. Sbližováním činností zajišťují členské státy, že je Unie schopná prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně. Členské státy jsou mezi sebou solidární.“

– dle MPV: nezaujímat pozici, dokud nediskutováno s partnery– kdo definuje, co je obecný zájem?

• podle všeho asi členský stát (i verze Nice), nyní indikace většího zapojení EU (souvislost také s její právní subjektivitou)

jaká je praxe?– měkké právo není moc dodržováno, bez sankcí motivace k černému pasažérství– vs socializace hlavně v určitých výborech Rady

Klauzule solidarity nově při nevojenských zásazích (čl. 222 SFEU)

stejné i při vojenské útoku (čl. 42 odst. 7 LSEU)– „Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu

ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.

– podobnost s čl. 5 Severoatlantické smlouvy (rozdíl: v LSEU nic o použití vojenské síly)– druhá část odstavce: „Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci

Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.“

Institucionální otázky zásadní změny, ale zároveň mnoho věcí při starém role Evropského parlamentu

– zůstává de fakto pořád mimo– dvě debaty ročně o SZBP, propojení na vysokého představitele

Evropská rada– nadále dominantní pozice, přijímání strategických rozhodnutí

Rada– rozdělení Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy na dvě formace

• Rada pro vnější vztahy stálý předseda (vysoký představitel)• lepší dělba práce, ale i možnost rizik

– přijímání hlavně prováděcích opatření– v rámci orgánu působí řada výborů (např. PSC)

Komise– oslabena, její role převzata vysokým představitelem (ten i jejím členem)

Soudní dvůr– SZBP mimo jeho jurisdikci– výjimky: hrozba ohrožení role institucí v jiných otázkách; obrana proti

rozhodnutím omezujícím určité subjekty (sankce)

Institucionální otázky stálý předseda Evropské rady

– úkoly v čl. 15 odst. 6 LSEU- ne moc jasně definované– napomáhat konsenzu (předsedající) nebo posouvat vpřed

(prezident)?– konflikty s vysokým představitelem?

vysoký představitel EU pro vnější vztahy a bezpečnostní politiku– dvojí klobouk (nebo trojitý?)– odpovědnost ke třem institucím (a účast i na Evropské radě)– lépe definované úkoly (pravomoci)

• provádí SZBP (čl. 18 odst. 2 LSEU)• možnost předkládání návrhů (ne ale monopol)• zajišťuje implementaci rozhodnutí v rámci SZBP• zastupuje EU a vede politický dialog se třetími stranami jménem

EU, obhajuje pozici EU v mezinárodních organizacích• role i v obranné a bezpečnostní politice (byť omezená)

Rozhodovací procedury

žádný posun: dominance jednomyslnosti QMV jen výjimečně

– prováděcí rozhodnutí v rámci jednotné strategie– na návrh VP, pokud ten zmocněn Evropskou radou– při nesouhlasu záchranná brzda

možnost konstruktivního zdržení se– nebrání přijetí, „odměnou“ pak neúčast na rozhodnutí

(pokud třetina tak nepřijetí) passerelle klauzule- možnost přechodu ke QMV

– kam nám zmizely národní parlamenty? mechanismy flexibility

– obecná posílená spolupráce (jednomyslnost v Radě)– stálá strukturovaná spolupráce

• pro státy s lepšími vojenskými kapacitami• schválení QMV, pak v rámci skupiny jednomyslně

– Rada může svěřit skupině států výkon úkolu s cílem chránit hodnoty EU (humanitární akce, prevence konfliktů atd.)