Vycházíme pro vás už 25 let - Akademický...

FOTO

:PAL

S20

15

9

Výkonový laser PALS vytvořil jako první na světěplazma na vodíkovém ledu, jehož interferogramvidíte na snímku – doba záznamu je méně nežmiliardtina vteřiny. Více na str. 14–15.

Vycházíme pro vás už 25 let

Vážení čtenáři,

máme za sebou extrémně horké léto, a to jak meteoro-logicky, tak geopoliticky. Zatímco půdě i tokům na větši-ně území Evropy v letošním suchu zoufale chybí vodnívlny, valí se starým kontinentem vlna lidská, na niž ne-

jsou odpovědná místa schopna adekvátně reagovat. Naprostá nepři-pravenost takovou situaci řešit pochopitelně způsobuje nejen obavy,ale také záporné emoce vůči obrovskému počtu migrantů. V Českupak vyvolala další vlnu emocí i výzva Vědci proti strachu a nenávisti,která se zrodila kolem Přírodovědecké fakulty UK a přidala se k ní celářada osobností. Aktuálně jsme o obsahu výzvy informovali na webo-vých stránkách Akademického bulletinu. Na webu jsme během letní„okurkové“ sezóny zveřejnili přes čtyři desítky dalších aktualit, foto-galerie i některé zvukové záznamy – vše je vám k dispozici na adresehttp://abicko.avcr.cz.

V zářijovém čísle máme potěšení uvítat vás titulním obrázkem interfero-gramu unikátního experimentu, kterým oslavuje patnácté výročí jednaz prvních velkých evropských infrastruktur – laserové pracoviště PALS.

Do září také vstoupili muzikálně ladění pracovníci Akademie úplněnovým počinem, když rozezněli průhonický areál Botanického ústavuAV ČR prvním ročníkem multižánrového hudebního festivalu, v němžna třech rozdílných scénách vystoupilo v pětatřiceti „vědeckých“ hu-debních uskupeních 300 muzikantů. Navzdory zimě si je přišlo poslech-nout pětisethlavé obecenstvo. Mimo nejmuzikálnějšího ředitele (viz zadnístrana obálky) byla vyhlášena cena pro nejakademičtější kapelu, kterouzískal Ústav přístrojové techniky AV ČR, nejmuzikálnějším pracovištěmse stal pořadatelský Botanický ústav. Více na webu Akademickéhobulletinu. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

o b s a h 9 / 2 0 1 5

http://abicko.avcr.cz 1

ObálkaVědecká spolupráce s Korejskou republikou 2Jubilejní Spořilovský salon 3A-Fest in Park 4

Obsah, úvodník 1

UdálostEXPO a Dny české vědy 2Modifikované neuropeptidy jako potenciální antiobezitika 3

ReportážOdkaz architektury, filozofie a vědy v Lannových vilách 5

VýročíJubilejní husovské vzpomínání 6Husovská dilemata 7

Téma měsícePříběh zvaný cytokinin 8

AktuálněPALS patnáctiletý 14

Věda a výzkumPočetní neurovědy a fungování lidského mozku– CNS 2015 16Tropický hmyz a globální změna 20Kongres žen: ženy v médiích a reklamě 22Mezinárodní spolupráce v dějinách vědystředoevropského prostoru 24Ruské umění v českých sbírkách 27Knižní novinky Ústavu dějin umění AV ČR 28

Obhajoby DSc.Reprezentace české středověké šlechty 30

OceněníOborové medaile a ocenění za zásluhy 31

TribunaElity a plebs 32Hodnocení výkonů v humanitnícha společenských vědách podruhé 33

Z 34. zasedání Akademické rady 34

Portréty z ArchivuJosef Kalousek 35

Časopisy v AkademiiOd Telče k Římu 36

PopularizaceVida! To jsem nevěděl… 38

Z BruseluLucemburské předsednictví – investice a lepší správapolitiky VaVal 39

Resume 40

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: [email protected]

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: [email protected];Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: [email protected];fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: [email protected];tajemnice redakce: Mgr. Denisa Popková, tel.: 221 403 513, e-mail: [email protected]řeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: [email protected]

Redakční rada: předseda – prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.; členové – prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.,RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát, PhDr. Antonín Kostlán, CSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.,Ing. Karel Pacner, prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc., JUDr. Jiří Malý

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: [email protected]

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu [email protected]. Redakce si vyhrazuje právopříspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku a původ obrazového doprovodu ručí autor.Články vycházejí rovněž v elektronické verzi a časopis v pdf ke stažení na http://abicko.avcr.cz.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola.AB 9/2015 vychází 17. září 2015.

VĚDECKÁ SPOLUPRÁCES KOREJSKOU REPUBLIKOU

FOTO

:ARC

HIV

NRF

Předseda Akademie věd České republiky prof. Jiří Drahoš navštívil začátkem letošního srpna Korejskourepubliku. S představiteli významných výzkumných institucí – mj. Korea Institute of Science and Technology

(KIST), Korea Advanced Institute of Science and Technology (KAIST), Korea Research Institute of ChemicalTechnology (KRICT) a Korea Electronics Technology Institute (KETI) – jednal o spolupráci s Akademií vědČR, jakož i o přímé kooperaci s pracovišti AV ČR, a to především v biomedicíně, organické chemii, nano-technologiích a výzkumu nových materiálů.

Setkal se také s vedením korejské National Research Foundation (NRF) a s jejím prezidentem prof. MinK. Chungem podepsal oficiální smlouvu o spolupráci. Oba představitelé diskutovali i o možnostech financo-vání společných projektů.

Během návštěvy podepsal prof. Drahoš též oficiální smlouvu o spolupráci s prezidentem Korea AdvancedInstitute of Science and Technology prof. Sung Mo Kangem. �

lsd

Setkání předsedy AV ČR Jiřího Drahoše s vedenímkorejské National Research Foundation

Husovi v našem pavilonu připomněl, že Mistr Jan Husbyl též rektorem Univerzity Karlovy. Příspěvky k danéoblasti výzkumu poté přednesli dr. Lenka Maletínská(Epidemics of Obesity and Problems with Pharmaco-therapy), dr. Jiří Jiráček (Diabetes and Insulin Research),dr. Eva Kudová (Steroid in Brain-Compounds withStrength of Arnold and Sex-appeal of Pamela), prof. LiborVítek z 1. LF UK (Civilisation Diseases in 21st Century,Threats and Preventive Measures) a prof. Martin Fusek(When Science Helps the Society).

Vernisáží za přítomnosti mnoha důležitých osob-ností byla slavnostně otevřena již výše zmíněná

výstava Česká věda v boji proti virům, která představu-je život a dílo Antonína Holého. Pro úplnost dodejme, žeÚOCHB není na EXPO nováčkem – Českou republiku


Ředitel ÚOCHBZ. Hostomskýs M. Fuskem,L. Maletínskou,J. Jiráčkema dalšími předpřednáškou

a její vědeckou kapa-citu reprezentoval užv Šanghaji, a to zejménazásluhou Zdeňka Hav-lase, Jáchyma Šerých,Zdeňka Lyčky, RadkyNeumannové, ale takéIreny Krumlové a dal-ších (viz AB 12/2010).

Český pavilon představuje naši zemi jako prostorzaslíbený vědě a umění a po zásluze se těší velképozornosti návštěvníků. Nahlédnout do něj můžetei vy prostřednictvím fotografií na našem webuhttp://abicko.avcr.cz. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

Duchu ambice letošního EXPO, tedy otázkám tra-dičních a inovativních postupů při výrobě potra-

vin, odpovídá hned při prvním přiblížení k pavilonuČeské republiky i předsunutý stánek s oroseným chme-lovým mokem. V tropickém vedru je ale jednou z hlav-ních atrakcí zejména bazén, kterému dominuje ptako-automobilová plastika od Lukáše Rittsteina s osvěžujícítryskající vodní tříští.

Partnerem všech devíti Dnů české vědy rozprostře-ných mezi 1. a 14. červencem bylo referenční centrumJRC Ispra, vzdálené jen pár desítek kilometrů odMilána. Však také vědci z JRC i z České republiky své

2 Akademický bulletin AV ČR

Letošní světovou výstavu EXPO, kterou obsahově definuje její podtitul „Feeding the Planet,Energy for Life“, tedy „Potraviny pro planetu, energie pro život“, hostí severoitalské

město Miláno. Ve strategicky umístěném českém pavilonu nedaleko hlavního vstupudo areálu patřila horká první půle července „Dnům české vědy“. Ostatně vědě je věnovaná

i valná část interiérové expozice bělostné stavby reprezentující naší republiku.

EXPO a Dny čEské věDyu d á l o s t

výzkumy vždy prezentovali jak v Ispře, tak v českém pa-vilonu. Zahajovalo se nanotechnologiemi a molekulární-mi vědami, poté následovalo téma energií, které vystří-dala biodiverzita, udržitelnost a péče o životní prostředí.

Tři ústavy Akademie věd představují v Miláně nejensvou špičkovou vědu, ale v duchu tradic Akademiei špičkové umělce, kteří jejich expozice ztvárnili. V pří-padě Ústavu experimentální botaniky AV ČR to bylFrederico Díaz, kdo poskytl náhled do struktury DNAkulturních plodin, zatímco pro Ústav organické che-mie a biochemie AV ČR pojal buňku jako miniaturníchemickou továrnu, ve které probíhají tisíce dějů ne-zbytných pro zdravé fungování organismu, výtvarníkJakub Nepraš. Dlužno podotknout, že v České re-publice posléze tento artefakt uvidí návštěvníci Ná-rodního technického muzea. (Příspěvek o prezentaciÚEB AV ČR připravujeme.) V NTM již byl k vidění také„analog“ trojrozměrné expozice věnované životu a díluprof. Antonína Holého od výtvarníka Jáchyma Šerých.Umělecké pojetí vědeckých témat tím zdaleka nekon-čí, neboť např. Botanický ústav AV ČR na EXPO vy-stavuje skleněnou knihu s živými houbami od umělky-ně Suzanne Pastor, která shodou okolností použilatext Julese Verna. A právě Vernův Vynález zkázygeniálně zfilmoval v roce 1958 Karel Zeman. Českýpavilon uvedl premiéru digitálně vyčištěného filmu,jemuž patří expozice v přízemí pavilonu. Hojně na-vštěvovaná je též živá expozice rostlin, tzv. Laboratořticha, kterou představily společně ČVUT, PřF UKv Praze a Botanický ústav AV ČR.

Dny české vědy věnované civilizačním chorobámvyplnili zástupci již zmíněného Ústavu organické che-mie a biochemie AV ČR a Univerzity Karlovy a celý cy-klus završilo téma vzdělání, vědy a výzkumu zastoupe-né Českým vysokým učením technickým v Prazea Ústavem jaderného výzkumu v Řeži.

Problematika civilizačních chorob provázená doslo-va epidemií obezity a diabetu i nezdravým životním

stylem s nedostatkem pohybu rezonovala napříč expo-zicemi různých zemí, jichž se týká, a nechybí mezi nimiani Česká republika. Příslušnou sekci Dnů české vědyzahájili komisař české účasti na EXPO Jiří FrantišekPotužník, ředitel ÚOCHB dr. Zdeněk Hostomský a rek-tor Univerzity Karlovy v Praze prof. Tomáš Zima. Tenmj. při pohledu na vystavené rekvizity z filmu o Janu

Modifikované neuropeptidyjako potenciální antiobezitikaObezita, která se stala v současné době celosvětovou hrozbou nejen ve vyspělých,ale i rozvojových zemích, je spojována se zvýšeným nebezpečím zdravotních komplikací.Zvyšuje výskyt diabetu 2. typu (cukrovky spojené se sníženou citlivostí na inzulin),vysokého krevního tlaku, úmrtnosti na choroby kardiovaskulárního systému(dohromady nazývanými metabolický syndrom) a také množství nádorovýchonemocnění a dalších chorob. V současné době je nejrozšířenější metabolickounemocí na světě s trvale vzestupným trendem výskytu.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace bylov r. 2014 na světě 1,9 miliardy lidí nad 18 let věku

s nadváhou a z toho 600 milionů lidí (13 % světovépopulace) obézních. Navíc přibývá obézních dětía mladistvých. V České republice je přibližně 23 %populace obézní a více než polovina populace trpínadváhou. Při vzniku obezity se uplatňují vlivy gene-tické (obezita je podmíněna geneticky ze 40–50 %)a vlivy prostředí, které jsou v posledních desetiletíchvelmi významné a můžeme je charakterizovat nadby-tečným příjmem energeticky bohaté stravy spojenése zmenšující se tělesnou aktivitou v důsledku seda-vého způsobu života.

Regulace příjmu potravy a výdeje energie je složitýproces, a je tudíž velmi obtížné nalézt látku, která byzpůsobila cílené omezení příjmu potravy a navozenísytosti nebo zvýšení výdeje energie bez vedlejšíchúčinků. Dá se říci, že obezita je metabolický problém,pro který zatím neexistuje účinná léčba. Léky na sníže-ní hmotnosti navíc musejí být podávány dlouhodobě.Jediným medikamentem dostupným v ČR bez lékař-ského předpisu je Orlistat, inhibitor střevní lipázy, který

snižuje vstřebávání tuků z tenkého střeva. Má však ved-lejší účinky jako např. průjmy. Z trhu byl stažen Sibutra-min, inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a nora-drenalinu, který navozuje pocit sytosti, při jehož užíváníbylo zjištěno zvýšené riziko výskytu srdečních chorob.A také Rimonaband, inhibitor endokanabinoidního re-ceptoru, který jako vedlejší účinek vyvolával deprese.Na trhu v USA jsou nově dostupné tři léky založené naúčinku analogů neurotransmiterů působících v mozku– Qnexa, Lorcaserin a Contrave (nyní již schválenýi v Evropě pod názvem Mysimba), všechny ale majířadu vedlejších účinků jako nespavost, zácpu, závratěa v případě Contrave i nebezpečí zvýšení krevního tlaku.

V přirozené regulaci příjmu potravy hrají důležitouúlohu peptidy, které se vylučují a působí v oblasti gastro-intestinálního traktu nebo v různých částech cent-rálního nervového systému (CNS), přičemž řídícímcentrem těchto procesů je hypotalamus. Řadu těchtolátek známe poměrně dlouho, avšak mechanismusúčinku a jejich vzájemné působení je stále málo zná-mé a je předmětem výzkumu i naší skupiny v Ústavuorganické chemie a biochemie AV ČR.

OBĚ

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Připomeňme jen, že vilu v Gmundenu zdědila sestraVojtěcha Lanny III. Franciska, jejíž potomci zde do-

dnes žijí. A stejně jako při první návštěvě loni, i letos náspřivítal šarmantní Hubertus Trauttenberg. Účastníci se-mináře vstupovali z ústřední haly do přednáškovéhosálu, v nějž se změnila jídelna s Gärtnerovými freskami,která tak výrazně připomíná interiér největšího sálupražské Lannovy vily – i v tomto aspektu se obě sídlashodují. Však byla také hned první přednáška „té naší“vile – a nejen jí – věnována. Profesor Jan Bažant z Filo-sofického ústavu AV ČR seznámil publikum s lannov-skou historií, rodovými kořeny Lannů v Rakousku, pře-sídlením do Českých Budějovic a později do Prahy.Nastínil podnikatelský záběr Vojtěcha Lanny I., vodnícesty, železnici nebo kladenské železárny. V úspěšnépodnikatelské kariéře pokračoval Vojtěch Lanna II.,představitel nově se rodící společenské třídy spojujícíambice průmyslnické s ambicemi kulturními a vlaste-neckými, což demonstroval mj. i prostřednictvím obouneorenesančních vil (viz vila Lanna v Praze). Nezaned-batelnou úlohu při jejich stavbě a výzdobě hrál pocho-pitelně kontext doby, do něhož prof. Bažant svou


Při pohleduz jezera už vilabohužel ztratilasvůj původnídominantnícharakter.

Seminář se konalv největším sálegmundenské vily,kterým je jídelnas bohatounástěnnouvýzdobou.

přednášku zasadil. Však takétéma významu obou vil ve svédobě i v současnosti plně od-povídá pojetí semináře cobyintelektuální debaty zabývajícíse mimo jiné vztahem meziarchitekturou a časem, střetymezi tradicí a modernou neboaspekty udržitelnosti.

S během času souvisí například i pohled na viluz Travénského jezera, kdy bývalou krajinnou dominan-tu izolovanou od okolní zástavby rozsáhlým anglickýmparkem překrývají vzrostlé stromy, ale hlavně optickyagresivní budova nemocnice v pozadí, takže dá prácivěžičku vily nalézt. Moderní doba tedy dává najít dalšíspolečný prvek oběma vilám – více či méně těsné sou-sedství masivních betonových staveb.

Přesný program dvoudenního setkání architektů, fi-lozofů a vědců v gmundenské Lannově vile včetněpřehledu přednášejících naleznete na http://www.fest-wochen-gmunden.at/.

Na závěr ještě v souvislosti s aktuálně připomínaným170. výročím příjezdu prvníhovlaku na nejstarší pražskénádraží, nyní Masarykovo, do-dejme, že jeho stavbu realizo-valo společenství firem Lannaa bratři Kleinové. Velký provoza hlavně kouřící vlaky hnedvedle Lannova paláce na rohuHybernské a Havlíčkovy ulicebyly jistě jedním z racionálníchdůvodů, proč se Lanna II. pus-til do stavby předměstské vilypro svou rodinu. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

V posledním desetiletí 20. století byla objevena řa-da peptidů (neuropeptidů) vylučovaných a působícíchv CNS, které zásadně ovlivňují regulaci energetickéhometabolismu; mezi nimi i neuropeptid PrRP (prolactin-releasing peptide, peptid uvolňující prolaktin), který máv organismu více úloh. Prvním popsaným biologickýmúčinkem PrRP byla stimulace uvolňování prolaktinu.Následně však bylo zjištěno, že u potkaních samců ne-ní tento účinek ovlivněn, a tudíž pravděpodobně neníprimární úlohou PrRP. Díky objevu PrRP v hypotalamic-kých jádrech PVN a DMN (paraventrikulárním a dorso-mediálním jádru), která jsou důležitá pro udržováníenergetické rovnováhy, se o PrRP začalo uvažovatjako o faktoru ovlivňujícím příjem potravy. Anorexigenní(tj. příjem potravy snižující) efekt PrRP31 se projevil pojeho injektování do třetí mozkové komory, jejíž přednístěnu a dno tvoří hypotalamus (tzv. intracerebroventri-

kulární podání, ICV). Takové snížení pří-jmu potravy neovlivnilo příjem vody anichování pokusných zvířat. Nebyla proká-zána nevolnost ani nechutenství, tedy sezdá, že PrRP působí specificky na sníže-ní chuti k jídlu a zvýšení výdeje energie.

Peptidy jako potenciální terapeutikamají své výhody a nevýhody. Výhodou jeurčitě skutečnost, že jsou to látky těluvlastní, které se v organismu snadno

odbourávají. Tato vlastnost je ale zároveň jejich nevý-hodou z hlediska terapie, protože jsou velmi rychleenzymaticky štěpeny v krvi či cílových tkáních, mnoh-dy pouze za několik minut. V žaludku jsou rychle strá-veny a nemohou se tedy podávat perorálně. Proto sepro terapeutické účely vyvíjejí modifikované analogytěchto peptidů, které mají prodloužený účinek a jsouodolné vůči rychlému odbourávání.

ÚOCHB má dlouholetou tradici v oblasti syntézyanalogů peptidových hormonů jako látek k potenciál-ní terapii některých metabolických chorob. V naší sku-pině jsme se začali účinky analogů PrRP zabývatpřed několika lety. Navrhli jsme, syntetizovali a testo-vali několik nových modifikovaných analogů PrRP,

u d á l o s t

Lipidovanýanalog peptidu

uvolňujícíhoprolaktin

– palm-PrRP

Dietou indukovanáobézní myš (vlevo)

a její kontrola(samci kmene

C57BL/6)

Peptid palm-PrRPvýznamně

snižuje hmotnostobézních myší.

které měly vyšší afinitu k receptoru pro PrRP než při-rozený peptid a významně snižovaly příjem potravyu myší po podání přímo do mozku. Tyto analogy tedypředstavovaly velmi účinné peptidy, které snižovalypříjem potravy pouze po centrálním, nikoliv po perifer-ním podání, nebyly to tedy v této podobě látky vhodnépro potenciální terapii obezity, kdy předpokládámeprávě injekční podání.

Vysoce účinné analogy PrRP jsme dále upravili tak,že byla navázána mastná kyselina na N-konec analogů(tzv. lipidizace). Struktura účinného analogu PrRP mo-difikovaného pomocí palmitoylace – připojení kyselinypalmitové na N-terminální část peptidu je znázorněnana obr. 1. Modifikace zvýšila stabilitu těchto peptidůa dobu účinku v organismu. Prodloužený účinek byl po-zorován jak při pokusech in vitro, tak in vivo. Statistic-ky velmi významného snížení příjmu potravy u myšía potkanů po podání lipidovaných peptidů PrRPa zvláště pak jejich analogů bylo zcela nově dosaženoi po periferním (subkutánním, SC) podání. Tyto nové li-pidované peptidy představují tedy anorexigenní látkysnižující příjem potravy, které po periferním podání pů-sobí v mozku, protože jsou díky lipidizaci schopny projítpřes hematoencefalickou bariéru.

Vhodným modelem ke studiu obezity jsou myši nebopotkani s obezitou indukovanou dietou. Jejich obezita,způsobená dlouhodobým krmením vysokoenergetickoupotravou, např. se zvýšeným obsahem tuku, je podob-ná lidské (viz obr. 2). Tyto myši a potkani mají nejen zvý-šené množství tuku, ale také vykazují rezistenci k lepti-nu a inzulinu a vysoké hladiny glykémie. Mohou protodobře sloužit jako model pro testování nových látek sni-žujících příjem potravy, tedy potenciálních antiobezitik.

My jsme testovali nejúčinnější látky, lipidované ana-logy PrRP, nejprve v myším modelu obezity, a ve spo-lupráci s kolegy z Fyziologického ústavu AV ČR jsmesledovali příjem potravy a hmotnost také u potkanů poopakovaném periferním podání. Prokázali jsme, žetyto lipopeptidy snižovaly příjem potravy, hmotnosta zlepšovaly metabolické parametry v myším (obr. 3)i potkaním modelu dietou indukované obezity. Navícbylo zjištěno zlepšení parametrů souvisejících s diabe-tem 2. typu, tedy glukosové tolerance a hladin inzulínu.V poslední době jsme také testovali neuroprotektivníúčinky těchto látek v modelu diabetu a neurodege-nerace u myší a shledali významné zlepšení parametrůsouvisejících s neurodegenerací v mozku.

Lipidizace účinného anorexigenního neuropeptiduPrRP tedy umožnila jeho centrální účinek po perifernímpodání a činí z lipidovaných analogů PrRP potenciálníantiobezitika a antidiabetika s možností neuroprotektiv-ního účinku. V současné době pokračuje testování nej-úspěšnějších – nejúčinnějších analogů v preklinickýchtestech s výhledem na klinické testování. �

LENKA MALETÍNSKÁ,Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.,

JAROSLAV KUNEŠ,Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.

Vojtěch Lanna II. by měl jistě radost, kdyby viděl,že jeho novorenesanční vily z druhé půle 19. století dodneszůstávají věrny své koncepci rodinného sídla a zároveňreprezentačních prostor. Přesně před rokem jsme vásseznámili s vilou Lanna v Gmundenu u Travénskéhojezera, na které se odkazuje interiérová výzdoba pražskéLannovy vily (viz AB 7–8/2014). Letos vás do rakouskéhoSolnohradska zveme znovu, protože se tamní Villa Lannapřipojila ke gmundenskému letnímu festivalu a ve dnech14. a 15. srpna 2015 se otevřela pro účastníky semináře„Was bleibt? Architektur – Philosophie – Wissenschaft“.

Odkaz architektury, filozofie a vědyv Lannových vilách

r e p o r t á ž

VŠEC

HNA

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

FOTO

:L.M

ALET

ÍNSK

Á,ÚO

CHB

AVČR

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

M. Horská navštívila Vatikán také v rámci první cestyzástupců horní komory (společně s policejním prezi-dentem Tomášem Tuhým) již o měsíc dříve. Členovédelegace mj. diskutovali se státním sekretářem Sva-tého stolce Pietrem Parolinem, po papeži nejdůleži-tějším mužem Vatikánu. Předmětem jednání bylamožná spolupráce mezi duchovní, vzdělávací a státnísférou. Symbolem případné spolupráce je i postavasv. Anežky, jejíž socha by měla být příští rok umístě-na ve Vatikánu. Delegace také navštívila pobočkuHÚ AV ČR v Římě, kde její aktivity prezentoval prof.Jaroslav Pánek.

Závěrem připojuji ještě obecnější úvahu. V součas-nosti se zdá, jako bychom si nevěděli rady se svou

rolí v Evropě a s vnímáním problémů ve vzdálenějšími bližším sousedství. Stačí sledovat zprávy posledních


Přijetíčeské delegaceu papeže Františka

Setkáníse státnímsekretářemSvatého stolcePietrem Parolinem

týdnů. Ve společnosti rychle rostou, často i oprávněné,obavy z přílivu migrantů z islámského prostředí. To všakmimo jiné nahrává volání po rychlém vyřešení problémůa šíření iracionálních, až extremistických názorů; že todo blízké budoucnosti není úplně optimální, je jisté užteď. V debatách se občas zahraje i na křesťanskou notu,ale spíše kvůli vyjádření strachu z cizích vlivů, než z cíle-vědomého přihlášení se k nějakým kořenům. Letošní ju-bilejní vzpomínání na M. Jana Husa zatím ukázalo, žetato postava přes různá zkreslení a dezinterpretace mi-nulosti vyvolává zájem u nechristianizované části spo-lečnosti. Někdo si možná jen oprášil starší vědomosti zeškoly, někoho zase inspiroval Husův důraz na pravdua jeho morální integrita. Demytologizace velkých národ-ních příběhů, jaký představuje rovněž příběh Husův, bytedy rozhodně neměla znamenat nesmyslné hanění ná-rodních tradic a kořenů naší identity a rezignaci na hle-dání cest ke zdravému posilování národního sebevědo-mí. Evropa jako celek, chce-li důstojně vyjít ze současnékrize, nemůže spoléhat jen na technokratická řešení čina přetopený kotel stálého ekonomického růstu. Platí totéž pro nás. K potřebnému posilování národní identityzakotvené v rámci evropských duchovních i civilizač-ních hodnot může přispět mj. objevení aktuálních přesa-hů národních a duchovních tradic, jejich akademické re-flexe a rozšíření takových poznatků mezi veřejnost.Také na tomto základě můžeme tvořit žádoucí svorníky,které národ i společnost upevňují a integrují. �

JAROSLAV ŠEBEK,Historický ústav AV ČR, v. v. i.

Před dvěma lety se tak i na oficiální úrovni připo-mnělo cyrilometodějské dědictví a nyní 600 let od

smrti M. Jan Husa (a příští rok nás zase čeká připomí-nání a konceptualizace výročí Karla IV.). Vzpomínání nahusovské výročí nabídlo škálu akcí zahrnující bohosluž-by, koncerty, divadelní představení, filmy, dokumentya další mediální reflexe, stejně jako vědecké konferencea přednášky. Nelze zapomenout ani na slavnostní vzpo-mínkové ceremoniály přímo v místě Husovy smrtiv Kostnici, jichž se účastnil i německý prezident JoachimGauck (možná je dobré zmínit, že ještě v létě 1965 za-kázala katolická církevní místa účast na Husových osla-vách v Kostnici jen proto, aby nebyli katolíci provoko-váni). V Německu se konala také odborná sympoziapřipomínající Husovu roli, často též v kontextu blížícíhose kulatého výročí Lutherova vystoupení za opravucírkve, které si veřejnost připomene v roce 2017. Letoš-ní slavnosti jsou určitě dokladem toho, že se v této tradi-ci již obrousily hrany konfliktnosti a jeho odkaz nenípředmětem rozdělení či vzájemné konkurence. Do akti-vit spojených s významnou společenskou, kulturní i vě-deckou událostí se výrazným způsobem zapojila takéAkademie věd ČR. Její mnozí pracovníci se účastnilivědeckých či veřejných debat; na mnoha akcích sepodíleli též pracovníci Historického ústavu AV ČR.

Ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahypořádal HÚ AV ČR na konci května 2015 třídenní

mezinárodní konferenci Hus – husitství – tradice – Praha.Od reality k mýtu a zpátky za účasti čtyř desítek badate-lů, která se zaměřila na široké spektrum úvah nad jehoosobností, životem, pozdějšími odkazy jeho díla i trans-formacemi jeho recepce v průběhu šesti staletí pojeho smrti. Husova osob-nost a jeho tradice byly na

Z předlistopadového režimu mají generace, které v té době žily, zafixovány povinné jásánípři jakékoli příležitosti. Komunističtí ideologové věnovali svátkům velkou pozornost,

protože jejich prostřednictvím chtěli ovlivňovat veřejné nálady. Určité přízni se proto meziveřejností těšily asi jen svátky poskytující příležitost k méně formálním oslavám, a to zejména

na pracovištích (jako byl třeba takový MDŽ). Není divu, že po roce 1989 hledá veřejnosttěžko cestu k nějakému oficiálnímu slavení. Je dobré si ale při „svátkové praxi“

oživit paměť vztahující se k významným periodám minulosti, na něž můžeme být hrdí.

JubiLEJní husOvské vzPOmínánív ý r o č í

Z výstavyTři životy

Jana Husav prostorách

Horní komoryParlamentu ČR

konferenci posuzovány nejen v kontextu českých dějin,ale i se zřetelem k týmž procesům v mezinárodním mě-řítku, v různých konfesních komunitách a sociálníchskupinách. Odborníci z HÚ AV ČR připravili ve spolu-práci s Kanceláří Senátu PČR v prostorách horní parla-mentní komory také unikátní výstavu pod názvem Třiživoty Jana Husa. Učenec a reformátor – kacíř a světec– národní hrdina. Betlémský kazatel je zde prezentovánv několika rovinách. V rámci svého reálného života a pů-sobení vystupuje nejen jako významný akademický čini-tel, oblíbený a charismatický řečník, ale především jakocírkevní reformátor, který je za své názory odsouzenkostnickým koncilem a upálen. Již v okamžiku, kdy před600 lety pohasly poslední zbytky hranice na břehuRýna, rozhořel se symbolický plamen zájmu o druhý ži-vot Husa, tedy o jeho úctu a tradici. Expozice provádínávštěvníky známými i méně známými stránkami jehorecepce v průběhu staletí, díky bohatému obrazovémumateriálu se mohou seznámit s tím, jaká místa a prosto-ry paměti jsou s ním spojena, ale též se způsoby nahlí-žení na Husovo intelektuální a duchovní dědictví. Vedletoho se pracovníci HÚ AV ČR účastnili dalších odbor-ných debat, ale i popularizačních vystoupení, a to jakv rámci veřejných přednášek, článků v tisku, tak pořadův rozhlase nebo televizi.

Jedním z vrcholů husovského jubilea bylo přijetí čes-ké delegace u papeže Františka na hodinové audienciv pondělí 15. června. Delegaci tvořili převážně vrcholnícírkevní činitelé napříč konfesním spektrem (z Církvečeskoslovenské husitské, Českobratrské církve evan-gelické a Římskokatolické církve). Součástí delagacebyli také místopředsedkyně Senátu Miluše Horská

a jako zástupce akademické obce doc. JaroslavŠebek. Papež v připraveném projevu prohlásil, že jepotřeba přehodnotit mnohé spory minulosti ve světlenového kontextu, v němž žijeme. Vyzval také k po-třebě dalšího intenzivního vědeckého bádání jehoosoby a kontextů doby i tradice. V projevu zopako-val slova Jana Pavla II., jenž v roce 1999 vyjádřil lí-tost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán,a započítal českého kazatele mezi reformátory.Františkův akcent byl ovšem závažnější v tom, žepři setkání vyzdvihl nutnost spojující spoluprácea projevil vstřícný posun k nekatolickým církvím.

Husovská dilemataDo mozaiky letošních připomínek 600. výročí upálení Mistra Jana Husa zapadá mj. publikace Husovskádilemata. Autor knihy, profesor teologických fakult UP v Olomouci a UK v Praze Ctirad Václav Pospíšil,nechce podávat historiografický výklad, ale snaží se zaujmout čtenáře postavou Jana Husa tak, aby jimpomohl vymanit se ze zkreslených a leckdy ideologických představ a mýtů o tomto našem vrcholnémpředstaviteli reformního hnutí. Charismatická Husova osobnost po staletí rozdělovala společnost a i nyníuž sám název publikace Husovská dilemata napovídá, že kniha nebude předkládat jednoznačné myšlenkya teze, ale naopak může vyvolat živou diskusi napříč Husovými příznivci i odpůrci. Kniha obsahuje i krát-ký anglický abstrakt a nechybí jí seznam literatury a rejstřík. Vydalo ji Karmelitánské nakladatelství v Kostel-ním Vydří v roce 2015.

V souvislosti s tématem lze doporučit rovněž článek Jan Hus a počátky česky psané odborné literatury(viz AB 7–8/2015) od prof. Františka Šmahela.

FOTO

:L’O

SSER

VATO

RERO

MAN

O

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AB

FOTO

:JAR

OSL

AVŠE

BEK,

HÚAV

ČR

ale otec, který byl v té době agronomem družstva, mězrazoval: „Chlapče drahý, socialistické zemědělství jestrašné, všichni jen kradou, nikdo tě neposlouchá,nikdo nechce dělat…“

Nebyl jsem v partaji, tudíž by mě po studiu neza-městnali na univerzitě, a tak jsem hledal jinou cestu.Profesor Rostislav Richter s doc. Milanem Kutáčkem,auxinářem, mi jako nadšenému experimentátorovi do-poručili konkurz do Ústavu experimentální botaniky. Vě-deckou interní aspiranturu jsem zahájil u Ing. MiroslavaKamínka, který se zabýval cytokininy, nicméně jsem za-čal na jiné skupině rostlinných hormonů – brasinoste-roidech. Tehdy totiž hledali dr. Ivan Černý a dr. LadislavKohout z Ústavu organické chemie a biochemieAV ČR někoho, kdo by testoval biologické účinkynově objevené skupiny rostlinných steroidních láteks velmi zajímavými růstově-regulačními účinky. Pra-coval jsem tedy na dvou skupinách fytohormonů zá-roveň. V produktivní spolupráci s ÚOCHB AV ČR nabrasinosteroidech dodnes pokračujeme a dosud jsmevyprodukovali mnohé publikace i společné patenty.

U cytokininů jsem dostal zadáno speciální téma vý-voje metod na jejich stanovení. Protože se v Praze zaaspirantské platy nedalo sehnat slušné bydlení, roz-hodli jsme se s manželkou, která pocházela z Hané,přejít do Olomouce, kde už měl náš ústav oddělení šle-chtitelských biotechnologií. Nastoupil jsem k doc. Fran-tišku J. Novákovi, a aby moje téma zapadlo do kon-cepce pracoviště, měl jsem se zabývat vývojemimunoanalytických metod. Tím se začalo metodickézaměření našeho pracoviště. Položil jsem základy me-tod imunoanalýzy na bázi protilátek v Olomouci; ještěza pomoci prof. Blanky Říhové z Mikrobiologickéhoústavu AV ČR jsem vyvinul vlastní protilátky – právě onami poradila, jak připravovat protilátky proti cytokininům.Cytokininy jsem studoval v průběhu somatické em-bryogeneze vojtěšky, což jsou rostlinné biotechnologie,produkce embryí v baňkách. Ještě během disertacejsme s kolegy z Lékařské fakulty UP vyvinuli i novou,velmi citlivou imunometodu pro stanovení cytostatikamethotrexátu, která se dodnes používá k jeho stanove-ní v erytrocytech u leukemických pacientů. Pozdějijsem se zaměřil na to, zda se aromatické cytokininy(skupina, kterou jsme takto definovali – látky odvozenéod 6-benzylaminopurinu – BAP) vyskytují v rostlinách.Desítky let byly totiž známy jako přirozené izoprenoidnícytokininy, ale nikoli aromatické cytokininy.

K tomu jste přistoupil originálním způsobem.Jak jste získal první české rostlinné hormony?

K hledání přírodních látek se zpravidla používákombinace chromatografických metod a biologicky


aktivních testů. Nejdříve jsem ale udělal protilátky spe-cifické pro tyto hormony, následně jsem aromatickécytokininy rozdělil a zkombinoval separační a imuno-analytickou technikou, čímž jsem vlastně urychlil pro-ces hledání těchto látek. V relativně krátké době sepodařilo najít látky z této skupiny aromatických cyto-kininů, které jsem pojmenoval topoliny.

Je název topolin skutečně odvozen od topolu?Jak vás napadl zrovna tento štíhlý vysoký strom,kterých dnes v krajině znatelně ubývá?

Tyto látky se ve velmi vysokých koncentracích sku-tečně nacházejí v topolech. Opravdu jich ubývá, jájsem ale navíc potřeboval speciální křížence Populusx robusta, kterých bylo relativně málo i dřív. Takže nej-dřív mi musel systematik (Ing. Motl) najít na Olomouc-ku správné topoly, abych poté se starou škodovkouobjížděl strom od stromu a po žebříku lezl v bílémplášti trhat listí do kouřící nádoby s dusíkem. To vše zarozbřesku, protože vysoké koncentrace topolinů s vý-chodem slunce souvisejí. Ani se nedivím, že mě ně-kdy zastavovali příslušníci VB, co to dělám. Topoljsem nezvolil úplně náhodou. Prof. Roger Horganz Anglie již předtím izoloval jeden z aromatických cy-tokininů a mně se podařilo nalézt několik dalších. Tennejúčinnější byl meta-topolin. Samozřejmě jsem hle-dal hormony i v jiných rostlinných druzích, ale ne vevšech jsou vysoké koncentrace a ne ve všech se mi jepodařilo najít.

Ukázalo se, že aromatické cytokininy mají silnémorfogenetické účinky, stimulují organogenezi v rost-linných tkáňových kulturách, a především vedou k tvor-bě velkého množství výhonů, což má praktické uplat-nění, protože se dnes část rostlin – okrasnýchi zemědělsky významných – množí technikami in vitro.Měli jsme tedy aktivní cytokininy a začali jsme hledata vyvíjet látky pro praktické využití v rostlinné biotech-nologii. Nový obor jsme nazvali biologickou chemií(zabývá se jí dr. Karel Doležal). Protože nelze množitpomocí jednoho cytokininu všechny rostlinné druhy,snažíme se vyvíjet látky s druhovou specifitou a roz-dílnou metabolickou stabilitou.

Trochu mi to připomíná reprodukční medicínu.Ovšem ve vašem případě cílíte přímo na pole!

Tuto analogii lze použít. Hormony pro reprodukcirostlin, vegetativní množení, de facto klonování, zná-mé z pracných pokusů u živočichů, jsou životní sa-mozřejmostí u rostlin – rozdíl životních strategií. Díkypráci dr. Lukáše Spíchala a Radoslava Koprny senám podařilo vybudovat infrastrukturu, která má ob-rovský potenciál v základním výzkumu: objevování

Jak vás zrovna takové téma napadlo?Tehdy bylo moderní studovat fyzikální účinky elektro-

magnetických polí na rostliny a magnetické pole bylopodnětné téma. Přesvědčil jsem svého školitele naVysoké škole zemědělské v Brně, který souhlasil, aleve vztahu k jeho tématu metabolismu dusičnanů a du-síkatých látek v rostlině – spojil jsem tedy magnetická


„Někdy dostanu absolutně hloupý nápad. Třeba jak opětovně procházím všechna dataz analýz, všiml jsem si, že jedna látka slabě aktivuje klíčový transkripční faktor

oxidativního stresu a má slabou antioxidační aktivitu. Bylo mi divné, proč by se tak mělycytokininy chovat, a tak jsme je pro zajímavost otestovali. A bác! Získali jsme velmi účinnou

látku 1521, která se zřejmě uplatní v kosmetice.“ S jiskrou a nadšením vypráví ve svéolomoucké pracovně Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Centra Regionu Hanápro biotechniologický a zemědělský výzkum prof. Miroslav Strnad příběh muže,

jehož nikdy neopustila vášeň zkoumat, co, jak a proč v rostlinách funguje a s čím to souvisí.Komise, jež ho kdysi přijímala k aspirantuře v ÚEB AV ČR, hloubala nad zapáleným

studentíkem, který pracoval na obskurním tématu vlivu magnetických polí na růst rostlinjarního ječmene – nikdo tehdy nečekal, že vyspěje v badatele schopného dovést své objevy

na molekulární úrovni až do praktického využití v zemědělství, medicíně či kosmetice.

Příběh zvaný cytOkinint é m a m ě s í c e

VýzkumyLaboratořerůstovýchregulátorůCentra regionůHaná, kterou vedeMiroslav Strnad,mají těsnou vazbuna Strategii AV21.VýzkumnýprogramPotravinypro budoucnost,jehožkoordinátoremje Ústavexperimentálníbotaniky AV ČR,reagujena významnýspolečensko--ekonomickýproblém,jímž je rizikocelosvětovéhonedostatkupotravin.

pole a metabolismus živin, zejména dusičnanů, s rost-linami jarního ječmene. Pokusy jsme dělali s jednímz nejvýznamnějších experimentátorů na Agronomickéfakultě VŠZ prof. Rostislavem Richtrem, čímž začalamá experimentátorská práce. Pocházím ze staré sed-lácké rodiny, otec Miroslav, stejnojmenný syn, takžejsem se musel potatit. Chtěl jsem do zemědělství,

MARINA HUŽVÁROVÁ

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN


Modelové rostlinyArabidopsis(huseníček)ošetřenécytokininy

kacích. Vývoj účinné látky vedepřes molekulární a buněčné me-chanismy, testování v modelovýchsituacích až po finále u člověka.Ve spolupráci dokážeme vyvinouta vyrobit mast, zajistit její testová-ní a zjistit její bezpečnost. Nako-nec se na základě patentů podaři-lo účinnou látku, derivát kinetinu,licencí zhodnotit. Má kosmetickéi dermatologické účinky. Omlazujefenotyp kožních buněk, odstraňu-je vrásky a je použitelná při léče-ní zarudlosti kůže, růže, růžovceapod. V současnosti je v prodejijako americký produkt (Pyratine 6)i na našem trhu.

Stále tu zaznívá, že cytokini-ny představují určitý můstekmezi rostlinnými a živočišnýmistresy. Kde hledat paralely?

Paralela je veliká a závisí na drob-ných modifikacích. I prof. AntonínHolý, s nímž jsme hodně spolu-pracovali, si de facto celý živothrál s drobnými modifikacemi prá-vě u purinových molekul, protožesi uvědomil, že můžete mít velmi

nových látek, přípravě transgenních organismů, studiumechanismů, jak cytokininy fungují v rostlinách, jak jsoutransportovány, máme knock-outy, tedy rostliny s osla-benými účinky daných genů, což potřebujeme ke studiuúčinku rostlinných hormonů in planta apod. Zároveň sepodařilo vybudovat unikátní a ve světě ojedinělý sys-tém, který umožňuje vývoj látek pro zemědělství –rostlinnou výrobu, a to od zkoumání molekulárníhomechanismu účinku přes buněčné biotesty po fenoty-ping (čili přesný záznam účinku daných látek v kontro-lovaných podmínkách) až po jejich použití na poli. I vel-ké firmy a nadnárodní společnosti, které se zabývajívývojem růstových regulátorů, jsou překvapeny úrovní,které jsme dosáhli, a jsou našimi stále častějšími hosty.

Hovořili jsme o nezastupitelné úloze aromatic-kých cytokininů při vegetativním množení, co dal-šího „dokázaly“ u rostlin ve vašich službách?

Mým oblíbencem je molekula, která funguje jako„prodrug“ – slovo pochází z farmacie a v zemědělstvíse zatím takové látky nepoužívají. V takové podobělátka neovlivňuje růst kořenů, tedy nefunguje jako cy-tokinin, nýbrž se po transportu do nadzemních částíchová jako prekurzor, z něhož vznikne aktivní cytoki-nin stimulující růst rostlin. Výši hladiny prekurzoru mů-žeme ovlivňovat, stále je ovšem třeba „hlídat“ jeho sta-bilitu i lokalizaci, aby se nám v rostlině neztratil. Zjistilijsme, že je to vynikající transportní forma, která se roz-štěpí v listech a působí jen v nadzemní části rostliny.Tento poslední patent zvyšuje u závlahové zeleniny,např. rajčat, sklizeň o více jak 20 %, což bylo potvrzenove zkouškách Kontrolního a zkušebního ústavu země-dělského (ÚKZUS). Testujeme několik dalších podob-ných látek a snažíme se o spolupráci zejména v ob-lastech, kde se používá kapková závlaha. Mámenapříklad dohodu s Izraelci, kteří u Mrtvého moře pěs-tují na tisících hektarech skleníkové plochy papriku.

Další příležitost pro naše cytokininy je spojenas jejich schopností indukovat produkci etylenu – plyn-ného hormonu rostlin využívaného třeba ke zráníbanánů. Některé cytokininy zase způsobují opad listůbavlníku, což umožňuje jeho mechanickou sklizeň.Nám se podařilo vyvinout látky, které ztratily cytokini-novou aktivitu a zůstala jim jen ta, která jim umožňujevyvolat tvorbu etylenu. Dokonce jsme již podepsalismlouvu s jednou zahraniční firmou.

Vím ovšem, že vaše cytokininy překročily há-jemství rostlinného světa a můžeme je potkati v tak odlehlých oblastech živé přírody, jako jsoubakterie. Nemýlím se?

Nemýlíte se; mohu potvrdit, že i nás překvapilo se-tkání s cytokininy, k němuž došlo zcela nedávno.


t é m a m ě s í c e

Identifikovali jsme totiž para-topolin v Bacillus tuber-culosis. Cytokinin, který postrádá biologickou aktivi-tu v rostlinách, se ale významně podílí na regulaciinfekčnosti bakterií tuberkulózy. Bakterie totiž synte-tizují cytokinin a udržují jeho nízkou hladinu, aby sebránily oxidu dusnatému, což je podmínkou pro za-chování jejich vysoké infekčnosti, což je důležitý po-znatek s lékařskými implikacemi v době, kdy se tu-berkulóza opět šíří. Práci jsme letos ve spoluprácis americkými kolegy publikovali v Molecular Cell(57, 2015).

Znamená to tedy, že cytokininy mohou předsta-vovat vývojově velmi staré látky?

Snažíme se to nyní prokázat a pokoušíme se vytvořitevoluční stromy vývoje metabolických drah u jednot-livých organismů. Dostáváme se na úroveň sinic, kdejsme již udělali screening, a následně budeme po-kračovat u bakterií. Během evoluce se postupně jed-notlivé skupiny cytokininů směšovaly. Zatím můžemejen konstatovat, co se více podobá bakterii. Ty majívětšinou jen isopentenyladenin, i když výjimky rovněžexistují. Jak se vyčleňují sinice, objevují se i dalšícytokininy. Evolučně se to vlastně rozšiřuje ve vyšší

rostliny, které produkují největší množství cytokininůi dalších rostlinných hormonů. Když sestavíme evo-luční stromy, pochopíme, jak tyto látky fungují v rostli-nách a odkud pocházejí.

Dostáváme se nyní k jedné z posledních oblastívašeho zájmu. S cytokininy jste překročili do ob-lasti humánní medicíny již vícekrát…

Komplexní znalost účinku cytokininů opravdu umož-nila extrapolaci některých jejich efektů i mimo rost-linný svět. Když jsem našel meta-topolin, zaujalomě, proč tak intenzivně stimuluje buněčné dělení.Neregulují cytokininy komplexy cyklin-dependentníchkináz s cykliny, které jsou motorem mitózy? Vedlo tok objevu olomoucinu, molekuly cytokininu s malýmimodifikacemi, která proměnila látku určenou pro sti-mulaci buněčného dělení v pravý opak – látku, která jejblokuje. Tak začal vývoj selektivních protinádorovýchlátek na bázi cytokininů. Olomoucin a olomoucin II jsouvelmi specifické inhibitory CDK, které inhibují jen málodalších kináz, což nebývá běžné. Látky pocházejízejména z dlouhodobé spolupráce s doc. LiboremHavlíčkem z Izotopové laboratoře ÚEB. Snažili jsmese vyvinout opravdu hodně selektivní inhibitory a obecně

se zaměřujeme nejen na mitotické CDK, ale i na CDKregulující transkripci a řadu dalších terapeuticky zajíma-vých kináz. To je nyní hlavní náplní týmu doc. VladimíraKryštofa. Některé z námi vyvinutých antiproliferač-ních látek se v zahraničí (Skotsko, USA) dostaly dovyšších stupňů klinického testování. Píšeme publi-kace, patentujeme a teď se snažíme i vyvinout „ma-nagement“ systém, jak tyto další, velmi účinné látkydostat do klinické praxe. Dlouhodobě se zabývámevyužitím cytokininů v kosmetice, protože zpomalujístárnutí nejen rostlinných pletiv, ale i kožních buněku lidí, brzdí rozpad keratinu a udržují hydrataci kož-ních tkání. A nejen to – u živočišných buněk byl zjištěnprotinádorový účinek přirozených cytokininů a někte-ré deriváty mají také vliv na diferenciaci buněk. V rost-linách souvisí mechanismus stárnutí (senescence)s degradací chlorofylu, ale proč cytokininy způsobujírejuvenizaci u živočišných buněk, přesně nevíme.Obecně to spojujeme s projevy cytokininů jako anti-oxidantů a induktorů mechanismů eliminujícími oxi-dativní stres. Studujeme tedy jejich zapojení do re-gulace klíčových drah oxidativního stresu. Při vývojikomerčně využitelných látek jsme se inspirovali i přís-tupy a zkušenostmi osvojenými v zemědělských apli-

Je to tedy jakési zlaté vejce v líhni. Máte ještědalší? A jak překročit hranici kosmetiky a dostatse do farmacie?

Vrátím se k mykobakteriím – zde je zlatým vejcemlátka para-topolin, kterou jsem našel kdysi v rostli-nách, a je biologicky zcela neaktivní. Příroda je alemocná a stačí málo, aby byla látka aktivní nebo ne.Para-topolin způsobuje vybělování kůže, což zajímázejména Asiaty, kteří dokončují klinické zkoušky a jimžpřipravujeme stabilitní zkoušky masti, tedy vkládá-me aplikovanou část. Krém na bázi para-topolinu byse měl zřejmě letos dostat na trh.

Zásadní problém ve farmacii je, že sami naše látkys protinádorovými účinky nedostaneme do klinickéhozkoušení, neboť náklady na tento vývoj se pohybujív desítkách až stovkách milionů korun. Můžemepouze zvýšit jejich hodnotu preklinickým otestovánímna zvířatech a zjištěním, zda jsou látky účinné, nejsoumutagenní, toxické apod. Oproti zemědělství, kde sezájemci o naše unikátní technologie a know-how samiucházejí, ve farmacii je tomu naopak a taky konku-rence je o dva řády vyšší. Zhruba před 10–15 lety na-stala obrovská změna na farmaceutickém trhu, velkéfarmaceutické firmy omezují svůj vlastní originální vý-voj, který stojí stamiliony dolarů, protože v Evropěa hlavně Americe vznikla spousta spin-off firem nazákladě konkrétních objevů nebo nápadů. Farma-ceutické firmy si teď jen vybírají „jednohubky z pod-nosu“ – z několika klinicky ověřených látek si něja-kou vyberou a koupí celou spin-off firmu. Ušetří takobrovské náklady za riskantní vývoj. Někdy se také


Jan Krekulea Miroslav Strnadcestouolomouckýmareálemv živé diskusio zaměřenívýzkumufytohormonů.

Rostliny jahodníkumnožené in vitropomocí cytokininů

látky prodají (licencují) na základě spolupráce, ze-jména pokud jde o úzce vymezený molekulární cíl.Občas se stane, že nějaká malá firma neuspěje sesvým záměrem a tak horečně hledá náhradní látku.Důležité je umět v tu chvíli nabídnout na správnýchmístech vlastní látku, která je prokazatelně účinnáa není nebezpečná. Proto v rámci projektů komer-cializace budujeme v ÚEB i UP infrastrukturu, která bynám umožnila se dostat mezi „žraloky“. Samozřejměhledáme i české partnery.

Koho považujete za svého nejzajímavějšíhovědeckého kolegu?

Velmi si vážím prof. Thomase Schmüllinga ze Svo-bodné university v Berlíně, s nímž spolupracuji více jak20 let; udělali jsme spolu množství vynikajících prací,které se týkají cytokininové biosyntézy, degradacea signalingu. Jde o klíčové práce fyziologie rostlinz oblasti cytokininů. Jeden z významných objevů, kte-rého jsme se teď účastnili, se týká akropetálníhotransportu cytokininů (z kořenů do vrcholu), jehožmechanismy nebyly dosud dokonale známy. Ve spolu-práci s jednou americkou skupinou jsme k tomu pu-blikovali článek v Nature Communications. Práce jesrovnatelná s objevem PIN proteinů zapojených dopolárního transportu auxinu.

K rozhovoru jsme se sešli na okraji Olomoucev rozlehlém areálu – nakolik je pro vás důležitéspojení olomoucké univerzity a Akademie věd?

Když vzniklo Centrum regionu Haná, spojil se ÚEBAV ČR s Výzkumným ústavem rostlinné výroby za-měřeným na aplikace a Univerzitou Palackého. Zís-kali jsme rozsáhlé pozemky kolem celého areálu, cožnám umožnilo další rozvoj. Látky, o nichž mluvíme,vznikají společným výzkumem několika institucí a dů-ležitý benefit spočívá v tom, že je nakonec dostanemeprávě na vlastní pole. �

podobné látky, z nichž jedna je virostatikem proti HIVa jiná proti žloutence. S cytokininovou molekulou setrochu lišíme, protože jeho látky neměly většinou cy-tokininový N6-substituent. Pro nás je důležité obšírněstudovat mechanismy účinku velmi divergentních mo-lekul a jejich modifikacemi se dostat do jiných apli-kačních oblastí. Teď vyvíjíme skupinu velmi účinnýchderivátů, které regulují klíčový transkripční faktor od-povědi na stres a zasahují do systému oxidativníhostresu. Nejznámější látka, jejíž klinické zkoušení by-lo zastaveno, je dimethyl fumarát. My máme látky,které jsou dokonce desetinásobně účinnější nežtento nejaktivnější regulátor, a předpokládáme u nichvyužití při léčení roztroušené sklerózy. Přemýšlíme,s kým spolupracovat při testování účinků na nervo-vých buňkách, astrocytech apod.

Nakolik se vám daří spolupracovat s lékaři?Kterou experimentální oblast považujete za svůjstřežený rajon?

Naše látky bohužel nedostaneme až do klinickéhozkoušení – potřebovali bychom minimálně desítky mi-lionů korun. Navíc nejsme lékaři, takže nemůžeme nic

klinicky testovat. Ale v kosmetice sedostáváme ve spolupráci s kliniky ažk testům s pacienty. Dokážeme vyvi-nout a vyrobit mast, zajistit její prekli-nické testování a ověření její bezpeč-nosti a vstoupit i do klinickéhozkoušení. Ve farmacii chceme pouzezvýšit hodnotu látek tím, že provede-me preklinické testy na zvířatechkvůli bezpečnosti, ověříme, že látkynejsou mutagenní, toxické, jsou dobřevstřebatelné, metabolicky dostateč-ně stabilní atd.


t é m a m ě s í c e

Strukturaizoprenoidnícha aromatických

cytokininůa jejich

metabolity

Krém PyratineXR

na báziderivátu kinetinu

s omlazujícímia léčebnými

účinky

Máme například účinnou látku na hepatokarci-nomy (nádory jater), kdy metastázující nádor dopro-vází zánět, velké množství buněk migruje a vytvářímetastázy, čímž se stává tento typ nádorů velmikomplikovaným a těžce léčitelným (výsledek týmudoc. Vladimíra Kryštofa). Hledáme v Česku partne-ra, který by „dotáhl“ naše látky do klinického zkouše-ní, ale snažíme se také vyvinout systém, jak najítcestu k uplatnění látek na světovém trhu. Umět na-bídnout výsledky celosvětově a zajistit jejich komer-cionalizaci považuji totiž za opravdové umění.

V problematice analýzy rostlinných hormonů, kte-rou se zabýváme nejdéle, jsme opravdu nejlepší nasvětě a jsem na to hrdý. Je to z velké části zásluhoutýmu dr. Ondřeje Nováka. Vyvinuli jsme robustní me-tody poskytující stabilní výsledky, což souvisí takés rozvojem fytohormonální chemie a s tím, že jsmesami začali syntézu těchto látek rozvíjet. Oblast cy-tokininů neměla interní standardy pro kalibraci, ne-existovaly jednotlivé látky, jako metabolity. Trvalo nám10 i více let, než jsme všechny tyto látky a standardypřipravili a zásadně tak rozšířili spektrum analyzova-ných skupin rostlinných hormonů. Kdysi mně doc. JanKrekule varoval před gibereliny, že jsou nezvladatel-né. Zvládli jsme nejen jejich analýzu, ale dr. DanaTarkowská umí kvantifikovat a identifikovat velkoučást jejich metabolomu, který představuje více jak130 látek. Dokážeme zmapovat velkou část metabo-lických drah citlivými metodami, které pracují na úrovniatomolární až zeptomolární – 10–18 –10–21 molu. Díkyvelmi kvalitní fytohormonální syntéze jsme si vybudo-vali portfolio látek, značených standardů, a vyvinulivlastní technologie analýzy, které zaručují bohatouspolupráci s externími subjekty.

Aplikační proces je velmi náročný technickyi finančně. V zemědělství jste ho zvládli, ale takéjiž výše zmíněná kosmetika vám přináší zisk,i když nepřímo. Patenty rovněž nejsou levnázáležitost…

Spojili jsme se s malou zahraniční firmou, kteránám podle smlouvy platí veškeré patentové náklady„kosmetických“ patentů a částečně nás podporujei ve výzkumu. Náklady na mezinárodní ochranu třípatentů celosvětově a desítek dalších patentů před-stavují obrovskou sumu sta tisíc dolarů, několika mi-lionů korun ročně, což by si ústav nemohl dovolitplatit. Naše patenty teď mají ochranu v 70 zemíchsvěta, do tolika bychom ani sami patenty neprodali.A navíc, pokud by firma zvýšila obrat nad určitouhranici nebo naši látku prodala jinému subjektu, do-stali bychom zaplaceno za licenci či sublicenci. Vě-říme, že nějaké zisky tato licence ještě přinese.

v období 2009–2011. Výkon tohoto laseru převyšujevíce než 20krát výkon laseru jodového, energie jehoimpulzu je však 500krát nižší. Nový fs laser využívá-me pro samostatné přípravné experimenty pro projektELI-Beamlines i v tandemu s jodovým laserem. Pro-střednictvím nedávno dosažené přesné synchroniza-ce pulzů obou laserů (což nebylo kvůli jejich odlišnos-ti vůbec triviální) lze v současnosti studovat velmirychlé procesy v plazmatu vytvářeném ns laserems časovým rozlišením pod jednu ps.

Laserové plazma nachází uplatnění v mnoha obo-rech, od fyziky a laboratorní astrofyziky přes biologiia medicínu až po nejrůznější technologické aplikace.Věříme rovněž, že princip laserové inerciální fúze lzev budoucnu využít pro získávání energie. Pracovnícia uživatelé infrastruktury PALS publikují ročně v prů-měru 50 vědeckých publikací věnovaných výzkumuzářivých procesů v laserovém plazmatu, studiu chová-ní hmoty za extrémních teplot a tlaků, vývoji plazmo-vých zdrojů záření a urychlených iontů, ale napříkladi studiu směrových plazmových proudů simulujícíchv miniaturním měřítku chování obdobných objektů vevesmíru, nebo tzv. rázového zapálení termojadernéfúze. Úspěšně pokračují ve vývoji plazmových rentge-nových zesilovačů.

Z nejvýznamnějších výsledků laboratoře PALS jme-nujme například využití plazmového rentgenového

laseru k vytvoření plazmatu o hustotě pevné látky,k dynamickým měřením nerovností povrchu optic-kých elementů s nanometrickou přesností či ke studiuradiační odolnosti organických látek. V laboratoři byly


Členové česko--francouzskéhotýmu pózujína pražskémpracovišti.Zprava ve směruhodinovýchručiček:Denis Chatain,Stephane Garcia(oba SBT/CEA,Francie),Jiří Skála,Roman Dudžák,Jan Dostál(v modrýchkombinézách– všichni PALS),Andriy Velyhan(ELI)a Jan Prokůpek(PALS).

Bílá nitkavodíkového ledu

(uprostřed)vytlačovaná

z tryskyheliovéhokryostatudo vakua

v interakčníkomoře laseru

PALS.

poprvé zářením plazmatu rentgenovány mnohobu-něčné živé mikroorganismy nebo se podařilo aktivnětvarovat a komprimovat směrové proudy horkéhoplazmatu. Experimenty ukázaly, že nelineární procesyv laserovém plazmatu podstatně zvyšují intenzitu la-serového paprsku a tím i účinnost urychlování iontů.K nejvýznamnějším výsledkům z poslední doby všaknepochybně patří dva, které představují světovou pri-oritu: Prvním z nich je mapování hustoty a magnetic-kých polí v laserovém plazmatu se sub-ps časovýmrozlišením, provedené ve spolupráci s polským týmemz IPPLM Varšava v dubnu letošního roku. Druhým,který jsme získali společně s pracovníky francouzskélaboratoře INAC/SBT CEA koncem letošního srpna, jevyužití plazmatu vytvořeného laserem na kryogennímvodíkovém terči jako zdroje rychlých protonů.

Posledně jmenovaného experimentu se zúčastnilirovněž naši kolegové připravující vědecký programpro evropskou laboratoř ELI-Beamlines v DolníchBřežanech. Při rozhodování o jejím umístění v této lo-kalitě bylo nezanedbatelným faktorem právě vynikajícímezinárodní renomé PALS a schopnosti mladých pra-covníků na něm vyškolených. Expertní podpora projek-tu ELI-Beamlines a ověřovací experimenty během jehopřípravy představují jeden z hlavních současných úko-lů naší infrastruktury. Její doménou však i do budoucnazůstává výzkum vyžadující relativně dlouhé laserovépulzy s velkou energií, například v oblasti inerciálnífúze nebo plazmových rentgenových laserů. �

JIŘÍ ULLSCHMIED,Ústav fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i.

V novém rodišti patřili ke kmotrům PALS napříkladsoučasný nositel Nobelovy ceny za fyziku Theodor

Hänsch, tehdejší místopředseda AV ČR a pozdější ře-ditel FZÚ AV ČR Karel Jungwirth a mnoho dalších.Vzpomeňme zejména Klause-Jürgena Witteho, ve-doucího Oddělení fyziky laserového plazmatu v MPQ,Vladimíra Dvořáka, emeritního ředitele FZÚ AV ČR,a z našich kolegů Leoše Lásku z téhož pracoviště,kteří již nejsou mezi námi. Zařízení však mělo i mnohéodpůrce – ti většinou vyjadřovali obavy, že se po pře-stěhování nepovede uvést laser do provozu. Nebylto také žádný drobeček, vážil něco přes 120 tuna v Německu zaplňoval třípodlažní budovu, jejíž analo-gie se musela v Praze rychle postavit. Během dvou letse neuvěřitelné stalo skutkem. Na jaře 2000 dosáhlpřestěhovaný systém plných parametrů a v září téhožroku na něm začaly první mezinárodní experimenty.

Pomohlo, že laser PALS si z Německa přinesl dovínku status velké evropské uživatelské výzkumné in-frastruktury a že si zásluhou relativně krátké doby pře-stěhování podržel i okruh zahraničních uživatelů. Taképroto se mu podařilo již v roce 2000, a to jako první vel-ké výzkumné infrastruktuře v nově přidružených ze-mích EU, získat čtyřletý evropský grant v programuTransnational Access to Major Research Infrastructu-res, který uhradil část provozních nákladů, jakož i ces-ty a pobyty hostujících evropských pracovníků. Byl tovšak jen začátek. Na patnáctiletou bilanci mezinárodníspolupráce můžeme být právem hrdi. Praha se staladoslova Mekkou laserových fyziků. V Evropě snad

není jediný významný pra-covník v oboru laserovéhoplazmatu, který by náš PALSalespoň nenavštívil, pokudna něm přímo nepracoval.Od září 2000 do září 2015se zdejších experimentů zú-častnilo 389 zahraničních fy-ziků, kteří tu odpracovali cel-kem 6221 dnů.

Co je příčinou jejich mimo-řádného zájmu? Hlavní lasero-vé zařízení naší výzkumné in-frastruktury, terawattový jodový


Akademický superlaser, jehož mnohoznačný název PALS je zkratkou anglického(Prague Asterix Laser System), slaví v září 2015 patnáct let služby evropské

laserové komunitě. Vznikl částečnou metamorfózou německého obřího laseru Asterix IVpřestěhovaného z Ústavu kvantové optiky Maxe Plancka (MPQ) v Garchingu u Mnichova

v letech 1998–1999 do Prahy, kde se stal základem Badatelského centra PALS– společné laboratoře Fyzikálního ústavu a Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

PALS PatnáctiLEtýa k t u á l n ě

fotodisociační laser se subnanosekundovou délkouimpulzu, je jedním z pouhých čtyř evropských laserůkilojoulové třídy. Jeho výhodou je, že na rozdíl od os-tatních tří není jeho pracovním médiem neodymovésklo, nýbrž při každém výstřelu obnovovaná plynovánáplň obsahující jod, což zaručuje v podstatě neome-zenou životnost jeho výkonových laserových zesilo-vačů. Laser je schopen vygenerovat kilojoulový svě-telný pulz v jediném laserovém svazku a soustředitjej na pevný nebo plynový terčík do ohniska o průmě-ru menším než 0,1 mm. Intenzita záření na povrchuterče přitom dosahuje až několika PW na cm2. Kvůliponěkud delší vlnové délce jodového laseru (1315nm) oproti laseru neodymovému spadá i třetí harmo-nická frekvence jeho záření do viditelné oblasti – nenítudíž nutné při jejím použití využívat křemennou opti-ku. Provoz jodového laseru je tak oproti laseru ne-odymovému levnější a spolehlivější. A to není zdale-ka vše. V průběhu let postupně zdokonalovanounadstavbu jodového laseru je zinkový rentgenový la-ser s vlnovou délkou 21 nm s celosvětově rekordnímšpičkovým výkonem až 100 MW.

Díky oběma unikátním zařízením se stal PALSv roce 2003 zakládajícím členem konsorcia Laserlab--Europe jako rovnocenný partner významných lasero-vých laboratoří ve Velké Británii a Francii. Konsorciumod té doby koordinuje laserový výzkum na celovropskéúrovni a distribuuje všem členům evropskou finančnípodporu na provoz laserových zařízení a na společnévýzkumné aktivity. V prosinci 2015 začne v pořadí jižčtvrtá etapa projektu s rozpočtem 10 milionů eur. VedlePALS se do ní zapojí i nová česká laserová laboratořHiLASE v Dolních Břežanech. Z projektu Laserlab lzehradit maximálně 20 % provozních nákladů laserovýchzařízení, zbývající část je třeba uhradit z domácích zdro-jů. Provoz infrastruktury PALS byl v letech 2000–2011financován z programu Výzkumná centra MŠMT a odroku 2011 z nového programu Výzkumné infrastruktury,který letos končí. Otázka domácího financování provozunaší první velké evropské výzkumné infrastruktury odroku 2015 není zatím bohužel dořešena.

K významným inovacím patří instalace femtosekundo-vého vysokorepetičního titan-safírového laseru se samo-statnými interakčními komorami, postupně realizovaná

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

FOTO

:ARC

HIV

PALS

a o studiích, jak je nervově řízen pohyb jejích křídel. Napořadu byly i přednášky s tematikou lidské motorikyzaložené na podrobných měřeních například stabilitypostoje nebo variability chůze; hovořili i kolegové z ob-lasti robotiky, kteří pracují s tzv. humanoidními roboty:humanoidní v tomto kontextu neznamená, že mají ně-co jako lidský mozek, ale že mají fyzickou strukturuv určitém smyslu podobnou lidskému tělu – včetněumělých „měkkých“ svalů.

Čili nejenom sledujete v experimentech, jak seneuromuskulární systém aktivuje, když řekněmejá chci pohnout pravou rukou nebo muška octo-milka zamávat křídly, ale opět tato bádání posou-váte do oblasti početních neurověd, ke zpracová-vání dat pomocí počítačů a k vytváření dalšíchmodelů?

Je to tak. Nejzajímavější je, řekl bych, že studujemepomocí matematických modelů onu interakci nervové-ho systému a biomechaniky těla. Člověk si možná naiv-ně představuje, že mozek a nervový systém dokážoudát svalům příkazy, jež povedou k vykonání jakéhokolipohybu, který si usmyslíme. To je ovšem často neefek-tivní nebo dokonce neuskutečnitelné. Aby totiž bylomožné provádět efektivní koordinované pohyby, musíse naopak mozková aktivita a nervová aktivita v peri-ferních nervech dobře přizpůsobit mechanickým vlast-nostem těla a v případě lokomoce i mechanickým


MezinárodníkonferenciCNS 2015 hostilaVysoká školaekonomickáv Praze.

vlastnostem okolního prostředí. Název oboru, který setouto interakcí zabývá, zní „neuromechanika“ a v něm jedůležitá uvedená zpětná vazba směřující od mechanic-kých vlastností těla a prostředí k nervové aktivitě.

Jedním z nejváženějších přednášejících na konferen-ci CNS 2015 byl doyen oboru prof. Jack Cowan

z University of Chicago v USA, který už v sedmdesá-tých letech minulého století spolu s H. R. Wilsonemformuloval příslušné rovnice, vypracoval model akti-vity jednotlivých neuronů a později jejich populacía zkoumal dynamiku interakcí mezi populacemi jed-noduchých modelových neuronů.

Jak se během času změnily nástroje a metodyvýzkumu na tomto poli?

První modely nebraly v úvahu vnitřní, spontánní„šum“. Ve všem, k čemu v mozku dochází, se proje-vuje velká míra kolísání – to sice platí i o počítačích,ovšem v biologických systémech se projevují nejrůz-nější druhy náhodných, stochastických efektů: říká-me, že v procesech, které se v nich odehrávají, je vel-ká míra entropie, neurčitosti, mnoho stupňů volnosti,mnoho proměnných – a všechny nemůžete korigovat.Takže tento systém obsahuje už ve své podstatě„šum“. Jelikož já jsem svou profesní dráhu začínal vefyzice a inženýrství, byl jsem si vědom, že pro řešenípodobných úloh existují teorie. Pustil jsem se proto do

Na 530 účastníků si od 18. do 23. července vymě-ňovalo poznatky o vypracovávání složitých počí-

tačových analýz a modelů pro vyhodnocování a zpra-covávání dat získávaných neurovědci v experimentech.Stejně důležité a zajímavé však byly i čistě teoreticképříspěvky týkající se matematických vlastností modelůa poskytující koncepční rámec. Debatovalo se o vlast-nostech jednotlivých buněk a jejich modelování, o zpra-covávání zrakových a sluchových podnětů, o neuro-modulaci a řízení motoriky nevyjímaje vylepšováníparametrů pro hlubokou mozkovou stimulaci u pacientůs Parkinsonovou chorobou nebo o pokroku směremk počítačovému modelu dyslexie. Řeč byla i o charakte-ristikách mozkové aktivity za situace, kdy je mozekv tzv. klidovém stavu, nebo dokonce o měření a mode-lování toho, jak se ptáci učí svůj rozmanitý zpěv.

Mnoho z diskutovaných témat zkoumají vědci veFyziologickém ústavu AV ČR jak prakticky, tak teore-ticky s využitím počítačových simulací a modelování.Studují různé aspekty přenosu nervového signálu, za-bývají se biochemickou podstatou přenosu signálumezi buňkami, integračními funkcemi nervového systé-mu včetně souboru myšlenkových procesů označova-ných jako kognitivní funkce a zahrnujících paměť, pro-storovou orientaci a učení. Zaměřují se rovněž nataková onemocnění nervového systému, jako jsou epi-lepsie, Alzheimerova choroba, schizofrenie či deprese.

I proto byl Fyziologický ústav AV ČR spoluorganizá-torem mezinárodní konference CNS 2015 a dr. MartinZápotocký jedním ze dvou českých vědců v jejím or-ganizačním výboru.

Jak probíhají výzkumy v těchto oborech?Většina badatelů v neurovědách provádí experi-

menty ať už se zvířaty nebo s lidskými subjekty. Řadaz nich ale zároveň spolupracuje s matematiky, fyzikynebo informatiky, kteří se zabývají podrobnou mate-matickou analýzou dat z experimentů a vytvářejí ma-tematické modely, jež mají za cíl výpočetně zachytitchování nějaké části nervového systému. Tyto modely


JANA OLIVOVÁ

Početní neurovědy a fungování lidského mozku – cns 2015v ě d a a v ý z k u m

se posléze detailně porovnávají s novými experimentya také často motivují návrh nových typů pokusů.V neurovědách obecně je už docela dobře zavedenýpostup, kdy dochází k iteraci oběma směry mezi teo-retickou, modelovací, výpočetní stránkou a stránkouexperimentální. Historicky se nejprve dospělo k dob-rým modelům pro jednotlivé neurony a v nynější době,kdy začínáme mít k dispozici masivní data mozkovéaktivity z tisíců neuronů měřených současně, se velkéúsilí věnuje vývoji modelů schopných popisovat čin-nost celé jejich populace.

Čím se na konferenci prezentoval Fyziologickýústav AV ČR?

Podíleli jsme se jednak organizačně, jednak jsmese samozřejmě zúčastňovali i vědecky. Naši dokto-randi zde představili postery a já jsem společněs prof. Taishinem Nomurou z japonské Ósaky zorga-nizoval jednodenní workshop na téma neuromecha-niky a řízení motoriky.

Tímto tématem se zabýváte i ve své vědecképráci. Co všechno obnáší?

Zahrnuje veškeré aspekty řízení pohybu, zvláště po-hybu celého těla, tzv. lokomoce. Aby bylo možné sev analýze lokomoce dostat dál, musí se integrovat po-stupy z řady podoborů. Začíná to biomechanikou, pro-tože mechanické vlastnosti těla zde hrají velmi důleži-tou roli. V kontextu konference byl klíčový způsob,jakým nervový systém řídí prostřednictvím aktivacesvalů pohyb těla; to znamená, jak nervový systém vy-užívá biomechaniku k provedení koordinovaných pohy-bů. Jedním z hlavních cílů zmíněného workshopu bylospojit vědce z oblasti neurověd s neuroinženýry, kteříse zabývají robotikou. Řečníci informovali o práci najednodušších systémech, jako je muška octomilka,

Praha hostila největší světovou konferenciv oboru teoretických a početních neurověd –

Computational Neurosciences (CNS) 2015.Početní neurovědy mají za úkol matematickypopsat funkci mozku a procesy, které v něm

probíhají. Kombinují proto matematické analýzya počítačové modelování s experimentálními

neurovědami s cílem lépe porozumět základůmfungování nervového systému a využít těchto

poznatků i v medicíně a řadě technologií.

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

CNS

je zajišťuje tentýž nervový obvod. Tomu právě říkámeneuromodulace, kdy dokážete během krátké doby pře-konfigurovat stejné nervové obvody, aby generovalytrochu jinou aktivitu – rychlejší či pomalejší nebo s jiný-mi vztahy mezi jednotlivými fázemi.

Jaké otázky vás v současné době zajímají nejvíc,na co se orientujete?

Opravdu bych se ráda dozvěděla, jak mohou být onyzmíněné sítě tak spolehlivé, jak regulují své vlastnosti,aby dosáhly spolehlivého fungování. Už jsme něco zjis-tili jak experimentálně, tak výpočetně, snažíme se po-chopit, jaké jsou mechanismy tzv. homeostatické regu-lace, jak může nějaký nervový obvod „vnímat“ svouvlastní aktivitu a uvědomovat si, jestli vytváří funkční čin-nost, nebo ne – a pokud ne, jak ví, jakým způsobem másvé vlastnosti upravit. My sice můžeme vypracovat ma-tematický model, který vybízí: musíš upravit své vlast-nosti tak a tak, abys fungoval správně, ale mozek sámk tomu má jen molekulární mechanismy. Mne zajímáprávě způsob, jakým využíváme své biologické pro-středky a mechanismy k dosažení funkční stability.

Prof. Wulfram Gerstner ze švýcarské École poly-technique fédérale de Lausanne, další z hlavních

přednášejících, hovořil o matematických modelechvelkých populací neuronů.

Můžete mně, laikovi, vysvětlit podstatu a cílvašeho výzkumu?

Mozek je asi ta nejvíc fascinující věc na světě a neuro-vědci zabývající se experimentálním výzkumem ho sle-dují na různých úrovních: v rovině kognitivních funkcí,jak se tvoří naše paměť na úrovni jednotlivých neuronů,co se při vytváření paměťových stop děje mezi dvěmaneurony, co se děje na spojích mezi nervovými buňka-mi; jiní vše pozorují na mikroskopické úrovni. Já jsemteoretik, zabývám se početními neurovědami a mýmcílem je tyto různé roviny popisu propojit pomocí mate-matického modelování. Tvorba paměti je jedním z vel-kých témat mého výzkumu. Popisuje se tzv. synaptic-kou plasticitou – existují starší hypotézy, jak by to mohlofungovat, a my jako tvůrci modelů se snažíme ukázat,zda tyto hypotézy skutečně fungovat mohou.

V přednášce jste se věnoval aktivitě jednotli-vých neuronů i jejich skupin. Na co přesně sezaměřujete?

Jednotlivé nervové buňky vysílají krátké elektrickéimpulzy, říká se jim „elektrické potenciály“, a tyto im-pulzy přijímají tisíce jiných neuronů, které vytvářejí vy-soce složité a spletité sítě. K popisu uvedené činnostinejprve zjišťujeme a matematicky vyjadřujeme, jak


jednotlivá nervová buňka vysílá elektrické potenciály.Pak z těchto modelových, matematicky vyjádřenýchneuronů vytváříme sítě a snažíme se porozumět, jakse chová tato síť jako celek. Abych se vrátil zpět k vy-tváření paměti: představa je taková, že když jsem v ci-zí zemi a poprvé spatřím nějaké exotické ovoce, růz-né neurony budou reagovat na rozličné smyslovécharakteristiky. Když například uvidím poprvé banán,budou nervové buňky reagovat na jeho žlutou barvu,na jeho tvar, když odloupnu slupku, zareagují na vůni,na chuť – to vše se propojí a na základě aktivity těchtoneuronů se vytvoří představa – koncept – banánu.V průběhu tohoto procesu učení, jakmile se s něčímsetkám poprvé, se posílí propojení mezi neurony, kte-ré jsou společně aktivní. Později, až si na to vzpome-nu – třeba si budu prohlížet fotografie z dovolenéa uvidím na nich banán –, vybavím si všechny asocia-ce související s banánem – a všechny dané neuronyvykážou zvýšenou aktivitu. Ve svém modelování setedy snažíme dostat od činnosti jednoho jedinéhoneuronu ke skupině neuronů aktivních společně – na-příklad při vzpomínce na něco.

Když sledujete nervové buňky reagující nabanán, reagují stejně jako třeba na koláč nebona kytici?

Z pohledu experimentátora, který se dívá na aktivi-tu neuronu, nebude rozdíl v charakteru elektrickýchpotenciálů, ať už jde o pojem banánu, koláče nebokvětin. Může se ale aktivovat odlišný neuron – některánervová buňka reaguje silně na jednu představua slaběji na jinou, u dalšího neuronu tomu může býtnaopak.

Takže zjištění týkající se jedné skupiny neuronůa jejich elektrické aktivity se mohou zobecnit načinnost všech nervových buněk v mozku?

Ano. Má se za to, že v celé mozkové kůře jsouneurony více méně stejného typu, ať už se podívámna mozkovou kůru za levým uchem nebo třeba začelem – v prvním stupni přiblížení jsou si tyto nervo-vé buňky velmi podobné a velmi podobná je i neuro-nální aktivita.

Mohl byste tedy podrobněji popsat, jaké jste užzískali poznatky?

Moje laboratoř hodně přispěla k matematickémupopisu pravidel synaptické plasticity, to znamenátoho, jak se mění spojení mezi dvěma neurony přiformování paměti. Dále jsme matematickým modelo-váním přispěli k popisu jednotlivých neuronů a způ-sobu, jak se dostat od jednotlivého neuronu k jejichskupině. �

formulování celého problému na základě teorií pravdě-podobnosti. Trvalo mi to velmi dlouho, ale v současnédobě máme teorii, která se v zásadě může využívatk predikcím různých jevů. Podle mého názoru všakještě důležitější než predikce je nabízet nové způsobyvýkladu příslušných údajů. V USA a v Evropě je teďvelký tlak na výzkum mozku. Objevují se nápady, jakvytvořit počítačové repliky mozku, získávat obrovskémnožství vědeckých dat, budovat a využívat rozsáhlédatabáze. Vedle tohoto ohromného nahromaděníúdajů je ovšem potřeba mít teorii, jejímž prostřednic-tvím se můžeme pokusit vysvětlit, co se v mozku děje,a také tím směrem vést další experimenty. Bez teorieposkytující koncepční rámec bude velice složité vytě-žit nějaké informace z celé obsáhlé databáze a ze-jména z oněch nejrůznějších simulací, jimiž se vědcisnaží replikovat pochody v mozku.

Co bylo z vašeho hlediska nejdůležitějším obje-vem nebo poznatkem za dobu vašeho působenív oboru – a jaké výzkumné problémy řešíte v sou-časné době?

Z mého pohledu to byla teorie, která zapracovalavliv nahodilosti a fluktuací. K tomu se mi opravdu ho-dilo studium fyziky, protože jsem dokázal určit, žerozmanité chování mozku – a zejména mozku v kli-du, při odpočinku, kdy nezpracovává signály z vněj-šku – má v podstatě stejný charakter jako problémyve fyzice kondenzovaných látek, že se v něm obje-vují stejné typy jevů. Činnosti, mezi nimiž není žádnásouvztažnost, ale za určitých podmínek se stanouvysoce korelovanými a vysoce organizovanými. Vefyzice se tomu říká „fázový přechod“ – a mně sepodařilo ukázat, že v rozmanité činnosti mozku exis-tuje takový „fázový přechod“, jaký je dobře známz výzkumu různých fyzikálních jevů. A zdá se, že toplatí nejen pro mozkové sítě, ale pro všemožné typybuněčných sítí a také pro chování nejrůznějších typůpopulací.

Studujete mimo jiné činnost mozku v klidu. Tase zřejmě silně liší od jeho činnosti v době, kdyzpracovává nejrůznější vnější podněty.

Přesně tak. Dokážeme demonstrovat, že když jemnoho podnětů, mění se celý charakter mozkové ak-tivity. Skutečně zajímavé je, že když spíte, existuje fá-ze hlubokého spánku s pomalými vlnami, kterou takémůžete charakterizovat matematickými nástroji, ježjsme vyvinuli. Teď například zkoumáme, do jaké mírymění anestezie stav bdělosti na stav spánku.

Jestliže se vědcům podaří namodelovat ně-které tyto činnosti mozku, mohlo by to posloužit


v ě d a a v ý z k u m

v lékařství k řešení některých neurologickýchpotíží či onemocnění?

Zdá se, že práce, kterou s kolegy provádíme, doká-že postihnout některé zásadní jevy při epilepsii. Pova-žuji proto za velice slibnou možnost vyvinout rovnice,které by něco dokázaly říct o dynamických nemocíchmozku, jako je epilepsie, Parkinsonova choroba atd.Jsme zatím na samém začátku, ale věřím, že dosáh-neme pokroku.

Také prezidentka konferenceCNS 2015 Astrid Prinz,

mimořádná profesorka naEmory University v Atlantěv Georgii, původně vystudo-vala fyziku, než se začalazajímat o záhady lidskéhomozku a věnovat se početními experimentálním neurovědám.

Říkala jste, že za posledních několik let došlodoslova k explozivnímu nárůstu nových infor-mací, které získali experimentátoři. Co to pro vědceznamená?

K dispozici je mnoho nových technik, jež poskytujíobrovská množství dat. Existuje například optogenetika,kde můžete exprimovat fluoreskující barviva v nervo-vých buňkách a v zásadě tak pomocí optického signálumonitorovat činnost mnoha nervových buněk součas-ně. Máme nyní spoustu dat, ale nemáme vždycky mo-dely, aby nám tyto údaje dávaly nějaký smysl. Proto jeteď, myslím si, ještě daleko víc potřeba dosáhnout ma-tematického a početního porozumění tomu, co mozekopravdu dělá.

Čemu se konkrétně věnujete?Mou konkrétní oblastí v početních neurovědách je je-

den specifický typ nervových sítí, které se nazývají cen-trální generátory rytmu. Jsou to nervové sítě vytvářejícírytmickou činnost; potřebujete je například pro dýchá-ní, chůzi a pro jakýkoli další typ periodické činnosti.Mne na nich zajímá, jak si po celý život mohou udržettakovou stabilitu. Třeba u dýchání je velice důležité,aby byl zmíněný centrální generátor rytmu spolehlivýa nevynechával. To vůbec není triviální, protože veš-keré buněčné komponenty, všechny molekuly podmi-ňující tuto nervovou činnost neustále proudí a stále se„překlápějí“. Otázkou tudíž je, jak dané sítě dosahujíspolehlivého výkonu při neustálém obracení svýchsložek. Navíc dokonce i v rámci té samé sítě může býtjejí aktivita modulována, jak my říkáme. Opět si vez-měme příklad dýchání: když běžíte, potřebujete vícenergie a víc kyslíku, dýchání se zrychlí. Ovšem stále

převracení půdy, když chtějí požírat jiné zástupce hmy-zu, zřejmě i hmyzí škůdce na palmových a jiných plan-tážích. Z toho důvodu můžeme velmi zřetelně pozoro-vat dopady narušení přirozeného prostředí a změnyklimatu na mravence a jejich jednotlivé druhy. Napří-klad na plantáži palem olejných najdeme méně nežtřetinu druhů mravenců oproti původnímu lesu. Nášvýzkum se teď proto zaměří na následky těchto změnna fungování ekosystémů.

Zkoumáte pouze tropické mravence, nebo jsteuž studoval i ty zdejší, v České republice?

Nepracoval jsem na evropských mravencích prak-ticky vůbec, téměř veškerá moje činnost týkající semravenců připadá na Papuu-Novou Guineu. Myslímsi totiž, že hledání odpovědí na otázky týkající sezměn přirozeného prostředí a globálního oteplováníbude mít daleko větší význam v tropických oblastech,kde je mnohem více druhů a tlak na přirozené pro-středí je daleko výraznější. Už teď je tam tepleji, takžeglobální oteplování je pro tropické oblasti daleko zá-važnější problém, zatímco v Evropě, alespoň z hledis-ka změn přirozeného prostředí, je situace v porovná-ní s tropy poměrně statická.

Mohl byste podrobněji popsat jeden nebo dvaexperimenty, které jste v tropických pralesíchprováděl?

Jistě. V jednom opravdu zábavném pokusu jsmesledovali mravence žijící v kapradinách v ptačíchhnízdech, jde o epifytické kapradiny v korunové klen-bě tropického pralesa. Vyšplhali jsme do korun stro-mů, rozevřeli kapradiny a zkoumali, jaké kolonie mra-venců tam jsou. Ani jednou jsme nenašli dva druhy


Jeřábpro průzkum lesav Japonsku.Podobnýse čeští vědcichystají postavitv pralesíchPapuy-NovéGuineji.

Výzkum hmyzuv terénníchpodmínkáchPapuy-NovéGuineji

stejné velikosti! Tak jsme snesli kapradiny dolů, vzalije do laboratoře – stále na Borneu –, pustili na ně in-vazní druh mravenců a sledovali, jestli do kapradin pro-niknou. Ukázalo se, že pokud v kapradinách už byl ně-jaký druh mravenců stejné velikosti, další mravenci byliodraženi a dovnitř se nedostali. Pokud tam ale bylimravenci jiné velikosti, pak v kapradinách zůstala vol-ná nika a daný invadující druh dokázal dovnitř úspěšněproniknout. Rozhodli jsme se vyzkoušet, jestli je to dů-ležité pro celkové rozložení druhů mravenců v horníchpatrech tropického deštného pralesa. Prováděli jsmeproto počítačové simulace s využitím oněch pravidel,která jsme poznali: totiž že když máte druh mravencůstejné velikosti, nepodaří se jim dostat dovnitř; pokudse ovšem onen druh velikostí liší, může tam úspěšněproniknout a volnou niku obsadit. Simulovali jsme napočítači situaci v korunové klenbě deštného lesa, kdyrůzně velké druhy mravenců kolonizují různé kapradi-ny, a zjistili jsme, že získané výsledky se velmi těsněshodují s tím, co pozorujeme v reálné přírodě. �

Jihočeští vědci v čele s prof. Novotným zkoumají užtéměř dvacet let hmyz pralesů Papuy-Nové Guineje

– a rozhodně mají co studovat, protože většina hmyzíchdruhů žije právě v tropických lesích, tropické ekosysté-my jsou druhově nesrovnatelně rozmanitější než v Ev-ropě. (Více též v rozhovoru s Vojtěchem Novotnýmv AB 4/2001 – Papua-Nová Guinea známá neznámá.)

Klasický výzkum hmyzu se síťkou na motýly je dnesdoplňován i různými experimenty přímo v korunáchstromů, kam se vědci složitě dostávají různými způsobyod šplhání po lanech přes vysokozdvižnou plošinu ažpo heliový balon. Nejlépe to jde ale pomocí klasickéhostavebního jeřábu, který se vztyčí uprostřed lesa, abytam místo stavebních panelů zvedal ke korunám stromůekology. Takových vědeckých jeřábů funguje po celémsvětě devět. Díky grantu ERC bude desátý postavenprávě v tropických pralesech Nové Guineje.

Vojtěch Novotný a jeho výzkumy mají takové reno-mé, že se k němu hlásí i vědci ze zahraničí – jako dok-tor Tom Fayle z Británie, který studuje skupinu hmyzuvelmi důležitou pro ekosystémy tropických lesů – mra-vence. Využívá laboratorní experimenty a počítačovémodely i výzkumy v terénu, aby odhalil podrobnostimezidruhové kompetice mravenců kolonizujících epi-fytické kapradiny rozptýlené v korunách stromů. Vý-znamně se podílí na výzkumech okolo terénní staniceprovozované pracovištěm Biologického centra AV ČRv Papui-Nové Guineji. Jeho práce mu letos vy-nesla Prémii Otto Wichterleho pro mladé vě-decké pracovníky. „Přišel jsem sem před čtyřmia půl rokem, abych začal jako postdoktorandu prof. Vojtěcha Novotného, jehož laboratořa on sám mají vynikající mezinárodní pověst,pracovat v oboru tropické ekologie. Myslel jsemsi, že by bylo skvělé tu pracovat – což se takéskutečně potvrdilo.“

Jaké problematice se konkrétně věnujete?Zajímám se o způsob, jakým jednotlivé druhy

reagují na globální změny, jako je ničení jejichpůvodního přirozeného prostředí lidmi či změnaklimatu. Moje práce se soustřeďuje převážnouměrou na mravence a na to, jaký vliv mají


Mezinárodní vědecký tým pod vedením prof. Vojtěcha Novotného z Biologického centraAV ČR v Českých Budějovicích bude zkoumat složité vztahy lesních ekosystémů,

především vliv hmyzu na lesní vegetaci v České republice, Japonsku, USA, Ghaně, Panaměa Papui-Nové Guineji. Prof. Novotný na tato bádání získal prestižní grant Evropské radypro výzkum, jehož výsledky mají přispět k pochopení ekologických principů, na jejichž

základě jednotlivé druhy rostlin a hmyzu samy utvářejí fungující lesní ekosystém.

tropický hmyz a globální změnav ě d a a v ý z k u m

Nositel PrémieOtto Wichterleho

Tom Fayle

všechny uvedené procesy právě na ně. Pracuji v jiho-východní Asii, na ostrovech Borneo a Nová Guinea,a sleduji, jak na ně dopadá kácení lesů, těžba dřevaa přeměna deštného lesa na plantáže palem olejných:na palmových plantážích a v dalších typech prostředítotiž výrazně klesá počet druhů mravenců. Také sle-duji, jak reagují na nadmořskou výšku – stoupám stá-le výš do hor, protože způsob, jakým se společenstvamravenců s nadmořskou výškou mění, nám může po-skytnout představu o tom, jak budou reagovat na glo-bální oteplování. Proto pracuji na Wilhelmově hoře(Mount Wilhelm, 4509 m n. m. – pozn. red.) na Papui--Nové Guineji a na hoře Kinabalu (Gunung Kinabalu,4095 m n. m. – pozn. red.) na Borneu.

Proč jste si vybral zrovna mravence? Zdá se miobtížné studovat právě je, protože mají tolik druhůa poddruhů a jsou tak početní… Dá se vůbec poznatnepříznivý vliv kácení lesů a změny klimatu na ně?

Ano, velmi zřetelně. Když se vypravíte do deštnéholesa a odeberete tam jeden m2 listového opadu, nej-početněji zastoupeni v něm budou právě mravenci,pravděpodobně jednoho druhu. Sice jich není tolikdruhů jako u jiných skupin hmyzu, třeba brouků, aleco do jednotlivců jsou obrovsky početní a v deštnémlese plní řadu užitečných funkcí, jako roznášení semen,

JANA OLIVOVÁ

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

BCAV

ČR

Věnoval se mu i workshop s výmluvnýmnázvem Ptají se všude novináři političekna recept na bramborový salát?, na kte-rém Fórum 50 % diskutovalo s politička-mi z Norska, Dánska, Německa, Sloven-ska a Česka, proč se novináři politikůneptají na děti, ale političky jsou neustáledotazovány, jak jejich prací trpí rodinaa manžel, či proč se po každých volbáchu nás hledá Miss Sněmovny.

Důležité téma úvodního panelu před-stavoval ageismus. Panel, jehož se kromějiných účastnily kreativní producentka Ka-mila Zlatušková, ředitelka a jednatelka vy-davatelství Burda Media Petra Fundováa šéfredaktorka MY89.cz Lenka Tréglová,se kriticky postavil k tomu, že na obrazov-ky mají přístup pouze mladé, stereotypněkrásné ženy. Na rozdíl od zahraničních mé-dií, zejména veřejnoprávních, česká médiavytlačují ženy středního a staršího věkuz obrazovky. V plenární diskusi 90-60-90,která se věnovala stereotypnímu zobrazování ženv médiích a ve které vystoupil vydavatel a šéfredaktormagazínu Reportér Robert Čásenský, šéfredaktorHospodářských novin Martin Jašminský, Silvie Lauderz Respektu a kreativní producentka ČT Alena Müllerová,se diskutovalo, zda a jak by se média změnila, kdy-by bylo zastoupení žen v jejich vedení vyšší. Na jednustranu zaznívaly názory, že v současnosti nemámežádné vědecké důkazy, které by toto prokazovaly, nadruhou stranu bylo řečeno, že taková situace ještěnikdy v žádném médiu nenastala, a je tudíž nesmysl-né možnost jiného obsahu paušálně odmítat prostěproto, že to ještě nebylo vyzkoušeno.

Zahraniční novinářky potvrdily, že nedostatek ženv médiích a zobrazování žen v médiích není jen prob-lémem České republiky. Opakovaně zaznívala pod-pora pro založení databáze odbornic, jaké již v mno-ha zemích existují. V této souvislosti se diskutovaloi téma nižšího sebevědomí žen. Tereza Matysovápůsobící ve Velké Británii zmínila, že 99 % žen oslo-vených SKyTV s žádostí o rozhovor nebo účast v pa-nelu odmítlo s tím, že nejsou zajímavé a nemají coříct. Řešením není ale vinit ženy z nedostatku zájmua nízkého sebevědomí. Důležité je si uvědomit, že že-ny tato rozhodnutí činí v kultuře, v níž je jejich zastou-pení v médiích a na obrazovkách velice nízké, a výko-ny žen se poměřují jiným metrem než výkony mužů;nehledě na to, že ženy vystupující v médiích se častostanou terčem útoků kvůli svému vzhledu. Souvisejí-cím problémem, na který naráží i Národní kontaktnícentrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR,je způsob, jakým je definován „expert“. Definice je to-tiž poměrně úzká – expertiza je spojována s muži, zá-roveň s tituly docent či profesor. Nízké zastoupení ženmezi experty v médiích je tak úzce propojeno s níz-kým podílem žen mezi docentkami (26,6 %) a profe-sorkami (15,4 %) v České republice.


V závěru se účastníkům kongresu představilo tzv.desatero konkrétních doporučení. Některá se týkajínovinářů a novinářek (vyvarovat se genderových ste-reotypů, nepoužívat genderově nekorektní jazyk, za-sazovat se o diverzitu), další dramaturgie, vedení mé-dií a rad (vyrovnané zastoupení mezi experty, vevedení médií a v regulatorních orgánech) a také vy-tváření pracovního prostředí přátelského k rodině.Desatero ale obsahuje i doporučení pro každéhoz nás: můžeme bojkotovat výrobky, které se prodáva-jí prostřednictvím sexistické reklamy nebo podporovatženy, aby v médiích vystupovaly.

Národní kontaktní centrum – gender a věda Socio-logického ústavu AV ČR se na kongresu věno-

valo tématu Veřejný prostor a bezpečí. V panelu, kte-rý vedla Blanka Nyklová a na němž vystoupili JanaJíchová z Urbánní a regionální laboratoře Přírodově-decké fakulty UK, Milota Sidorová z RESITE, MonikaMcGarrell Klimentová z Institutu plánování a rozvojehl. m. Prahy a Jakub Ježek z Magistrátu hl. m. Prahy,se diskutovalo, jak navrhovat městské prostory tak, abyse zvýšil pocit bezpečí, jež v jednotlivých skupináchobyvatel navozují. Zároveň ale zaznělo, že pro bezpečíměst nestačí více osvětlení či zazděné podchody, prob-lém tkví v genderové kultuře, která činí veřejný prostorpro ženy nebezpečný. Problém nelze spatřovat v tom,jak se ženy chovají nebo co mají na sobě. Naopak jetřeba zdůrazňovat, že odpovědnost mají primárně ti,u nichž je předpokládán apriorní nárok na to být ve ve-řejném prostoru, a nikoli ti, kdo jsou už tak znevýhodně-ni (ženy, sexuální minority, hendikepovaní atd.).

Tématu ženy a veřejný prostor se bude věnovatKongres žen 2017. �

MARCELA LINKOVÁ a BLANKA NYKLOVÁ,Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.

S mottem Feminismus není nadávka si letošníKongres žen kladl za cíl renesanci feminismu

jako hnutí, jemuž jde o spravedlnost, rovnost, důstoj-nost a respekt pro ženy a muže ve společnosti. Předjeho konáním proto Kongres spustil virální kampaňs moderátorkou DVTV Danielou Drtinovou, která uka-zuje, že feminismus by měl patřit do slovníku násvšech. K feminismu se v úvodních vystoupeních přihlá-sili i všichni vystupující. Ministr J. Dienstbier uvedl, žefeminismus vnímá „jako aktivitu, která je důležitá prorovnost mužů a žen“. Francouzský velvyslanec Jean--Pierre Asvazadourian zdůraznil, že feministické hnutíje třeba pojímat jako dědictví, které nás všechny zava-zuje pokračovat v jeho odkazu a nadále se zasazovatza rovnost žen a mužů ve společnosti. Marcela Linkováv zahajovací řeči uvedla, že „feminismus usiluje o spra-vedlnost a právě spravedlnost všichni potřebujemek tomu, abychom si mohli utvářet základní pocit souná-ležitosti a smyslu života. Spravedlnost potřebujeme,


Národní dům na Vinohradech přivítal 20. června 2015 druhý ročník „Kongresu žen“.Diskusi o médiích, které se kromě Češek zúčastnily zástupkyně Polska, Německa,Estonska, Velké Británie i USA, zahájili ministr pro lidská práva, rovné příležitosti

a legislativu Jiří Dienstbier, prezidentka Asociace polského Kongresu žen Dorota Warakomska,francouzský velvyslanec Jean-Pierre Asvazadourian a předsedkyně Kongresu žen

Marcela Linková ze Sociologického ústavu AV ČR. Konkrétní kroky vedoucí ke zlepšenípostavení žen i jejich zobrazování v médiích převzala na závěr druhého ročníku

náměstkyně ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Martina Štěpánková.

kOngrEs žEn:ženy v médiích a reklamě


S úvodnímprojevem

vystoupila mj.eurokomisařkaVěra Jourová.

abychom se ve světě cítili doma. A tento pocit sounále-žitosti se světem potřebujeme všichni, ženy i muži“.

V úvodních vystoupeních zazněly důvody, proč jepotřeba tématu postavení žen v médiích věnovatpozornost. Ministr J. Dienstbier zastává názor, že mé-dia udávají tón veřejné debaty a určují, jak budou kon-krétní témata vnímána ve společnosti. Podle fran-couzského velvyslance Jean-Pierra Asvazadourianaje obraz žen v médiích jen částečný a předpojatý; cílmusí být dvojí: rozšířit prostor věnovaný ženám v mé-diích a bojovat proti genderovým stereotypům.

Kongres žen 2015 se soustředil na dvě hlavní té-mata, která vykrystalizovala v průběhu přípravnýchsetkání a kulatých stolů s klíčovými představitelia představitelkami médií, reklamního průmyslu a od-povědných rad. Prvním je zastoupení žen v médiích,a to jak v rozhodovacích pozicích, tak v roli expertek,které vystupují ke konkrétním odborným tématůma poskytují médiím komentáře. V debatách zaznívalykonkrétní příklady diskusních pořadů ve veřejnopráv-ních médiích, kde se ženy objevují jen ojediněle (na-příklad Fokus Václava Moravce nebo Historie.cs). Jakvyplynulo z diskusí, změnit situaci by mohla aktualizo-vaná databáze odbornic, která by novinářům a novi-nářkám ulehčila vyhledávání expertek.

Analýzy, které pro Kongres žen zpracoval Hlídacípes, ukázaly, že zastoupení žen ve vedení nejvý-znamnějších tuzemských médií (deníků, zpravodaj-ských serverů, televizního zpravodajství a názoro-vých týdeníků) nedosahuje ani 10 %. Na vedení šestinejvětších deníků se ženy podílejí pouze ze 7,5 %.S minimálním zastoupením žen v rozhodovacích pozi-cích česká média dalece zaostávají za prestižními za-hraničními médii, kde ženy stály (nebo stojí) v čele,mezi něž patří The Economist, Guardian, New YorkTimes, Le Monde, Time či Newsweek.

Druhé téma patřilo stereotypnímu zobrazování ženv médiích a reklamě a stereotypnímu vedení rozhovorů.O

BĚFO

TA:A

RCHI

VSO

ÚAV

ČR

http://www.i-l-g.at; o ceně na http://www.i-l-g.at/preis.html).Čeští historici vědy z Kabinetu dějin vědy Ústavu prosoudobé dějiny AV ČR a z jiných institucí se sympoziípravidelně účastní jako zvaní řečníci.

Jiný významný podnět vyšel ve stejné době z Histo-rického ústavu Vídeňské univerzity, jmenovitě od ame-ricko-rakouského historika vědy prof. Mitchella Ashe,který je prvním viceprezidentem Společnosti IgnazeLiebena. Také díky jeho úsilí se již od roku 2005 setká-vají historici vědy na již zmíněných liebenovských sym-poziích, ale též na konferencích Evropské společnostipro dějiny vědy (ESHS – European Society for theHistory of Science/Division of History of Science andTechnology) založené v roce 2004 nebo na světovýchkongresech dějin věd techniky (IUHPS/DHST – Interna-tional Union of History and Philosophy of Science), abyspolečně řešili otázky spjaté jak s vývojem vědy v habs-burské monarchii, tak i šířeji ve středoevropském pros-toru. V průběhu let se tak vyvinula spolupráce rakous-kých historiků vědy (kromě Mitchella Ashe např. JanSurman, Marianne Klemun, Felicitas Seebacher, JulianeMikoletzky, Robert Rosner, Wolfgang Reiter, HermannHunger, Werner Soukup) s českými historiky vědyz Kabinetu dějin vědy (například Antonín Kostlán, SoňaŠtrbáňová, Emilie Těšínská, Michal Šimůnek, TomášHermann, Jiří Jindra) a z Ústavu dějin UK a Archivu UK(Petr Svobodný, Milada Sekyrková) a s některými pol-skými (Michal Kokowski) a maďarskými (např. GáborPalló, Éva Vámos, Tibor Frank) badateli. Jejím výsled-kem jsou úspěšná vědecká zasedání, z nichž zazmínku stojí například symposia Universitäre natur-wissenschaftliche Forschung in Cisleithanien um 1900:Karrierewege und Mobilität (Lieben Symposium, Vídeň2005); Natural Scientists in Habsburg Monarchy1848–1918 (ESHS konference, Krakov 2006); Explo-ring Science in Central Europe around 1900: Circles– Schools – People (Lieben Symposium, Vídeň 2006);National (istic) Styles of Science (ESHS, Vídeň 2008);Science and Political Context (IUHPS/DHST kongres,Budapešť 2009); Universities in Central Europe –Crossroads of Scholars from All over the World (ESHSkonference, Praha 2011); „Provincial” Universities,Science and Scholarship in the Habsburg Monarchy– Regional Education Centres or Periphery of StateEducation? (ESHS konference, Lisabon 2014).

Práce této neformální mezinárodní pracovní skupinyzaplnily mnohá bílá místa v dějinách vědy v habsburskémonarchii, v nástupnických státech a ve středoevrop-ském prostoru vůbec a nadto přispěly i k tematizaciobecnějších, nadčasových otázek dějin vědy, k nimž


patří například nacionalizace a internacionalizace vědy;vztah „ústředních“ a „provinčních“ vědeckých center;mobilita vědců ve vztahu k sociálním a politickým pod-mínkám badatelské práce; úloha politiky při produkcia cirkulaci vědeckých znalostí; úloha vědy při formovánínovodobého národa a vzniku národních a nacionalistic-kých kultur v 19. a ve 20. stol. a další. Ráda bych v tétosouvislosti upozornila zejména na dva výstupy, které sevyjadřují k těmto otázkám, a to na sborník z již zmíněnépražské konference (2010) a na editovanou monografiio nacionalizaci vědeckého poznání v habsburské říšiv letech 1848–1918, která získala významný meziná-rodní ohlas (M. Sekyrková – P. Cajthaml (ed.), Universi-ties in Central Europe – Crossroads of Scholars fromAll Over the World, Prague: Institute of the History ofCharles University, 2012 (publikováno na CD); M. G. Ash– J. Surman (ed.), The Nationalization of ScientificKnowledge in the Habsburg Empire, 1848–1918,Basingstoke: Palgrave Macmillan 2012.

Jedním z kolegů, který již několik let spolupracujes Kabinetem dějin vědy ÚSD AV ČR, je Jan Surman,

historik vědy původem z Polska, bývalý doktoranda blízký spolupracovník Mitchella Ashe (zahraniční ško-litelkou jeho doktorské práce Habsburg Universities1848–1918. Biography of a Space, Wien: UniversitätWien 2012 byla Soňa Štrbáňová), v současnosti post-graduální výzkumný pracovník Herder-Institute forHistorical Research on East Central Europe – Instituteof the Leibniz Association v Marburgu, kde se podílína projektu zkoumajícím vývoj vědeckých jazyků vestřední Evropě. V něm se J. Surman zabývá mj. his-torií a filozofií vědeckého jazyka, především vytvářeníma používáním vědecké nomenklatury jako základníhoprojevu „národního stylu“, a změnami vědeckého jazykav důsledku nacionalistických a internacionalistickýchproudů ve vědě. Jedním z modelů, které v těchto sou-vislostech zkoumá již několik let, je formování českéhovědeckého názvosloví v průběhu národního obrozenív 19. století. České historiky vědy seznámil se svousoučasnou výzkumnou prací na semináři Hledání ja-zyka vědy, český případ, který uspořádal Kabinet dějinÚSD AV ČR 21. května 2015 (přednáška se do jistémíry opírala o publikaci J. Surman, Zwischen Interna-tionalisierung und Popularisierung: Visionen der tsche-chischen Sprache der Naturwissenschaften der erstenHälfte des 19. Jahrhunderts, in K.-H. Ehlers – M. Nekul– M. Niedhammer – H. Scheuringer (Hrsg.), Sprache,Gesellschaft und Nation in Ostmitteleuropa, Göttingen:Vanderhoek & Ruprecht 2014, 131–154). Přednáška

První má hluboké historické základy. V roce 1863byla poprvé udělena Cena Ignaze Liebena, nej-

starší cena Rakouské akademie věd, které se říká ra-kouská Nobelova cena. Původně byla dotována z po-zůstalosti rakouského podnikatele a filantropa IgnazeL. Liebena (1805–1862) a na podnět jeho syna, che-mika Adolfa Liebena (v letech 1871–1875 byl profe-sorem na pražské univerzitě, poté vedl II. chemickýústav Vídeňské univerzity), se každoročně udělovalaza vynikající práce v přírodních vědách. Kvůli židov-skému původu zakladatelské rodiny byla cena po an-šlusu v roce 1938 zrušena a obnovena až v roce 2004díky jinému významnému mecenáši, kanadskémuchemiku a podnikateli dr. Alfredu Baderovi (nar. 1924),který musel jako dítě uprchnout z nacistického Ra-kouska, ale přesto se hrdě hlásí k rakouským a čes-kým kořenům a s humorem jemu vlastním i k hanác-kému původu. (A. Bader podporuje i českou vědu;


Zatímco dějiny vědy v Rakousku, Maďarsku, v Čechách, na Slovensku, v Polskua dalších zemích, které patřily k habsburské monarchii, se systematicky

zpracovávají již dlouhou dobu, společné a propojené dějiny vědy habsburskémonarchie jako celku zkoumají historici vědy soustavněji jen přibližně

v posledních deseti letech – nepočítáme-li ojedinělé dřívější pokusy.Podnět ke spolupráci historiků vědy z bývalých zemí monarchie

vyšel zejména ze dvou do jisté míry personálně propojených iniciativ.

mEzinárODní sPOLuPrácEv DěJinách věDy střEDO EvrOPskéhO PrOstOru


SeminářHledání jazyka

vědy, český případuspořádal

Kabinet dějin vědyÚSD AV ČR.

Vlevo nahořepřednášejícíJan Surman.

s manželkou Isabelou zřídili a financují na Masarykověuniverzitě v Brně profesuru chemie „Josef LoschmidtChair“ a založili Cenu Alfreda Badera udělovanou kaž-doročně českému organickému, bioanorganickémua bioorganickému chemikovi do 35 let. K jeho životua vztahu k českým chemikům viz například P. Drašar,Dr. Alfred Bader: Štědrý patron českých chemiků –http://www.svet.czsk.net/clanky/osobnosti/bader.html).Znovuzrození Liebenovy ceny bylo spojeno z Badero-vy iniciativy také se založením Společnosti IgnazeLiebena (Ignaz-Lieben-Gesellschaft), jejímž cílem jepodporovat výzkum dějin přírodních věd v Rakouskua v ostatních následnických zemích monarchie. Společ-nost paralelně s udílením ceny organizuje ve Vídnikaždoročně od roku 2005 sympozia (Ignaz LiebenSymposium), která se věnují historickým tématům z dě-jin vědy v habsburské monarchii i v nástupnických stá-tech (o Ignaz-Lieben-Gesellschaft a jejích sympoziích na

FOTO

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

U zrodu stála nejprve spolupráce Slovanskéhoústavu AV ČR a Galerie výtvarného umění

v Náchodě. Ta vychází především ze skutečnosti, žese v padesátých letech 20. století převedla do náchod-ské galerie většina kolekce ruských výtvarných děl,která získal SLÚ AV ČR v meziválečném období odruských malířů v československé emigraci. Osudy ná-chodské sbírky ruského výtvarného umění a jejího dal-šího vývoje by mohly tvořit samostatnou kapitolu; pronás je důležité, že se současný ředitel náchodské gale-rie Mgr. Jan Kapusta již od konce osmdesátých let20. století systematicky snažil nejen o přehodnocení vý-znamu náchodské sbírky ruského umění v rámci Českérepubliky, ale i o odborné zpracování všech obrazů, je-jich popis a nové určení autorství. Zároveň dlouhodoběusiluje o zpřístupnění obrazů veřejnosti. Obrat nastal poroce 2000, kdy byla zahájena cílená spolupráce se SLÚAV ČR. Tehdy zde začala působit dr. Julie Jančárková,jež se kromě jiných odborných aktivit jako jedna z málav ČR specializuje na studium ruského výtvarného umě-ní. Začal tak pozvolný, avšak systematický výzkum ná-chodské sbírky a první kroky směřující k jeho publikačnípodobě. Prostřednictvím smlouvy o regionální spoluprá-ci v posledních dvou letech mohl být výzkum dokončenrychleji a mohla také vzniknout výpravná publikace Rus-ká malba, kresba a grafika od 19. do poloviny 20. stoletíze sbírek Galerie výtvarného umění v Náchodě, kterávyjde v nejbližší době.

Původní myšlenka na prezentaci náchodských obra-zů veřejnosti získala nový rozměr kvůli zájmu Alšovy ji-hočeské galerie na Hluboké, která se rozhodla vystavitruské výtvarné umění i z dalších českých sbírek v turis-ticky přitažlivém objektu Státního zámku Hluboká.Autorkou koncepce výstavy a její hlavní kurátorkou je,jak jinak, J. Jančárková.

Pod jejím vedením vznikla ojedinělá výstava ruskéhoumění 19. a první poloviny 20. století, která se u násv tomto rozsahu uskutečnila naposledy zhruba před


padesáti lety. Vystaveno je více než 120 uměleckýchděl. Exponáty kromě Galerie výtvarného umění v Ná-chodě zapůjčily Alšova jihočeská galerie v Hlubokénad Vltavou, Galerie hlavního města Prahy, Galerie mo-derního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarnéhoumění v Ostravě, Národní galerie v Praze, Pražský hrada turistickým lákadlem jsou i tři zápůjčky z Treťjakovskéstátní galerie v Moskvě.

Výstava představuje vývoj ruského výtvarného umě-ní. Obrazy z první poloviny 19. století seznamují divákas osobnostmi ruských dějin a přibližují umělecký rukopisněkterých ruských malířů z období klasicismu, senti-mentalismu a romantismu. Nejpodrobněji je představe-na druhá polovina 19. století a první polovina 20. století– realistické umění nejvýznamnějšího ruského umělec-kého spolku „Peredvižniků“, umění avantgardy a přede-vším ruských emigrantů, kteří museli po roce 1917 opus-tit svou vlast (například Natálie Gončarovová, AlexandrJakovlev, Mstislav Dobužinskij, Alexandr Benois ad.).Ústřední postavou výstavy, která nese i jeho jméno, jevšak osobnost známého ruského malíře Ilji Repina. Ná-vštěvníci se seznámí s 23 obrazy tohoto ruského realis-tického malíře, který na dlouho ovlivnil i vnímání ruskýchdějin. Vynikají mezi nimi dvě plátna z pozdního obdobímalířovy tvorby – Křížové procesí v dubovém lese(Galerie moderního umění v Hradci Králové)a A. S. Puškin v lyceu 8. ledna 1815 recituje svou po-emu „Vzpomínky v Carském Sele“ (Pražský hrad). Kro-mě obrazů z českých sbírek mají návštěvníci ojediněloumožnost vidět Repinova díla Záporožci píší dopis turec-kému sultánovi a Hrbáč, a V šaškovském kostýmu odViktora Vasněcova, které zapůjčila moskevská Treťja-kovská galerie. Obrazy odtud byly naposledy k viděnív bývalém Československu v roce 1973.

Výstava je opatřena rozsáhlými českými a anglickýmipopisky a potrvá do 27. září 2015. �

DANA HAŠKOVÁ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

detailně analyzovala vývoj české vědecké nomenklatu-ry, především její formování do roku 1853, kdy vyšelprvní autoritativní slovník českých vědeckých termínůNěmecko-český slovník vědeckého názvosloví progymnasia a reálné školy, který kodifikoval českou od-bornou terminologii (Německo-český slovník vědeckéhonázvosloví pro gymnasia a reálné školy. Od Komisepro ustanovení vědeckého názvosloví pro gymnasiaa reálné školy. Deutsch-böhmische wissenschaftlicheTerminologie. Praha: Kalvéské knihkupectví BedřichTempský 1853). Uvědomme si, že se česká vědeckáterminologie utvářela v 1. polovině 19. stol. doslovně„z ničeho“, když ještě na počátku 19. století neměla češ-tina téměř žádné výrazivo pro chemii, fyziku, matemati-ku, biologii, medicínu a další obory. J. Surman předložilnové poznatky o utváření českého názvosloví a ukázal,jak po počátečním „divokém“ vytváření odborných náz-vů v českých knihách a článcích zabývajících se přírod-ními vědami a medicínou, nastoupila silná formální i ne-formální kontrola vědeckého jazyka, která měla zaručitnejen správnost, nýbrž i jednotnost terminologie. Kesjednocování docházelo již dlouho před vydáním zmí-něného slovníku prostřednictvím sociálních sítí v jednot-livých odborných komunitách, zejména v jungmannov-ském kruhu a kolem Muzejníku i pomocí odkazů navzorové termíny, které se objevovaly v prvních vydáníchknížek a článků z jednotlivých oborů. Důležitou rolipřitom hrála společenská potřeba praktických příručeka učebnic pro výuku a také politické a společensképodněty – zejména zemský patriotismus, jenž vyzývalk regionálním studiím přírody, k popularizaci přírodních,zemědělských a technických věd, oboje v jazyce po-chopitelném pro širší vrstvy obyvatelstva. Vedle jazyko-vě německé „akademické vědy“ se tak ustavila českymluvící demokratická „populární věda“. J. Surman ta-ké názorně ukázal, jak se k vytváření slovní zásoby



využívaly kromě staročeských slov a překladů z němči-ny též české, moravské a slovenské dialekty i výpůjčkyze „sbratřených“ slovanských jazyků. Vytváření konzis-tentní české terminologie se přitom muselo vyrovnávatjak se „staročeskou čistotou“, tj. purismem, tak s exakt-ností nastupující mezinárodní moderní vědy i s politický-mi a kulturními vlivy, zejména s panslavismem. Nejdůle-žitějším stabilizujícím prvkem odborného názvosloví sev předbřeznové době stal Jungmannův Slovník česko-německý (1834–1839). Můžeme shrnout, že J. Surmanv přednášce popsal počátky formování české odbor-né terminologie jako komplexní sociální, kulturnía politický proces, který se neuskutečňoval na uni-verzitách (s výjimkou podílu univerzitních profesorůAntonína Jungmanna a Jana Svatopluka Presla), nýbržspíše v „nižších sférách“, na gymnáziích, reálkách, od-borných školách a v praxi (lékařské, zemědělské aj.),přičemž roli profesionalizační převzalo české muzeum.Až po roce 1848 nastoupila generace vědců, která sezačala angažovat na akademické půdě v počešťováníjazyka vědy a jejíž terminologie kodifikovaná v Ně-mecko-českém slovníku vědeckého názvosloví před-znamenala zároveň re-internacionalizaci názvosloví.

Seminář podobně jako další zmíněná vědecká se-tkání v posledních 10 letech dokumentují, že „národní“a „mezinárodní“ dějiny vědy nelze od sebe oddělovata že se mezinárodní spolupráce stala nutností taképro hlubší pochopení národních dějin vědy. Vedle repre-zentativních konferencí bychom se však měli orientovati na diskuse se zahraničními badateli na neformálníchseminářích, které umožňují detailnější zaostření naurčité problémy. �

SOŇA ŠTRBÁŇOVÁ,Kabinet dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny

AV ČR, v. v. i.

V jízdárně zámku Hluboká nad Vltavou se 27. června 2015uskutečnila vernisáž ruského umění 19. a první poloviny20. století. Pod záštitou prezidenta České republikyMiloše Zemana, hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly,mimořádného a zplnomocněného velvyslance Ruskéfederace v ČR Sergeje Kiseljova a ředitele Ruskéhostřediska vědy a kultury v Praze Leonida Hamzyji připravila Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavouve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Náchoděa Slovanským ústavem AV ČR. Koncepce výstavyvznikla na základě regionální spolupráce mezi AV ČRa Královéhradeckým krajem v letošním a loňském roce.

ruské umění v českých sbírkách

FOTO

:ARC

HIV

SLÚ

AVČR

Ředitel Geologického ústavu AV ČR, v. v. i., vyhlašuje výběrové řízení

na obsazení míst vědeckých pracovníků v oborech:

• Geologie, strukturní geologie;

• Petrologie, geochemie;

• Geologie a geochemie životního prostředí;

• Paleontologie;

• Geofyzika a geomechanika.

Podrobnosti o specializacích, termínu konání

a požadované dokumentaci naleznete na www.gli.cas.cz.

o manželský pár, přičemž muž odpočívá na poduš-ce podložené několika objemnými svazky a navícdrží drobnou otevřenou knihu na své hrudi. Plastikupocházející z Kastilie konce 15. století dává do sou-vislosti s náhrobky učených humanistů, na nichžknihy také nesměly nechybět. Nejhlouběji v časei nejjižněji nás zavede studie Ivana Folettiho o mo-zaikách v apsidě a na vítězném oblouku v římskébazilice svatých Kosmy a Damiána. Autor se snažídoložit, že obě díla, ač stylově rozdílná, vznikla záro-veň – tedy v letech 525–530. Ukazuje na skutečnost,že v pozdní antice se pro různé náměty používaly od-lišné styly. Koncept obou mozaik je totiž jediný: reflek-tuje jak každodenní, tak i stacionární liturgickou praxiv bazilice.

Uvedený stručný výčet je jen pouhou velmi skrom-nou „ochutnávkou“ z představeného sborníku, který jebohatě prostřeným stolem pro zájemce o středověkéumění.

Druhý obdarovaný Vojtěch Lahoda je odborníkemna dějiny a teorii modernismu a avantgardy

v českých zemích; ve svém bádání usiluje zejménao zařazení české moderny do mezinárodního kontextu.Zvláštní zájem zaměřuje na umění českého ku-bismu. Je autorem četných monografií, odbor-ných statí a textů v katalozích k výstavám, nanichž se koncepčně podílel. Vzpomeňme napří-klad nedávnou ostravskou expozici Černá slun-ce. Odvrácená strana modernity (2012, spolus Lenkou Bydžovskou a Karlem Srpem).

Kniha Rembrandtova tramvaj. Kubismus,tradice a „jiné“ umění věnovaná V. Lahodovije zároveň doprovodnou publikací ke stejno-jmenné výstavě, která byla 10. června 2015otevřena ve výstavní síni „13“ Západočeskégalerie. Jak výstavu, tak i publikaci připravilaspolečně skupina odborníků z ÚDU AV ČR:Tomáš Winter, Lenka Bydžovská, Pavla Machalíkováa Taťána Petrasová. V knize doplnilo autorské kvarte-to ještě dalších osm kolegů, mj. i specialisté na umě-ní středověké a raně novověké. Autoři koncepce totižchtěli poukázat na inspirační zdroje českých kubistů,a to napříč epochami a kulturami. Právě V. Lahoda sev minulosti zabýval otázkami vztahu kubismu a jinýchstarších stylových i nestylových projevů. Kniha, po-tažmo i plzeňská expozice, představuje součinnostíodborníků na různá časová období podnětné pohledyna vzájemné „stýkání a potýkání“ kubismu s uměnímepochy, které je jejich vědeckou doménou. Pojme-nování výstavy Rembrandtova tramvaj vzniklo, jakv úvodu knihy upozorňuje T. Winter, záměrně jakometafora pro sledované téma. Spojení jména staréhomistra s moderním dopravním prostředkem je stejným


paradoxem, který se objevuje při sledování interakcíkubismu a jeho starších inspirací.

V první studii se T. Winter zabývá otázkou pomysl-ného kánonu českých kubistů: kánon (pokud o němlze takto mluvit) byl totiž natolik široký, že v sobě pojaljak díla uznávaných mistrů, tak anonymních umělcůvšech období. Tuto tezi dokládají následující příspěv-ky. Obdivem kubistů ke dvěma středověkým plasti-kám se zabývali I. Hlobil (maska Merkura ze svatovít-ské katedrály) a M. Studničková (hlava Krista zeSlaného). Na zaujetí kubistických architektů gotikoupoukázal Rostislav Švácha a K. Benešovská řešilaotázku možné inspirace kubistických architektů sklíp-kovou klenbou. Jan Chlíbec upozornil na obdiv EmilaFilly k renesančním bronzovým plastikám a LubomírKonečný u téhož autora sledoval formule patosu, je-jichž počátky lze vystopovat až v antickém umění.Lenka Bydžovská se zamýšlela nad pojetím draperiena základě teoretické úvahy architekta Pavla Janáka.Reflexí umění lidového a umění 19. století na stránkáchUměleckého měsíčníku se zabývala Pavla Machalická.Stejné periodikum inspirovalo i Beket Bukovinskou,která se pozastavila nad tím, proč nebyla vůbec reflek-tována velká pražská výstava rudolfinského umění

v roce 1912. Taťána Petrasová sledovala diskusio otázkách stylu, jejímž východiskem byla polemikas teorií Gottfrieda Sempera. Mahulena Nešlehovápro změnu poukázala na teoretické základy kubistův soudobé filozofické a uměleckohistorické literatuře(zejména na vztah k dílu Wilhelma Worrigera) a ovliv-nění soudobým francouzským uměním.

Kniha stejně jako výstava potvrzuje, že český kubis-mus okruhu Skupiny výtvarných umělců poskytuje výji-mečný materiál pro interpretaci vztahů modernismuk evropské tradici i k „jiným“, exotickým projevům. Nabí-zí škálu neotřelých přístupů ke kubismu a jeho vazbámke kulturám jiných dob a jiných kontinentů. �

KATEŘINA KUBÍNOVÁ,Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.

Klára Benešovská se specializuje na středověkouarchitekturu a architektonickou plastiku, je autor-

kou odborných i popularizačních publikací, studií, re-cenzí či scénářů k televizním dokumentům, podílelase také na vzniku několika výstav. Z nich se zřejměnejvýrazněji zapsala do povědomí nedávná expozi-ce Královský sňatek (2010), která byla vyvrcholenímjejího dlouhodobého zájmu o dobu Jana Lucembur-ského. Ve svých studiích se snaží o interpretaci ar-chitektury v kulturně-historickém kontextu a zejmé-na o zařazení české architektury do mezinárodníhodiskurzu.

Kniha věnovaná K. Benešovské, jejímiž editoryjsou Jiří Chlíbec a Zoe Opačić, je nazvána Setkávání,neboť se na jejích stránkách stýkají témata ze spektrastředověkého umění od 9. až do 15. století. Předsta-veny jsou rovněž památky českého umění i artefaktystředověké Evropy. Zároveň jsou vedle sebe konfron-továny příspěvky kolegů z mateřského ústavu s další-mi českými i zahraničními badateli (z Anglie, Francie,Německa, Švýcarska, Polska a Maďarska).

Krom úvodní, biografické stati a bibliografickéhosoupisu K. Benešovské obsahuje kolektivní monogra-fie celkem 29 příspěvků. Autoři představují škálumožných přístupů k uměleckým památkám či bádánío nich. Najdeme zde jak studie založené na srovná-vací analýze či na výpovědi písemných pramenů,tak i příspěvky více teoretizující. Všechny se však


Ústav dějin umění AV ČR uspořádal 25. června 2015 ve vile Lanna setkání, při němž bylydvěma jubilantům z řad zmíněného ústavu slavnostně předány publikace vydanév akademickém nakladatelství Artefactum. Obě knihy, ač rozdílné svým formátem

i obsahem, se vyznačují jak vysokou úrovní odborných textů, tak grafickým zpracováním.Prvním z obdarovaných byla vedoucí oddělení středověku dr. Klára Benešovská,

druhým současný ředitel ústavu prof. Vojtěch Lahoda.

knižní nOvinkyÚstavu dějin umění av čr


zakládají na výborné znalosti probíraného materiálua na přehledu odborné literatury.

Poměrně početná skupina příspěvků se dotýká té-matu, jemuž se jubilantka hojně věnovala, a to svato-vítské katedrály – ať již její architektury či architekto-nické plastiky. Z nich můžeme upozornit na příspěvekIva Hlobila a Petra Chotěbora, který se zabývá vý-zdobou dolního triforia. Centrem jejich zájmu jsou port-réty panovnické rodiny včetně doprovodných erbů.Autoři přibližují smysl uspořádání portrétů ve vztahuk výzdobě horního triforia (vztah busty Karla IV.a busty Krista) a hierarchizaci erbů ve vztahu k hlav-

nímu oltáři. V závěru rekonstruují hypote-tickou podobu korun, z nichž na hlaváchbust zbyly jen obroučky s většími či menší-mi fragmenty výběhů.

Další skupina příspěvků se váže k jinémutématu K. Benešovské – umění za vládyJana Lucemburského. Jmenujme napří-klad studii Milady Studničkové zabývajícíse iluminovanou kolektivní odpustkovoulistinou pro klášter Aula Sanctae Mariaez roku 1325 (jde o druhou nejstarší listinutohoto typu vůbec). V iniciále „U“ je na nívyobrazena (dosti schematicky) pravá tvářKristova (tzv. veronika). Autorka se věnuje

nejen historii listiny, kterou podrobila detailnímu roz-boru, ale také smyslu a poslání vyobrazení. Ve sbor-níku samozřejmě nechybějí ani studie spadající ča-sově do doby karlovské. Například studie HelenySoukupové nabídla novou interpretaci často diskutova-ného pražského poutního odznaku s vyobrazením kle-čícího císaře a sv. Petra s tiárou. Vznik odznaku kladeautorka do doby vlády Karla IV. a potvrzuje poslednídobou odmítanou souvislost znaku s Vyšehradem. Ja-ko zásadní se jeví vztah ikonografie odznaku s ilumina-cemi antifonáře z Vorau, rukopisu nově Soukupovoupřipsanému vyšehradskému proboštu Janovi, nelegi-timnímu synovci Karla IV.

Z dalších studií zmiňme příspěvek Pierra-YveseLe Pogama, kterého zaujala dvojice gisantů (tj. leží-cích náhrobních plastik) z pařížského Louvru. Jde

VŠEC

HNA

FOTA

:GAB

RIEL

AAD

ÁMKO

VÁ,A

B

OslavenkyněKlára Benešovskáa editor sborníku

Jan Chlíbec

Autoři publikaceLenka Bydžovskáa Tomáš Winterpředávají knihuVojtěchu Lahodovi.

Profesorka Michaela Vorlíčková patří mezi uzná-vané osobnosti v oblasti studia strukturních vlast-

ností DNA. Její výsledky přispěly k současnému poly-morfnímu obrazu této molekuly, kdy se genetická in-formace uložená v lineárním sledu nukleotidů promítádo specifických strukturních uspořádání poznatelnýchvnějším prostředím, zejména proteiny. Prof. Vorlíčkovápřispěla ke studiu sekvenčně závislých neobvyklýchuspořádání DNA, jako je například levotočivá Z-DNA,paralelní dvojitá šroubovice, uspořádaná jednošrou-bovice, triplexy, různé typy vlásenek a další strukturyodlišné od klasického Watson-Crickova modelu DNA.Metodou, kterou pro studium DNA používá a jejímžprostřednictvím se stala známou osobností, je spektro-skopická metoda cirkulárního dichroismu (CD), kteráje unikátně citlivá ke strukturním změnám v nukleovýchkyselinách a poskytuje pro jejich jednotlivá uspořádánícharakteristická spektra.

Doktor Josef Hejnic je známý jako spoluautor šesti-svazkové encyklopedie Rukověť humanistického

básnictví v Čechách a na Moravě (1966–2011), jež sestala nepominutelnou pomůckou pro každého badatelev oboru humanistické literární tvorby v celoevropskémkontextu. Dílo, jemuž se dostává zaslouženého meziná-rodního ocenění, je výtěžkem celoživotního badatelské-ho úsilí v tehdejším Kabinetu pro studia řecká, římskáa latinská Československé akademie věd (v součas-nosti Kabinet pro klasická studia FLÚ AV ČR), v němž


o c e n ě n í

dr. J. Hejnic působil od roku 1953. Bibliografie obnášípřes 300 položek; jeho badatelský záběr byl velmi roz-sáhlý – od řeckých a římských autorů přes středověkéepigrafické památky na našem území, nápisy na zvo-nech, písemné památky 13.–15. století, latinský huma-nismus v Čechách a na Moravě ve středoevropskémkontextu až po významné postavy našich literárníchdějin (Balbín, Komenský). Je autorem několika desítekknih a překladů z klasických jazyků.

Prom. fyz. Pavel Boháček působí v oddělení che-mie FZÚ AV ČR od roku 1966. V osmdesátých

letech 20. století založil laboratoř pěstování monokrysta-lických dielektrických materiálů metodou Czochralského,zavedl například technologii pěstování monokrystaluGd3Ga5O12, který zkoumaly další laboratoře pro možnévyužití v paměťových materiálech, a dále Bi4Ge3O12 –rozšířený a prakticky používaný scintilační materiál.V letech 1990–2008 vedl oddělení chemie a od polovi-ny devadesátých let navázal těsnou spolupráci se sku-pinou scintilačních a luminiscenčních materiálů v oddě-lení optických materiálů, v jejímž rámci zavedl napříkladtechnologii pěstování monokrystalu PbWO4 – scintilá-toru pro fyziku vysokých energií. Prom. fyz. P. Boháčekjako první v ČR zavedl technologii pěstování monokrys-talických multikomponentních granátů Gd3(Ga,Al)5O12.Je autorem a spoluautorem více než 60 prací v mezi-národních časopisech a sbornících konferencí a šestinárodních patentů.

České středověké šlechtě se dostává pozornostipoprvé již v renesanční a barokní historiografii

a od té doby lze hovořit o kontinuálním zájmu. K prob-lematice genealogické a majetkoprávní se v průběhu20. století přidružuje spektrum tematických aspektůvývoje české šlechty ve středověku. Téma šlechtickéreprezentace prolíná mnoha dalšími okruhy, jejichžmeritum spadá do oblasti dějin politických (v tomtosměru výrazně otázka zemských a dvorských struktura „elit“), symbolické komunikace, hmotné kultury, dějinumění i stavební historie.

Pojem reprezentace (což platí i o jeho cizojazyč-ných ekvivalentech) je polysémantický; jednou z částítohoto spektra je i reprezentace jakožto pojem těsněspjatý se sebereflexí, sebeprezentací a deklarací so-ciálního kapitálu v minulosti. (Dodejme, že jde v danémvýznamu o umělý termín, terminus technicus, a význa-mové souvislosti, v nichž jej užíváme, jsou věcí konven-ce a úzu.) Středověké pojetí bylo užší – repraesentatiove smyslu zastoupení (persona repraesentata a jejípersona repraesentans, respektive persona ficta siverepraesentata); oním zástupcem ovšem nemusel býtjen člověk, ale příznačně to byla škála zástupnýchsymbolů v tehdejší společnosti představujících klíčovékomunikační prostředky a přirozeně tedy prolínajícíchdo všech sfér reprezentace.

Šlechtická reprezentace/reprezentace šlechty jev knize chápána jakožto soubor prvků (výrazovýchprostředků), jimiž se deklaroval (a současně legiti-mizoval) sociální status jednotlivců i rodů (jejich so-ciální kapitál) a v souladu s tím je pojednána jakojediný celek logicky provázaných komponentů. Dorámce tématu tak spadá výstavný hrad, rodový kláš-ter s nekropolí, umělecký mecenát i okázalá slav-nost a mnoho dalšího. To vše mělo své publikum,své příjemce sdělení a vytvářelo obraz jednotlivcea jeho rodu. Aby šlo o obraz odpovídající sociálnímu


Pracovník Historického ústavu AV ČR PhDr. RobertŠimůnek, Ph.D., DSc., obhájil před komisí Obecné

a české dějiny disertaci „Reprezentace české středověkéšlechty“ a získal vědecký titul „doktor historických věd“.Disertace je nejen věcným, ale i metodickým příspěvkem

ke studiu dané problematiky; její autor předkládá rekonstrukci spektra prostředía výrazových prostředků, v nichž a jimiž se realizoval (deklaroval) sociální status šlechty;

jde o spektrum do značné míry univerzální, minimálně ve středoevropském prostoru– především v tomto prostředí se také nabízí možnost komparativního studia,směřujícího k formulování obecných a naopak specifických vývojových rysů.

reprezentace českéstředověké šlechty

o b h a j o b y D S c .

statutu, bylo třeba volit výrazové prostředky stavov-sky adekvátní.

Východiskem koncepce práce (a tomu poplatnémetody zpracování) bylo několik předpokladů, z nichždva se staly určující pro samotný rozvrh knihy do dvouoddílů. První předpoklad zní, že žádné z médií repre-zentace nevzniká samoúčelně, ale vždy s ohledemna potencionální užší či širší publikum („příjemce sdě-lení“), jemuž jsou poplatné konkrétní výrazové pro-středky. Za druhé je zřejmé, že reprezentace osobníi rodová předpokládala (nezbytně vyžadovala) něko-lik ustálených typů prostředí, v nichž se realizovala.Spektrum výrazových prostředků a spektrum prostře-dí, bez nichž by nebyly schopny výpovědi – to jsouony dva aspekty tvořící kostru rekonstrukce.

Usilujeme-li alespoň o rámcově celistvé pojetí té-matu, jsme totiž nuceni jít právě cestou (zpětné) re-konstrukce spektra komponentů a aspektů, nebochceme-li „barev jediného spektra“, jež historik po-kládá za navzájem souvztažné v té míře, aby je mohloznačit jako těsně související části někdejšího vý-znamového celku. Jednotlivé prvky, z nichž obrazskládáme, středověký člověk dobře znal, rozuměljejich symbolické řeči a sám ji uměl aktivně užívat,avšak celek z jednotlivých „položek“ vytváří aždnešní historik. Hledání významových spojitostía vazeb je zde základním východiskem: látka, kteráse nám nabízí, není „lineární“, ale daleko spíše „cy-klická“ a její jednotlivé výseče spolu navzájem těsněsouvisejí, ba ve své výpovědi se podmiňují a do-plňují. Ostatně rekonstruovaný model je to jediné,co máme k dispozici – středověké prameny v tomtosměru žádný explicitně a v úplnosti formulovanýpodklad nenabízejí. �

ROBERT ŠIMŮNEK,Historický ústav AV ČR, v. v. i.

Vědci převzali 13. července 2015 ocenění Akademievěd ČR. Čestnou oborovou medailí Gregora JohannaMendela za zásluhy v biologických vědách bylaoceněna prof. Michaela Vorlíčková z Biofyzikálního ústavu. Čestnou oborovou medailiJosefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách získal dr. Josef Hejnic,který působil ve Filosofickém ústavu (medaili převzal vnuk Jakub – vpravo). Medailí za zásluhyo Akademii věd ČR byl oceněn prom. fyz. Pavel Boháček z Fyzikálního ústavu (vlevo).

Oborové medailea ocenění za zásluhy

Během 48. Heyrovského diskuse, kterou od roku1967 pořádá Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského

AV ČR, předal čestnou oborovou medaili JaroslavaHeyrovského významnému japonskému elektrochemi-kovi prof. Takashi Kakiuchimu místopředseda AV ČRprof. Vladimír Mareček. Tématem konference, která seve dnech 14.–19. června 2015 konala v Zámeckém ho-telu Třešť, byly elektrochemické procesy na kapalnýchrozhraních a membránách. �

lsd

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

FOTO

:ARC

HIV

AUTO

RA

FOTO

:ARC

HIV

ÚFCH

JHAV

ČR


S krví je to jako s genetickou výbavou – z otce napotomky se přenáší jen z poloviny. Jaký výsledek

těchto přenosů a dalších záměn se projeví po 1200 le-tech? Ale pány aristokraty mohu ujistit, že mají – stejnějako my ostatní Evropané – okolo 2 % „krve“ našichneandrtálských příbuzných.

Bez ohledu na „krev“ jsou ovšem nejdůležitějšími eli-tami miliardáři. Jak nás poučil prof. Václav Klaus, proúspěšnou privatizaci je třeba vytvořit i národní kapitálo-vou vrchnost. To se podařilo, i když nikdo neví nebo ne-poví jak. Není pochyb, že silný, zvláště nadnárodní ka-pitál má rozhodující slovo o tom, co se s námi dějenebo dít bude. Dějí se ovšem i věci, které udivují. Na-příklad praní peněz a obcházení zdanění, které stálona pokutách HSBC banku přes pět miliard dolarů. Tře-ba neveřejné zasedání představitelů světových banka nadnárodních společností v Bilderbergu je pro našeosudy významnější než úsměvy a deklarace předvádě-né na G8. Z pohledu elit mi navíc vůbec není jasno, jakjsou naše tzv. kapitálové elity respektovány nebo ovliv-ňují mezinárodní rozhodování. Jestliže se v takovýchaktivitách přínosně neuplatňují, pak elitami nejsou.

Bezpochyby máme elity sportovní, vyrostlé z úsilíjednotlivců, často navzdory nepříznivým podmínkám.U populárních kolektivních sportů je situace horší, ne-boť nejlepší hráči odcházejí do ciziny za lepším výděl-kem. Je až zábavné sledovat, jak dobře hrají Bavorácičeskou uličku v kopané nebo že posila národního hoke-jového týmu přiletí až večer těsně před zápasem.

Máme mít elity také v některých, řekněme margi-nálních oblastech, které nenesou peníze ani nevzbu-zují jásot davů? Je vůbec potřeba zabývat se vědoujako úsilím o nové, hlubší poznání, když korunová in-vestice nepřinese okamžitě koruny dvě? Mimocho-dem tento požadavek vyslovil člen ekonomického vý-boru Poslanecké sněmovny za sociální demokracii.Mám snad s takovými názory polemizovat a psát ně-jakou Dissertatio apologetica? To na mně nechtějte.

Ve skutečnosti máme ve vědě řadu zkušených od-borníků, zvláště těch, kteří nejsou vidět v mediálnímkabaretu. Problémem zůstává, jaké je jejich postavení.Většinou pracují na časově omezenou smlouvu, čilimohou být kdykoli termínováni. Že by existovala jaká-si definitiva zajišťující nezávislost, asi nepřipadá v úva-hu. Bude snad součástí státní správy, ale že by se o níuvažovalo pro vědu, opravdu nevím. Jen doplňuji, že


Často jsem slýchával o potřebnosti elit i o našich elitách aristokratickýcha finančních. V České televizi jsem náhodně zachytil snímek o našich

aristokratických elitách, které údajně mají kapku krve od Karla zvaného Veliký,od něhož odvozují svůj původ. My starší pamatujeme, že přesvědčení o krvi

a půdě (Blut und Boden) tu již bylo, i k jakým koncům vedlo.

ELity a PLEbst r i b u n a

časové omezení pracovní smlouvy zavedl v Česko-slovenské akademii věd velký manažer vědy FrantišekŠorm a této klauzule bylo nakonec použito pro jehovyhození po srpnu 1968.

Máme tedy odborníky, kteří se posunují na žebřícíchfunkcí, politiky, správních rad nebo médií. Jsou to od-borníci nezávislí? Na základě paradigmatu JaroslavaHaška o Ladislavu Hájkovi Domažlickém, redaktoru„časopejsku“ Nezávislost, „ve kterým von byl vodvislej“.Kde tedy ty nezávislé brát, zvláště když exekutivní mocrozhoduje často o miliardách, přestože takováto roz-hodnutí bezpodmínečně vyžadují nezávislá posouzení?Asi bychom se měli rozhlédnout i mimo mediální vodya ke spolupráci aktivně i jmenovitě vyzývat také osob-nosti jakoby skryté, které se nezavázaly ke službě ně-jaké organizaci nebo instituci.

Máme elitu – nebo pseudoelitu – finanční, politickoui mediální. Splňujeme tedy požadavky na rozvinutouzemi. A co ten plebs charakterizovaný pěkným latin-ským úslovím misera plebs contribuens – to jest lidi,kteří přímo přispívají k fungování společnosti? Nevidímkolem sebe moc zájmu o to, co se opravdu děje. Jenzaznamenávám, že se lidé vlastně bojí cokoli komento-vat. Od čerstvého doktora slyším spoustu dobře míněnékritiky ke způsobu, jak funguje rozdělování prostředkůna vědu. Jenže má strach to někde říci, aby mu příštěznovu udělili grant. I u výše postavených se setkáváms konstatováním, že se raději k ničemu nevyjadřují, po-něvadž by to mohlo ohrozit jejich postavení i reputaciinstituce, kterou reprezentují. A tak vzpomínám, jakbylo po roce 1989 předmětem otevřené kritiky všechno,včetně existence institucí. A přece jsme obstáli!

Kladu si tedy otázky, zda ideály otevřené demokra-tické společnosti, zdůrazněné v listopadu 1989, ně-kam nevyšuměly nebo zda nebyly úmyslně převede-ny na korunky, eura či dolárky. Chtěl bych varovat, žedemokracie bez nezávislé kritiky skončí hrůzovládoua následně diktaturou podprůměru. Obojí jsem dva-krát zažil a snad si to již nezopakuji. Přesto končímoptimisticky zásluhou vyjádření dr. Pavla Bělobrádka,který položil zásadní a u nás neobvyklý důraz na to,že hlavním přínosem vědy je její kritičnost, tak potřebnáv naší současné společnosti. �

JAN SVOBODA,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.

hodnocení výkonů v humanitnícha společenských vědách podruhéPřed deseti lety jsem v Akademickém bulletinu publikoval článek Hodnocení vědeckýchvýkonů v humanitních a společenských vědách (AB 7–8/2006), ve kterém jsem si zoufalnad tehdejším kafemlejnkem, protože se mi jevil jako pro humanitní vědy téměř likvidační.(Nápad hodnotit veškerou vědu čistě podle impakt faktorů časopisů, v nichž jsoupublikovány výsledky, když v databázi Web of Science, ze které se impakt faktoryčasopisů berou, cíleně nejsou zveřejňovány impakt faktory časopisů z oborůklasifikovaných jako „arts & humanities“, mi připadal skutečně neuvěřitelný.)

Článek Terezy Stöckelové a Filipa Vostala Textybez čtenářů aneb Horečná nehybnost vědy, který

vyšel v AB 7–8/2015, kritizuje obecně kvantitativníhodnocení a poukazuje na jeho problematické dů-sledky. Pokud jde čistě o kritiku současného stavu,s většinou věcí, o kterých píší, zdá se mi, nelze nežzcela souhlasit. Jsem tedy s autory naprosto zajedno,že český kafemlejnek má mnohé podstatné chyby(jak proto, že každé takové čistě kvantitativní hodno-cení je problematické, tak i proto, že v české verzi by-la spousta věcí nedomyšlená), že v humanitních obo-rech kafemlejnek mnohdy vedl k „nahrazování kvalitykvantitou“ (a že mnoho věcí se píše jenom proto, abybyly napsány a obodovány, nikoli proto, aby je někdočetl), že základní výzkum je v očích našich vlád častodegradován na „výrobní prostředek“ a tak dále.

Přes všechny závažné problémy, k nimž kafemlejnekvede (jakkoli se během deseti let, které uplynuly od do-by, kdy jsem psal předchozí článek, stal k humanitnímvědám vstřícnější), mi ale připadá nebezpečná před-stava, že jde tedy především o to zbavit se kvantitativ-ních či scientometrických metod – že jenom tak může-me konečně volně vydechnout. V textu T. Stöckelovéa F. Vostala totiž něco zásadního chybí: úvaha, jakéjsou alternativy současného stavu. Podle mne je třebapřemýšlet i o tom, že jakkoli má současný „tržní“ nebo(jak autoři říkají) „kapitalistický“ systém hodnocení mno-ho dramatických nedostatků (a já bych byl poslední, kdoby je chtěl zakrývat), je otázkou, zda jeho alternativynejsou třeba ještě horší. Ačkoli bychom neměli ustatv úsilí zlepšovat kvantitativní formy hodnocení vědeckévýkonnosti, jejich kompletní odvržení by nás mohlo véstz deště pod okap.

Zdá se, že základní alternativa „kapitalistického“kvantitativního hodnocení je hodnocení kvalitativní –z důvodů, které snad vyjdou najevo níže, mu říkejme„socialistické“. Namísto toho, abychom mechanickypočítali, kolik toho kdo publikoval a kolik lidí ho cituje,zapojme rozum a posuďme, jak chytré věci vymyslela k čemu nám jeho výsledky skutečně jsou. Na první

pohled jde o výborný nápad – má ale „drobný“ nedo-statek. Někdo totiž musí posouzení reálně provést.Kdo? Samozřejmě nějací skuteční odborníci. Kdo aleposoudí, kdo je skutečný odborník? Abychom se vy-hnuli nekonečnému regresu, budeme muset říci, žeskutečným odborníkem je ten, kdo už se kvalifikovalk tomu, že zastává nějakou významnou pozici ve svě-tě vědy. Jinými slovy: rozhodovat, kdo je jak dobrý vě-dec, bude současný vědecký establishment.

Mám pocit, že jakkoli má současný systém vychá-zející ze scientometrických dat nedostatky, systémzaložený na takové neomezené moci establishmentumůže být nesrovnatelně horší. Nemyslím si ovšem, žeetablovaní vědci by byli nutně zlovolní, jsou však čas-to příliš ponořeni do svých způsobů vidění věcí a zda-leka ne vždy dokážou ocenit něco skutečně nového,co se nevejde do zažitých kánonů. Navíc věda, zdáse mi, nutně potřebuje konkurenci, a někdy i docelatvrdou – jedině tak se v ní odděluje zrno od plev. Jak-mile dopustíme, aby o tom, kdo je a kdo není dobrývědec, rozhodovali pouze ti, kdo aktuálně ovládají vě-decké instituce, povede to k výsledku, že lidé se sku-tečně novými a převratnými nápady budou živořit naokraji vědeckého světa a v jeho centru budou ti, je-jichž hlavní vlastností bude schopnost konvenovatsvým učitelům. Nemám samozřejmě přehled o celémspektru vědních oborů a připouštím, že v některýchtomu může být jinak; ale v humanitních oborech, kdese orientuji, je podle mne naprosto zásadní umožnitvzestup i těm, kdo se vzpírají současné ortodoxii.A nynější kvantitativní systém jim dává šanci se prosa-dit v mezinárodním měřítku, aniž by museli brát takovýohled na lokální koryfeje. (Je jasné, že i kvantifikace,jako je třeba počet citací, nějak odráží soudobou orto-doxii; nicméně podstatné mi připadá, že tak alespoňčiní v mezinárodním měřítku a není moc ovlivnitelnýlokálními, provinčními bratrstvy.)

Potřebujeme ale, může se někdo ptát, vůbec nějakéhodnocení vědy? Nemůžeme se vyhnout jak „kapitalis-tickému“, tak „socialistickému“ extrému způsobem, že

Výchozí podmínky pro vědeckou kariéru nemělJ. Kalousek nikterak příznivé. Narodil se 2. dubna

1838 ve Vamberku, který již v době jeho narození bylproslulým místním krajkářstvím. Kalouskův otec si prode-jem krajek v prvních letech po svatbě slušně vydělával,ovšem tradiční poměry na venkově rázně změnila vlnarevolučních událostí z roku 1848. Krajkářství přestalo vy-nášet a pro rodinu bylo najednou obtížné vydržovat nastudiích jednoho syna (staršího Františka), natož dva.Josef proto ve 12 letech ukončil triviální školu a další dvaroky strávil jako tkalcovský učeň, složil dokonce tovaryš-skou zkoušku. Z těchto poměrů jej vysvobodil až bratrFrantišek. Díky jeho pomoci mohl v 15 letech nastoupitna vyšší reálku v Praze, kterou v roce 1859 absolvovals příkladným prospěchem.

Na studiích si vydělával doučováním latiny, ovšemvedle jazyků jej však zajímala i matematika, geometriea fyzika. Po reálce proto pokračoval ve studiu na praž-ské polytechnice. Čím dál více jej však vábila i historiea filozofie. Soukromě, bez jakékoli pomoci, se protopřipravil na gymnaziální maturitní zkoušku, která jejopravňovala ke studiu na filozofické fakultě, a tu v září1862 složil. Nic mu nebránilo dát se zapsat na praž-skou univerzitu, kromě přednášek svého historickéhooboru navštěvoval hodiny filozofie, slavistiky, učil semoderní jazyky. Aby se uživil, pracoval od srpna 1859v redakci deníku Pražské noviny; později vstoupil doredakce Národa, kde zůstal až do května 1866. Národrozhodně mnohem více vyhovoval Kalouskovu nepo-krytému českému vlastenectví, jež jej přivedlo do okru-hu „vůdce národa“ Františka Palackého. Jeho vnučku,dceru F. L. Riegera dokonce soukromě vyučoval.

V únoru 1868 byl třicetiletý J. Kalousek promován nadoktora filozofie a o pár dní později složil státní zkouškypro gymnaziální učitele. Nešel ovšem ihned učit, pracovaljiž na budoucí habilitaci, a potřeboval proto zůstat v Pra-ze. Kalouskův habilitační spis České státní právo (1871)se stal zřejmě jeho nejvýznamnějším dílem, které histo-rickými argumenty podepřelo teoretický rámec české po-litiky. V roce 1871 získal venia legendi, dalších deset let


p o r t r é t y z a r c h i v u

ovšem vyučoval na střední škole a současně se živili jako novinář. Na filozofickou fakultu přišel až roku 1882,když byl jmenován mimořádným profesorem českých dě-jin. Zřízení stolice českých dějin bylo velkým úspěchemčeské univerzity krátce po jejím osamostatnění, který měli politický dosah, ostatně Kalousek se politice nebránil –roku 1880 byl zvolen do českého zemského sněmu. O třiroky později byl povýšen na řádného profesora a českédějiny přednášel až do roku 1908, kdy byl při odchodu dopenze vyznamenán titulem dvorního rady.

Josef Kalousek byl břitkým polemikem. Nebál se vy-jadřovat k aktuálním otázkám, které hýbaly českouspolečností během druhé poloviny 19. století. Po celýživot věřil v pravost Rukopisů, roku 1878 vydal životo-pis Karla IV. (Karel IV. Otec vlasti), kde se snažil vyvrá-tit tvrzení o jeho německé výchově a smýšlení, o 30 letpozději se postavil na obranu sv. Václava (O obraněknížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivýmúsudkům o jeho povaze, 1901).

Vedle univerzitní a veřejné činnosti byl řádným členemprvní třídy ČAVU, členem a historiografem Královskéčeské společnosti nauk – KČSN (k jejímu stému výročíroku 1884 zpracoval česky i německy Děje Královskéčeské společnosti nauk), redigoval Archiv český, v je-hož rámci vyšlo i další jeho významné dílo, několikadíl-ná edice Řády selské a instrukce hospodářské. Za ten-to počin a za dlouholeté působení ve funkci tajemníkaKČSN získal J. Kalousek v září 1912 od císaře komtur-ský kříž Řádu Františka Josefa.

Významný český historik zemřel 22. listopadu 1915,jeho manželka Kateřina (1841–1915) jej přežila pouzeo týden. Oba synové se po studiu práv vydali na dráhustátních úředníků, starší Slavibor (1875–1901) ovšem jižve svých pětadvaceti letech podlehl zápalu plic, mladšíJUDr. Vratislav (1883–1936) se po roce 1918 stal před-nostou legislativního odboru ministerstva vnitra a přispívali do odborných právnických periodik. �

MARTIN KLEČACKÝ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

vědu hodnotit prostě nebudeme a necháme ji, ať se tadobrá sama prosadí a ta špatná odumře? Problém je,že špatná věda sama od sebe neodumře, alespoň po-kud na ni stát bude dávat peníze. Takže se zdá býtpotřebné, aby stát nefinancoval všechno, co se samojako věda prezentuje, což ostatně stát ani nemůže –jak potenciálních vědců, tak potenciálních vědeckýchinstitucí vždy bude mnohem více, než jich lze – a nežby bylo rozumné – ze státních peněz podporovat.(Myslím, že kdyby bylo neomezeně peněz, bylo by té-měř neomezeně i vědců. Je totiž třeba si uvědomit, žemožnost pracovat jako vědec, jakkoli je to někdy vel-mi náročné, je i velké privilegium – zvláště podíváme-lise na to z perspektivy pokladní v supermarketu či děl-níka u pásu.) Takže stát se musí rozhodnout, kam pe-níze dávat a kam už ne. Může se rozhodovat „kapita-listicky“ (přidělovat peníze na základě nějakých těchkvantitativních kritérií) nebo „socialisticky“ (prostě udr-žovat v chodu současné instituce), ale nějaké rozho-dování je nevyhnutelné.

V tomto ohledu ve mně závěr textu T. Stöckelovéa F. Vostala vyvolává značné rozpaky. Píší:

„Nejpodstatnější je přitom obnovit veřejný charakterakademických institucí a jejich celospolečenskouužitečnost, která nebude redukovaná na kvantitativ-ní indikátory či ekonomické ukazatele. Ta musí mítpodobu dlouhodobého procesu (ne jednorázového


z a k a d e m i c k é r a d y

vykazování akademických produktů) a předpokládáodvahu akademiků vystavovat se otázkám, názorůma hlediskům mimo pro ně relativně bezpečnou půduakademických debat.“

Tomu, co je „veřejný charakter akademických insti-tucí“, skutečně nerozumím (předpokládám, že to ne-má znamenat, že tyto instituce budou nezávislé vesmyslu, že nebudou muset vykazovat žádné výsled-ky); a požadavky, aby byly tyto instituce „celospole-čensky užitečné“ a aby se akademici dokázali „vysta-vovat otázkám, názorům a hlediskům mimo pro něrelativně bezpečnou půdu akademických debat“ znísice velmi hezky, ale bez realistického návodu, jak to-ho dosáhnout, se mi zdají být jenom prázdnými klišé.

Musím říci, že pokud bychom museli volit mezi „kapi-talismem“ a „socialismem“ ve výše uvedeném smyslu,osobně bych měl ještě větší obavy ze „socialismu“ nežz „kapitalismu“. (Situace naštěstí není takto vyhrocenáa lze uvažovat o různých kompromisech.) Myslím si te-dy, že jakkoli musíme napínat všechny síly, abychomzmírňovali všechny neblahé důsledky kvantitativníhohodnocení, které tu nepochybně jsou, snít sen (jenž je,zdá se mi, bohužel zejména mezi humanitními vědciznačně rozšířen), že kdybychom se ho úplně zbavili,bude věda fungovat mnohem lépe, bychom neměli. �

JAROSLAV PEREGRIN,Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.

Životní příběh Josefa Kalouska je příběhem 19. století, v němž se chudý chlapec dostanena studia jen svou pílí a nadáním a šťastnou shodou okolností. Musí se ovšem těžceprotloukat, navzdory všemu uspěje a ve svém oboru dosáhne vrcholu vědecké kariéry.Josef Kalousek se stal univerzitním profesorem, váženým učencem a řádným členemČeské akademie věd a umění (ČAVU). Houževnatost, mimořádná cílevědomost, častoaž chladná racionalita zaměřená na konečný úspěch, k němuž vede dlouhá přípravaa složitá cesta, byly vlastnosti pro J. Kalouska charakteristické.

JOsEF kaLOusEk(1838–1915)

Akademická rada na 31. zasedání dne 14. července 2015Schválila: Pravidla pro udělování vědeckého titu-

lu „doktor věd“ v AV ČR; metodické pokyny proHodnocení výzkumné a odborné činnosti praco-višť AV ČR za léta 2010–2014; postup financováníStrategie AV21 v roce 2016; vzorový spisový a skar-tační řád pracovišť AV ČR; záměr zřízení Centratransferu technologií v rámci Strategie AV21; přidě-lení finančních prostředků na dotace ústavům AV ČRpodle návrhu Komise pro informační technologieAV ČR.

Jmenovala k 1. srpnu 2015 členkou Rady pro po-pularizaci vědy AV ČR Ing. Pavlu Schieblovou (Ústavpřístrojové techniky AV ČR, v. v. i.) a tajemnicí Radypro popularizaci vědy AV ČR Ing. Evu Jurkovou (Stře-disko společných činností AV ČR, v. v. i.).

Doporučila předsedovi AV ČR, aby udělil 21. října2015 cenu předsedy AV ČR za propagaci či populari-zaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací prof.RNDr. Heleně Illnerové, DrSc.

Vzala se souhlasem na vědomí návrh Koncepcerozvoje činnosti Akademie věd České republiky.

Vzala na vědomí podklady pro přípravnou fázi ak-tivity „Příspěvky na mezinárodní aktivity pro mladé vý-zkumné pracovníky a studenty“; zprávu o jednánís představiteli IIASA; zprávu o činnosti a financováníTechnologického centra AV ČR; zprávy o výsledcíchkontrol v Matematickém ústavu AV ČR, v. v. i., a v Ústa-vu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i., za rok2014 a o opatřeních k nápravě zjištěných nedostatků.

První tematické číslo se zaměřilo na Circulation asa Factor of Cultural Aggregation: Relics, Ideas andCities in the Middle Ages, jemuž předcházela v květnu2014 stejnojmenná konference v Telči. Na starosti jeměli editoři Klára Benešovská, Ivan Foletti a SerenaRomano ve spolupráci se Zuzanou Frantovou a Alžbě-tou Ž. Filipovou. Další číslo, složené ze sedmi tema-ticky různorodých článků a čtyř podrobných recenzí,vyšlo na konci roku 2014 pod editorským dohledemHerberta L. Kesslera a Elisabetty Scirocco.

Po uzavření prvního ročníku časopisu se redakcerozhodla k poněkud riskantnímu kroku – totiž

k veřejné prezentaci časopisu formou otevřené re-cenze nezávislých odborníků, kteří před odbornýmpublikem vyslovili názory na obsah prvních dvou čí-sel. Prezentace se uskutečnila v Římě a zúčastnilise jí recenzenti Tanja Michalsky, současná ředitelkaKnihovny Hertziana, profesor Erik Thunø z RutgersUniversity (který tehdy ještě nebyl součástí Vědeckérady časopisu) a emeritní profesor z univerzityv Udine Valentino Pace. Erik Thunø se věnovalpředevším těm příspěvkům z prvního čísla časopisu,jejichž vědecké kvality si cenil nejvíce. Dále se za-měřil na význam Convivia jakožto časopisu oriento-vaného na „výměny a interakce“ během středověku.Pochválil i grafické zpracování periodika a jeho spo-jení s Brepols Publisher.

Tanja Michalsky obrátila pozornost k druhému vý-tisku a na příkladu všech šesti studií se pokusila do-kázat, že Convivium není novým časopisem pouzepro své zaměření, ale také kvůli použitým metodáma pokládaným otázkám. Podle jejího názoru se tak řa-dí k aktuálně nejmodernějším časopisům v oboru.

Polemické názory Valentina Pace, které rozvířily ná-slednou diskusi, doložily, že prezentace rozhodně ne-byla předem domluvenou laudatio. Valentino Pace sepochvalně vyjádřil ke koncepci časopisu, k některýmpříspěvkům však byl o poznání skeptičtější. Metodolo-gicky se vyhranil např. proti textům Assafa Pinkusea Michala Ozeriho (From Body to Icon: The Life of StsPeter and Paul in the Murals of S. Piero a Grado) čiBissery Pentchevy (Mirror, Inspiration, and the Makingof Art in Byzantium).


VeřejnáprezentacečasopisuConviviumv Říměv dubnu 2015

V následné diskusi, kterou moderovala SerenaRomano, se bouřlivě polemizovalo o orientaci naší dis-ciplíny a rovněž o generačních proměnách a trendech.

Římská prezentace každopádně zanechala v organi-zátorech pozitivní dojem. Přítomno bylo asi 60 badate-lů z celého světa – mezi jinými Beat Brenk, FrancescoGandolfo i Søren Kaspersen. Recepce, které seConviviu dostalo, ukázala, že tematické i metodolo-gické zaměření vyvolává živý zájem mezi význačnýmisvětovými medievisty.

Na konci června 2015 vyšlo první tematické číslodruhého ročníku Convivia, které je koncipováno

jako pocta v současnosti asi nejvýznamnějšímu ev-ropskému uměleckému historikovi Hansi Beltingovi,jenž posunul zásadně nejen nové kontextuální vnímá-ní a interpretaci středověkého umění (přesněji „středo-věkého obrazu“), ale evropských dějin umění posled-ních 40 let obecně.

Dosud nejobsáhlejší číslo Many Romes. Studies inHonor of Hans Belting, které editovali Herbert L. Kesslera Ivan Foletti, obsahuje patnáct statí spjatých s tématyBeltingova bádání. Jak oba editoři připomínají v úvodu„Hans Belting – A Bridge to Many Romes“, je to právějeho dílo, které naplňuje podtitul Convivia: „Exchangesand Interactions in the Arts of Medieval Europe, Byzan-tium, and the Mediterraneum“. Zároveň se připravujedruhé číslo, jež bude mít mírně postmoderní nádech(především v dialogu mezi Byzancí a současností).

Convivium vzniká jako periodikum zaměřené na stře-dověký svět v pohybu, ale zároveň je také časopisem,který si přeje být zakořeněn v kontextu střední Evropy.Svědčí o tom jak příspěvky Kláry Benešovské, KateřinyKubínové, Jiřího Roháčka a Ondřeje Jakubce v prvníchtřech číslech, tak i tematické zaměření prvního číslaroku 2016. S názvem Facing and Forming the Tradition.Illustrated Texts on the Way from Late Antiquity until theRomanesque Time se číslo editované Annou Boreczkyz budapešťské Národní knihovny věnuje do velké míryi střední Evropě. Jedním z cílů Convivia je totiž reflexestředověké Evropy bez rozdělení, jež narýsovala po-slední dvě století. V tomto smyslu se tedy může napros-to harmonicky setkávat Středozemí se střední Evropou,Východ se Západem. Jde o pohled, který lze právempovažovat za odkaz Nikodima P. Kondakova. �

KLÁRA BENEŠOVSKÁ, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.,IVAN FOLETTI, Univerzita v Lausanne a FF MU Brno

Obnovit tento časopis v období krizepublikování, zvláště vědeckého, zna-

mená investovat do oživení zájmů, kteréspojují východní a západní Evropu skrzejejí kulturní kořeny, sdílené prostřednictvímStředozemí. Convivium pokrývá rozsáhléchronologické rozmezí od raně křesťanské-ho období do konce středověku, který vestřední Evropě přetrvával ještě v době ital-ské renesance. Stejně rozmanitá je i šířestudovaných témat. Ústředním zájmem ča-sopisu zůstávají dějiny umění, tzn. témataspojená s obrazy (imagines), předměty, pa-mátkami a podobami vizuálního a estetic-kého prožitku, zahrnuty jsou však i discip-

líny s dějinami umění spojené v nejhlubším slovasmyslu: antropologie, liturgie, archeologie, historiogra-fie a samozřejmě obecná historie. Cílem je otevřít ča-sopis badatelským metodám, spjatým s uvedenýmgeografickým a časovým rozsahem.

Bezprostředním impulzem ke vzniku Convivia se sta-la schůzka budoucí redakce v Římě v únoru 2014 vesložení Ivan Foletti (Univerzita v Lausanne a FF MUBrno), Serena Romano (Univerzita v Lausanne),Herbert L. Kessler (John Hopkins University, USA),Elisabetta Scirocco (tehdy Kunsthistorisches Institut veFlorencii, dnes Bibliotheca Hertziana v Římě a Max--Planck-Institut für Kunstgeschichte), Klára Benešovská(ÚDU AV ČR), Zuzana Frantová (FF MU Brno), naníž její aktéři diskutovali zaměření časopisu, podmínkya organizaci jeho vydávání i obsah budoucích čísel.(K okolnostem vzniku časopisu podrobněji Ivan Foletti,From Nikodim Kondakov to Seminarium Kondako-vianum and to Convivium, in Conviivum I/1, p. IX–XI.)

Ročně vycházejí dvě čísla, z nichž každé zaštiťujenejméně jeden člen redakční rady. První z čísel se za-měřuje na určité konkrétní téma, druhé je koncipováno


V červnu 2015 vyšlo již třetíčíslo nového mezinárodního

časopisu Convivium,jehož vydavateli jsou Ústav dějin umění AV ČR, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

v Brně a Univerzita v Lausanne. Periodikum navazuje na slavné Seminarium Kondakovianum– časopis stejnojmenného institutu založeného v roce 1927 v Praze na památku Nikodima

Pavloviče Kondakova jeho žáky. Seminář a časopis reprezentovaly přání uchovata prohloubit Kondakovovu průkopnickou badatelskou práci na poli byzantských

a středověkých studií, ceněnou v celé Evropě. Dědicem Kondakovova pražskéhoinstitutu se stal v roce 1953 Kabinet dějin umění, předchůdce současného ÚDU AV ČR.

Od tELčEk římu

č a s o p i s y v a k a d e m i i

Mezinárodníkonference

v Telči (2014)se zúčastnili

i špičky oboru,profesoři

Serena Romano,Vinni Lucherini,

Michele Bacci,Xavier

Barral i Altet.

jako miscellanea. Všechny články se podrobují ano-nymnímu recenznímu řízení. Každé číslo obsahuje 5 až15 článků v angličtině, francouzštině, italštině neboněmčině (s českými a anglickými resumé) a recenzenových publikací.

Šéfredaktorem časopisu je Ivan Foletti, hlavní tíharealizace dosud vydaných čísel spočívá na výkon-ných a technických redaktorech z řad Semináře dějinumění FF MU Brno a zahraničních spolupracovnících(Adrien Palladino, Johanna Zacharias).

Vědecká rada časopisu se s třetím číslem ustálila nanásledujících specialistech: Michele Bacci (Univerzitave Freiburgu); Xavier Barral i Altet (Univerzita v Rennesa Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách); Nicolas Bock(Univerzita v Lausanne); Valentina Cantone (Univerzitav Padově); Clario di Fabio (Univerzita v Ženevě); OndřejJakubec (FF MU Brno); Assaf Pinkus (Telavivská uni-verzita), Xenia Muratova (Univerzita v Rennes); ErikThunø (Rutgers University, USA); Alicia Walker (BrynMawr College, USA). Distribuce se ujalo prestižní bel-gické nakladatelství Brepols, jež se orientuje na dějinystředověké kultury, umění, literatury a historie.

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

ÚDU

AVČR

Evropský parlament (EP) schválil společně s Ra-dou pravidla fungování Evropského fondu strate-

gických investic (EFSI), základního pilíře tzv. Juncke-rova investičního balíčku, který má v příštích třech le-tech získat ze soukromých a veřejných investiczhruba 315 miliard eur pro růst a zaměstnanost. EFSIspravuje Evropská investiční banka (EIB) se sídlemv Lucemburku a jeho činnost bude zahájena v září.Parlament však při schvalování kritizoval skutečnost,že pro naplnění fondu bylo použito 2,7 miliardy eurz rámcového programu pro VaV Horizont 2020.Lucemburský ministr školství a vědy Marc Hansen ses touto kritikou ztotožňuje a před výborem EP pro prů-mysl, výzkum a energetiku (ITRE) prohlásil, že je tře-ba zaručit, aby se prostředky investovaly zpět do vědy,výzkumu a inovací.

Konkurenceschopnost členských států hodlá lu-cemburské předsednictví posilovat harmonizací pra-videl, a to zejména v oblasti jednotného digitálníhotrhu; připraví tak podmínky pro koncept otevřené vědy(Open Science), stěžejní priority nizozemského před-sednictví od ledna 2016. Lucembursko se rovněžsoustředí na zajištění integrity výzkumu při využíváníBig Data a Cloud Computingu ve vědě. Lucemburštízástupci se zasadí i o reformu řízení Evropského vý-zkumného prostoru (European Research Area, ERA),především její poradní struktury (ERAC a další skupi-ny provázané na ERA). Další z témat politiky VaVaIpředstavuje genderová rovnost.

V oblasti vzdělání lze očekávat přijetí revidované-ho strategického rámce pro vzdělávání a odbornoupřípravu 2020 na zasedání Rady pro vzdělávání23. listopadu 2015. Strategický rámec spočívá na


z B r u s e l u

třech pilířích: zaměstnanosti, mnohojazyčnosti a digi-tální gramotnosti.

Druhé pololetí roku 2015 bude bohaté na událostiglobálního významu, na nichž musí EU vystupovatjednotně. Lucembursko má za úkol koordinovat pozi-ci EU nejprve na zářijovém summitu OSN Post-2015Development Agenda v New Yorku a dále na prosin-cové konferenci o klimatu COP21 v Paříži. V obou pří-padech utvoří základ evropského postoje v červnuschválený energetický balíček stanovující klimaticko-energetické závazky EU do roku 2030 a další střed-ně- a dlouhodobé cíle – a tedy i priority pro VaVaI.

Vybrané akce v oblasti VaVaI během lucemburskéhopředsednictví:

2.–4. září: Mezinárodní vědecké fórum ISF 2015,Oxford; 15.–16. září: 25 let programu INTERREG,Lucemburk; 21.–22. září: SET Plan Conference 2015,Lucemburk; 24. září: Luxembourg SustainabilityForum 2015, Lucemburk; 20.–23. října: Aerodays2015: výzkum a inovace v letectví, Londýn; 28. října:3. mezinárodní biomedicínské sympozium „Big Datain Health Care“, Lucemburk; 16.–17. listopadu: Ev-ropské datové fórum, Lucemburk; 23.–24. listopadu:konference o strategických investicích do evropské vý-roby Manufuture 2015, Lucemburk; 10.–11. prosince:konference k Marie Skłodowska-Curie COFUNDprogramu, Lucemburk.

Podrobné informace o lucemburském předsednictvínaleznete na http://www.eu2015lu.eu/. �

SOŇA JAROŠOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro vědu,

výzkum a inovace v Bruselu,Technologické centrum AV ČR

Úvodem čekají návštěvníky velkoformátové panely,které stručně představují Akademii věd, jakož

i vynálezy, na nichž se podílely její badatelské osob-nosti (vedle výše zmíněných například objevitel lékůna AIDS Antonín Holý, objevitel základních zákonůdědičnosti Gregor J. Mendel a další). Výstava karika-tur dvojic „český vynálezce – jeho vynález“, kterávznikla pod hlavičkou popularizačního a vzdělávacíhoprojektu AV ČR Otevřená věda III, humor opravdu ne-postrádá. Na jednom z plakátů je vzpomenut rovněž„největší český badatel všech dob“ Jára Cimrman,který, jak se všeobecně ví, vynalezl vše, byť nepřízníosudu vždy s nepatrným zpožděním, což jej připraviloo mnohá světová prvenství. Nezůstalo však pouzeu plakátů – expozice nabízí i interaktivní modely, kteréchtějí u mladé generace podpořit zvídavost a hravou for-mou ukázat principy přístrojů, které nás obklopují čijsou předmětem bádání, jak při zahájení vyzdvihlpředseda AV ČR prof. Drahoš.

Optické exponáty připravili vědci z Ústavu přístrojo-vé techniky AV ČR jako součást projektu Science Aca-demy se záměrem převést výsledky základního i apli-kovaného výzkumu do laického jazyka, a představit takúspěchy brněnské vědy. (Na společném projektu parti-cipují Ústav fyziky materiálu AV ČR, Hvězdárna a pla-netárium Brno a Moravian Science Centre Brno; mezihlavní obory, které popularizují, patří optika, elektro-magnetismus a materiálové vědy.) S prvním interaktiv-ním exponátem se návštěvníci seznámili již při vstupudo samotného centra, když společně se vstupenkouobdrželi malou nálepku, v níž se na ploše tři krát tři

Kontaktní čočky Otto Wichterleho, polarograf Jaroslava Heyrovského či lodní šroubJosefa Ressla – nejen tyto vynálezy, jež ovlivnily život lidí na celém světě, představila

veřejnosti Akademie věd ČR na výstavě v brněnském Science centru Vida!.Atraktivní expozice, kterou 9. července 2015 uvedl předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš,

je další z popularizačních akcí oslav 125. výročí založení České akademie věd a umění.

viDa! tO JsEm nEvěDěL…p o p u l a r i z a c e

centimetry skrýval autoatlas a hologramy, které lze vi-dět pod mikroskopem nebo prostřednictvím laseru. Jakuvedl Jan Pavelka z ÚPT AV ČR, jde o ukázku práceelektronického litografu, kterým se zhotovují bezpeč-nostní prvky na bankovkách či tramvajenkách. Dále sinávštěvníci vyzkoušeli také základní principy fungovánípřístrojů, které nás obklopují v běžném životě – jmeno-vitě modely dalekohledu, mikroskopu či lidského okademonstrující promítání obrazu na sítnici, přičemž jed-noduché úkoly umožnily i těm nejmenším stát se ales-poň na chvíli skutečnými vědci.

Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, kterýna vernisáži zastupovala dr. Květoslava Stejskalová,se prezentoval prověřenou expozicí Příběh kapky,která již sedm let úspěšně putuje po České republicea dosud na 16 místech ukázala J. Heyrovského nejenjako vědce, zakladatele fyzikální chemie u nás a na-šeho jediného nositele Nobelovy ceny za chemii, alei jako člověka (více v AB 12/2009). Polarografii názor-ně představuje téměř desítka přístrojů-polarografů,které se vyráběly v českých továrnách – od roku 1949mj. i ve Zbrojovce Brno. Mezi exponáty pochopitelněnechybějí ani dobové fotografie, knihy, odborné časopi-sy, medaile a například i některé poněkud kuriózní před-měty (školní stavebnice, minerál či krabička od sirek),vztahující se k polarografii či osobnosti J. Heyrovského.Doslova lékem na případnou únavu z přívalu novýchvědomostí byl odpočinkový kout s projekcí smyčky do-kumentů – dobových snímků o J. Heyrovském a pola-rografii včetně záznamu nobelovského ceremoniálu čisnímků doplňujících optickou expozici ÚPT AV ČR.Během výstavy se také jedenkrát v měsíci uskutečníworkshop pro žáky základních a středních škol Denpokusů u Heyrovských.

Závěrem dodejme, že v brněnském Science centruVida!, které bylo zpřístupněno na konci roku 2014, čekánávštěvníky na ploše téměř 5000 m2 přes 150 inter-aktivních exponátů. Stálá expozice sestává z tematic-kých celků Planeta, Civilizace, Člověk a Mikrosvět.Samostatná část Dětské science centrum je věnová-na dětem od dvou do šesti let. V Divadle vědy si lzepro změnu užít pravidelná představení plná zábav-ných pokusů.

Výstava je přístupná do konce října. �

LUDĚK SVOBODA

S heslem „Unie pro občany“ se 1. července 2015 ujaloLucembursko již po dvanácté předsednictví Evropské rady.Průřezové priority představují investice pro růst a zaměstnanost,posílení konkurenceschopnosti členských států a úlohy EUve světě. Pod všeobjímajícími slogany se však skrývajíkonkrétní úkoly: implementace v červnu schválenéhoJunckerova investičního balíčku, důraz na digitální rozměrjednotného trhu či harmonizace národních politik v oblasti energetiky– tj. témata spjatá s vědou, výzkumem a inovacemi. Jaké jsou konkrétnídopady priorit lucemburského předsednictví na VaVaI?

LucEmburské PřEDsEDnictvíinvestice a lepší správa politiky vavai

OBĚ

FOTA

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

EVENTThe Czech Academy of Sciences at EXPO 2015The Czech Academy of Sciences (CAS) has contributed to

the success of the Czech pavilion at the World EXPO 2015 inMilan, the motto of which is: Feeding the Planet: Energy for Life.

The motto was also reflected in the nine Days of Czech Science,held in early July under the partnership of the Joint ResearchCentre in Ispra. Several institutes of the CAS presented results oftheir most recent discoveries. The Institute of Organic Chemistryand Biochemistry, among others, displayed its research aimed atseeking new human medications for lifestyle diseases and showed, forinstance, a human cell as a miniature “chemical plant” in whichthousands of actions bring about the healthy functioning of anorganism. The institute also prepared an exhibition entitled CzechScience fighting viruses, which also introduced one of the protagonistsin this field, outstanding Czech scientist Antonín Holý. One of the Czechlecturers who addressed the audience both at the EXPO and in Isprawas Lenka Maletínská. She focused on the potential role of modifiedneuropeptides in the fight against obesity, which is also explained inthe article by Lenka Maletínská and Jaroslav Kuneš in this edition.

REPORTAGEVilla Lanna and the Legacy of architecture, philosophyand scienceVojtěch Lanna, an industrial entrepreneur who was one of

the most renowned philanthropists and collectors of art in the late19th century built two neo-renaissance villas for his family. One waserected in Prague (1868–1872) and serves representative purposesof the Czech Academy of Sciences at present. The other was builtin Gmunden, near Lake Traunsee, Upper Austria, between the years1872 and 1875 and ranked among the most important neo-renaissance summer houses in the region. It and was introducedby the Academic bulletin both in a supplement of its regular issue(2014/7-8) and in a special edition last year. In August this year,it hosted a seminar on the theme Was bleibt? Architektur––Philosphie–Wissenschaft. Professor Jan Bažant of the CAS Instituteof Philosophy was invited to speak not only about the history ofthe Lanna family but also about the architecture and beautifullydecorated interiors of both villas and their significance for the culturalheritage of both The Czech Republic and Austria.

ANNIVERSARY600th anniversary of the death of Jan HusAnother article is centered on the 600th anniversary of the death of

Jan Hus on July 6, 1415. Emerging from this jubilee was a nationwideplatform, Jan Hus: A New European Age, with information on allevents in the country and available at www.janhus600.cz. HistorianJaroslav Šebek of the CAS Institute of History provides an overview ofevents in his article showing how Hus’ work has relevance in currentsociety. The Czech Academy of Sciences participated as an organizer.

INTERVIEWStory called cytokinesSmall molecules that regulate the cell division cycle are a joint

research project of the CAS Institute of Experimental Botany and


r e s u m é

Palacký University’s Faculty of Science. An interview with ProfessorMiroslav Strnad, head of the Laboratory of Growth Regulations,describes the significance of this joint project. The laboratoryconcentrates its research on small molecules that regulate celldivision cycle, proliferation and growth of both plant and animalcells. Cytokinins and cytokinin-derived purine inhibitors of cyclin-dependent kinases are the most intensively studied compounds.The multidisciplinary research team is composed of experiencedplant physiologists, biochemists and organic and analyticalchemists. Many students are involved in the research phase duringtheir pre-graduate and postgraduate studies in botany, analyticaland organic chemistry, biochemistry or medicinal biology. Severalresearch projects are in progress in collaboration with internationalpartners (University of Berlin; Swedish University of AgriculturalSciences; University of Natal Pietermaritzburg, South Africa andthe Vienna Medical University

SCIENCE AND RESEARCHComputation neuroscience meeting in PragueCreating a scientific and educational forum for students,

scientists and other professionals to learn about, to share, tocontribute to, and to advance the state of knowledge in its fieldof science is the aim of the Organization for ComputationalNeuroscience, which staged its annual meeting in Prague in July18–23, 2015, co-organized by the CAS Institute of Physiology andthe Charles University. Keynote speakers at the CNS 2015Prague: Jack Cowan, Wulfram Gerstner and its president AstridPrinz gave interviews to the Academic Bulletin, in which theyhighlighted the both the new findings and main open questions incomputational neuroscience. This field combines mathematicalanalyses and computer simulations with experimental neuroscienceto develop a principled understanding of the workings of thenervous systems and apply it in a wide range of technologies.Increasingly studies emphasize the circuitry and network functionin the brain. Investigations are focused on the changes of thefunctional and anatomical features in a healthy brain as comparedto dysfunctional brain states; thus, studies of the healthy brainprovide insights into brain dysfunction, while observations ofdysfunctional brain states give clues to normal brain functioning.This workshop explored computation in both the healthy anddysfunctional brain to uncover what each state might reveal aboutthe other.

Women’s CongressThe congress, Women and Media Congress, brought 1,000 women

(and some men) to Prague June 20. It was organized by the CASInstitute of Sociology. A diverse range of nationalities, professions,ages and political backgrounds was represented. Various debatesand seminars included sexism in media, women and social mediaand women in decision making in media. Creative workshopsfocused on soft-skills development: coaching, mentoring, rhetoric,presentation skills in the media. The most important outcome of thisCongress was resolutions. They were referred to the politicalgroups in the Czech Republic.

JUBILEJNÍSPOŘILOVSKÝ SALON

VŠEC

HNA

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Budova Geofyzikálního ústavu AV ČR je našpici spořilovského kopce nepřehlédnu-

telná – nejen z hlediska urbanistického, neboťdominuje čtvrti malých rodinných domků se za-hrádkami, či z hlediska vědeckých otázek zdezkoumaných, ale také v oblasti kulturní. Mimomístní veřejně přístupný a školami hojně na-vštěvovaný geopark se totiž zdejší vědci pyšnívelkoformátovým Pajerovým obrazem Zálivsmrti (viz AB 2/2006), který je v zasedačcesvědkem častých setkání milovníků výtvarnéhoumění v jakési stálé galerii. Díky podpoře vede-ní Geofyzikálního ústavu i místní radnice zdevědci založili se spořilovskými občany společ-nou tradici Spořilovských salonů – už desátý ročník se otevřel v podvečer 2. září 2015 vernisáží čtveřice výtvar-níků. Barevné enkaustické obrazy tvořené nanášením barvy pomocí žehličky vystavuje Karolina Strakováa dále se představují již známí účastníci všech předchozích ročníků Jiří Bárta (pastely) a Ivan Beneš (krajinya zátiší) či účastník druhého až osmého Spořilovského salonu Vladimír Pechar s tepanou Českou historií

v portrétu. Asi stovka hostů vernisáže měla také možnostslyšet hudbu ze starých nástrojů v podání skvělého AlbertaDannenmanna i housle Barbory Daňhové doprovázejícípodmanivý zpěv kytaristky Jolany Novákové. A když už sesešli skvělí hudebníci, jamovalo se až do pozdních večerníchhodin. Jubilující Spořilovský salon měl tedy oslavu svéhodesátého výročí jak se patří – nejen krásnou výstavoupřístupnou v pracovních dnech až do konce října, ale takéhudebním entrée ve skvělé přátelské atmosféře. �

HaM

VŠEC

HNA

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁROV

Á,AK

ADEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Dobrou náladu nezkazilo ani citelné ochlazeníprovázené ledovým větrem, i když dost potenciálních

návštěvníků taková zima bezesporu odradila.

Maskován banjem je hlavní strůjce tohoto dneJoe Lazar (druhý zprava) v brněnské skupině Lodníci.

Protože je dobře známo, že mezi vědci v Akademii působíspousta skvělých muzikantů, z nichž mnozí hrají a zpívají

téměř profesionálně, ba často si i vybírali mezi kariérou hu-dební či vědeckou, zrodila se myšlenka připojit se k oslavám125. výročí Akademie věd také akademickým „muzicírováním“.Když nápad Josefa Lazara z brněnského Ústavu přístrojovétechniky AV ČR podpořila Akademická rada, nikdo nečekal,že se sejde tolik zájemců, až bude nutno přísně vybírat tak,aby se dal sestavit časově zvládnutelný program. Tím spíš, žepořadatelství nabídl ředitel Botanického ústavu AV ČR MiroslavVosátka v překrásném prostředí průhonického zámku a parku.Na malém zámeckém nádvoří, v Rytířském sále a na Pod-alpinské louce vystoupilo v neděli 6. září 2015 přes třicethudebních uskupení. Podmínkou bylo zastoupení minimálnějednoho pracovníka AV ČR.

Napříč hudebními žánry (od klasiky přes jazz, folk až potvrdý rock) byla udělena i cena pro nejmuzikálnějšího řediteleakademického ústavu. Toto ocenění získal člen redakční radyAkademického bulletinu (gratulujeme), jinak ředitel brněnskéhoPsychologického ústavu AV ČR a zároveň kytarista, zpěváka textař Marek Blatný. �

HaM

A-FEST IN PARK

Date post:	29-Jun-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Vycházíme pro vás už 25 let - Akademický...

Documents