„Napříč“ Itálií

CESTOVÁNÍP O D Í V E J T E S E S N Á M I D O C E L É H O S V Ě T A !10 / 2011

EGYPT - pobyt u moře // CENTRÁLNÍ KAVKAZ

Na cestách jako domaBydlete v apartmánech.

Je to výhodné a pohodlné!

3 | OBSAH

CESTOVÁNÍ | obsah

Foto: archiv firem, archiv

5 NA CESTÁCH V ITÁLII…

16EGYPTSKÉ KRÁSY u moře a v hotelu….

26KAVKAZ…krajina, která umí překvapit!

vytrvalostní závod terénních aut, motorek a čtyřkolekvytrvalostní závod terénních aut, motorek a čtyřkolek

SOBOTASOBOTA 7:00 – 10:00 čtyřkolky 3 hodiny 7:00 – 10:00 čtyřkolky 3 hodiny

10:30 – 13:30 motorky 3 hodiny10:30 – 13:30 motorky 3 hodiny14:00 – 15:00 děti a ml. junioři14:00 – 15:00 děti a ml. junioři

15:30 – 21:30 auta 6 hodiny15:30 – 21:30 auta 6 hodinyjídlo, pití, doprovodný program

www.offroadmaraton.cz

5 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

Letošní léto se téměř ne-konalo, a tak jsem s rados-tí přivítal myšlenku, vydat se aspoň na prodloužený víkend trochu na jih. V tom je také ta svoboda, kterou jsme tolik chtěli. Dnes se nikdo nepozastaví nad tím, když si prostě v pondělí řeknete, že je teď stejně málo práce a těch pár povinností se dá posu-nout.

ITÁLIE

ZÁMEK Castello Miramare

6 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

No a ve čtvrtek se probudíte do deštivého dne, ale mís-to do kanceláře vyjedete jednou z výpadovek někam na jih. Tím směrem sice ještě bohužel není dálnice, ale to nic nemění na tom, že i s občerstvovací zastávkou budete za dvě a půl hodiny míjet cedule Linz a město záhy zůstane za vámi. Ani jinde v Evropě není počasí nijak růžové, ale vidina slunečného pobřeží vás táhne dál. Rakousko na vás i dnes dýchne zvláštní načanča-ností květinových truhlíků na oknech a s pečlivostí jim vlastní upravenými veřejnými prostranstvími. Ale po-řádné počasí zařídit neumějí… Pár kilometrů směrem na jih a ukazatel teploměru přeci jen pomalu stoupá, takže na italských hranicích už to vypadá nadějněji, i když stále prší, bouřka sílí a stěrače nestíhají.

Vyrazil jsem s přítelkyní a naštěstí jsme se trefili do období před začátkem rakouských a italských prázdnin. Vyhnuli jsme se tak nekonečným kolonám a mnoha hodinovým

stáním. Honili jsme se s mraky, ale nakonec jsme byli u moře rychleji. Na rozhraní Itálie a Slovinska na nás čeka-lo slunce. Než jsme se rozkoukali kolem přístavního měs-ta Terstu, černočerné mraky se začaly vracet. Nad Golfo di Trieste to vůbec nevypadalo na romantický večírek u vody. Během chviličky se strhnul slejvák jako blázen, sot-va jsme doběhli do nejbližší restaurace. U dobrého vína a talíře plného mořských potvor jsme přečkali nejhorší. Bylo jasné, že dál už nikam nepojedeme. K usínání nám z dáli stále bubnovaly hromy a blesky ozařovaly celý obzor.

ZÁMEČEK Castello Miramare

Ráno nás počasí přivítalo příjemnější tváří. Sluneční pa-prsky se odrážely od vln, jachty a rybářské bárky se na nich klidně pohupovaly a na skalním ostrohu zářil ve slunci jako šperk Castello Miramare. Tento nádherný

Benátky

7 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

zámeček si nechal roku 1860 postavit v rozsáhlém ro-mantickém parku plném jezírek, fontán a květin arcivé-voda a budoucí mexický císař Maxmilián. Dnes je park a pobřežní ekosystém přírodní rezervací.

Odsud už je to jen pár kilometrů do prvních letovisek, plných slunících se lidiček ze všech koutů Evropy. Prv-ním takovým je třeba městečko Grado, kde ovšem pří-liš soukromí nenajdete. Milá přímořská aglomerace nás nejvíc zaujala zvláštním přemostěním zálivu, kde silnice vede přes 5 km přes moře. Potřebovali jsme se postup-ně posunout dál na západ, proto jsme objeli Gradskou a Maranskou zátoku. Tišší kout tady není, a tak je člo-věk rád za kousek volnější pláže i v klasickém letovisku. Trochu se opálit a trochu se vykoupat ve slané vodě nám nabídla riviera Lignano. Přestože je to také velká aglomerace, působí trochu volněji než nedaleké Bibio-ne, které se rozrostlo ve velké město vysokých hotelů.

BENÁTKY – Nad všudy přítom-nou šplouchající vodou má člověk neustále pocit, jako by byl na vel-ké lodi.

Pozdní odpoledne je pak ideálním časem na návštěvu jedinečného města na vodě. Neokoukatelná atmosféra Benátek si získá každého. Je až s podivem, co vznik-lo z nouzového útočiště před Barbary. Původní osada prostých chýší na dřevěných pilónech vznikla v bahnité zátoce údajně již roku 421. Brzy se stala významným městem a republikou. V roce 679 jsou poprvé zmíněny volené orgány v čele s dóžetem. Nad všudypřítomnou šplouchající vodou má člověk neustále pocit, jako by byl na velké lodi. Zadívá se do věží či soch a pomalu se ztrácí v kouzelných podloubích a malebných ulič-

Grand Canal u mostu Pointe Rialto

kách. Velmi známé, přesto stále vděčné pohledy na jedinečné budovy, gondoly, restaurace a stánky s cetkami se vážně neokoukají. Mezi asi 15 tisíci domy, stojících na dubových kůlech zaražených do mořského dna, tvoří „ulice“ stovka kanálů. Oprav-dové ulice jsou pospojovány více než 400 mosty a mostíky, z nichž lze nejlépe sledovat neobvyklou práci gondoliérů, jejichž patronem je český světec Jan Nepomucký. Všichni návštěvníci směřují od ná-draží a přístavu všemi cestami do centra města na náměstí svatého Marka. Tam se zastavil čas někdy v době, kdy tu běhal malý Antonio Vivaldi. Mezi nádhernými budovami, kostelem sv. Marka (1063) počínaje a Dóžecím palácem konče, na Plazza San Marco je třeba se odpoutat od reality a vnímat tu nádheru. K tomu je ideální posadit se na některé zahrádce a vychutnat si pár lahodných tónů někte-rého z hudebních souborů zdejších letních restau-rací. Je to obzvláště krásné, popíjíte-li k tomu dob-ré víno… s někým blízkým… Jako by tu ani nikdy nemohli být francouzští či rakouští okupanti, jako by nikdy maršál Radecký nestřílel na město a nepo-tlačil revoluční události roku 1848.

8 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

Mezi nádhernými budovami kostelem sv. Marka počínaje a Dóžecím palácem konče na Plazza San Marco je třeba se odpoutat od reality a vnímat tu nádheru.

Benátky

náměstí sv. Marka a kostelní věž Campanille di San Marco

9 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

Nás stále táhla chuť koupání a opalování. Našli jsme tedy v mapě další vhodný cíl podobný přírodní rezer-vaci v Parco Regionale del Delta del Po. Vlahá noc nás kolem půlnoci zatáhla do místa jménem Rosolina Mare, kde jsme přenocovali. K našemu velkému pře-kvapení bylo ráno toto městečko plné českých turis-tů, korzujících mezi vzrostlými stromy a sochami na hlavní třídě. Asi jsme se trochu změnili, protože tady nikde nebyly cedule s nápisy „nekraďte!“, jak tomu

kdysi bývalo třeba zrovna v Bibione. I tady je moře slané a slunce, když není zrovna za mrakem, příjemně prohřívá odpočívající těla. Po poledni nás vyplašil déšť, proto jsme se rovnou vydali do Verony, skutečného cíle našeho „víkendového“ výletu.

Hlavní branou projdete z naší současnosti do doby Římské říše. Ta zde roku 89 př.n.l. vytvořila svoji ko-lonii a roku 30 př.n.l. tu dal císař Augustus postavit

10 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

velkolepý amfiteátr. Starověká aréna se před vámi rozprostře v celé své kráse. Se svými rozměry 140x110 m je třetí největší na světě a vejde se do ní 30 tisíc lidí. Bohužel už ji neuvidíme v původní podobě, neboť roku 1117 postihlo oblast silné zemětřesení a z vněj-ších částí přežila jen nepatrná část obvodových stěn. Naštěstí vnitřek zůstal, stejně jako dvoupatrové arká-dy. Dodnes je aréna monumentální, krásná a funkční stavba. V dnešní době se zde koná pravidelně každé léto festival klasické hudby. Ale to až večer.

VERONAPřes den je centrum, tedy stará část města, plná lidí. Takže než se proderete ke slavnému balkonu Julie, pod nímž si údajně podle pana Shakespeara marně maloval hvězdné zámky Romeo, jste dost vyděšení a musíte se zchladit některou z mnoha vynikajících zmrzlin, kterých je tu nepřeberné množství. Když onen slavný dům najdete a dav vás vcucne průchodem do dvora, jste přímo znechuceni. Nevadilo by snad, že se chce každá druhá slečna v „juliině“ okně a na balko-

ně vyfotit, ale že jsou všechny stěny do výše, kam ruka dosáhne, oblepené lístečky s přáníčky (mnohdy na-lepené žvýkačkou), případně důsledně centimetr po centimetru počmárané křídami, fixami a propiskami. To je vážně hnus velebnosti! Museli jsme tu hořkou pachuť jinak krásného města spláchnout vynikajícím oranžovým nápojem Orange spritz, který se tu letos stal hitem číslo jedna.

Daleko od hlavního tahu turistů, na břehu řeky Adige, najde pozorný cestovatel pozoruhodný kostel. Možná ho vysvětil sám svatý Vojtěch. Každopádně původ-ní klášterní kostel z přelomu tisíciletí přežil zmíněné zemětřesení a dodnes se můžete pokochat původní vnitřní architekturou a freskami. Musíte ovšem se-stoupit starodávným schodištěm jakoby pod zem. Pů-vodní kostel San Fermo Maggiore je vlastně pod zemí. Na něm byl v roce 1310 postaven tzv. horní kostel, větší a honosnější. Ano, čtete dobře. Můžete vstoupit do obou na sobě stojících kostelů.

dům Julie

11 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

kostel San Fermo Maggiorepodzemní část

kostel San Fermo Maggiorehorní část

12 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

Pomalu se stmívá, ulice se začínají vyprazdňovat. Všichni spěchají na některé ze začínajících kulturních představení. Ani my jsme nezůstali pozadu. Nechá-me se unášet davem po starodávném schodišti, kte-ré pamatuje doslova věky. Uvnitř arény se již těší na představení na dvacet tisíc diváků. Našli jsme si volný prostor a usedli na vyhřáté kameny tribuny, stejně jako staří Římané při hrách a slavnostech. Je až s po-divem, že za dva tisíce let nevymyslel nikdo nic lepší-ho, než je tato praktická konstrukce. Všechny dnešní moderní arény a sportovní stadiony se stavějí úplně stejně. Stejně situované vstupy, schodiště, chodby… Slunce zapadlo, pomalu vycházejí hvězdy, znějí úvod-ní tóny. V našem případě opery Giuseppe Verdiho Na-bucco. Těžko popsat chvíli, kdy poměrně rozdovádě-né publikum utichá, odloží kelímky s nápoji a pytlíky s brambůrkami. Utichnou prodavači toho všeho, kteří se ještě před chvilkou překřikovali, kdo má lepší pivo nebo zmrzlinu. Do „mohutného ticha“ dvaceti tisíc

hlav a nastávající tmy se rozsvítí tisíce svíček. Začnou se linout libé tóny nástrojů 100členného orchestru, rozjíždí se vskutku velkolepé divadlo. Sbor činí dalších 250 účinkujících.

Do obrovského prostoru zpívají všichni bez mikrofonů a všichni jsou zřetelně slyšet. Je to úžasné…

Když pak začne znít prvních pár tónů známé árie sboru Pochod Židů, přestane i vítr foukat, tráva růst a noční ptáci sedí zaposlouchaní v němém úžasu na římsách okolních domů. Když do ticha dozní poslední takt opery geniálního skladatele a dirigent dá pauzič-ku, dav propukne ve vřískot a jekot na počest jedi-nečného zážitku. Dirigent hru přeruší a skvělý part dá ještě jednou, abychom si jej vychutnali znovu. A to se nedokážeme vcítit do vnímání Italů, pro něž má Verdi

Arena di Verona a představení Nabucco a Lago di Garda

Starověká aréna se před vámi rozprostře v celé své kráse. Se svými rozměry 140x110 m je třetí největší na světě a vejde se do ní 30 tisíc lidí.

13 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

jako osoba ještě jiný než hudební rozměr. Nechci za-bíhat do děje starého příběhu, ale Verdiho inspiroval ke spontánní kompozici sboru, jehož plamenná melo-die a rytmus z něj učinily osvobozeneckou píseň zpí-vanou po celé Itálii. Vášnivá hudba díla, pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí, plně kore-spondovala s náladou obyvatelstva, zaujatého touhou po osvobození z rakousko-habsburské moci a sjedno-cení Itálie. Když se pak hroutí kulisy dómů Babylonské moci, nad Veronou se stahují mraky a v dálce osvět-lují obzor klikaté blesky. Je to skvělá scenérie, kterou nikdo nenaplánoval. Když všechny nástroje utichnou, všichni účinkující se přijdou poděkovat, dav se pomalu rozchází v uličkách kolem náměstí. Poklidně se všichni rozcházejí a stále vychutnávají tu zvláštní atmosféru jedinečného místa a jedinečné hudby. Náměstí se po chvíli vyprázdní, aby jej mohl umýt prudký déšť. A je z toho zase slejvák jako blázen, že to stěrače nestíhají.

Třicet kilometrů severozápadně od Verony začíná ráj surfařů, cyklistů a horolezců, největší italské jezero Lago de Garda.

Déšť zde umí být pořádný a bouřka neustává, což nás trochu děsí. Pro dnešek se usídlíme v Lazise, za hradba-mi pod kamennou tvrzí se šesti věžemi. Když tu opev-něná vesnička přečkala od středověku, asi přílivová vlna nehrozí, takže můžeme v klidu usnout v těsném sousedství hladiny. Panenská příroda, skály a jezero vy-bízejí k celé řadě sportovních aktivit. Připraveni jsou tu velmi dobře i na děti. Novým dnem není po deštích ani památky. Můžeme tedy vstoupit městskou branou do jednoho z nejpůsobivějších městeček podél jezera. Pod zbytky gotického hradu si můžete dát vedle mno-ha druhů zmrzliny nebo pizzy třeba skvělé palačinky. Kulisou vám budou kamenné stěny, dokumentující sílu

Chce to změnu! K lepšímu!

Hledáme kolegy do inzertního oddělení!

Staňte se součástí mladého a dynamicky se rozvíjejícího vydavatelství internetových časopisů.

Bližší informace o nabízené pozici, externího redak- tora, naleznete na www.flyup.cz/kariera.php

www.flyup.cz

15 | ITÁLIE

CESTOVÁNÍ | Itálie

pevnosti, provázané spletí barevných domečků, v nichž vás vítá řada cukráren, kaváren, barů a obchůdků. Ne-smíme zapomenout ani na malý přístav. Ač jsou vody jezera relativně chladné, možností ke koupání na ob-lázkových plážích je tu fůra.

Po malé exkurzi je čas se posunout dál na sever. Oko-lí jezera nabízí překrásné pohledy na malé vesničky, kostelíky, loďky na hladině i vzdálené skalní stěny až 2000 m vysoké. Není náhodou, že si pánové z Red Bul-lu vybrali právě Lago de Garda, respektive městečko Malcesine, pro pořádání jednoho ze svých extrémních závodů. Konala se zde pátá zastávka světové série Red Bull Cliff Diving 2011, což je soutěž v extrémním ská-kání do vody. Na zdejším skalním útesu se předvedl ve skvělých barvách český cliff diver Michal Navrátil, který se umístil na třetí příčce. Ovšem nás to táhne dál do samého severního cípu ledovcového jezera. V paprs-cích slunce jsme neodolali a v surfařském kempu jsme na sebe nechali působit záření v celém svém spektru. Mnoho koupajících se zde nebylo, takže na mě divně koukali i proplouvající labutě. Ale osvěžující zážitek je to neoddiskutovatelně. Za štíty řetězce hor Monte Bla-do se však už řadily další mraky, abychom si na slunce moc nezvykli. Na místo procházky ve skalách, kde se z doby ledové zachoval dokonce i Lomikámen, se pře-souváme jen o pár kilometrů do nejsevernějšího města

Riva del Garda. Po rozpadu Benátské republiky patřila k Rakousko-Uhersku a od roku 1918 patří Itálii. Téměř z hladiny vystupuje hrad zvaný Rocca, v němž najdete městské muzeum. Je obehnán vodním příkopem s pa-dacím mostem. Nedaleko ve skalách, kudy vede řada cyklostezek, objevíte, máte-li dostatek času, vodopády Varone. Pokud ne, musíte sem přijet znovu a můžete objevovat další krásy. A proč je zde ten ráj surfařů? Není to pro čistotu jezerní vody ani pro rozsáhlost vod-ní hladiny. Je to především proto, že tady pravidelně každé odpoledne fouká vítr zvaný Ora. Pokud se vám nechce do vody, hned vedle je zase městečko Arco, které je považováno za centrum pěší turistiky a horo-lezectví. Kolem dokola je řada vynikajících lezeckých lokalit, které jsou nejen skvěle připravené na lezení od přírody, ale také zajištěny technicky. Dobré přístupové cesty, parkoviště s nutným zázemím a hlavně mnoho připravených, tzv. odjištěných a také zmapovaných le-zeckých cest. Ale to už je úplně výlet na jiný víkend.Náš čas už vypršel. Po typicky italské večeři projíždí-me Arcem pouze proto, abychom se vyhnuli dlouhé koloně vracejících se rekreantů na hlavním tahu. Po drobném zaváhání v bludišti nájezdů na dálnici, pod-jezdů, výjezdů, sjezdů a kruhových objezdů už mů-žeme zapnout autopilota a nocí se vrátit do České kotliny, abychom se v pondělí zcela odpočatí zařadili do pracovního procesu.

Red Bull Cliff Diving 2011

autor: Ondřej Nachtigall, foto: archiv

16 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Před odjezdem nás trošku odrazovalo varování, že v Egyptě budeme z 99 % času sedět na WC, a proží-vat si tak průjmy, které nás neminou. Někteří dokonce kroutili hlavami, že cestujeme do takové země s ma-lým dítětem. Vyzbrojeni léky, jež zabíraly skoro třetinu kufru, jsme ale usoudili, že jiná cesta nevede, zájezd je koupen, a jestli prosedíme dovolenou na WC, tak alespoň někde jinde než doma.

EGYPT Egypt je známý především svými památkami, korálo-vými útesy, nádherným a teplým mořem, ale i neuvě-řitelným nepořádkem, průjmem a smlouvajícími oby-

vateli. Tak jako tak si jeho návštěvník musí uvědomit, že jede do země, kde je zcela jiná mentalita, jiný život. My jsme neměli příležitost navštívit pyramidy a hrobky známých faraonů a vládců, ale viděli jsme zase jiná místa, která stojí za zmínku.

Na začátku dovolené nás překvapil okatý protiklad: proč se nám země jeví jako chudá, jakmile opustíme uměle vytvořené oázy s luxusními hotely vybudovanými na písku, s krásnou trávou a palmami, kde si

připadáme jako někde úplně jinde, a vyhléd-neme z okna, je-li ta možnost, uvidíme

převážně písek, písek a písek.

Světadíl: AfrikaZemě: EgyptLokalita: Hurghada Makadi BaiHotel: Sereniti Makadi HeightsMěsíc: říjen

Dovolená jako v pohádce, i tak by se dal nazvat pobyt v Egyptě, kam jsme se s manželem rozhodli ces-tovat. Plán byl rychlý. Rozhodnutí během jednoho týdne a už jsme sháněli plavky. Jelikož máme ještě rok a půl starého Lukáška, o to bylo náročnější sehnat vše v podzimním období - to byl doslova nadlidský úkol.

17 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Doslova mrtvou zemi, plnou odpadků tam, kde se občas lidé objeví. Vždyť má Egypt přeci tolik výhod oproti České republice, přitom je neumí využít. Je to pravděpodobně tím, že Egypťané se do práce nehr-nou. Z fleku by se dalo vymyslet tolik příležitostí, jež by jistě celé oblasti přinesly investice. Ale je pravdou, že za deset let Egypt rozkvetl, tedy alespoň co se tu-rismu týká.

Velké komplexy v okolí moře jsou k nepřehlédnutí, a když přilétáte v noci nebo když je tma, vidíte to na vlastní oči. Pobřeží

lemované hotely. Velké letiště, které byste možná ani nečekali. Nebudu ani

zmiňovat pád režimu. Pohled z balkónu

18 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Přiletěli jsme v sedm hodin ráno, nevyspa-lí, s očekáváním, co bude. Ubytování jsme měli až kolem poledne, ale díky řvoucímu Lukáškovi jsme pokoj dostali skoro hned. Ještě, že ta děcka vědí, co dělají. Pokoj byl velký, čistý, pěkný, s výhledem na moře a celý areál hotelu. Škoda jen, že jsme do-stali pokoj ve druhém patře, s kočárkem jsme vypadali jako blázni, protože jsme ho pravidelně třikrát denně nosili nahoru a dolů. Ale posilovna (z nošení kočárku) a vý-hled za to stály, proto jsme to neřešili a v po-koji zůstali. První krůčky v moři nás překvapi-ly, neuvěřitelně teplá voda, jako když pustíte kohoutek doleva a lebedíte si v teplé koupeli. Kůň vytlačil velblouda

Venkovní restaurace

Snídaně

19 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Pro prcka a pro mě určitě ideální. Manžel by se raději osvěžil, ale to měl příležitost v bazénech nebo ve vět-ších hlubinách. Na moři byly bezesporu nejkrásnější korálové útesy.

Rozmanitost barevných rybiček, jež plavou kolem vás jakoby nic.

NÁDHERA. K rybičkám a útesům se přidaly i vlny, ve kterých jsme se pořádně vyřádili. Dokonce se nám povedlo vyfo-tit pár momentek, kde při zvedání vody vzniklo jakési akvárko a ryby lze vidět přímo v moři - horizontálně.

Je pravdou, že nám přišlo moře každý den jiné, jednou jako mléko (bez vln), druhý den vlny, které byly větší než my, a tak dále…

Asi se jistě ptáte, jak to tedy bylo s tím průjmem a stravou. Ubytování jsme vybrali all inclusive, a tím pádem jsme měli o jídlo postaráno. Snídaně, obědy, večeře formou rautů, z nichž člověku oči přecházely. První dny jsme nevěděli, co dříve, později si člověk zvy-kl a sáhl pouze po pár vybraných jídlech. Kromě toho, že nám chutnalo (Egypťané doopravdy umí dezerty), nás za celou dobu nepotkal žádný průjem, ba naopak. Manžel trpěl po celou dobu zácpou, která jak mnozí ví, zrovna také není nic příjemného. Strašně jsme se tomu smáli. Musíme mít asi vždycky vše jinak. Horší

Při zapadajícím slunci...

20 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

to bylo ovšem s vodou. V Egyptě se v žádném případě nesmí konzumovat voda z kohoutků nebo jejich míst-ní voda. Pouze balená, jež byla doslova vzácností. Sta-čí dát pár dolarů „pikolíkovi“, který vám uklízí pokoj, s přáním, že chcete mít na pokoji každý den dvě nové vody, a je to. Jinak zde fungoval systém čepování vody z automatů na vodu.

Musím říci, že tento hotel byl obýván především lidmi, hovořícími rusky, a jak ti se tu chovali. V době večeře jsme si připadali jako na nějakém bálu nebo ceremo-niálu. Ruské paničky byly oblečeny do večerních rób s vysokými podpatky. Bylo to pěkné, ale přišlo nám to trošku jako ruská promenáda, kde se často obje-

vovaly obtloustlé matky s hubenými a mladými dce-rami, předvádějící je před pány, jimiž se to zde také hemžilo. Že by letovisko vhodné k seznámení? Z toho vyplývá, že v hotelu a jeho areálu se mluvilo převážně rusky, byli jsme rádi, když jsme zaslechli mateřštinu, nebo i němčinu. Málo, ale přece.

Oblast Makadi je vyhlášená tím, že sem cestují právě ruští obyvatelé.

Přemýšleli jsme, z jaké vrstvy jsou tito Rusové, protože jejich chování při rautech bylo fakt někdy strašné. Na ta-líře vršili snad vše, kombinovali nekombinovatelé, a když to z jedné strany začalo padat, nevadilo to, z druhé stra-

Pohled z okna pokoje.

21 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Noční pohled z pokoje

22 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

ny se na talíř nacpalo další sousto a bylo to. Je jasné, že stůl po takovýchto jedlících nezůstal prázdný. Naopak, většinu nesnědli, jak by ne, to doopravdy nešlo.

Každý den byl vlastně stejný, ráno jsme vstali, manžel běžel hodit ručníky s věcmi na pláž, abychom měli dob-ré místo, pak následovala snídaně. Po snídani honem k moři. Lukášek si vždy schrupnul tak dvě hodinky na lehátku, zatímco my jsme se váleli ve vlnách (měli jsme ho kousek od sebe). Po relaxačním šnorchlování, kou-pání a hraní v písku následoval oběd, pak zase moře. S blížícím se večerem následovala návštěva baru na pláži, kde Lukášek pravidelně bavil lidi přihlížející ani-mačním programům, které se vždy v pravidelnou dobu

na pláži konaly, protože náruživě tančil při břišních tan-cích nebo svlékal nebohé holčičky, jež měly kolem pasu sukénky s pozlátky a ty ho prostě braly. Pak pohlazení velblouda a alou vykoupat, najíst a spát. Lukášek větši-nou spal, když jsme jeli na večeři. Tam jsme mohli v kli-du posedět, najíst se a popovídat si s novými kamarády, se kterými jsme se seznámili.

Abychom nabourali stereotyp každého dne, rozhodli jsme se pro výlet. Je pravdou, že nás mnozí varovali, že v Egyptě výlety z pobyto-

vých zájezdů neee, ale co, pro malého to bude další zážitek a pro nás vlastně taky.

23 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Rozhodli jsme se tedy, že pojedeme na ponorku. Sindbad nezklamal. Ten den bylo příšerné horko, u moře se to nezdá, minibus byl také klimatizo-vaný, ale přechod mezi lodí a souší byl úmorný. Strašné dusno a horko, doslova z nás lilo. Jízda lodí byla dalším trápením. Neskutečné horko, nebylo se kam schovat, kde osvěžit. V ponorce to bylo něco jiného, byla klimatizovaná, stejně nás ale za tu chvilku ponoru, který trval 45 minut, nestačila osvěžit. Než jsme se vydali na výlet, dělala jsem si legraci, abychom neviděli jenom krásnou hlubinu bez ničeho. A ono se to bohužel potvrdilo. Kromě pohozených vraků, jež tam byly jasně umístěny za účelem turistiky s ponorkou, a pár ryb na vzdále-

Jediná atrakce, potápěč a neprůzračná voda..

Vnitřek ponorky

Zde se přestupovalo z lodi na ponorku

24 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

Slaný bazén

25 | EGYPT

CESTOVÁNÍ | Afrika

ných útesech, které nebyly pro špinavou vodu skoro vidět (přeci jenom ponorka byla kousek od přístavu), jsme neviděli nic. Jediná záchrana, jestli se to dalo takto nazvat, byl potápěč, jenž obeplouval ponorku, vždy chytil jednu rybku, kterou rozžmoulal mezi prsty, a tím krmil hejno, z něhož opětovně ulovil rybu a po-řád dokola… Docela drasťárna na moje nervy. Nu což, aspoň můžeme tvrdit – jeli jsme ponorkou, ale neviděli vůbec nic. Pro Lukáška to byl jistě také zážitek, přeci jenom viděl ryby jinak než u nohou…

S rok a půl starým dítětem jsme si to užili, je pravdou, že babička by se určitě hodila, protože s manželem jsme se ve všem střídali a nic jsme si neužili spolu. Večerní programy nebo alespoň posedávání u baru nás taky lákaly, ale s malým to doopravdy nešlo. Příště tedy alespoň ve čtyřech dospělých!

Určitě byste měli vybírat hotely minimálně s pěti hvězdičkami, nám se osvědčilo, že takový hotel je čistý

a má služby na úrovni.

Egypt jistě doporučujeme, nadchl nás a pro ty, kteří se chtějí pouze válet u moře a sem tam si zpestřit po-byt pinpongem, tenisem, plážovým volejbalem, potá-pěním nebo jinou přímořskou aktivitou a večer si při příjemném posezení vychutnat večeři, je doopravdy ideálním prostředím. Samozřejmě jsou tu letoviska, kde si můžete zařádit mnohem víc, jezdit na člunu, provozovat kiting, jezdit na tobogánech. O památ-kách nehovořím, protože jsme žádné nenavštívili, ale určitě je to dalším naším cílem!

Text: Renata Rybníčková, Foto: autor

26 | Centrální Kavkaz a Elbrus

CESTOVÁNÍ | inspirace

Centrální KAVKAZ Velehorské pásmo Kavkaz zabírá neuvěřitelných 145 tisíc čtverečních kilometrů. Nejvíce vysokohorských turistů však láká centrální Kavkaz s vrcholem Elbrus, dosahujícím výše 5642 m. n. m. Jeho zdolání má v plánu téměř každý, kdo na hlavní kavkazský hřeben zavítá. To, zda vás hora pustí až na vrchol, není pouze otázka vaší fyzické a psychické kondice, ale také houževnatosti a v neposlední řadě štěstí - pokud vám nebude přát poča-sí, nedokážete nic.

Elbrus sám však není jediným místním láka-dlem. Najdete tu velké množství nižších, ale mnohem krásnějších, a třeba i obtížnějších vrcholů na zdolání.

MILUJETE-LI NEDOTČENOU DIVOKOU PŘÍRODU A VYSOKÉ HORY, JSTE NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ. JAKMILE VYSTOUPÁTE DOSTATEČNĚ VYSOKO NAD ZANEDBANÉ VESNICE A PROSTÉ SALAŠE, OKOLNÍ PŘÍRODA VÁS DOSLOVA POHLTÍ.

Neuvidíte jen zasněžené horské štíty, sněhová plata a vrcholky hor, ubíhající zdánlivě do neko-nečna, ale také ledopády, divoké horské říčky, koberce jinde přísně chráněných rostlin, stáda polodivokých koní a ještě mnohem víc...

Jak tam...Na Kavkaz se můžete vydat na vlastní pěst, nebo s některou ze specializovaných cestovní kanceláří. Ta za vás vyřídí mnohdy nelehký boj s ukrajinskou a ruskou byrokracií, zajistí vám všechna potřeb-ná víza, dopravní prostředky a s větší či menší péčí se o vás budou starat více či méně zkušení průvodci. To jsou vesměs samé klady. Pokud ale patříte mezi samostatnější jedince, kteří si chtějí své toulky po horách vychutnávat nerušeně, nikoliv v kontrolovaném hloučku, pečlivě si nastudujte, nakolik budete moci tvořit program na místě podle sebe. Co se samotné cesty týče, nejrychlejší a nejpoho-dlnější je samozřejmě letecká doprava. Celkem rozumně se jeví i cesta vlakem, ač v něm strávíte mnoho a mnoho hodin. Ještě o něco víc hodin ale trvá cesta autem, popřípadě autobusem. Po-sledně jmenovaná varianta v sobě ovšem může skrývat některá úskalí, zvláště pokud nedostanete povolení k průjezdu Ukrajinou, zajedete si přes rozlehlé a vcelku nudné Bělorusko a na polsko-běloruských hranicích vás nechají 12 hodin čekat (což se bohužel neděje až tak zřídka). Pokud je navíc v autobuse několik méně ohleduplných cestujících, může se několikadenní cesta stát celkem nepříjemným zážitkem – krajina, kterou

27 | Centrální Kavkaz a Elbrus

CESTOVÁNÍ | inspirace

projíždíte, je až na chudé vesnice a absurdní měs-ta s pomníky komunistických velikánů či tanků značně jednotvárná, silnice nepříliš kvalitní a již po 2 dnech, strávených bez pohybu na autobusovém sedadle, vás bolí „celý člověk“.Věřte ale, že ať již zvolíte jakýkoli dopravní prostře-dek, jakmile nad sebou poprvé spatříte horské štíty, zapomenete i na ta největší cestovní příkoří.

Kdy tam...Pokud se chystáte na některý z horských velikánů, či dokonce na Elbrus sám, vydejte se na cestu uprostřed léta. Červenec se jeví jako nejideálnější měsíc. I v této době se vám však může stát, že se trefíte do zamračených, deštivých dnů, které se ve vyšších polohách mění na dny strávené ve sněhové vánici. Na druhou stranu i příliš mnoho slunce a vysoké teploty mohou pořádně potrápit. Při cestách k vrcholkům s těžkým batohem z vás leje pot a voda rychle ubývá... Jakmile stanete na ledovci, nezapoměňte použít dobré sluneční brýle, lůj na rty a pořádný faktor opalovacího krému. Následky paprsků odražených od sněhu jsou v tom lepším případě nepříjemné.

OBECNĚ BY SE DALO ŘÍCT, ŽE MUSÍTE BÝT PŘI-PRAVENI NA VŠECHNO. NA SLUNCE A VEDRA, NA VYTRVALÝ DÉŠŤ, NA MLHY, NA NESKUTEČ-NÝ MRÁZ (NE NADARMO SE ŘÍKÁ „ZIMA JAKO V RUSKU“ :-)) I NA SILNÉ BOUŘKY, SNĚHOVÉ NEVYJÍMAJE.

Má to ale své kouzlo a váš pobyt v horách rozhodně nebude jednotvátný, i kdyby jen díky počasí. To je zvláště na Elbrusu skutečně vrtkavé, a i když

z meteorologocké stanice hlásí několik jasných dní, nad 4000 metrů se na to úplně spolehnout nedá. Platí tady jen jedna rada - nedejte se zaskočit!

Co s sebou...S bagáží je trochu problém. Kapacity v přepravních prostředcích jsou omezené a velkou část věcí bude-te často nosit na zádech. Při balení se řiďte radou dvakrát měř a jednou řež - vemte s sebou jen ty nejnutnější a především nejužitečnější věci.

ZÁKLADEM JE KVALITNÍ BATOH, KTERÝ VÁM PER-FEKTNĚ SEDÍ NA ZÁDECH, A SPOLEHLIVÉ BOTY. O OSTATNÍM SE DÁ POLEMIZOVAT.

Dnešní nabídka funkčního prádla je široká a roz-hodně se vyplatí ho použít. Stejně tak využijete kvalitní nepromokavou bundu a kalhoty. Máte-li v plánu alespoň jeden z ledovců, nesmí chybět

28 | Centrální Kavkaz a Elbrus

zvláště ti staří (mladší se možná budou snažit na vás pořádně vydělat). Stejně ale budete většinu času trávit o samotě v kopcích, takže z místních poměrů si nezoufejte.

Jedním z vašich prvních kroků by mělo být zajiš-tění základního tábora. Oblast Elbrusu je hojně navštěvovaná turisty a možností, kde se ubytovat, je několik. Především údolí u řeky Baksan je pro tyto potřeby „slušně“ vybavené. Můžete využít služeb některého z místních hotelů, nebo si vybrat „nějaký pěkný kemp“ :-).

Zaplaťe za sebe a stan, v klidu se „ubytujte“, odpočiňte si po cestě a připravte si delší i kratší aklimatizační túry. Často využívaný je „alplágr“ u vesnice Elbrus. Cestovky sem vozí své ovečky, nechávají tu aktuálně nepotřebné zásoby a vy-bavení v zavazadlovém prostoru autobusu pod dohledem pánů řidičů.

mačky, cepín, a ideálně i úvazky (a alespoň jedno lano pro menší skupinku lidí). Optimální je stan pro dvě osoby. Ve více vám bude těsno a sami budete pro změnu mrznout - navíc to „na samotce” není úplně bezpečné a už vůbec ne zábavné :-). Vítr při pořádné sněhové bouři je skutečně silný, rozhodně si neberte nespolehlivé stany (doba „áček“ už vážně minula) a naučte se je správně postavit - historky o umrzlých turistech (dokonce českých), kterým se za bouře roztrhal stan v sedle pod vrcholem Elbrusu nejsou bohužel vymyšlené.Instatní jídla jsou základ. Věřili byste, že si to někdy budete myslet? :-) V horách to však platí. Pořiď-te si kvalitní varič, vody je v horách dostatek a vy můžete vesele polévkovat, nudlovat, omáčkovat, rýžovat, kašovat... Přejí se to rychle, to je jasné, ale zase se v batohu nic z toho nezkazí. Naštěstí mají v místních obchodech výborné chleby, sýry i uzeniny. A občasná návštěva hospůdky také stojí za to. Zdejší kuchyně je výtečná (jedinou výjimkou jsou steaky ze stoletých krav, ty prostě neukousnete! :-)). Na túry si nezapomeňte přibalit nějaké ty sladkosti - čokolády, sušenky, müsli - rychlá energie se hodí.

Konečně na místě!Podhorské vesnice a jejich okolí nejsou zrovna vyhlášeny čistotou. Domy vypadají často na spad-nutí, okolo ohrad je spousta bláta a s odpadky si místní také moc hlavu nelámou. Zato drahá auta mají naleštěná... Jsou tu vidět absurdní kontrasty - z šílené polorozpadlé garáže, stlučené ze sta-rých prken, vyjede nejnovější model mercedesu. Kdo neviděl, neuvěří. Lidé jsou ale většinou milí,

Místní bytové domy

CESTOVÁNÍ | inspirace

Louky nad Baksanem

„Kemplágr“

CESTOVÁNÍ | inspirace

29 | Centrální Kavkaz a Elbrus

ny jsou zajímavé a díky rozloze Kavkazu velmi působivé. Můžete se vydat na túru „nalehko“, jen se zásobami, oblečením, stanem... a vyhnout se ledovcovým polím. Nebo jděte „v plné polní“ a vyzkoušejte si mačky, cepíny a úvazy na některém z níže umístěných ledovců. Pokud se chystáte na vrchol Elbrusu, je lepší si to nějdřív zkusit někde nanečisto, zvlášť pokud nejste ostřílení horalé...Možných tras je skutečně mnoho a téměř všechny stojí za to!

Těrskol a ObservatořVýstup k Observatoři obvykle začíná ve vesnici Těrskol (2100 m. n. m.). Doveze vás sem taxi nebo maršrutka (mikrobus). Není to až tak drahé, zvlášť když se vás složí několik. Také můžete zkusit stopovat. Většinou někdo zastaví - místní přilepšení v podobě nějakých těch rublů vždy uvítají.

V KEMPU JSOU SPRCHY, SVÉRÁZNÉ SANITÁR-NÍ ZAŘÍZENÍ (NĚKDO VOLÍ RADĚJI LES, ALE JE TŘEBA SI UVĚDOMIT, ŽE TURISTŮ JE MNOHO A LESNÍ POROST NENÍ NEKONEČNÝ... POZOR TEDY, KAM ŠLAPETE!) A V JEHO OKOLÍ NĚJAKÁ TA „RESTAURACE“.

Občas je příjemné vyměnit instantní “blaf” za některou z místních pochoutek. Zkuste si dát vydatnou polévku, pelmeně, rybu nebo třeba skopový šašlik, pochutnáte si. Pivo je osvěžující a vodka neuvěřitelně levná (v obchodě ji seženete levněji než chléb).Projděte se po okolí a zjistěte, kde je nejlepší magazin (smíšený obchod) pro doplňování zásob a co dalšího se zde nabízí. Také je potřeba vyjednat si propustku do příhranič-ních oblastí (nacházíte se na hranici mezi Ruskem a Gruzií). Dostanete ho v Nalčiku a vyřízení trvá většinou do 2 dnů. Pokud jste tu s cestovkou, za-řídí vám ji průvodci - mluví dobře rusky a vědí, za kým je potřeba zajít a kolik mu zaplatit. Jste-li tu na vlastní pěst, budete si to muset vyběhat sami. Není to nemožné a propustku po vás budou chtít vidět možná i několikrát. Zaleží, kam si naplánujete túry. Některé hraniční oblasti jsou střežené poměrně dost - dohlíží na ně -náctiletí vojáci a jejich opilí nadřízení (někdy také -náctiletí). Většinou jsou celkem přátelští (zvláště pokud máte cigarety), to však neznamená, že budou přátelští, když budete chtít projít tam, kam to nemáte povolené.

Podle svých fyzických, psychických a časových možností si vymyslete cesty do hor. Skoro všech-

Jedna z cest do hor Dolina Irik

Observatoř

Jedna z nekonečných dolin Ledovce zblízka

30 | Centrální Kavkaz a Elbrus

CESTOVÁNÍ | inspirace

a poprvé se pořádně zadívejte na vrcholky Elbrusu (pokud nejsou v mracích :-)) - váš pozdější cíl.Můžete zde rozbít stany a přespat do druhého dne. Hřebeny osvětlené zapadajícím sluncem za to stojí a váš organismus se bude postupně aklimatizovat na nezvyklé nadmořské výšky. Připravte se ale na mrazivou noc. Nebude to jistě naposledy, co ji v kavkazském pohoří zažijete.Vaše další cesta může vést od Observatoře ke zchát-ralé meteorologické stanici a Eis campu ve výšce 3680 m. n. m., odkud se dá pokračovat k výstupu na Elbrus - vyhořelé chatě Prijut 11. Musíte přejít ledovec, nebo kus sestoupit a obejít ho. Zapotíte se trochu víc, než když pojedete k Prijutu lanovkou, ale výhledy jsou famózní a stojí za tu námahu.Pokud nemáte vybavení na delší túru, nebo ještě nejste dostatečně aklimatizovaní, vraťte se raději zpět do základního tábora. Nemusíte sestupovat stejnou cestou, vydejte se od Observatoře na druhou stranu a sestupte do překrásné doliny Těrskol. Je to moc hezká cesta. Zblízka si prohlédnete tající ledovce, překonáte prudké a ledové potoky, uvidíte překrásný vodopád a travou porostlá úpatí hor.

...další tůry + výstup na Elbrus v příštím čísle :-)

Projděte vesnicí (zchátralé domky, špína, bahno, odpadky) a vydejte se vzhůru.

VÝSTUP K OBSERVATOŘI JE PLYNULÝ A JDE SE CEL-KEM PŘÍJEMNĚ PO KAMENITÉ CESTĚ. POKUD JE TO VÁŠ PRVNÍ VÝLET DO ZDEJŠÍCH KOPCŮ, UCHVÁTÍ VÁS NEUVĚŘITELNÉ VÝHLEDY DO ÚDOLÍ I NA STRMĚ STOUPAJÍCÍ HORY.

Okolo vás je spousta zelené trávy a květin kontra-stujících s rozpálenými kameny. Přes údolí vidíte čtyřtisícové vrcholy Nakratau a Donguz Orun. Samo-zřejmě, čím výš stoupáte, tím víc ubývá zeleně. Zato se vám ale otevírají stále nové a nové pohledy na rozsáhlá pohoří. Jde se docela dobře, i když musíte překonávat úseky rozpraskané vyvřeliny, nepřivyklá záda a kolena bolí pod tíhou batohů a slunce do vás praží, co to jde. U Observatoře si odpočiňte

Ledovce u Observatoře

Cesta přes sněhové plato

Elbrus