C) Krajina, Venkov

Krajina: každá část zemského povrchu, buď přírodní, nebo kulturní(podle Evropské úmluvy o krajině)Volná krajina: extravilánSídelní krajina: intravilán

Venkov: všechno venku- mimo město (město ale stále ovlivňuje to co se děje vně ať už zástavbou, nebo migrací městských obyvatel na venkov- venkovská krajina se tedy stále dynamicky vyvíjí z napětí mezi venkovem a městem) volná krajina + sídla s nižší hustotou zalidnění a architekturou, jiný styl života, kultury, prostředí méně anonymní, s vyšší sociální kontrolou a kontaktem, sociální opora (Pojem venkov tedy integruje jak nezastavěné území, tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. Pro venkov jsou charakteristické menší intenzity sociálně ekonomických kontaktů.)Dle EU – venkov do 100 obyv/m2

1. Vývoj (historie předmětu, klíčové momenty proměn, společenské změny)

Vztah člověka k přírodě:

5. navrácení k přírodě

Vývoj na našem území

21. stol přivádění zeleně zpět do měst – trvale udržitelný rozvoj

Jehlík : SÍLDO I KRAJINA JSOU STAVBOU - MÍSTEM OBYTNÝM

Historie zahrad?

2. Teorie - teorie formující historické proměny, vazby teoretických prací na praxi apod.

Definice krajiny: část zemského povrchu s typickou kombinací přírodních a kulturních prvků a charakteristickou scenérií, dle Evropské úmluvy o krajině: každá část zemského povrchu Kulturní krajina – krajina vzniklá kombinací činností člověka a přírody

Christian Norberg- Schulz- Genius Loci

Zahradní město- kontakt města s venkovem

Soria y Mata: Koncept lineárního města

Ladislav Žák: Obytná krajina (20.století u nás)

- problematika začlenění zeleně do lidských sídel, propojení krajinné architektury s urbanismem a obnovu krajin narušených průmyslovou činností

- výsledkem jeho bádání je spis Obytná krajina (1947)- rozpracovával myšlenky tzv. obytné krajiny: „Krajina se musí stát skutečným obytným

prostorem člověka, a to všech lidí všech společenských tříd.“- V utváření krajiny a architektury se Žák stal průkopníkem současných ekologických přístupů- Varoval před nekontrolovatelným rozmachem techniky a zástavbou krajiny – razil heslo, že

nejlepším počinem je v některých případech nestavět nic a „prázdný prostor je také architektura“.

- K pokroku přistupoval kriticky, obával se narušení krajiny chybným osídlením, výrobou a dopravou

- návrat přírody do míst, z nichž byla vytlačena, včetně průmyslových periférií i center měst- člověk by se měl oprostit od závislosti na všem nadbytečném a omezit produkci předmětů,

které slouží jen na ozdobu nebo ke krátkodobému potěšení. Tuto myšlenku, která aplikuje zásady funkcionalistické a puristické architektury na celkový způsob života, rozpracoval Karel Honzík do koncepce necessismu.

Karel Honzík – Tvorba životního stylu

Pro úspěšná sídla je typické

respekt / úcta k přírodě – krajině

- hledání a posilování regionální rozmanitosti - používání místních materiálů - ohleduplnost k životnímu prostředí (kompostování , recyklace, šetrné nakládání s vodou) •respekt / úcta k lidem - zapojení lidí do procesu rozhodování - respekt ke starším lidem, dětem, k lidem s jakýmkoliv postižením •zodpovědnost ke společnosti - ne zbytečně okázalá díla - vytváření prostorů/míst podporujících dobré vztahy mezi lidmi - umělecká citlivost a věrnost krajině - tvorba jako transformace přírody

21. století: metaměsto: Koucký

Sídlo-krajina-vesmír: na vesnici mám kontakt se všema sférama

3. Aktuální témata, tendence

Co dnes považujeme za krajinu? ( Hnilička)

U nás to budou mírně zvlněné svahy s poli a loukami, remízky, místy chomáče lesů a sem tam semknuté vesničky s věžemi kostelů na obzoru. Aleje lemující cesty, rybníky s odlesky hlubokých hvozdů, kapličky na rozcestích pod košatými korunami vzrostlých lip a lavičkami vybízejícími k posezení a výhledu do krás okolní krajiny, kam harmonicky zapadají lidská sídla. Ať tak či onak, vždy v oněch obrazech bude krajina člověkem upravená. Pravá divočina u nás dávno zmizela. Čím to ale, že zásahy člověka do krajiny z dřívějších dob obyčejně vnímáme jako krásné, zatímco dnešní zásahy jaksi podvědomě považujeme za nesprávné? Kde se ztratila harmonie a přirozenost? Není to tím, že nám ona původní krajina doslova mizí před očima a plíživě se mění v jakousi „městokrajinu“, v město, které se rozhodlo odejít do krajiny?

Opravdu, není to ani město, ani vesnice, natož volná krajina, v čem dnes žijeme – je to současná sídelní kaše. A právě ona idylická představa o bydlení v RD láká k odchodu na okraje měst. Logicky se tím původní obraz ničí a hranice nenarušeného se posouvá dále a dále od center až se města začínají mezi sebou spojovat. (dnes je problém definování kranice Prahy). Území mezi nimi zaplavuje překvapivě rovnoměrně namíchaná a rozvařená řídká kaše domků, výrobních a prodejních hal,…Nezměnil se jen stav krajiny, ale i způsob, jak ji dnes zpoza volantu přes čelní skla rychle jedoucích vozů vnímáme.

Většina scénářů budoucnosti počítá v měřítku dalších deseti dvaceti let s růstem velkých měst a jejich satelitů, ale objevují se i například teorie od Kouckého- Metaměsto- je to jediné řešení pro zabránění vzniku Megaměsta.

- Suburbanizace, dezurbanizace, reurbanizace, sídelní kaše, udržitelný rozvoj- návrat k přírodě

komplexní pozemkové úpravy – Ve volné krajině /extravilánu máme k dispozici mimo územní plánování, které je celoplošné, další formy plánování. Tyto dokumenty mají své úzce rezortní priority a přístupy. Postrádají vzájemné propojení a vztah k širším souvislostem při navrhování změn v krajině. Komplexní pozemkové úpravy navrhují uspořádání majetkoprávních vztahů a přístupu k zemědělským pozemkům a také umožňují tvorbu krajiny v rámci “plánu společných zařízení“.Prováděcím dokumentem ve volné krajině/extravilánu se na zemědělské půdě mohou stát komplexní pozemkové úpravy, které v rámci tzv. návrhu společných zařízení mohou převzít a dopracovat návrhy týkající se zvýšení retenční kapacity území, průchodnosti území, případně další návrhy (tvorba nových vodních ploch, atd, výsad ba stromořadí, rozptýlené zeleně, skupin a solitérních stromů ve volné krajině). Tam kde nebudou komplexní pozemkové úpravy prováděny je realizace jakýchkoliv opatření v extravilánu obce minimální z důvodu vlastnických vztahů. (vlastní je soukromníci)Nutno navrhnout navazující legislativu, tj. finanční náhrady těm, kteří jsou návrhem územního plánu omezeni na svých právech, například při navržení systému ÚSES přes soukromé pozemkyProblémy: Neochota některých vlastníků ke změnám – nízká znalost problematiky o ochraně a tvorbě krajinyPři tvorbě komplexních pozemkových úprav podceňují tvorbu krajiny a preferují uspokojení požadavků jednotlivých vlastníků a uživatelů nad veřejným zájmem.

Volná krajina /extravilán

Ochrana volné krajinyVolná, nezastavěná krajina je nezbytná k:

- zajištění potravinové soběstačnosti- zajištění retenční kapacity území

- vnímání sounáležitosti člověka s krajinou

Krajina je důležitá pro každého člověka. V České republice je tento vztah posílen také historickým vývojem. Již od doby národního obrození se krajina stává tím, s čím se lidé dokáží identifikovat. Dá se říci, že láska k české krajině je v nás hluboce zakořeněna. Zvláštní obezřetnost s nakládáním (zastavováním) volné krajiny v České republice je dána také přírodními podmínkami. Ve své přírodní podstatě dané geologicky, reliéfem a hydrologickými poměry má celá naše krajina malé a střední měřítko. Jako jedna z mála zemí světa nemáme přírodní prvky velkého měřítka (moře, velehory, atd). Chybí nám tedy velkolepost volné nezastavitelné plochy, chybí nám volný horizont nebo mohutná velebnost hor. Krása naší země je v její rozmanitosti, v jejím menším „lidském“ měřítku. Můžeme ji lépe přet vářet k obrazu svému, ale také snadněji a rychleji zničit.

-brownfieldy (Emscher park), cyklostezky, zemědělská půda, solární panely, udržování krajinného rázu, zahrady, ploty, rozhraní, kácení stromů, zarůstání dominant, zahrádkářské osady, demokratičnost veřejných prostorů, kde sázet na zpevněné ploše, jehličnany a keře ve městě, nebezpečné parky, prázdné prostory sídlišť, sociální vyloučení

Odpověď na to: udržitelný rozvoj: program na rozvoj venkova (polycentrický rozvoj území)

4. Typologie

Typy krajiny:

a) Přírodní – Pralesy, místa nedotknutelná člověkem

Přísně vzato, již neexistuje ekosystém, který by nebyl člověkem ovlivněn (minimálně prostřednictvím pozměněné kvality ovzduší). Přírodní krajinou rozumíme útvar, který se vytváří působením přírodních, abiotických i biotických, krajinotvorných procesů bez ovlivnění antropogenními faktory nebo jen s jejich minimálním působením (max do neolitu – formování lidské společnosti).

b) Kulturní – Kultivovaná - převládá v ní les, který člověk využívá, vysazuje a ošetřuje, Lednicko Valtický areál uměle vysázený lesDegradovaná - Krajina je schopna regenerace, krajina více urbanizovanou, zprůmyslněna a zemědělsky využívána, třeba pole a výrobní hala k tomuDevastovaná- povrchová těžba a intenzivní průmysl, morfologicky úplně jiná krajina

Nebo rozdělení kulturní krajiny podle využívání člověkem:

Lesohospodářská krajina – převládá v ní les, který člověk využívá, vysazuje a ošetřuje. Lze ji pochopit a charakterizovat jako užitečné lesní plantáže k pěstování dřeva ke stavebním a jiným účelům, čemuž zcela odpovídá i způsob pěstování odlišný například od pěstování okrasné zeleně.

Zemědělská krajina – patří sem pole, louky, pastviny, sady a vinice. Lidé se snaží zvyšovat úrodnost půdy oráním, hnojením, zavodňováním nebo odvodňováním. Musí ji chránit před škodlivým působením přepásání, působením srážkové vody a větru. Škodlivé může být i nadměrné používání průmyslových hnojiv nebo ochranných prostředků proti škůdcům.

Těžební krajina – krajina bývá velmi narušena povrchovou i podpovrchovou těžbou nerostných surovin. Lidé zarovnávají vytěžené prostory, pokrývají je vrstvou půdy a vracejí jim zeleň (rekultivace).

Sídelní krajina – přírodní složky krajiny jsou člověkem značně změněné. Platí to především pro městské krajiny.

Vesnice - morfologicky horizontální, topograficky jednovrstvená, typologicky monofunkční, přírodní element je i uvnitř vesnice (cesta prorostlá trávníkem), v každém místě se setkávají všechny měřítka (sídlo, krajina, vesmír)

3 základní formy distribuce zástavby v obci/vesnici:

1) kolem středu - s volnou krajinou kolem, návesní typ2) Podél cesty – volná krajina jako třetí rovnoběžný pás, ulicový typ3) Rozptýlená zástavba v krajině – podhorský typ

Město- morfologicky vertikální, topograficky vícevrtsvená, typologicky polyfunkční

Typologické krajiny nebo typy Krajin - např. nížinaté, zemědělské, lesní, vrchovinné, krasové

Typy krajin jsou také rozděleny podle jejich charakteru :morfologií terénu (nížinaté, vrchovinné)

vodními toky a plochamivegetačním krytem ( lesní, louky)osídlenímhospodářským využitím krajiny – les, pole, rybník, sad, pastvina

KRAJINA DŘÍVEDům > Zahrada > Sad > Louka > Krajina- Sad tvořil volný plynulý přechod vesnice do krajiny -> charakter vesnice (malebnost)

Česká krajina: USEDLOST 50 ob.VESNICE 500MĚSTYS 2000MĚSTEČKO 5000MĚSTO 20000VELKOMĚSTO 100000

Vesnice:od 200 obyvatel: obecní úřad, stavební úřad, knihovna, hřiště, obchodod 500 obyv. : + sál, restaurace, MŠ, kostel, hasičská zbrojnice, ČOVod 1000 obyv. : + pošta, kadeřnictví, hřbitov, zahradnictví,od 1500 obyv. : + ZŠ, tělocvičnaod 3000 obyv. : + zdravotní středisko, lékárna, policejní služebna

5. Morfologie

Ve své přírodní podstatě dané geologicky, reliéfem a hydrologickými poměry má celá naše krajina malé a střední měřítko. Jako jedna z mála zemí světa nemáme přírodní prvky velkého měřítka (moře, velehory, atd). Krása naší země je v její rozmanitosti, v jejím menším „lidském“ měřítku. Hranice ČR- hory.

Sídelní struktura českého venkova je podmíněna jednak dobou svého vzniku a dále konfigurací tohoto terénu. Pro český venkov jsou typická malá sídla s 30 – 100 obytnými domy a relativně hustá síť menších měst s 3000 – 10 000 obyvateli. (sídla byly zakládané v blízkosti řek, nebo na vyvýšeninách – Říp)

Tvary Konvexní - pahorek, vrch, hora, kužel, kupa, štít, hřbet, hřeben, kopec, kupaKonkávní – kotlina, brázda, úval, údolíPloché – plošina, planina

V ČR 5 hlavních typů reliéfu:- Akumulační roviny- Sníženiny

- Pahorkatiny - Vrchoviny- Hornatiny- (velehornatina) – není v ČR

Praha – řeka definuje reliéf města, je hluboko v údolí, je to hlavní orientační prvek

MORFOLIGIE KRAJINNÁ, TERÉNNÍPohyby litosférických desek – vznik terénu, pohoří

Valenova systematika Vznik sídel na: kopci, svahu, terase, meandru , prohlubni, údolíNorberg Schulz – kosmická, romantická a klasická krajina

Krajinný ráz

Je definován rysy a znaky, které tvoří jeho jedinečnost a odlišnost, např. morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačním krytem a osídlením -přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti - ochrana krajinného rázu: posouzení vlivu záměru nebo stavby na krajinný ráz (např. proces EIA)

Morava – krajinný ráz Moravy, nížiny, cesta, stromořadí, úzký potůček, hřebeny menších hor, lesy, vesnice jedna vedle druhé

6. Topografie (poloha, pozice, orientace, vazby, trasování, organizace apod.)

Umístění sídel v krajině je výsledkem historického vývoje, stavělo se v blízkosti řeky, na pahorku. Vazby mezi sídelní krajinou a volnou krajinou se liší. Na vesnici jsme s volnou krajinou v těsné blízkosti (nevytváříme parky, parkové plochy na vesnici). Ve městě s přírodní krajinou v kontaktu nejsme, všechna zeleň, co je ve městě je už od člověka kultivovaná, není původní (je třeba dostupnost zeleně rozumně plánovat, myslet na docházkovou vzdálenost do parků).

Komponovaná krajina: Antika i středověk rozlišovaly svět uvnitř hradeb a vně- až do renesance se nikdo o plánování volné krajiny nikdo nestaral (rostlé budování), až v renesanci začínají krajinu komponovat na základě plánů (geometrické upořádání založené na přímých linií ( např. hvězdicová města), baroko zase doplňuje krajině nepravidelnost, křivku, emoce, průhledy (barokizace krajiny- panovníci propojovali sídlo s krajinou- cestami, průhledy, alejemi- Albrecht z Valdštejna- Valdštejnská álej v Jičíně ) Zrušení nevolnictví: iniciativa lidi, kteří si začali vytvářet svou malou krajinku

Dnes u nás problém něco změnit v krajině: je rozdělena mezi hodně soukromých vlastníků, častá změna majitelů a to znemožňuje úpravy krajiny ve velkém měřítku

Plánujem hlavně kvůli: Územní plán by v rámci koncepce uspořádání krajiny měl především zajistit: 1. zvýšení retenční kapacity krajiny - bezpečí 2,zachování zemědělské půdy - potravinová soběstačnost 3, zvýšení prostupnosti krajiny – rekreace 4, zachování nebo zvýšení biodiverzity - ekologie 5, zachování (zvýšení) jedinečnosti krajiny – krása

Chybí komponování krajiny

Propojení volné krajiny (extravilánu) a sídelní krajiny (intravilánu): Extravilán a intravilán je propojen liniemi vodních toků, které se svým bezprostředním okolím patří od dávných dob do současnosti mezi základní linie utvářející charakter krajiny. Zároveň je často propojen plochami zeleně velkého měřítka, které pronikají z volné krajiny do sídla. V současné době také Evropská unie podporuje plánování a realizaci tzv. „Zelené infrastruktury“, tj. linií a ploch zeleně jak v intravilánu, tak v extravilánu obce.

Systém sídelní zeleněCílem je vytvářet propojenou síť, tak aby bylo lákav procházet sídlem pěšky. Systém sídelní zeleně é́propojuje plochy uvnitř sídla, a je propojen s okolní krajinou. - řeka, její přítoky a nejbližší okolí tvoří základní lineární osu systému sídelní zeleně (propojují totiž sídelní a volnou krajinu)

Plochy velkého měřítka - Lesy, lesoparky, příměstské parky, velké parky – slouží k celodenní rekreaci , >cca 20 ha

Plochy středního měřítka - Městské parky, sídlištní zeleň, rekreační zeleň sportovní hřiště, koupaliště, zahrádkářské osady – plochy sloužící k půldenní rekreaci ,zlepšují mikroklima. 3 – 20 ha. Dostupnost do 20 – 30 minut pěšky nebo do 10 minut veřejným dopravním prostředkem.

Plochy malého měřítka – Malé parky 0,5 – 3 ha, parkové plochy do 0, 5 ha, vnitrobloky - místa krátkodobého setkávání a odpočinku včetně uličních stromořadí. Tyto malé plochy zajišťují obyvatelnost obce. Jsou města, která definují maximální pěší vzdálenost, kterou má každý obyvatel k ploše zeleně. V našich podmínkách lze uvažovat o 400m, tj. cca 8 minut pomalé chůze. Do této kategorie lze většinou zařadit i hřbitovy.

Orientace- zeleň v sídle musí být logicky umístěna dle světových stran aby dobře rostla, aby měla dostatek slunce

Poloha – strom musí mít kolem sebe ve městě dostatek místa, musí mít nad kořeny dostatečnou nezpevněnou plochu, aby dobře rostl

Vazby – ÚSES – zeleň ve městě by měla nepřerušeně procházet územím, kvůli zachování stability, propojit tu zeleň ve městě

Ekoton, ochranná pásma

Možnosti založení sídla

Vznik měst se odehrával trojím způsobem: První možností byla přímá návaznost na město antické – docházelo k obnovení původního města (mnoho z nich vznikalo na křižovatkách důležitých obchodních tras na území jižně od Dunaje, v jižní Francii nebo na pobřezí Pyrenejského poloostrova). Častěji byla města zakládána na místech bývalých řemeslnických nebo obchodních osad ležících u významných míst – brody, podhradí, klášter, křižovatky cest). Poslední variantou bylo založení města „na zeleném drnu“, tedy dosud neosídleném místě. Takováto města byla stavěna podle plánu, měla čtvercové náměstí a kolmé uličky (například České Budějovice, kde se nalézá největší náměstí

čtvercového půdorysu o rozloze zhruba 1,7 hektaru). Zakládání a budování měst prožilo svůj rozkvět ve 13. století. Místo pro založení nového města vybíral tzv. lokátor. Ten musel vzít v úvahu polohu budoucího města z mnoha hledisek – ekonomické, vojenské či komunikační. Město bylo často obehnáno hradbami s obrannými věžemi (baštami) a městskými bránami. Před branami města se nacházelo neopevněné předměstí. Zde se nacházely budovy patřící k městu, ale v samotném opevněném městě by byly nebezpečné (práce s ohněm – kovárny, hrnčírny), dále obydlí sloužících a chudiny. Města měla jen několik tisíc obyvatel (nejčastěji kolem třech tisíc – jen málo měst mělo více než deset tisíc obyvatel.)

UP –

vymezení zastavěného území (tedy plochy, v nichž lze umísťovat, povolovat a realizovat stavby)urbanistická koncepce (zastavitelné plochy, přestavbové plochy, systém sídelní zeleně)koncepce uspořádání krajiny (ÚSES- územní systém ekologické stability, prostupnost krajiny, ochrana proti povodním)koncepce veřejné infrastruktury (dopravní, technické)podmínky využití ploch

ZÚR- Priority pro zajištění udržitelného rozvojeZpřesněná vymezení rozvojových a specifických oblastí Cílové charakteristiky krajiny pro jednotlivé typy krajinyVeřejně prospěšné stavbyEtapizace

7. Materialita (formy, struktury, textury, hmoty, materiály, technologie apod.)

Krajina a venkov je charakterizován strukturou, hmotou a díky tomu vytváří svou identitu.

Viz. Materialista stát

Pěšina je úzká cesta, vyšlapaná v přírodním terénu. Vznikla pěším provozem, ale ne cílenou stavební činností. Prostě se jen vyšlapala, protože tento směr byl ten pravý a schůdnost dostatečná. Povrch pěšiny je zhutněn sešlapáním a proto zpravidla není porostlý vegetací nebo je jeho vegetační skladba pozměněna. Pěšiny mohou být vyšlapané nejen člověkem, ale také zvířaty. Stezka, to už je něco trochu jiného, většího, stabilnějšího, významnějšího. Stezky byly budovány a měly tak velký význam, že dostávaly i jména – Jantarová stezka spojující sever Evropy s jihem, Hedvábná stezka, která vedla východo-západně napříč Asií, Kadidlová stezka vedoucí napříč arabským poloostrovem. Byly to důležité obchodní tepny, po kterých proudily karavany se zbožím mezi jednotlivými civilizacemi. V jižní Anglii je Sladká stezka, která je datována do roku 3807 př.n.l. A je jedinečná tím, že se skládá z 1800m dlouhého pásu podélných prken, důmyslně vyzvednutých na překřížených kůlech nad močál. Dnes známe pojem stezka spíše jako budovanou trasu pro pěší nebo cyklisty. Cesta už je dospělá a plnoletá. Je to pozemní komunikace, i když nižší kvality než silnice, zejména nezpevněná, avšak v některých nářečních oblastech jsou pod pojem zahrnovány i silnice. Typické cesty jsou jednopruhové a dvoustopá vozidla se na nich mohou míjet jen se zvýšenou opatrností nebo jen na rozšířených místech. Termínem „cesta“ se obvykle označují komunikace uzpůsobené k

provozu automobilů, potahů nebo pojízdných strojů a speciálních vozidel. Většina cest je zařaditelná pod pojem polní cesty nebo lesní cesty. Polní cesta je v českých pravidlech silničního provozu zmíněna jako druh účelové komunikace, která slouží zejména zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci. Nazývají se tak nejen cesty mezi poli, ale i jinde ve volné krajině, které umožňují provoz motorových vozidel. Lesní cesta je termín vyhrazený pro komunikace sloužící lesnímu hospodářství, turistickým a jiným veřejným účelům. Zatímco silnice procházející lesem se nepovažuje za součást lesa, na lesní cesty se zpravidla vztahuje lesní zákon.

Silnice cesta, která víc jedla, a tak je celá pevnější a statnější, je to dopravní stavba umožňující nekolejovou pozemní dopravu na větší vzdálenosti. Slovo silnice má původ v dobách, kdy císař Karel IV. nechal zesílit tehdejší hlavní cesty (silná cesta = silnice). Silnice často využívá pro překonání terénních překážek dalších staveb, jako jsou mosty či tunely, popřípadě ještě zářezy, odřezy nebo náspy.

Dálnice vznikla zkrácením a spojením dvou slov – dálková silnice, a je daleko poetičtějším názvem než autostráda, která signalizuje šestiproudé kolony automobilů a hluboké zásahy do krajiny.

Povrchy:

Zpevněné:

Dlažba kamenná, betonová dlažba, zámková dlažba, beton, asfalt, vegecol (je inovativní pojivo vyvinuté firmou COLAS. Je vyrobeno z obnovitelných surovin získávaných v zemědělské výrobě, tím podporuje udržitelný rozvoj. Používá se k výrobě různých druhů silničních povrchů na principu horkých směsí. Jeho kvalita je srovnatelná s živičným povrchem. Vegecol je transparentní, takže zachovává přirozený vzhled aplikovaného materiálu a současně se dá velmi snadno barvit. Těmito vlastnostmi umožňuje velmi široké využití v oblasti architektonické tvorby. Vynikající je pro parkoviště, příjezdové komunikace, parkové cesty, inline dráhy, cyklostezky. ) , glorit (Tato moderní technologie pro výstavbu a zpevnění cest, stezek a cyklostezek funguje na principu recyklace původního materiálu, do něhož se přidává cement a stabilizační prostředek GLORIT. Výsledkem je velmi pevná a odolná vrstva (20 cm tloušťky), která skvěle odolává mrazu i značnému zatížení. Cesty upravené touto technologií mají charakter zpevněné cesty z minerálního betonu.)

Nezpevněné:

Mlat, písek, štěrk, minerálně zpevněné kamenivo, trávník,

-Krajinný ráz, rozhraní (ploty), nasazení koruny stromů ve městě, zarůstaní dominant, technologie – využití energie z přírody (příliv, vítr, slunce), vhodné materiály cyklostezek v přírodě

-hmota venkova – venkov je spíše horizontální

-pokud děláme v přírodní krajině nějaké zásahy, měli bychom užívat materiály přírodě blízké

8. Hodnoty (viz hodnoty stát)

paměť krajiny : a) hmotná (viditelná) – přírodní nebo uměláb) nehmotná (senzibilní, pocit na bitevním poli, biokoridory a staré stezky, …)

- zachování genia loci krajiny-Památky UNESCO – Lednicko valtický areál

Ochrana přírody a krajinyZvláště chráněná území – NP, CHKO, NOR, PR, NPP, PPOstatní chráněná území – VKP, Ochrana krajinného rázu, památný strom, přírodní park

Ochrana v sídle

-Obecná ochrana přírody a krajiny je zajišťována prostřednictvím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,

-ÚP -Ochranná pásma - památkové péče, vodních toků, -Obecná ochrana území je zajišťována prostřednictvím územních systémů ekologické stability (ÚSES), významných krajinných prvků a ochrany krajinného rázu.- nerostné hodnoty krajiny

Národní parky

Ochrana krajinného rázu(1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. (3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. (4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody.

VKPvýznamný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy,

rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata (písmeno f), Rozlišuje dva typy významných krajinných prvků:

1. ze zákonu 2. části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody

Ochrana ZPFZemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen “zemědělská půda”) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen “půda dočasně neobdělávaná”). - Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

Lesní hospodářské plány- lesní zákon - Jedná se o nástroj vlastníka lesa jako pomůcka k hospodaření. Vypracovává se obvykle na časový horizont deseti let. - Jeden plán může být zpracován pro lesy o výměře nejvýše 20 000 ha

CHKO- Zákon České republiky č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zvláštní ochrana přírody a krajiny - –cílem je obnova hodnot kulturní krajiny –zákaz stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály –4 zóny »I. zóna jen lesy zvláštního určení, zákaz nových staveb) »I. a II. zóna zákaz nových staveb, zákaz intenzivního zemědělství »IV. zóna je „vnitřní ochranné pásmo

Územní systém ekologické stability Cíl je společný: hájit v rámci zastavěného území (intravilánu) a nezastavěného území (extravilánu) plochy a koridory, které zajišťují ekologickou stabilitu území před zastavěním (jde tedy o ochranu stávajících prvků ÚSES). Druhý úkolem je zvýšit ekologickou hodnotu území vytvořením nových (navrhovaných) biocenter a biokoridorů, tam kde zatím nejsou, ale jejich tvorba je nezbytná z důvodu vytvoření propojeného systému. Při tvorbě ÚSES rozlišujeme tři měřítkové úrovně (nadregionální, regionální, lokální) a tři stupně projektové dokumentace (generel, plán, projekt). V rámci soudcích řízení se používá terminologie vymezení – což je generel a plán a vytváření – což znamená realizační projekt.) Zároveň do procesu tvorby ÚSES od generelu pro projekt vstupují tři ministerstva.

Dál viz TKZ otázky

9. Požadavky (potřeby, cíle, limity, vztahy, služebnost apod.)

Viz C8

Zachování krajinného rázu krajiny a zajistit trvale udržitelný rozvoj

- ochrana přírodního prostředí před poškozováním (půda, voda, ovzduší) a ochranu kulturního bohatství krajiny.

- racionální využívání a ochrany zemědělského půdního fondu

- ochrana a obnova krajiny a přírodních zdrojů

− vymezení nezastavěného území

-Limity využití území – ochranná pásma

- každý náš zásah má nějaké důsledky, některé zdroje nejsou obnovitelné, když zdevastuju nějakou krajinu, tak už ji nevrátím zpátky do toho původního stavu

- člověk má tendenci se chovat jako pán přírody, ale stejně má ta příroda spíše moc nad námi (živelné pohromy, sucho, slunce), je to ale často důsledek našeho chování – ekologie – ozonová díra, globální oteplování

Služebnost

- Na vesnici jsme s tou zelení v kontaktu neustále, je trochu nesmyslné tvořit parky, parkové plochy na vesnici

- ve městě je třeba dostupnost zeleně rozumně plánovat, myslet na docházkovou vzdálenost do parků, ve městě je ta krajina jen kultivovaná, není původní

Jaké má člověk požadavky na to krajinu, jak ji využívá - Kulturní krajinu lze rozdělit do čtyř typů: krajina lesohospodářská, zemědělská, těžební a sídelní.

Lesohospodářská krajina – převládá v ní les, který člověk využívá, vysazuje a ošetřuje. Lze ji pochopit a charakterizovat jako užitečné lesní plantáže k pěstování dřeva ke stavebním a jiným účelům, čemuž zcela odpovídá i způsob pěstování odlišný například od pěstování okrasné zeleně.

Zemědělská krajina – patří sem pole, louky, pastviny, sady a vinice. Lidé se snaží zvyšovat úrodnost půdy oráním, hnojením, zavodňováním nebo odvodňováním. Musí ji chránit před škodlivým působením přepásání, působením srážkové vody a větru. Škodlivé může být i nadměrné používání průmyslových hnojiv nebo ochranných prostředků proti škůdcům.

Těžební krajina – krajina bývá velmi narušena povrchovou i podpovrchovou těžbou nerostných surovin. Lidé zarovnávají vytěžené prostory, pokrývají je vrstvou půdy a vracejí jim zeleň (rekultivace).

Sídelní krajina – přírodní složky krajiny jsou člověkem značně změněné. Platí to především pro městské krajiny. Na území města jsou domy, průmyslové závody a sklady, sítě ulic a náměstí, parkoviště i sportovní zařízení. Ve velkoměstech se vytváří městské podnebí, které je teplejší (městský tepelný ostrov) a více znečištěné než v lesohospodářské nebo zemědělské krajině. Velké plochy zaujímají města spojená v rozsáhlé sídelní oblasti.

Požadavky od krajiny - Územní plán by v rámci koncepce uspořádání krajiny měl především zajistit: 1. zvýšení retenční kapacity krajiny - bezpečí 2, zachování zemědělské půdy - potravinová soběstačnost 3, zvýšení prostupnosti krajiny – rekreace 4, zachování nebo zvýšení biodiverzity - ekologie 5, zachování (zvýšení) jedinečnosti krajiny – krása

10. Procesy (projektování, plánování, rozvoj, postupy, činnosti, aktéři, zájmy apod.)

- nejdůležitější rozhodnutí v rámci z hlediska krajiny v ÚP: hranice intravilánu a extravilánu, stanovení nezastavitelného v rámci zastavěného

ÚP Koncepce uspořádání krajiny:-zachování volné krajiny - potravin. soběstačnost-zvýšení prostupnosti krajiny - rekreace-zachování (zvýšení) jedinečnosti krajiny - krása-zachování nebo zvýšení biodiverzity - ekologie

Nejčastější problémy současné venkovské krajiny:-Územní plány zpracované bez pochopení hodnoty místa-Snaha přiblížit se městu - problém návsí (používání zámkové dlažby….)-Výsadby jehličnanů na návsích, předzahrádkách-Aleje a stromořadí uvnitř vesnice-Neprůchodná krajina-Zarůstání dominant-Půdní eroze – místní povodně

Pro úspěšná sídla je typické:- respekt / úcta k přírodě – krajině- hledání a posilování regionální rozmanitosti- používání místních materiálů- ohleduplnost k životnímu prostředí (kompostování, recyklace, šetrné nakládání s vodou)

- zapojení lidí do procesu rozhodování

- nástroje péče, tvorby a údržby volné krajiny:

PP - plány péče o CHKO ÚSES územní systém ekologické stability – vytvoření ekologické stability, zachování či znovuobjevení přirozeného geofondu krajiny, zachování a znovuobjevení biodiverzity

Vymezování ploch s rozdílným způsobem využití (nezastavěné území)

-přírodní – funkce ochrana přírody a krajiny-zemědělské (ZPF) – funkce zemědělská -lesnické (PUPFL) – funkce lesnická (lesy hospodářské ,ochranné, zvláštního určení )-vodní a vodohospodářské –funkce hospodaření s vodou těžební -rekreace a volný čas (golfová hřiště, dostihová závodiště)-smíšené plochy (složky funkcí: kulturně-historická (přírodní park)

Oblasti veřejného zájmu:

- ochrana lesa - ochrana vod - ochrana přírody a krajiny - ochrana nerostných zdrojů - ochrana přírodních léčivých zdrojů - protipovodňová ochrana - ochrana půdního fondu

-> limity využití území Stavby budov ve volné krajině – pouze pro zemědělský, lesnický aj. účel

Formy plánování Ve volné krajině /extravilánu máme k dispozici mimo územní plánování, které je celoplošné, další formy plánování. Tyto dokumenty mají své úzce rezortní priority a přístupy. Postrádají vzájemné propojení a vztah k širším souvislostem při navrhování změn v krajině. Komplexní pozemkové úpravy navrhují uspořádání majetkoprávních vztahů a přístupu k zemědělským pozemkům a také umožňují tvorbu krajiny v rámci “plánu společných zařízení“. Hospodářská úprava lesů a lesní hospodářský plán určuje cíle a způsob hospodaření v lesích. Plán péče o zvláště chráněná území stanovuje zásady a opatření pro ochranu rostlin a živočichů, vzhled krajiny, ekologické limity osídlení, dopravy, turistiky a hospodaření. Dalším systémem plánování jsou Plány ochrany povodí. Revitalizace vodních toků zajišťují obnovu přirozeného a přírodě blízkého stavu vodních prvků. Program obnovy venkova řeší revitalizaci venkovského prostoru v souladu s principy ochrany přírody a krajiny. Krajinotvorné programy Ministerstva životního prostředí mají různé cíle jako je zakládání a obnova biotopů na zemědělské půdě, návrat rozptýlené zeleně do krajiny, podpora ekologické stability krajiny, zakládání biotopů pro klíčové druhy, zvýšení estetických kvalit krajiny, atd.

Problémy při plánování ve volné krajině : 1.chybí strategie (vize) sídla a srozumitelný plán jako podklad pro rozhodování 2.malá retenční kapacita území (povodně) 3.rozšiřování zástavby do volné krajiny a ničení zemědělského půdního fondu 4. zaniklé cesty (snížená prostupnost krajiny) 5. ztráta nebo zarůstání dominant krajiny (ztráta identity a čitelnosti) 6. ekonomické zájmy zemědělců podporované dotačním systémem, nikoliv dlouhodobým zájmem odpovědné péče o ornou půdu

dokumenty, který lze úspěšně využít při tvorbě zadání územního plánu:

1. Územní systém ekologické stability Cíl je společný : hájit v rámci zastavěného území (intravilánu) a nezastavěného území (extravilánu) plochy a koridory, které zajišťují ekologickou stabilitu území před zastavěním (jde tedy o ochranu stávajících prvků ÚSES). Druhý úkolem je zvýšit ekologickou hodnotu území vytvořením nových (navrhovaných) biocenter a biokoridorů, tam kde zatím nejsou, ale jejich tvorba je nezbytná z důvodu vytvoření propojeného systému.

2. Strategický plán obce Dle metodického doporučení Ministerstva životního prostředí z roku 2008 tento nepovinný dokument obsahuje: 1. vymezení hodnoty krajiny, specifikuje jejich stav, úlohu v systému krajiny a podmínky pro jejich kvalitativní změny; 2. vymezuje potenciál ohrožení hodnot krajiny předpokládanými vlivy klimatických změn 3. navrhuje cílový stav krajiny 4. navrhuje změny způsobu využívaní krajiny 5. odůvodňuje navrhované změny a specifikuje důsledky jejich neprovedení 6. navrhuje postupy, způsoby a pořadí realizace změn

Nástroje územního plánování:

PÚR:

konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, mezinárodních, nadregionálních a přeshraničních souvislostech, určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů a stanovuje republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území

ZÚR:

Priority pro zajištění udržitelného rozvojeZpřesněná vymezení rozvojových a specifických oblastí Cílové charakteristiky krajiny pro jednotlivé typy krajinyVeřejně prospěšné stavbyEtapizace

ÚP:

vymezení zastavěného území (tedy plochy, v nichž lze umísťovat, povolovat a realizovat stavby)urbanistická koncepce (zastavitelné plochy, přestavbové plochy, systém sídelní zeleně)koncepce uspořádání krajiny (ÚSES- územní systém ekologické stability, prostupnost krajiny, ochrana proti povodním)koncepce veřejné infrastruktury (dopravní, technické)podmínky využití ploch

RP:

Textová část:

Vymezení řešené plochy Vymezení pozemků (parcelace) a podmínky pro jejich využití Podmínky pro napojení staveb na veřejnou infrastrukturu Prostorové uspořádání staveb (uliční čáry a stavební čáry, podlažnost, výška, objem, tvar) Vymezení veřejně prospěšných staveb

Garfická část:

Hlavní výkres (hranice řešeného území, vymezení pozemků) Výkres veřejně prospěšných staveb

Navíc:

Barokní krajina 17-18. století, barokní stavba je v krajině centrem a tím se krajina stala čitelnou, viz Lednicko Valtický areál, spousta staveb i drobného charakteru, zlidšťují krajinu, umožňují lepší orientaci v ní a zároveň Lichtenštejnové vytvářejí i zásahy přírodního charakteru – vysázení lesa, dnes bychom nepoznali, že je umělý, Zelená hora u Ždáru nad Sázavou

-příjezdové cesty s alejemi k zámkům - poutní místa s kostely, kaplemi a křížovými cestami zvýrazněnými liniemi alejí - drobná sakrální architektura doplněná stromy - aleje k mlýnům, kovárnám, … - smírčí kříže, boží muka- cesty s alejemi propojily vesnice s krajinou

Jíčínsko a jeho komponovaná krajina za Valdštejna

18. století – Za vlády Marie Terezie začala vznikat síť císařských silnic (současné silnice I. třídy), z nichž mnohé vedou v původních trasách. Také byly podél silnic vysazovány ovocné stromy, které sloužily k orientaci, jako stín a k obživě vojáků. Ve středověku nebyla zeleň podél cest příliš podporována, byla považována za nebezpečnou, kvůli tomu, že se za stromy mohli schovávat lupiči.

19. století – výstavba železnice, liniová bariéra v krajině, velký zásah do krajiny, ovlivnilo život obyvatel, schopnost jejich přesunu, práce, přesun zboží atd.

První velká alej – čtyřřadá alej v Jičíně. První zákon o povinnosti sázení stromů podél nových cest a silnic je z doby panování habsburské císařovny Marie Terezie. Tehdy se na území Česka začaly budovat takzvané císařské silnice. Ty měly celostátní význam, a proto se doporučovalo sázet kolem nich především lípy, moruše, jeřáby, jasany, ořešáky a okrasné stromy. Za vlády Marie Terezie a Josefa II. také došlo k vydání nařízení, aby se podél méně významných cest, zejména na venkově, vysazovaly ovocné aleje. Kvůli tomu, aby se v jejich stínu šetřili koně, a také proto, aby se vojáci, vracející se z válečných tažení, měli čím nasytit. „Tehdy nebyly ovocné sady tak, jak je známe dnes. Aleje byly významným zdrojem ovoce k účelu konzumace. Právě v době válek se s tím hodně počítalo. Vojáci se prostě místo plenění živili ovocem,“ tvrdí Vysloužil. Aleje měly i význam jako orientační body v krajině. „Když v zimě napadl sníh, tak se lidé nemohli ztratit a aleje zlepšovaly i klimatické podmínky,“

Ekologická funkce ekotonů - ekoton jako specifický ekosystém, - ekoton jako refugium, - ekoton jako zdroj druhů kolonizujících jiné krajinné elementy, - ekoton jako koridor, - ekoton jako buffer (nárazník). - ekoton jako půdoochranný element, - ekoton jako hydrologický faktor, - ekoton jako mikroklimatický faktor, - ekoton jako zóna zprostředkování ekologické stability