zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

0

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

1

Obsah Dopis zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti Dr. Karla Kühnla 2

Program Sjezdu SSČS a oslav 100 let SSČS 4

Ze zahraničí 5

Po uzávěrce: V Moskvě zastřelili kritika Kremlu Borise Němcova... 5

Litviněnko, Politkovská, Magnitskij, Němcov. Mrtví oponenti Putina / Barbora Sedlářová 6

Ruský vládce může být autista, tvrdí zpráva Pentagonu 8

Komentáře 9

Putinovo ministerstvo pravdy / Johana Fořtová 9

Rozhovor 11

Putin není blázen, nevede válku kvůli několika vesnicím na jihovýchodě / Libuše Frantová 9

Pokračování o mohamedánské sensibilitě / Ota Uč 14

To zlé slůvko „zabij“ / Luděk Frýbort 16

Ze Slovenska 19

Biľakovi v rodisku odhalili pamätník 19

Pokud bude válka, bojovat nejdu, oznámily úřadům tisíce Slováků / ČTK 20

Trollovia na Slovensku / Peter Schutz 21

Časť slovenského Facebooku nenávidí USA a nejako...sa primkla k Putinovi / Michal Havran 22

Nové knihy 23

Čtení na volnou chvíli 24

O baletce, která vyčnívala / Helena Eser - Koudelková 24

Královské marodění / Milan Cimburek 25

Neuvěřitelné vzpomínky na můj tříměsíční pobyt v Sovětském svazu... – 1. / Zdeněk Tomka 26

Alenčina zapomenutá flétna / Štěpán Húsek 29

Z tvorby krajanů 30

Z činnosti spolků 31

Sokolské setkání v Oetzu / Eva Svobodová 31

Taneční soubor Folklor75 slaví letos 40 let svého založení / Matthias Haag 33

Ze Švýcarska 36

Botanicus, aneb čeští krajané ukázali, jak na to / Jitka Schwin-Geřábková 36

Věda 38

Vesmír a my... / Miloš Dokulil 38

Zdraví 40

Nebude trvať dlho a ľudia sa budú dožívať aj tisíc rokov... / Matúš Ritomský 40

Počítače 44

Nový virus je schovaný přímo v pevných discích. Pomůže jen rozbití 44

Oznamy a inzerce 46

Ceník inzerátů ve Zpravodaji 50

Znovu prosíme ty abonenty, kteří ještě předplatné na rok 2015 nezaplatili, aby tak učinili co

nejdříve. Poukázky byly vloženy v obálce ZPR č. 12/2014. Obzvlášť děkujeme těm, kteří

přispěli na zachování Zpravodaje větší sumou, než je výše předplatného. Moc si toho vážíme

a děkujeme Vám. Redakce a administrace Zpravodaje

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

2

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

3

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

4

18.4.2015 SJEZDOVÝ DEN V BERNU 9.30 prohlídka Bundeshausu

sál kostela Bruder Klaus:

11.30 volební Sjezd delegátů

13.30 slavnostní část, výstavka, projevy

15.00 přesun na velvyslanectví ČR, proslovy velvyslanců a hostů

kulturní vložky, apéro (organizuje SSČS a vyslanectví ČR)

DALŠÍ JUBILEJNÍ AKCE: 13.3.2015 v 16.30 krajanské setkaní s promítáním filmu „Osmy“

kostel Bruder Klaus, Bern (Sokol Bern)

BESEDA SVATOPLUK ČECH:

28.3.2015 - OSLAVA 100 LET SSČS 16.00 Lavaterhaus, Zürich

6. 6. 2015 představujeme své město (Sokol Winterthur)

3./4.7.2015 účast na vzpomínkových dnech k 600. výročí upálení M.Jana Husa

(www.konstanzer-konzil.de)

16.8.2015 sjíždění řeky Reussu, piknik (Sokol Luzern)

5.9.2015 pochod po stopách M.Tyrše (Sokol St. Gallen)

Beseda Slovan Ženeva:

2.10.- 11.10.2015 jubileum M. Jana Husa slavnostní zahájení ve Světové Radě církví

Kolokvium, slavnostní koncert, ekumenická bohoslužba Katedrála St. Pierre

3.10.2015 60 let nadace Jan Masaryk

28.10.2015 stálá mise při OSN, státní svátek ČR – obnova samostatnosti českých zemí

Potvrzení účasti na akci BSČ: besedasvatoplukcech@email.cz (kapacita sálu je omezena)

Informace: 052-242 84 29, G. A. Kraus

Podrobnější program byl v minulém čísle Zpravodaje

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

5

Ze zahraničí Po uzávěrce:

V Moskvě zastřelili kritika Kremlu Borise Němcova, Putin mluví o nájemné vraždě (snad přiznání? – pozn. red. Zpravodaje)

V centru Moskvy v pátek 27. února večer neznámý útočník čtyřmi ranami zastřelil známého kriti-

ka Kremlu Borise Němcova.

Pětapadesátiletý Němcov byl zavražděn nedaleko

sídla ruského prezidenta. Byl v tu chvíli na procház-

ce se ženou, kterou média později identifikovala

jako 23letou ukrajinskou modelku Annu Duryckou,

která vyvázla bez zranění. Před procházkou žena s

Němcovem povečeřela v obchodním domě GUM. S

politikem se rodačka z Kyjeva seznámila v roce

2013.

--------

Boris Němcov

---------

Němcov v nedávném rozhovoru pro Sobesednik.ru vyjádřil své obavy z toho, že ho režim nechá

zabít. Konkrétně jmenoval prezidenta Putina, kterému se prý nehodila Němcovova kritika role

Ruska ve válce na východě Ukrajiny. „Obávám se, že mě Putin zabije,“ řekl v interview vydaném

10. února.

Ruský prezident byl podle Peskova o vraždě rychle informován a už stihl rodině kondolovat.

Bezpečnostní složky pověřil rychlým vyšetřováním.

BBC s odvoláním na ruská média uvádí, že „několik lidí“ vystoupilo z auta a lídra opozice zastře-

lili. Podle interfaxu ho však neznámý útočník střelil do zad z bílého vozu, který z místa činu poté

ujel.

Ruské ministerstvo vnitra potvrdilo, že Němcov byl čtyřikrát střelen, a to z auta, které kolem něj

projíždělo, když šel po Velkém kamenném mostě. Jeden z posledních Němcovových tweetů byla

právě výzva k účasti na protivládní demonstraci, která se měla konat už dva dny poté, v neděli. Ta

ale byla po zavraždění Němcova opozicí odvolaná a místo ní se konal pietní průvod na jeho po-

čest za účasti desetitisíců občanů.

Zabití Němcova odsoudil americký prezident Barack Obama. Ve zveřejněném prohlášení vyzval

ruskou vládu, aby uskutečnila „rychlé, nestranné a transparentní“ vyšetřování s cílem přivést

pachatele před soud. Obama a Němcov se setkali v Moskvě v roce 2009.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

6

„Vražda ruského opozičního předáka a ostrého kritika Kremlu Borise Němcova na ulici působí

děsivě. Nevíme, jestli je vůbec šance najít a potrestat vrahy a viníky“, uvedl český ministr zahra-

ničí Lubomír Zaorálek. Na Twitteru předtím uvedl, že, „surová vražda Borise Němcova uprostřed

Moskvy, na to je jen nějaká kondolence a žádost o prošetření zatraceně málo“.

Ukrajinského prezidenta Petra Porošenka zabití Němcova šokovalo. „Zabili Borise. Je těžké tomu

uvěřit. Nepochybuji o tom, že pachatelé budou potrestáni. Dříve nebo později,“ napsal Porošenko

na Twitteru. Němcov byl mimo jiné zastáncem prozápadního kurzu Ukrajiny.

Zástupce ředitele Centra politických technologií Alexej Makarkin zdůraznil, že se vražda stala v

„atmosféře nenávisti, kdy členové opozice jsou označováni jako národní zrádci“, Podle něj se

politologové zaměřují na to, že řada občanů Ruska má velmi silný odpor k opozici a označuje je

za zahraniční agenty. „Pokud jde o vraždu, nevylučuji možnost, že člověk, který ji spáchal, se

považuje za vlastence, který bojoval s nepřítelem,“ řekl analytik ruskému serveru lenta.ru.

Boris Jefimovič Němcov se narodil v roce 1959 v Soči. Ne nadarmo tak hlasitě kritizoval zimní

olympijské hry v Soči, které podle něj byly předražené a nazval je „největší rozkrádačkou součas-

ného Ruska“. Za vlády prezidenta Borise Jelcina zastával v letech 1997 až 1998 funkci vicepre-

miéra země. Původním povoláním byl matematik a fyzik, v roce 2010 se stal jedním z prvních

signatářů opoziční kampaně s názvem Putin musí odejít.

-hro-

Litviněnko, Politkovská, Magnitskij, Němcov. Mrtví oponenti Putina

Otrávený Litviněnko

Vražda Borise Němcova není první případ, kdy za nejasných okolností zemřel čelní oponent

moskevského režimu. Zřejmě nejvýrazněji lidem utkvěla v paměti otrava bývalého agenta Ale-

xandra Litviněnka. Ten v roce 2006 zemřel v Londýně po otravě radioaktivním poloniem. Pode-

zřelých případů je však víc.

Litviněnko pracoval jako agent nejprve pro sovětské tajné služby KGB a později v ruské

FSB, kde se věnoval potírání organizovaného zločinu. Později však začal kritizovat politiku Kre-

mlu i poměry v rozvědce. Veřejně prohlásil, že jeho nadřízení plánovali vraždu oligarchy Borise

Berezovského. Hned poté musel tajné služby opustit a opakovaně byl vyšetřován i vězněn.

V roce 2001 získal občanství Velké Británie a začal pracovat pro tajné služby MI5 a MI6. Na

podzim 2006 se sešel se dvěma ruskými agenty Andrejem Lugovým a Dmitrim Kovtunem. Ti mu

podle britských úřadů měli do čaje vmíchat radioaktivní polonium. Zemřel 23. listopadu, tři týdny

po schůzce s ruskými agenty. Než se tak stalo, obvinil ze své vraždy prezidenta Vladimira Putina.

Rusko své občany ke stíhání v Británii odmítlo vydat. Příznivci Litviněnka kritizovali Lon-

dýn, že nechce vyšetřováním tohoto případu pošramotit obchodní vztahy s Moskvou. Po zhoršení

vztahů mezi Ruskem a Západem v souvislosti s krizí na Ukrajině však letos v lednu britský nej-

vyšší soud znovu kauzu otevřel.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

7

Vražda novinářky Politkovské kritizující Putina

Ve světě podobný rozruch vyvolal i případ zavražděné novinářky Anny Politkovské, která

byla zastřelena jen o měsíc dříve než zemřel Litviněnko. Útočník její život ukončil šesti ranami z

pistole ve výtahu domu v Moskvě, kde žila. Patřila mezi nejznámější ruské novináře a obránce

lidských práv.

V opozičním listu Novaja gazeta pranýřovala porušování práv civilního obyvatelstva v Če-

čensku ruskými jednotkami, informovala o vraždách, znásilňování a únosech. Nepřátele si naděla-

la i články o korupci a byla nesmlouvavým kritikem Kremlu v čele s Vladimirem Putinem.

Loni v červnu poslal soud za vraždu Politkovské do vězení na doživotí Lom-Aliho Gajtuka-

jeva a Rustama Machmudova. Prvně jmenovaný podle soudu vraždu zosnoval a druhý muž ji 7.

října 2006, v den narozenin prezidenta Vladimira Putina, uskutečnil. Další tři pachatelé, kteří se

na likvidaci novinářky podíleli, dostali tresty ve výši dvanáct, čtrnáct a dvacet let vězení. Advoká-

ti odsouzených oznámili, že se odvolají.

Smrt Magnitského ve vazbě

Další podivné úmrtí Rusko zažilo v listopadu 2009. V polovině měsíce ve vyšetřovací vazbě

zemřel právník Sergej Magnitskij, údajně na selhání srdce a zánět slinivky břišní. Tomu však

mnozí nevěří. Když ho nalezli mrtvého, bylo vidět, že byl brutálně zmlácen.

Magnitskij byl zatčen v roce 2008 poté, co obvinil skupinu vysokých hodnostářů z miliardo-

vých machinací na úkor fondu Hermitage Capital a ruského rozpočtu. Vyšetřovatelé právníka

obvinili z údajných daňových úniků. Během roční vazby se jeho zdraví zhoršovalo a vyšetřovatelé

se ho údajně snažili donutit k doznání odmítáním lékařské péče. Když si právník stěžoval, pokaž-

dé se mu podmínky vazby zpřísnily. Zemřel pouhých osm dní před tím, než měl být propuštěn.

Magnitského si coby právníka najal William Browder, bývalý šéf investičního fondu Hermi-

tage Capital v Rusku. Browder byl z Ruska vyhoštěn v roce 2005, a tvrdí, že se stal obětí korupč-

ního spiknutí.

Kvůli smrti Magnitského stál před soudem hlavní lékař věznice Butyrka Dmitrij Kratov,

nicméně prokuratura své obvinění proti němu v roce 2012 stáhla (více zde).

Sebevražda Čečetova v Kyjevě

Bývalý vlivný poslanec ze strany loni svrženého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče

Michail Čečetov spáchal v noci na sobotu 28. února sebevraždu. Vyskočil z okna svého bytu.

Čečetovovi hrozilo vězení kvůli tomu, že se na sklonku Janukovyčovy éry podílel na zřejmě zfal-

šovaném schválení kontroverzních zákonů, jež omezovaly občanská práva a oponenti režimu je

označovali za „diktátorské“.

Podle agentury Interfax Čečetov po sobě zanechal dopis na rozloučenou. Kyjevská policie

sice okolnosti smrti vyšetřuje podle paragrafu o úkladné vraždě, ale podle policistů jde o stan-

dardní proceduru a v daném případu je jasné, že jde o sebevraždu.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

8

Perepiličnij - další Litviněnko?

Ve stejném roce ve svém domě nedaleko Londýna nečekaně zemřel ruský podnikatel Ale-

xandr Perepiličnij. Provedené pitvy neukázaly, co bylo příčinou smrti, proto se objevily spekula-

ce, že byl otráven podobně jako Litviněnko.

Rus ve Velké Británii také získal politický azyl. Prý už tehdy se k Britům dostaly informace,

že se o něj mohou zajímat „ruští oficiální činitelé“. Perepiličnij byl totiž klíčovým svědkem v

kauze rozsáhlých defraudací, jichž se údajně dopustili úředníci ruské státní správy.

Barbora Sedlářová, ČTK

Ruský vládce může být autista, tvrdí zpráva Pentagonu

Ruský prezident Vladimir Putin údajně trpí takzvaným Aspergerovým syndromem, což je forma

autismu, která jej nutí uchovávat si "maximální kontrolu" nad překonáváním krizových situací. To

se pak odráží na jeho chování a rozhodování.

Tvrdí to zpráva, kterou už v roce 2008 vypracoval Pentagon, ale která se až teď dostala na veřej-

nost. Zpráva zároveň připouští, že hypotézu o Putinově postižení nelze potvrdit bez tomografic-

kého vyšetření mozku ruského prezidenta.

Armádní experti na základě Putinových výrazů,

mimiky a řeči těla dospěli k závěru, že vývoj

Putinova nervového systému mohl být v dětství

narušen. Působí tak dojmem jisté fyzické nevy-

váženosti, jakož se i cítí nesvůj ve vztazích s

jinými lidmi.

„Tyto vážné problémy v chování neurologové

označili za Aspergerův syndrom, což je forma

autismu, která postihuje veškeré Putinovo roz-

hodování,“ tvrdí autorka zprávy Brenda Con-

norsová z vojenské školy námořní pěchoty.

Význam zprávy, kterou zveřejnil americký deník USA Today, však Pentagon bagatelizuje. Tvrdí,

že dokument se nikdy nedostal na stůl ministra obrany ani jiných vysoce postavených činitelů.

Neurologické vady

Nicméně podle zprávy může být Putinův upřený pohled známkou neurologické vady a neschop-

nosti čelit vnějším podnětům. Ruský vůdce rovněž vykazuje jistou „přecitlivělost“, „silnou závis-

lost na boji“, „chladné reakce“ nebo působí „vystrašeným dojmem“, namísto adekvátnějšího soci-

álního chování.

Aspergerův syndrom patří podle internetové encyklopedie Wikipedia mezi poruchy autistického

spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

9

s celkově dobrým intelektem (u některých jedinců může být i velmi nadprůměrný) a řečovými

schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá bohatá, vývoj řeči není opožděn). Jedná se o celoživotní

handicap.

Putinovo zdraví se v minulosti dostalo na přetřes už víckrát. Naposledy loni v říjnu mluvčí Kre-

mlu dementoval spekulace amerického bulváru o údajné rakovině míchy ruského prezidenta a

ujistil, že šiřitelé spekulací se nedočkají. „Ať jim jazyk upadne,“ poznamenal Dmitrij Peskov na

adresu listu New York Post, který dal Putinovi tři roky života.

Komentáře

Putinovo ministerstvo pravdy Johana Fořtová

Vladimir Putin přišel s novým typem války. Proti Západu už nebojuje pouze puškami a tanky,

novými zbraněmi se stávají informace. Ruská vláda si podle zahraničních médií platí armádu

internetových trollů, jejichž náplní práce je sdílet proruské příspěvky na sociálních sítích a zahltit

svými komentáři diskuzní fóra. Tím zabraňují jakékoliv plodné debatě a snaží se přetáhnout ne-

znalé čtenáře na svou stranu.

Podle zahraničních médií si ruská vláda platí stovky, možná tisíce lidí, kteří za peníze na internetu

vyjadřují svoje sympatie k Rusku. Témata jejich příspěvků se nejčastěji týkají neomylnosti Putina

a ruské vlády, ponižují Ameriku a označují ji za největší hrozbu, urážejí ukrajinskou vládu coby

neonacisty, zmiňují nukleární válku či mají antisemitský podkres.

V článku britského deníku The Guardian z května 2014 se píše, že jeho moderátoři se potýkají se

40 000 komentáři za den a věří, že existuje organizovaná kampaň na podporu Kremlu. V článku

se píše o čtenáři, který poslal do redakce zprávu, v níž konstatoval nadprůměrnou častost těchto

komentářů, ve kterých se opakují stále ty samé věci, jako by byly kopírované. Zmiňuje také, že

někteří z těchto uživatelů mají účty založené až po únoru 2014, kdy byl vrchol ukrajinské krize.

Moderátoři tedy monitorují všechny komentáře a snaží se tyto trolly odhalovat. Přímý důkaz se

ale získává těžko a uživatelé se navíc začínají obviňovat mezi sebou, což narušuje jejich komuni-

tu. Moderátoři závadné komentáře mažou, jedná se obvykle o minimálně 10 % všech příspěvků.

Největším problémem ale je, jak tyto placené trolly odlišit od lidí, kteří mají jen prostě jiný názor.

The Guardian trolly určuje například podle data registrování uživatele, tónu jejich komunikace a

úrovně angličtiny (ta bývá někdy až nesrozumitelná). Ani tak si ale člověk nemůže být nikdy

jistý, a tak se ocitá téměř ve světě George Orwella, kde nemůže věřit nikomu a ničemu.

200 komentářů za 250 000 korun

V únoru 2012 vydal The Guardian článek, ve kterém informoval o obsahu e-mailové konverzace

mezi vysokými představiteli ruského provládního mládežnického hnutí Naši. Mnoho e-mailů se

zabývalo tím, jak podpořit pozitivní obsah na internetu. V jednom z nabouraných e-mailů byly

dokonce přesné údaje o platbě – za 200 provládních komentářů na 60 článcích se proplácelo 600

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

10

000 rublů, tedy cca 250 000 korun. Další e-mail přináší údaje, které upřesňují počet takovýchto

trollů: za jeden měsíc zanechalo 10 aktivistů pomocí 50 profilů na LiveJournal (ruské sociální

platformě pro bloggery) a 50 účtů na Twitteru přes 1200 komentářů a napsalo 12 sociálně-

politických článků ve prospěch vlády, které ještě dvěstěkrát „repostovalo“ – to vše za 150 000

rublů, tedy zhruba 62 000 Kč. Hnutí Naši také utratilo 7,4 milionů rublů (cca 3 miliony Kč) za

udržování skupin podporujících ruskou vládu na sociálních sítích.

Továrna na komentáře

Firma Internet Research Agency se sídlem v Petrohradu spustila v dubnu 2014 projekt, v rámci

něhož začala zaměstnávat stovky lidí napříč Ruskem, jejichž náplní práce je psaní proruských

příspěvků a komentování článků. Ve strategickém dokumentu projektu se píše: „Zahraniční média

nyní aktivně vytvářejí negativní obraz Ruské federace v očích globální komunity. (…) Hlavní

problém je, že v zahraničních internetových komunitách je poměr podporovatelů vůči oponentům

Ruska zhruba 20:80.“.

Ve stejném dokumentu se také nalézají přesné instrukce k práci, která se od pracovníka očekává

za jeden měsíc. Jedná se o 50 komentářů na článcích zpravodajských serverů a udržování 6 face-

bookových účtů, z nichž má sdílet minimálně 3 příspěvky denně a dvakrát za den diskutovat v

online skupinách o novinkách. Po prvním měsíci by měl pracovník získat 500 odběratelů a mini-

málně 5 komentářů denně na jeho příspěvcích. Na Twitteru se vyžaduje vedení 10 účtů, každý o

minimálně 2000 sledovatelích, ze kterých musí pracovník alespoň padesátkrát denně tweetovat.

Pracovníci jsou většinou lidé, kteří dlouho nemohli najít práci, byli bez peněz, a proto se rozhodli

psát oslavné komentáře. Jen málo z nich má o Rusku a Putinovi tak skvělé smýšlení, jako píší.

Rozpočet Internet Research Agency za rok 2014 by se měl pohybovat kolem 550 milionů rublů

(227 milionů Kč), což je více, než kdy Rusko utratilo za jakoukoli jinou negativní propagandu,

namířenou například proti politickému aktivistovi Alexejovi Navalnému či internetovému serveru

Gazeta.ru

Ale kdo tedy za tímto internetovým trollingem stojí? Veškeré indicie naznačují, že právě Kreml.

Ruské noviny Vedomosti uvedly, že kampaň je přímo organizovaná vládou. Novaya Gazeta,

poslední nezávislé investigativní ruské noviny, a server openDemocracy.net tvrdí, že vedení pro-

jektu má na starost Jevgenij Prigožin, blízký přítel Putina, který zajišťoval i jeho prezidentskou

inauguraci v roce 2012. Hospodářské noviny zas kredit připisují Timurimu Prokopenkovi, zástup-

ci ředitele odboru vnitřní politiky prezidentské kanceláře.

Situace v Česku: nejen komentáře, ale celé servery

Pracovníci Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany Lukáš Dyčka,

Fabián Baxa a František Mičánek pro server Natoaktual.cz v červenci 2014 uvedli: “Ač se to

nezdá, Česká republika je masivnímu nepřímému použití síly vystavena dennodenně v různých

internetových diskusích. Celá řada jejich účastníků totiž překvapivě projevuje až uniformní sou-

hlas s proruskými argumenty. Ty sice jsou bezesporu v české společnosti tradičně přítomny, ale

jejich četnost v našem virtuálním prostoru je zarážející.” Podezřele vysoký počet proputinovských

komentářů se objevuje i na nejčtenějším českém zpravodajském serveru novinky.cz.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

11

Ero Balk, finský expert na Rusko a Ukrajinu, zas v rozhovoru pro Aktuálně.cz z prosince 2014

řekl: “Moskva investuje do “pozitivní” propagandy o Rusku obrovské peníze – i s využitím fin-

ských, českých či ukrajinských novinářů - takže se možná časem stane její působení sofistikova-

nějším, než je dnes. Moskva už zveřejnila plán, podle něhož spolupracuje s dvaceti až třiceti fin-

skými novináři. V Helsinkách dokonce už vznikla tisková agentura. A pokud vím, tak se něco

podobného – včetně vazeb na české novináře - plánuje i v Česku. S jediným cílem: šířit či podpo-

rovat názory Moskvy a kritizovat život na Západě či v USA.”

Zpravodajský server Echo24 na tento fenomén upozornil v srpnu 2014. Konkrétně zmínil zpra-

vodajský portál Aeronet.cz, který vydává zřetelně proruské články. Ve svých článcích například

píší, že pokud by uspělo Pražské jaro v roce 1968, měli bychom tu dnes komunismus jako v Číně,

či vyjadřují naději, že americká vlajka skončí stejně na půl žerdi, jako ta napoleonská a hitlerov-

ská.

Kromě Aeronetu v České republice ruskou propagandu šíří například Nová republika, Pravdivě.eu

a Euportál. Proruské články se také velmi často objevují v Parlamentních listech či v Protiproudu

Petra Hájka. Tyto “nezávislé zpravodajské servery” na sebe navzájem odkazují a snaží se tím

vyvolat dojem ověřených informací. Až neuvěřitelné pak člověku připadají články vydávané

sdružením Alfa Libera, která má pod sebou např. iRádio Alfa či server …bez politické korektnos-

ti! Sdružení, jehož cílem je “vzdělávání a šíření osvěty v oblasti mediální gramotnosti”, se nebojí

označovat ukrajinského premiéra Jaceňuka za nacistickou bestii a Baracka Obamu zas za idiota

Husseina.

Rozhovor Karel Schwarzenberg:

Putin není blázen, nevede válku kvůli několika vesnicím na jihovýchodě

Bývalý ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel

Schwarzenberg nevěří, že by příměří dohodnuté na sum-

mitu v Minsku mezi německou kancléřkou Angelou Mer-

kelovou, francouzským prezidentem Françoisem Hollan-

dem, ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem, rus-

kým prezidentem Vladimírem Putinem a separatisty mělo

dlouhého trvání. „Dokud Západ neukáže sílu, bude kon-

flikt pokračovat,“ je přesvědčen šéf TOP 09, který krátce

po minském summitu přednášel na univerzitě v americké

Iowě. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětlil, že

Putin není blázen, aby vedl válku kvůli pár vesnicím, ale

jde mu o získání vlivu nad celou Ukrajinou.

Co říkáte výsledkům minského summitu? Jste optimista, věříte, že příměří mezi Ruskem,

Ukrajinou a separatisty na rozdíl od předchozí dohody v Minsku vydrží?

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

12

Celý život jsem byl skeptický realista. Na to, abych byl optimista, jsem příliš starý a moc jsem

toho viděl.

Takže nemyslíte, že konflikt na jihovýchodě Ukrajiny, při kterém přišlo o život už přes dva

tisíce lidí, bude ukončen?

Že by to příměří vydrželo? Ne.

Souhlasíte s německým tiskem, že vítězem jednání v Minsku byl ruský prezident Putin?

Tamní média tvrdí, že úsilí o zachování míru v Evropě a o vítězství rozumu bylo zbytečné,

že kancléřka Angela Merkelová utrpěla dosud největší porážku, pomohla Rusku krizi na

Ukrajině jen „zamrazit“.

Němci jsou vynikající novináři.

Máte pocit, že to popsali správně, když uvedli, že situaci na Ukrajině vystihuje jen jediné

slovo: beznaděj, protože Merkelová nedokázala donutit Američany ani Rusy, aby se vzdali

své „kořisti“, a výsledkem je rozdělená země?

Když se podívám na ruskou agresi, nikým nebyla ani zmíněna, a Putin pravil, že Kyjev se musí

ještě dohodnout s povstalci. Ta válka bude po nějakém čase zase pokračovat. Podívejte se, Putin

není blázen. Ten nevede válku, která přináší podstatné hospodářské ztráty pro Rusko kvůli

několika vesnicím na jihovýchodě Ukrajiny, tomu jde o celou Ukrajinu, aby ji zase podřídil Mos-

kvě. O to jde.

Jste tedy přesvědčen, že dokud Putin a Rusko nezíská vliv na celou Ukrajinu, konflikt

neskončí?

Pokud mu Západ neukáže sílu, protože tu uznává. Dokud Západ žádnou sílu neukáže, bude kon-

flikt pokračovat.

Souhlasíte tedy spíš s myšlenkou, s kterou přišly Spojené státy americké, že by Západ měl

Ukrajině pomoci zbraněmi, než s názorem evropských zemí, že se bude pořád dokola

vyjednávat, a Rusko mezitím bude poskytovat vojenskou pomoc povstalcům a krveprolití

bude dál pokračovat?

Už jsem to několikrát hlasitě řekl, že ano. Severoatlantická aliance má pomáhat obětem, a ne

pozorovat se zájmem, jak je někdo ničí.

Co je podle Vás důvodem toho, že si Západ nedokáže dupnout? Je to strach z rozšíření vál-

ečného konfliktu, tedy politika appeasementu, která už jednou selhala, když ústupky Hitler-

ovi ze strany západních zemí stejně druhou světovou válku neodvrátily?

Trochu to, trochu strach z voličů, únava, všechno možné. Ale Putin to chápe jako pozvánku.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

13

Mluví se o tom, že protiruské sankce se mají prohlubovat, bez ohledu na jednání v Minsku.

Je to podle Vás správné?

Ano. Určitě by se neměly rušit, protože se nic podstatného nezměnilo. Zaznamenal se jen určitý

pokrok, na to se tam ale nemuseli všichni setkat.

Ale snaha domluvit se byla ze strany představitelů Německa a Francie upřímná.

Ze strany Merkelové a Hollandea ano, oni se snažili. Samozřejmě, oni si stále ještě myslí, že s

Ruskem je možná dohoda. Ale když Lavrov (ministr zahraničí Ruské federace – pozn. red.) vyra-

zil z jednání a řekl, že všechno jde skvěle, je to lepší než super, tak už předem vím, jak to do-

padne.

A proč tedy představitelé Ruska do Minsku jeli?

Věděli, že vyhrajou. A Putin chtěl dokázat, jak je vstřícný, jak je ochotný jednat.

Je to tím, že má Putin v ruce silnější kartu?

Nemá silnější kartu. On hraje poker.

Ale zdá se, že ho umí dobře.

Mnohem lépe než dobře.

Jaké má tedy Evropa možnosti, udělat přítrž snahám Ruska ovládnout Ukrajinu? Má

ukázat sílu, jak chce Amerika?

Evropa by při tom měla pomáhat a jít do toho. V životě se člověk bez konfliktu neobejde.

Jak vnímáte, že část společnosti i někteří politici jako prezident Miloš Zeman, exprezident

Václav Klaus a další obhajují jednání Ruska a prezidenta Putina, jako kdyby neměli vlastní

zkušenost s ruskou okupací?

Druhá republika.

Sdílíte obavy pobaltských zemí nebo Polska, že se ten konflikt z Ukrajiny rozšíří i do dalších

zemí, které byly ve sféře vlivu Ruska?

Jde to z východu Ukrajiny salámovou metodou. Rusko postupuje, jako se krájí salám, jedno

kolečko po druhém, a bude-li někdo bujný, udělá také něco s ruskou menšinou v Pobaltí.

Libuše Frantová, parlamentnilisty.cz/

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

14

Pokračování o mohamedánské sensibilitě Ota Ulč

O této podivné, leč účinné zbrani se správným, politicky korektním dopadem (islámofobie,

rasismus, podobné hříchy) v uličních demonstracích s krvelačnými požadavky, jakož i ve veleb-

ných prostorách oxfordské univerzity, jsem se už párkrát zmínil. Přizpůsobivost (předposranost)

úřadů, akademických hodnostářů, křesťanských prelátů, hlasů domácích i zámořských. Bobby

Jindal, americký guvernér indického původu se ozval a porovnával. Pro můj vkus Martin Konvič-

ka, jihočeský docent entomolog, tak učinil natolik sympaticky, že příslušná etická komise zvažu-

je, zda ho existenčně zlikvidovat.

V půli ledna tohoto roku 2015, jsem z mrazivých dálav opačného konce Atlantiku sledoval

televizní záběry značného českého davu v hradčanském prostředí, slyšel mnohé hlasy, mezi nimi

kádrově ohroženého vědátora brouků a motýlů, jakož i do Čech se již před lety uchýlícího majite-

le nejspíš tureckého jména Yekta Uzuoglu. Posluchači s velkým souhlasem reagovali na názory,

razantně zavrhované rozzuřenými davy v londýnských ulicích, mávajícími plakáty s požadavky

typu SMRT DEMOKRACII, SVOBODĚ, UŘÍZNOUT HLAVU VŠEM, KDO URAZÍ MOHA-

MEDA.

Týž den jsem emailem se značným zpožděním (s datem 20.září 2012) obdržel video, které

stvořil Patrick Condell, pozoruhodný tvor, jehož počínání již řadu let sleduji. Narodil se v Irsku,

buď v roce 1949 nebo 1950, vyrostl v Anglii v chudých rozháraných poměrech, tatínek propadlý

hazardním hrám, šestnáctiletý syn skončil formální vzdělání, živil se mytím nádobí, poté se šest

roků jako dřevorubec lopotil v Kanadě. Po návratu do Evropy se stal spisovatelem, komikem se

soustředěním na náboženskou a politickou satiru. Na divadelní scéně se objevil ve věku 32 roků,

je autorem divadelní hry či her a zejména víc než stovky velmi populárních video monologů -

rekordní výkon v celé Británii. Proslulý ateista Richard Dawkins jeho tvorbu charakterizuje jako

unique, extraordinary blend of suavity and savagery - "mimořádná směs zdvořilosti a surovosti."

Condell se o Koránu vyjadřuje jako "výkonu nenávisti", islám pokládá za "náboženství vál-

ky", o údělu muslimských žen píše, že jsou ovládány primitivními prasaty, jejichž jediným výko-

nem v životě bylo narození s penisem v jedné ruce a s Koránem v ruce druhé.

Commissioner - pověřenec Elliot Cohen (California City of Berkeley's Peace and Justice

Commission) s takto židovským jménem odsoudil jeho názory jako "urážlivé, degenerující, rasis-

tické," Condell již obdržel stovky výhrůžek smrti a nemenší počet projevů sympatie.

- - -

Nyní bude následovat onen Condellův v lednu 2015 obdržený text (video 5 minut 17 vteřin s

datem září 2012): http://dotsub.com/view/72457cbc-fe 18-4053-ae3f-6c7639cf4e79.

Větší část do češtiny přeloženého textu prezentuji kurzívou:

Zase jednou vidíme mnohonásobné násilné vzteky od náboženství trvalé urážlivosti. Někte-

ré věci se nikdy nemění, že ano. Zase jednou vidíme, jak islám sám od sebe exploduje (s prominu-

tím za takový výraz) a tak znovu ukazuje, že je na této planetě stejně vítán jako nějaký asteroid.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

15

Znovu vidíme tisíce islámských cvoků, že přestanou mlátit své ženy, aby ukázali svou citlivější

stranu. Jak? Tím že zničí města, v nichž žijí, tak ponouknuti kněžskými ignoranty, s motivací ještě

nižší než je gramotnost jejich následovníků. A na nás v civilizovaném světě je znovu naléháno,

abychom se umírňovali z respektu k náboženství, které porušuje lidská práva poloviny lidstva této

planety a které kopíruje politickou ideologii neoddělitelnou od nacismu. Bylo by to legrační, kdy-

by to nebylo obscénní. Nebo že by to bylo spíš opačně? Považovat taková srocení za dětinské a

imbecilní by znamenalo jim dodat důstojnosti, kterou si nezaslouží. Ty lze pouze popsat jako is-

lámské. Nechte mě vyjádřit se přímočaře. Od nás se předpokládá, abychom byli tolerantní a re-

spektovali náboženství, které nezná smysl žádného takového slova, což prokazuje každý den? Od

nás se předpokládá, abychom změnili naše hodnoty a tím se přizpůsobili k náboženství, jež se v

ničem a nikomu nepřizpůsobuje?

Text pak pokračuje tvrzením, že islám je vždy jen jednosměrná ulice. My se už ani nemůžeme

smát jejich předstíraným islámským stížnostem. Turecký premiér se domáhá, aby islámofobie

byla prohlášena za zločin proti lidskosti, aniž by se někde našlo dost síly prohlásit islám jako

zločin proti lidskosti. Turecké pokrytectví, prokázané genocidou Arménů za první světové války.

Muslimové, jak surově zacházejí s ženským pokolením. Na světě přece není žádná muslimská

stížnost, která by se dala brát vážně. My jim nevěříme a je nám úplně lhostejné, jak oni se pak cítí.

My nemáme vůbec žádný důvod jim něco dávat. Oni se neustále domáhají toho "dávej, dávej!"

Domáhají se respektu, zvláštních výhod, jsou uražení, když je nedostávají a nás obviňují z rasis-

mu. Doslovný překlad teď pokračuje:

Už jsme příliš unaveni stále slyšet stížnosti islámu, jejich konflikty a zastrašování od jejich

náboženství při každé příležitosti. Každodenně od muslimů slyšíme, že my na Západě jim musíme

rozumět, jak pro ně je jejich prorok důležitý. My rozumíme a je nám to úplně jedno. Vůbec nám

nezáleží na vašich pocitech. Naše pocity jsou daleko důležitější a už toho máme po krk, stále sly-

šet o vašem náboženství, strčte si ho někam. A sebevětší množství vašeho násilí na tom nic nezmě-

ní. Čím víc budete ječet, tím míň vás budeme slyšet. Nenecháme se zastrašovat, terorizovat, nemů-

žeme respektovat ty, kteří si respekt nezaslouží. Krátce, vy nám nebudete říkat, co smíme nebo

nesmíme říct, bez ohledu, kolik vlajek spálíte, na kolik ambasád zaútočíte, svoboda projevu přetr-

vá a vy se s tím smiřte.

- - -

Původní autorovo sdělení v angličtině zní přirozeněji, přesvědčivěji: "Jděte do háje či kam-

koliv jinam s divadélkem vaší citlivosti, ultraháklivosti!"

Od projevu takové kuráže už uplynuly tři roky. Přemnohé se změnilo - k horšímu, daleko

horšímu. Nejen Paříž a zabíjení karikaturistů, rozmach terorismu s uřezáváním hlav, ba i upalová-

ním za živa.

Co ještě horšího by se mohlo stát?

Prozatím za děsivější se mi jeví výskyt tvorů natolik kolaborantských, oportunistických, kteří

budou takové hrůzy racionalizovat, ospravedlňovat, a obviňovat jejich oběti. Už přece máme dost

precedentů, jak že si Američané zničení mrakodrapů sami zavinili a zasloužili svým hanebným

počínáním. Skutečné vraždící a sebevražedné fanatiky bychom měli, ba museli chápat.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

16

To zlé slůvko „zabij“ Luděk Frýbort

„Islám, pokud vím, nemá násilí ve svém učení,“ prohlásil dr. Hasan Mezian původem ze

Sýrie, nyní senátor za ČSSD. No, ještě že vložil do své věty to „pokud vím“, což ho poněkud

omlouvá. Ale jen poněkud. Nechci na následujících řádkách znovu roztáčet pomalu už nudný

kolovrátek argumentů a protiargumentů, je-li islám náboženstvím míru nebo není, jen si dovolím

předložit milému čtenáři k uvážení hrst veršů koránu:

A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude

věru to, že budou zabiti nebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy ane-

bo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je oče-

kává trest nesmírný, kromě těch, kteří se kajícně obrátí, než nad nimi získáte moc.

(súra 5 Prostřeného stolu, verš 37-38).

A až uplynou posvátné měsíce, zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je,

obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí… nechte je jít

cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. (súra 9 Pokání, verš 5)

Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou

tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných! (tamtéž, verš 123)

Jděte v boj lehcí i těžcí (nejasné místo: snad „ať s lehkým nebo těžkým srdcem“) a bojujte

majetky i osobami svými na cestě Boží! (tamtéž, verš 41)

Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho

posel… dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi. (tamtéž, verš 29)

A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady

(ráj). A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí, a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře,

v Evangeliu, i v Koránu. (tamtéž, verš 112)

A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí (srážejte jim hlavy?), a až jim způsobíte

úplnou porážku, pevně je spoutejte! (súra 47 Muhammad, verš 4)

Neochabujte a nevybízejte k míru, když máte převahu, vždyť Bůh je s vámi a On neošidí vás o

dobré skutky vaše. (tamtéž, verš 37)

A je zakázáno městu každému, jež jsme zahubili, aby se obyvatelé jeho v ně navrátili.

(súra 21 Proroci, verš 95)

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

17

Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je ze zemí, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádě-

ní od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi

zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících!

(súra 2 Kráva, verš 187).

A najdete i jiné pokrytce, kteří chtějí získat důvěru vaši. Kdykoliv se pokusí vás svést k od-

padnutí, budou odraženi… A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na mi-

lost… tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou.

(súra 4 Ženy, verš 93)

Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády (neutí-

kejte)! A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády, s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo

se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane

peklo… Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh,

kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou. (súra 8 Pavouk, verš 15-17)

A nepokládej ty, kteří na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a Pána svého

odměnu užívají, a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil… (súra 3 ´Imránova rodu,

verš 169-170)

On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítě-

zilo nad všemi náboženstvími jinými. (súra 9 Pokání, verš 33)

A mohl bych uvést ještě další příklady, ale doufám, že už to stačí. Zabíjení, boj, válka, nesmi-

řitelnost, nenávist, získat moc, ponížit, a jako konečný cíl opanování světa… obsahuje korán

takové věci, nebo ne? Pakli obsahuje: máme jim rozumět tak, jak jsou psány, nebo mají jiný,

utajený význam? Jestli ano: jaký? Kde máme hledat doklady toho, že je islám náboženstvím míru,

jak nelení zdůrazňovat jeho obhájci? Čím konkrétně může zdůvodnit dr. Mezian své tvrzení, že

islám (pokud ví) nemá ve svém učení násilí? Buď jakživ neměl v ruce korán, a pak je tedy nejen

špatný muslim, ale i dost opovážlivý diskutér, troufá-li si vynášet soudy ve věci, o níž má jen

mlhavé ponětí. Nebo korán zná a na uvedených příkladech neshledává nic pohoršlivého; pak dává

do ruky argument těm, kteří říkají, že nejsou žádní umírnění ani neumírnění muslimové, pouze

jedni, kteří naplňují příkazy své násilné víry skutkem, a jiní, kteří jsou na to moc pohodlní.

Je to tak? Nu, jak to vypadá v tom dnešním světě, asi že ano. Jinak – když už se pouštíme do

takových debat - bychom měli vědět, že výše uvedené ukázky nejsou částmi ucelené nauky, nýbrž

nahodilými reakcemi na situace, v nichž se právě prorok Muhammad a jeho věrní nacházeli.

Zejména doba Muhammadova pobytu v Madíně[1] (r. 622 – 630) byla poznamenána neustálými

boji, v nichž někdy vítězil, jindy utrpěl porážku, ještě jindy musel vzdorovat opozici ve vlastních

řadách (to jsou ti pokrytci v súře Ženy); někdy byl sebejistý, jindy pochybující, někdy velkomysl-

ný, jindy zlostný a zatrpklý. To vše se obráží v jeho často protichůdných, někdy záhadných až

nesrozumitelných výrocích. Dost možná podstatnější než sám text jsou pro pochopení koránu

závěrečné vysvětlivky (Hrbkův český překlad je v tom ohledu vynikající); teprve z nich porozu-

míme, z jakých okolností vzešel který verš svaté knihy. Jeden příklad za všechny: peripetie Mu-

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

18

hammadova vztahu k madínským židům. Nejprve u nich hledá inspiraci a poučení, uctivě je spolu

s křesťany zve vlastníky písma (tóry a evangelia). Pak s nimi začíná ztrácet trpělivost, to když ani

po letech nechtějí upustit od svého dle Muhammadova názoru zaostalého židovství a přijmout

dokonalý, veškerou pravdu světa i zásvětí zahrnující islám a jeho jako Proroka. Až nakonec ztrácí

trpělivost definitivně: židovské kmeny Qainuqa a Nadir dává… ééé, odsunout, jejich majetek

rozdělit mezi muslimy. Třetí kmen madínských židů, Quraiza, mu asi pil krev nejvíc a také to

odnesl nejhůř: ženy a děti dal prodat do otroctví, muže veřejně postínat na tržišti.

Dost otřesné obracení na víru, že. Nicméně by nevybočovalo z norem tehdejšího a vlastně

ještě nepříliš dávného času, pokud by tedy šlo o to odsunování. Jenže, jenže. „Zabij“ (jen v uve-

dených ukázkách obsaženo pětkrát) je zlé slovo. Ozářeno aureolou svaté knihy se vymklo speci-

fickým podmínkám Muhammadovy doby i místa a stalo se příkazem, o němž spravedlivý muslim

nepochybuje. Ledaže některý potlačí jeho šerednou příchuť a mluví o učení, které – pokud ví –

neobsahuje násilí; jiní je berou doslova a zabíjejí s nadšením a ve velkém. Tuším teď, co mi bude

namítnuto: že také bible a zejména Starý zákon je plný všelijakého mordování. Jde však o záznam

historických dějů, ne příkaz svádějící popletené hlavičky k následování; a jestli i ve jménu Kris-

tově bylo prolito mnoho škopíků krve, dělo se tak proti duchu jeho učení, nikoli v souzvuku s

ním.

To především bych vytkl islámu: neuhlídal si svá slovíčka. Nenechal je bitvám u Badru a

Uhudu – šajtan má vědět, oč se tam tenkrát řezali – ale vypustil je do celého světa a všeho násled-

ného času. A ona působí. Už rozvrátila, dost možná nenávratně, část zemí islámského Východu a

další k týmž koncům směřují, už jimi inspirovány vydávají se do Sýrie a Iráku stovky evropských

mladíčků a děvenek – kéž jim Alláh popřeje dlouhého věku a dosyta si užijí toho zmatku a bídy –

aby zabíjeli a byli zabíjeni, jak praví súra Pokání. Západ, svého času vůdčí síla světa, se ocitá

uprostřed civilizačního střetu s kulturou islámu, v němž je vinou své pošetilosti a sklonu leštit

nepříjemné skutečnosti šmajchlovnými řečmi na ústupu; i není nijak vyloučeno, že až století pře-

jde do druhé poloviny, bude se přinejmenším Evropa nalézat pod vládou půlměsíce. Je však

neméně možné, že ještě dřív se jako přetopený kotel rozletí na sto kusů samotný islám ve své

státně-politické formě, o něco pomaleji i ve formě duchovní. Neboť čas běží a nelze natrvalo

myslet a jednat v normách století sedmého; a nelze vypouštět do povětří zlá slůvka, aby obletěvše

Zemi se nevrátila jako bumerang. Jakž i vidíme.

Než ukončím tento článek, chtěl bych se vrátit k první řádce. Rád věřím, že je dr. Mezian

hodný pán, jako už vůbec bývají muslimové hodní lidé, dokud jim nesáhneme na jejich víru nebo

nezačneme obhajovat židy. Přesto: hádáme-li se o něco, není třeba pokud vědět, nýbrž vědět,

dobrý muži. Korán je k mání za pár stovek a kromě nich to chce už jen porci vytrvalosti, ona je

totiž svatá kniha čtení dost nezáživné, chaotické, postrádající místy hlavy i paty. Ale vyplatí se;

kdo to vydrží, aspoň nebude v diskuzích o islámu mlít povrchnosti.

--------

[1] Klasická arabština neobsahuje samohlásku e, stejně jako o.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

19

Ze Slovenska

Neuveriteľná drzosť a opovážlivosť komunistických pohrobkov

Biľakovi v rodisku odhalili pamätník V sobotu 21. februára odhalili pamätník bývalému ideologickému tajomníkovi KSČ Vasilovi

Biľakovi v jeho rodnej obci Krajná Bystrá. Predseda Správnej rady Ústavu pamäti národa (ÚPN)

Ondrej Krajňák túto správu prijal s poľutovaním. Rovnako rozhorčení boli aj aktivisti, ktorí v noci

sochu pomaľovali (viď titulná strana Zpravodaja).

Krajňák upozornil, že ide de facto o

Biľakovu rehabilitáciu, čo ÚPN od-

sudzuje. Šéf ÚPN nepopiera zásluhy

Biľaka pre obec Krajná Bystrá v období,

keď patril k vrcholným predstaviteľom

komunistického režimu. "Ale napriek

tomu vnímam snahu zástupcov obce s

rozčarovaním. Odhalenie pamätníka

spojené s udelením čestného občianstva

osobe, ktorá má na svedomí inváziu

vojsk Varšavskej zmluvy v auguste roku

1968 a následnú okupáciu bývalého

Československa, vnímam ako výsmech

obetiam komunistického režimu a provo-

káciu pre všetkých demokraticky

zmýšľajúcich občanov," odkázal Kraj-

ňák.

-----------

Pamätník komunistického politika Vasiľa

Biľaka

------------

On sám je presvedčený, že Vasil Biľak nesie zodpovednosť za obete z augusta 1968, za osu-

dy tisícok jednotlivcov či celých rodín počas komunistickej normalizácie. "Z hľadiska vyrovnáva-

nia sa s obdobím neslobody považujem túto iniciatívu za rovnako nebezpečnú ako pokusy neona-

cistov ospravedlňovať nacistické zločiny," zdôraznil Krajňák. ÚPN podľa jeho slov prejavuje úctu

účastníkom a veteránom protikomunistického odboja a tisíckam spoluobčanov, ktorí akýmkoľvek

spôsobom trpeli počas komunistickej totality. "Odmietame sa nečinne prizerať, ako zásluhou

straty pamäti sa z bývalých prenasledovateľov stávajú novodobé obete," povedal.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

20

V mene ÚPN preto Krajňák vyjadruje rozhodný protest proti tomu, aby sa na Slovensku, 25

rokov po skončení komunistickej totality, začali stavať pamätníky nepotrestaným členom a expo-

nentom zločineckých organizácií. "Vyzývam všetky demokratické sily na Slovensku, aby sa pripo-

jili k protestu a odsúdili takúto a podobne zvrátené iniciatívy, ktoré sú znevážením pamiatky obetí

komunistickej totality. Žiad-

ny kultúrny dom v obci

Krajná Bystrá či iné zásluhy

Vasila Biľaka v prospech

jeho rodákov nemôžu ospra-

vedlniť zlo a zločiny, ktoré

boli vďaka KSČ a KSS počas

viac ako 40 rokov a aj za

jeho pôsobenia vo vrchol-

ných straníckych funkciách

spáchané," dodal.

------------ Pamätník pomaľovali aktivisti

na červeno (viď titulka Zpravo-

daja)

------------

Krátko po tom, ako bola socha odhalená, ho pomaľovala dvojica aktivistov červenou farbou a

a pomenovali nápisom "Sviňa". Ľuboš Lorenz a Peter Kalmus považujú odhalenie pamätníka

exponentovi KSČ, ktorý sa výrazne podieľal na zločinoch režimu, za niečo absurdné a takýmto

spôsobom dali najavo svoj názor. Podľa polície sa dopustili priestupku pre poškodenie cudzieho

majetku.

-------

Posledná správa:

Skôr než pamätník stihli dať jeho inštalatéri opraviť, bustu Biľaka z neho niekto ukradol…

Pokud bude válka, bojovat nejdu, oznámily úřadům tisíce Slováků

Slováci začali úřadům hromadně oznamovat, že v případě války nebudou bojovat. Nechtějí se

zbraní v ruce zabíjet lidi. Od začátku roku tuto možnost využilo více než 12 tisíc mužů. V

minulých letech to přitom udělalo jen pár desítek obyvatel, informoval deník Pravda.

Slovensko má sice už léta profesionální armádu, branná povinnost ale nezanikla a v případě

válečného konfliktu by stát mohl povolat muže do zbraně. Tomu se mohou Slováci vyhnout,

pokud úřadům předem zašlou oznámení, že mimořádná služba je v rozporu s jejich svědomím

nebo náboženským vyznáním. V takovém případě by za války tito občané například pomáhali při

poskytování zdravotní péče nebo civilní ochraně obyvatelstva.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

21

K odepření takzvané mimořádné služby vyzývali aktivisté na sociálních sítích. Opírali se také

o dřívější prohlášení slovenského premiéra Roberta Fica, že v souvislosti se situací na Ukrajině

hrozí vypuknutí konfliktu velkých rozměrů.

Kvůli konfliktu na Ukrajině se šíří panika

„V posledních týdnech jsme dostali stovky prohlášení. Kvůli událostem na Ukrajině se začala

šířit panika, že budou muset narukovat i naši muži. Začali nám hromadně posílat prohlášení, že

jim jejich svědomí brání bojovat. Ozval se nám dokonce 72letý muž, na kterého se už branná

povinnost nevztahuje,“ popsal listu Pravda Ján Sloboda z oddělení obrany státu na Okresním

úřadě v Banské Bystrici.

Zmiňované prohlášení o odepření mimořádné služby mohou Slováci zaslat úřadům v roce,

kdy jim vznikla branná povinnost, a později pouze v lednu každého roku. Oznámení lze podat jen

v době míru, kdy nehrozí například vyhlášení války. Své rozhodnutí mohou slovenští muži

později odvolat. Pokud by se ale v budoucnu chtěli mimořádné službě znovu vyhnout, úřady jim

to už neumožní.

Slovenské ministerstvo obrany odmítlo dělat předčasné závěry. Nechtělo komentovat možné

ohrožení státu ani případnou změnu zákona, přestože se mimořádné službě v armádě hodlají

vyhnout tisíce mužů. V letech 2006 až 2014 přitom takových případů bylo jen 53.

Představitelům Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie se po únorovém maratonu jednání po-

dařilo dospět k dohodě o zastavení bojů mezi vládními silami a proruskými separatisty.

ČTK, fer

Trollovia na Slovensku

Prominentných trollov ruskej informačnej vojny by Slovensku závideli aj väčšie národy. K

predsedovi vlády Ficovi sa družia rôzni rektori akadémie médií a poľutovaniahodnou karikatúrou

je Ján Čarnogurský, ktorý sa kedysi tešil úcte a vážnosti.

Nestál by za omšu, jeho vystúpenie v televízii TA3 však nastolilo nový uhol pohľadu. Je

koniec ilúzií, že Čarnogurský je „iba“ popletený, lebo myseľ má zatemnenú láskou k Rusku. To,

čo predviedol, nenecháva pochyby, že nie je „iba“ obeť, ale aktivista kremeľskej propagandy,

ktorú šíri pri plnom vedomí, že klame.

Pretože hovoriť napr. o „vraždení po rusky hovoriaceho obyvateľstva na východnej a južnej

Ukrajine“, čomu bolo zo strany Ruska „dôležité brániť“, je čistá ruská propaganda, ktorou vypla-

chujú mozgy tamojšie štátne médiá.

Kágebáckou lžou s cieľom vytvoriť informačný smog, aby sa ľudia stratili v protichodných

správach a rezignovali na poznanie reality (nedá sa v tom vyznať, všetci klamú), bola Čarnogur-

ského kritika prezidenta Kisku za to, že vraj v Kyjeve vyhlásil niečo, čo nepovedia ani lídri Fran-

cúzska, Nemecka, ba ani Poľska. Pravda je taká, že „žiadne pochybnosti o účasti Ruska vo vojne

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

22

na východe Ukrajiny“, čo bolo vyjadrenie Kisku, deklarujú Merkelová, Hollande atď. úplne bež-

ne.

Názornou ukážkou, aká účinná môže byť – a je – táto kágebácka diverzia, bola reakcia part-

nera v diskusii Róberta Ondrejcsáka. Ten odmietol vyvracať „takéto dezinformácie a takéto klam-

stvá“. Povedal, že „je škandalózne, že toto vôbec môže odznieť“. Ale čoby nemohlo! Vtip akurát

je, že dezorientovaný divák sa nedozvie, že ide o názor extrémny, a čo je horšie, vypúšťané lži

vyznievajú presvedčivejšie než zhnusenie človeka, ktorý sa chce rozprávať seriózne. A o to v

informačnej vojne ide.

Samozrejme, Čarnogurský by sa ako autorita k téme v štúdiu nevyskytol, keby popletená

televízia a jej moderátor neboli tiež infikovaní či naočkovaní ruskou propagandou. Vrchol komé-

die nastal, keď bol ako zdroj „vážnej“ informácie – v Debaľceve bolo obkľúčených niekoľko sto

vojakov NATO – citovaný komunista Ransdorf, ktorý je doma v Česku iba na smiech. Totálny

nezmysel podložil moderátor tým, že „pán Ransdorf nie je v politike jeden deň, určite má svoje

zdroje“. Určite má. Na námestí Ľubjanka (sídlo FSB).

Peter Schutz

Časť slovenského Facebooku nenávidí USA a nejako, treba povedať, že len v poslednom čase, sa primkla k Putinovi Nemám žiadne sympatie k Banderovi, oddielu Azov a neonacistickým idiotom na Ukrajine.

Nemám žiadne pochopenie pre Guantánamo, mučenie v Abú Ghrajbe, vraždenie civilného obyva-

teľstva dronmi. Nevyžívam sa v bombardovaní Gazy, neteším sa z útokov na Izrael, nemyslím si,

že Boko Haram a Islamský štát sú bičom na americkú zahraničnú politiku. Neverím ani tomu, že

niekto riadi svet, neverím ani len tomu, že ho riadia vlády, neverím, že sa dá riadiť svet, ktorého

prevádzku odstaví desať centimetrov snehu.

Nepochybujem, že sú ľudia, čo konšpirujú, pravicoví extrémisti proti menšinám, náboženskí

extrémisti proti našej intimite, betónova loby proti prírode. No verím, že sa im to nedarí, že svet

predsa len nefunguje tak, že jedna skupina uvláda druhú, pretože žiadna jedna a druhá skupina

neexistujú.

Časť slovenského Facebooku napríklad nenávidí USA, možno voľakedy dávno nenávideli

Bushovu zahraničnú politiku, no ostalo im to a teraz je už jedno, že na čele USA stojí prvý čierny

prezident, demokrat, ktorý zaviedol aspoň akú-takú zdravotnú poistku. Nenávidia ho rovnako a

ani si neuvedomujú, že myslia ako ultrapravicové milície v nejakej texaskej diere, nenávida ho za

rozhodnutia a nerozhodnosť, za vojnu rovnako ako za humanitárnu pomoc.

Tá istá časť sa nejako, treba povedať v poslednom čase, primkla k Putinovi. Nie k Rusku, nie

k Puškinovi a Chlebnikovovi, donedávna o Rusku vedeli rovnako málo ako o USA, nevideli Le-

viathana tak, ako nepoznajú Magnóliu, ale ani to neprotrebujú. V Putinovi, nie v Rusku našli

všetko, čo chceli nájsť v Obamovi.

Na rozdiel od chicagskeho právnika je biely, spravodlivý, žičlivý a nemá strategické záujmy,

ako hovorí každý internetový blázon. Nechcú mier na Ukrajine, možno im je jedno, kto zabíja

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

23

civilov, pretože vo vojne na Ukrajinu nehrá Ukrajina žiadnu úlohu, ide o niečo dôležitejšie, ide o

to, aby im to Rusi konečne ukázali. Komu? Američanom, židom, fašistom, buzerantom a liberá-

lom, všetkým čo chcú ovládnuť náš svet a náš svet sa nedá ovládnuť jednoduchšie iba tak, že ho

zničíme a ostane vládnuť na troskách.

Inými slovami, keď vzniknú „antifašistické republiky na východe Ukrajiny“, keď porazia

Pravý sektor, nastane svetový mier. Islamský štát odletí do neba na lietajúcom koberci, Boko

Haram začne vyvážať kozie mlieko, Izrael uzná Palestínu. Tak potom nič.

Michal Havran

Nové knihy

Martin C. Putna: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity Vydalo: Vyšehrad, Praha, 2014, 336 s.

Kniha vysvětluje hlavní body ruských kulturních a duchovních dějin, jež by měl znát každý

Čech, který chce rozumět tomu, co se děje v Rusku dnes.

Výklad, dokumentovaný na vybraných literárních a

uměleckých dílech, je veden od „předdějin“ na řeckém

Krymu po současnost: od svatého Vladimíra k Vladimiru

Putinovi a od jurodivých k Pussy Riot. Na rozdíl od vět-

šiny rusistických prací tato kniha vykládá Rusko „postko-

loniálně“. Ne jako jednotné dějiny ruské říše a ruské spiri-

tuality, ale jako komplex národních a náboženských tra-

dic, které spoluutvářely prostor východní Evropy, včetně

ruských „kontrakultur“ a vlivů německých,mongolských,

židovských, katolických či polskolitevských. Zvláštní po-

zornost je věnována Ukrajině, dědici „toho druhého

Ruska“.

Kniha se hlásí k tradici, kterou vyznačují Havlíčkovy

Obrazy z Rus, Masarykovo Rusko a Evropa a Černého

Vývoj a zločiny panslavismu.

Koupit jí možno v knihkupectvích a také na:

https://www.kosmas.cz/knihy/202304/obrazy-z-kulturnich-dejin-ruske-religiozity/

Recenzi knihy od Jana Lukavce najdete na: http://www.iliteratura.cz/Clanek/34313/putna-martin-c-obrazy-z-kulturnich-dejin-ruske-religiozity

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

24

Čtení na volnou chvíli

O baletce, která vyčnívala

(Pokračování z minulého čísla)

Kapitola 4: Ve škole

Rodiče udělali velikou chybu, že mě poslali do školy už jako šestiletou. Vůbec jsem na to

nebyla zralá a na výuku jsem se nemohla koncentrovat. Při vyučování jsem z okna sledovala, co

se děje na balkoně protějšího domu, dobře jsem věděla, jaké šaty má paní učitelka na sobě a jak

divně při mluvení pohybuje pusou, ale co právě říká, to jsem nevnímala.

A doma jsem pak seděla u stolu, tátu nebo mámu za zády, před sebou slabikář s větou Máma

má mísu masa, a probíhaly dialogy tohoto typu: „Co je to za písmeno?“ -„M.“ - „A tohle?“ -

„A.“ - „A co je to dohromady?“ - „SA…“ Následoval slaboučký pohlavek a to mi na chuti k

učení nepřidávalo.

S paní učitelkou jsme si taky do oka moc nepadly. Byla válka, což se projevilo například tím,

že jsme museli sbírat na podporu Německa papíry a kosti. Skladovalo se to v rohu třídy. „Každý

papírek může přinést užitek,“ zdůrazňovala nám paní učitelka. Tak jsem taky jeden papírek přida-

la. Když pak po vyučování kontrolovala, kdo něco do sběru přinesl, přihlásila jsem se i já. Násle-

dovala otázka: „A co jsi přinesla?“ Ukázala jsem jí ten jeden papírek a hned jsem byla za provo-

katérku, i když jsem to myslela vážně. Moje naivita byla nekonečná.

Během let se to příliš nelepšilo. Měli jsme třeba předložit úkoly a já povídám: „Já to tu pro-

sím momentálně nemám.“ To mé „momentálně“ tehdy přivedlo moji neoblíbenou paní učitelku

skoro k nepříčetnosti.

V měšťance vedle mě seděla Boženka Hřebíková. Pro mé školní přežívání opravdový poklad.

Byla totiž nenápadná a chytrá. Uměla napovídat a nechávala mě opisovat. Mockrát mě tím vy-

táhla z maléru. A také mi jako první na školní besídce předvedla, co může s člověkem udělat tré-

ma. Zpívala: „Šilháček jsem malovaný, ný, ný, na hlavičce ulízaný, ný, ný…“ Bravurně zvládla

první sloku, měla se pustit do druhé, ale najednou se chytla za hlavu, vykřikla: „Ježíšmarjá, mě

bolí hlava!“ a z pódia utekla. I se mnou na takovýchto vystoupeních tréma cvičila, a když jsem při

vánoční besídce měla po spolužačce, která zpívala „Ty vezmeš housličky“ navázat „Já dudy

mám“, vypověděl mně hlas a jen jsem to zamumlala.

Boženčin tatínek rozvážel ze Staropramenu sudy s pivem. Když jsem ho na ulici zmerčila

sedět na kozlíku vozu taženého těžkými valachy, hned jsem navázala kontakt: „Vy jste tatínek

Boženky? Já s ní chodím do školy. Můžu se s vámi svézt?“ Hrdě jsem nasedla a on byl takový

dobrák, že mně dokonce půjčil do ruky bičík. Mě lákalo vždycky nějaký to dobrodružství. Hlavně,

že se něco dělo…

Zajímalo mě, kde Boženka bydlí, a tak jsem se k ní šla jednou podívat. V tmavém dvoře měli

dvě malé místnůstky s nuzným nábytečkem. Úplné ztělesnění chudoby. Do té doby mě nenapadlo,

že někdo bydlí jinak, než jak bydlím já nebo všichni naši známí. Dojalo mě to a hned jsem popro-

sila tatínka, jestli by s námi Boženka nemohla jet na prázdniny.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

25

Ty jsme pravidelně trávívali v Lomnici nad Popelkou, kde měl táta spoustu kamarádů z mlá-

dí. Jim patřily zdejší fabriky, ale i obrovská zahrada s parkem plným nádherných stromů. V jedné

části pěstovali jejich zahradníci spoustu druhů zeleniny, ovoce a květin a já tam tajně chodívala

na „zahradní pych“. Čerstvě utržené ovoce chutnalo báječně a nikdy mě při tom nechytili.

Zatímco zdejší hřiště na fotbal a tenisový kurt jsme přenechávali „starcům“, tedy našim

rodičům, nejraději ze všeho jsme s kamarády tajně řádili ve skladištích zmíněných továren, i když

jsme tam měli přísný zákaz vstupu.

Korunou všeho lomnického vybavení byl nádherný plavecký bazén, na tehdejší poměry vskut-

ku nevšední. Táta, ač do továrnické rodiny majitelů nepatřil, zde byl vždy oblíbeným a vítaným

hostem, což se přeneslo i na jeho nejbližší. Tím spíš, že v rodině majitelů se stále rodili jen kluci, z

jejichž společnosti jsme já i moje sestra dokázaly důkladně profitovat.

Bývaly to báječné dva prázdninové měsíce, při nichž jsem se nikdy nenudila. Pokaždé jsme

také nastudovali nějakou pohádku, například Sněhurku, kde jsem hrála zlou královnu, jindy zas

Popelku, v níž jsem si samozřejmě v choreografii mé maminky zatančila hlavní roli. Na ta před-

stavení, která se konala v zahradě na trávě, se vždycky sešli i všichni dospělí a skvěle se bavili na

náš účet. Následovala odměna v podobě zmrzliny a dortů a tím se zakončovaly prázdniny.

Právě takové parádní léto jsem hodlala tentokrát prožít po boku své milované Boženky. Tatí-

nek souhlasil a promluvil s jejími rodiči. Jaké bylo moje překvapení, když Boženčini rodiče odpo-

věděli: „Víte, to by nešlo. Ona nepatří do vaší společnosti.“ Mrzelo mě to, čekala jsem jinou re-

akci. Ale ocenila jsem jejich hrdost. Chápu, že lidé jako oni volili komunismus s nadějí na lepší

život. Komunismus je sice krásná myšlenka, ale v praxi to doteď nikde nefunguje.

Helena Eser-Koudelková

(pokračování v příštím čísle)

Královské marodění Milan Cimburek

Středověk už jsem zažil několikrát. Nejen v knihách anebo časopisech s dějepisnou temati-

kou, ale na vlastním těle. V životopise zakladatele našeho historického státu Karla IV., římského a

českého krále, císaře římského, se velmi barvitě popisuje nemoc pakostnice s přídavným jménem

královská. Karla potkala tato nemoc, ještě než zestárl, aby ho pak nosili na nosítkách až do hrob-

ky.

Mé marodění mi připomíná středověkou botičku ze železa, někdy i rozžhavenou, která byla

nástrojem kata. Pochopitelně vedle jiných mučících lahůdek. Bolest, jakou je doprovázená choro-

ba, je tak přesvědčivá, že bych se přiznal k čemukoli i k plánované královraždě.

Díky záplavě cizinců, hlavně z afrického kontinentu, ale i náplavě z Evropského sdružení,

Čechy a Slováky nevyjímaje, se nám starousedlíkům nedostává míst ve věznicích. Naše přestupky

o moc menšího kalibru, než má opálenější invaze z horkých krajin, mohou býti odpykávané v

domácím vězení. Bachař vás hlídá pomocí elektronických okovů a monitorem počítače. Středověk

nahradil novověk, ale vězení zůstává vězením.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

26

S královskou nemocí se nedostanete ani do papuče a v noci tíží i peřina. Lékaři tvrdí, že to

máme z přežírání a z holdování alkoholu. Prostě středověkou stravou, ulovenou zvěřinou, bez

chleba a zeleniny. Brambory připluly z Nového světa až později.

Na příklad, v koncentračních táborech Třetí Říše se dna-pakostnice vůbec nevyskytovala.

Zde příklad zdravé podvýživy. Důkazem jsou bývalí vězni, dožívajících se metuzalémského věku.

Traduje se, že náš král vychováván na francouzském dvoře, přivezl domů vinou révu.

Mělnická byla ale starší. Znalci tvrdí, že značkové víno Ludmila, je dobré tak pro Pražáka.

Syn Karla, Václav, taky s řím-

skou číslicí čtyři za jménem, český a

římský král, zdědil království i s ne-

mocí. Moku z révy propadl více, než

obžerství. Na pocuchané nervy do-

platil nejen prostý lid, ale i šlechetní

občané. Prominentní oběť byl paná-

ček z Nepomuku.

S kamarádem jsme navštěvovali

stejného doktora-emigranta, který

měl vlastní praxi. Chodili jsme k ně-

mu pro radu, protože měl praxi vše-

obecného lékaře. Ten moc nelé- čí,

někdy poradí a v nouzovém pří-

padě vás pošle k odborníkovi, anebo

do nemocnice. Kamarádovi naordinoval dietu, čistě masovou, bez příloh. Podobnou stravě

středověké. Po měsíci nezhubl ani o deko, zato mu nabobtnal palec u pravé nohy do rozměrů

jelita. Pakostnice, jak pro učebnice medicíny.

Pivo si z podzimku chladíval na balkóně. Vchod na balkón architekti zabezpečují proti větru

a vodě vysokým prahem, dosahujícím výšky někdy až ke kolenům. S vidinou a slinou na pivo, s

jelitem na palci, neodhadl známou výšku prahu a škobrtl. Zařval: „au á ava java aúúú… já toho

doktora snad zabijúúú!!!“ Z posledních sil se zavěsil o balkonové zábradlí, děkujíc Bohu, že si

zachránil holý život a nevyrazil zuby.

Kresba Pavel Kantorek

Neuvěřitelné vzpomínky na můj tříměsíční pobyt v Sovětském svazu za stalinského komunismu – 1.

Asi před 40 lety jsem byl v Moskvě na stáži na tři měsíce. Pracoval jsem na Vysokém Učení

Technickém v Brně v laboratoři počítacích strojů a měli jsme možnost stáže na Moskevském

Energetickém Institutu, kde jsem se chtěl podívat, jak programují naši nechtění bratři. Nikdy jsem

této cesty nelitoval. To co jsem zažil za ony tři měsíce, už nikde nezažiji. Poznal jsem stalinský

komunistický systém za vlády Brežněva. A připadal jsem si pak doma jako v ráji. Některé věci se

vám budou zdát přehnané, ale věřte, že to tak bylo. Je to už dávno, ale mentalita Rusů se zřejmě

moc nezměnila. A tak můžeme lépe pochopit, co se tam děje i dnes.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

27

První dny po příjezdu do Moskvy a hotelová restaurace

Přijel jsem v zimě a to bylo docela kruté. 20 mínus přes den a v noci 30 mínus. Pokud jsem

někam musel, tak během na metro a než jsem tam doběhl, tak jsem měl krápníky na vousech. Byl

jsem ubytovaný v hotelu Ukrajinskaja, blízko Lomonosovovy University. Tam jsem z toho mrazu

hned onemocněl a měl horečku. Zavolal jsem lékaře. Přišly dvě mladé slečny. Nevím, která byla

doktorka a která sestra. Daly mi prášky, nic neřekly a odešly. Dal jsem si prášek, hrál jsem s dal-

šími Čechy karty a za chvíli jsem se zřítil ze židle a omdlel jsem. Probudil jsem se v posteli, kam

mě kolegové přinesli. Zavolal jsem doktorku druhý den a ta mi řekla, že mi dala prášek na spaní.

Protože, když spím, tak tělo se může lépe bránit nemocem. Asi jiný lék neměli. Jel jsem za svým

profesorem na MEI (Moskevský Energetický Institut) se domluvit na náplň stáže. Byli tam tři

profesoři v malé místnosti a skoro už jsem se tam nevešel. Ukázal mně počítače, okopírované

IBM. Pak tři tiskárny. Když jsem se zeptal, proč mají tři tiskárny, řekl mi, že když dvě nefungují,

tak funguje třetí. Říkal, jestli jim chci napsat program v Cobolu? Já jsem ale zjistil, že to píší v

Azbuce a předkompilátor jim to překládá. Tak jsem to radši odmítl. Domluvil jsem se, že si vez-

mu literaturu a budu studovat na hotelu. Stejně na MEI nebylo místo. Tak jsem aspoň v té krůtě

nemusel tolik cestovat. Dal jsem profesorovi dárky. Ptal se mě, jaké mám přání. Říkal jsem, že

bych rád do Leningradu a on mi to později umožnil, k čemuž se vrátím. Ubytovali mě na pokoji s

jedním mladým Pražákem, aniž bych ho před tím znal. Naštěstí to byl výborný kluk. Později mu

přijela manželka s malým synem a tak po dlouhých tahanicích mě šoupli na malý jednolůžkový

pokojík a je nechali spolu.

Když jsem přijel na hotel, šel jsem do restaurace hotelu a chtěl jsem si dát vodku na uvítanou.

Chtěl jsem si sednout sám, ale číšnice mě přesadila ke stolu s jinými hosty. Řekl jsem, že si dám

vodku. Ona mě ignorovala. Když už se tam vochomejtla kolem asi třikrát, ptal jsem se vždy, jestli

mně tu vodku přinese. Řekla mi, že tu není pro nošení vodky a že jestli mně to donese, budu jí

muset platit každý její krok. Byl jsem mírně šokovaný a čekal, co bude dál. Pak přišla, že mi tu

vodku dala na stůl úplně vzadu, kde nejsou hosté. Tak jsem si ji tam šel vypít. Postupně jsem

zjistil, jak funguje jejich Restaurace:

- nemohl si člověk sednout kam chce, bylo mu to určeno

- číšnice přišla jen třikrát k hostu. Poprvé se zeptat, co chce. To ale musel host říct vše, co ten

večer bude chtít. Pozdější přání nebyla splněna (možná s nějakým tučným zpropitným). Takže

Rusové si objednávali polévku, hlavní jídlo, pití, moučník, kávu, vše naráz. Jedli chvíli polévku,

chvíli hlavní jídlo, chvíli upíjeli kávu, vše už bylo brzy studené. A hlavně nepospíchali. Protože,

když dojedli, tak přišla číšnice po třetí si pro peníze a řekla jim, že mají opustit restauraci. Při

druhém příchodu přinesla vše zároveň na stůl.

- na jídelníčku byl seznam jídel docela velký. Ale měli jen jedno jídlo. Nechali tě tak dlouho si

vybírat, až ses trefil do toho pravého. Nepřiznali, že výběr není.

- Při placení bylo jedno, jakou bankovku jsi číšnici dal, zmizela s ní a už nepřišla.

Jednou si přisedl jeden Rus k mému stolu a říkal, že mě zve a vše platí. Tak jsme si objednali

šampaňské, bohaté jídlo. Když jsme dojedli a dopili, odešel Rus na záchod a už se nevrátil. Místo

něho se tam hemžili policisté, kteří ho hledali. Nakonec jsem musel zaplatit jen to, co jsem sám

snědl. Jestli ho našli nevím.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

28

V hotelu byl jeden Rus, který se na nás napojil a snažil se měnit a kupovat naše věci. Tak

například ponožky jsem dobře zpeněžil. Jednou jsme spolu rozmlouvali a on říkal: víš, to je zají-

mavé, že my už jsme předstihli USA, ale slyšel jsem, že vy v ČSSR se máte ještě lépe. To vám asi

musíme hodně pomáhat.

V tu dobu měli lidé v SSSR jen jeden oficiální zdroj informací a Rusové měli naprosto vy-

myté mozky propagandou. Ve svém jádru byli většinou dobří lidé, ale byli nebezpeční, protože by

udělali vše, co jim strana nařídila, včetně zabíjení. Jako v tom vtipu Radia Jerevan. Otázka: Mož-

no goloj ritju joža ubiť? Da možno, kagda eto prikaz partii.

Moje sportovní činnost na Lomonosovově univerzitě a Nataša

Jak jsem říkal, býval jsem na hotelu a spíš jsem chodil na blízkou Lomonosovovu universitu.

Tu stavěli za Stalina němečtí zajatci. Budova byla tak velká a pravidelně čtyřhranná, že tam za-

bloudit nebyl žádný problém. Hrával jsem hokej a vzal jsem si brusle. Chodil jsem si zabruslit na

kluziště Lomonosovovy university. Tam si mě všiml učitel tělocviku. Ptal se mě, jestli to nechci

zkusit hrát za sbornou Lomonosovovy university. Rád jsem to přijal. Později mě dali i do mužstva

házené Lomonosovovy university. Házená byla můj druhý sport v Brně. Sportovci byli dobří,

bylo to fajn. Sice mně v šatně odcizil někdo stříbrnou minci Kennedyho, ale jinak vše v pořádku.

Zrovna byl 24. sjezd KPSS pod vedením Brežněva. A my jsme hráli hokejový turnaj na tuto po-

čest. Abych si mohl zahrát, musel jsem pochodovat Moskvou v hokejové výzbroji, na štěstí bez

bruslí.

Na bruslích jsem se seznámil

také s jednou Natašou, studentkou.

Ukázala mi, jak bydlí na kolejích.

Byly na pokoji naskládané jak sar-

dinky. Sprchování měli dvakrát

týdně. Ona hrála na klavír a pozvala

mě na koncert. Byla, jako všichni,

fanatická komunistka. Po tom vy-

mývání mozku jejich propagandou

to ani jinak nešlo. Takže tam hráli

nějaké jejich skladby a všude se v

textu vyskytoval Lenin. Při jeho

jménu studenti fanaticky vstávali,

zvedali ruce a vykřikovali.

V obchodech v Moskvě nebylo

skoro nic. Jen máslo, chleba, nějaké

kosti, cukr, asi mouka, brambory, rýže a sardinky v konzervě, někdy pomeranče. Jednou jsem

viděl asi 300 m frontu, tak jsem si tam stoupl, něco tam museli prodávat. Když jsem přišel na

řadu, zjistil jsem, že dostali uherský salám. Každý dostal jednu štangli. Ani míň, ani víc. Měl jsem

radost z té dobroty, ale brzy jsem zjistil, že ta má známá studentka mně ji skoro celou snědla.

Potřeboval jsem se této známosti vyhnout a tak jsem ujel na týden do Leningradu, o čemž bude

povídka.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

29

Jednou mi Nataša řekla, že by hrozně ráda do restaurace Ostankino. Je to vysoká věž s vý-

hledem na Moskvu z restaurace. Nahoře je stříbrné, zlaté a diamantové patro s restauracemi. Tak

jsem ji tam pozval s tím, že aspoň něco uvidím. U pokladny dole mně pokladní řekla, že nemů-

žem do restaurace, že je to dva měsíce dopředu zamluvené a obsazené. Tak jsme chtěli zklamaně

odejít. Ale chtěl jsem se aspoň podívat nahoru výtahem. Přijedeme do diamantové restaurace a

nikdo, jen číšníci. To stejné v zlatém patře i stříbrném. Ptal jsem se, jestli můžem na jídlo. Řekli,

že samozřejmě ano. Tak nevím, jestli chtěla ta baba dole úplatek. No prostě ty věci se nedaly

chápat. Sedli jsme si do vnějšího kruhu, který se otáčel a mohli jsme pozorovat Moskvu z výšky.

Vnitřní kruh stál a tam byli číšníci, kteří se nepohybovali. Když jsme k nim dorazili, dali nám

polévku. Po dalším obkroužení vyhlídkového okruhu nám šupli hlavní jídlo. Pak kávu a platit.

Tak jsme obkroužili čtyřikrát. Pak jsme museli zaplatit a vypadnout.

Také mi Nataša říkala, že její přítel se zabil v letadle, které se zřítilo. Slyšel jsem, že v Sovět-

ském Svazu bylo zřícení velmi časté, ale nesmělo se o tom psát.

Zdeněk Tomka

(Dokončení v příštím čísle)

Alenčina zapomenutá flétna

Babičky, většinou bez dědečků, se rády starají o děti svých dětí. Především a oficiálně tehdy,

jsou-li vnuci a vnučky ještě malí a matky částečně nebo plně pracují. V zemích, kde hodně žen

pracuje, se prarodiče považují za významný faktor ve výchově nových generací.

Babička Teresa byla jednou z nich. Zaopatřovala, pečovala a hlídala dvakrát v týdnu vnučku

Klárku. Obě se každý týden radovaly, když se uviděly. Vyvinul se mezi nimi nádherný mezilid-

ský vztah. V této intensitě trval asi dva roky, než se Kláře narodila sestra Alenka. To mělo vliv na

poměr babičky ke starší vnučce. Jejich vztah se upevnil a utužil. Mladší vnučka se sice snažila o

stejnou přízeň u babičky, jakou měla sestra, ale ta měla Kláru raději víc a víc. Při hlídání a hrách

jí dávala přednost, jako u jídla a pití. Babička se domnívala, že žádnou z vnuček neprotežuje, že

se oběma věnuje stejně a žádné nedává přednost. Alenka to však viděla jinak a začala žárlit.

Vnučky rostly a neúměrně rozdělená přízeň babičky se neměnila, nýbrž trvala. Dá se říci, že to

nebylo a není pro vývoj a charakter vnuček správné.

Jednou chtěli rodiče s vnučkami, babičkami a dalšími příbuznými zvlášť naveliko oslavit

Vánoce. Vnučky s matkou připravovaly pro tuto četnější vánoční společnost program. Nacvičova-

ly malý koncert na flétny. Všechno kolem koncertu se tajilo, mělo to být překvapení. Bylo dohod-

nuto konat oslavu Vánoc u tety, kam se všichni sjedou. To se také stalo. Před flétnovým koncer-

tem, zjistila matka vnuček, že Alenka zapomněla flétnu doma. Zahrála tedy s Klárou hudební

program jen ve dvou. Babička, která vždy tuto vnučku protežovala, chválila ji nyní za tento výkon

přespříliš. Ještě k tomu poznamenala, že Alenka by takové hry na flétnu schopná nebyla. To ťalo

vnitřně Alenku a dala se do usedavého pláče. Matka se jí zastala. Volila však pečlivě svá slova,

neboť se jednalo o přímou kritiku přítomné vlastní matky, na které byla s hlídáním závislá. Pro-

hlásila, že ve společnosti jsou lidé, kteří nevěří v Alenčiny schopnosti. Nemají pravdu. Mladší

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

30

dcera nacvičovala společně koncert, jen si flétnu zapomněla doma. Přispělo to k utišení pláče

dítěte. Přítomní chválili i ji za úmysl chtít všem zahrát. A Alenka zářila.

Že zapomněla hudební nástroj doma, nebylo ovšem náhodou. Nechtěla hrát babičce, která ji

měla málo ráda. Podobné případy nám vysvětluje Rakušan severomoravského původu (z Příboru),

lékař-neurolog a psycholog Sigmund Freud. Zná tato zapomenutí. Nazývá je "chybným výko-

nem".

Když se čtenář důkladně zamyslí, přijde třeba na to, že se i jemu samotnému v životě přihodi-

lo něco srovnatelného.

Štěpán Húsek

Z tvorby krajanů

Nenávisť a zmierenie

Chápem ju niekedy

a i jej príčiny vidím,

dakedy zas nie a vtedy,

nenávisť nenávidím.

Často si ho želám, len zriedka nie,

oslobodenie vnútra – zmierenie.

Udobriť otca, syna, zmieriť sa s prírodou, so zverou,

so susedom nájsť spoločnú nôtu,

dočkať sa hraníc bez ostnatého drôtu,

uzavrieť prímerie sám so sebou a s Tebou.

Sedem vierí

Sedem vierí chcem v týždni

uctievať – po jednom dni.

Ich sväté vrchy navštívim

a spojím lanovkami.

V každej je veľa krásného,

no i niečo, čomu neverím.

Tej pravej nevyslov meno,

to je vec dôvery, nie nevery.

Alexander Žemla Básne sú z autorovej zbierky Semeno dobra

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

31

o o o

V bílém

Už dozrávají pomeranče

a kvete bílá orchidej.

Však vytrvale valčík tanče

přemílám stále tentýž děj.

Dnes v podvečer, kdy hvězda padla

doprostřed bílých narkotik

jak pierot u počitadla

jsem sečet žal a ztlumil křik.

Běloba tvého pláště dýchá

Odysseou věčné strasti

a růže, která neusychá

kvete jenom nad propastí.

Orchidej bílá štěstím kvete

jak k tobě kráčím blíž a blíž.

Pojď ujedeme do Papeete

pod modrou noc a jižní kříž.

Tam oproštěni od zázraků

dolije osud nám svou číš

a na podušce rudých máků

můj stesk i touhu pochopíš.

Tam zapomeneš na pach jodu

až noc ti skloní k očím štít

a pro tu malou epizodu

si budeš přáti věčně žít.

Zde v přítomnosti sulfamidů

nelze trhat orchideje.

Však v řeči mé a zkazce lidu

i bajky splní svoje děje.

Vladimír Konečný

Z činnosti spolků

Sokolské setkání v Oetzu 2015 O svatodušních svátcích (23. – 25. května) se, jako každý rok, sjedou sokolové z mnoha zahranič-

ních žup a jednot spolu se sokoly z České obce sokolské do vesničky Oetz v Rakousku, letos již

po čtyřicáté druhé. Proč tam každoročně jezdíme?

Jeden ze zakladatelů Sokola, Dr. Miroslav Tyrš, nedaleko Oetzu (obec Habichen) v roce 1884

tragicky zahynul, jeho tělo bylo nalezeno v divoké řece Ache. My, sokolové, každý rok jedeme

uctít jeho památku.

Místní turistický průvodce popisuje řeku Ache takto „Die Oetztaler Ache prägt als pulsierende

Lebensader zusammen mit der imposanten Bergwelt das Aussehen, den Charakter und die Iden-

tität des Oetztals.“

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

32

Ohlédněme se zpátky do minulosti. Je psán srpen 1884. Dr. Josef .E. Scheiner (seznámil se s M.

Tyršem po vstupu do Sokola Pražského, v roce 1906 byl zvolen starostou ČOS) popisuje ve svých

vzpomínkách své zážitky oněch osudových srpnových dnů a řeku Ache definuje takto: „Zlá, lou-

pežná to řeka. Prvé vody sbírá na úpatí moře ledovcového v středu Tyrol a valí odtud své šedé,

kalné proudy, každým krokem prudkosti a dravosti nabývajíc, do Innu. S hlomozem dere se spous-

tou kamenných obrů, řítí se v závratných vodopádech do bezedných propastí, letí z balvanu na

balvan a metá vztekle zpěněné vlny vysoko nad hladinu, uchvacujíc dravě vše, co v cestu se jí

staví.“

Dále píše ve svých vzpomínkách, které nazval „Dnové poslední“ (cituji pouze některé výňatky):

„Zapomenuté, neznámé údolíčko toto, plné poesie, krásná idyla horská, vzbuzuje nyní smutnou,

trudnou vzpomínku. Od omšelých skal těch zalétl k nám poslední vzdech z prsou sokolích, posled-

ní záchvěv srdce bohatýra, k němuž na sta junáků českých lnulo láskou nejupřímnější a nejčistší.

Zde poslední dny velkého žití svého strávil Dr.Miroslav Tyrš, zde schvácen v chladný ledový hrob

ciziny tvůrce a vůdce Sokolstva českého.

Prudkým bojem, jejž vyvolala nutnost rozloučiti se se Sokolstvem jež stvořil, odchoval a zušlechtil

a jemuž nejlepší síly svého junáckého a mužného věku obětoval a jež na tak vynikající místo

v ústrojí národním postavil – s nímž se musil rozloučiti, aby mohl věnovati veškeré, nedělené síly

novému povolání svému na vysokém učení českém a bolestnými dojmy při loučení se s výborem,

cvičitelským sborem a členstvem bylo zdraví Tyršovo silně otřeseno a proto odebral se v polovici

července roku 1884 k radě lékaře do hor Alpských, by pookřál na zdravém vzduchu alpském,

daleko vzdálen ruchu městského. Náhodou octl se asi 20. července v údolí oetzském, jehož krásou

a velkolepostí byl unesen a naleznuv útulný hostinec Haidův, ubytoval se zde prozatím v malé

podkrovní světničce. (...)

Ze zátiší toho konal obyčejně sám procházky a výlety do údolí oetzského, innského, sellrainsské-

ho, pittského, jezdil často po trati inšprucko-landecké (....) došel ba i k samým ledovcům. Oblíbe-

ným místem bylo mu nádherné jezero Piburgské, které leží vysoko mezi vrcholy hor nad Oetzem a

spojuje v sobě veškeré krásy jezer alpských. (...)

Počátkem srpna čekal příchodu choti své, věrné to družky a neúnavné spolupracovnice. (...) Ve

čtvrtek, dne 7. srpna, byl dr. Tyrš veselé mysli a procházel se celé odpoledne po břehu řeky

s medikem Pischlem v důvěrném hovoru. Napsal i psaní do Prahy, které však již neodeslal. Nale-

zeno bylo později doma v šatech jeho. V psaní tom praví, že se cítí býti spokojenějším, ač zdraví

jeho nevalným jest. (....) Druhého dne, v pátek, 8. srpna, odešel, bílou čepici maje na hlavě, na

procházku do vesničky Sautens, kdež ho lidé viděli. O 10. hodině dopolední vrátil se domů do

hostince, zaměnil čepici za široký, temný klobouk slaměný (...) a vyšel v lehkém tmavém oděvu bez

větších peněz z domu. Od vzdálení se tohoto z domu mizí veškeré jasné stopy po drahém vůdci

našem. Pravděpodobně odjel vlakem směrem do Landecku. K večeru se vrátil opět do vesničky

Roppen a odtud již v noci odebral se přes vesnici Sautens, kdež byl viděn, domů, k Oetzu. Nedale-

ko Oetzu jest na druhém břehu malá mýtina, u které řeka jest dřevěným mostem překlenuta, Na

mýtině této potkala jej žena, vracející se z Umhausenu domů do Sautensu. Měsíc jasně osvětloval

břeh a zpěněné vlny řeky. Žena jej pozdravila, on prý nepoděkoval a zadumán kráčel dále

k Oetzu, vzdaloval se zvolna a minuv most, zmizel v temnotě lesní. Břeh se tam stává čím dále tím

více sráznějším. (...) Tam někde událo se ono hrozné neštěstí, jež zbavilo nás drahého nezapome-

nutelného druha a vůdce. (...) Pád ten, dle všech okolností, musel býti náhlý, okamžitou smrt

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

33

v zápětí mající. Vlny vysoko zdvihly se nad balvany, uchvátily kořist v loupeživé objetí a nesly ji se

závratnou rychlostí divým proudem svým.

V Oetzu zatím již nastaly obavy o nepřítomného a okamžitě o tom patřičné úřady zpraveny.

V sobotu, 9. srpna, přibyla nic netušící choť Tyršova do Oetzu, nalezla zde však místo vřelého

objetí jen poděšených tváří, zvěstujících zprávu o zmizení chotě.(...)

Renata Tyršová se obrátila o radu a pomoc do Prahy, načež ihned ve středu, dne 13. srpna, ode-

brali se dva členové Sokola Pražského, bratři Rixi Josef a Scheiner Josef do Tyrolska, by pátrali

po drahém vůdci a učiteli svém.(...)

Tělo Miroslava Tyrše bylo nalezeno čtrnáctého dne po jeho zmizení, ve čtvrtek, 21. srpna. (...)

Tělo bylo prozatímně ponecháno ve škole a druhého dne, 22. srpna, bylo provedeno úřední ohle-

dání, jemuž přítomni byli kromě jiných Josef Scheiner a Josef Rixi z Prahy. Nález, stav těla a

totožnost do nejmenších podrobností důkladně vyšetřeny, zjištěny a v protokole sepsány.

V horkých letních dnech nezbývalo nic jiného, než pohřbíti mrtvolu prozatím v Oetzu. (...)

V sobotu, dne 23. srpna o 7. hodině ranní, převezeny drahé ostatky na jednoduchém žebřinovém

voze v dlouhém průvodu vesničanů z Habichen do Oetzu, kde za velkého, vřelého účastenství

celého okolí a meškajících zde cizinců pohřbeny. Tak nás opustil nesmrtelný náš Miroslav.

Miroslav Tyrš se dožil pouhých 51 let. Tělesné pozůstatky byly později převezeny do Prahy.

Je pohřben na Olšanských hřbitovech a sdílí zde mohylu společně s Jindřichem Fügnerem.

Sokolské setkání v Oetzu má letos na starosti župa Švýcarská. Zveme Vás srdečně k návštěvě

Oetzu, k návštěvě „sokolské“ louky u jezera Piburg, kde pořádáme různé soutěživé hry jak pro

děti, tak pro dospělé, hrajeme volejbal, večer zpíváme u táboráku. Zpěvy naše doprovázejí Vy-

cpálkovci z Prahy, kteří v pondělí před odchodem k pamětním deskám na prostranství u školy

nám zatančí a zazpívají. Setkání v Oetzu končí u pamětních desek v místě, kde bylo nalezeno tělo

Miroslava Tyrše.

Eva Svobodová, župa Švýcarská

Taneční soubor Folklor75 slaví letos 40 let svého založení Český a slovenský taneční soubor Folklor75 vznikl v roce 1975. Iniciátorem bylo vedení curyš-

ského oddílu Čs. exilového skautingu ve Švýcarsku. Tehdy a během následujících let byly členy

souboru děti československých exulantů, kteří v letech 1968/69 opustili tehdejší ČSSR a našli

svůj druhý domov ve Švýcarsku.

V té době to byla mimo jiné i naše taneční skupina, která uprchlíkům nabízela možnost udržování

vztahu ke kultuře a tradici jejich vlasti. Folklor75 často vystupoval při příležitostech, které orga-

nizovaly exilové spolky (plesy, vzpomínkové slavnosti apod.), ale představil se také na švýcar-

ských a mezinárodních festivalech lidových tanců, či na soukromých oslavách a svatbách.

Po pádu komunismu a železné opony v roce 1989 jsme mohli vstoupit též do povědomí na naší

folklórní scéně. Svědčí o tom opakovaná účast našeho souboru na různých folklórních slavnos-

tech na území staré vlasti.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

34

Na rozdíl od Československa, které v roce 1993 zaniklo, zůstal Folklor75 nadále „českosloven-

skou“ skupinou. Dětí bývalých emigrantů je v souboru sice čím dál tím méně. Folkloru75 ale

pomohl vstup České republiky a Slovenska do Evropské unie a s tím svázaný volný pohyb osob

v Evropě. Získali jsme díky tomu nové tanečnice a tanečníky. Někteří už „doma“ tancovali – jiní

se teprve ve Švýcarsku dostali k folklóru. Navíc účinkuje v souboru několik Švýcarů a dokonce i

jeden Američan, takže se na zkouškách mluví třemi až čtyřmi jazyky.

Mnohé se za ta dlouhá léta od roku 1975 v naší skupině změnilo, jedno však zůstalo: láska

k slovenským, moravským a českým tancům a písním.

Členové Folkloru75 v roce 1987. V zadní radě úplně vlevo je Áda Šašek, dlouholetý vedoucí souboru, pozdě-

ji i pokladník Svazu spolků. Dnes už, žel, není mezi námi. Foto: archiv souboru

40. výročí oslavíme 18. dubna 2015 v Gemeinschaftszentrum Zürich-Affoltern (Bodenacker

25). Očekává vás ukázkové představení z programu naší skupiny. Krom toho jsme pozvali cimbá-

lovou muziku Pajtáš z Bánova. Rovněž bude postaráno o jídlo a pití, včetně českého piva a koláč-

ků.

Otevření sálu a podávání večeře bude od 19:00 h, ve 20:30 h začne program. Od cca. 22:30 h

bude hrát cimbálka k tanci a poslechu.

Vstup CHF 25.-, večeře (segedínský guláš) CHF 15.-; vstup a večeře CHF 35.-.

Večeři a vstupné prosím rezervujte do 11. dubna.

Matthias, tel. 051 281 05 66, anebo folklor75@gmail.com

Matthias Haag

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

35

Výročí

Výstava k 600. výročí upálení M. Jana Husa

Právě jsem se vrátila z

vernisáže výstavy Jan Hus

v Zürichu. Výstava je moc

hezká, poměrně finančně

nákladná. Přítomni byli

mj. velvyslanec ČR,

pan Karel Borůvka, pan

Krafl, ředitel Českého

centra ve Vídni, ředitelka

Husova muzea v Kostnici

(Konstanz), Dr. Libuse

Rösch a ředitel muzea

Jan Husa z Tábora. Ver-

nisáž obohatilo vystoupení žáků gymnázia z Prahy. S

paní Rösch z Husova muzea v Konstanz jsme shodně

konstatovaly, jak to bylo krásné, když jsme jednou slavili

výročí Jana Husa společně. Oslavy tohoto významného

jubilea v Kostnici se zúčastní členky a členové Svazu

spolků (v rámci oslavy „pouhých“ 100 let založení) a Sokola ze Švýcarska. Mezitím vám doporu-

čujeme návštěvu výstavy v Zürichu: 1.-31.3. Kirche Unterstrass, úterý-sobota 11-18h.

Po uzávěrce došlý mail Ivany Dangové

zkrátila a upravila Helena Springinsfeld

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

36

Ze Švýcarska

Botanicus aneb

čeští krajané ukázali, jak na to

V Praze, nedaleko Staroměstského náměstí v Týnském dvoře u Ungelta, najdete obchod Bota-

nicus. Vkročíte do jiného, přímo magického světa plného vůní květin. Srdce se vám otevře,

vzpomenete si na kvetoucí zahrady nebo na louky v létě. Dřevěné police v tradičním stylu a silně

kořeněná vůně vyvolá představu středověké klášterní drogerie nebo lékárny.

Jste obklopeni množstvím krásných výrobků, krabiček s výbornými vonnými krémy, skleněných

lahviček plných olejů a s jiným obsahem, různobarevnými mýdly a sušenými květinami. Není

lehké se rozhodnout mezi tolik nádhery.

První filiálka Botanicus ve Švýcarsku je v Schaffhausenu na Krummgasse 17.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

37

Obchod se nám natolik zalíbil a zanechal intenzivní dojem, že jsme ho při každé návštěvě Prahy

navštívili se seznamem věcí, které tam chceme zakoupit. Po poslední "osudové" cestě na jaře

2013 se celá naše rodina rozhodla pokusit se o otevření filiálky Botanicus ve Švýcarsku.

Po telefonickém rozhovoru s kanceláří firmy, která sídlí v Ostré u Lysé nad Labem, jsme odeslali

písemný dotaz majitelům a další vývoj jsme ponechali osudu.

Přijďte a určitě si vyberete

K našemu velikému překvapení přišla koncem léta pozitivní odpověď od vídeňského Botanicus,

který je hlavním zástupcem firmy pro celou Evropu. Pak už šlo vše velmi rychle: cesta do Vídně,

uzavření naší smlouvy, finanční plán, jednání s bankou a hledání vhodného prostoru pro náš ob-

chod.

Dřevěné police, vyrobené v historickém centru firmy, i všechna kosmetika přišly včas a s úžasnou

pomocí celé rodiny a přátel jsme po třech měsících přesně na Mikuláše, tedy 6. prosince 2013

otevřeli první švýcarskou filiálku Botanicus v Schaffhausenu. Najdete nás tam na starém městě v

Krummgasse 17. Náš obchod je podobně zařízen, se stejnou vůní jako ten pražský, přivezli jsme

vám odtamtud kousek české tradice.

V době, kdy si opět začínáme vážit darů a ceny přírody, je důležité vědět, odkud pocházejí suro-

viny pro naše výrobky.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

38

V Ostré u Lysé nad Labem je najdete na rodinných pozemcích rozsáhlé botanické zahrady, kde se

kromě bylin pěstuje také zelenina a ovoce. Spolu s parkem na oddych a odpočinutí je vše v rodin-

ném vlastnictví. V blízkosti zahrad jsou umístěné produkční haly, které zaručují okamžité zpraco-

vání všech biosurovin. Veškerá přírodní kosmetika je vyrobena podle tradičních receptur naších

předků, zaručuje co nejvyšší obsah rostlinného materiálu, parfemace pouze esenciálními oleji má

skutečně neobvykle vysokou kvalitu. I obalová technika Botanicus je inspirována středověkem, s

použitím starých tisků, písem, barev a co nejvíce přírodních materiálů.

Nachází se zde i tzv. historické centrum. Ve dřevěné, středověké vesnici můžete navštívit různé

dílny, kde se předvádějí stará zapomenutá řemesla. Je zde ráj pro rodiny s dětmi.

Na procházce parkem nezapomeňte navštívit Arboretum, které bylo založeno Dagmar a Václavem

Havlem. Jejich jedinečná sbírka vzácných dřevin a stromů byla darem významných osobností z

celého světa a původně vysázena v zámeckém parku v Lánech. Po skončení prezidentského obdo-

bí Václava Havla byla sbírka svěřena firmě Botanicus, přesídlena a integrována do botanických

zahrad, stala se důležitým historickým a kulturním svědkem minulých událostí.

Botanicus není jenom výrobek, je filosofie a postoj k životu.

Doufáme, že vás Botanicus okouzlí stejnou mírou jako nás.

Jitka Schwyn-Geřábková

Věda

Vesmír a my („šťourové“, i „kajícníci“?), protože... (gravitačními vlnami zatím neposloužíme!)

Miloš Dokulil

Známe to. Když je na světě nějaká novinka, tak se to nemálo nahlas vytrubuje. Pokud se později

ukáže, že všechno (nebo aspoň to, oč šlo) bylo jinak, bývá potom často jen ticho po pěšině. Ne že

by za to nutně vždycky mohli ti, kolem nichž se zrovna ta senzace „šustla“. Možná že samotní

nositelé těch nových zpráv vyjádřili svou možnou nejistotu nad spolehlivostí těch vyhlášených

výsledků (či závěrů). Jenže jsou tu novináři, hlasatelé, a ovšem jejich rozmanitá média, která mají

nečekaný námět k uplatnění. Pokud by se mělo něco odvolávat, není o co stát. Jako kdyby to mělo

znamenat, že byl předtím spáchán nemalý hřích. Přinejmenším na důvěřivých adresátech. Vždyť

to či ono médium nejdřív obětavě posloužilo a velkoryse informovalo veřejnost; a teď aby se před

svým publikem kálo. Jako kdyby přímo samo dotyčné médium klamalo a teď mělo plným právem

kajícně klečet a omlouvat se, že se ta původně vyhlášená senzace nekonala (a ani už zřejmě konat

nebude).

Řekněme to ještě jednou, a určitě teď bez fanfár: Gravitačními vlnami zatím neposloužíme. Ač tu

byla naděje, že byly detekovány. Přímo na jižním pólu naší zeměkoule. A bylo to takto také slibně

vyhlášeno. Byl by to zřejmě objev století. Protože (nu, opravdu, jen si to trochu představme!):

Fyzikálně bychom měli jako „na dlani“ doklad, že se ten náš Vesmír, jak se s ním stále víc a líp

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

39

seznamujeme, zachoval ve skutečnosti přesně tak, jak se to o něm již zhruba něco málo přes půl

století tvrdí. Totiž tak, že došlo k velkému třesku. Když to bylo poprvé vysloveno anglicky („Big

Bang“), bylo to míněno nanejvýš ironicky. Ten velký třesk má ještě jeden další, a zcela nepřed-

stavitelný informační dovětek. Hned ve zlomku už toho výchozího časoprostorového procesu, na

samotném počátku té první sekundy, muselo zřejmě dojít ke kosmické superinflaci (tj. k rozpíná-

ní). To bouřlivé a lidsky zcela jakékoliv názornosti se vymykající rozpínání mělo skončit ve zrov-

na tak nepředstavitelném intervalu času již té první sekundy existence našeho Vesmíru, tedy k

termínu 10-32 té prvé sekundy! Přičemž ještě do onoho námi jaksi ochočeného úseku času, který

také nazýváme domáčtěji „vteřinou“, zapadl vznik prvních protonů (pro čas 10-6 sec., tj. do doby

poslední miliontiny té první vteřiny našeho prostoročasu). V těchto metaforicky „šibeničních“

lhůtách nebyl zatím čas, aby se nějak mohly projevit již první vlny kvantových fluktuací. Teore-

ticky však již bylo možné očekávat vznik počínajících gravitačních vln.

Asi bychom se neměli příliš divit, když nám vědci nejdřív ohlásili ten – až k nevíře zcela jedineč-

ný – výsledek svého úsilí. Nezdálo se nutně, že by ty získané údaje od jižního pólu musely být

ovlivněny nějakým kosmickým prachem během té dlouhé cesty od nepředstavitelně vzdáleného

počátku prostoročasu našeho Vesmíru až po naše dny, řekněme, že někam blízko k rozhraní leto-

počtu let 2014 a 2015. Vždyť zatím jsme – prostřednictvím těch vědců na jižním pólu – dispono-

vali údaji, které vypadaly podle jejich uvážlivého mínění spolehlivě. S tím předběžným dovět-

kem, že nejde zatím o „konečné slovo“ v té věci. Že je třeba všechno znovu a nezávisle prověřit.

A aniž bychom se odvolávali jenom na Boha se svými následnými rozpaky (tím známým a často

frekventovaným „bohužel“, že?), ten mezihvězdný prach nakonec ty zaregistrované údaje skuteč-

ně ovlivňoval. Tak, jak to mnozí vědci ostatně hned očekávali. Větším zázrakem by bývalo bylo,

kdybychom se mohli najednou dostat se svými astrofyzikálními jistotami už na sám počátek „ča-

sů“. Zřejmě k tomu dojde jindy.

Před pouhými sto lety se teprve pomalu fyzikálně objevovalo, že atom má svou vnitřní strukturu.

Nebylo tehdy vůbec zřejmé, že kromě naší Mléčné dráhy existují další galaxie. A že by těch gala-

xií mohly být miliardy, ne-li dokonce stamiliardy. Naši tehdejší předkové (vždyť jde tu o rozpětí

nějakých pouhých čtyř generací!) stále měli jistotu, že objekty podobné naší Zemi nikde jinde ve

Vesmíru neexistují. V naší současnosti jsme svědky toho, že věda proniká jak do stále miniatur-

nějších subatomických rozměrů, tak obdobně do zrovna tak nepředstavitelných dálek přesahují-

cích desítku miliard světelných let. A podobným způsobem dešifruje stále překvapivější souvis-

losti v historii života na naší planetě. Vždyť život zde na této Zemi začínal po velkých katastro-

fách skoro od začátku již pětkrát. Naposledy před zhruba 65 miliony lety. Přičemž první již bez-

prostřednější předchůdce člověka datujeme do doby před sedmi miliony let. Kariéra Hominis

sapientis, už tvora našeho bezprostředního druhu, začala teprve před 200 000 lety. Teprve před

deseti tisíci lety máme doloženo několik prvních stálejších lidských sídel. Před nějakými pěti

tisíci lety nacházíme první zárodky písemnosti. Teprve před čtyřmi stoletími se v Evropě začal – s

obtížemi – prosazovat heliocentrismus, tedy představa, že středem naší planetární soustavy je

„naše“ Slunce. Teorií gravitace disponujeme od konce 17. století (od roku 1687). Teprve od po-

čátku 20. století datujeme vznik teorie relativity a kvantové teorie. A ještě na počátku 90. let 20.

století si byli astronomové jisti tím, že především pro zjevné optické překážky nebude nikdy

možné znát odpověď na otázku, zda někde ve Vesmíru existují planety obdobné naší Zemi. Za

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

40

necelého posledního čtvrt století máme těch planet evidovaných dvě tisícovky. Gravitační vlny

zůstávají na průzkumném programu.

Zdraví

Nebude trvať dlho a ľudia sa budú dožívať aj tisíc rokov, tvrdia vedci, ktorí dokážu ovplyvňovať proces starnutia

Smrť je len technický problém, môžeme žiť tisíce rokov

Počas celej histórie ľudského druhu sa jeho najväčšie mozgy snažili dať smrti zmysel. Dnes naj-

väčšie mozgy ľudstva pracujú na tom, aby smrť odstránili, hovorí Yuval Noah Harari v knihe

Brief History of Humankind.

Profesor histórie tvrdí, že zatiaľ čo v minulosti predstavovala smrť pre väčšinu učencov, filozofov

a náboženských vizionárov nevyhnutnosť, s ktorou sa človek snaží zmieriť a nájsť v nej hlbší

zmysel, dnes sa prístup k smrti mení.

Čoraz viac vedcov vníma smrť ako technický problém, ktorý môže človek jedného dňa vyriešiť,

tak ako v posledných desaťročiach vyriešil mnohé iné medicínske problémy.

Liek na starnutie

Hovoriť o nesmrteľnosti je, samozrejme, pre väčšinu odborníkov príliš odvážne. Ciele, ktoré si

kladú, sú zatiaľ skromnejšie. Bojujú s rakovinou, Alzheimerovou chorobou, umelo stimulujú

srdce, transplantujú orgány. Popritom skúmajú vplyv životného štýlu na zdravie a dĺžku života.

Štatistiky za posledných dvesto rokov vyzerajú optimisticky - v rozvinutej časti sveta sa predpo-

kladaná dĺžka života zdvojnásobila. Môže za to najmä dramatické zníženie detskej úmrtnosti,

zlepšenie životných podmienok a pokrok medicíny.

Aj keby nedošlo k žiadnemu zásadnému vedeckému objavu, podľa OSN možno očakávať, že

koncom 21. storočia sa predpokladaná dĺžka života v rozvinutých krajinách u žien môže vyšplhať

až na sto rokov, u mužov na 90.

Objavujú sa však aj hlasy, ktoré sľubujú viac ako pozvoľné zvyšovanie očakávanej dĺžky života.

Medzi najznámejších optimistov a bojovníkov proti starnutiu patrí Aubrey de Grey. Tento genetik

z Univerzity v Cambridgei verí, že ľudský život sa čoskoro dramaticky predĺži. Nehovorí pritom o

desiatkach rokov, ale o stovkách či dokonca tisíckach.

„Medicína sa stáva čoraz mocnejšou a jedného dňa bude možné liečiť starnutie rovnako efektívne,

ako dnes dokážeme liečiť mnohé iné ochorenia. Myslím si, že prvá osoba, ktorá sa dožije tisíc

rokov, má dnes už 60,“ napísal de Grey v článku pre portál BBC.

Aubrey de Grey založil vlastnú neziskovú organizáciu s názvom Strategies for Engineered Negli-

gible Senescence (SENS), ktorá skúma nové prístupy v liečbe ochorení spojených so starnutím.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

41

Tradičnú liečbu chorôb ako infarkt, porážka, rakovina, Alzheimerova choroba, chce nahradiť

novým prístupom, ktorý má odstrániť ich hlavnú príčinu – starnutie.

Definoval sedem základných procesov starnutia, ktoré prebiehajú v ľudskom tele na úrovni

buniek a tkanív. Podľa jeho tvrdení možno všetky tieto procesy v dohľadnom čase ošetriť a dra-

maticky tým predĺžiť dĺžku ľudského života.

„Každý z týchto procesov možno napraviť za pomoci technológií, ktoré buď existujú, alebo sú už

vo fáze aktívneho vývoja,“ tvrdí Aubrey de Grey.

Nehovorí o nesmrteľnosti, akú prisudzujeme bohom. Aj keby sa naplnili tie najoptimistickejšie

scenáre, neznamená to, že by sme boli chránení pred smrťou v dôsledku úrazov, násilia alebo

hladu. Hovorí skôr o dlhovekosti, respektíve stave, v ktorom ľudský organizmus nebude umierať

v dôsledku staroby a chorôb s ňou spojených.

Odvážnych vizionárov pribúda

Aj keď je pre mnohých Aubrey de Grey excentrickým vedcom a vizionárom, na svoj výskum vie

od dobrovoľných darcov každoročne vyzbierať okolo päť miliónov dolárov. Medzi jeho podporo-

vateľmi nechýbajú viacerí úspešní miliardári zo Silikónového údolia (Silicon Valley).

Čo je však ešte zaujímavejšie, Aubrey de Grey nie je vo svojom úsilí ani zďaleka osamotený. Na

rôznych miestach sveta pribúdajú projekty, ktoré si stanovili veľmi podobné ciele.

Buck Institute, ktorý funguje od roku 1999, je vôbec prvým vedeckým pracoviskom zameraným

výlučne na predĺženie života. Jeho výskumníci už dosiahli prvé úspechy pri kvasinkách, červí-

koch, muškách a myšiach. Všetko sú to vďačné objekty výskumu nielen preto, že nezaberú veľa

miesta, ale najmä preto, že žijú krátko a možno na nich v pomerne obmedzenom časovom úseku

vidieť výsledky experimentov.

Vedcom z Buck Institute sa napríklad podarilo až päťnásobne predĺžiť život červom. Posledné

desaťročia podľa výskumníkov priniesli veľký pokrok. „Pred dvadsiatimi rokmi predstavovalo

predĺženie života červov obrovský úspech, dnes už to zvládne každý doktorand,” povedal Simon

Melov, genetik z Buck Institute pre magazín Atlantic.

Harvardský výskumník David Sincliar pre denník The Guardian tvrdí, že cesta od zvierat k člove-

ku môže byť kratšia, ako si dnes myslíme. „Bez problémov dokážeme predĺžiť život myšiam,

otázka znie: Dokážeme niečo podobné aj u ľudí? Osobne nevidím žiadny dôvod, prečo by to

nebolo možné.“

Kde je kľúč k dlhovekosti

Vedci v boji so starnutím skúšajú rôzne metódy, dokážu vymazať niektoré gény v kvasinkách a

tie potom žijú dlhšie. Prenášajú krv z mladších myší do starších jedincov a pozorujú omladzujúce

účinky. Znižujú kalorický príjem laboratórnych zvierat, čím uvádzajú ich bunky do stavu podob-

ného hibernácii.

Zvieratá vďaka tomu žijú o štvrtinu dlhšie ako ostatné. Skúmajú DNA veľrýb, ktoré sa dožívajú

až dvesto rokov a nepostihujú ich pritom degeneratívne ochorenia. Experimentujú s kmeňovými

bunkami, pomocou ktorých dokážu nahradiť tkanivá v srdci, pečeni a ďalších orgánoch pokus-

ných zvierat.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

42

Vytvárajú rozsiahlu databázu génových sekvencií ľudí, ktorí sa dožili neobyčajne dlhého veku, a

veria, že ich skúmaním nájdu kľúč k dlhovekosti.

James Kirkland z americkej Mayo Clinic tiež skúma procesy starnutia a tvrdí, že pozná približne

dvadsať liekov, ktoré myšiam predlžujú život a zlepšujú zdravie. Viac ako šesť z nich už opisujú

štúdie uverejnené v prestížnych vedeckých žurnáloch.

„Cieľom je začať výskum na ľuďoch, ale klinické štúdie starnutia sú veľmi náročné vzhľadom na

dĺžku ľudského života,“ uvádza v denníku The Guardian Kirkland.

Najbližšie ku klinickým štúdiám má dnes liek nazvaný rapamycin. Laboratórnym myšiam predĺžil

život o 25 percent a ochránil ich pred chorobami spôsobenými starobou vrátane rakoviny a dege-

nerácie nervov. Odborníci sa zhodujú, že liek má potenciál, ale klinické štúdie na ľuďoch budú

veľmi nákladné a môžu trvať desaťročia.

V hre sú aj bohaté firmy

Hľadaniu elixíru mladosti by mohli pomôcť aj financie jednej z najbohatších firiem sveta. Kon-

com roka 2013 založila spoločnosť Google výskumný inštitút Calico s cieľom použiť najnovšie

technológie na predĺženie a skvalitnenie ľudského života.

Peniaze Googlu môžu výrazne urýchliť ďalší výskum. „S peniazmi, ktoré má k dispozícii, si môže

Calico dovoliť pustiť sa do čohokoľvek,“ komentuje pre Guardian Tom Johnson z University of

Colorado, ktorý ako prvý dokázal genetické vplyvy na dlhovekosť červov.

Podporiť výskum, ktorý by mohol viesť k objaveniu lieku na starnutie, si dáva za cieľ aj ďalšia

iniciatíva so sídlom v Silikónovom údolí. The Palo Alto Prize je názov súťaže o ceny v celkovej

hodnote milión dolárov. O výhru sa môžu uchádzať vedecké tímy, ktoré ako prvé dokážu obnoviť

homeostatickú kapacitu a predĺžiť tak život niektorému z cicavcov aspoň o polovicu. Homeosta-

tická kapacita je schopnosť živých systémov obnovovať vlastnú rovnováhu a čeliť rôznym dru-

hom záťaže.

„Presne šesť desaťročí po tom, ako Orville a Wilbur Wrightovci otvorili dvere veku lietania, pre-

zident Kennedy oznámil nový cieľ – vyslať prvých ľudí na Mesiac. V priebehu ďalších ôsmich

rokov bola misia splnená. Teraz, šesť desaťročí po tom, ako James Watson a Francis Crick objavi-

li kód života (DNA), je čas vydať sa na novú misiu: prelomiť tento kód života a vyliečiť starnu-

tie,“ píše sa na stránke Palo Alto Prize.

Skeptické pohľady

Nie všetci odborníci sú rovnako nadšení. Niektorí považujú reči o niekoľkonásobnom predĺžení

dĺžky ľudského života za prejav arogancie a straty kontaktu s realitou.

„Starnutie má extrémne dlhú evolučnú históriu, anatomická štruktúra a fyziológia zvierat je pri-

amo prepojená s konečnou hranicou dĺžky ich života. Hnutie proti starnutiu sa nás snaží presved-

čiť, že počas niekoľkých desaťročí zvrátime to, čo je výsledkom miliónov rokov evolúcie,“ píše v

článku uverejnenom časopisom Biogerontology molekulárny biológ Robin Holliday.

Výskumníci S. Jay Olshansky a Bruce A. Carnes v zborníku International Handbook of Populati-

on Aging opisujú tri spôsoby nazerania na ľudskú dlhovekosť. Futuristický pohľad je podľa nich

založený na presvedčení, že pokrok v oblasti biotechnológií, ako aj očakávaný príchod nanotech-

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

43

nológií radikálne zmenia ľudské možnosti a v dohľadnom čase nás privedú k dlhovekosti či do-

konca úplne vyriešia problém starnutia. Optimistický pohľad predpokladá, že súčasný trend bude

pokračovať rovnakým tempom a každých desať rokov pridá dva a pol roka k predpokladanej

dĺžke života, až kým nedosiahne hranicu sto rokov, čo by sa mohlo podariť do konca 21. storočia.

Tretí pohľad nazvali realistickým. Jeho prívrženci tvrdia, že existuje príliš veľa biologických,

biomechanických, evolučných a demografických dôvodov, prečo predpokladaná dĺžka života v

blízkom čase neprekročí hranicu 88 rokov u žien a 82 rokov u mužov.

„Výskum starnutia napreduje rýchlym tempom a v posledných desaťročiach sa podarilo veľa

významných objavov. Nepochybujem, že gerontológovia nájdu spôsoby, ako odstrániť alebo skôr

spomaliť nepríjemné javy, ktoré sprevádzajú život ľudí v staršom veku. Nevidím však dôvod na

vzbudzovanie prehnaných očakávaní alebo sľubovaní, že sa všetci čoskoro dožijeme stoviek či

tisícok rokov,“ napísal Olshansky pre spravodajský portál BBC.

Skutočnosť, že vo vedeckej komunite neexistuje jednotný názor na ďalší vývoj liečebných metód

starnutia, potvrdila aj najnovšia správa skupiny Longevity Science Panel, ktorá združuje popred-

ných odborníkov Veľkej Británie.

V správe sa okrem iného píše: „Existuje iba malá zhoda v tom, aké mechanizmy starnutia domi-

nujú u ľudí. Odpoveď na túto otázku predstavuje veľkú výzvu. V posledných desaťročiach sa

objavilo veľa potenciálnych metód, ale ich účinok na ľudí je nejasný a ich vedľajšie účinky môžu

byť neakceptovateľné. Je preto iba málo pravdepodobné, že sa v blízkom čase nájde jeden liek,

ktorý by dokázal vyriešiť problém starnutia.“

Profesor histórie Harari tvrdí, že sa rýchlo blížime k bodu, keď ďalšiemu výskumu dlhovekosti

nebudú brániť technické problémy, ale etické hranice. Zároveň však dodáva, že si len ťažko

môžeme predstaviť vládu alebo spoločenskú silu, ktorá by dlhodobo vedela zastaviť ľudskú túžbu

po predlžovaní života.

Dĺžka života nie je všetko

Zatiaľ čo jedna skupina vedcov diskutuje o tom, či je výrazné predĺženie ľudského života v blíz-

kom čase reálne, iní už premýšľajú o jeho možných dôsledkoch.

Aj keď sa myšlienky o ľudskej dlhovekosti dnes môžu zdať ako číre špekulácie, podľa Johna

Troyera, ktorý študuje rôzne aspekty smrti v Centre pre vzťah smrti a spoločnosti (Centre for

Death and Society), prišiel čas začať sa o nich vážne baviť. „Je lepšie premyslieť dôsledky skôr,

ako sa ocitneme uprostred obrovského chaosu,“ povedal Troyer pre britský Guardian.

O niektorých etických problémoch píšu Martien A. M. Pijnenburg a Carlo Leget v časopise Jour-

nal of Medical Ethics. Jedným z nich je aj prehlbovanie nerovností. Už dnes žijeme vo svete, kde

nemajú všetci ľudia rovnaké šance na zdravý a dlhý život. Vo viacerých afrických krajinách sa

očakávaná dĺžka života stále pohybuje okolo 40 rokov.

Je v tejto situácii správne venovať prostriedky a úsilie predĺženiu života, ktoré sa bude týkať

(vzhľadom na predpokladanú náročnosť liečby) predovšetkým privilegovaných vrstiev?

Ďalšou otázkou je možný dosah na ľudskú vzájomnosť a vzťahy, ktoré dodávajú životu zmysel.

„Žiť dlhšie má význam, iba ak človek žije v zmysluplných vzťahoch.

Kvalita času je oveľa dôležitejšia ako jeho kvantita. Skutočnú etickú výzvu predstavuje to, ako

spoločnosť, v ktorej pribúda starších ľudí, urobí život týchto ľudí zmysluplným a začlení ich do

aktívneho života,“ píšu autori štúdie.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

44

Kvalitné sociálne vzťahy pritom samy osebe pôsobia ako overený elixír dlhého života, čo potvrdi-

la aj metaštúdia publikovaná v žurnále Plos One (Social Relationships and Mortality Risk: A

Meta-analytic Review).

Matúš Ritomský

Počítače

Nový virus je schovaný přímo v pevných discích.

Pomůže jen rozbití Společnost Kaspersky objevila, že na firmware pevných disků většiny výrobců útočí virus, který

umožní sledovat dění na počítači. Běžnými prostředky se jej přitom nelze zbavit. Firma naznaču-

je, že za ním stojí vládní úřady, patrně nechvalně proslulá špionážní agentura NSA.

Společnosti Kaspersky přinesla rozsáhlou zprávu o skupině, která šířila virus (pdf od 10. kapitoly,

anglicky), který je specifický svým chováním. Dokáže totiž napadnout firmware, tedy software,

který ovládá pevný disk (HDD) a je jeho součástí. Jestliže se dostane do počítače má za úkol

přeprogramovat firmware HDD, doplnit ho o vlastní kód a umožnit vytvoření skrytých sektorů na

tomto disku.

Podle firmy je to možné pouze tak, že tvůrce viru měl tento firmware k dispozici. Buď jej v pří-

padě vládní agentury získal přímo od výrobce, nebo se k němu dostal pokoutným způsobem, třeba

prostřednictvím napadení systémů výrobců disků a/nebo jejich zaměstnanců.

Firma Western Digital oslovená agenturou Reuters přitom takovou spolupráci odmítla. „Nepo-

skytujeme zdrojové kódy vládním agenturám,“ uvedl mluvčí společnosti Steve Shattuck. Mluvčí

firmy Seagate Clive Over zase tvrdí, že přijali bezpečnostní opatření, která mají zabránit manipu-

laci s kódem a jeho reverznímu inženýrství, tady zpětnému odkrytí kódu. I tak se může vládní

agentura ke kódu dostat, pokud třeba simuluje softwarové vývojáře nebo jej získá v rámci bez-

pečnostní prověrky kódu.

Virus se přitom nevyhýbá žádnému z velkých výrobců hardwaru. Kaspersky tak odhalil u tohoto

závadného softwaru záznamy o discích firem Corsair, Hitachi, IBM, Micron, Samsung Electro-

nics, OCZ, Seagate Technology, Toshiba, Western Digital Technologies a dalších.

Takto ukrytý virus je odolný proti všem běžně využívaným bezpečnostním programům. I když si

uživatel disk zformátuje a přeinstaluje, stále v něm zůstává a může si vytvářet skryté oddíly, kam

nahrává zachycené údaje. Vedle toho může na počítač instalovat další závadné programy, které

mohou sloužit k zachytávání komunikace a dalších aktivit na počítači. V podstatě jedinou jistou

cestou, jak se jej zbavit, je disk přestat používat a případně jej zničit. Zda pomůže přepsání fir-

mwaru, není jisté.

Inženýři z firmy Kaspersky však uvádějí, že reálně narazili jen na velice málo takto napadených

disků, z čehož odvozují, že si tento virus útočníci nechávají jen pro velice důležité cíle.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

45

Za vším hledej NSA

I když Kaspersky konkrétně neuvádí, kdo za virem stojí, ve své zprávě naznačuje, že virus má

podobné vlastnosti jako americko-izraelský virus Stuxnet, který byl podle dostupných informací

vyvinout americkými tajnými službami za účelem sabotáže íránského nukleárního programu

(více v článku o viru, který napadl i vesmírnou stanici ISS).

Podle Kaspersky za novým virem stojí skupina, kterou označuje jako Equation Group. Ta má

operovat minimálně od roku 2001, ale její stopy mohou vést až do poloviny devadesátých let

minulého století. Její operace směřují především do oblastí, jako jsou Írán, Rusko, Pákistán, Af-

ghánistán, Indie, Čína, ale nevyhýbají se ani evropským státům, jako je například Británie.

Jak funguje Regin

Regin je vícestupňový virus, kde je každý stupeň s výjimkou prvního skrytý a zašifrovaný. Spuš-

těním první vrstvy se nastartuje řetězec dešifrování a nahrávání každé další fáze v rámci pěti etap.

Každý jednotlivý stupeň přitom poskytuje jen velmi málo informací o kompletním balíčku. Při-

tom jen získáním obsahu všech pěti fází je podmíněna analýza, která umožní pochopit celou hroz-

bu.

Skupina používá různé prostředky k šíření dalších špionážních prográmků, jako je mezi počíta-

čovými útočníky oblíbené napadení webových stránek, šíření zavirovaných USB pamětí a optic-

kých disků.

Stojí za mnohými typy sofistikovaných škodlivých prográmků, jako je například Regin, který

vyvolal údiv svou komplexností. Stejně jako tyto viry si i novinka vybírá své oběti a zpravidla se

nenahraje do systémů, které nejsou v oblasti zájmu jejího tvůrce.

I proto padá podezření na americkou špionážní agenturu NSA. Agentuře Reuters se pro tento

předpoklad dokonce podařilo nepřímé důkazy. Bývalý zaměstnanec NSA, jehož identita samozře-

jmě nebyla zveřejněna, agentuře sdělil, že analýza společnosti Kaspersky je správná a že si lidé ve

zpravodajské agentuře cení tento sledovací program stejně vysoko jako Stuxnet. Další bývalý

zpravodajský operativec pro agenturu také tvrdil, že techniku ukrývání spywaru v pevných discích

vyvinula právě NSA. Mluvčí NSA tyto informace nijak nekomentovala.

NSA

National Security Agency (Národní bezpečnostní agentura), známá jako NSA, vznikla roku 1952.

Jejím úkolem původně bylo získávání údajů cizích rozvědek a kontrarozvědek, kryptoanalýza a

ochrana komunikace americké administrativy. Postupem času se její činnost nebývale rozrostla,

pokrývá dokonce i mořské dno, kde NSA sleduje pohyby ponorek. Datové centrum NSA v Camp

Williams údajně disponuje datovým centrem jednoho jotabajtu (kvadrilion bajtů). Denně NSA

údajně sbírá 200 milionů krátkých textových zpráv a skoro dvě miliardy e-mailů. Sídlí ve Fort

Meade, zaměstnává 30 až 40 tisíc lidí, jejím ředitelem je admirál Michael S. Rodgers. V loňském

roce NSA hospodařila s rozpočtem 10,3 miliardy dolarů.

V posledních letech bylo o NSA poměrně hodně slyšet kvůli Edwardu Snowdenovi, který vynesl

řadu informací o způsobech práce agentury.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

46

Edward Snowden vynesl informace z NSA, protože podle svých slov „nechtěl žít ve světě, kde

neexistuje soukromí“. Nyní 29letý technický asistent dříve pracoval pro CIA a NSA. Tisku předal

tajné informace o tom, jak NSA odposlouchává elektronickou komunikaci po celém světě ve

spolupráci s velkými americkými firmami (Microsoft, Google, Facebook aj.).

První informace svědčící o masivním sledování lidí z celého světa vynesl Edward Snowden

začátkem června 2013. Zatímco americká vláda usiluje o vydání Snowdena ukrývajícího se v

Rusku, na jeho podporu vystoupila řada odborníků. Sledování se pod záminkou lepší ochrany

proti terorismu zcela vymklo kontrole, domnívají se.

Američtí zákonodárci podpořili v květnu 2014 zákon, který by měl sledování omezit tím, že

odřízne NSA od části čerpaných peněz z rozpočtu. Proti sledování se již dříve ohradily i softwa-

rové firmy, které si stěžují na poškození jejich podnikání v zahraničí.

Autor: vse - technet.idnes.cz

Oznamy a inzerce

Zpravodaj na webu

… najdete na stránkách Českého velvyslanectví Bern.

Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na

http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/cesi_zijici_ve_svycarsku/index.html

(tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch)

Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat

Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve skle-

pě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde

Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti

spolků SSČS

Děkujeme zaměstnankyním a zaměstnancům velvyslanectví za podporu a spolupráci.

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

47

SOKOLSKÁ ŽUPA ŠVÝCARSKÁ Verband der Schweizer SOKOL - Vereine

Marcel Chour, Aurorastrasse 27, CH-5000 Aarau Tel: +41 (0)62 558 70 65

vedoucí letního tábora E-mail: marcel.chour@outlook.ch

Milé sestry a bratři, milí přátelé Aarau

Tradice letních táborů mládeže župy Švýcarské je dlouhá. Tábory pro děti a mládež, pak tábory

pro pamětníky, pro pamětníky a jejich děti, nyní jsou to opět tábory sokolské mládeže. Tábor byl

dosud vždy úspěšný, a proto se i v letošním roce sejdeme na známém místě v Bürserbergu, kde se

koná

Letní tábor sokolské mládeže

Datum: pátek 07.08. - neděle 16.8.2015

Místo: chata Alpila, Dunza 214, 6700 Bürserberg (Vorarlberg) AT

Fam. Maurer hotel Burtschahof tel: +43 (0)5552 65307, info@burtschahof.at

Cena: žactvo členové Sokola 160.- Euro

hosté Sokola 180.- Euro

dospělí členové Sokola 210.- Euro

hosté Sokola 240.- Euro

Současně s přihláskou vás prosime o zaplacení zálohy ve výši € 50.—za osobu / dítě na konto

u Raiffeisenbank Solothurn. IBAN: CH91 8097 7000 0110 4355 4 BIC (SWIFT): RAIFCH22

TV Sokol Schweiz, Sommerlager

c/o Jana Vodicka-Spitt, von Sury-Weg 8, 4500 Solothurn

V případě neúčasti na táboře se záloha vracet nebude. Kalkulace je dělána za základě počtu přih-

lášených účastníků a tábor musí být měsíce předem zajištěn a to i po finanční stránce. Děkujeme

za pochopení. Zbytek ceny za pobyt pak zaplatíte hotově po příjezdu.

Každý rok je zájem o tábor veliký. Dospělí se mohou ubytovat v Alpile jen pokud bude v chatě

místo, ve stanu u chaty stejně jako vedoucí anebo mají možnost si objednat ubytování se snídaní

případně i s polopenzí v hotelu Burtschahof.

Program tábora je především sportovní. Od ranní rozcvičky až po večerní táborák se program

bude podobat programu všech letních táborů mládeže. Loňská táborová hra se všem velice líbila,

a já vím, že vedoucí mají už nyní nové nápady na zpestření každodenního sportování.

Přihlášky na letní sokolský tábor pošlete prosím na moji adresu do 31.3.2015. Těším se na setkání

se všemi účastníky tábora.

NAZDAR

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

48

P Ř I H L Á Š K A na letní sokolský tábor 2015 v Bürserbergu

Jméno___________________________nar:_______________jednota__________________

Jméno___________________________nar:_______________jednota__________________

Jméno___________________________nar:_______________ jednota__________________

Jméno___________________________nar:_______________ jednota__________________

Vedoucí________________________ _nar:_______________ jednota__________________

Tel.___________________________________Mail_________________________________

Ceník inzerátů ve Zpravodaji

1. Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.-

2. Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu

3. Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě

dostatku volné plochy) = příplatek 20%

4. Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.-

5. Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma

Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%,

b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20%

Chcete si přivydělat?

V případě získaní nového inzerenta Vám administrace Zpravodaje vyplatí odměnu

25 % z fakturované částky za inzerát – po jeho zaplacení. Odměna je jednorázová

a nevztahuje se na řádkovou inzerci.

o o o

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

49

JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz (SSCS)

Zpravodaj, Presseorgan, CH-6006 Luzern,

Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1

IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFICHBEXXX

Clearing Nr.: 9000

Pro platby za předplatné z ciziny a za inzeráty: Bankovní konto: Credit Suisse, CH-8070 Zürich,

Konto Nr.: 063 4699 7100 0,

IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0

SWIFT (= BIC): CRESCHZZ80D

Konto pro platby z České republiky: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj)

Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300

IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP

Přihláška k odběru Zpravodaje od .............

A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte)

Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................

Ulice/číslo …………………………………….....................................................................

PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………...

Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………

B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar:

Paní/Panu: Jméno/příjmení:………………………………………………………………………

Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..………….

PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….

Složenku na zaplacení zašlete na adresu A

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

50

Impressum

Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach,

Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: andrej.hrico@hotmail.com

Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico

Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04,

e-mail(svaz spolků): info@svaz-spolku.ch ; Jan Edward Hýsek, e-mail: jan.hysek@yahoo.com

Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace):

Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48,

e-mail: zpravodaj-admin@svaz-spolku.ch

Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach,

Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: andrej.hrico@hotmail.com

Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekviva-

lent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně.

Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und

Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch

Tisk: Gastropress

Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce.

Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

o o o

V naší věci:

Pozor, pošta nám už nehlásí změny adres! Prosíme Vás proto, abyste na obálce zkontrolovali, zda adresa souhlasí. V případě chybné adresy

nebo změny nahlaste správnou adresu do naší administrace – kontakt v tiráži.

Administrace Zpravodaje

zpravodaj 3 / 2015 spravodaj

březen marec

51

snímek ze 2. stránky obálky