ZÁKLADY TRŽNÍ EKONOMIKYino.hgf.vsb.cz/export/sites/ino-hgf/cs/vystupy/Vyukove...základy...

ZÁKLADY TRŽNÍ EKONOMIKY

Ing. Jana Magnusková, Ph.D.

VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE

Klíčové pojmy:

filozofie, merkantilizmus, klasická politická ekonomie, utopický socializmus, marxistický

socializmus, neoklasická ekonomie, keynesiánství, monetarizmus


FILOZOFIE

↓

Platón (427 př.n.l. Athény)

= řecký aristokrat,

matematik, významný

filozof;

= zakladatel Athénské

Akademie.

FILOZOFIE


Dialogy s učitelem Sókratem.. (tzv. Sókratovská metoda)

Ústřední témata Platónova díla:

● rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním;

● ctnost a možnost výchovy ke ctnosti;

● spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce;

● dobro jako konečný cíl člověka i obce aj.

Slavné citáty:

„Žena je muž, který byl potrestán..“

„Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit..“

„Přístup k moci by měl být zakázán těm, kteří jí milují..“


Aristoteles (384 př.n.l.

Stageira, poloostrov Chalkidiki)

= nejvýznamnější Platónův

žák;

= vlastní filosofická škola

Lykeion („škola peripatetická“)

Věcná zkušenost, všem společná,

o níž se lze přesvědčit..

Myšlenky a zkušenosti přesně

zachytit, dobře uspořádat a

správně myslet argumentovat..


Dílo Aristotelovo:

základy soustavné filozofie jakožto snahy „porozumět

tomu, co jest“;

základy různých věd (anatomie, astronomie, biologie,

ekonomie, geologie, meteorologie aj.);

první zákony logiky a popis logických kategorií aj.

Slavné citáty:

„Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný..“

„Jedni šetří, jako by měli žít věčně, druzí utrácejí, jako by měli

hned zemřít..“

„Největší hloupost je diskutovat o hlouposti s hloupými..“


Výkonnost lidské společnosti v dějinách

= důležitý faktor → účelné využívání svých zdrojů, expanze,

obrana před nepřátelským národům, uchování své

existence před stagnací apod.

↓ ↓ ↓

Nástup kapitalizmu (přibližně od roku 1500)

● vědecký vývoj ve všech disciplínách, postupné opuštění

náboženských dogmat;

● osamostatnění a rozvoj ekonomické vědy, racionální

ekonomické chápání NH procesů.


První buržoazní ekonomická

teorie v západní Evropě:

(16. a 17.st.) → MERKANTILIZMUS

Silný vliv státu na ekonomický

život země:

● získávání nových kolonií;

● omezování volného obchodu;

● zabránění úniku zlata ze

země;

● zajištění maximalizace příjmů

do státní pokladny .. J.B.Colbert


Hlavní zásady merkantilizmu:

bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi

(zlata);

bohatství se vytváří v obchodních vztazích (mezinárodní

obchod);

cílem obchodu je aktivní obchodní bilance;

nástrojem je protekcionizmus (státní subvence a

ochranná cla).

Neboť bohatství země závisí na objemu zlata a stříbra,

kterým země vládne..


Nové myšlenkové směry:

(pol. 17. st.)

KLASICKÁ POLITICKÁ

EKONOMIE

(ekonomický liberalizmus)

● víra v samoregulaci trhu;

● v přirozené ekonomické

zákony.

Adam Smith → kniha „Bohatství národů“ (1776)


Nový pojem → „neviditelná ruka trhu“

Trh sám dokáže optimálně řešit základní ekonomické otázky

(bez zásahů státu do ekonomiky):

„Když se jedinec ze všech sil snaží použít svůj kapitál na podporu

domácího průmyslu tak, aby výroba měla co největší hodnotu, pak

nutně usiluje o to, aby roční příjmy společnosti byly co nejvyšší.

Ovšemže většinou není jeho úmyslem podporovat veřejný zájem a

ani neví, nakolik jej podporuje… myslí jen na svůj zisk a v tom,

jako v mnohém jiném, jej vede neviditelná ruka, aby podporoval

cíl, který neměl vůbec v úmyslu..“


Další významní ekonomové 19 st.:

John Stuart Mill

David Ricardo - spoluzakladatel Anglické vědecké

společnosti (1807)

• dílo „Zásady politické ekonomie a zdanění“;

• nové pojetí „existenčního minima“;

• Ricardův mzdový zákon („Železný“ mzdový zákon);

• „Teorie pracovní hodnoty“

• atd.


UTOPICKÝ SOCIALIZMUS

● vychází z ideálů osvícenství;

● proměna společnosti shora: od vládnoucí třídy →

osvícením bohatých a mocných..

Robert Owen, Charles Fourier aj.

Hlavní představy utopistů:

dokonalá společnost bez soukromého vlastnictví;

povinná práce pro všechny;

rozdělování hodnot dle zásady rovnosti.


MARXISTICKÝ SOCIALIZMUS

● velmi úzce navázal na teorii utopického socializmu;

● teorie proměny reálných poměrů ve společnosti → změnou

vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje.

Karl Marx

• německý filozof, teoretik dělnického hnutí, socializmu a

komunizmu;

• Kniha „Das Kapital“ (1867)

• analýza a kritika kapitalistické společnosti a kapitalistického

způsobu výroby a distribuce statků.

Friedrich Engels


Rozvoj výrobních prostředků → rozpor mezi třídami →

třídní boj mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými → revoluce

(buržoazie nad aristokracií, poté proletariátu nad buržoazií

→ kapitalizmus nahrazen socializmem → beztřídní společnost ..

Marxismus (leninizmus) = ideologie revolucionářů.


NEOKLASICKÁ EKONOMIE (začátek 20. stol.)

- jeden ze dvou směrů současné ekonomie tzv. hlavního

proudu

• navazuje na původní klasickou ekonomii + nové myšlenky

a nástroje ekonomické analýzy;

• je zaměřena na chování mikroekonomických subjektů

(domácností, firem).

Základ teorie:

Tržní rovnováha - trhy, které se automaticky čistí a spějí

tak k rovnováze nabídky a poptávky..


Neoklasičtí ekonomové:

V. Pareto, I. Fisher, C. Menger aj.

odpůrci státních zásahů;

stoupenci koncepce „laissez faire“ („trh vše vyřeší“, „dejte

trhu volnou ruku“, atd).

Hlavní ekonomická zásada:

Aby hospodářskému dění byla ponechána volnost, bez

zásahů státu (stát pouze v roli arbitra, tvůrce pravidel,

jejichž dodržování bude od ekonomických subjektů

vymáhat), a tím dojde k posílení role jednotlivce..


30. léta 20. století - Velká hospodářská krize

trh selhal globálně, celosvětově, ve všech oblastech

ekonomiky

neoklasická ekonomie (tehdy uznávaná jako ekonomie

„hlavního proudu“) nebyla schopna odpovědět na

závažné otázky a problémy hospodářského světa..

↓

Byla nahrazena novým myšlenkovým směrem

↓

KEYNESIÁNSTVÍM

(protipól klasické a neoklasické ekonomie)


John Maynard Keynes

(1883-1946)

● zakladatel keynesiánství;

● anglický ekonom;

ekonom;

● profesor na Cambridge

University;

● guvernér anglické

centrální banky aj.


Keynes:

shledal kapitalistickou ekonomiku vnitřně nestabilní;

opíral se o přirozený vývoj fungování tržních sil;

vytvořil teorii efektivní poptávky;

zdůrazňoval úlohu investičních výdajů;

kladl důraz na automatické tržní mechanizmy;

zabýval se úlohou státu v ekonomice a hospodářskou

politikou, aj.


Kniha „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936)

→ teoreticky zdůvodňuje potřebu stabilizace kapitalistických

ekonomik za pomoci státních zásahů:

aktivního působení státu na straně poptávky;

snižování nezaměstnanosti;

mírnění dopadů hospodářských krizí..

„Není zákeřnější cesty ke zničení základů společnosti než

znehodnocení peněz. Ten proces zaměstnává všechny

skryté síly ekonomických zákonů na straně destrukce –

způsobem, jemuž rozumí jeden z milionu..“


Dle Keynese:

Ekonomika nikdy plně nevyužívá všechny ekonomické

zdroje; za určitých okolností se nemusí trh nutně vždy

přibližovat nejefektivnějšímu bodu, ale může se ustálit v

situaci, kdy je celkový produkt nízký a nezaměstnanost

vysoká..

proto je třeba celkovou poptávku stimulovat

prostřednictvím opatření v oblasti hospodářské politiky →

rozhodující faktor: řízené investiční výdaje.


Největší zlo v ekonomice → nezaměstnanost

Východisko: FISKÁLNÍ POLITIKA

stimulace celkové poptávky ze státního rozpočtu v době

deprese (krize);

krytí jejího schodku z daní v době konjunktury.

Řízené investiční výdaje = rozhodující vliv na hospodářskou

politiku v oblasti snižování nezaměstnanosti a zvyšování

hospodářského růstu.


Počátek 70.let 20.st.

• ekonomické problémy v USA, západní Evropě, Japonsku;

• inflace se se začíná postupně vymykat kontrole;

• neustále se zvyšuje vlna růstu cen (o 50 – 100% !!);

• přidává se vlna vysoké nezaměstnanosti (dochází k tzv.

stagflaci)

Snaha o stále větší centralizaci politické a ekonomické

moci se ukázala jako špatná cesta..


Milton Friedman

nositel Nobelovy ceny

za ekonomii

MONETARIZMUS

(pol. 70. let 20. století)

- jako reakce na postupné problémy

ekonomik s narůstající inflací..

„Primárním zdrojem ekonomické

nestability je nesprávná monetární

politika + vládní zásahy do

ekonomiky..“

Východisko → striktní aplikace

MONETÁRNÍ POLITIKY


Dle monetaristů:

Inflace je čistě peněžní jev a je potřeba proti ní bojovat;

hlavní příčinou výkyvů ekonomiky jsou změny v nabídce

peněz;

zdůrazňují proto význam peněz a odmítají státní zásahy do

ekonomiky (opět liberální směr, odkazující na princip

„laissez faire“);

preferují kontrolu a regulaci množství peněz v oběhu (s

důrazem na pravidlo stálého tempa růstu peněžní zásoby,

která zaručí stálý a stabilní vývoj základních

makroekonomických ukazatelů hospodářství).


SOUČASNOST

↓

ekonomické teorie „hlavního proudu“:

• monetární (neoklasická) ekonomie

• neokeynesiánská ekonomie

Praktická hospodářská politika současných vlád

nejvyspělejších zemí = příklon k jedné či druhé teorii (resp.

jejich kombinace) v návaznosti na konkrétní politickou a

hospodářskou situaci..

SOUČASNOST

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY

Klíčové pojmy:

vzácnost, omezenost zdrojů, efektivnost, všeobecná ekonomická teorie, mikroekonomie,

makroekonomie, 3 ekonomické otázky, příkazová ekonomika, tržní ekonomika,

smíšená ekonomika, inputy a outputy, formy směny, peníze, obchod, specializace, dělba

práce, trh, globalizace trhu


Co je ekonomie?

Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti využívají vzácné

(omezené) zdroje k výrobě užitečných statků a jak je

rozdělují mezi spotřebitele…

Podstatou jsou 2 klíčové myšlenky ekonomie:

vyrobené (ekonomické) statky jsou vzácné;

společnost musí své zdroje využívat efektivně.

Ekonomika vyrábí efektivně, pokud si nikdo nemůže polepšit

bez toho, aby si někdo jiný nepohoršil..


Všeobecná ekonomická teorie

= základ široké škály ekonomických věd. Vysvětluje:

základní pojmy (ekonomické kategorie);

základní souvislosti (ekonomické zákony) mezi ekonomickými jevy.

Normativní ekonomie

• kvalitativní hodnocení ekonomiky, posuzuje stávající systémy a hledá ideální stav fungujícího systému (subjektivní pohled – odráží morální a sociální kořeny společnosti).

Pozitivní ekonomie

• objektivní popis a rozbor stavu reálné ekonomiky, bez kvalitativního hodnocení.


Mikroekonomie („mikros“ – malý)

Adam Smith

Analýza ekonomického chování jednotlivých subjektů,

tvořících národní ekonomiku (domácností,firem). Hledá

odpovědi na otázky:

Jak se určuje cena jednotlivých výrobků a služeb?

Jak určit objem a sortiment výroby v podnicích a odvětvích?

Jak určit výši mzdy? A výši zisku?

Jak stanovit výši úrokové míry?

Atd.


Makroekonomie („makros“ – velký)

J. M. Keynes

Analýza fungování národní ekonomiky jako celku

(prostřednictvím tzv. agregátních ekonomických veličin).

Zabývá se otázkami:

Co určuje celkovou zaměstnanost v ekonomice?

Co celkovou úroveň cen a míru inflace?

Jak se zjišťuje velikost národního důchodu?

Jaké jsou cíle fiskální a monetární politiky státu?

Může vláda bojovat proti nepříznivému vývoji ekonomiky?

Atd.


3 otázky každé ekonomiky (tzv. Samuelsonova triáda)

1. Co vyrábět ?

(Jaké zboží a služby, v jakém množství a kdy?)

2. Jak vyrábět ?

(S jakými výrobními zdroji, v jaké kombinaci, s jakou

technikou a technologií?)

3. Pro koho vyrábět ?

(Jakým způsobem výsledky ekonomické činnosti rozdělit mezi

jednotlivce, resp. skupiny?)

Mikroekonomie a makroekonomie = jádro moderní ekonomie.


Všeobecná ekonomická teorie

• ukazuje, jaké důsledky (pozitivní a negativní) mají při

řešení těchto otázek postupy různými směry…

+

Hospodářská politika státu

• od které závisí, zda se ekonomika bude vyvíjet úspěšně.

Kromě ekonomických skutečností musí dále respektovat

politické, sociální, národnostní,ekologické,mezinárodní a

jiné souvislosti..


V různých společnostech se řešení tří základních

ekonomických otázek liší..

Zvyky, tradice, instinkty

• lidská společenství málo rozvinutá, početně omezená;

• neuvědomělá (spíše instinktivní) koncepce řešení otázek

„co, jak a pro koho“.

Vývoj lidské společnosti v čase (zánik prvotních forem

existence) → zdokonalování výrobních nástrojů, roste okruh

lidských potřeb, zlepšuje se organizace společnosti.


Obecně dnes rozlišujeme dva základní

způsoby ekonomické organizace společnosti

↓

ekonomické systémy:

1. Příkazová ekonomika

2. Tržní (resp. smíšená) ekonomika


1. PŘÍKAZOVÁ EKONOMIKA (příkazový systém)

Východní Evropa, Rusko, Čína aj.

• na centrální úrovni se rozhoduje, co je třeba vyrábět, co a

kolik můžou lidé spotřebovávat;

• rozhodující činitel = centrum (vláda);

• výrobní zdroje ve vlastnictví státu, vláda vlastní a řídí

většinu podniků, je zaměstnavatelem většiny pracujících;

• rozhodnutí často bez znalostí místních poměrů;

• intenzita příkazů diferencovaná:

Demokracie. ……………? ? ................. Diktatura


Výhody:

vláda může ovlivnit rozdělení příjmů (rovnost);

vláda může zamezit výrobě sociálně nežádoucího zboží aj.

Nevýhody:

vláda tíhne k byrokracii;

chybí motivace, konkurence, ziskový motiv;

výrobky a služby někdy horší kvality , omezenost

sortimentu;

časem se jeví jako neefektivní (bývá nahrazena tržním

systémem).


2. TRŽNÍ EKONOMIKA (tržní systém)

- považována za efektivnější - v současnosti převládá ve

všech vyspělých zemích.

Principy fungování:

soukromé vlastnictví;

svobodné podnikání.

Vývoj ekonomiky určuje mechanizmus trhu, tj. ekonomická

rozhodnutí činí jednotliví kupující a prodávající..


Tržní ekonomika: Co vyrábět?

každodenní rozhodování spotřebitelů při jejich nákupech.

Z tržeb firem jsou placeny mzdy, renty, dividendy = příjmy

domácností.

rozhodování o nabídce firem motivuje vize maximálního

efektu z podnikání (rozdíl mezi celkovými výnosy, resp.

příjmy a celkovými náklady, resp. výdaji) = zisky firem.


Tržní ekonomika: Jak vyrábět?

je dáno konkurencí mezi různými výrobci;

snaha o minimalizaci nákladů;

efektivnější výrobní metody (techniky a technologie).

Tržní ekonomika: Pro koho vyrábět?

závisí na nabídce a poptávce na trhu výrobních faktorů

(půdy, práce, kapitálu);

zde se určují mzdové sazby (trh práce), pozemkové renty

(trh půdy), úrokové sazby a zisk (trh kapitálu) – tj. ceny

výrobních faktorů.


Rozdělení příjmů mezi obyvatelstvo je dáno celkovým

množstvím výrobních faktorů a cenami těchto faktorů..

Výhody:

výrobní zdroje jsou rozdělovány jen pomocí tržních sil

(nabídky a poptávky) a cenového mechanizmu;

maximalizace zisku firem = hnací síla ekonomiky

(stimulace ke snížení nákladů, zavádění inovací aj.)

Nevýhody:

tržní selhání (monopolizace trhu, potřeba zajištění

veřejných statků, negativní externality aj.)

v zásadě se prohlubuje důchodová a majetková

nerovnost..


SMÍŠENÁ EKONOMIKA

… evropská současnost

rozvoj ekonomiky převážně určují tržní faktory (síly

nabídky a poptávky);

významné regulační funkce patří vládě:

• určuje „pravidla ekonomické hry“;

• dohlíží nad jejich dodržováním;

• zabezpečuje pořádkové, zdravotnické, vzdělávací, sociální

a jiné služby;

• řeší ekologické problémy aj.


VSTUPY A VÝSTUPY

(inputy a outputy)

INPUT (výrobní zdroj, výrobní faktor, výrobní vstup)

• Půda a přírodní zdroje

Užitečné vstupy v přírodním stavu - půda pro zemědělské i

nezemědělské účely, nerostné suroviny, zdroje energie,

dřevo, čistý vzduch a pitná voda.

• Práce

Produktivní příspěvek lidí, kteří pracují svým myšlením a

svaly (pracovní síla = člověk, který vykonává práci).


• Kapitál

a/ „fyzický“ kapitál (stroje, zařízení, budovy, softwary aj.)

b/ „finanční“ kapitál (hotové peníze, cenné papíry aj.)

Na rozdíl od půdy a práce (tzv. primární výrobní faktory –

jejich nabídka je určena především neekonomickými faktory,

tj. míra porodnosti, klimatické podmínky v zemi apod.) se

fyzický kapitál musí nejdříve vyrobit a teprve poté jej lze

použít ve výrobě…

V tržní ekonomice je kapitál v soukromém vlastnictví (příjem

z něj plyne jednotlivcům), vlastnická práva jsou však státem

do určité míry omezována..


OUTPUT (výstup → výsledek spolupůsobení různých inputů)

• různé užitečné statky mající hmotnou podobu (výrobky)

nebo nehmotnou podobu (služby);

• vznikají v různých sektorech, ze kterých se skládá národní

ekonomika:

primární sektor (zemědělství, lesnictví a těžební průmysl);

sekundární sektor (zpracovatelský průmysl, energetika,

plynárenství, vodní hospodářství a stavebnictví);

terciární sektor (doprava, spoje, výrobní a nevýrobní

služby).


HISTORICKÉ FORMY SMĚNY, PENÍZE

• jednoduchá forma směny (tzv. barterový obchod – zboží

za zboží);

• s rozvojem zbožové výroby → rozvinutá forma směny

(směna se stává pravidelnou);

• s objevem všeobecného ekvivalentu (všeobecně uznávané

zboží: obilí, dobytek, plátno) → všeobecná forma směny;

• problémy všeobecného ekvivalentu (roli převzaly drahé

kovy,zlato) → vznik peněžního ekvivalentu → peněžní

forma směny.


Kvantitativní poměr, ve kterém se jedno zboží

směňuje za druhé = směnná hodnota; její specifickou

formou je cena.

Stát kontroluje nabídku peněz v oběhu (centrální banka) →

správné zacházení s nabídkou peněz je ve všech zemích

jedním z hlavních témat státní hospodářské politiky..

PENÍZE = „mazadlo“ usnadňující

směnu..


OBCHOD, SPECIALIZACE A DĚLBA PRÁCE

Každá vyspělá ekonomika si zakládá na rozvinuté dělbě

práce a specializaci → roste produktivita práce →

Efektivnost plynoucí z dělby práce a specializace:

vytvoření složité obchodní sítě mezi zeměmi (odměnou za

specializovanou práci je příjem, který lze použít ke koupi

statků z celého světa);

různí lidé a různé země se specializují ve výrobě v

odlišných oblastech a dobrovolně směňují to, co

vyprodukují, za to, co potřebují;

vzájemný obchod může být obohacením pro každou zemi

o větší rozmanitost výrobků a služeb;


TRH

Místo setkávání ekonomických subjektů, aby si navzájem dle

potřeby dobrovolně směnili výsledky své ekonomické aktivity

a určili ceny..

1. Trh výrobních faktorů (trh práce, půdy, kapitálu);

2. Trh peněz (má blízko k trhu kapitálu);

3. Trh výrobků a služeb (ukončení výrobního procesu;

ale na prvním místě z hlediska významu - určuje a

ovlivňuje chování ekonomických subjektů).

Zisk z obchodu = hlavní motivace

v ekonomice.


Trh výrobků a služeb

• Trh individuální;

• Trh celkový (agregátní) … v reálném ekonomickém životě.

Stupeň organizovanosti trhu

• Trh organizovaný;

• Trh neorganizovaný (neformální).

Teritoriální hledisko

• Trh místní;

• Trh regionální;

• Trh národní; Trh mezinárodní; Trh světový.


GLOBALIZACE

Růst ekonomické integrace mezi zeměmi (projevy: nárůst

toku statků, služeb a kapitálu přes národní hranice, tj.

růst podílu dovozů a vývozů – zahraniční obchod).

Důvody:

• trvalé snižování komunikačních nákladů (informací) a

odstraňování překážek obchodu (cla, dovozní kvóty aj.);

• rostoucí specializace ve výrobě (různá stadia produkce

jsou rozložena do různých zemí);

• rostoucí integrace na finančních trzích (zrychlující se

tempo půjčování peněz v zahraničí).


Pozitivní důsledky ekonomické integrace statků a

finančních trhů:

snížení cen, zvýšení zavádění inovací do výroby;

rychlejší ekonomický růst.

Negativní důsledky:

nezaměstnanost a ztráta zisků (pokud je domácí

produkce nahrazena nízkonákladovou produkcí ze

zahraničí) → nástroj: protekcionizmus (státní ochrana

domácích výrobců před zahraniční konkurencí -

stanovení pevného měnového kurzu, výrobní a exportní

dotace, dovozní kvóty, cla).

TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE

Klíčové pojmy:

tržní subjekty (domácnosti, firmy, stát), tržní konkurence (dokonalá, nedokonalá

konkurence), tržní nabídka, tržní poptávka, tržní cena, rovnovážná cena


TRŽNÍ MECHANIZMUS

↓

Forma organizace, v rámci které se jednotliví výrobci

dostávají s jednotlivými spotřebiteli do vzájemných

kontaktů, aby vyřešili tři základní ekonomické otázky

(CO VYRÁBĚT, JAK VYRÁBĚT, PRO KOHO VYRÁBĚT?).


Nejvýznamnější prvky tržního mechanizmu

(resp. nejdůležitější tržní kategorie):

1. TRŽNÍ SUBJEKTY

2. TRŽNÍ KONKURENCE

3. NABÍDKA

4. POPTÁVKA

5. TRŽNÍ CENA


1. TRŽNÍ SUBJEKTY

Domácnosti (skupina jednotlivců)

• společně používají své příjmy;

• společně vlastní majetek;

• společně přijímají ekonomická rozhodnutí.

Na straně kupujících - na trhu výrobků a služeb (pro vlastní,

tj. soukromou spotřebu).

Na straně prodávajících - na trhu výrobních faktorů (nabídka

pracovních sil, kapitálu pro firmy).

Hlavní cíl: maximalizovat svůj vlastní užitek (nakoupit co

nejvíce a co nejlevněji).


Firmy (podnikatelské jednotky)

Na straně kupujících - na trhu výrobních faktorů

(nákup potřebných vstupů do výroby).

Na straně prodávajících - na trhu výrobků a služeb

(nabídka výrobků a služeb domácnostem).

Hlavní cíl : maximalizovat svůj vlastní užitek (prodat co

nejvíce a co nejdráž → maximalizace zisku).


Stát

• regulace, legislativa (výkonné a zákonodárné instituce) →

stále větší vliv na výrobu (firmy) a spotřebu (domácnosti);

• zpětné působení firem na stát prostřednictvím cen

(veřejné zakázky), rozsahu výroby (HDP), zisků (daně) aj.

Stát vstupuje na trh:

aby stimuloval působení pozitivních tendencí na trhu;

aby neutralizoval působení negativních tendencí..

Intenzita státních zásahů diferencovaná → závisí vždy

na konkrétní vládě a konkrétních ekonomických podmínkách

v zemi…


2. TRŽNÍ KONKURENCE

proces setkávání různých tržních subjektů s jejich

rozdílnými zájmy a cíli;

neprobíhá jen mezi těmi, jenž reprezentují nabídku a těmi,

jenž reprezentují poptávku; rozvíjí se také uvnitř každé

kategorie tržních subjektů..

„Co vyrábět?“ → rozhoduje spotřebitel svými „peněžními

hlasy“ (tj. rozdělením svého disponibilního příjmu při

nákupu zboží a služeb) = tzv. suverenita spotřebitele..


a/ Konkurence mezi spotřebiteli (tj. na straně poptávky)

snaha nakoupit co nejvíce a co nejlevněji;

maximalizace vlastního užitku.

V období nedostatku některých zboží a služeb..

Řešení:

Dostatek, resp. přebytek žádaného zboží a služeb na trhu →

konkurence mezi spotřebiteli mizí..


b/ Konkurence mezi výrobci (tj. na straně nabídky)

„Jak vyrábět?“ (technika, technologie, minimalizace

nákladů) → rozhoduje výrobce v rámci konkurenčního

boje:

snaha prodat co nejvíce a co nejvýhodněji;

maximalizace zisku.

Konkurence v tržních podmínkách = hnací motor ekonomiky.

Absence konkurence → stagnace, zaostalost,nízký stupeň

uspokojování potřeb..


Nástroje konkurence mají cenovou i necenovou povahu:

a/cenová konkurence

snížená cena (jen dočasně);

nižší ceny než konkurence (tlak na konkurenci);

tzv. dumpingové ceny (vyšší ceny na domácím trhu, nižší

ceny na zahraničním trhu) aj.

b/necenová konkurence

reklama; vyšší kvalita; prodej na úvěr; prodlužování

záruční lhůty; 2 za cenu 1; prodej na splátky aj.


Situace první: Dokonalá konkurence (… pouze teorie!)

Každá firma na trhu má stejné postavení a stejné

ekonomické podmínky jako ostatní → nemůže ovlivňovat

výši ceny = příjemce ceny:

• produkuje výrobek, který se svými fyzickými vlastnostmi

neliší od stejného výrobku jiných firem;

• její výrobek představuje nepatrnou část celkové nabídky,

směřující na trh.

Výnos z podnikání pro každého výrobce stejný - všichni

prodávají své výrobky za stejnou cenu. Maximalizace zisku →

jen minimalizací nákladů!


Situace druhá: Nedokonalá konkurence

(jedno z nejvážnějších „tržních selhání“)

Ekonomická nerovnost firem, jejich rozdílný ekonomický

potenciál → do určité míry firma může ovlivňovat cenu své

produkce na trhu = tvůrce ceny:

• vyrábí produkt, který se v určitém směru odlišuje od

obdobného produktu, vyráběného jinými firmami;

• její výrobek představuje významnou část celkové nabídky

daného výrobku, směřující na trh.

Vede k růstu cen výrobců nad výši nákladů a k poklesu

nákupů spotřebitelů pod efektivní úroveň!


Členění firem v podmínkách nedokonalé konkurence

(dle všeobecné ekonomické teorie):

1. Monopolistická konkurence

2. Oligopol

3. Čistý (absolutní) monopol


MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE

• existuje mnoho firem, kdy každá svou nabídkou

pokrývá jen malou část trhu;

• každá z těchto firem prodává diferencovaný produkt

(mírně odlišný od obdobného produktu konkurentů) →

umožňuje určité ovlivňování cen.

Snadný vstup do odvětví, rozvíjí se formy cenové i

necenové konkurence (reklama, kvalita aj.), maximalizace

zisku nejen snižováním výrobních nákladů.


OLIGOPOL (z řeckého „oligos“ – málo)

• v určitém odvětví existuje několik málo firem (2,3,5…);

• vyrábí homogenní výrobky nebo diferencované výrobky;

• rozhodujícím způsobem ovládají trh (využívají úspory z

velkovýroby), můžou ovlivnit tržní cenu;

Ekonomická síla oligopolu vytváří překážky vstupu dalších

firem do odvětví.

Odvětví oligopolu:

těžký průmysl; výroba léčiv; výroba automobilů, letadel,

zemědělských strojů; těžba ropy, aj.


Dva konfliktní zájmy oligopolu:

1. Snaha tajně se dohodnout – kooperovat s ostatními

(firmy společně určují ceny nebo výstupy, rozdělí si trh

nebo přijímají jiná obchodní rozhodnutí → „kartelové

dohody“); maximalizovat své zisky.

2. Snaha jednat za sebe, nekooperovat (vznikají cenové

války), konkurovat si (získat zákazníky konkurentů) a

maximalizovat své zisky.

Kartel = organizace nezávislých výrobců podobných

produktů, kteří společně zvyšují ceny nebo omezují výstupy..


Tzv. tiché dohody (nekalá kooperace)

• snižují konkurenci bez toho, aby existovaly přímé

dohody;

• stanovují totožné ceny, které budou odpovídat ceně

monopolu (dosažení monopolního, tj. maximálního zisku);

ceny jsou vyšší → tlak na snižování výrobních nákladů

nižší;

konkurence především v necenové oblasti (reklama,

soupeření v kvalitě; řízené ceny).


Překážky bránící „efektivní“ nekalé kooperaci firem:

nekalá kooperace je nelegální;

firmy mohou podvést ostatní účastníky dohody tak, že

sníží své ceny pro vybrané zákazníky a tím zvýší své tržní

podíly;

z růstu mezinárodního obchodu vyplývá, že mnoho

domácích firem čelí silné konkurenci ze zahraničí.

Tajné dohody mají časem tendenci rozpadat se..

Významné světové kartely: Organizace zemí vyvážejících ropu

(OPEC), Mezinárodní diamantový kartel aj.


ČISTÝ (ABSOLUTNÍ) MONOPOL

(z řeckého „mono“ – jeden)

• jediný výrobce určitého výrobku;

• neexistující konkurence;

• úplná kontrola nad odvětvím;

• vysoké ceny, vysoké zisky;

• absolutní moc nad spotřebitelem!

1. Výhradní právo státu (vlády) na zásobování trhu určitými

výrobky nebo službami (např. poštovní služby).

2. Výhradní právo firmy k určité činnosti, získané od státu

(elektřina, voda) poskytnutím příslušné licence.


Bariéry vstupu dalších firem do odvětví:

• patenty a obchodní značky (legislativně chrání nápady

firmy, což brání ostatním v jejím kopírování);

• kontrola nad celkovou nabídkou zboží, kdy ostatní do ní

nemůžou vstoupit;

• výhoda v oblasti nákladů (díky úsporám z velkého rozsahu

výroby), aj.

Chybí stimul ke zlepšování techniky a technologie, ke

snižování výrobních nákladů, k zabezpečování lepších a

levnějších výrobků a služeb pro zákazníka!


Způsoby, jak se postavit proti negativním důsledkům

monopolu:

orientace na substituty toho, co vyrábí monopol;

proti monopolu vybudovat jiný monopol (i když jen

dočasně);

deregulace ze strany státu.


3. POPTÁVKA (Demand)

(koupěschopná, tj. efektivní poptávka)

= rozhodnutí spotřebitelů (v rámci jejich rozpočtového

omezení), týkající se zamýšlených nákupů na trhu

• individuální (1 kupující, 1 druh zboží);

• tržní (všichni kupující, 1 druh zboží);

• celková (agregátní) (všichni kupující, všechno zboží).

Vztah mezi cenou (P) a množstvím (Q) = nepřímo úměrný:

Pokud bude cena vysoká, nákupy lidí budou relativně nízké

a naopak, při nízké ceně budou lidé objemy svých nákupů

zvyšovat..


Příčiny:

1. Lidé při vysoké ceně nakupují méně proto, že jejich příjmy

nerostou tak rychle jako ceny (výjimka: luxusní zboží).

2. Vysoká cena nutí spotřebitele k tomu, aby hledal na trhu

levnější „substituty“.

Schéma poptávky po produktu:

Cena produktu

(price=P)

Množství poptávaného produktu

(quantum=Q)

P3 Q0

P2 Q1

P1 Q2

P0 Q3


Zákon klesající poptávky

Při vysoké ceně je poptávka nízká, s poklesem ceny se

zvyšuje.

P

Q

D

P1

P2

P3

Q1 Q2 Q3


Kromě ceny působí na vývoj poptávky další faktory:

• průměrný příjem domácností;

• počet domácností, rozsah trhu;

• dostupnost a cena příbuzných zboží (substitutů,

komplementů);

• očekávání spotřebitelů do budoucna;

• subjektivní faktory ;

• módní trendy aj.


4. NABÍDKA (Supply)

= reakce výrobců na signály ze strany poptávky

• Individuální (1 výrobce, 1 zboží);

• Tržní (všichni výrobci, 1 zboží);

• Celková (agregátní) (všichni výrobci, všechno zboží).

Vztah mezi cenou a množstvím = přímo úměrný:

Pokud je cena relativně vysoká, množství zboží a služeb,

dodávaných na trh poroste; pokud bude cena relativně nízká,

množství výrobků a služeb, které budou výrobci na trhu nabízet,

bude nízké..


Příčiny:

Vysoká cena je pro výrobce stimulem pro dosažení vyššího

zisku → orientace na výrobu nejvíce ziskových produktů.

Schéma nabídky produktu:

Cena produktu

(price=P)

Množství nabízeného produktu

(quantum=Q)

P0 Q0

P1 Q1

P2 Q2

P3 Q3


Zákon rostoucí nabídky

S růstem ceny se zvyšuje i nabídka, s poklesem ceny se

snižuje.

Q

P

Q

S

P1

P2

P3

Q1 Q2 Q3


Kromě ceny působí na vývoj nabídky i další faktory:

• technologie;

• ceny výrobních faktorů (vstupů);

• ceny výrobních substitutů (příbuzných statků);

• vládní politika;

• specifické faktory pro daná odvětví aj.


5. TRŽNÍ CENA

= vzájemné působení křivky nabídky a křivky poptávky

P

Q

E

S D

-----

PE

QE


Ke sjednocení zájmů a cílů ekonomických subjektů (na

straně nabídky i na straně poptávky) dojde v bodě E

(equilibrum = rovnováha):

NABÍDKA = POPTÁVCE

→ tady vzniká rovnovážná cena, přijatelná pro spotřebitele i

pro výrobce → rovnovážnému bodu E odpovídá rovnovážná

cena PE a rovnovážné množství QE.


Příliš vysoká cena - P1 (vyšší než rovnovážná cena PE), které

odpovídá nabízené množství Q1 → kupující je při ní ochoten

nakoupit jen množství Q2 (což je méně než rovnovážné

množství QE) → vzniká přebytek zboží na trhu..

přebytek

P

Q

D

S

P

PE

P1

Q1 Q2

E

QE


Příliš nízká cena – P1 (nižší než rovnovážná cena PE)

nabízeného množství Q1 způsobí, že kupující poptávají

množství Q2 (vyšší než je rovnovážné množství QE →

nedostatek zboží na trhu..

P

Q

D S

E

P1

PE

Q1 QE Q2

nedostatek


Cena, při které kupující chtějí koupit právě takové množství

výrobků a služeb, které chtějí prodávající prodat, tvoří

rovnováhu poptávky a nabídky na trhu → v čase se mění..

P P

Q Q

D D´

S

D

S

S´


Koloběh ekonomického života v tržní ekonomice:

→ Trh statků a služeb ←

boty, bydlení, jídlo Ceny na trhu statků a služeb boty,bydlení,jídlo

↑↑↑ ↑↑↑

Hlasy spotřebitelů CO? Výrobní náklady

Spotřebitelé JAK? Firmy

Vlastnictví vstupů PRO KOHO? Produktivita faktorů

↓↓↓ ↓ ↓ ↓

Práce, půda, kapitál → Trh výrobních faktorů ← Práce, půda, kapitál

Ceny výrobních faktorů

Poptávka

Nabídka

Nabídka

Poptávka

TRH A STÁT

Klíčové pojmy:

tržní selhání (mikroekonomické, makroekonomické, mimoekonomické), státní intervence na trhu, hlavní ekonomické funkce

státu (efektivnost trhu, důchodová a majetková rovnost, ekonomická stabilita)

TRH A STÁT

Trhy nefungují dokonale, za určitých okolností může tržní

systém selhávat → vznikají ekonomické problémy – tzv. tržní

selhání, na jejich řešení nestačí soukromé rozhodování → je

třeba využít veřejné (kolektivní) rozhodování.

Příčiny tržních selhání:

a/ mikroekonomické;

b/ makroekonomické;

c/ mimoekonomické.

TRH A STÁT

Mikroekonomické příčiny → souvisí s efektivností tržního

systému → příčinou je selhání trhu v optimální alokaci

zdrojů, důsledkem čehož není v ekonomice produkováno

maximální množství statků, nebo jsou produkovány v

neoptimální struktuře:

•různé projevy nedokonalé konkurence;

• existence tzv. veřejných statků;

• existence tzv. negativních externalit;

• asymetrie informací na trhu (a s nimi související tzv.

transakční náklady) aj.

TRH A STÁT

Makroekonomické příčiny → souvisí se stabilitou tržního

systému → vývoj trhu může vést k nestabilitě vývoje

základních makroekonomických veličin (tempa

ekonomického růstu, míry nezaměstnanosti, míry inflace aj.)

Mimoekonomické příčiny → souvisí s otázkou spravedlivého

rozdělování důchodů a bohatství:

• tržní ekonomika vede ke značné diferenciaci důchodů a

bohatství, není však schopna se vyrovnat s touto

nerovností, s nedostatkem ekonomických příležitostí pro

všechny → to vede k nestabilitě nejen ekonomické, ale i

celospolečenské..

TRH A STÁT

„Čistý“ tržní mechanizmus bývá korigován státem..

↓

Ani trh, ani státní zásahy nejsou dokonalé → optimální je

jistá kombinace obou přístupů řešení tržních selhání:

síly trhu;

vládní intervence na trhu.

Obě součásti jsou nezbytné pro dobře fungující ekonomiku.

↓

Jaká je optimální míra vládních zásahů??

TRH A STÁT

Hlavní druhy vládních zásahů na trhu výrobků a služeb:

1. Určit „pravidla hry“

První pravidlo: kupující musí prodávajícímu za výrobky a služby

zaplatit.

Druhé pravidlo: vláda musí zabezpečit, aby kupující měli přístup

k informacím o výrobcích a službách, jinak nemůžou srovnávat

jejich užitečnost (legislativa, standardy aj.)

2. Udržet kvalitu životního prostředí

Maximalizace zisku firmy = minimalizace výrobních nákladů

= lepší předpoklady obstát v konkurenci.

TRH A STÁT

Odstraňování škodlivin jako doprovodních jevů výrobních procesů

→ stát vydává environmentální standardy; monitoruje a testuje

produkty škodlivé přírodě i lidem aj.

3. „Maximální ceny“

Ceny některých výrobků a služeb jsou příliš vysoké (zisky jejich

výrobců rovněž) → stát přistupuje k jejich regulaci, tj. stanovuje

tzv. maximální ceny (nižší než rovnovážné ceny) → nízké ceny

způsobí nárůst poptávky nad úroveň rovnovážné poptávky →

maximální ceny vyvolávají na trhu nedostatek zboží ..

Vznik „černého trhu“, na kterém se regulované zboží prodává za

cenu vyšší než rovnovážnou.

TRH A STÁT

4. „Subsidované ceny“

Ceny některých výrobků na trhu jsou příliš nízké (zisky jejich

výrobců rovněž) → stát přistupuje k jejich regulaci, tj. stanovuje

tzv. subsidované ceny (vyšší než rovnovážná cena) → vyšší ceny

jsou stimulem pro výrobce → množství nabízeného zboží převýší

poptávku po něm → subsidované ceny vytváří na trhu přebytek

zboží..

Vláda přebytečné zboží odkoupí, jinak by tlak trhu vedl k poklesu

ceny..

TRH A STÁT

5. Výrobky a služby stínové ekonomiky

Drogy, pornografie, prostituce, hazardní hry – výrobky a

služby škodlivé pro jejich konzumenty… Obchodování s nimi

trestné (zákon je zakazuje):

• Výdaje na tyto výrobky ze strany kupujících nejsou

započítány do HDP!

Příjmy z těchto obchodů nejsou zdaňovány!

6. Alokace výrobních zdrojů

Jak rozmístit výrobní zdroje (omezené, tj. vzácné)?

TRH A STÁT

1. Příkazová ekonomika: O alokaci rozhoduje příslušný

centrální orgán (národní zdroje jsou ve vlastnictví a pod

kontrolou státu).

2. Tržní ekonomika: O alokaci každodenně přijímají

rozhodnutí milióny ekonomických subjektů na trhu (trh plní

funkci informačního, stimulačního a cenového mechanizmu;

stát ovlivňuje tržní poměry intervenčními zásahy do

ekonomiky).

TRH A STÁT

7. Daně

uvalené „břemeno“ na obyvatelstvo;

tvoří hlavní část veřejných příjmů.

Daň je povinná, zákonem uložená platba, která plyne

do veřejných rozpočtů. Je nenávratná,neekvivalentní

a zpravidla neúčelová.

Předmět daně:

•Hlava •Majetek •Důchod •Spotřeba

HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU

1. Stát usiluje o efektivnost trhu:

Pokud trh selže (nedokonalá konkurence, prosazování

monopolních prvků v ekonomice), důsledkem je neefektivní

výroba a spotřeba.

Antimonopolní zákonodárství (v ČR – Úřad pro ochranu

hospodářské soutěže) = soubor legislativních opatření.

Cíl:

• kontrolovat růst tržní síly jednotlivých firem;

• zamezit uplatňování „nekalých“ praktik v rámci

konkurenčního boje (cenová diskriminace, kartelové

dohody, sjednocování firem aj.)


USA – „Shermanův zákon“ z roku 1890

• považuje omezování obchodu i každý pokus

monopolizovat obchod za provinění, za kriminální čin

zaměřený proti federální vládě…

Západní Evropa

• Velká Británie (1956), Francie (1953, 1963), Německo

(1957), Holandsko (1958), Belgie (1960), Švédsko

(1953, 1956) atd.


EU → tzv. antitrustové články římských dohod (1957)

Považují za neslučitelné se společným trhem všechny

dohody podniků,které ovlivňují obchod mezi členskými státy

a znemožňují, omezují nebo jinak narušují konkurenci.

Výjimky:

Mezipodnikové dohody, rozhodnutí sdružení podniků a

společné postupy s cílem zlepšit výrobu, odbyt zboží a

podpořit technický a ekonomický pokrok..


2. Stát usiluje o důchodovou a majetkovou rovnost:

Tržní mechanizmus prohlubuje důchodovou a majetkovou

nerovnost (výrobky a služby směřují tam, kde jsou peníze, a

ne tam, kde jsou největší potřeby) → Sociální politika státu:

• systém progresivního zdaňování;

• systém sociálních jistot (tzv. transfery);

• přímá podpora lidí s nízkými důchody aj.

↓

V demokratických zemích jsou stanoveny minimální standardy

životní úrovně (v ČR tzv. životní a existenční minimum), které jsou

základem pro výpočet sociálních transferů.


3. Stát usiluje o ekonomickou stabilitu:

Pomocí nástrojů Hospodářské politiky státu:

• Monetární politika (tj. peněžní a úvěrová politika –

regulace měny, bankovního systému, výše úrokových

sazeb, úvěrové podmínky aj.)

• Fiskální politika (tj. rozpočtová politika – prostřednictvím

příjmové a výdajové stránky státního rozpočtu).


Cíle obou typů politik jsou stejné:

1. ekonomický růst;

2. cenová stabilita, resp. nízká míra inflace;

3. vysoká, resp. plná zaměstnanost;

4. finanční stabilita země ve vztahu k zahraničí, resp.

vyrovnanost platební bilance národního hospodářství.

Rozdílné jsou nástroje pro jejich dosažení..

TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ

Klíčové pojmy:

nabídka, poptávka, trh půdy, trh práce, trh kapitálu (resp. trh peněz)


Výrobní faktory = předpoklad rozvinutí výroby

→ výsledkem je produkce výrobků a služeb.

Trh výrobních faktorů:

•Trh práce;

•Trh kapitálu;

•Trh půdy.

Firmy zde působí na straně poptávky; domácnosti na

straně nabídky.

Ceny výrobních faktorů → určují se obdobně jako ceny

výrobků a služeb (jediná odlišnost = POPTÁVKA).


Poptávku po finálních výrobcích a službách (na trhu výrobků

a služeb) určuje jejich „užitečnost“ (resp. „mezní

užitečnost“, tj. přírůstek celkové užitečnosti v důsledku

zvýšení jejich spotřeby o jednotku) → subjektivní kategorie.

Výrobní faktory neslouží k uspokojování individuálních

potřeb kupujících → poptávka po výrobních faktorech (na

trhu výrobních faktorů) je proto odvozenou poptávkou, tj.

závisí na vývoji poptávky po finálních výrobcích, na výrobu

kterých se výrobní faktory používají..


Připomeňme:

Zákon klesajících výnosů

Pokud dochází k růstu jen jednoho výrobního faktoru (ostatní

inputy zůstanou fixní), při růstu množství jen jednoho inputu

roste celkový produkt stále pomaleji. Každá další, dodatečná

jednotka variabilního vstupu má za následek stále menší

zvýšení výstupu v porovnání s předchozí jednotkou.

Dodatečný výstup (dosažený na jednotku dodatečného

inputu) – tj. mezní produkt klesá..


Závěr:

Mezní (dodatečné) produkty určují poptávku po výrobních

faktorech → příjem z mezního produktu je cenou, kterou je

podnikatel ještě ochoten zaplatit za dodatečnou jednotku

inputu → výnos z dodatečné jednotky inputu bude roven

nákladům na získání této dodatečné jednotky.


Mezní náklady výrobního faktoru = částka, o kterou se

zvyšují celkové náklady firmy, pokud chce firma získat

dodatečnou jednotku výrobního faktoru → podnikatel je

porovnává s příjmem z mezního produktu:

Mezní náklady:

= příjmu z mezního produktu (podnikatel je v rovnováze);

< příjem z mezního produktu (podnikatel bude rozšiřovat

výrobu a nakupovat další jednotky inputu až do bodu

rovnováhy);

> příjem z mezního produktu (podnikatel bude omezovat

výrobu, sníží poptávku po příslušném inputu).


Způsob určení ceny výrobních faktorů v podmínkách

dokonalé konkurence:

Mezní produkt práce x cena produkce = cena práce

(mzda)

Mezní produkt půdy x cena produkce = cena půdy

(renta)

Mezní produkt kapitálu x cena produkce = cena kapitálu

(úrok)

TRH PRÁCE

Klíčové pojmy:

časová a úkolová mzda, nominální a reálná mzda, index reálné mzdy, poptávka po

pracovních silách a nabídka pracovních sil, důchodový a substituční efekt, odbory, tripartita

TRH PRÁCE

Mzda =cena práce

Zjednodušené předpoklady:

práce je homogenní;

poptávka po ní je absolutně elastická;

existují podmínky dokonalé konkurence.

Základní formy mzdy:

• časová mzda (cena práce za určitý čas);

• úkolová mzda (cena práce za určitý výkon).

TRH PRÁCE

Nominální mzda = určité množství peněžních jednotek.

Reálná mzda = skutečná hodnota mzdy, tj. množství

výrobků a služeb, které je možné si za nominální mzdu

nakoupit (poměr ceny životních potřeb k vyplácené

peněžní odměně) → vychází z výše nominální mzdy

+ vliv cenové úrovně výrobků a služeb

+ vliv daní.

Index reálné mzdy (v %)

= index nominální mzdy / index cen výrobků a služeb

TRH PRÁCE

TRH PRÁCE

Grafické vyjádření ceny práce (w = wage = mzda)

• pokud je výše mzdy vyšší než je rovnovážná cena práce, poptávka po

pracovní síle klesne, nabídka práce stoupne → vznikne přebytek PS na trhu práce → nezaměstnanost;

• opačná situace → nedostatek PS na trhu práce..

W

Q

E

D S

W1

Q1

WE

QE

W2

Q2

přebytek PS

nedostatek PS

TRH PRÁCE

David Ricardo (1772-1823) → „Železný mzdový zákon“

Mzda je „přirozená cena práce“, kterou určuje cena

existenčních prostředků potřebných k reprodukci pracovní

síly. „Tržní cena práce“ osciluje kolem přirozené ceny práce

v závislosti na vývoji nabídky PS a poptávky po ní…

V případě, že mzda bude vyšší než přirozená cena práce,

dochází ke zlepšení existenčních podmínek PS, populace roste,

tím roste i nabídka PS → vzniká tlak na opětovné snížení mzdy

(a naopak)..

Zjednodušený pohled (nebere v úvahu všechny faktory,

ovlivňující nabídku PS a poptávku po PS, a tím i cenu práce)..

TRH PRÁCE

Faktory ovlivňující poptávku po pracovní síle (FIRMY):

• rozsah a kvalita výrobních faktorů (vč. samotné práce - možnosti

jejich kombinace, zastupitelnosti);

• rozdíly v tzv. mezní (dodatečné) produktivitě (platí „zákon

klesajících výnosů“; zvýšení mezní produktivity – k dispozici lepší

kapitálové statky, lepší vzdělání, zkušenosti) aj.

Faktory ovlivňující nabídku pracovních sil (DOMÁCNOSTI):

celková velikost populace, počet práceschopného obyvatelstva v

rámci populace, výše mzdy aj.

• pracovní doba;

• participace pracovní síly (příliv žen na trh práce);

• imigrace (nárůst nabídky nekvalifikovaných PS) aj.

TRH PRÁCE

Graficky:

Křivka tržní nabídky práce (substituční a důchodový

efekt)

W

Q

substituční efekt důchodový efekt

Wx X

TRH PRÁCE

Dnešní trh práce

Formování tržní rovnováhy na trhu práce (tj. efektivní

využití pracovních sil v ekonomice) → tzv. tripartita:

podnikatelé (zaměstnavatelé);

odbory (hájí zájmy zaměstnanců);

stát (přímé nástroje - např. zákon o minimální mzdě;

nepřímé nástroje – realizace praktické hospodářské

politiky s cílem podpořit růst zaměstnanosti).

Klíčový význam při formování vztahů mezi zaměstnavateli a

zaměstnanci → kolektivní vyjednávání.

TRH PRÁCE

Cíl → domluvit se na vzájemně přijatelných podmínkách

zaměstnanosti (o výši mezd, výši sociálních dávek

odborově organizovaných PS aj.)

DOHODA (tzv. Kolektivní smlouva) má 3 části:

1. „Ekonomický balík“ – sazby základní mzdy, odměny za

přesčasy, určení volných dní a přestávek v práci, sociální

dávky aj.

2. Pracovní podmínky – otázky zdraví a bezpečnosti při

práci, vhodných pracovních podmínek aj.

3. Otázky procedurálního charakteru – např. postup při

propouštění aj.

TRH PRÁCE

Dominantní je tlak na zvýšení mezd, zlepšení sociálních a

pracovních podmínek členů odborů.

Nedojde-li k dohodě → hrozba stávkou

↓

škody zaměstnavatelům

strádání zaměstnanců

Pokud se podaří (s pomocí odborů) prosadit vyšší mzdy →

vyvolání „inflační spirály“ ve vztahu mzdy - ceny → růst

nezaměstnanosti.

TRH PŮDY

Klíčové pojmy:

kvantitativní omezenost půdy, nereprodukovatelnost půdy, renta, prodej a

pronájem půdy

TRH PŮDY

Kapitál je produktem výroby; půda (a práce) = primární

výrobní faktory → jsou produktem působení převážně

neekonomických procesů (biologických, demografických aj.):

• čím je půda úrodnější, resp. čím blíže je trhu → tím vyšší

je cena (pozemková renta);

• rozsah půdy je však omezený → poptávka po půdě je

vysoká, cena je rovněž vysoká.

Poptávka po půdě = odvozená poptávka (závisí na vývoji

poptávky po produktech, které se na půdě dají vyrobit,

resp. které jiných statků a služeb, využívajících půdu).

TRH PŮDY

Nabídka půdy = odlišná od nabídky práce a kapitálu

(půda je výrobní faktor přírodního charakteru):

přirozená bonita a poloha půdy určuje efektivnost jejího

využívání;

je kvantitativně omezena a nereprodukovatelná

→ na změnu poptávky reaguje nabídka půdy jen částečně

(pokud část půdy ještě není využívána) nebo nereaguje

vůbec (existující půda je plně využita).

TRH PŮDY

Vznik ceny půdy (renty)

Pronájem půdy

D

S R

Q

R RE

TRH PŮDY

Růst poptávky po půdě → poptávka po půdě roste (D1, D2,

D3), roste i cena (R1, R2, R3), aniž by se zvyšovala nabídka

půdy (S)

D1

D2

D3

S

R

Q

E1

E2

E3

R1

R2

R3

TRH PŮDY

Pronájem půdy

Renta je poplatek, který nájemce platí vlastníkovi půdy (výše

se odvozuje od ceny zemědělských produktů, které se na

půdě pěstují).

Prodej půdy

Cena se odvozuje od výše roční renty (kterou půda přináší) a

platné úrokové míry.

INFLACE

Klíčové pojmy:

cenová hladina, formy inflace (mírná, pádivá, hyperinflace), očekávaná a neočekávaná

inflace, nástroje stabilizace měny (deflační politika, devalvace, nulifikace), spotřební koš,

index spotřebitelských cen, index cen výrobců, míra inflace, inflace tažená poptávkou, inflace

tažená nabídkou

INFLACE

Vnější projevy inflace:

přeplnění peněžního oběhu peněžními jednotkami;

znehodnocení peněžní jednotky;

růst cen.

Ekonomické a sociální důsledky inflace → vede

k přerozdělování důchodů a bohatství ve společnosti..

Inflace = jeden z nejzávažnějších projevů narušené

ekonomické rovnováhy.

INFLACE

Východisko:

Aktiva vložena do hmotných statků (půdy, staveb, zlata aj.–

tj. statků dlouhodobého určení, které mají schopnost

uchovat kupní sílu peněz, resp. ji zvýšit v čase).

Inflace působí ve prospěch dlužníka, v neprospěch věřitele!

Posuzování inflačních procesů → zda množství peněz

v oběhu je nebo není v souladu s potřebami, které vyžaduje

oběh; zda je nebo není v přiměřeném vztahu k tempu růstu

výroby zboží a služeb, které se na trhu mají realizovat..

INFLACE

Formy inflace:

• Mírná (plazivá) inflace (pod 10 % ročně) → ceny rostou

přibližně stejným tempem jako výroba (jsou relativně

stabilní) – je akceptovatelná.

• Pádivá inflace (dvouciferná), při které ceny rostou rychleji

než výroba – kupní síla peněz rychle klesá.

• Hyperinflace (trojciferná, resp. víceciferná), při které

prakticky úplně zaniká vazba mezi tempem růstu výroby a

tempem růstu cen.

INFLACE

Očekávaná a neočekávaná inflace

• očekávaná mírná inflace neovlivní výkonnost hospodářství

ani rozdělení produkce či bohatství, lidé se dokážou

očekávanému trendu přizpůsobit;

• ve skutečnosti často inflace neočekávaná, kdy

neočekávaný nárůst cen ochudí jedny na úkor druhých

(protože přerozděluje část bohatství od věřitelů

k dlužníkům).

Zachování stability cen = prioritní úkol, který si v oblasti

hospodářské politiky vytyčují vlády na celém světě.

INFLACE

Nástroje stabilizace měny oslabené inflačními procesy:

1. Deflační politika, tj. snižování koupěschopné poptávky

(zvyšováním daní, mzdovými restrikcemi, redukcí výdajů

ze státního rozpočtu, omezování úvěrových možností ) →

to vše se promítá do útlumu ekonomiky země.

2. Devalvace měny, tj. změna měnového kurzu (dochází ke

změně kvantitativního poměru dané měny vůči jiným

měnám - za jednotku devalvované měny získáme menší

počet jednotek jiných měn, resp. za jednotku cizí měny

zaplatíme více jednotkami devalvované měny).

INFLACE

3. Nulifikace. Stát úplně zruší doteď platnou měnu a

nahrazuje ji novou měnou (může přitom dojít k výměně

staré měny za novou, a to v kurzu, který je pro

nulifikovanou měnu velmi nepříznivý, tj. velký počet

jednotek staré měny se vymění za jednotku nové měny →

např. v období válek).

Sledování pohybu cen na trhu

= zkoumání tzv. cenové hladiny , tj. úrovně cen všech zboží

a služeb, které se v určitém okamžiku v národním

hospodářství nakupují a prodávají → je důležité zohlednit

také váhu, kterou se jednotlivá zboží a služby podílejí na

celkové spotřebě domácností..

INFLACE

Spotřební koš = reprezentativní vzorek výrobků a služeb, které

nejčastěji vchází do spotřeby městských domácností:

•potraviny a nealko;

•pošta a telekomunikace;

•alko a tabák;

•rekreace a kultura;

•bydlení, voda, energie, paliva;

•vzdělávání

•bytové vybavení, zařízení domácností, opravy;

•zdraví;

•doprava aj.

INFLACE

Koš se ocení v základním (výchozím) období a běžném

období; porovnáním výsledků se zjistí vývoj cenové hladiny

→ index spotřebitelských cen (CPI - consumer price index;

resp. index životních nákladů):

%10000

10

PQ

PQCPI

Q0 …množství výrobků a služeb tvořících obsah koše;

P1 …ceny běžného roku;

P0 …ceny výchozího roku.

Za základ se berou ceny různých komodit v maloobchodě (MOC)

INFLACE

Míra inflace (r) jakožto míra změny celkové cenové hladiny

(v %):

r =

1

1

t

tt

CPI

CPICPI

CPIt … CPI v běžném roce;

CPIt-1 …CPI ve výchozím roce.

Míra inflace vyjádřena:

Míra inflace může být vyjádřena (Český statistický úřad):

• přírůstkem průměrného ročního CPI;

• přírůstkem CPI ke stejnému měsíci předchozího roku;

• přírůstkem CPI k předchozímu měsíci;

• přírůstkem CPI k základnímu období (rok 2000).

INFLACE

Index cen výrobců (PPI - producer price index)

ve stavebnictví, průmyslu, zemědělství, službách:

používají firmy;

má širší záběr jako CPI - odráží vývoj cen na úrovni

výrobců a velkoobchodu (VOC).

Liší se skladbou koše (zahrnuje suroviny, polotovary aj.);

měří ceny v časném stadiu distribuce výrobků.

INFLACE

Inflace tažená poptávkou

Důležitý faktor → prudký růst nabídky peněz.

Růst celkové (agregátní) poptávky převyšuje růst

potenciálního produktu a nerovnováha agregátní nabídky a

poptávky tlačí na zvýšení cen → rostou ceny, roste výroba,

snižuje se nezaměstnanost a díky horší dostupnosti volné

pracovní síly se zvyšují mzdy → inflace se zrychluje.

Důvody:

• růst nominálních mezd je rychlejší než růst produktivity práce

(prosazení vyšších mezd prostřednictvím odborů);

INFLACE

• nadměrný růst investic (státních i soukromých)

v ekonomice může způsobit rychlý růst celkové poptávky;

• snížení daní zvýší příjmy ekonomických subjektů, zvýší se

tím opět koupěschopná poptávka;

• když stát zlevní úvěry, o které potom roste zájem, zvýší se

tak výdaje na investice a spotřebu;

• stát zvýší výdaje na veřejnou spotřebu (např. do sociální

oblasti), opět dojde ke zvýšení koupěschopné poptávky,

atd.

INFLACE

Inflace tažená nabídkou

V důsledku růstu cen základních surovin (ropa, voda,

energie) a tím i růstu výrobních nákladů.

Důvody:

• existence nedokonalé konkurence na trhu surovin;

• růst výrobních nákladů můžou způsobit i politické události,

v důsledku čeho se zvýší ceny dovážených surovin;

• tlak odborů na zvýšení mezd zvýší celkové výrobní

náklady, atd.

INFLACE

NEZAMĚSTNANOST

Klíčové pojmy:

Phillipsova křivka, přirozená míra nezaměstnanosti, dobrovolná nezaměstnanost

(frikční, strukturální, sezónní, preference volného času), nedobrovolná nezaměstnanost,

vládní politika plné zaměstnanosti (aktivní a pasivní zásahy)

NEZAMĚSTNANOST

Phillipsova křivka

(A.W.Phillips - původní tvar křivky empiricky odvodil z

příkladu V.Británie 50.let; 70.léta však vyvolala skepticizmus)

Vyjadřuje vztah mezi inflací a nezaměstnaností → pokud se

ekonomika nachází ve stavu vysoké produkce a nízké

nezaměstnanosti, ceny a mzdy rostou rychleji než obvykle.

Zaměstnanci a odbory jsou schopni vyjednat vyšší růst mezd

jen v situaci, kdy existuje dostatek volných pracovních míst a

podobně i firmy mohou snadněji zvýšit ceny, když prodeje

jsou vysoké. Naopak platí, že vysoká nezaměstnanost vyvolá

menší inflaci..

NEZAMĚSTNANOST

míra inflace

míra nezaměstnanosti

NEZAMĚSTNANOST

Současný výklad Phillipsovy křivky

a/ z krátkodobého hlediska:

Čím je vyšší míra nezaměstnanosti, tím nižší je míra

inflace (křivka má klesající tendenci).

b/ z dlouhodobého hlediska:

Míra nezaměstnanosti je v podstatě nezávislá na

dlouhodobé míře inflace.

NEZAMĚSTNANOST

Obecná míra nezaměstnanosti

u = U / L . 100%

U… počet oficiálně nezaměstnaných (unemployed);

L … počet všech pracovních sil (labour).

Vysoká nezaměstnanost:

problém pro hospodářství (neefektivní využití výrobního faktoru

- práce);

problém pro společnost (pokles důchodů domácností,resp.

pokles jejich úspor → pokles jejich spotřeby, pokles investic

firem → zpomalení ekonomického růstu).

NEZAMĚSTNANOST

Ekonomická teorie využívá pojmy dobrovolná a nedobrovolná

nezaměstnanost.

a/ Dobrovolná nezaměstnanost

- na úrovni tzv. přirozené míry nezaměstnanosti → počet

nezaměstnaných je ≤ počtu volných pracovních míst.

Příčiny:

• frikční nezaměstnanost (souvisí s přirozeným pohybem

pracovních sil na trhu práce);

• strukturální nezaměstnanost (souvisí s nerovnováhou mezi

nabídkou pracovních sil a poptávkou po nich z hlediska místa,

kvalifikace aj.);

NEZAMĚSTNANOST

sezónní nezaměstnanost (souvisí s určitými odvětvími NH,

které poptávají pracovní sílu jen v „sezóně“);

• preference volného času..

b/ Nedobrovolná nezaměstnanost

- počet nezaměstnaných je vyšší než počet volných

pracovních míst → skutečná míra nezaměstnanosti

převyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti.

Příčiny:

•cyklické výkyvy tržní ekonomiky.

NEZAMĚSTNANOST

NEZAMĚSTNANOST

Nezaměstnanost v jednotlivých krajích ČR (2012)

NEZAMĚSTNANOST

NEZAMĚSTNANOST

Vládní politika plné zaměstnanosti

- směřuje k vyrovnání převahy nabídky PS nad poptávkou po

nich. Aktivní vládní zásahy:

• rostou výdaje státu na investice do ekonomiky (veřejné

zakázky);

• stupňují se antimonopolní zásahy;

• rozšiřuje a zlevňuje se úvěr;

• podporuje se rozvoj rekvalifikačních programů;

• stimuluje se export, omezuje se import, atd.

Pasivní vládní zásahy:

vyplácení dávek v nezaměstnanosti..

TRH KAPITÁLU

Klíčové pojmy:

definice kapitálu, úrok, úroková míra, trh kapitálu, trh peněz, finanční trhy, potenciální a reálný

kapitál, nabídka kapitálu, resp. peněz, poptávka po kapitálu, resp. po penězích, rovnovážná úroková míra, funkce peněz, centrální banka, harmonizované peněžní

agregáty ČR

TRH KAPITÁLU

Definice 1:

Kapitál = úspory, které se proměňují v investice.

Hlavní ekonomické subjekty (domácnosti, firmy) disponují

určitými aktivy, které se dají použít dvojím způsobem:

a/ můžou je vynaložit na spotřebu;

b/ můžou je vynaložit jako kapitál (tj. jako peněžní fondy

určené k poskytování úvěru).

Formují se vztahy mezí tím, kdo půjčuje (věřitel) a tím, kdo si

půjčuje (dlužník) → takto použitá aktiva tvoří nabídku na

trhu kapitálu (peněz).

TRH KAPITÁLU

Protiváhu tvoří pasiva →poptávka po kapitálu (penězích);

půjčením kapitálu vzniká úvěrový vztah, za vypůjčení se platí úrok

(tj. příjem plynoucí z kapitálu).

↓

Cena kapitálu = úroková míra

(je odvozena z výše úroku a velikosti kapitálu).

Kapitál vs. peníze (z hlediska úvěrových vztahů):

• při krátkodobých úvěrech (s lhůtou splatnosti do 1 roku):

peníze → úvěry se pořizují na trhu peněz;

• při dlouhodobých úvěrech (s lhůtou splatnosti nad 1 rok):

kapitál → úvěry se pořizují na trhu kapitálu.

TRH KAPITÁLU

Potenciální kapitál → peněžní kapitál, který má svůj původ

v úsporách.

Reálný (fyzický) kapitál → fyzickou proměnou potenciálního

kapitálu v kapitálové statky (tj. kapitál jakožto všechny

materiální předpoklady výroby)..

Definice 2:

Kapitál = hodnota přinášející výnos.

Vyjadřuje smysl a cíl kapitálového podnikání → kapitál bez toho,

že by jeho vlastníkovi nepřinášel nějaký ekonomický efekt, není

kapitálem!

TRH KAPITÁLU

Definice 3:

Kapitál = specifické zboží, které se prodává a kupuje na

kapitálovém trhu.

Cena tohoto kapitálu = úrok (u „cizího“ kapitálu), resp. zisk

(u „vlastního“ kapitálu).

Úrok (zisk) vchází do výrobních nákladů výrobků a služeb,

produkovaných tím, kdo kapitál využívá (to platí i v případě,

že podnikatel používá vlastní kapitál - tzv. náklady vlastního

kapitálu).

TRH KAPITÁLU

Formy kapitálu:

A/ podle sféry reprodukčního procesu:

Výrobní kapitál (působící ve sféře výroby):

• fixní kapitál (stroje, zařízení, budovy, půda aj.);

• oběžný kapitál (výrobní zásoby, nedokončená výroba aj.)

Oběhový kapitál (ve sféře oběhu):

• peněžní kapitál (peníze uložené v bankách nebo jiných

finančních institucích, resp. půjčené jednotlivým

dlužníkům);

• zbožový kapitál (vyrobené zboží určené k prodeji);

• fiktivní kapitál (cenné papíry).

TRH KAPITÁLU

B/ podle ekonomického sektoru:

Průmyslový kapitál vyrábí statky a služby v primárním,

sekundárním a částečně i terciárním sektoru →

ekonomickou realizací je průmyslový zisk.

Obchodní kapitál (v maloobchodě, velkoobchodě,

zahraničním obchodě) zabezpečuje oběh zboží a služeb →

ekonomickou realizací je obchodní zisk.

Úvěrový kapitál obsluhuje výrobu i oběh → ekonomickou

realizací je úrok.

TRH KAPITÁLU

Poptávka po kapitálu (odvozená )

- závisí na poptávce po finálních výrobcích a službách,

na jejichž výrobu je kapitál zapotřebí.

Křivka poptávky po kapitálu:

• vyjadřuje vzájemnou závislost mezi dvěma proměnnými

veličinami: reálnou úrokovou mírou a množstvím

úvěrového kapitálu (který vychází z objemu investic);

•značný stupeň elasticity.

TRH KAPITÁLU

Křivka tržní poptávky po kapitálu (resp. funkce investic) Křivka tržní poptávky po kapitálu (resp. funkce investic)

U

Q (investice)

TRH KAPITÁLU

Nabídka kapitálu

Závisí na výši úspor v ekonomice (odvozují se od výše

dosaženého HNP), její objem však ovlivňují i další

faktory:

• politika centrální banky (určování povinné míry

bankovních rezerv, tj. stanovení procenta bankovních

aktiv, které není možné půjčit);

• tzv. operace na volném trhu (tj. nákup a prodej státních

CP mezi centrální bankou a obchodními bankami) aj.

Nabídka půjčkového kapitálu je z krátkodobého hlediska

nepružná.

TRH KAPITÁLU

Křivka tržní nabídky kapitálu (resp. funkce úspor)

U

Q (úspory)

TRH KAPITÁLU

Vznik rovnovážné úrokové míry

U

Q

investice úspory

E UE

QE

TRH PENĚZ

Funkce peněz:

a/ ekonomická funkce míry hodnot s technickou funkcí měřidla cen;

b/ funkce oběživa;

c/ funkce platidla;

d/ funkce uchování hodnoty (resp. funkce úspor);

e/ funkce světových peněz.

Centrum úvěrových a peněžních vztahů → banky (uskutečňují operace

trojího druhu):

1. aktivní (poskytují půjčky, úvěry);

2. pasivní (přijímají vklady);

3. zprostředkovatelské (vedou klientům běžné účty, spravují jejich jmění,

emitují a prodávají cenné papíry, pronajímají klientům trezory, aj.).

TRH PENĚZ

Ekonomická realizace činnosti bank → bankovní zisk.

CENTRÁLNÍ BANKA (v ČR: Česká národní banka)

• vydává úvěrové peníze (tj. bankovky a mince);

• řídí celé peněžní hospodářství dané ekonomiky;

• určuje podmínky poskytování úvěrů obchodním

(komerčním) bankám;

• dohlíží na bezpečné fungování bankovního systému;

• spravuje devizové rezervy země;

• je bankou vlády aj.

TRH PENĚZ

TRH PENĚZ

Poptávka po penězích (odvozená poptávka)

1. Transakční poptávka – souvisí s funkcemi peněz jakožto

oběživa a platidla → potřeba vlastnit peníze na nákup

spotřebního zboží a služeb, na placení účtů aj.

2. Majetková poptávka – souvisí s funkcí peněz jako

uchovatele hodnoty.

Křivka poptávky po penězích:

• jestliže roste úroková míra, poptávka po penězích klesá;

• je velmi citlivá na změny úrokové míry;

• je závislá na nabídce výrobků, služeb, výrobních faktorů a

jejich cen.

TRH PENĚZ

Nabídka peněz

Odvíjí se od nabídky výrobků a služeb, nabídky výrobních

faktorů a jejich cen → vztah nepřímo úměrný:

• čím je jejich nabídka na trhu větší, tím více může majitel

peněz sám nakupovat a tím více se objem peněz

určených k poskytování úvěrů snižuje;

•čím vyšší jsou ceny, tím více peněz musí za své nákupy

vynaložit a tím méně mu jich zůstane na poskytování

úvěru.

Křivka tržní nabídky peněz:

- strmá, málo citlivá nebo úplně necitlivá na pohyb úrokové

míry...

TRH PENĚZ

TRH PENĚZ

Nabízené peníze vystupují ve dvou podobách:

1. Hotovostní peníze (úvěrové peníze - bankovky, mince);

2. Bezhotovostní (depozitní) peníze (peníze uložené v bankách na běžných účtech, terminované vklady).

Harmonizované peněžní agregáty ČR

(liší se podle likvidnosti aktiv):

•„Úzké“ peníze (peněžní agregát M1) =oběživo (bankovky a mince) a

zůstatky, které lze okamžitě převést na oběživo nebo použít

k bezhotovostní platbě.

•„Střední“ peníze (peněžní agregát M2) = M1 a terminované vklady se splatností do 2 let, vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců.

•„Široké“ peníze (peněžní agregát M3) = M2 a některé druhy vysoce

likvidních cenných papírů (především státní dluhopisy a státní

pokladniční poukázky).

TRH PENĚZ

Zjednodušený model trhu peněz (+ vliv inflace a CB)

FIRMA DOMÁCNOST

BANKA

úrok

úvěr

práce

peníze

zboží

úspory

úrok

ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE

Klíčové pojmy:

agregátní veličiny, nominální a reálný HNP, resp. HDP, implicitní cenový deflátor, složení HNP, resp. HDP, čistý národní, resp. čistý domácí

produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní osobní důchod, NEW


Sledování a měření národohospodářských výsledků

(tzv. agregátních veličin) dosažených v časovém intervalu

(obvykle 1 roku) → od nich se odvíjí:

• spotřeba domácností (vychází z jejich úspor na základě

získaných disponibilních příjmů);

• investice firem (které ovlivňují 3 faktory: výše zisku, výše

investičních nákladů a očekávání

budoucího vývoje);

• rezervy státu.

Dosažené hodnoty agregátních veličin → vzájemné

srovnání výkonnosti ekonomik různých zemí; plánování

státního rozpočtu; výpočet odvodů členských zemí do

rozpočtu EU aj.


Hrubý národní produkt (HNP)

• souhrn všech finálních výrobků a služeb, které národní

ekonomika vyrobila (obvykle za 1 rok);

• vyjadřuje efekt působení národního kapitálu (ve vlastnictví

občanů dané země).

HNP je vyjádřen v tržních cenách:

1. HNP v běžných cenách (tj. v aktuálních cenách, za které

se výrobky a služby prodávají na trhu dané ekonomiky ve

sledovaném roce) → tzv. nominální HNP;

2. HNP ve stálých cenách (tj. v cenách základního roku,

který je považován za výchozí, aby byl eliminován vliv

inflace) → tzv. reálný HNP.


Pohyb cen, které ovlivňují rozdíly mezi nominálním a reálným

HNP, vyjadřuje tzv. implicitní cenový deflátor (v %), tj. poměr

nominálního HNP (HDP v cenách běžného období)

k reálnému HNP (HDP v cenách základního období):

vyjadřuje tempo inflace, vycházející z pohybu cen všech

výrobků a služeb);

je nejkomplexnější z cenových indexů, kterými se měří

míra inflace v ekonomice;

není založen na spotřebním koši (jako např. CPI), ale

zahrnuje v sobě změnu cen všech statků v ekonomice;


Hrubý domácí produkt (HDP)

• roční finální produkce, vytvořená v dané ekonomice, a to bez

ohledu na to, zda se na jejím vzniku podílel domácí nebo cizí

kapitál → používá se ke stanovení výkonnosti ekonomiky.

Složení HDP (resp. HNP) z hlediska subjektů, které nakupují

finální výrobky a služby (tj. agregátní výdaje) → výdajová

metoda:

• výdaje na nákupy zboží a služeb domácností;

• výdaje na nákupy zboží a služeb firem;

• výdaje na nákupy zboží a služeb státu;

• výdaje na nákup zboží a služeb cizinců (tzv. čistý export).


HDP = spotřeba + hrubé investice + veřejné výdaje + čistý export

x..běžné ceny xx.. stálé ceny (k roku 2005)


Produkční metoda:

HDP jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých

sektorů či odvětví a čistých daní na produkty.

HDP = produkce – mezispotřeba + daně z produktů –

dotace na produkty

Další národohospodářské agregáty:

Čistý národní produkt = HNP – čisté investice*

*čisté investice=hrubé investice – opotřebení kapitálu

obdobně: Čistý domácí produkt


Důchodová (resp. nákladová) metoda → suma všech

důchodů, které dostávají vlastníci jednotlivých výrobních

faktorů za NH celkem (každý výdaj v ekonomice je něčím

důchodem):

∑renty+mzdy+zisky+úroky aj. = ∑náklady na produkci

výrobků a služeb

Národní důchod = HNP - obnovovací investice - nepřímé

daně


Osobní důchod = národní důchod – nerozdělené zisky firem

– daně z příjmů podnikatelů

– pojistné na sociální pojištění

+ transferové platby

Disponibilní osobní důchod

= osobní důchod - daně z příjmu domácností

… ekonomické subjekty můžou rozhodnout, kolik peněžních

prostředků v rámci disponibilního osobního důchodu použijí

na spotřebu, resp. na úspory..


HDP v přepočtu na jednoho obyvatele → ekonomická úroveň země.

(2012)


Kritika: ukazatel HDP neobsahuje mnohé z toho, co by měl

zahrnovat (neodráží skutečnou úroveň blahobytu země)..

Nutnost korekce → nový ukazatel, který by tyto nedostatky

eliminoval - tzv. „čistý ekonomický blahobyt - NEW“ →

zahrnuje jen ty položky spotřeby a investic, které přímo

přispívají k ekonomickému blahobytu:

NEW

= HDP + hodnota volného času + TE – škody ze znečištění


hodnota volného času – jeho zvyšování s růstem

nasycenosti ekonomiky zvyšuje blahobyt společnosti;

(20.stol. ze 60 – na 38 hod pracovní týden → zvyšuje se

produktivita práce);

TE – stínová ekonomika → skládá se z nelegálních aktivit

(drogy, vraždy) a z aktivit, které obchází daňová přiznání;

škody ze znečištění – působí na snížení ukazatele NEW

→ při produkci zboží dochází k produkci škodlivin, které

snižují kvalitu života..

EKONOMICKÝ RŮST

Klíčové pojmy:

míra růstu a tempo růstu ekonomiky, skutečný (reálný) produkt, potenciální produkt, mezera

produktu

EKONOMICKÝ RŮST

1 tt YYY

%1001

t

t

Y

Yr

%1001

1

t

tt

Y

YYG

Velikost dosaženého reálného produktu v čase se mění

→ ekonomický růst.

Měření ekonomického růstu:

1. Rozdíl

2. Míra růstu

3. Tempo růstu

EKONOMICKÝ RŮST

Skutečný (reálný) produkt → který ekonomika ve

sledovaném období skutečně vyrobila.

Potenciální produkt → maximálně možný reálný produkt,

který ekonomika může dosáhnout při dané úrovni výrobních

faktorů a při jejich plném, efektivním využití (tj. maximální

produkční kapacita ekonomiky).

Zvýšení tempa růstu potenciálního produktu:

zvýšením tempa růstu výrobních faktorů v zemi;

inputy se budou využívat efektivněji, tj. vzroste jejich

souhrnná produktivita.

EKONOMICKÝ RŮST

Hospodářský cyklus

HDP

čas

růstový trend

EKONOMICKÝ RŮST

Rozdíl mezi úrovní reálného a úrovní potenciálního

produktu - „mezera produktu“.

Dlouhodobé tempo růstu vychází z aktuálních temp růstu

produktu a naznačuje vývoj životní úrovně v zemi i její

postavení v mezinárodním společenství → neustálé kolísání.

Příčina → neustálé změny ve vývoji celkové (agregátní)

poptávky a celkové (agregátní) nabídky..

HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS

Klíčové pojmy:

specifika jednotlivých cyklů, stadia hospodářského cyklu (fáze: kontrakce, dno,

expanze, vrchol), externí a interní příčiny cyklického kolísání hospodářství, typy cyklů,

velké (strukturální) krize


Hospodářský cyklus

Forma, ve které se prosazuje hospodářský vývoj: znamená

fluktuaci (kolísání) skutečně dosaženého (reálného)

produktu kolem tzv. potenciálního produktu; v rámci 1

hospodářského cyklu se střídají vzestupné a sestupné fáze.

Z dlouhodobějšího hlediska (sledování více hospodářských

cyklů) se prosazuje vzestupná tendence vývoje

potenciálního produktu..


Specifika jednotlivých cyklů:

• délka;

• doba trvání jednotlivých fází cyklu;

• hloubka ekonomických poklesů;

• intenzita ekonomického růstu, atd.

Nepříznivý vývoj ekonomiky → období nadvýroby, silného

poklesu investiční aktivity, poklesu poptávky po pracovní

síle, rostoucí nezaměstnanosti, poklesu cen, rostoucí

úrokové míry, poklesu zisků, zániku mnoha firem..


Historie:

• rok 1825, ve kterém došlo k první cyklické krizi vůbec;

• rok 1873 – rok nejsilnější cyklické krize v 19. století;

• léta 1929-33 poznamenané nejsilnější cyklickou krizi

v celé naši historii;

• roky 1973-74, resp. 1979-82, ve kterých byly

zaznamenány nejsilnější cyklické poklesy v poválečném

období;

• 1. pol. 90. let minulého století;

• počátek 21. století..


Stadia hospodářského cyklu:

1. Fáze: kontrakce - oslabení, snížení původních rozměrů

ekonomické aktivity, dochází k poklesu, ke snižování

reálného produktu. Pokud toto snižování překračuje

období šesti měsíců → recese.

2. Fáze: dno (sedlo) - zde pokles končí, reálný produkt

zaznamenává nejnižší úroveň, po které již bude

následovat vzestup.

3. Fáze: expanze - období, ve kterém se prosazuje růst

reálného produktu.

4. Fáze: vrchol - bod, ve kterém kulminuje expanze. Za ním

opět následuje kontrakční fáze.


výstup

čas

vrchol

vrchol

vrchol

dno

dno

trend


Učebnicový hospodářský cyklus

- začíná hospodářským růstem a rozvojem, později se trh „nasytí“,

postupně začíná klesat celková poptávka,následkem toho se sníží

výroba, firmám se hromadí zásoby, začnou omezovat investice,

propouštění zaměstnanců, lidé mají nižší důchody, ještě více

omezují spotřebu, reálný produkt klesá; mnozí výrobci

krachují,nastává recese..

Firmy, které „přežily“ začínají opět bohatnout, vznikají nové

firmy, zaměstnají nové pracovní síly, zvýší se příjmy domácností,

zvýší se celková spotřeba, roste výroba a celý koloběh se

opakuje..


Příčiny cyklického kolísání:

Externí příčiny

• politické příčiny (války, revoluce, změny v konstalaci politických

sil v důsledku voleb);

• nerovnoměrný vývoj a prezentace výsledků ve vědě a technice;

• změny v charakteru hospodářské politiky států (liberalizace,

protekcionizmus).

• úroveň či změny v oblasti informací, které mají podnikatelské

subjekty při svém rozhodování k dispozici;

• vyčerpání starých, resp. objevení nových přírodních zdrojů;

• vývoj migrace, atd.


Interní příčiny

•variabilita investic, ovlivňující agregátní poptávku a odrážející

střídání optimistických a pesimistických nálad a očekávání

podnikatelů, pokud jde o zhodnocení těchto investic

(tj. psychologické faktory);

•bariéry zabraňující proměně úspor v investice u těch, kteří

disponují velkými finančními aktivy (např. šetrnost,neochota

podstoupit riziko aj.);

•zaostávání agregátní poptávky za agregátní nabídkou

v důsledku snahy firem maximalizovat zisk omezováním

mzdových nákladů aj.


V reálném ekonomickém životě se prosazují a navzájem

prostupují tři typy cyklů:

1. krátkodobé (přibližně 3 roky);

2. střednědobé (7-11 let) → souvisí především

s investicemi do fixního kapitálu (strojů a zařízení),

s délkou jeho životnosti;

3. dlouhodobé cykly (20 let) →„velké krize“, které souvisí se

změnami výrobních technologií, peněžními jevy a

politickými událostmi.


Hypotézu o opakovatelnosti „velkých krizí“ dokumentují tři období

v historii (mezi začátky kterých je přibližná vzdálenost 40 - 50 let):

1./ 70. a 80. léta 19. století



Velké krize (trvající přibližně dvě desetiletí) se označují jako

„strukturální krize“ → tradiční odvětví nacházející se ve stavu

stagnace a úpadku určují nízké tempo celkové společenské

výroby; nová rychle rostoucí odvětví tento pokles neumí

kompenzovat:


celkově se prosazuje hromadný ústup od tradiční používané

techniky a technologie;

současně se mění staré organizační struktury ekonomiky za

nové, prosazují se zásadní úpravy mechanizmu řízení

ekonomiky..

Po překonání velké krize kvalitativně nová technika a

technologie přispívá ke vzniku nových výrob, nových firem, nových

odvětví; vyvolává celkový růst investic → všeobecná míra zisku se

začíná zvyšovat → tímto vnitřním mechanizmem se vytváří

podmínky pro překonání dlouhé krize, pro spontánní přechod

k novému rozmachu, k nové expanzi.

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU. MONETÁRNÍ POLITIKA

Klíčové pojmy:

hlavní cíle, monetární (tj. peněžní a úvěrová politika), zákon o ČNB, přímé nástroje

monetární politiky (regulace investičních a spotřebních úvěrů, přehled o poskytování

úvěrů obchodními bankami nad stanovený limit aj.), nepřímé nástroje monetární politiky

(regulace diskontní sazby, operace na volném trhu, povinná míra bankovních rezerv,

devizové rezervy), expanzivní a restriktivní monetární politika

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU

STÁT

koriguje chování, resp. důsledky působení dalších tržních

subjektů (domácností, firem);

sleduje i vlastní cíle, které realizuje prostřednictvím praktické

hospodářské politiky (s ohledem na vnitřní i mezinárodní

faktory - nejen ekonomické, ale i politické, sociální,

národnostní, etické aj).

Hlavní subjekt hospodářské politiky = stát

- resp. početné subjekty prosazující často diferencované zájmy:

vláda, parlament, ministerstva, centrální banka, politické strany,

nátlakové skupiny (lobby) z domácí i zahraniční podnikatelské

sféry, státní byrokracie aj.


Další vlivy:

→ mezinárodní hospodářské organizace (Světová obchodní

organizace, Mezinárodní měnový fond, Organizace pro

hospodářskou spolupráci a rozvoj aj.)

→ nadnárodní instituce (např. Evropská unie)

Hlavní cíle hospodářské politiky státu:

1. Posilnění efektivnosti působení tržního mechanizmu

(EFEKTIVNOST)

2. Zmírnění důchodové a majetkové nerovnosti (ROVNOST)

3. Posilnění ekonomické stability (STABILITA)


- vnitřní stabilita (trvalý, rovnoměrný ekonomický růst;

cenová stabilita; plná zaměstnanost);

- vnější stabilita (rovnováha platební bilance v souvislosti

s vývozy a dovozy; stabilita měnových kurzů).

Způsoby dosažení cílů:

Aplikace vhodných nástrojů a opatření hospodářské politiky,

prostřednictvím kterých lze působit na makroekonomickou i

mikroekonomickou oblast národního hospodářství (můžou

ekonomický cyklus poznamenat ve směru vzestupu i poklesu

ekonomiky)..

MONETÁRNÍ POLITIKA


(tj. peněžní a úvěrová politika)

Stát prostřednictvím nástrojů monetární politiky reguluje:

množství peněz v oběhu;

výši úrokové míry;

podmínky, za kterých je poskytován úvěr.

Monetární politikou stát ovlivňuje nabídku peněz s cílem

dosáhnout cenovou stabilitu a dostatečnou zaměstnanost

→ musí existovat rozvinutý trh peněz, trh kapitálu a

centrální banka.


Centrální banka

(zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění

pozdějších předpisů)

Je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem

vykonávajícím dohled nad finančním trhem;

je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v

souladu se zákonem č.6/1993 Sb., o České národní

bance;

je právnickou osobou veřejného práva se sídlem v Praze;

je součástí Evropského systému centrálních bank a podílí

se na plnění jeho cílů a úkolů;

je součástí Evropského systému dohledu nad finančními

trhy;


spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a

evropskými orgány dohledu nad finančními trhy;

hlavním cílem činnosti ČNB je péče o cenovou stabilitu

(dosažení a udržení cenové stability, tj. nízko inflačního

prostředí v ekonomice) → předpokladem účinnosti

měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je

nezávislost centrální banky;

pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování

finančního systému v ČR;

podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády a

hospodářské politiky v Evropské unii;


určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí a

dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank;

vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým

trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním,

družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz

a směnárnami;

jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby státu

a veřejnému sektoru (vede účty organizacím a osobám

napojeným na státní rozpočet);

na základě dohody s Ministerstvem financí provádí v

souladu s rozpočtovými pravidly operace spojené s

emisemi státních dluhopisů a investicemi na finančních

trzích.


Nástroje monetární politiky:

nepřímé (prosazují se prostřednictvím trhu);

přímé (prostřednictvím administrativních opatření).

Nepřímé nástroje:

1/ Regulace diskontní sazby ze strany centrální banky - tj. základní úrokové míry, za kterou CB poskytuje peněžní úvěry obchodním bankám (pokud je zájem na zvýšení množství peněz v oběhu, na podpoře investiční činnosti firem, CB sníží diskontní sazbu a úvěry jsou „levnější“, a naopak).

2/ Operace na volném trhu - CB nakupuje nebo prodává státní cenné papíry (jejich nákupem se zvyšuje množství peněz v oběhu - zvyšuje se spotřeba a investice, a naopak).


3/ Určování povinné míry minimálních bankovních rezerv -

určité procento ze svých depozit nesmí obchodní banky půjčit, musí je udržovat jako rezervy bezúročně uložené v CB (pokud se výše minimálních rezerv sníží, zvýší se možnost obchodních bank půjčovat a tím se zvýší množství peněz v oběhu, a naopak).

4/ Devizové rezervy - CB drží také rezervy ve formě deviz (zahraničních měn) – pokud za ně nakoupí domácí měnu, sníží se množství peněz v oběhu, a naopak.


Přímé nástroje:

1/ Regulace investičních úvěrů.

2/ Regulace spotřebních úvěrů.

3/ Vyžadování pravidelných měsíčních přehledů o úvěrech,

které banka poskytla nad stanovený limit aj.

a/ Expanzivní monetární politika

Pokud stát chce podpořit růst ekonomiky a rozvoj podnikání

→ zvýšení nabídky peněz v oběhu.


b/ Restriktivní monetární politika

Pokud chce stát brzdit inflaci a přehřátí ekonomiky →

snížení nabídky peněz v oběhu.

Důsledky obou typů monetární politiky (a jejich nástrojů):

změny množství peněz v oběhu;

změny ve velikosti úrokové míry.

FISKÁLNÍ POLITIKA

Klíčové pojmy:

státní rozpočet, Lafferova křivka, expanzivní a restriktivní fiskální politika, deficit rozpočtu,

vnější obchodní a měnová politika, liberalizmus, protekcionizmus, platební bilance,

obchodní bilance, nástroje obchodní a měnové politiky (přímé, nepřímé), tzv. magický

čtyřúhelník

FISKÁLNÍ POLITIKA

FISKÁLNÍ POLITIKA

(tj. rozpočtová politika)

→ snaží se svými vlastními nástroji zabezpečit stejné

cíle, které sleduje hospodářská politika státu.

Hlavní nástroj: státní rozpočet (centralizovaný peněžní

fond) - jeho příjmová a výdajová stránka.

Příjmy státního rozpočtu: především výnosy z daní (problém

příliš vysokého zdanění – viz Lafferova křivka)

FISKÁLNÍ POLITIKA

Lafferova křivka

daňový výnos státu

0

Lafferův bod

zakázaná zóna

daňová sazba 100%

FISKÁLNÍ POLITIKA

Zvyšovat příjmy SR = zvyšovat především daně..

↓

Pokud se míra zdanění zvyšuje, daňové příjmy SR rostou, ale

jen do určitého pomyslného bodu (tzv. Lafferův bod); za ním

dochází ke snížení daňového příjmu, protože vysoká míra

zdanění nestimuluje ekonomické subjekty v jejich aktivitě.

Výdaje státního rozpočtu: prostředky vynaložené státem do

oblasti veřejného sektoru, zdravotnictví, školství, sociálního

zabezpečení, státní správy, obrany, veřejných zakázek,

transferů aj.

FISKÁLNÍ POLITIKA

Hlavní význam fiskální politiky → ovlivňování celkové

(koupěschopné) poptávky v souvislosti s výkyvy, které

vznikají v rámci střídání jednotlivých fází hospodářského

cyklu:

↓

pokud celková (agregátní) poptávka klesá, dochází ke

zvyšování výdajů ze státního rozpočtu ►expanzivní

fiskální politika;

pokud celková agregátní poptávka roste, dochází

k omezování výdajů ze státního rozpočtu ►restriktivní

fiskální politika.

FISKÁLNÍ POLITIKA

V praxi obvykle převažuje expanzivní politika (důsledkem je

deficit státního rozpočtu → rozpočtové výdaje státu jsou

vyšší než rozpočtové příjmy → vzniká tedy záporné saldo

státního rozpočtu).

Permanentní opakování deficitu (chronický deficit) →

vznik státního, resp. veřejného dluhu*, včetně úrokové

zátěže!

* veřejný dluh.. souhrn závazků státu (příp. nižších článků

veřejných rozpočtů, mimorozpočtových fondů aj.) vůči

ostatním ekonomickým subjektům.

FISKÁLNÍ POLITIKA

Možnosti řešení:

1/ Stát si půjčuje od domácích nebo zahraničních

ekonomických subjektů (firmy, banky, domácnosti).

2/ Stát vydává cenné papíry a prodává je na finančním

trhu.

3/ Stát si půjčí u centrální banky (neefektivní způsob –

zvyšuje inflaci).

FISKÁLNÍ POLITIKA

Cíle monetární i fiskální politiky → v zásadě totožné

(každý typ využívá diferencované nástroje, zaměřené na

různé ekonomické subjekty):

Keynesiánský typ hospodářské politiky – zdůrazňuje význam fiskální politiky a stimulaci celkové poptávky (současné neokeynesiánství spíše zdůrazňuje účelnou kombinaci nástrojů monetární i fiskální politiky).

Konzervativní (resp. neokonzervativní) typ hospodářské politiky – zdůrazňuje především povinnost státu vytvářet optimální podmínky pro fungování trhu, jeho regulaci však odmítá..

FISKÁLNÍ POLITIKA

Vnější obchodní a měnová politika

Důvod existence mezinárodního obchodu → snaha

prostřednictvím specializace a dělby práce zvýšit

efektivnost výroby (cíl: vyšší dosažené zisky).

Pravidla dělby práce ve světovém měřítku:

•monopol přírodních a klimatických podmínek;

•odlišné preference spotřebitelů;

•některé země mají pro určité druhy výrob lepší podmínky

než ostatní (nižší výrobní náklady) aj.

FISKÁLNÍ POLITIKA

některé státy jsou ve vztahu k mezinárodnímu obchodu

liberálnější, tj. snaží se do něj zasahovat minimálně

(tzv. liberalizmus = volný obchod za podmínek stanovených

zákony);

většina zemí však uplatňuje více či méně ochranářskou

politiku vůči národním firmám (tzv. protekcionizmus =

ochrana vlastních domácích firem před zahraniční

konkurencí → nástroje vnější obchodní a měnové politiky

pro regulaci toků výrobků, služeb, kapitálu, jež přecházejí

hranice země).

FISKÁLNÍ POLITIKA

Veškerý pohyb výrobků, služeb a kapitálu se promítá

v platební bilanci země (peněžní hodnota všech

ekonomických transakcí mezi zemí a ostatními zeměmi

v průběhu daného období). Tyto transakce tvoří:

vývozy a dovozy statků a služeb;

pohyb investičního kapitálu;

dary a přesun peněžních prostředků, resp. zlata.

Platební bilance má podobu účtu (běžného a kapitálového)

jsou zde zaznamenány:

kreditní položky (transakce, které vedou k přísunu

peněžních prostředků do země);

FISKÁLNÍ POLITIKA

debetní položky (transakce, které vedou k odsunu

peněžních prostředků ze země do okolního světa).

Skutečný výsledek: přebytek nebo deficit platební bilance..

Stát usiluje o to, aby z dlouhodobého hlediska všechny

toky ze země a do země byly vyrovnány, tj. snahou je

prosadit vyrovnanou platební bilanci (vývozy = dovozy).

↓

Dlouhodobě vyrovnaná platební bilance

= jedna z podmínek naplnění ekonomického cíle státu

z hlediska zajištění ekonomické stability země (kromě

dostatečné zaměstnanosti a cenové stability).

FISKÁLNÍ POLITIKA

Obchodní bilance = rozhodující položka běžného účtu

platební bilance → odráží pohyb statků a služeb ze země a

do země:

rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb = položka

čisté vývozy (resp. saldo obchodní bilance);

pokud země používají odlišné národní měnové jednotky

→ měnový kurz výrazně ovlivňuje toky výrobků, služeb a

kapitálu.

Další cíl vnější obchodní a měnové politiky: regulace

měnového kurzu (změna měnového kurzu může pozměnit

toky, jež plynou přes hranice země a ovlivnit rovnováhu

platební bilance).

FISKÁLNÍ POLITIKA

Nástroje vnější obchodní a měnové politiky:

• státní orgány mohou vystupovat jako jeden z tržních

subjektů a svou činností regulovat toky výrobků, služeb a

kapitálu přes hranice země → nepřímé nástroje;

• administrativní příkazy a zákazy, které se dotýkají pohybu

výrobků, služeb a kapitálu přes hranice země → přímé

nástroje (kvóty, cla, normy, příp. embargo).


Vlády, uplatňující určitý typ hospodářské politiky, musí

formulovat priority, o které chtějí usilovat..

4 hlavní (ovšem protichůdné) cíle hospodářské politiky

vypovídají o efektivnosti praktické realizace hospodářské

politiky v dané zemi.

Tzv. magický čtyřúhelník (graficky) zahrnuje % vyjádření:

průměrného ročního růstu reálného produktu;

průměrné roční míry nezaměstnanosti;

průměrné roční míry inflace;

průměrný podíl salda platební bilance na HDP.


ekonomický růst (v %)

podíl běžného účtu platební bilance (v %)

míra inflace (v %)

míra nezaměstnanosti (v %)

VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE

(1929 - 1932)

Start: krach na newyorské burze → postupně se z USA

šířila po celém světě (podobnost se současnou krizí, jejíž

prvopočátky jsou rovněž v USA)..

Historická fakta:

● skončila první světová válka;

● evropské země byly silně zadluženy u USA;

● USA = nejsilnější průmyslová a finanční mocnost (válka je

tolik nezasáhla, ekonomika postupně rostla, zásoby

podniků byly nadměrné, zboží bylo dostupné většině →

trh se přesytil);


● hodnota akcií v USA do roku 1927 neustále rostla;

● podniky měly velké množství zásob a začínalo docházet

ke snižování tempa spotřeby;

● rok 1929 – ceny akcií dosáhly svého maxima;

● začalo však docházet k postupnému poklesu výroby a

růstu nezaměstnanosti;

● 3. září 1929 - ještě ve znamení velkého růstu, na burze

byl vytvořen nový rekord Dow Jonesova indexu (DJIA -

jeden z nejstarších a nejznámějších ukazatelů vývoje na

americkém akciovém trhu);


● 4. září 1929 → ceny akcií poprvé zakolísaly;

● 5. září 1929 klesly → postupně se na burze střídaly

propady s růsty;

● 20. říjen 1929 → ceny mnoha akcií klesly na kritickou

úroveň; další den nastal zvýšený prodej akcií a burza se

začala hroutit;

● „Černé úterý“ 29. října 1929 → nejtemnější den v historii

burzy → došlo k zobchodování více než

16 milionů akcií a hlavní index klesl o 13 procentních

bodů;

● říjen 1929 → na NY burze došlo k poklesu akcií o 40%.



Hrozivé následky měl krach i pro mnohé banky:

● velké množství peněz od vkladatelů investovaly do akcií

a netvořily žádné rezervy pro případný pokles kurzů

cenných papírů;

● vzhledem k tomu, že vykazovaly velké zisky, poskytovaly

levné úvěry a nestaraly se o to, čím jim dlužníci ručí;

● velkým problémem se později též ukázalo to, že banky

půjčily značné jmění i akciovým spekulantům…



Důsledky krachu na newyorské burze

● odstartoval velkou hospodářskou krizi;

● následovaly krachy dalších amerických burz;

● začaly krachovat podniky, hluboký pokles průmyslové

výroby, nezaměstnanost rostla (až na 25 %);

● nespokojení lidé pořádali tzv. hladové pochody, prudce

stoupala nedůvěra v politický a ekonomický systém;

● drobní střadatelé propadali panice, začali vybírat z bank

své uložené peníze, což vedlo k jejich krachům (díky tomu

zaniklo 9 000 bank);

● pokles ceny akcií se nezastavil a pokračoval až do roku

1932.



Strategie na zlepšení hospodářské situace

V průběhu let 1933 - 37 (během vlády prezidenta

F. D. Roosevelta) byl zaveden hospodářský program

„New Deal“ → soubor opatření a ekonomických i

Sociálních reforem zavedených v USA s cílem podpořit,

ozdravit a zreformovat ekonomiku USA.


Následky velké hospodářské krize pro svět

● krize se postupně šířila i do dalších zemí (především těch,

které byly na USA ekonomicky závislé – Německa,

Rakouska, Velké Británie), postupně zaplavila celý svět;

● světová průmyslová výroba klesla o 38 %;

● nezaměstnaných bylo okolo 40 milionů

(v Německu činila nezaměstnanost 30 %!);

● bylo nutné uzavřít velké množství mezinárodních

kartelových dohod.


Došlo ke zhroucení hospodářství velké většiny zemí, kromě

Sovětského svazu (především díky centrálně plánovanému řízení

ekonomiky, likvidaci kapitalistického sektoru a násilné

kolektivizaci v zemědělství) → mezi lidmi panoval názor, že

kapitalismus je u konce, že krizi přivodil demokratický systém…

↓

Tento názor se velmi hodil fašistům, kteří se postupnědostávali k

moci a slibovali nastolení nových pořádků…

Velká hospodářská krize je považována za jednu

z hlavních příčin 2. SVĚTOVÉ VÁLKY..


Srovnání současné ekonomické krize (počátek 21.století)

s krizí před 80 lety:

● krize ve 30. letech měla původ vzniku v extrémním

nadhodnocení akciových trhů, současná krize má

prvopočátek na hypotečním trhu;

● rozdíly v chování americké centrální banky (Fed) a

ostatních centrálních bank - zatímco v současnosti na

pomoc s úvěrovou krizí věnují miliardy dolarů a snižují

úrokové sazby, v době počínající krize na začátku 30. let

Fed aplikoval restriktivní měnovou politiku a zvyšoval

úrokové sazby;


● obě krize se podepisují na růstu nezaměstnanosti – např.

nezaměstnanost ve 30. letech byla asi

40 milionů osob (v USA se pohybovala kolem

25 %);

● v současné době v zemích eurozóny dosahuje dle

evropského statistického úřadu Eurostat hodnota

nezaměstnanosti v průměru 10%;

● kapitálový trh byl u obou krizí zasažen celosvětově;

● obě vznikly z příliš velkého investorského optimismu…

Date post:	24-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

ZÁKLADY TRŽNÍ EKONOMIKYino.hgf.vsb.cz/export/sites/ino-hgf/cs/vystupy/Vyukove...základy...

Documents