Agrochemie - cvi čení 01+02

Za kým jít?

Pavel ŠvehlaKAVR, č. dv. 359tel.: 224 38 27 31

e-mail: svehlasvehla @@afaf..czuczu ..czcz

Za kým jít?

Marek NeubergSuterén 014B

E-mail: euronymos666@seznam.czVěskeré materiály dostupné

Web: http://agrochemie.webnode.cz

Cíl předmětu:

• ☺ Seznámit se základy chemie• V rámci cvi čení se ve zkratce

seznámíme s : principy chemického názvoslovíprincipy sestavování jednoduchých

chemických rovnicprincipy základních chemických výpo čtůNa cvičení je zapt řebí docházet s

kalkula čkou !!!

Studijní materiály:Tlustoš P., Švehla P., Pavlík M., Han č A. (2007) : Agrochemie. Skriptum ČZU v

Prazehttps://moodle.czu.cz p ředmět Agrochemie

Vacík J. a kolektiv (1999) : Přehled středoškolské chemie. Státní pedagogickénakladatelství.

Flemr V., Holečková E. (2001) : Úlohy z názvosloví a chemických výpočtů v anorganickéchemii. VŠCHT v Praze

Fikr, J., Kahovec, J. (2002) Názvosloví anorganické chemie, Rubico, OlomoucHiršová, D. (1999) Chemické názvosloví, Karolinum, PrahaKosina, L., Šrámek, V. Chemické výpočty a reakce, Albra, Úvaly u PrahyMareček, A., Honza J. Sbírka řešených příkladů z chemie, Proton, BrnoKotlík, Růžičková (1999) Chemie v kostce (2 díly), FragmentPrůvodce názvoslovím organických sloučenin – český překlad. Academia Praha, ISBN

80-200-0724-5Blažek, Melichar (1986): Přehled chemického názvosloví, SPNhttp://kavr.agrobiologie.cz/dytrt.html - kliknout na kreslený obrázek s černým pozadím

Vstupní test

Pokud student test vypracuje alespoň na 80 bodů, je pro něj výuka ve cvičení

nepovinná.

Podmínky pro ud ělení zápo čtu :

Student musí dosáhnout alespoň 180 bodůze tří průběžných testů (max. 300 b). V

případě, že student nedosáhne dohromady 180 bodů, musí absolvovat

opravný souhrnný test, ze kterého je třeba dosáhnout minimálně 60 bodů (max. 100

b).

Student, který žádá o uzn ánízápočtu z minulých let

Zápočty z minulých let se neuznávají. Student však nemusí na cvičení

pravidelně docházet a stačí účast na průběžných testech, při kterých pro něj

platí pravidla stejná jako pro ostatní.

Zkouška

Zkoušku je možno složit pouze absolvováním průběžných testů.

Vzhledem k tomu, že průběžné testy budou obsahovat jak látku cvičení, tak

látku přednášek, mohou úspěšní studenti získat během semestru rovnou zkoušku,

přičemž platí následující pravidla :

• Součet bodů z testů = 0 – 179 bodůopravný test

• Součet bodů z testů = 180 – 210 bodůzápočet

• Součet bodů z testů = 211 – 240 bodůzápočet + známka 3

• Součet z bodů testů = 241 – 270 bodůzápočet + známka 2

• Součet bodů z testů = 271 – 300 bodůzápočet + známka 1

A konečně poslední moudro…

Opravný test zahrnuje pouze látku ze cvičení. Studenti, kteří během semestru získají zápočet, ale nezískají zkoušku budou absolvovat zkouškové testy ve zkouškovém období. Tyto testy budou

zahrnovat jak látku probíranou na přednáškách, tak ve cvičení.

Cvičení 1 a 2

názvosloví anorganických sloučenin

Názvosloví – každé chemické látce je podle přesně určených pravidel přiřazen jednoznačný název a jednoznačný chemický vzorec .

Názvosloví chemických sloučenin vychází z názvosloví jednotlivých prvků. Proto je bezpodmíne čně nutné znát názvy a jim odpovídající symboly . K nastudování této problematiky je možno využít např. Periodickou soustavu prvků. V této tabulce jsou prvky seřazeny podle svých vlastností do jednotlivých skupin a vlastností.

1) Chemický vzorec je složen ze symbol ů prvk ů a z číselných index ů. 2) V českém názvosloví je název většiny anorganických slou čenin složen z

podstatného a p řídavného jména (nap ř. chlorid sodný, síran draselný, atd.) . Podstatné jméno je zpravidla odvozeno od části molekuly se záporným nábojem – od

aniontu . (např. oxid, chlorid, sulfid, síran, hydroxyd atd.).Přídavné jméno v názvu sloučeniny, které následuje za podstatným jménem

charakterizuje část molekuly s kladným nábojem – kationt (např. sodný, draselný, hlinitý atd.)

3) Pro tvoření chemických názvů a vzorců má zásadní význam tzv. oxida ční číslo prvku ve sloučenině někdy označované též mocenství, valence, oxidační stupeň atd.

Oxidační číslo prvku ve slou čenině je (zjednodušen ě řečeno) rovno náboji, který má jeho atom v dané slou čenině. Oxidační číslo atomu může teoreicky nabývat hodnot od –8 do + 8, značíme ho zpravidla římskou číslicí v horním indexu u symbolu prvku : Xy , X - symbol prvku, y – oxidační číslo

4) Součet oxida čních čísel všech atom ů v molekule je roven nule.5) Pro tvoření názvů a vzorců sloučenin mají zásadní význam číslovkové p ředpony . K

vyjádření počtu atomů jednoho prvku ve sloučenině slouží jednoduché číslovkovépředpony – (mono-1,di-2,tri-3,tetra-4,penta-5,hexa-6,hepta-7,okta-8,nona-9,deka-10,undeka-11,dodeka-12,hemi-1/2,seskvi-3/2).

Pozn : K vyjádření složitějších atomových skupin v molekule se používají násobnéčíslovkové p ředpony (bis-dvakrát,tris-třikrát,tetrakis-čtyřikrát,pentakis-pětkrát...jednoduchá předpona + kis)

6)Nejčastější oxida ční čísla nejvýznam ějších prvk ů

vodík (H) +I (neplatí pro hydridy)kyslík (O) -II (neplatí pro peroxidy)

přehled oxidačních čísel, ve kterých se vyskytují atomy dalších prvků, je ve skriptech (tabulka 7, str. 50)

Názvosloví binárních slou čenin

Binární sloučeniny jsou chemické sloučeniny, jejichž molekuly jsou tvořeny atomy dvourůzných prvků. Obecný vzorec těchto sloučenin je AaBb, kde symboly A a B jsou obecněsymboly prvků tvořících binární sloučeninu. Kationt se zapisuje vlevo (A), aniont vpravo (B).

Podstatné jméno je odvozeno od aniontu a je zakončeno koncovkou –id (oxid, sulfid, chlorid atd.) Přídavné jméno charakterizuje kation. Koncovka přídavného jména je dána kladným oxidačním číslem kationtu :

I nýII natýIII itýIV ičitýV ečný, ičnýVI ovýVII istýVIII ičelý

Oxidy

Anion tvořen kyslíkem s oxidačním číslem –II

(kyslík se v drtitivé většině sloučenin vyskytuje v oxidačním čísle –II – důležité) název tvořen podstatným jménem oxid a přídavným jménem určeným prvkem tvořícím kation s příslušnou koncovkou podle jeho oxidačního čísla

Oxidy prvk ů s oxida čním číslem +I– alkalických kovů (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr)tyto prvky se vyskytují ve všech

sloučeninách v oxidačním čísle I –koncovky ný

oxid sodný

musí být splněna podmínka elektroneutrálnosti : 2x1 + (-2) = 2 - 2 = 0

(nejprve napsat symboly prvků – kyslík vpravo, potom pomocí ox. čísel doplnit koeficienty)

Tvorba názvu ze vzorce probíhá analogicky opačným postupem :

Na2+1O1

-2 oxid sodný

Na2I O1

-II

Oxidy prvk ů s oxida čním číslem +II – kovů alkalických zemí a dalších (Mg, Ca, C).

Koncovka -natýoxid ho řečnatý

Mg2IIO2

-II / 2 MgOelektroneutralita !!! 2 + (-2) = 0

pokud záporné a kladné oxidační číslo dělitelné stejným celým číslem, je nutné hodnotu indexu tímto číslem dělit.

Oxidy prvk ů s oxida čním číslem +IIIKoncovka -itý

Al 2IIIO3

-II

oxid hlinitýelektroneutralita !!! 2x3 + 3x(-2) = 6 + -6 = 0

Oxidy prvk ů s oxida čním číslem +IVKoncovka -i čitý

Si2IVO4-II / 2 SiO2

elektroneutralita !!! 4 + 2x(-2) = 4 – 4 = 0

oxid k řemičitýOxidy prvk ů s oxida čním číslem +V

Koncovka -e čný, -i čný , pozor abychom si nepletly s koncovkou -ný

P2VO5

-II

elektroneutralita !!! 2x5 + 5x(-2) = 10 – 10 = 0oxid fosfore čný

Oxidy prvk ů s oxida čním číslem +VIKoncovka -ový

S2VIO6

-II /2 SO3elektroneutralita !!! 6 + 3x(-2) = 6 – 6 = 0

oxid sírovýOxidy prvk ů s oxida čním číslem +VII

Koncovka -istýCl2VIIO7

-II

elektroneutralita !!! 2x7 + 7x(-2) = 14 – 14 = 0oxid chloristý

Oxidy prvk ů s oxida čním číslem +VIIIKoncovka -i čelý

Os2VIIIO8

-II /2 OsO4elektroneutralita !!! 8 + 4x(-2) = 8 – 8 = 0

oxid osmi čelý

Pomůcka : u lichých oxida čních čísel v indexu u prvku dvojka, u

sudých jedni čka

CaO oxid vápenatýK2O oxid draselnýN2O3 oxid dusitýV2O5 oxid vanadičnýBr2O7 Oxid bromistýAs2O3 Oxid bromistý

oxid bromičný Br2O5

Oxid siřičitý SO2

Oxid manganistý Mn2O7

Oxid dusnatý NOOxid měďný Cu2OOxid železitý Fe2O3

CVIČENÍ

Halogenidy

Stejný princip tvorby názvů jako u oxidůAtom halogenu (F, Cl, Br, I) se v těchto

sloučeninách vyskytuje v oxidačním čísle –I. Podstatné jméno názvu je ukončeno koncovkou

–id : Fluorid., chlorid., bromid, jodid

Např. :

KIBr -I Bromid draselný

Si IVCl4-I Chlorid k řemičitý

CVIČENÍ

Chlorid sodný NaCl

Jodid draselný KIChlorid železitý FeCl3Chlori měďný CuCl

LiCl Chlorid litný

MgCl2 Chlorid hořečnatýNaF Fluorid sodný

CaCl2 Chlorid vápenatý

Sulfidy

Názvosloví stejné jako u oxidů. Sloučeniny obsahující síru v oxidačním čísle –II

Název = sulfid + p řídavné jméno s koncovkou podle ox. č. kationtu

Fe2IIS2

-II:2 FeSSulfid železnatý

cvi čenísulfid vápenatý CaS

Peroxidy

Část molekuly se záporným oxidačním číslem je tvořena skupinou (O2)-II. (-O-O-)

na každý atom kyslíku připadá oxidační číslo -IPozor v tomto případě nedělíme koeficiety, neboť

se jedná o celou skupinu O2-II.

Na2I(O2)-II Peroxid sodný

K2I(O2)-II Peroxid draselnýLi2I(O2)-II Peroxid litný

Výjimkou v názvosloví je peroxid vodíku H2O2

Hydridy

Hydridy jsou binárními slou čeninami vodíku . Existují 2 základní typy anorganických hydridů (iontové hydridy, kovalentní hydridy). S pojmem hydrid se setkáme též v

organické chemii (synonymum pro uhlovodík).

Iontové hydridy Kovalentní hydridy

Iontové hydridy

Část molekuly se záporným oxidačním číslem je tvořena atomem H v ox. čísle –I (H-I). Název

hydridu je složen z podstatného jména hydrid a přídavného jména, které je odvozeno od

kationtu a jehož koncovka určuje oxidační číslo kationtu. Existují pouze iontové hydridy kovů. Hydridy jsou v chemickém názvosloví do jisté

míry výjimkou, neboť u jiných sloučenin je vodík v molekule přítomen zpravidla v oxidačním čísle

+I. Vodík (aniont) psán vpravo !

Pokud máme například zapsat chemický vzorec sloučeniny, která má název hydrid

sodný , postupujeme následovně :Na+I H-I

NaHhydrid draselný KH

hydrid vápenatý CaH2

KH hydrid draselnýLiH hydrid litný

No to ještě není zdaleka konec�

Kovalentní hydridy

Jedná se o binární sloučeniny vodíku s prvky III.A, IV.A (s výjimkou uhlíku), V.A a VI.A skupiny periodické tabulky.

Vodík je v těchto látkách přítomen v oxidačním čísle +I. Název se tvoří připojením koncovky –an k mezinárodnímu názvu

prvku tvořícího s vodíkem tuto sloučeninu, např. :

SiH4 silanPH3 fosfanH2S sulfan

(sirovodík či kyselina sirovodíková, viz též kapitola 2.10.8.1)AsH3 arsan

V podstatě sem patří také uhlovodíky –hydridy uhlíku (CxHy) – těm se však

vzhledem k jejich obrovskému množstvísamostatně věnuje organická chemie.

Oproti iontovým hydridům je vodík v molekule sloučeniny přítomen v oxidačním čísle +I a názvosloví je odlišné, přestože

zápis chemických vzorců je identický (vodík v pravo) – pozor na to

Kyanidy

-sloučeniny dusíku s uhlíkem odvozené od kyseliny kyanovodíkové (HCN)

-kyanidy tvoří alkalické kovy a kovy alkalických zemin

- aniont tvořen skupinou (CN)-

Kyanid draselný KCNKyanid vápe natý Ca(CN)2

Hydroxidy

Tvořeny různými kationty a hydroxidovými anionty OH - (oxidační číslo skupiny je –I). Obecný vzorec M(OH)n, kde M je obecně

vzorec kationtu. Název sloučenin tvořen podstatným jménem

hydroxid a přídavným jménem zakončeným koncovkou odpavídajícíoxidačnímu číslu kationtu (ný, natý...).

Nepatří mezi binární sloučeniny – 3 různéprvky – ternární slou čeniny .

Příklad :K I(O-IIH+I)-I hydroxid draselný

Cvičení :

NaOH hydroxid sodnýAl(OH)3 hydroxid hlinitý

Mg(OH)2 Hydroxid hořečnatýSi(OH)4 hydroxid křemičitý

Hydroxid barnatý Ba(OH)2

Hydroxid vápenatý Ca(OH)2

Hydroxid železitý Fe(OH)3

Hydroxid manganatý Mn(OH)2

Anorganické kyseliny

Kyseliny jsou sloučeniny, které jsou při chemických reakcích schopny odštěpovat

vodíkový kation (proton).

bezkyslíkaté anorganické kyselinykyslíkaté kyseliny- oxokyseliny

Bezkyslíkaté kyseliny

Obecný vzorec HmX, H – vodík, X – kyselinotvorný prvek, m – index-počet atomů H, m = 1 nebo 2Název se tvo ří slovem kyselina a p řidáním zakon čení vodíková podle kyselinotvorného

prvkukyselinotvorný prvek je ze skupiny halogenů (F-,

Cl-, Br-, I-) vyskytujících se v oxidačním čísle –Inebo je jím síra v oxidačním čísle –II (S-II). Patří

sem také kyanovodík a další látky.

HF fluorovodík po rozpuštění ve voděkyselina fluorovodíková

HCl chlorovodík po rozpuštění ve voděkyselina chlorovodíková

HI jodovodík po rozpuštění ve voděkyselina jodovodíková

HBr chlorovodík po rozpuštění ve voděkyselina bromovodíková

H2S sirovodík po rozpuštění ve voděkyselina sirovodíková

HCN kyanovodík po rozpuštění ve voděkyselina kyanovodíková

Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)

Obecný vzorec HmXxOn, H – vodík, X –kyselinotvorný prvek, O – kyslík, m, x, n –

indexy-počet atomů. Pokud x = 1, nazýváme kyseliny jednoduché, v dalších případech polykyseliny (dikyseliny, trikyseliny atd.)

Vodík je vždy přítomen v oxidačním čísle +I, kyslík v ox. č. –II. Součet oxidačních čísel musí být

nula.Název tvořen z podstatného jména kyselina a

přídavného jména odvozeného od názvu kyslinotvorného prvku (centrálního atomu) resp

od příslušného oxidu. Zakončení přídavného jména je –ná, -natá, -itá, -i čitá atd. podle

oxidačního čísla kyselinotvorného prvku. K odvození názvu kyseliny je proto zapotřebí určit

oxida ční číslo centrálního atomu .

Kyslíkaté kyseliny mohou vzniknout například reakcí příslušného oxidu s

vodou :SO3 + H2O����H2SO4

(oxid sírový – kyselina sírová)N2O5 + H2O����H2N2O6 ����HNO3

(oxid dusičný – kyselina dusičná)

Odvozování vzorc ů jednoduchých oxokyselinProtože mluvíme o jednoduchých kyselinách víme,

že daná kyselina má v molekule jeden atomkyselinotvorného prvku. Určujeme tedy počet

vodíkových a kyslíkových atomů :HmXOn, přičemž m = 1 nebo 2

Je-li oxida ční číslo kyselinotvorného prvku sudé (II, IV, VI, VIII) pak po čet atom ů vodíku je 2, pokud je ox. číslo liché, je ve vzorci jen

jeden atom vodíku. Počet atomů kyslíku je zapotřebí dopočítat :

Příklad : určete chemický vzorec kyseliny chlornéa) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina)

oxid chlorný – Cl 2O + H2O ���� H2Cl2O2 ���� HClOb) vzhledem k tomu, že koncovka –ná přísluší oxidačnímu

číslu chloru +I, víme, že v molekule bude pouze jeden atom vodíku a můžeme psát :

HIClIOn-II

počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice :1·1 + 1·1 + n·(-2) = 0

1 + 1 – 2n = 0n =1

výsledný vzorec bude protoHClO

Příklad : určete chemický vzorec kyseliny dusitéa) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina)

oxid chlorný – N2O3 + H2O ���� H2N2O4 ���� HNO2

b) vzhledem k tomu, že koncovka –itá přísluší oxidačnímu číslu dusíku +III, víme, že v molekule bude pouze jeden

atom vodíku a můžeme psát :HINIOn

-II

počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice :1·1 + 1·3 + n·(-2) = 0

1 + 3 – 2n = 0n = 2

výsledný vzorec bude protoHNO2

Příklady

Kyselina sírová H2SO4

kyselina dusičná HNO3

Kyselina dusitá HNO2

kyselina uhličitá H2CO3

kyselina bromičná HBrO3

Tvoření názvů jednoduchých oxokyselin z chemických

vzorc ů :

Příklad : Odvoďte název oxokyseliny odpovídajícívzorci :

HClO4a) přes oxidy – « odečtením vody »

HClO4 H2Cl2O8 – H2O = Cl2O7– oxid chloristý – kyselina chloristá

b) přes oxidační číslaH+IClyO4

-II

1·1 + 1·y + 4·(-2) = 01 + y –8 = 0

y = 7Oxidačnímu číslu centrálního atomu +VII odpovídá

koncovka –istá, proto je správný název kyselina chloristá

Cvičení :

H2CrO4 kyselina chromováHMnO4 kyselina manganistáHBrO kyselina bromná

H2SeO4 kyselina selenováHClO4 kyselina chloristáH2SO3 kyselina siřičitá

Pomůcka : zapamatovat indexy známých kyselin (H 2SO4, H2CO3, HNO3, HNO2) a od nich tvo řit kyseliny mén ě známé se stejným oxida čním číslem centrálného

atomu.

Hydratované kyseliny

Prvek může v témže oxidačním čísle tvořit dvě či více jednoduchých oxokyselin

lišících se pouze v počtu atomů H a O v molekule. Tyto názvy se zpřesňují tak, že pomocí číslovkových předpon vyjádříme počet vodíkových (předpona hydrogen)

nebo kyslíkových atomů (předpona oxo) v molekule. Hydratované kyseliny vznikajíreakcí běžné kyseliny s vodou, např. :

HPO3 + H2O � H3PO4

teoreticky dále : H3PO4 + H2O � H5PO5

HPO3 kyselina fosforečná(hydrogenfosforečná nebo

trioxofosforečná)H3PO4 kyselina

trihydrogenfosforečná nebo tetraoxofosforečná

Pomůcka : přičteme H2O (dva atomy H a jeden atom O)

Cvičení

H5IO6 kyselina pentahydrogenjodistá nebo

hexaoxojodistáH4SiO4 kyselina

tetrahydrogenkřemičitá nebo tetraoxokřemičitá

kyselina trihydrogenarseničná H3AsO4

kyselina trihydrogenmanganistá H3MnO5

Tak ještě kus�

Polykyseliny

Polykyseliny vznikají dvou nebo více molekul stejné kyseliny za odštěpení vody

H2SO4 + H2SO4 ���� H2S2O7 + H2Onázvosloví na stejném principu jako výše uvedený

příklad. V názvu je navíc pomocí číselnépředpony vyjádřen počet centrálních atomů.

H2S2O72·1 + 2y + 7·(-2) = 0

2 + 2y – 14 = 0y = 6

kyselina disírová

Např. H2Cr2O7

2·1 + 2y + 7·(-2) = 02 + 2y – 14 = 0

y = 6Z toho víme, že každý z centrálních atomů Cr se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle +VI – koncovka

kyseliny –ová – Kyselina dichromová (od ní jsou ovozeny důležité soli – předeším dichroman draselný -

K2Cr2O7)Cvičení :

H5P3O10 kyselina pentahydrogentrifosforečnáH2S2O5 kyselina disiřičitá

kyselina dihydrogendisiřičitá H2S2O5

kyselina disírová H2S2O7

Thiokyseliny

Jeden či více atomů kyslíku v molekule oxokyseliny nahrazen atomem síry. Tento atom síry se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle –

II (stejně jako původní atom kyslíku)Název thiokyseliny se tvoří připojením předpony

thio - k názvu příslušné oxokyseliny, popř. téžčíslovkovou předponou vyjadřující počet atomůsíry, které v molekule nahradily atomy kyslíku,

např.kyselina sírová H 2SO4

kyselina thiosírová H 2S2O3 (pozor na atomy síry a jejich oxidační čísla!!!)

Cvičení

kyselina tetrathioarseničná H3AsS4

H2SnS3 kyselina trithiocíničitáH2MoO2S2 kyselina dithiomolybdenováH2CS3 kyselina trithiouhličitáNa2S2O3 thiosíran sodný

Soli anorganických kyselin

Anorganické soli jsou iontové sloučeniny tvořenékationty a anionty kyselin. 1 nebo více atomů

vodíku je v molekule soli oproti kyseliněnahrazen jiným prvkem.

Soli vznikají např. při neutralizačních reakcích mezi kyselinami a hydroxidy, vzniká sůl a voda,

např. :NaOH + HNO3 ���� NaNO3 + H2O

Soli bezkyslíkatých kyselin jsou binární sloučeniny, s jejich názvoslovím jsme se již seznámili

(halogenidy, sulfidy)

CvičeníCaCl2 chlorid draselný

kyanid draselný KCN

Soli kyslíkatých kyselin, (v četněthiokyselin a polykyselin)

Nahrazení H+ v molekule oxokyseliny jiným kationtem. Názvy těchto solí se skládají z

podstatného a přídavného jména. Podstatnéjméno je odvozeno od názvu kyseliny, která sůl

tvoří. Koncovka –á se nahradí koncovkou –an. U oxidačního čísla VI se koncovkou –an nahrazuje

koncovka –ováKyselina dusi čná dusi čnan

Kyselina sírová síran (nikoliv sírovan)Koncovka přídavného jména podle oxidačního

čísla kationtu (ný, natý...)

Příklad :síran sodný

vycházíme z kyseliny sírové H2SO4, atomy vodíku nahrazeny atomy sodíkuZ kyseliny zbyde aniont (SO4)2-

Na2I(SVIO4

-II)-II Na2SO4

CaII(NO2)2-I HNO2

dusitan vápenatý

Cvičení :

Síran vápenatý CaSO4 H2SO4

fosforečnan hlinitý Al(PO3)3 HPO3

AlIII(PVO3-II)-I

siřičitan draselný K2SO3 H2SO3

K2I(SIVO-II

3)-II

hlinitan železnatý Fe(AlO2)2 HAlO2

Ca(NO2)2 dusitan vápenatýFe(ClO3)3 chlorečnan železitýFe2(SiO3)3 křemičitan železitýAl2SO4 síran hlinitýK2Cr2O7 dichroman draselnýNa2S2O7 disíran sodnýNa2S2O3 thiosíran sodný

Hydrogensoli

hydrogensoli obsahují v aniontu jeden nebo několik atomů vodíku. Název se tvořípřidáním předpony hydrogen , popř. dihydrogen či trihydrogen atd. před

podstatné jméno v názvu sloučeniny. Při tvorbě soli z anorganické kyseliny je

nahrazena atomy jiného prvku pouze část atomů vodíku. Vodík má i zde ox. číslo +I,

např. :

H2SO4 � H+ + HSO4-

HSO4- + Na+ � NaHSO4 (hydrogensíran sodný)Ca(HSO3)2 CaII(HISIVO-II

3)-I2

hydrogensiřičitan vápenatýPozn. : Od H3PO4 existuje fosforečnan,

hydrogenfosforečnan a dihyhydrogenfosforečnan (napřNa3PO4, Na2HPO4, NaH2PO4)

Cvičení :hydrogensíran železitý Fe(HSO4)3hydrogenfosforečnan vápenatý CaHPO4

Ca(H2PO4)2 dihydrogenfosforečnan

vápenatýCa(HS)2

hydrogensulfid vápenatý

Podvojné soli

Obsahují dva různé kationty nebo dva různéanionty

kationty se uvádějí v pořadí podle vzrůstajícíhodnoty oxidačního čísla, při stejné hodnotě se řadí abecdně podle symbolů. Víceatomové

kationty (např. NH4+I) se uvádějí jako posledníve skupině kationtů téhož oxidačního čísla. V

názvech je pořadí kationtů stejné jako ve vzorcích

např. : KNaCO3 uhličitan draselno-sodný

Cvičení

síran draselno-hlinitý KAl(SO4)2

Pokud dva či více aniontů, uvádějí se v abecedním pořadí symbolů prvků popř.

centrálních atomů aniontu.např. : Cu3(CO3)2F2 bis(uhličitan)-

difluorid triměďnatý

Hydráty solívzorec tvořen ze vzorce soli a z určitého počtu molekul

vody. Obě části se oodělují tečkou. V názvech se přítomnost vody označuje slovem hydrát a počet molekul

H2O je vyjádřen číslovkovou předponou. Nazev soli je uveden ve druhém pádě.

např. : CuSO4.5H2O pentahydrát síranu měďnatého

Cvičení :FeSO4.7H2O heptahydrát síranu železnatého

Na2CO3.10H2O dekahydrát uhličitanu sodného

heptahydrát síranu zinečnatého ZnSO4.7H2O

A NAKONEC…

Amonné slou čeniny

Důležitý je kation amonný (NH 4)+I

(N-IIIH4+I)+I, např. dusičnan amonný NH4NO3

Cvičení :chlorid amonný NH4Cl

dusitan amonný NH4NO2

(NH4)2SO4 síran amonný(NH4)2CO3 Uhličitan amonný

KONEC…

UŽITEČNÉ LINKY NA WEBU

http://agrochemie.webnode.cz