bulletin 3ab 2014

Oddělení dřev ve studijním depozitáři nové archeologické základny – detašovaného pracovištěArcheologického ústavu AV ČR, Brno, v Mikulčicích. Jedním ze specifik archeologické lokalityMikulčice-Valy je v našem prostředí výjimečné zachování konstrukcí a artefaktů ze dřeva.Umožňuje aplikaci dendrochronologického datování a významně rozšiřuje možnosti studiavelkomoravské hmotné kultury. I kvůli dřevěným nálezům nabízí zdejší výzkum řešení otázekna jiných nalezištích Velké Moravy nedostupné. Archeologické pracoviště, jediné svého druhuv České republice, umožňuje soustředěnou interdisciplinární badatelskou práci v bezprostřednímkontaktu s evropsky proslulou archeologickou lokalitou a jejími prameny. Více na str. 2–4.

AKADEMIE VĚD ČRak

adem

ický

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

FOTO

:JAN

HLO

UŠEK

,ARC

HIV

AUTO

RA

FOTO

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

INFO

TO:A

RCHI

VKR

AJE

VYSO

ČINA

Předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš a hejtmanKraje Vysočina Jiří Běhounek (na snímku) podepsali

21. února 2014 Smlouvu o spolupráci mezi Krajem Vysočinaa Akademií věd České republiky.

Hejtman Vysočiny uvedl, že se pracoviště Akademie věda kraj zaměří na řešení úkolů sociálního, ekonomického,ekologického, přírodního a kulturního charakteru pro-střednictvím výzkumných projektů základního výzkumua jeho aplikací. Výsledky přispějí ke zvýšení kvality životav dané oblasti. Pracoviště AV ČR budou garanty odbornékvality projektů, kraj zaručí přínos konkrétních úkolů prodanou oblast. Pravidelně jedenkrát ročně se nad výstupyspolupráce sejdou představitelé AV ČR, kraje a dalšíchregionálních partnerů.

Kraj Vysočina připravil v současnosti dva projekty spo-lečně s Filosofickým ústavem a Ústavem teoretické a apli-kované mechaniky, které se budou realizovat v roce 2014.Obě instituce již spolupracují v rámci Rady pro inovaceKraje Vysočina nebo při činnosti znalostních platforemv oblasti vědy, výzkumu a inovací (v rámci Evropskéhoregionu Dunaj–Vltava).

Akademie věd má na území Kraje Vysočina dvě odbor-ná pracoviště – Centrum excelence Telč (projekt ÚTAM –podrobněji viz AB 11/2012; na snímku klimatická komoratamního aerodynamického tunelu, který nese jméno české-ho fyzika Čeňka Strouhala) a detašované pracoviště Ústavubiologie obratlovců AV ČR ve Studenci. �

lsd

Na detašovaném pracovišti Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci se v laboratořích a chovnýchzařízeních umístěných v malebném prostředí u náměšťských rybníků provádí především základní výzkumevoluční ekologie a biodiverzity. Mezinárodní tým zde tvoří zhruba 30 výzkumníků a studentů ze sedmi státůa tří kontinentů. V roce 2013 byla za podpory AV ČR dostavěna nová provozní budova (vlevo dole).

SPOLUPRÁCE S KRAJEM VYSOČINA

1 ab

o b s a h 3 / 2 0 1 4

V březnu na Národní k viděníVšemi pracovišti naší badatelské instituce již více než rok hýbe připravova-ná nová Strategie dalšího rozvoje Akademie věd ČR, která pochopitelně vy-volává u akademických pracovišť reakce v celé škále od akceptace po ne-gaci. Proto se k prodiskutování její další přípravné fáze sešli 19. března 2014ředitelé ústavů a představitelé rad pracovišť s vedením Akademie. Protožeje současně ve hře myšlenka, že by vnímání Akademie ze strany veřejnostimohla zlepšit a podpořit také nová grafická značka, byla vyhlášena soutěžna návrh inovované podoby loga Akademie, jejíž výsledky jsou k viděnív prvním patře hlavní budovy na Národní třídě. Podle vystavených prací ne-lze než konstatovat, že dosavadním pojetím grafického výrazu AV ČR, kterýpřed dvaceti lety pro nově vzniklou instituci vytvořil profesor Jan Solpera,„klasik“ českého grafického designu zařazený dokonce mezi nejvýznam-nější umělce a designéry 20. století, nasadil značně vysokou laťku. Zda seji podaří překonat, to se dozvíme do podzimu tohoto roku. Vyjádřit totiž ta-

kovou instituci, jakou je Akademie věd, jednoduchýmlogem, které by dokázalo evokovat široké rozpětíznalostí, vědy, ale také národní tradici, současně od-kazovalo na historické kořeny, kontinuitu a stabilituinstituce a zároveň zachovalo funkčnost grafickézkratky i při použití v cizojazyčné transkripci, to jevskutku úkol nelehký. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

ObálkaSpolupráce s Krajem Vysočina 2Svět pohanských Slovanů 3Fantazie mikrosvětů 3Setkání s Univerzitou Karlovou 4

Obsah, úvodníkV březnu na Národní k vidění 1

Téma měsíceNová archeologická základna v Mikulčicích 2

Zahraniční stykySpolupráce AV ČR s Mexikem 5

RozhovorPatent je investice – musí se o ni pečovat 8

Věda a výzkumHistorické krajiny obrazem a písmem 12Pražské setkání národnostních menšin 14

Informace z 13. zasedání Akademické rady AV ČR 15

OceněníČestné oborové medaile 16Medaile Jana Evangelisty Purkyně 17Ceny Wernera von Siemense 2013 18

Portréty z ArchivuMiloš Weingart (1890–1939) 19

VzděláváníEustory – také místa mají svoji paměť 20Na téma vzdělávání a popularizace vědy 21

PopularizaceStavebnice TOKAMAKU vyrazila do světa 23

Z BruseluNový předseda Evropské rady pro výzkum 24Organizační změny v Evropské komisi 24

RecenzeO léčbě nádorů (nejen) pro lékaře 25Nové knihy Ústavu dějin umění AV ČR 25

Knihy 26Academia v nových prostorách 27Slovník roku 2014 27

Resumé 28

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: huzvarova@ssc.cas.cz

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: adamkova@ssc.cas.cz;Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: svobodaludek@ssc.cas.cz;fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: kyselova@ssc.cas.cz;tajemnice redakce: Kateřina Kalistová, tel.: 221 403 513, e-mail: kalistovak@ssc.cas.czPřeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: vitkova@ssc.cas.cz

Redakční rada: předseda – prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.; členové – prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.,RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát, PhDr. Antonín Kostlán, CSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.,Ing. Karel Pacner, prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc., JUDr. Jiří Malý

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: serifa@volny.cz

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu abicko@ssc.cas.cz.Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.Články vycházejí rovněž v elektronické verzi na http://abicko.avcr.cz.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola.AB 3/2014 vychází 20. března 2014.

KRES

BA:Z

DENĚ

KHE

RMAN

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Písečná duna Trapíkov leží přibližnějeden kilometr od akropole velko-

moravského hradu a osídlena byla jižv pravěku a raném středověku. Situo-vání nové základny v okrajové zóněpamátkového areálu zaručuje, že mo-derní objekt nebude narušovat auten-ticitu jádrového území národní kulturnípamátky Slovanské hradiště v Mikulči-cích, současně však umožní pokračo-vat v intenzivním výzkumu této evrop-sky proslulé archeologické lokality.

Kvůli rozsáhlým výzkumům, které namikulčickém hradišti provádí od roku 1954brněnský Archeologický ústav, lze studo-vat nejen vývoj stavební podoby tohoto

Vstupní fasádaarcheologickézákladnys čestným dvorema dřevěnýmirizality.Okenice rizalitůa dřevěnéslunolamy v patřechrání interiéryproti ostrémujižnímu slunci.

Velkomoravskýkostel č. X

v Mikulčicích;stav po nové

památkové úpravě.Jedinečný soubor

sakrálníarchitektury

9. stoletípřispívá

k věhlasu Mikulčica tamnějšího

výzkumu v Evropě.

t é m a m ě s í c e

Detašované pracoviště Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v Mikulčicíchvzniklo současně se zahájením archeologického terénního výzkumu

na slovanském hradišti Mikulčice-Valy před šedesáti lety v r. 1954.Původní základnu na akropoli hradiště, označovanou též jako

mikulčická archeologická expedice, nahradila v roce 2013nová výzkumná základna v poloze Trapíkov.

ab 2

Studijní depozitářenového pracovištězajišťují badatelůmpřístupk nejrozsáhlejšímarcheologickýmnálezovýmsouborůmraného středověkuv rámci českýchzemí i blízkéhookolí.

ab3

významného raně středověkého mocenského centra,ale i sociální a ekonomickou strukturu celého sídel-ního komplexu. Archeologové získali nepřebernémnožství materiálu a poznatků, jež umožňují sestavo-vat světský i duchovní obraz Mikulčic a Velké Moravyv 9. století. Právě nová výzkumná základna v Mikul-čicích-Trapíkově má zúročit pramenné bohatství zís-kané v průběhu téměř šedesátiletého archeologic-kého výzkumu; nálezy z Mikulčic, jejich přirozenéhozázemí, ale i dalších lokalit Velké Moravy se zde bu-dou laboratorně ošetřovat, systematicky dokumen-tovat, ukládat ve studijních depozitářích a odborněvyhodnocovat. Archeologické prameny se tak zpří-stupní badatelům z ARÚB, ale i dalších domácíchi zahraničních pracovišť. Současně bude nové pra-coviště základnou pro pokračující terénní výzkumlokality.

Archeologický výzkum a jeho badatelská základnapředstavují jeden z fenoménů genia loci mikulčickéhohradiště. Jsou významným svědkem pozoruhodnéetapy objevů na moravských lokalitách 9. století v po-válečném období. Stávající mikulčický výzkum na tutotradici navazuje a chce ji dále rozvíjet v nových pod-mínkách, které zajišťuje moderní výzkumná základnana Trapíkově, jež vznikla ve spolupráci architektů

NOVÁ ARCHEOLOGICKÁ ZÁKLADNA V MIKULČICÍCH

a archeologů za velkorysé finanční pomoci Akademievěd ČR. Stavba byla realizována podle návrhu PetraPelčáka z brněnské architektonické kanceláře.

Nový objekt vytváří podmínky pro fundovaný inter-disciplinární archeologický výzkum Mikulčic, VelkéMoravy a středoevropského raného středověku. Zá-kladna nabízí vhodné prostředí pro práce spojenés moderním archeologickým výzkumem. Má být oázouklidu, soustředění a usilovné práce v bezprostřednímkontaktu s předmětem výzkumu (archeologickou lo-kalitou a dalšími prameny), místem setkávání archeo-logů, historiků a dalších odborníků ze střední Evropy.

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

K bezesporu podnětným patřila práce v oblastivýzkumu archaických druhů ryb s výskytem limi-

tovaným pouze na Střední Ameriku a Kubu (zejménakostlínů, kteří žijí na zemi 100–150 milionů let), u nichžstavba a organizace genomu nebyla dosud probádá-na moderními metodami. Zatímco mexická strana dis-ponuje stabilním chovem a neomezeným přístupemk těmto archaickým druhům, úkolem české stranybylo především přispět k zavedení moderních metodna partnerském pracovišti.

Řešením projektu Molekulárně-cytogenetická analý-za genomu jeseterů, veslonosů a kostlínů – žijícíchsvědků pradávných evolučních experimentů s geno-mem praobratlovců se v České republice zabývali věd-ci z Laboratoře genetiky ryb Ústavu živočišné fyziologiea genetiky AV ČR pod vedením dr. Radky Symonovéa v Mexiku pracovníci z Universidad Juarez Autónomade Tabasco v čele s dr. Leninem A. Rodríguezem.

V laboratoři genetiky ryb Ústavu živočisné fyziolo-gie a genetiky AV ČR se věnujeme mj. evoluci geno-mu archaických rybovitých obratlovců s využitím pří-stupů molekulární cytogenetiky a fluorescenčníchanalýz chromozomů. V této oblasti patří mezi námizkoumané druhy jeseteři a jejich poslední žijící příbuz-ný veslonos americký. Do evoluční blízkosti těchto rybještě náleží kostlíni a další poslední osamocený druh

5 ab

Radka Symonováa Zuzana Majtánováz Ústavu živočišnéfyziologiea genetiky AV ČRse studentyv Mexiku

I takové využitímají v Mexikupro nás vzácnía exotičtí kostlíni.

z a h r a n i č n í s t y k y

kaproun (Amia calva). Kostlíni, dříve reprezentovániškálou druhů s rozsáhlým areálem výskytu, jsou v sou-časné fauně zastoupeni ani ne deseti druhy, a to pouzena americkém kontinentu. Jeden druh kostlína, někdynazývaný tropický (Atractosteus tropicus), se vyskytujemj. v Mexiku, kde jej chovají v akvakultuře, podobně ja-ko se u nás chová třeba kapr. Pro náš výzkum tak Me-xiko představovalo ideální místo k odběru vzorků a k je-jich primárnímu zpracování. Kostlíny lze sice koupiti v Evropě v akvaristice, ale není možné u nich určit po-hlaví a je obtížné připravit z nich kvalitní chromozomo-vé preparáty, bez kterých se ve výzkumu neobejdeme.

Ve městě Villahermosa ve státě Tabasco na Uni-versidad Juarez Autónoma de Tabasco, na místě, kdese v prehispánském období rozkládal neprostupnýprales, močály plné krokodýlů a řeky plné kostlínů, senám podařilo najít mexické kolegy, kteří kostlíny vevelkém množství rutinně chovají a kteří se od náschtěli naučit metody molekulární cytogenetiky. Vznik-la tak ideální situace, kdy jsme získali téměř neome-zený přístup ke kostlínům a především možnost získatvzorky pro přípravu chromozomových preparátů a ná-sledné experimenty v laboratoři.

Atraktivita kostlínů spočívá mj. v tom, že jejich ge-nom a uspořádání chromozomů se považují za před-chůdce současných jeseterů. Archaičnost kostlínů

Po architektonické stránce je objekt základny stav-bou neobvyklou, a to hned z několika důvodů. Ne-

jenže jako typologický stavební druh vlastně neexistuje,z typologického hlediska je navíc stavbou složitou. Jetotiž současně pracovištěm intelektuálním i manuálním,dočasným bydlištěm i depozitářem nálezů, konferen-čním centrem i řídicím místem terénních výzkumů.

Do krajiny je stavba zapojena svým ustrojením a tva-rováním: výřezem vstupního čestného dvora směřujek průzoru v lesním porostu lemujícím silnici a skrze nějse otevírá do nivních luk se solitérními stromy charak-teristickými pro mikulčické podhradí. Na sever, do ro-vinaté krajiny luk a polí směrem k Mikulčicím, vyhlížízákladna pěti prosklenými dřevěnými rizality hlav-ních archeologických pracovišť. S krajinou, ale takés dávným světem Velké Moravy, ji pojí tradiční sta-vební materiály – kletovaná přírodní omítka a surovédřevo slunolamu a rizalitů.

Dvoupodlažní budova se třemi hřebeny shedovýchstřech je vnitřním a vstupním atriem organizována dotří křídel. Podobně jako se čtvrti města setkávají nahlavním náměstí, stýkají se jednotlivá křídla archeolo-gické základny v jejím veřejném prostoru, ve vstupníhale, která je také jednací místností i konferenčním sá-lem. V jedné čtvrti – křídle – se bydlí, v jiném pracuje,další křídlo je administrativně-správní. Tradiční přírodnímateriály spolu s lapidárním tvarováním hmoty určují

V březnu 2012 podepsala Akademie věd ČR novou dohodu s mexickou Národní radoupro vědu a technologie (Consejo Nacional de Ciencia y Technología – CONACYT)společně s prováděcím plánem, na jehož základě se začalo realizovat pět vědeckovýzkumnýchprojektů vědců AV ČR s jejich mexickými kolegy – podrobněji viz AB 4/2012.Jelikož šlo o dvouleté projekty a spolupráce skončila s koncem roku 2013,můžeme zhodnotit jejich výsledky.

SPOLUPRÁCE AV ČR S MEXIKEM

Otevření základnyv říjnu 2013.Zleva autor

architektonickéhoprojektu

Petr Pelčák,ředitel

Archeologickéhoústavu AV ČR,

Brno,Pavel Kouřil,

vedoucíarcheologického

pracovištěv Mikulčicích

Lumír Poláček,předseda

Akademie věd ČRJiří Drahoš,

proděkanFilozofické fakulty

MU BrnoTomáš Knoza náměstek

hejtmanaJihomoravského

krajeRoman Celý.

charakter stavby, jako místak soustředěné práci v metafy-zickém prostředí lužní krajiny.

Na rozdíl od rozptýlené zá-stavby staré základny má novépracoviště podobu monolitu;tvoří jej jediná budova zahrnují-cí všechny funkce potřebné proarcheologické pracoviště po-dobného charakteru. Základemje badatelská část s pracovna-mi archeologů a laboratořemi –

konzervátorsko-restaurátorskými i analytickými. Jakopřípravna pro badatelskou část a současně mezistu-peň mezi terénním výzkumem a laboratorním zpraco-váním slouží tzv. mokrá laboratoř, v níž se umývají a su-ší movité nálezy a kde se plaví a jinak připravujíbotanické a další přírodovědné vzorky. Je zde rovněžmožné pod mikroskopem rozebírat celé archeologic-ké objekty vyzvednuté in situ v terénu. Součástí ba-datelského provozu základny jsou prostory knihovny,archivu a dokumentace.

Druhou funkční část základny tvoří studijní depozi-táře – prosté i klimatizované. Zde jsou uloženy movi-té nálezy z výzkumu mikulčického hradiště a dalšíchvybraných raně středověkých lokalit, aby byly k dispo-zici badatelům a dalším zájemcům. Na depozitáře na-vazuje studovna k rozkládání nálezového materiálu,variabilně přestavitelná v seminární místnost. Třetífunkční část představuje administrativní zázemí pra-coviště a čtvrtou ubytovací křídlo s byty personálua správce budovy i ubytovnou hostů a sezonních pra-covníků. Všechny čtyři provozní jednotky komunikač-ně propojuje multifunkční hala, která vedle reprezen-tativní funkce nabízí prostor pro pořádání porada vědeckých konferencí i kulturních akcí.

Nová archeologická základna v Mikulčicích-Trapíko-vě byla oficiálně otevřena 10. října 2013. Šedesát

let po příchodu archeologů na lokalitu a šest let po tra-gickém požáru původního archeologického pracoviš-tě se tak mikulčický výzkum dočkal nové, důstojnéa funkční základny. Nyní – po dovybavení laboratořía přestěhování depozitářů – se postupně uvádí doplného provozu. Nezbývá než doufat, že se do nového,formálně dokonalého objektu podaří přenést neopako-vatelnou atmosféru staré výzkumné základny a že prá-ce v nových podmínkách bude znamenat významnýpřínos pro výzkum raného středověku nejen u nás, alei ve střední Evropě. �

LUMÍR POLÁČEK,Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.

FOTO

:ARC

HIV

RADK

YSY

MO

NOVÉ

FOTO

:RAD

KASY

MO

NOVÁ

,ARC

HIV

AUTO

RKY

t é m a m ě s í c eMultifunkční hala představuje „veřejný“ prostor,

jenž spojuje všechny provozní části nové základny,a současně plní úlohu konferenčního sálu.

Prostoru dominují až pět metrů vysoké kůlyz výzkumu ostrovního hradu 9. století v Mikulčicích.

Galaxie Antény:ukázka setkání

dvou spirálníchgalaxií, při kterém

se tvoří hmotnéhvězdokupy.

Omega Centauri:velmi hmotná

kulováhvězdokupa

obsahuje několikhvězdných

generací.

Model tepelněnestabilní oblasti

v centru velmihmotné hvězdokupy

nabízí vysvětlenípro nová

pozorování,která objevilave hmotných

kulovýchhvězdokupách

naší Galaxiepřítomnost

více hvězdnýchgenerací.

z a h r a n i č n í s t y k y

nám tudíž do určité míry umožňuje nahlédnout dogenomu, který před stovkami milionů let dal pravdě-podobně vzniknout jeseterům tím způsobem, žeprodělal duplikaci celého genomu. Tento redun-dantní genetický materiál prajeseterům umožnil dal-ší vývoj a vznik pozoruhodných evolučních novinek.Možnost porovnat genomy jeseterů a kostlínů naúrovni chromozomů byla pro nás důležitým chybějí-cím článkem v dlouhodobém snažení – výsledky zú-ročíme ve srovnávací studii genomu bazálních liniíobratlovců. Dalším výstupem bude specializovanácytogenetická studie, v níž jsme dospěli k překvapi-vým výsledkům v souvislosti s kompartmentalizacígenomu kostlínů. Zjistili jsme pro studenokrevnéobratlovce netypické uspořádání na geny bohatýcha chudých oblastí DNA na chromozomech kostlínů.Evoluční význam této zvláštnosti si do budoucnazaslouží naši další pozornost, a ačkoli původně ne-plánován, stane se tématem, kterému se budemevěnovat.

Tradiční oblast spolupráce AV ČR a Mexika před-stavuje astrofyzika, která v obou zemích dlouho-

době dosahuje světových výsledků. Tématem projek-tu Astronomického ústavu AV ČR a Instituto Nacionalde Astrofísica Optica y Electrónica byla tvorba hvězd,která se v raných fázích vývoje vesmíru uskutečňova-la mnohem intenzivněji než v současnosti. Vedoucímřešitelem na české straně byl prof. Jan Palouš, namexické dr. Guillermo Tenorio-Tagle.

Jedním ze způsobů, jak vznikají hvězdy, je stlačová-ní rozptýlené mezihvězdné hmoty při vzájemných se-tkáních galaxií. V průběhu takového setkání docházíke srážkám mezi molekulárními oblaky, které odstartují

mexického partnera byl „řehtačkový“ potenciál reali-zován systémem dvojic optických pastí pravidelněrozmístěných v rovině. Při vhodném rozložení optic-kých pastí, velikosti částic a frekvenci cyklického po-hybu se dosáhlo experimentálního potvrzení tohotojevu. Jelikož analyzované částice mají velikost srov-natelnou s mnoha buňkami či jednobuněčnými orga-nismy (například červenými krvinkami, některýmiřasami či kvasinkami), nabízí se využití k cílené do-pravě živých buněk. Závislost pohybu na velikostičástic umožňuje bezkontaktní třídění maloobjemovýchvzorků mikroobjektů. �

DANUŠE PAZOURKOVÁ,Kancelář Akademie věd ČR,

RADKA SYMONOVÁ,Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i.,

JAN PALOUŠ,Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.,

PETR JÁKL,Ústav přístrojové techniky AV ČR, v. v. i.

Dvourozměrný„řehtačkový“systém,ve kterémse částiceo průměrupěti mikrometrůtransportujíve směru kolmémna cyklickýpohyb vzorku.Trajektoriepohybujednotlivýchčástic jsoubarevně odlišené.V pravémhorním rohuje geometrickákonfiguracezdvojeného poleoptických pastí,které tvoříasymetrickýpotenciál.

Petr Jáklz Ústavupřístrojovétechniky AV ČRu experimentálníaparaturyv Institutode Física UNAM

ab7

bouřlivou tvorbu hvězd, kdy se v malém prostoruo průměru pouhých několika parseků zrodí běhemméně než milionu let okolo jednoho milionu hvězd.Důsledkem této prudké tvorby hvězd jsou gravitačněvázané hvězdné skupiny, hvězdokupy, jejichž mladéa hmotné hvězdy intenzivně září a vydávají silnýhvězdný vítr, a ovlivňují tak mezihvězdné prostředí.V případě hvězdokup menších hmotností horký vítropouští jejich prostor a vane často velmi daleko dookolního mezihvězdného prostoru. Se vzrůstajícíhmotností hvězdokupy roste i hustota hvězdného vě-tru, vzrůstá význam ztráty energie zářením a vítrpostupně chladne. Pokud je hmotnost mladé hvězdo-kupy dostatečná, vytváří se v centrálních oblastechhvězdokupy tepelně nestabilní oblast, kde vznikajíchladné obláčky. Ty se později mohou stát místy vzni-ku další generace hvězd, která je vytvořena z mezi-hvězdné hmoty obohacené o těžké prvky vyproduko-vané během atomových reakcí ve hvězdách prvnígenerace.

Náš model, jenž pomocí hydrodynamických vý-počtů stanovuje kritickou hmotnost hvězdokupy,nad níž vzniká druhá generace hvězd, je alternati-vou k modelu pomalých hvězdných větrů vanoucíchod rychle rotujících hmotných hvězd navrženémuskupinou ženevských astronomů. Představy o te-pelné nestabilitě hustých hvězdných větrů se rozví-její ve spolupráci ASÚ a Instituto Nacional de Astro-física Optica y Electrónica v projektu Bouřlivá tvorbahvězd, který získal podporu AV ČR a CONACYT.Nový model tepelně nestabilních větrů hmotnýchhvězdokup jsme popsali společně se spolupracov-níky z Mexika ve čtyřech článcích publikovanýchv prestižním časopise The Astrophysical Journalv letech 2012 a 2013.

Na třetím z pěti realizovaných projektů spolupracujítýmy prof. Pavla Zemánka z Ústavu přístrojové

techniky AV ČR a prof. Karen Volke-Sepúlveda z In-stituto de Física na Universidad Nacional Autónomade México v Mexico City. Zkušenosti obou týmů sekomplementárně doplňují – mexický partner má zku-šenosti s usměrňováním stochastického (nahodilého)pohybu v tzv. „řehtačkových“ potenciálech, českýs realizací prostorově tvarovaných potenciálů prodielektrické mikročástice s využitím laserovýchsvazků. „Řehtačkový“ potenciál je populárnější ná-zev pro asymetrický potenciálový profil, často pro-měnný v čase, který ve spojení se stochastickým po-hybem částice dokáže její nahodilý pohyb usměrniturčitým směrem.

Společné úsilí se zaměřilo na teoretický popisa experimentální realizaci takového dvourozměrného„řehtačkového“ systému, který by cyklickým pohybemv jedné ose usměrnil stochastický pohyb vodní sus-penze mikročástic ve směru kolmém. V laboratořích

OBĚ

FOTA

:ARC

HIV

ESO

FOTO

:ARC

HIV

ÚPT

AVČR

ZDRO

J:AS

ÚAV

ČR

ZDRO

J:ÚP

TAV

ČR

Pokud vím, ústavu se úspěšně daříudržovat tradici aplikačních výstupů a jeobchodně zdatný, ačkoli to mediálně ne-zaznívá tak hlasitě.

Ano, máme příjmy z licencí, ale v součas-nosti už nejsou tak významné, jako bylyv době, kdy je přinášely kontaktní čočky,a rozhodně se nedají srovnat s přínosemÚstavu organické chemie a biochemie. Onoani nelze jednoduše srovnávat, jsou to singularity. Nepovede sekaždý rok, aby se po letech základního výzkumu dostaly některélátky na trh a trefily se zrovna do takového farmaceutického seg-mentu, ve kterém se točí miliardy dolarů ročně.

Přestože v rámci Akademie věd patří ÚMCH k větším ústavům,i tak je pořád příliš malý na to, aby měl vlastní obchodní oddělení,které se zabývá transferem technologií. Každý by si asi měl vnitřněujasnit, že jedna věc je věda a bádání a druhá je nakládání s dušev-ním vlastnictvím, čili s majetkem. Nakládání s majetkem znamenábyznys, a když se k němu nebude takto přistupovat, patentovápřihláška nebo i udělený patent zůstane pouze bezcennou čárkouv kafemlejnku. Tak to ale fungovat nemůže, byznys se nedá dělatjenom jako. Snažím se vést vědce k tomu, aby si uvědomili, odkudaž kam vede jejich role a kde už začíná byznys. Vynález jistě mů-že být výsledkem základního výzkumu, avšak patent již předsta-vuje investici, a proto je třeba pečlivě posuzovat, jaká je šance, žese investice vrátí, a také se o návratnost postarat. Aby se mohlbyznys dělat úspěšně, musí mít určitou kapacitu rozvoje. I mini-mální personální obsazení oddělení, ať už více obchodně nebopatentově zaměřeného, vyžaduje náklady, které v delší perspekti-vě musí zaplatit příliv obchodních případů.

Ačkoli je Akademie dostatečně velká instituce, všechny dosa-vadní pokusy mít společný „technology transfer office“ pro celouAkademii zatím selhaly. Ústavy jsou jako samostatné právnické

r o z h o v o r

Představte si holé pláně, z nichž vystupuje ve své době naprosto jedinečnáželezobetonová stavba opláštěná zelenavými skleněnými tabulemi.

Končí šedesátá léta a právě impozantní dojem Wichterlova a Pragerovaarchitektonického novokřtěnce inspirovaného v zámoří spolu se zájmemo chemii vábí jako mocné magnety studenta Přírodovědecké fakulty UK

Františka Rypáčka, aby z petřínských kolejí spěchal přes Tomanovu loukuaž na Petřiny do Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, který tehdy řídil

Otto Wichterle. To ještě zdaleka netušil, že se o mnoho let později staneředitelem tohoto pracoviště Akademie věd ČR on sám a že se také

mj. zasadí o vznik „wichterlovských“ center, která mají úspěšnýakademický ústav ještě více propojit s praxí.

ab 8

Pane řediteli, loni jsme si připomínali sté výročí osobnostiprofesora Otto Wichterleho, jehož odkaz váš ústav stále nese.Jak vnímáte tuto tradici?

Nastoupil jsem v r. 1971, kdy už Otto Wichterle ředitelem nebyl,ovšem v ústavu byl stále přítomen, a to nejen jako osoba, ale zejmé-na svým duchem. Pokud někdo pronesl, že pan profesor říkal to čiono, vždycky myslel jenom toho jediného profesora, jediného člo-věka. A tento respekt vydržel ještě dlouhou dobu.

Na wichterlovskou tradici je možné pohlížet z hlediska technické-ho, čili z hlediska studovaných materiálů a technických problémů.I když tradiční oblasti a materiály trvají, některé z nich existují takdlouho, že se už mezitím vymýšlejí nové věci a tradice vysychá. Ji-ný pohled je z hlediska přenosu inspirace. Myslím si, že ovlivnění li-dí bylo tak silné, že pomohlo ústavu v relativně dobré kondici přežítléta normalizace a přetrvalo až do dneška. Wichterle patřil k zaklá-dajícím osobnostem polymerní vědy ve světě a již od samého po-čátku se v ústavu bralo za samozřejmost, že srovnání se světemje pro nás jediným měřítkem. Z doby jeho působení má ústav rov-něž velmi silnou tradici patentování a realizací, a to nejen v rámciAkademie, ale koneckonců i ve statistikách Patentového úřadu.Jsem přesvědčen, že je to do značné míry díky skutečnosti, že setyto záležitosti vždy dělaly na profesionální úrovni. Ústav mělhned od svého vzniku na konci 50. let minulého století vlastnípatentové oddělení, v němž se asi tři čtyři lidé starali o ústavní pa-tenty. Na přelomu 50.–60. let jsme v něm dělali obdobné proce-dury, jaké dnes vyžaduje Evropská unie, když se realizuje projektz evropských fondů. Už tehdy existovaly ústavní směrnice pro za-cházení s duševním vlastnictvím, měli jsme mechanismy, které ur-čovaly postup, když se něco nového udělá, co s výsledkem dál,komu ho nahlásit, jak zapsat do deníku, než se ho ujme někdoz patentového oddělení a zpracuje. I dnes máme samostatný pa-tentový referát, i když vlastní patentová přihláška se musí podatprostřednictvím patentového zástupce.

Musí se podat nová přihláška, protože český patentový zákonnezná rozšíření existujícího patentu o nové dodatky. Je to prostěnový vynálezecký krok.

Když skončí platnost patentu, například po 20 letech, nezačneautomaticky platit nový. Musí vzniknout skutečně něco nového, pro-tože bez ohledu na to, že už patent zanikl, zůstává součástí stavutechniky a stejná věc se již nedá znovu patentovat. Při podání pa-tentu, než se zveřejní přihláška, je do určité doby možné věc upra-vovat, stahovat některé nároky nebo jinak formulovat. Jakmile jepřihláška zveřejněná, což ještě neznamená, že je patent udělen –a někdy to trvá léta – platí jen to, co je v přihlášce uvedeno.

Když v akademických institucích vznikne vynález, je to zaměst-nanecký vynález a podle zákona má zaměstnavatel nárok být jehovlastníkem. Tím na sebe přebírá i závazek uhradit náklady na paten-tování a postarat se o realizaci. Zejména v zahraničí jdou náklady napatentové přihlášky do statisíců a ústav se musí rozhodnout, do če-ho investovat a do čeho ne. Proto je patent investicí. Pokud buderozhodovat nějaká komise a bude rozdávat veřejné peníze, dá sepatentovat všechno. Až peníze dojdou, přestane se patentovat,

ab9

osoby vlastníky duševního vlastnictví, a pokud mají brát transfertechnologií vážně, záleží jen na nich, co udělají. Reputace tako-vého společného „officu“ by musela být založena na opravdu dob-ré pověsti a úspěšnosti, aby mu ústavy své případy dobrovolněsvěřovaly. A to je dlouhodobá záležitost.

Tyto záležitosti jsme probírali na jedné misi v Izraeli – každátamní univerzita má svou firmu, která pro ni zajišťuje technologytransfer a dělá to jako byznys. I jejich zkušenost potvrzuje, že setakový office 10–15 let vyvíjí a musí se po tu dobu podporovat, po-kud má sloužit jako univerzitní středisko. Teprve pak je možnéočekávat, že se postaví na vlastní nohy. Podobný systém fungujenapříklad v Cambridge a i tam si vyžádal aspoň 10 let rozjezdu.

Zastarávají patenty? Za všechny laiky by mě zajímalo, jak tofunguje, když se na věci pracuje dál? A jak je patentování drahé?

Něco už jednou „zapatentované“ se nedá znovu patentovat a roz-šířit. Když na konkrétním výsledku pracujete dál, procházíte dalšímvývojem, dosáhnete určitého výsledku a vznikne něco nového, conelze odvodit z předchozích znalostí, můžete znovu patentovat.

RNDr. František Rypáček, CSc., vystudoval biofyziku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kandidaturu dělal v oborumakromolekulární chemie v ÚMCH ČSAV, kterému zůstal od roku 1978 věrný až dosud. Vedl zde oddělení bioanalogickýcha speciálních polymerů, než nastoupil v roce 2007 do funkce ředitele. V letech 2001–2005 se věnoval vědní politicejako člen Akademické rady AV ČR.

MARINA HUŽVÁROVÁ

PATENT JE INVESTICE– musí se o ni pečovat

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

výzkum. Ale něco skutečně nového, co zásadně posune vývoj, sebez základního výzkumu neobejde. A smysluplný patent je vždyvýsledkem základního výzkumu.

Mimochodem, mluvili jsme o zkušenostech z Izraele – přiznámse, že na mne Izraelci udělali velký dojem. Vybavuji si jednání s vice-prezidentem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který měl na staros-ti technology transfer. Během svého vystoupení neopomněl něko-likrát zdůraznit, že nikdo ze zaměstnanců univerzity není přijatproto, aby dělal aplikovaný výzkum. Přitom Hebrejská univerzitarealizuje ze svých licencí příjmy vyšší než proslulý Massachusett-ský technologický institut – v přepočtu na roční obrat.

Stále častěji se objevuje názor, že patenty jsou anachronismus,že drží poznatky pro určitou skupinu a že tento systém brání po-kroku. Nastává nový trend považující patent za veřejný majetek.

To je další nesmyl. Patent v moderním pojetí vznikl v USAv 19. století a znamená, že ten, kdo má na něco patent, má po ur-čitou dobu výlučné právo vyrábět a prodávat určitý výrobek. Tatovýhoda je na druhé straně vyvážena podmínkou, že udělením pa-tentu se dané řešení zveřejní. Lidi si při své kritice neuvědomují,že každý patent je zveřejněn – to je cena za to, že má jeho držitelurčitou dobu právo výlučně s ním nakládat. Všichni ostatní všaksoučasně mají jeho řešení k dispozici a mají možnost pracovat nařešení novém, vylepšit ho a podat si svůj patent o stupeň lepší.Právě tento systém ve skutečnosti pohání technologický pokrok.

Řada firem ovšem dnes nepatentuje, dělá si jen pro sebe; výho-dou pak je, když se jí podaří vymyslet něco, co lze utajit a nepoznáse, jak je co uděláno, drží si to v tajnosti. Řada velkých firem má do-kumenty na způsob patentů založené v šuplíku, nezveřejní je ani ne-patentuje, protože třeba nemá peníze, aby výsledky dotáhla na trh,a kdyby je zveřejnila patentováním, stanou se veřejným majetkem.

Váš ústav pracuje na mnoha medicínsky využitelných lát-kách, ovšem toto odvětví je snad dražší než kosmický výzkum.

Jsou věci, na kterých se dlouhodobě pracuje a u nichž lze mluvito potenciálu někdy v budoucnosti. Ale pak je realizace. Není až ta-kový problém udělat patent a může to být nová i užitečná věc, alespeciálně ve farmacii a medicíně je jeho další osud často určen spí-še jinými faktory. Jde o byznys a určité vynálezy se nerealizují napří-klad proto, že má firma momentálně na trhu něcojiného, co pořád ještě přináší zisk. Máme řadu far-maceutických aktivit, patentované nosiče léčivs prokazatelně dobrými výsledky. Jenže dovedenítakové látky na trh je otázka minimálně osmi, spí-še 10 let a pro farmaceutickou firmu představujeinvestici na hranici miliardy dolarů. Na to nemá žá-dná česká firma peníze, to se dá realizovat jenoms několika velkými firmami. Na počátku těch 10 let,tj. v okamžiku, kdy je podán patent a kdy zdánlivěkončí role základního výzkumu, je pravděpodob-nost skutečného uvedení léku na trh, a tedy i fi-nančního zisku, asi 1 : 10 000. Sice se s každounásledující fází dalšího výzkumu a testování prav-děpodobnost zvyšuje dejme tomu o řád, ale v prů-běhu oněch 10 let musí firma tu miliardu dolarů in-vestovat. A protože patent platí jen 20 let, má firmapoměrně krátkou dobu na to, aby se jí vrátila in-vestice a ještě zaplatilo vše ostatní, co je nevratné.

r o z h o v o r

ab 10

byť by to bylo cokoli. V tom spočívá slabina přístupu postavenéhona veřejné správě a podpoře patentování nebo hodnocení vý-zkumných institucí podle počtu patentů.

Mluvíme-li o patentu jako o investici do budoucích příležitostí, vý-daje na vlastní patentování tvoří jen část nákladů, často tu menší.Podáním patentové přihlášky nebo i udělením patentu příběh nekon-čí, naopak je to teprve začátek, pokud nechceme patentovat jen prozáznam do RIV. Zpravidla je nutné vést další výzkum, který řešeníposune do podoby přesvědčivější pro potenciálního zájemce o licen-ci. To vyžaduje jak další náklady, tak především pracovní kapacituvědců. Takový tým pak nemůže třeba i několik let publikovat a vědectudíž ohrožuje nejen svoji osobní kariéru, ale snižuje své šance uspětv soutěži o grant. V situaci, kdy institucionální prostředky nestačí napokrytí základního provozu a v laboratoři musí být každá kádinka,každý gram chemikálie či lahev běžného rozpouštědla pořízenyz nějakého grantu, tedy z účelových prostředků, stojíme před téměřneřešitelným problémem. Je paradox, že tlaky na snížení podílu insti-tucionálního financování pocházejí ze stejných kruhů průmyslovélobby, které se současně ohánějí potřebou podpory aplikovaného vý-zkumu. Neuvědomují si, že těmito diletantskými názory zcela deci-mují schopnost ústavů nějaký faktický transfer technologií realizovat.

Věční útočníci na Akademii opakovaně vyčítají málo výstupůdo praxe, ovšem zcela ignorují chemiky, kteří měli odjakživaúzké vazby s praxí…

Chemie všeobecně je poměrně aplikovaná věda, nepopisujepouze existující skutečnost, ale vytváří nové látky. Spíš záleží natom, co praktického je z ní vidět. Nové chemické látky se pro laic-kou veřejnost, a sem lze zahrnout i média a politiky, stanou vidi-telnými teprve, když jsou použity v navazujících oborech – třebav medicíně nebo elektronice. Ne vždy pak veřejnost vnímá, že pů-vod tohoto užitku je právě v nové látce či materiálu.

Myslím si, že praktických výstupů oproti dřívějšku neubylo, aleje třeba rozlišovat, co ony výstupy jsou. Do 90. let se přihlašovalystovky patentů. Patent se přihlásil, patřil státu, udělala se jakásipofidérní čárka, za niž se sice tehdy nerozdávaly žádné peníze,ale čárka se počítala. Zásluhy, které nic nestály, neměly žádnouváhu, vždyť asi od roku 1957 dokonce ani patenty nebyly, vydá-vala se pouze autorská osvědčení.

Patentový úřad, nyní Úřad průmyslového vlastnictví, dodnes evi-duje patenty snad už od roku 1890. V určitých dobách jím byl paten-tový spis, pak již zmíněné osvědčení o autorství, i když v současnostiuž všechny zanikly a nic z nich nevyplývá. Od roku 1992 mámezase patenty. Profesor Wichterle bude mít 180 až 200 záznamů.

Na rozdíl od vysokých škol, které za patenty dostávají body,tedy vlastně přenesené peníze, jež se pak interně rozdělují,v Akademii věd tento systém nefunguje.

Akademie si zachovala zdravý rozum a rozděluje finance meziústavy na základě jejich hodnocení. Počet patentů není v žádnémpřípadě přímo úměrný kvalitě ústavu ani kvalitě toho kterého vyná-lezce. Patentů je možné nadělat spoustu a téměř nic to neznamená.

Jak vnímáte neustálé výpady proti základnímu výzkumuv ústavu s tak dlouhou a historicky nepřerušenou úzkou spolu-prací s praxí?

Je iluze, když někdo proklamuje, že se dá dělat dobrý aplikovanývýzkum, neboli něco zásadního vymyslet, a přitom vyloučit základní

třeba výjimečnou pevnost jako technické materiály, nebo protože vy-volávají specifické interakce v kontaktu s živou tkání. A to už zachá-zíme na jedné straně do techniky, nebo na druhé straně do biologiea medicíny. Takhle také O. Wichterle ústav vybudoval – jako inter-disciplinární pracoviště, kde se specialisté různých oborů mohousejít u řešení společného problému. Od organické syntézy mono-merů v horních poschodích budovy, přes různé techniky polymeri-zací o něco níže, pár pater dolů k fyzikální chemii a fyzice a ko-nečně i k technikám zpracování a testování materiálů v suterénu.To vše pod jednou střechou. Vždy bylo – a zůstává dodnes – vel-kou devizou ústavu, že mohl fungovat jako logický celek. Naprostávětšina našich publikací je také výsledkem spolupráce mezi týmyrůzných profesí.

Současný stav v grantovém financování, které nemá daleko od lo-terie, vyvíjí na jednotlivé týmy velký tlak. Bez grantu nemá tým z če-ho vařit, z čeho udržovat přístroje, nemůže prezentovat na konfe-rencích – nemůže tedy trvale existovat. To sice do určité mírystimuluje k vyšší aktivitě, ale současně to vede ke snaze získávatprostředky všude, kde se dá, často bez ohledu na ucelený širší kon-cept. Neblahým důsledkem je tříštění sil do mnoha různých drob-ných projektů, v kterých sice tým uplatní svou odbornost, ale bohu-žel někdy v problému, který nijak nesouvisí s ostatními, třebai perspektivnějšími tématy ústavu. Tomuto spontánnímu tříštění sil sesnažíme aktivně bránit organizováním jednotlivých týmů do vnitřníchmezioborových center zaměřených na určitý, pro ústav – a věřím, žei pro budoucnost polymerní vědy – významný vědecký program. Ta-to centra formulují určitý širší koherentní směr výzkumu na sebe na-vazujících týmů, který pak selektivně podpoříme soustředěním in-vestic do podstatného vylepšení přístrojového vybavení danéhoprogramu. S využitím prostředků z operačního programu Praha –konkurenceschopnost a našich peněz jsme vytvořili Centrum poly-merních materiálů a technologií, Centrum biomedicinálních poly-merů a v současnosti budujeme Centrum polymerních senzorů.Poslední je zaměřené na zkoumání jevů, ke kterým dochází na roz-hraní mezi materiálem a prostředím nebo mezi různými materiály čifázemi materiálu. Vlastnosti fázových rozhraní nebo povrchů častourčují vlastnosti celku, i když atomy a molekuly povrchu se na hmo-tě celku podílejí jen nepatrným zlomkem. Polymery pro senzorickéaplikace jsou toho viditelným příkladem. Naše „wichterlovská“centra nejsou jen záminkou pro zakoupení nákladného přístroje,ale vytvářejí novou strukturu v ústavu, která zakládá společný zá-jem více týmů, dává je znovu dohromady a usměrňuje jejich ka-pacity na problémy podstatné pro budoucnost ústavu.

A jak se „wichterlovská“ centra snoubí s tradicí patentování?Pokud se dokážeme soustředit na to podstatné, tedy na sku-

tečné výsledky a nenecháme se rozptylovat počítáním bodů v ka-femlejnku, nepochybuji o tom, že na takových výsledcích budemožné založit i nové patenty.

Každá větvička bronzového stromu před Ústavem makro-molekulární chemie nese číslo. Jsou to čísla patentů OttoWichterleho. O to, aby tato tradice nevymřela, se starají zdejšívědci a vedení ústavu. Ředitel František Rypáček vzpomíná:„Tady na konci světa, kde na konečné tramvaje ještě nebylyžádné stromy, mne okouzlila obrovská přízračná budova. Při-pomínala mi Atomium, které bylo v 58. roce také tak kosmickéa nepozemské, a říkal jsem si, tady bych chtěl pracovat.“ �

ab11

V podstatně nižších řádech se pohybuje váš patent na eko-logickou recyklaci polyuretanových odpadů, přesto však jepro praxi drahý. Proč?

I naše skvělé polymerní materiály jednou přestanou sloužita musí se zlikvidovat, protože je není možné vyvézt na skládku.Recyklace řeší jejich přeměnění na výchozí surovinu, z které jemožné opět vyrobit užitečný materiál. Ten proces něco stojí. Za-platit se musí vytrhání pěny ze sedaček autovraků, vytřídění a na-konec vlastní chemická přeměna. Jedině když bude surovina za-darmo, to znamená, že bude likvidace odpadu zpoplatněna, seproces se zápornou cenou vstupní suroviny vyplatí.

Jak dlouho potrvá, než se odpad se zápornou hodnotoustane cennou surovinou?

Samozřejmě hodně záleží na legislativě. Všechny velké chemickékoncerny a výrobci plastů, s nimiž jsme spolupracovali v minulostinebo spolupracujeme, mají vývojový program na biodegradovatelnéplasty. Většina je poháněna právě ekologickým zájmem a programyzpravidla slouží k tomu, aby se firma mohla ukázat před veřejností,že se o ekologii stará. Žádná však zatím nespěchá do fáze, že bydražším produktem skutečně nahradila zavedený a levnější komo-ditní plast… Ovšem, každá chce být připravena na dobu, až cenalikvidace odpadních plastů vyrovná rozdíly ve výrobních nákladech.Pak nastanou příznivější podmínky i pro recyklační technologie.

Akademický bulletin přinesl na konci ledna zprávu o otevře-ní již druhého (ze tří plánovaných) „wichterlovského“ centrav ústavu. Jak se v tomto případě projevuje tradice osobnostizakladatele vašeho ústavu?

Označením „wichterlovská“ centra se hlásíme k původní myšlen-ce, s níž byl ústav založen. Makromolekulární chemie, nebo řečenoobecněji – věda o polymerech (polymer science), je již ve své pod-statě mezioborová disciplína. K získání výsledku nikdy nestačí jenpolymer uvařit – rozuměj syntetizovat, je nutné pak ještě prokázat,že je to skutečně polymer – tedy látka složená z makromolekul, jakjsou ty makromolekuly velké, jsou-li natažené, sbalené či zapletené,apod. K tomu je potřeba pořádný kus fyziky. Navíc, zajímavými se tymolekuly stanou teprve tehdy, když mají nějaké zajímavé vlastnosti –

vyplývá z následujícího souhrnu, který současněnaznačuje i šíři oboru a odráží též pestrý profesnízáběr účastníků – od historiků, geografů a karto-grafů přes archeology až po historiky umění a lite-rární historiky, stejně jako odborníky z oblasti pa-mátkové péče anebo ekologie. Ti všichni se nakonferencích průběžně dostávají ke slovu ať ve for-mě (zpravidla vyžádaných) referátů anebo v návaz-ných diskusích.

Pohled do plénaX. historicko-

geografickékonference

Historické krajinyobrazem a písmem

v ě d a a v ý z k u m

HISTORICKÉ KRAJINY OBRA ZEM a PÍSMEMVýzkumné centrum historické geografie– Historical Geography Research Centre

(grantový projekt excelenceGA ČR P410/12/G113, jehož řešiteli

jsou Historický ústav AV ČRa Katedra sociální geografie

a regionálního rozvoje Přírodovědeckéfakulty UK) uspořádalo 29. ledna 2014

již desátou historickogeografickoukonferenci, tentokráte na téma

Historické krajiny obrazem a písmem.Jednání rozdělené do čtyř bloků

se jako v posledních letechtradičně konalo v prostorách

Přírodovědecké fakulty UK.

ab 12

Historickogeografické konference – s roční perio-dicitou pořádané od roku 2005 – se profilují

jako interdisciplinární setkání odborníků mnohavědních oborů, studentů i zájemců z řad veřejnosti;základní tematický rámec jednání bývá pro každoukonferenci vymezen. V retrospektivním pohledu takpřehled dosavadních titulů ve zkratce naznačujehlavní směry aktuálního výzkumu v oblasti historickégeografie. Tematický záběr jednotlivých konferencí

le sebe, ale pospolu, jakožto pramenů přinášejícíchspecifické výpovědi o jediné někdejší realitě, jež jepředmětem našeho zájmu.

Uvědomíme-li si, že relevantním obrazovým prame-nem je typizované vyobrazení krajinného rámce ze

středověkého iluminovaného rukopisu stejně jako vedu-ta Prahy ze 17. století nebo fotografie a později i po-hlednice z 19. a 20. století, je zřejmé, jak rozsáhlý záběrz hlediska tematického (a ovšem i chronologického)konference měla. Totéž platí o písemných pramenech –raně novověká „chvála města“ zahrnující i oslavné pa-sáže ve vztahu ke krajinnému rámci, kroniky, pramenyúřední povahy, vypovídající o rostlinné pokrývce i rozlo-ze a druhové skladbě lesů, stejně jako průvodce 19. sto-letí (předkládající uživatelům to, co na svých cestách„měli vidět“) anebo díla krásné literatury, v jejichž „kraji-nách“ často tušíme konkrétní inspiraci.

K charakteristickým rysům konferencí náleží v posled-ních letech vzrůstající zájem odborníků z akademickýchústavů i univerzitních pracovišť o využívání informacíuložených ve specializovaných digitálních archivecha databázích, které na jednotlivých pracovištích vznikají– z konkrétních projektů tohoto typu, jež se představilyv minulosti, lze připomenout alespoň databáze technic-kých památek nebo místního názvosloví. Letos sese zájmem setkal příspěvek představující veřejnostifotoarchiv Etnologického ústavu AV ČR (jehož ma-teriály jsou namnoze jedinečně sdílné i z hlediskadějin krajiny).

Jaká je výpovědní hodnota obrazových a písemnýchpramenů, nakolik jsou schopny reflektovat historickoukrajinu v daném místě a době, jaká je míra subjektivního

pohledu jejich tvůrců anebo přímo jejichzáměrná selektivnost a deformace?A současně: jakým způsobem je může-me stávajícími metodami a přístupyinterpretovat? To jsou otázky, ježv obecném rámci platí při historicko-geografickém výzkumu průběžně. A ač-koli jde o vědu zaměřenou na minulost –velmi dávnou stejně jako téměř nedáv-nou – je třeba mít minimálně v jednomohledu vždy na zřeteli i hledisko per-spektivní: totiž téma konference násle-dující. Uskuteční se 28. ledna 2015 a její(pracovní) název zní Nerealizované pro-jekty – krajiny snů. �

EVA SEMOTANOVÁa ROBERT ŠIMŮNEK,

Historický ústav AV ČR, v. v. i.

Jednouz pozoruhodností,na něžupozorňovalprůvodce Prahou(Wanderungendurch Prag)Julia Seidlitzez roku 1844nejen slovem,ale i obrazem,byl tehdy nověvystavěnýřetězový mostFrantiška I.(z let 1839–1841,v místechdnešníhomostu Legií).Popisován jejako mistrovskétechnické dílo,spočívajícína pouhýchčtyřech pilířích,z nichž dvabyly situoványna Střeleckémostrově, jehožvzrůstající významve společenskémživotě Prahyje také připomenut.

ab13

Koncepce historickogeografických konferencí od-ráží skutečnost, že výzkum historických krajin, je-jich vývoje a proměn spolu s pokusy o krajinné re-konstrukce moderními metodami a technologiemise zakládá na důkladném studiu typologicky pe-strých historických pramenů (zdrojů). Jde zejménao prameny písemné, mapové (kartografické), obra-zové (ikonografické) a hmotné. Účastníci historicko-geografických konferencí se v minulosti již zabývaliprameny kartografickými i hmotnými. Pozornost le-tošní konference patřila využití obrazových a písem-ných zdrojů v historickogeografické práci nikoli ved-Historickogeografické konference pořádané ve spolupráci Historického ústavu AV ČR

a Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK (od roku 2012 pod hlavičkouspolečného Výzkumného centra historické geografie) a Komise pro historickou geografiipři Historickém ústavu AV ČR

I. 26. ledna 2005 Cesty historické geografie, centra, trendy, projekty, perspektivy

II. 25. ledna 2006 Historická krajina a mapové bohatství Česka.Prameny, evidence, zpřístupňování, využívání

III. 24. ledna 2007 Společnost a krajina v minulosti na rekonstrukčních mapách

IV. 23. ledna 2008 Regiony – časoprostorové průsečíky?

V. 21. ledna 2009 Vnímání krajiny v minulosti – historická krajina dnes

VI. 20. ledna 2010 Krajina města – město v krajině

VII. 19. ledna 2011 Průmyslová krajina jako kulturní dědictví

VIII. 25. ledna 2012 Krajina a společnost v geografickém názvosloví

IX. 30. ledna 2013 Historická geografie v digitálním světě

X. 29. ledna 2014 Historické krajiny obrazem a písmem

FOTO

:DAN

AFI

ALO

VÁ,A

RCHI

VPŘ

ÍRO

DOVĚ

DECK

ÉFA

KULT

YUK

Svolala XLIV. zasedání Akademického sněmuAV ČR na čtvrtek 24. dubna 2014 v 9:30 hodins takto navrženým programem:

1. Zahájení, schválení programu zasedání a ustavenípracovních komisí Akademického sněmu.

2. Návrh výroční zprávy o činnosti Akademie věd ČRza rok 2013 a zpráva o činnosti Akademické rady zaobdobí od XLIII. zasedání Akademického sněmu– J. Drahoš.

3. Volby části členů Akademického sněmu pro funkč-ní období 2014–2018 podle čl. 11 odst. 1 písm. e) a f)Stanov AV ČR.

4. Zpráva o hospodaření Akademie věd ČR v roce2013 a její závěrečný účet – P. Bobák.

5. Zpráva Dozorčí komise Akademického sněmu– J. Rákosník.

6. Volné návrhy.7. Zpráva návrhové komise Akademického sněmu,

projednání usnesení a závěr zasedání.

Schválila� materiál pro jednání vlády včetně stanoviska

AV ČR ke Kontrolnímu závěru Nejvyššího kontrolníhoúřadu z kontrolní akce č. 13/06 Peněžní prostředkyurčené na investice v působnosti AV ČR a veřej-ných výzkumných institucí, u nichž je AV ČR zřizo-vatelem,� projekt Proměny Akademie věd 1990/93–2014,

15 ab

z a k a d e m i c k é r a d y

� výroční zprávu AV ČR o poskytování informací zarok 2013 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodnémpřístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Souhlasila� s výsledky výběrových řízení na projekty v rámci

dvoustranných smluv AV ČR se zahraničními partnery.

Jmenovala� Ing. Elišku Kudělkovou členkou Dozorčí rady Bio-

fyzikálního ústavu AV ČR, v. v. i., s účinností od 5. úno-ra 2014 na pětileté funkční období, tj. do 4. února 2019,� JUDr. Martu Merhautovou členkou Dozorčí rady

Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., s účin-ností od 5. února 2014 na pětileté funkční období, tj.do 4. února 2019.

Vzala se souhlasem na vědomí� informaci o spolupráci a složení poroty pro výběr

stipendistek L’ORÉAL Česká republika pro ženy vevědě.

Vzala na vědomí� usnesení vlády České republiky ze dne 2. ledna

2014 č. 10 k uspořádání česko-bavorské výstavyv roce 2016 a o jmenování vládního zmocněnce prouskutečnění této výstavy,� informaci o mezirezortních připomínkových říze-

ních v roce 2013.

První dva bloky programu se obecně zabývalyproblematikou národnostních menšin, jejich his-

torií i přítomností v Praze. Závěrečná část Menšinya krajané otevřela prostor mj. pro prezentaci zá-stupců českých krajanských spolků z Polska, Slo-venska či Ukrajiny. Právě možnost srovnat oběmenšinové situace byla jedním z nejpodnětnějšíchaspektů setkání.

V úvodu sympozia upozornil náměstek primátoraVáclav Novotný na zákonnou povinnost hl. městazřídit výbor pro záležitosti národnostních menšin,neboť při posledním sčítání obyvatel se více než 10 %obyvatel Prahy přihlásilo k jiné než české národnos-ti. O podrobnostech založení výboru následně hovo-řil tajemník Rady vlády pro národnostní menšiny Mi-lan Pospíšil.

Koncepční rámec k diskurzu o současných národ-nostních menšinách v České republice v kontextu ev-ropských vývojových trendů nastínil ředitel EÚ ZdeněkUherek. Stanislav Brouček z téhož ústavu hovořilo problematice vietnamské menšiny v ČR a poukázalna vybrané problémy z integračního procesu tohotospolečenství. Z vystoupení představitelů národnostně

14ab

V barokním zrcadlovém sále Clam-Gallasova paláce v Husově ulici na Starém Městě pražskémse na konci listopadu 2013 uskutečnilo 13. setkání národnostních menšin a konference

Praha jako místo soužití národnostních menšin. Sympozia, které s Etnologickým ústavemAV ČR spoluorganizovaly hlavní město Praha a Dům národnostních menšin,

se zúčastnili mj. bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a nový slovenskývelvyslanec v Praze Peter Weiss. Součástí programu konference byl společenský večer,

který zaštítil náměstek primátora hl. města Prahy Václav Novotný.

PRAŽSKÉ SETKÁNÍNÁRODNOSTNÍCH MENŠIN

v ě d a a v ý z k u m

Zprava: poslanecParlamentu ČR

KarelSchwarzenberg,

místopředsedaRady vlády

pro národnostnímenšiny

Igor Zolotarev,tajemník

Rady vládypro národnostní

menšinyMilan Pospíšil,

ředitelEtnologickéhoústavu AV ČR

Zdeněk Uhereka pracovník

téhož pracovištěAndrej Sulitka

menšinových spolků vzbudili pozornost zástupci bělo-ruské a vietnamské menšiny, které v roce 2013 oficiálněrozšířily „rodinu“ stávajících 12 národnostních menšin.Předseda Asociace občanů vietnamského původuCong Tu Pham přiblížil historii a současnost vietnamskékomunity na našem území, která se svými okolo 60 tisícipříslušníky tvoří procentuálně největší vietnamskou ko-munitu v Evropě. Běloruskou menšinu reprezentovalGeorge Stankevič z občanského sdružení Pahonia, ježse věnuje vzdělávání a práci s dětmi.

Prezentaci zástupců tradičních národnostních men-šin v ČR otevřel Jakub Štědroň, ředitel Domu národ-nostních menšin v Praze, v němž mají tyto organizacehlavní sídlo. O menšinovém postavení s ohledem nahistorické souvislosti dále hovořili zástupci ruské,ukrajinské, slovenské, německé a rusínské menšiny.

V programovém bloku o krajanech vystoupili pra-covníci EÚ Veronika Beranská, Jana Pospíšilováa Michal Pavlásek, kteří se věnují výzkumu životakrajanů. Podnětný příspěvek o Muzeu kultury Čechůna Slovensku přednesla Hana Zelinková, na niž na-vázal Miroslaw Jelinek s referátem o uchovávání tra-dic českých evangelických exulantů v Polsku. Závě-rem hovořil Ivan Latka o historii a činnosti českéhokrajanského spolku Tomáše G. Masaryka v ukrajin-ském Užhorodu.

Konference poskytla zástupcům národnostních men-šin nejen příležitost vyjádřit stanovisko ke svému sou-časnému postavení ve společnosti, ale předevšímukázala, že spolupráce akademického pracovištěa hl. m. Prahy může být oboustranně přínosná. Proakademické pracoviště, které věnuje systematickoupozornost tématu menšin, přinesla cenné podnětyo možném směřování dalších výzkumů, pro orgányveřejné správy poznatky, které lze využít ve výkonumenšinové politiky. �

JAKUB ŠTĚDROŇ,Dům národnostních menšin v Praze,

ANDREJ SULITKA,Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.

Informace z 13. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada dne 4. února 2014:

Rada Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.,vyhlašuje veřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště.

Požadavky:

• vysokoškolské vzdělání příslušného zaměření;

• vědecká hodnost (CSc., Ph.D.);

• zkušenost s organizační prací v oblasti výzkumu a vývoje;

• významné výsledky vědecké tvůrčí činnosti;

• jazykové znalosti;

• morální bezúhonnost;

• splnění zákonných požadavků na kandidáty podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;

• splnění podmínek vyplývajících ze zákona č. 451/91 Sb., kterým se stanoví další předpokladypro výkon některých funkcí (lustrační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Písemné přihlášky s odborným životopisem a ověřenými doklady o dosažené kvalifikaci,přehledem dosavadní praxe, publikační činnosti a se stručným rozborem hlavních záměrů

a představ o činnosti ústavu posílejte do 15. dubna 2014 na adresuÚstav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., sekretariát, Květná 8, 603 65 Brno.

FOTO

:DŮM

NÁRO

DNOS

TNÍC

HM

ENŠI

NPR

AHA

František Maršík je odborníkemv oblasti aplikované fyziky s roz-

sáhlými mezioborovými znalostmi.Jeho teoretické, numerické i expe-rimentální práce ovlivnily rozvoj ne-rovnovážné termodynamiky a přispě-ly ke znalostem mechaniky tekutin,biomechaniky, chemie či elektro-chemie. Jeho původní výzkumnévýsledky vedly například k formula-cím a řešením úloh o stabilitě sys-témů, přispěly k řešení problémůfázových přeměn při proudění he-terogenních směsí s relaxačnímiprocesy a při procesech v materiá-lech s tvarovou pamětí. V oborubiotermodynamiky přispěly k po-

znání zákonitostí svalové energetiky, termomecha-nického vývoje kostí a modelování hemodynamikysrdečně cévního systému člověka a v oboru elektro-chemie k poznání transportních procesů ve vodíko-vých palivových článcích. Mnohé poznatky vyústilyv průmyslové aplikace – například metoda výpočtu

kolapsu kavitačních bublin posunulanávrhy hydraulických strojů na svě-tovou úroveň. Metodika experimen-tální identifikace objemové viskozityse pro změnu využívá při výpočtechvodních turbín.

Ocenit je třeba i jeho vědecko-orga-nizační aktivity v AV ČR a spolupracují-cích univerzitách, pedagogické půso-bení při výchově vědců nebo činnostv mezinárodních vědeckých společnos-tech – například v letech 2005–2006byl prezidentem International Asso-ciation for Properties of Water andSteam, od roku 2010 je členem WorldCouncil on Biomechanics.

o c e n ě n í

ČESTNÉ OBOROVÉ MEDAILEVýznamní badatelé převzali 17. února 2014 v sídle AV ČR na Národní třídě v Praze

čestné oborové medaile. Medaili Františka Palackého za zásluhy v historickýchvědách obdržel prof. Jaroslav Pánek z Historického ústavu AV ČR.

Medaili Františka Křižíka za zásluhy v oblasti technických věd a za realizaci výsledkůvědeckého výzkumu převzal prof. František Maršík z Ústavu termomechaniky AV ČR.

Medailí Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách byl oceněnprof. Gunther Friedrich Eggeler z univerzity v Bochumi.

ab 16

Jaroslav Pánek se zabývá českýmia evropskými dějinami raného no-

vověku a také dějinami historiografiea novodobého historického vědomív HÚ, jehož byl v letech 1998–2005 ře-ditelem. Jak uvedl v laudatiu prof. JiříPešek z Univerzity Karlovy, prof. Pánekje v síti evropských historiků meziná-rodně nejlépe zakotveným a známýmčeským historikem: „Publikuje desítkya dnes již vlastně stovky studií v mnohajazycích v řadě zemí celé Evropyi v USA. Není činný jen na poli raně no-vověkých dějin, ale zpřítomňuje české-mu dějepisu i současnou tvář našehooboru. Svojí prací v mezinárodních gré-miích a podílnictvím na světových kon-gresech cíleně přispívá k internacionalizaci české histo-rické vědy. Rektor prof. Karel Malý hovořil a dodneshovoří o prof. Pánkovi vždy jako o akademickém diplo-matu par excellence.“

V letech 1997–2000 zastával prof. Pánek post pro-rektora pro zahraniční styky UK a dobudoval její glo-bální síť mezinárodní spolupráce. Pů-sobil a působí jako vedoucí redaktor,spoluredaktor či člen redakčních radústředních národních i mezinárodníchvědeckých časopisů. Vedl profesní or-ganizaci Sdružení historiků ČR a za-stával post předsedy Českého národ-ního komitétu historiků. Soustavněrozvíjí mezinárodní spolupráci a zabý-vá se i problematikou historické ency-klopedie, kde je vedoucím redaktoremprojektu Akademická encyklopediečeských dějin, z něhož byly publiková-ny tři svazky. V období 2005–2013 za-stával funkci místopředsedy AV ČRpro III. vědní oblast.

Podněty k základnímu výzkumu procesův pevných látkách nachází prof. Eggelerv systémech, které mají blízko k aplikacím.Zasloužil se o vznik spolupráce mezi praco-višti materiálové fyziky v ČR, ve Spolkovérepublice Německo a ve Švýcarské konfe-deraci; uskutečňovala se od roku 1992 ne-formálně na základě výměnných pobytů,v roce 2003 byla zakotvena ve smlouvě meziÚstavem fyziky materiálů AV ČR a Kated-rou materiálového výzkumu RU v Bochumi.Úsilí při řešení výzkumných projektů v po-sledních 20 letech vedlo k 63 společnýmpublikacím českých a německých autorů,z nichž většinu uveřejnily mezinárodní časopisy. �

srd

PřednáškaBarbary CannonHnědá tuková tkáň:výsada savcůse uskutečnilav rámciBurešova cyklusvětoznámýchvědeckýchosobností.

ab17

Gunther Friedrich Eggeler, vedoucí katedry mate-riálových věd na univerzitě v Bochumi, patří

k světově uznávaným osobnostem v oboru fyziky ma-teriálů. Věnuje se studiu vztahu mezi mikrostruktu-rou moderních slitin, jejich plastickou deformací a fá-zovými transformacemi. V původních pracích položilzáklady systematických kvantitativních metod analý-zy mikrostruktury, které přispěly k objasnění mechanis-mů fázových transformací a creepu v mnoha složitýchmateriálových systémech. Jeho pozdější výzkum při-nesl nový pohled na souvislosti mezi stavem mikro-struktury a dráhou martenzitických transformací v apli-kačně významných slitinách na bázi NiTi. Jeho novějšípráce zabývající se nanoindentací pomohly vyjasnit ně-které fundamentální otázky spojené s testováním ma-lých objemů materiálu.

Medaile JANA EVANGELISTY PURKYNĚ

Hlavní výzkumné téma prof. Cannon představujefunkce a význam hnědé tukové tkáně jako ter-

mogenního (teplo produkujícího) orgánu u savců. Pro-slula zejména výzkumem vlivu sympatického nervo-vého systému na energetický metabolismus. Mezinejvýznamnější objevy patří odhalení funkční hnědétukové tkáně u dospělých lidí, které učinila s manže-lem prof. Janem Needergardem v roce 2007. Pomocí

pozitronové emisní tomografie prokázali,že hnědá tuková tkáň, která u novorozencůpomáhá udržovat tělesnou teplotu, seu mnoha dospělých neztrácí úplně, ale pře-trvává jako ostrůvky teplo uvolňujících bu-něk. Ty nám na podnět z mozku pomáhajípřežít lépe za chladu. Proces se nazývá ne-třesová termogeneze a na jejím objevu a ob-jasnění molekulární podstaty se v minulémstoletí podíleli i čeští vědci z Přírodovědeckéfakulty UK a FGÚ. Na výzkumu je rovněžcenné, že zvýšení aktivity hnědé tukové tká-ně v dospělosti může pomoci v boji s obezi-tou a diabetem druhého typu.

S FGÚ pojí prof. Cannon spolupráce již odroku 1968 – do současnosti vyústila v té-

měř dvě desítky společných publikací. V letech nor-malizace se zasloužila o zahraniční stáže pracovníkůa studentů v ústavech Královské švédské akademievěd a pro FGÚ zajistila i mnohé vědecké dary, přede-vším chemikálie a přístroje. V posledních letech spo-lupracuje s vědci FGÚ především v rámci společnýchevropských grantů. �

lsd

Předsedkyně Královské švédské akademie věd a profesorka fyziologieStockholmské univerzity Barbara Cannon převzala 14. února 2014 u příležitostisvé přednášky ve Fyziologickém ústavu AV ČR čestnou oborovou medailiJana Evangelisty Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách.

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

a přírodovědných vysokých škol a zástupců AV ČRv čele s předsedou prof. J. Drahošem, který při vyhláše-ní výsledků mj. ocenil loňské ustavení kategorie základ-ního výzkumu a připomněl užitečnost jeho propojenís oblastí vývoje, inovací a s průmyslovou sférou v rámcijedné soutěže. Letos vybíraly poroty ze 133 diplomo-vých a disertačních prací přihlášených z významnýchtechnických a přírodovědných univerzit a také z pro-jektů základního výzkumu, vývoje a inovací.

Cenu Wernera von Siemense pro nejlepšího peda-gogického pracovníka získal doc. Jan Černý

z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, cenu za nejvý-znamnější výsledek základního výzkumu kolektiv auto-rů pod vedením prof. Pavla Zemánka z Ústavu přístro-jové techniky AV ČR, cenu za nejvýznamnějšívýsledek v oblasti vývoje a inovací kolektiv autorů podvedením prof. Radima Chmelíka z Ústavu fyzikálníhoinženýrství FSI VUT v Brně.

V kategoriích studentských prací byla cena za nejlep-ší diplomovou práci udělena Jiřímu Václavíkovi podvedením doc. Petra Kačera z Vysoké školy chemicko--technologické Praha, cena za nejlepší disertační práciOndřeji Kučerovi pod vedením prof. Pavla Sovkyz ČVUT Praha a v kategorii nejlepší diplomová/diser-tační práce ve spolupráci se společností Siemens získalprvní cenu Ondřej Sadílek pod vedením dr. OndřejeČerného z Univerzity Pardubice. Podrobnější informacenaleznete na www.siemens.cz/cenasiemen. �

lsd

Ze slavnostníhoudílení cen

společnostiSiemens

o c e n ě n í

Ceny WERNERAvon SIEMENSE 2013

Společnost Siemens ocenila 6. února 2014 talentované studenty, mladé vědcea vysokoškolské pedagogy. Již šestnáctý ročník tradiční soutěže nejlepších mladých mozků

se konal pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy a s podporou nejlepšíchčeských univerzit a Akademie věd ČR, kterou na ceremoniálu v pražské Betlémské kapli

zastupoval její předseda prof. Jiří Drahoš. Vítězové získali odměny ve výši 1,2 milionu korun.

ab 18

Rozsahem, výší finančních odměn a historií patříCena Wernera von Siemense mezi nejvýznam-

nější nezávislé iniciativy tohoto druhu v České republice.V dosavadních ročnících bylo oceněno 160 studentů,12 pedagogů a 61 mladých vědců. Ocenění obdrželikromě finančních odměn pamětní medaili, jejímž auto-rem je akademický sochař Zdeněk Kolářský.

„Vítězné práce jsou tradičně na vysoké úrovni a po-tvrzují kvalitu českého technického a přírodovědnéhovysokého školství,“ uvedl generální ředitel společnostiSiemens Eduard Palíšek, podle nějž jsou kvalitní vý-zkum a z něho vycházející inovace nezbytné pro zabez-pečení budoucí konkurenceschopnosti české ekonomi-ky. Oceněné práce vybírají poroty sestávající z rektorůa prorektorů pro vědu a výzkum českých technických

k cyrilometodějské tradici u nás a v zahraničí. Poté sezaměřil na církevněslovanské písemné památky naúzemí Českého království, které přirozeně čerpalyz této tradice. V byzantologii zdůrazňoval studium celé-ho byzantského písemnictví, kultury a dějin jako nutnýpředpoklad kvalitního překladu církevněslovanské lite-ratury. Ve své největší práci Byzantské kroniky v litera-tuře církevněslovanské (1922–1923) analyzoval všech-ny překlady kronik z řečtiny do církevní slovanštiny.Z obecných otázek jazykovědných se zaměřil na dějinyspisovných jazyků slovanských a jejich srovnání jakozvláštního oboru slovanské filologie. Weingartův vě-decký záběr přesahoval obor jazykovědy a zasahovaldo jiných oblastí života slovanského vzdělanostníhoa etnického okruhu – například divadla a filozofie. Slo-vanskou filologii chápal jako zkoumání jazyků a literaturvšech slovanských národů a vědomě stál na pomezífilologie a literární vědy.

Úsilí věnoval též recenzní práci, v níž české slavistic-ké obci podával erudované informace o nejnovějšíchdomácích i zahraničních pracích. Český jazyk dokázalnahlížet i z jeho hudební stránky a z hlediska zvukovékultury. Zabýval se též soudobou a hovorovou češtinou,jakož i teoretickými a konkrétními otázkami literární his-torie. V dějinách slovanských národů se specializovalna hledání stop po vědomí slovanské vzájemnosti. Bylteoretikem slavistiky a věnoval se organizaci a směřo-vání oboru. Slovanské stati (1934) přinášejí Weingarto-vy základní myšlenky o povaze a úkolech slovanstvía ideovém zázemí slavistiky. V této oblasti zastával ná-zor a program formulovaný Tomášem G. Masarykem,kterýžto představil ve studii Masarykovo slovanstvía slovanská filologie (1935) publikované v Časopisu promoderní filologii 21, č. 3–4.

V poměrně mladém věku podlehl 12. ledna 1939srdečním potížím. Jeho pohřbu se zúčastnili hlavnípředstavitelé československé univerzitní obce. Tryznase symbolicky konala 15. března 1939 v den německéokupace. �

DANIELA BRÁDLEROVÁ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

p o r t r é t y z a r c h i v u

ab19

Miloš Weingart se narodil v Praze 21. listopadu 1890.V letech 1909–1913 vystudoval klasickou a slo-

vanskou filologii a srovnávací jazykozpyt na Filozo-fické fakultě České univerzity v Praze. Vědeckou ka-riéru zahájil v Kanceláři Slovníku jazyka českého(1915–1918). V roce 1919 nastoupil jako docent naUniverzitu Karlovu a současně vykonával funkci sekre-táře v Extenzích pražských vysokých škol (1919–1921).V době působení na Univerzitě Komenského v Brati-slavě (1921–1927) byl vzhledem ke svým zkušenos-tem jmenován předsedou jejích extenzí (1923–1927).Zde zastával dva významné posty: ve školním roce1924–1925 děkana Filozofické fakulty a v roce násle-dujícím rektora univerzity. Na konci roku 1926 byl povo-lán zpět do Prahy, kde byl pro rok 1930–1931 zvolenděkanem Filozofické fakulty. Podílel se na vedení semi-náře pro slovanskou filologii, byl jednatelem publikačníkomise a současně pracoval v dalších vědeckých insti-tucích a spolcích. Weingartova práce byla oceněna mi-mořádným členstvím v České akademii věd a uměnía Královské české společnosti nauk.

Významnou část jeho profesního života tvořila vě-decká, organizační a publikační práce ve Slovanskémústavu, který pomáhal vybudovat a vyprofilovat. Ne-spornými organizačními, redakčními a popularizační-mi schopnostmi a tematicky členitou vědeckou pracípřispěl k tomu, že SLÚ získal mezinárodní uznání.Weingart byl respektovaným redaktorem vědeckých i po-pularizačně orientovaných prací. V letech 1929–1938řídil vydávání mezinárodně oceňovaného odborné-ho časopisu Byzantinoslavica. Při vědomí důležitos-ti vzdělávání nové generace slavistů a literárních his-toriků se věnoval vydávání a redakci vědeckých kniha učebnic slovanských jazyků – praslovanštiny a sta-roslověnštiny. V letech 1935–1939 řídil s profesoryOldřichem Hujerem a Emilem Smetánkou vydáváníPříručního slovníku jazyka českého.

Obecný rámec jeho bádání představovala slovanskávzájemnost, ale těžiště zájmu spočívalo v oboru církev-něslovanské literatury v celkovém historickém a kultur-ním kontextu. Pochopitelné je, že odrazovým můstkembylo Weingartovi zkoumání písemností vztahujících se

Počátkem roku 2014 uplynulo 75 let od úmrtívýznamného českého slavisty, řádného profesorasrovnávacího jazykozpytu slovanskéhoa staroslověnštiny na Univerzitě Karlověv Praze Miloše Weingarta.

MILOŠ WEINGART(1890–1939)

Česká imunologická společnostzve na Den imunologie 2014, který se uskuteční 29. dubna 2014 od 9:00 hod.

v kinosále Fyziologického ústavu AV ČR, v. v. i., Vídeňská 1083, Praha 4-Krč.

V dopolední části vystoupí studenti doktorského studia a mladí vědečtí pracovníci z oboru imunologie.V odpoledním programu (od 13:00 hod.) zazní hlavní přednáška:

Anti-angiogenesis in oncological therapy and cancer prevention

(prof. Adriany Albini, Director of Structure for Quality Research and Statistics of the IRCCS,Advanced Technologies and Assistential Models in Oncology, Reggio Emilia, Italy)

OBĚ

FOTA

:ARC

HIV

NADA

CEW

ERNE

RAVO

NSI

EMEN

SE

potýkají s nezájmem středoškoláků. Stáže na akade-mických pracovištích představují pro studenty jedineč-nou příležitost vyzkoušet si práci vědce a nabyté vě-domosti posléze využít při volbě vysokoškolskéhostudia či zaměstnání. Školitelé a pedagogové naopakzískají cenné zkušenosti, jak u badatelského dorostupodnítit zájem o své obory a jak popularizovat výsled-ky své práce. V rámci sítě popularizátorů, kterou seOtevřené vědě podařilo vytvořit, navíc mezi sebou na-vazují spolupráci ať již na úrovni jednotlivců či vědecko--výzkumných institucí.

Nelze bohužel zmínit všechny konferenční příspěv-ky, a tak se zastavme jen u několika vybraných.

Antoine Van Ruymbeke z Belgie například představilneziskovou organizaci MILSET (Mouvement Interna-tional pour le Loisir Scientifique et Technique), kterápořádá vědecké jarmarky, výstavy či projektové olym-piády (Akademický bulletin je průběžně zmiňuje

Na konferencise sešli odborníci

z několikaevropských zemí

a v roliposluchačů

studenti,jejich učitelé

a vědci.

v z d ě l á v á n í

NA TÉMA VZDĚLÁVÁNÍ a POPU LARIZACE VĚDYV souvislosti s dalším směřováním Akademie věd ČR a diskusí, jak posílit její postavení

ve výzkumném a vzdělávacím prostoru České republiky, se v Akademii vědvýrazně prosazují nejrůznější popularizační aktivity. Vedle pořádání již etablovaných

akcí zaměřených na propagaci vědy a výzkumu se AV ČR zasazuje o debatu,jak o dosažených výsledcích co nejúčinněji komunikovat s veřejností.

Vzájemnou výměnu zkušeností na mezinárodní úrovni zprostředkovalove dnech 27. a 28. února 2014 sympozium v Národní technické knihovně v Praze.

ab 20

V sále pojmenovaném po významném českémchemikovi 19. století a rektoru Pražské polytech-

niky Karlu Ballingovi se sešli odborníci z několika ev-ropských zemí a v roli posluchačů studenti, jejich učiteléa vědci, kteří vyslechli podnětné přednášky a debatovalio praxi v popularizaci vědy a vzdělávání v zahraničí.Sympozium členěné do čtyř bloků (Talentovaná mládež;Vzdělávání ve vědě; Science centra a science muzea;Komunikace vědy) uspořádali organizátoři projektuOtevřená věda, jmenovitě Odbor projektů a grantůStřediska společných činností AV ČR.

Dvoudenní akci zahájil předseda Akademie vědprof. Jiří Drahoš, který představil popularizační aktivityAV ČR na příkladu dlouhodobé tradice Otevřené vědya zdůraznil, že systematická práce se studenty i peda-gogy/vědci je příhodnou cestou, jak vědu popularizovat.

Právě Otevřená věda patří v Akademii věd mezi nej-úspěšnější projekty svého druhu, a to především v pří-rodovědných a technických oborech, jež se nejčastěji

Část expozice se věnuje letectví a kosmonauticea náleží k ní mj. původní motor letadla MIG 21. Velkýsvět techniky se právě dokončuje a jeho otevření seplánuje na září tohoto roku – velkoryse pojaté prosto-ry nabídnou čtyři stálé výstavy: svět vědy a objevů,svět civilizace, dětský svět a svět přírody.

Závěr konference patřil diskusi na téma, jak komu-nikovat s veřejností. Aktivity v této oblasti představilFrancisco Ruivo z Portugalska, který působí jakovýzkumný pracovník na univerzitě v Aveiru. Jehoprezentace se nesla v duchu motta sdružení AJC(Associação Juvenil de Ciência) „věda od mládežepro mládež“ a zaměřila se na současné trendy a po-třeby vědecké komunity. „Celé mládí jsem se snažilzasadit semínko pro vědu do myslí teenagerů a dětí,protože přibližně od 11 či 12 let jsem na vědu pohlíželjako na cestu poznání a na bádání jako na vozidlo,kterým se po této cestě mohu vydat; uvědomil jsem siale, že řídit toto vozidlo vás ve škole nenaučí – naučívás to až zkušenost. Právě sdružení AJC představujenástroj, který tuto zkušenost zprostředkovává v Por-tugalsku,“ vysvětlil F. Ruivo. AJC vzniklo v roce 1987a v současnosti spolupracuje s více než 2000 mladý-mi lidmi. Příkladem úspěšného projektu je již zmíněnéLondýnské fórum.

Svou koncepci popularizace vědy představil závěremsympozia Michael Londesborough z Ústavu anorganic-ké chemie AV ČR. Cílem jeho dlouhodobé strategie jenavázat spojení se zástupci generace Y a posílit u nichpovědomí o potenciálu, který v sobě věda a technikaukrývají. K této vizi využívá prakticky všech dostupnýchplatforem (televizní pořady, nová média, živá vystoupe-ní…), a to ve spolupráci škol a akademické sféry.

Diskuse, jak mladé lidi povzbudit k zájmu o vědua techniku, konferencí v Národní technické kni-

hovně nekončí. Naopak lze předpokládat, že popula-rizační aktivity Akademie věd se budou v nejbližšíchletech dále rozšiřovat. Věříme, že svou kvalitou do-stojí jménu naší nejvýkonnější badatelské institucea podaří se jim podpořit stále větší zájem o výsledkyvšech 54 ústavů a dalších pracovišť. �

LUDĚK SVOBODA

AntoineVan Ruymbekez Belgiepředstavilneziskovouorganizaci MILSET(MouvementInternationalpour le LoisirScientifiqueet Technique),která pořádávědecké jarmarky,výstavya projektovéolympiády.

ab21

v souvislosti se soutěží AMAVET). Někdejší laureátceny belgické výstavy Expo-Sciences a nadšený dobro-volník zmínil, že uvedené aktivity středoškolákůmumožňují prezentovat vlastní badatelské úspěchypřed svými vrstevníky i veřejností. Pedagogy a vědcepro změnu těší, že studentům pomáhají v rozvíjení je-jich nadání a motivují je k vysokoškolskému studiu.

Jak je důležité vzbudit zájem o vědu vhodně konci-povanými programy, vysvětlil Richard Myhill, kterýspoluorganizuje Londýnské mezinárodní vědeckéfórum mládeže (London International Youth ScienceForum). Dvoutýdenní festival vědy má již 55letouhistorii (koná se od roku 1959) a každoročně se hoúčastní tři stovky studentů z 60 zemí světa. Připra-vuje se tak, aby před aktéry kladl výzvy, rozšiřovaljejich obzory a přiměl je zamyslet se nad hodnotouvědecké kariéry a příležitostmi, které věda nabízí.Podle Richarda Myhilla je účast na mezinárodní akcinenahraditelnou zkušeností, kterou studenti zúročíjak při studiu, tak i v budoucím zaměstnání. „Letos tobude můj šestý rok v čele LIYSF a jsem hrdý, že ne-su odpovědnost za tak vzrušující a jedinečný pro-gram,“ uvedl Richard Myhill. Tento rok se Londýnskéfórum koná ve dnech 23. července až 6. srpna; vy-braní studenti se mimořádně zúčastní stáže v labo-ratořích CERN.

Stovky vzdělávacích programů, které se každýmrokem konají, podporuje i Evropská komise – avšakjejich výstupy většinou zůstávají v kruhu účastníků.S cílem zvýšit povědomí o výsledcích aktivit s pod-porou Evropské unie vznikl například Scientix(http://www.scientix.eu/web/guest). Vedoucí vědeckýchprogramů pro European Schoolnet Agueda Gras--Velazquez na pražské konferenci uvedla, že Scientixfunguje na evropské i národní úrovni a nabízí nejrůz-nější služby – zajišťuje například bezplatné přeloženíučebních materiálů, zveřejňuje informace, jak se učite-lé mohou zúčastnit odborných seminářů či jak je uspo-řádat, aby zaujali i aktéry mimo vlastní síť kontaktů.

V programu konference se dostalo i na aktuálnítrend v popularizaci vědy – vědecká centra. Nejenv Evropě, ale i v České republice jich v posledních le-tech vzniklo několik. V Moravskoslezském kraji napří-klad Svět techniky, jenž je součástí industriálníhokomplexu Dolní oblast Vítkovice. Jak sdělil jeho ředi-tel Jakub Švrček, centrum pro veřejnost připravilo na-učný okruh, v jehož rámci lze navštívit koncert v bu-dově bývalého plynojemu (v současnosti multifunkčníaula Gong) nebo poznávat vědu v bývalé VI. energe-tické ústředně, jež se proměnila v interaktivní hernu U6– Malý svět techniky. V technickém muzeu čekají nej-různější vynálezy, které poznamenaly vývoj průmyslua technického pokroku, i na nejmenší návštěvníky.O

BĚFO

TA:S

TANI

SLAV

AKY

SELO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Předání cen vyznamenaným se ujal Zdeněk Svěrák,jenž s osobitým vtipem vzpomenul myšlenkový odkazJáry Cimrmana v oblasti historických studií: konkrétněúlohu defenestrace v českých dějinách (tzv. Die Fenster-politik – okenní politiku). „Mladé lidi, kteří se zajímajío historii, mám rád. Jsou pro nás důležití, protože do-chází ke změně generací; jako zástupce té odcházejícímne těší, že existují lidé, jimž mohu předat klíč od domu,protože vědí, kde co je, proč to tu je a kde se to vzalo,“uvedl Zdeněk Svěrák.

Ceremoniál pokračoval udělením Ceny revue Dějinya současnost za nejlepší literárně zpracovanou soutěž-ní práci, kterou předala šéfredaktorka Iveta Coufalová– vedle celkového vítěze EUSTORY Jana Havránkauspěl David Trojan z pražského Gymnázia Špitálskás prací Sběrný tábor RADIOTRH PVV.

Poprvé byla vyhlášena rovněž Cena Evy Vláhovéza svědectví o komunismu 50. let. Ocenění nesejméno dcery Ladislava Retta, který byl odsouzenk jedenácti letům vězení pro velezradu; do otcovy čás-tečné rehabilitace v roce 1969 bojovala Eva Vláhovás cejchem dcery politického vězně. Společně s dal-šími ženami s podobnými osudy založila sdruženíDcery 50. let, jež usiluje o zdokumentování a uveřej-ňování zamlčovaných úseků dějin. V prvním ročníkuuspěli autoři prací zaslaných do soutěže Příběhy20. století, kterou občanské sdružení PANT spolu-organizovalo se společností Post Bellum. Oceněnístudenti Vít Stibor z Masarykova klasického gymnáziav Říčanech (Komunistická odplata za obranu vlasti),Pavlína Řmotová z Gymnázia Jana Opletala v Litovli(Láska napříč režimy) a Lucie Teplá, nyní již student-ka Fakulty sociálních věd UK (Zatnul jsem zuby a šeljsem dál…) zpracovali osudy Čechoslováků proná-sledovaných komunistickým režimem.

Závěrem inspirativního dopoledne pozdravil studen-ty někdejší iniciátor české EUSTORY Vojtech Čelkoz ÚSD: „V mnoha vašich starších kolezích jsme získalipokračovatele. Těší mne, že soutěž pokračuje podpatronací občanského sdružení PANT a že jako aka-demická instituce, jejíž knihovna a studovna je vámotevřena, můžeme i nadále spolupracovat s talentova-nými studenty.“ �

LUDĚK SVOBODA

Ceny studentůmpředal někdejší

pedagogZdeněk Svěrák.

v z d ě l á v á n í

EUSTORY – také místa mají svoji paměťObčanské sdružení PANT vyhlásilo 20. února 2014 vítězné práce sedmého ročníku soutěžepro středoškoláky EUSTORY. V dějepisném klání s odbornou záštitou Ústavu pro soudobé

dějiny AV ČR se o přízeň porotců ucházelo 53 prací. Deseti nejlepším předal oceněnív pražské kavárně a galerii Krásný ztráty dramatik, scenárista, herec a někdejší pedagog

Zdeněk Svěrák. Od roku 2001 se mezinárodního vzdělávacího projektu zúčastnilo156 000 studentů se 75 000 příspěvky.

ab 22

Vyhlášení vítězných prací zahájil předseda PANTPetr Pánek. Jak uvedl, počet odevzdaných prací

oproti předcházejícímu ročníku několikanásobně narostl.Pořadatele EUSTORY v evropských zemích – Körberovunadaci (Körber-Stiftung) – zastupovala Tina Gotthardt.Na soutěži, jejímž úkolem je vzbudit u středoškolákůzájem o historii a prostřednictvím vlastního bádání v mís-tě svého bydliště porozumět, čím se evropské národy od-lišují a co je naopak spojuje, participuje 24 občanskýchsdružení z 24 zemí. „Vítězové národních soutěží sekaždý rok setkávají na týdenních workshopech, dis-kutují a pracují na tématech spjatých s daným místem– tentokrát se vydají do Estonska a Norska, aby s vrstev-níky z evropských zemí debatovali o národní identitě, his-torickém postavení Norska a lidských právech,“ uvedlaTina Gotthardt.

Na svou účast v historicky prvním ročníku českéEUSTORY zavzpomínal historik a náměstek řediteleÚstavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra,který autory deseti nejlépe hodnocených prací po-zval na exkurzi do Archivu bezpečnostních složek.

Jelikož letošní soutěžní práce souvisely s tématemTaké místa mají svoji paměť, dotýkala se cesta protiproudu času domů, ulic či čtvrtí, které ukrývají drama-tickou a mnohdy dosud utajovanou historii. Hodnotitel-skou porotu, kterou zastupoval středoškolský učitela historik Milan Hes, nejvíce oslovil příspěvek JanaHavránka, v němž tento student chomutovskéhogymnázia pod vedením učitele Jana Dvořáka zpraco-val historii místního sportovního domu.

jsou tyto statické modely bezpochyby vhodné, ovšempochopit funkci tokamaku lze mnohem lépe na jeho sta-vebnici, kterou navrhli pracovníci ÚFP.

Stavebnici tokamaku lze snadno rozložit (i složit),neboť zachovává princip ruské matrjošky – konec kon-ců, tokamak se narodil v Moskvě; vysunete – odložíte,vysunete – odložíte, až nemáte, co vysouvat. V přípa-dě stavebnice se ovšem menší a menší části jmenujíkaždá jinak: kryostat, centrální solenoid, cívky toroidál-ního a poloidálního pole, vakuová komora, obal (blan-ket) a divertor. Mimochodem, stavebnice představujenajednou dva základní typy tokamaku – celosupravodi-vý (stavebnice s kryostatem) a tokamak s vinutím cívekz mědi (stavebnice bez kryostatu).

Osm stavebnic putuje po základních a středních ško-lách, dvě vlastní ÚFP. Premiéru měla na setkání PublicInformation Network meeting v Cadarache. Při loňskémTýdnu vědy a techniky byla k vidění ve foyer budovy Aka-demie věd na Národní třídě v Praze na výstavě Modelyfyzikálních a energetických zařízení, kterou pořádalaskupina ČEZ; v prvním patře tvořila součást putovní ev-ropské výstavy Fusion Expo. Dosud se stavebnice obje-vila na 6. výroční mezinárodní konferenci o jaderné ener-getice NE*RS 2013 v Praze či výročním seminářisdružení Czech Industry for ITER, na němž si jí všimlaagentura Fusion for Energy ze španělské Barcelony(v současnosti byly čtyři exempláře poslány tamtéž).Dále si zahrála v epizodě Slunce na Zemi cyklu Lovcizáhad a byla snímkem týdne na prestižních stránkáchorganizace European Fusion Development Agreement.Stavebnice bude koncem března součástí expozice pro-jektu MAT 21 na mezinárodním veletrhu AMPER 2014v Brně. V dubnu budou obě verze vystaveny ve výlozeKnihkupectví Academia v pražském Wiehlově domě.Dvě stavebnice zakoupilo Centrum výzkumu Řež, s. r. o.

Stavebnice tokamaku představuje názornou pomůckupři přednáškách o řízené fúzi pro všechny věkové kate-gorie. Více informací podá autor příspěvku. �

MILAN ŘÍPA,Ústav fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i.

p o p u l a r i z a c e

StudentiGymnázia Teplicese stavebnicítokamakupři návštěvním dnuÚstavu fyzikyplazmatu AV ČR

ab23

Projekt MAT 21 se zaměřuje na popularizaci vě-decko-výzkumné činnosti v oblastech výzkumu kos-

mu, termojaderné fúze a materiálů. Cílové skupiny před-stavují žáci základních škol a studenti vybraných krajů.Aktivity jsou pestré: zahrnují přednášky, podporu zá-jmových kroužků na školách, návštěvní dny, přípravuvideí a webových stránek http://www.materialy21.cz/,čtvrtletník MAT 21, semináře pro učitele technickýchpředmětů nebo již 4. vydání knihy Řízená termojadernáfúze pro každého – 4U. Projekt obdržel finanční podporuEvropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

MAT 21 podporuje kroužky na školách například ta-ké pořízením didaktických pomůcek, a to nejen těch,jež jsou na trhu, ale navrhuje i nové. Do druhé skupinypatří mj. unikátní stavebnice zařízení tokamak.

Tokamak představuje nejúspěšnější experimentálnízařízení pro výzkum řízené termojaderné fúze, kterévymysleli a vyladili ruští badatelé Oleg A. Lavrentěv,Igor J. Tamm, Andrej D. Sacharov, N. A. Javlinskija Lev A. Arcimovič. Česká republika provozuje dvatokamaky – výukový Golem funguje na Fakultě ja-

derné a fyzikálně inženýrskéČVUT v Praze a modernějšíCOMPASS v ÚFP. Největšímna světě je evropský tokamakJET ve Vědeckém střediskuCulham v Anglii; dvakrát většízařízení ITER buduje ve fran-couzském Cadarache spole-čenství sedmi nejvyspělejšíchstátů světa (viz AB 10/2013).

Kromě skutečných tokama-ků „bliká“ na světě několik mo-delů. Jde o více či méně propra-cované řezy zařízením, kteréchráněny průhledným krytemumožňují nahlédnout do jejichnitra a stiskem příslušného tla-čítka rozsvítit hledanou kom-ponentu. Pro základní orientaci

Nestává se často, aby některý z ústavů Akademie věd ČRvymýšlel hračky pro děti, a už vůbec ne takové, že byo ně projevili zájem v zahraničí. A přece – v půli roku2014 končí projekt Materiály pro nové tisíciletí (MAT 21), jehož zadavatelem je společnostVítkovice – výzkum, vývoj – technické aplikace a partnerem Ústav fyziky plazmatu AV ČR.ÚFP se projektu zúčastnil s jediným úkolem: popularizovat řízenou termojadernou fúzi.Dalšími partnery jsou Česká kosmická kancelář a Asistenční centrum.

Stavebnice TOKAMAKUvyrazila do světa

OBĚ

FOTA

:MIL

ANŘÍ

PA,A

RCHI

VAU

TORA

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

25 ab

V 11 kapitolách je čtenář proveden od stručných zá-kladů nádorové biologie přes přehled konvenčních

chemoterapeutik až po velmi moderní přístupy včetněpoužití monoklonálních protilátek, genové terapie nebocílené protinádorové terapie. Obzvlášť informativní(a k současnosti dovedená) je kapitola o imunoterapiinádorů, v níž se diskutují aktuální přístupy, jako jsouchimerní antigenní receptory – čtenář opravdu běžněnečte o publikacích z roku 2012 v české učebnici z roku2013. Knížku doplňuje rejstřík a především užitečný(a vzhledem k až „slovníkovému“ charakteru příručkynezbytný) seznam zkratek, jimiž je text nutně nabit.

Hlavní předností knihy je stručnost, jasný způsob vy-světlování důležitých pojmů a mechanismů a hlavněskvělé, mimořádně jasně provedené a informativní ob-rázky. Pro mne jako biochemika, který své dva ročníky

r e c e n z e

latiny na gymnáziu už skoro zapomněl, je obvykle četbačeských lékařských učebnic utrpením: bývají přesycenyodborným žargonem, který často zastírá, že autoři me-chanismu dějů, které popisují, nejen vlastně nerozumějí,ale že je to v podstatě ani netrápí. Otce a syna Klenerovymechanismy dějů, které studují a jimiž léčí své pacienty,zjevně zajímají, což umí převést na čtenáře. Principysystémové protinádorové terapie lze doporučit širokémuokruhu čtenářů: studenti a odborníci příbuzných oborůzískají základní, ale přehlednou a fundovanou orientaciv oboru, specialisté poučení, jak lze stručně, jasně a pře-hledně pojmout tak nesmírně komplikovaný obor lid-ského vědění, jakým je protinádorová terapie. �

JAN KONVALINKA,Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.,

Přírodovědecká fakulta UK

Nakladatelství Grada Publishing vydalo koncem roku 2013 knihuotce a syna Klenerových (prof. Pavla Klenera a MUDr. Pavla Klenera jr.)Principy systémové protinádorové léčby. Spíše útlá knížka navazujena nedávnou rozsáhlou publikaci týchž autorů, ale liší se zaměřením:více než o učebnici protinádorové terapie jde o velmi stručný, ale překvapivě komplexnípřehled principů a molekulárních mechanismů účinku protinádorových léčiv.

O léčbě nádorů (nejen) pro lékaře

Profesorka Nowotny se za dobu působenív čele vědecké rady, která rozhodovala

o rozdělení rozpočtu ve výši 7,5 mld. eur, za-sloužila o ukotvení ERC jako nástroje propodporu excelentních projektů základníhoa hraničního výzkumu. Ta od svého založenív roce 2007 získala prestiž a uznání vědeckékomunity, podpořila přes 4000 výzkumníkůz 65 zemí světa (z toho 65 % v začátcích vě-decké kariéry) a podporované projekty nabylyna konkurenceschopnosti (úspěšnost se pohy-

buje okolo 12 %). Při srovnání s obdobnými národnímiprogramy se z ERC stalo respektované měřítko kvality.

Nový předseda se ujímá vedení v době, kdy začínárámcový program Horizont 2020 a vědecká komunitapřipravuje projekty do prvních výzev, které byly zve-řejněny v polovině prosince 2013. Ačkoli byl rozpočetERC oproti předchozímu období navýšen (v rozpočtu

24ab

V závěru loňského roku zveřejnila Evropská komise jméno nového předsedy Evropské radypro výzkum (European Research Council – ERC). V pořadí třetím předsedou (činnost ERC

zahajoval v roce 2007 prof. Fotis Kafatos) se stal prof. Jean-Pierre Bourguignon, vědeckýmzaměřením matematik, který od 1. ledna 2014 nahradil prof. Helgu Nowotny.

Předseda ERC bude mít nově v Bruselu po dobu čtyřletého mandátu stálou kancelář.

Nový předseda Evropské rady pro výzkum

z B r u s e l u

H2020 tvoří nyní 17 % – tedy 13 miliard eur), je třebapředpokládat enormní zájem výzkumníků a převispodaných návrhů projektů nad možnostmi financová-ní. Jean-Pierre Bourguignon a členové vědecké radymusejí na nastalou situaci reagovat, a to předevšímtak, aby se záměrem zachovali atraktivitu jednotlivýchprogramových schémat (ERC jich administruje pět)a vysokou kvalitu hodnoticího procesu. Jednoznačnýmkritériem zůstává i nadále vědecká excelence bezomezení na obor a téma výzkumu. Za zmínku stojí, žese na hodnocení projektů podílí okolo 2000 odborníkůz nejrůznějších oblastí; v minulosti získali grant mnozívýzkumníci, kteří posléze dosáhli významných meziná-rodních ocenění – Nobelovy ceny nevyjímaje. �

KATEŘINA SLAVÍKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaVaI, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

Předseda ERCJean-Pierre

Bourguignon

Organizační změny v Evropské komisiV souvislosti se zahájením rámcového programu

Horizont 2020 došlo od 1. ledna 2014 ke změněv organizační struktuře Generálního ředitelství EK provýzkum a inovace (DG RTD). Nově vzniklo ředitelství Dpro klíčové průmyslové technologie (Directorate D– Key Enabling Technologies), jež vede Clara de laTorre; kromě strategického oddělení zahrnuje i tema-tická oddělení pro moderní výrobní systémy a bio-technolgie, pro moderní materiály a nanotechnologiea oddělení pro uhlí a ocel, v jehož čele stojí ČeškaRita Lečbychová (v minulosti vedla oddělení pro spo-lečné programování a byla jedinou českou vedoucíoddělení DG RTD). Dřívější ředitelství I pro životníprostředí má nyní v názvu změnu klimatu a šetrné za-cházení se zdroji. Podpůrné aktivity DG RTD, k nimžpatří audit, právní služby, podpora IT a obchodníchprocesů či informací a dat H2020, se sloučily do ředi-telství J „Společné podpůrné centrum“.

Dalším generálním ředitelstvím pokrývajícím oblastvýzkumu je Generální ředitelství pro komunikační sítě,

obsah a technologie (DG CONNECT), které bylo re-organizováno již v průběhu roku 2012; při této příle-žitosti se i přejmenovalo (původně GŘ pro Informač-ní společnost, DG INFSO). V čele dvou oddělenístojí Češi – Libor Král (oddělení pro robotiku) a AlešFiala (oddělení pro budoucí a vznikající technologie,tzv. FET).

Posledním generálním ředitelstvím, jež se věnujevýhradně výzkumu, je Společné výzkumné středisko(Joint Research Centre – JRC). Žádné organizačnízměny jej nepostihly, avšak nastala změna na pozicigenerálního ředitele: významný post získal od 1. ledna2014 Slovák Vladimír Šucha. Ve struktuře JRC obsa-dila ČR stejně jako v DG RTD pouze pozici vedoucíhooddělení (Stanislav Drápal, který odpovídá za interníaudit JRC). �

ANNA VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaVaI, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

FOTO

:ARC

HIV

ERC

Nové knihy Ústavu dějin umění AV ČRÚstav dějin umění AV ČR a nakladatelství Artefac-

tum představily 10. února 2014 v Akademickémkonferenčním centru v pražské Husově ulici nové knihy.

V rámci projektu Obnova buquoyské kulturní krajiny(podrobněji v AB 9/2012) vyšla publikace BuquoyskýRožmberk, jež přináší dosud neznámé informaceo uměleckém mecenátu majitele panství Jiřího JanaJindřicha Buquoye v polovině 19. století a také o vznikutamního „hradního muzea“, které mělo být nejen osla-vou hraběcího rodu Longueval de Buquoy, ale i místem,kde mohla veřejnost již tehdy obdivovat sbírky umě-leckých předmětů a starožitností.

Drobný svazek Od kabaly k Titaniku soustřeďujeněkolik rozličných, avšak příbuzně laděných umělecko-historických textů. Studie představují paletu přístupůk uměleckému dílu, které vybočují tím, že autoři dovedlisvé pojetí až na okraj jeho potenciálu, popř. se pustili zahranice mateřské disciplíny. Sborník studií o předre-formační a reformační kultuře Čech a Moravy In punctoreligionis se věnuje různým aspektům konfesní kultu-ry 15. až 17. století. Výtvarná díla jsou zkoumána ze-jména z hlediska jejich původní náboženské funkce

a významu. Jednotlivé studie se zabývají i problémemtolerance a intolerance k výtvarné kultuře v různýchkonfesijních prostředích.

Řada Fontes Historiae Artium představuje dosudnepublikovaný rukopis uměleckohistorického soupisupamátek na Frýdlantsku významného německéhobadatele Karla Friedricha Kühna. Jedinečný pramenzachycuje památkový fond daného území v doběpřed odsunem německého obyvatelstva a před roz-sáhlou devastací v druhé polovině minulého století.

Náplní pilotního svazku ediční řady MonumentaBohemiae et Moraviae se stala impozantní baroknístavba kostela sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí,kterou navrhl slavný vídeňský architekt Johann Lucasvon Hildebrandt. Malý sešit se vejde do kapsy a po-slouží jako průvodce po dominantě malebného seve-ročeského městečka.

V ediční řadě Epigraphica & Sepulcralia monographicavyšla bohatě fotograficky doprovázená monografieKrematorium (viz AB 2/2014). Více informací nahttp://www.udu.cas.cz/cs/nakladatelstvi-artefactum/. �

red

Trojice titulů z Nakladatelství Academia uspěla v sou-těži Jednoty tlumočníků a překladatelů. V 21. roční-

ku porota vybírala z 91 titulů. Hlavní cenu Slovník rokuzískala publikace ředitele Nakladatelství AcademiaJiřího Padevěta Průvodce protektorátní Prahou. Knihačtenáře zavádí na místa konspiračních schůzek odbo-jářů, do bytů rodin podporovatelů parašutistů připravu-jících atentát na Reinharda Heydricha, kanceláří kry-cích firem Sicherheitsdienstu, tajné porodnice zřízenégestapem, na místa, kde trpěli pražští židé, do podzemí,kde nacisté připravovali výstavbu podzemních továren,do sálů, kde se scházeli čeští fašisté a na barikády a ve-litelská stanoviště Pražského povstání. Zároveň ukazu-je, že i během okupace byla Praha místem, kde navzdo-ry nacistickému útlaku existovaly ostrůvky svobodya kulturního života. Publikaci doplňuje dosud nepubliko-vaný obrazový materiál a přehledné mapky.

ab

V kategorii Cena poroty za encyklopedické dílo sena druhém místě umístila publikace Hmyzí rodinya státy, v níž entomolog, vysokoškolský pedagog a po-pularizátor vědy Jan Ždárek vysvětluje poutavou a pří-stupnou formou záhady a mýty obestírající rodinnéa společenské chování hmyzu a pavouků. Třetí místov téže kategorii patří Kronice zoologického poznáváníZbyňka Ročka z Přírodovědecké fakulty UK. Autor v kni-ze zachycuje chronologický vývoj poznání v zoologiiv průběhu šestatřiceti století. �

lsd

Academia v nových prostorách

Zrekonstruované knihkupectví Nakladatelství Acade-mia v budově Viola na Národní třídě v Praze bylo

11. ledna 2014 otevřeno za účasti předsedy Akademievěd ČR prof. Jiřího Drahoše a představitelů Akademickérady AV ČR prof. Pavla Janouška a dr. Pavla Barana.Milovníkům knih nejen z produkce „domácího“ nakladatel-ství se tak nově nabízejí mnohem větší prostory nežli pů-vodní knihkupectví, v jehož prodejně vznikne galerie Kodl.

„Otevírat v dnešní době knihkupectví je jako zakládatsedlářskou dílnu před sto lety,“ konstatoval ředitel Na-kladatelství Academia Jiří Padevět. V tištěné knihy všaknepřestává věřit: „Patří k nám již více než 500 let, a i kdyžpro většinu české populace přestávají být důležité, daříse vytvářet ostrůvky „normality“ uprostřed světa, který jedigitalizován a ztrácí kontakt se psaným slovem.“ �

lsd

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

VĚDA JDE K LIDU!Jen málokdo ví, že kultovní snímek Karla Zemana

Cesta do pravěku byl součástí široké a komunistickoustranou privilegované výchovy obyvatelstva k ateismu.Vše však do sebe zapadá: cesta čtyř chlapců protiproudu času mapovala jednotlivé etapy formování Zeměaž po samý počátek života na Zemi. Na konci jejichcesty nestál Bůh, ale Darwin. Je třeba hledat kořenyčeského ateismu právě v úspěšné kampani komunis-tického režimu za ateistickou výchovou mas? Čerpádnes ze stejných zdrojů kolektivního vědomí i naševíra v bezpečnou atomovou energii? A co naše touhapřetvářet přírodu? Kniha Věda jde k lidu! vysvětluje,proč se stala popularizace vědy jedním ze základníchstavebních kamenů komunistického režimu, i to, jak sezměnilo postavení vědce a inteligence po roce 1948.Mapuje totalitní mechanismy popularizace vědy a od-krývá její indoktrinační potenciál, který komunistickámoc využívala beze zbytku.

Olšáková, D., edice Šťastné zítřky, Academia,Praha 2014. Vydání 1.

ab

k n i h yCHVÁLA HRANICJaké jsou hranice a rozlišování, bez nichž by ani jed-

notlivec, ani společnost nebyli schopni přežít? Úvahya reflexe vídeňského filozofa K. P. Liessmanna se pnouod hranic mezi bytím a nicotou až k hranicím mezi zví-řetem a člověkem, od politických a topografických hra-nic až k rozdílu mezi mládím a stářím, od diferencemezi placenou prací a lidským jednáním až ke krizi, ježzachvacuje vše. Jde mu přitom vždy o člověka v jehodobě, o rozhodující otázky politiky a společnosti, kterési panující ideologie bezmezného překračování hranicvůbec neklade. Přeložil Milan Váňa.

Liessmann, K. P., edice 21. století, Academia,Praha 2014. Vydání 1.

OSVÍCENÍ V TRADICI GNOSTICKO-TEOSOFICKÝCHA ALCHYMICKO-ROSENKRUCIÁNSKÝCH TAJNÝCHSPOLEČNOSTÍ DO KONCE 18. STOLETÍDůkladná, velmi rozsáhlá práce německého lékaře-

-spisovatele Karla R. H. Fricka Osvícení v tradici gnos-ticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských taj-ných společností do konce 18. století se kromě tématvyslovených v názvu zabývá souvisejícími pojmy gnó-ze, novoplatonismu, astrologie, alchymie, kabaly aj.Podrobně informuje o všech rosenkruciánských, zed-nářských, teosofických a pansofických společnostech,k jejichž působení autor našel literaturu, často velmivzácnou a těžko dostupnou, ze které ve své knize takéhojně cituje. Tento způsob výkladu čtenáři odhaluje ne-tušenou šíři zájmu o „tajemné“ u společenských elitvšech historických epoch. Frick se snaží k látce, ježbývá někdy pojímána ateistickou i věřící společnostínepřátelsky, přistupovat nekonfesionálně, svobodně,se zjevnou sympatií k hledačům „prapodstaty“ života.Z němčiny přeložil Pavel Krummer.

Frick, K. R. H., edice Historie, Academia, Praha 2014.Vydání 1.

DENÍKY MISTRA A MARKÉTKYTato kniha umožní českým čtenářům nahlédnout do

vnitřního světa jednoho z nejvýznamnějších autorů ruskéliteratury 20. století M. Bulgakova, autora románu Mistra Markétka, který se stal jedním z erbovních děl světovéliteratury 20. století. Cesta k tomuto románu byla svízel-ná – úspěchy střídaly prohry, nadšení, deprese, někdyblízké zoufalství. Autor začal psát svůj deník v roce 1921po příjezdu do Moskvy. V roce 1926 mu byly při domovníprohlídce zabaveny tři sešity deníků zároveň se sci-fi no-velou Psí srdce a trvalo skoro čtyři roky, než mu byly vrá-ceny. Proto se Bulgakov rozhodl, že s psaním deníkuskoncuje, a v roce 1933 požádal svou ženu JelenuSergejevnu, aby založila svůj deník. Jelena Sergejevnase stala pečlivou kronikářkou svého muže. Oba deníkydoplněné korespondencí vydávají cenné svědectví o zá-pasu autora s mocí a o tragickém údělu tvůrce v totalit-ním režimu. Přeložila Alena Morávková.

Bulgakov, M., Bulgakovova, J., edice Paměť, Academia,Praha 2013. Vydání 1.

26 27

Slovníkroku 2014

28ab

r e s u m é

TOPIC OF THE MONTHThe new Mikulčice ArchaeologicalResearch CentreThe new archaeological research centre of the Brno

Archaeological Institute of the Academy of Sciences ofthe Czech Republic in the locality Mikulčice-Trapíkov wasopened ceremoniously for operations October 10, 2013.Nearly 60 years after the Mikulčice-Valy locality wasselected for science and the public and the launchingof archaeological excavation at the fortified settlement,the Mikulčice Archaeological Research Centre finally hasboth a prestigious and fully functional facility. It replacesthe old headquarters, established in 1954 on a provisionalbasis, and consists of a permanent structure. Locatedat the edge of the protected monument grounds, it isdesigned to avoid disturbing the authenticity of the coreterritory of the nearby national cultural monument ofthe Ancient Slavonic fortified settlement in Mikulčiceand enables effective continued research into thisrenowned archaeological monument. The new structurewill provide scientific interdisciplinary archeologicalresearch pertinent to Mikulčice, Great Moravia andthe Early Middle Ages in Central Europe. It provides anideal environment for both physical and intellectualarchaeological research. It is an oasis of calm,concentration and focused work in direct contact withresearch at the archaeological locality and at additionalsites. Furthermore, it is a meeting place for archaeologists,historians and additional specialists from throughoutCentral Europe.

FOREIGN AFFAIRSScientific cooperation with MexicoThe Academy’s cooperation with Mexican scientific

institutions initiated in 2012 is described in anotherarticle. It focuses primarily on cooperation betweenthe Astronomical Institute of the ASCR and the Instituto

Nacional de Astrofísica Optica y Electrónica; the Instituteof Scientific Instruments of the ASCR and the Institutode Física UNAM; the Institute of Animal Physiologyand Genetics of the ASCR and the Universidad JuarezAutónoma de Tabasco.

EDUCATIONOpen Science ConferenceA symposium on Science Education & Science

Communication was organized by the DepartmentProjects and Grants of the ASCR on February 27–28,2014 at National Library of Technology in Prague.Focused on issues and initiatives in the field of scienceeducation and popularization, it was attended by fieldscientific researchers, school and university teachersand staff, corporate professionals, human resources andpublic relations specialists working in basic or appliedscience, as well as students, school groups andthe general public.

FROM BRUSSELSNew president of the European ResearchCouncilThe European Commission appointed Professor

Jean-Pierre Bourguignon as the next President ofthe European Research Council, the EU’s premierfunding body for investigator-driven frontier research.Professor Bourguignon, a mathematician and Frenchnational, assumed his new role on January, 1 2014,replacing Professor Helga Nowotny. He is the first ERCPresident to be based in Brussels, in a new reinforcedrole where he devotes most of his time to the position.He joins the ERC at a significant stage in its furtherdevelopment, with a substantially increased seven-yearbudget of over 13 billion euro under Horizon 2020,the EU’s new programme for research and innovation.

Konference o životě a díle Bernarda Bolzana

Filosofický ústav AV ČR pořádá 16.–19. července 2014 ve vile Lanna v PrazeMezinárodní sympozium o životě a díle Bernarda Bolzana.

Český německy hovořící geniální matematik, filozof a kněz vynikal svými příspěvky zejména v logice,filozofii a matematice, ale také v dalších vědních oblastech, jakými jsou fyzika,

estetika, politika, etika a teologie.Konference (http://bolzano204.wordpress.com/) nabídne přednášky od Bolzanovských učenců.

Zájemci o aktivní účast mohou zasílat abstrakty a plné texty příspěvků do 21. dubna 2014.Vítáme účast studentů (včetně studentů magisterského studia).

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Tajemný svět slovanské pohanské mytologie představila ve foyer budovy Akademie věd ČR na Národní tříděpolská fotografka Dorothea Bylica (v letech 2006–2007 působila v redakci Akademického bulletinu).

Na snímcích ztvárnila bytosti nižšího řádu, tzv. démony, jež byly úzce spojeny s přírodou a tvořily podstatnou součástživota našich předků. Na vernisáži 10. února 2014 zahrála rodinná kapela muzikologa a skladatele doc. VlastislavaMatouška Schola Specialis Familiae, která se orientuje na hudbu středověku. srd

SVĚTPOHANSKÝCH

SLOVANŮ

FANTAZIE MIKROSVĚTŮV Malé galerii vědeckého obrazu Matema-

ticko-fyzikální fakulty UK v ulici Ke Karlovuje veřejnosti do 28. března 2014 přístupná vý-stava Artefakty a fantazie z mikrosvětů ento-mologa a fotografa Františka Weydy. Vědec-ká metoda, tisíce hodin intenzivní práce,seriózní vědecké publikace, vystupovánína konferencích doma i ve světě – toho siautor užil do sytosti. Když se pomocí elektro-nových mikroskopů zahleděl do mikrosvětů,uvědomil si, co krásy se v nich skrývá. Výsta-va poskytne chvilku blahodárného zastavenía pokochání atmosférou mikrosvětů, kteréjsou tak jiné než náš příliš uspěchaný „makro-svět“. V mikrosvětech F. Weydy vládne pře-vážně ticho a klid. Překvapí nebývalou krásou krajin a struktur dosud nepoznaných; při troše fantazie lze rozeznati tváře jejich obyvatel. Ale fantazii se meze nekladou, což je osvěžující. red

U příležitosti inaugurace nového rektora Univerzity Karlovyprof. Tomáše Zimy 4. března 2014 ve Velké aule Karolina

se o dva dny později v Lannově pražské vile setkali vrcholovípředstavitelé Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. Předse-da AV ČR prof. Jiří Drahoš a někdejší děkan I. lékařské fakultyUK, jehož Akademický senát UK zvolil rektorem v říjnu 2013,diskutovali o spolupráci a podpoře ve vědecké i pedagogickéčinnosti a vzájemně se informovali o plánovaném rozvoji obouinstitucí v nejbližších letech. Dlouhodobě korektní a prospěšnévztahy mezi akademickou a univerzitní sférou dokládá i společnémemorandum o spolupráci Akademie věd a pražských vysokýchškol s Magistrátem hlavního města Prahy z konce loňskéhoroku – jeho smyslem je hájit společné zájmy na národní i mezi-národní úrovni, pokračovat v realizaci projektů ve výzkumua vývoji, podporovat rozvoj Prahy a propagovat ji jako centrumznalostí a inovací.

lsd

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Zleva: předseda AV ČR Jiří Drahoš, rektor UK Tomáš Zimaa člen Akademické rady AV ČR Jiří Chýla

Členové Akademické rady AV ČR.Zleva: Pavel Janoušek, Lenka Vostrá a Michal Haindl

Místopředsedové Vědecké rady AV ČR.Zleva: Ladislav Kavan, Antonín Fejfar a Antonín Kostlán

SETKÁNÍS UNIVERZITOUKARLOVOU