Nejspíše si nelze nevšimnout velkéhojubilea tohoto roku. Ano, před sto letyzačala první světová válka, která takzahýbala osudy mnohých. Ať si to při-známe, nebo ne, i  dnes má tato válkadopad na naši civilizaci. Například tolze vidět na vztahu k  autoritám. Bývá-me vůči nim často kritičtí a  skeptičtí.Máme strach ze selhání autorit. Autori-ta už bohužel není přirozeně chápánajako někdo, kdo pomáhá. Nevíme, zdanás znova nezklame...Někdy se hovoří o  tom, že první světováválka byla svým způsobem ještě krutěj-ší a  zásadnější než druhá světová válka.I  mnoho historiků nemluví o  dvou svě-tových válkách, ale o  jedné jediné vál-ce  s  přestávkou dvaceti let.Bohužel válčení není záležitostí minu-losti. Je třeba si uvědomit, jak je válečnýkonflikt i  dnes blízko. Vnímáme krizi naUkrajině, v  Sýrii, v  Iráku i  j iných mís-tech světa, za které se také intenzivně

modlíme. Vidíme, jak stačí „málo“, abylidé sáhli po násilí.Proto v  naší farnosti proběhne v  úterý28. října vzpomínková bohoslužba zaoběti první světové války a  jejich rodi-ny. Je to příležitost nejen se modlit zato, co bylo, ale i  za to, co prožíváme ny-ní, a  za vše, co nás čeká v  budoucnosti.I   papež František sloužil v  italském  městěRedipuglia mši k  výročí sta let od války.Při té příležitosti v  homilii řekl: „Cham-tivost, nesnášenlivost, mocenské ambi-ce… jsou motivy, které podněcují roz-hodnutí vést válku, a  tyto motivy jsounezřídka ospravedlňovány ideologií.Předchází jim však vášeň, pokřivený po-pud…“Někdy se nám může stát, že i  ve svýchrodinách vedeme nějaké „války“. Spory(možná dlouholeté), které vznikly právědíky chamtivosti, nesnášenlivosti nebomocenským ambicím. Spory, které zra-ňovaly nebo dodnes zraňují a zdají se

Už nikdy nechtít válku!

2

LITURGICKÝ KALENDÁŘ

1 . října – středa Památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše,panny a učitelky církve

2. října – čtvrtek Památka svatých andělů strážných4. října – sobota Památka sv. Františka z  Assisi5. října – neděle 27. neděle v  mezidobí7. října – úterý Památka Panny Marie Růžencové12. října – neděle 28. neděle v  mezidobí15. října – středa Památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve16. října – čtvrtek Slavnost SV. HEDVIKY, ŘEHOLNICE,

hlavní patronky Slezska17. října – pátek Památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka18. října – sobota Svátek sv. Lukáše, evangelisty19. října – neděle 29. neděle v  mezidobí26. října – neděle Slavnost VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA28. října – úterý Svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů

▲  zpracoval Jarek Martykán

MALÁ KATECHEZE

Vážení čtenáři Many, v  naší posledníkatechezi jsme se krátce zastavili u  po-

zdravení pokoje. Dnes nás čeká několikslov o  lámání chleba. Tento úkon pří-

nepřekonatelné. A tady můžeme i myosobně vyjádřit touhu už nikdy nechtítžádnou válku! Už nikdy nechtít žádnýprojev násilí či týrání (ať už fyzickéhonebo psychického).

A propos, věřím, že i blížící se komu-nální volby nebudou příčinou sporů,ale možností, jak konstruktivně a pozi-tivně ovlivnit společenské dění v  našíobci v  duchu evangelia.

Lámáníchleba

K  tomu žehná o. Lukáš Engelmann

Ptali jste se…Proč v  Maně nebylo uvedeno, že 12. září je Jména Panny Marie?Odpovídáme:Uvádíme svátky, slavnosti a památky, které jsou uvedeny v  Liturgickém kalendáři.Ten vydává Česká biskupská konference. Nepřepisujeme běžný stolní církevníkalendář, kde jsou uvedeny i tzv. nezávazné památky.

▲  redakce

3

AKTUALITY Z FARNOSTI

sluší knězi, zatímco věřící zpívají neborecitují Beránku Boží.Pojďme se nejprve podívat na to, cokoná kněz. Uchopí hostii (většinou vel-kou), kterou láme nad kalichem či nadpaténou (malý kulatý tácek). Poté jedendrobný ulomený kousek vpouští do ka-licha  s  vínem proměněným v  Kristovukrev. Při tom potichu říká: „Svátost Kri-stova těla a  jeho krve ať nám sloužík  věčnému životu.“ To, co je pro nás vý-jimečnou událostí spojenou se mší sva-tou, je v  zemích Orientu zcela běžnoupraxí každého stolování. Chlebové plac-ky jsou tam velmi tuhé a  doslova setrhají, protože je nelze krájet. I   zde všaktato ryze praktická věc nese rysy nábo-ženského obřadu. Trhání (lámání) pro-vádí hospodář, pán domu či otec rodiny.Jednotlivými kusy pak poděluje ostatní.V  Izraeli pak lámání chleba plní formustolní modlitby. Nahlédneme-li do Pís-ma, poměrně jednoduše nalezneme mí-sta, kde Kristus nejprve pronáší slovadíků, pak láme chléb a  až poté jej po-dává svým učedníkům.V  římské liturgii se chléb při mši lámevždy po modlitbě Otče náš. Nejprve tobyl velmi dlouho trvající proces, kdy sevšechen proměněný chléb k  lámánípřinášel na paténách a  ve lněných oba-

lech před biskupy a  kněze. V  1 1 . až 12.století se začal chléb připravovat pře-dem v  podobě malých hostií, takžepraktický význam lámání se vytratil.Lámání chleba v  podobě velké kněžskéhostie se však dochovalo. Má hlubokývýznam v  tom, že všichni přijímámez  jednoho jediného chleba života —Krista. Tím se společně stáváme jednímtělem. Všeobecné pokyny k  Římskémumisálu uvádí, že i  dnes by kněz měl přikaždé mši rozdělovat z  velké hostie (čihostií) pro sebe a  alespoň i  pro několikdalších věřících. Použití malých hostiíje přitom z  praktických důvodů samo-zřejmě povoleno a  většinově užíváno.Když kněz vpustí malou část hostie dokalicha, pronáší další krátkou a  tichoumodlitbu. Po celou dobu lámání a  smí-šení obou způsob zní průvodní zpěvBeránku Boží. Většinou se zvolání opa-kuje třikrát, ale může to být i  vícekrát.Poslední zvolání však musí končit slovy„daruj nám pokoj“. Ve zpěvu BeránkuBoží se připomíná podstatná skuteč-nost, že účinek oběti přichází pouzetehdy, je-li obětní dar prakticky zničen,tedy rozdroben. Až tehdy může každýúčastník dostat svůj podíl a  stát se takpodílníkem na hostině.

▲ Lukáš Volný

2. 10. Setkání dospělých ke křtu a 1 . sv. přijímání v  19.30 na faře. Ještě je možnose přihlásit.

4. 10. Děkanátní pouť ostravského děkanátu na poutní místo do Frýdku.Od 16.00 modlitba růžence, pak adorace a mše sv.! Pojďme obětovatmodlitbu a cestu za obrácení Ostravy a našich rodin.

9. 10. První setkání našich biřmovanců bude v  19.30 na faře. Prosíme o modlitbu.

4

SVATÝ MĚSÍCE

Bruno – zakladatel prvního kartuziánského kláštera a řáduKartuziáni patří k  nejpřísnějším řádům;jejich společenství lze popsat jako ko-munitu poustevníků řídícíchse řeholí svatého Benedikta.Jednotliví mniši tráví většinudne v  celách – při modlitběi  práci. Scházejí se jen k  boho-službě a  o  nedělích a  svátcíchke společnému jídlu. V  kartu-ziánských klášterech také pa-nuje mlčení. Tento přísný řád žijev  podstatě stále stejným způsobem odsvého založení až dodnes — papež Ino-cenc XI. o  něm řekl: „Cartusianumqu-amreformata, quianumquamdeforma-ta.“ (Kartouza se nikdy nereformovala,protože se nikdy nedeformovala.)Bruno pocházel ze šlechtické rodinyz  Kolína nad Rýnem, kde se narodil ko-lem roku 1030. Po studiu v  Remeši,kněžském svěcení ve svém rodnémměstě a  po činnosti kanovníka se stalvedoucím dómské školy v  Remeši. Přes

dvacet let zde vyučoval, byl velmi vá-ženým profesorem a  dopomohl škole

k  velké slávě.Pak přišla řada těžkýchzklamání. Očekávanou volbu zaremešského biskupa zmařilikandidáti, kteří si úřad koupili.Zklamaný Bruno kolem roku1083 opustil Remeš a  spolu sešesti druhy odešel do Grenoblu

(Francie), kde se mezitím stal biskupemHugo, jeden z  jeho dřívějších žáků.Hugo byl svému učiteli Brunovi velmizavázán a  daroval poutníkovi na severusvého biskupského města neschůdnoukrajinu nazvanou Grande Chartreuse.Po velkém úsilí a  namáhavé práci zdevznikla tzv. Velká kartouza, která seskládala jen z  kaple, obklopené jednot-livými dřevěnými celami. Zde si Brunose svými druhy po způsobu egyptskýchpoustevníků vybudovali chýšky a  začaližít nadmíru přísným životem, k němuž

1 1 . 10. Diecézní pouť ministrantů s  Donem Boskem v  Havířově. Vyjedeme autyv  8.30 ráno.

19. 10. Misijní neděle a sbírka na světové misie.24.–28. Podzimní mikrochaloupka pro děti. Přihlášky budou vzadu v  kostele.26. 10. Slavíme výročí posvěcení našeho kostela. Krmášovým kazatelem bude

P. Stanislav Kotlář, farář z  Kozlovic, místoděkan místeckého děkanátu. Tenden bude i sbírka na opravu a rekonstrukci fary s  pozváním do naší farníMinikavárny.

26. 10. Konec letního času a tudíž změna časů mší svatých. Pondělí, středa,čtvrtek, pátek v  1 7.00 h, čtvrteční adorace od 16.00 h.

28. 10. Vzpomínková bohoslužba za oběti 1 . světové války a jejich rodiny v  16.30v kostele. Ranní mše sv. nebude!

▲  o. Lukáš Engelmann

5

Zrníčka z BibleU Hospodina je milosrdenství, hojné jeu něho vykoupení.

(Žalm 130, 7)

Vím, že Hospodin obhájíponíženého, že ubožákůmzjedná právo.

(Žalm 140, 13)

Dej mi poznat cestu, po níž mám jít,neboť k  tobě pozvedám svou duši.

(Žalm 143,8)

Koroptev sedí na vejcích, ale mladénevyvede. Tak ten, který nabude bo-hatství nespravedlivě, v  půlce života jeopustí a skončí jako bloud.

(Jeremiáš 17,11)

STŘÍPKY

Setkánís  Ježíšem jako s naším mistrem (6. část)Exercicie v Koclířově, které vedl . P. El ias Vel la, exorcista z Malty

zvláště patřilo mlčení. Mimo společnémodlitby mlčení přerušovali jen o ne-dělích a svátcích. Zachovávali přísnéposty. Nejedli vůbec maso a v postnímobdobí jedli jen jednou za den.To bylo místo zrodu kartuziánského řá-du, ačkoliv Bruno nikdy neměl v  úmys-lu zakládat nový řád. K  potvrzení pa-pežem Alexandrem III. došlo teprve2.   září 1 176, několik desetiletí po Bru-nově smrti.Odo z  Lagery, rovněž bývalý Brunůvžák, který byl mezitím zvolen papežema přijal jméno Urban II., přivedl učené-ho poustevníka roku 1089 do Říma jako

poradce. O dva roky později na vlastnížádost Bruno odchází z  Říma do Ka-lábrie a zde v  divočině La Torre založilsvou druhou kartouzu. Podobný klášterjako v  La Torre vybudoval ještě v  Itáliiv  San Stefano di Bosco, kde při jeho ná-vštěvě zemřel 6. října 1 101 .Oficiálně nebyl nikdy prohlášen zasvatého, jeho kult byl však potvrzenv  roce 1514 a 1623.O životě v kartuziánském klášteře na-točil německý režisér Philip Gröningfilm s příznačným názvem Grosse Stille(Velké ticho).

▲  zpracovala Majka Dostálová podleinternetu a knihy Rok se svatými

▲  vybrala Štěpánka Vitásková

Jak poznat co chce Bůh?Často něco zorganizujeme a  žádáme Bo-ha: „Tak Bože, podívej, jaké krásné věcichceme pro Tebe udělat,“ a  čekáme zato pochvalu. „A  Pane, požehnej to,“ žá-

dáme ho, aby se pod to podepsal. Alemáme to dělat úplně jinak. Máme dátBohu prázdný papír, na kterém budedole náš podpis. „Pane, napiš tam coko-liv a  já se budu snažit to naplnit.“ Je to

6

Noemova archa plná zvířat (a dětí)Pavel, Toník, Daneček, Nelinka, Anežka, Terezka… Některé děti k  nám přišly po-prvé, jiné už do naší farnosti „patří“, všechny se společně sešly na jedné lodi — nahistoricky prvním příměstském táboře v  naší farnosti.

těžké. A  to je rozlišování. Znamená toponechat sám sebe v  rukou Boha.(Sk  16,16) – četba textu: „Když jsme šlijednou do modlitebny, potkala nás otro-kyně, která měla věšteckého duchaa  předpovídáním budoucnosti přinášelasvým pánům značný zisk. Chodila zaPavlem a  za námi a  stále volala: „Totojsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstujívám cestu ke spáse.“ Není na  tom nicšpatného. Možná by jí za to ještě někdopoděkoval. Dělala to po mnoho dní. Aždo té doby, kdy to Pavlovi bylo protimysli a  obrátil se na zlého ducha, abyotrokyni opustil: „Ve Jménu Ježíše Kris-ta ti přikazuji, abys z  ní vyšel!“ Jak toPavel poznal, že byla posedlá zlým du-chem? Copak to, co říkala, nebylo dob-ré? Možná, že nikoho nenapadlo, že jeto zlý duch. Pavel byl muž Boží a  měldar rozlišování, takže rozpoznal, že v  tédívce byl zlý duch. Bez daru rozlišenínelze tyto věci poznat. Bez života v  blíz-kosti   s  Bohem a  modlitebního života darrozlišení nedostaneme. Když se snažímeudělat rozhodnutí, diskutujeme, běžněpoužíváme naši mysl. V  Božích očích jeale naše mysl a  logika často nedostačující.Nebylo logické, že Bůh nenechal Pavla

déle kázat ve Frýgii. Boží a  lidské plányjsou tak vzdáleny jako nebe a  zem.Možná je pro mě těžké, abych vám řeklpřesně, co chci (např. jazyková bariéra),mám mnoho překážek v  komunikaci,ale Bůh nemá překážky, když chce semnou komunikovat. On si najde cestu.Já jen nesmím dopustit, aby se moje ušizacpaly. To, že neslyším, není vina Boha,ale moje. Já si strkám špunty do uší, kdyžhřeším nebo ve chvíli, kdy už dopředu vím,co udělám a  neptám se Boha na jeho vůli.Ve chvíli, kdy jsem připraven naslouchatBohu, On má prostředky, jak se k  člověkudostat. My nemáme právo očekávat, žek  nám bude mluvit, ale On se rozhodl,že k  nám mluvit bude. To nás musí na-plňovat štěstím. Osviť, Bože, naše srdce,mysl, otevři naše uši, abychom Tě mohlislyšet a  plnit Tvoji vůli. Jsme stále žáci,vyuč nás, když se učíme Ti naslouchat.Pomoz mi vstoupit do důvěrné blízko-sti   s  Tebou. Dej, abych byl jako mramorv  rukou Michelangela. Ať jsem Ti přístupný,je to jediný způsob jak se stát nádobou uži-tečnou pro svého hospodáře, připravenoupro každé dobré dílo. Dej, ať činím ve všemTvou vůli. Amen.

▲  připravil Radim Prokop

Jaký byl?Z  odpovědí mladších dětí:● Moc se mi líbil, byla tam sranda

a  hodně sportu. Příští rok by mohlbýt taky!

● Výborně tam vařili, jídla bylo dosta  ještě jsem si mohl přidat.

● Líbil se mi. Nejvíc se mi líbilo, jakjsme vyráběli mýdlo. A  moc michutnala čočková polívka.

7

Z  odpovědí jejich maminek:● Viděla jsem moc spokojené a  nad-

šené děti, užívaly si tábor plný ak-tivity, domů chodily plné dojmů azážitků, měly o  čem vyprávět. Z  tohojsem byla i  já nadšená.

● Skvělá myšlenka něco takovéhov  naší farnosti zorganizovat. Zú-častnila jsem se i  výletu „Pouť ma-minek  s  dětmi k  Panně Marii ve ská-le“ a  bylo to úžasné!

● Vše výborné a  jednoznačně chcemezas!

A  jak to zhodnotila „starší děcka“:● Bylo to úžasné! Megaúžasné, a  příští

rok být musí, jinak by to už nebylytakové super prázdniny jako letos.

● Příměstský tábor byl super, bombaextra hustý... nejlepší byla asi ku-chyň a  po chaloupce to byla superakce, kde se sejít  s   lidmi, co mám rá-da! A  příští rok aby byl zas!

● Bylo to naprosto Boží (Boží  s   velkýmB, protože to bylo opravdu Boží dílo!)Kuchařky vařily dokonale, děti bylyskvělé... Od příměstského tábora vě-řím v  zázraky! Protože to přinesloopravdu své plody. Doufám, že snadi  my (vedoucí) jsme odvedli dobroupráci.. . Co jsem slyšela, dětem se totaky líbilo! Příští rok určitě jdu dotoho znovu! :)

A  nakonec reakce těch, bez kterých byto opravdu (ale opravdu) nešlo:● Před začátkem tábora jsme seřadili

priority. Chtěli jsme, aby se každédítě cítilo přijaté, aby navázalo novépřátelství  s   kamarády, samo sesebou, s  Bohem. Proto jsme byliotevřeni všem dětem, které chtěly

přijít. Stop stav jsme vyhlašovali asipětkrát :-) Pak už jsme žádný nemělia  jsme rádi za každého, kdo přišel,byl, pomohl službou, dary, mod-litbou.

● Tábor byl pro mě obrovskou zku-šeností. I   přes to, že to někdy bylofyzicky i  psychicky náročné, byl topro mě nejkrásnější týden prázdnin.Kolektiv dětí byl celkem sehraný,málokdy bylo vidět nějaké konflikty.Pokud už nějaké vznikly, tak sevelmi brzy vyřešily. Výkony kucha-řek byly úžasné, tak dobré jídlo jsemneokusil dlouho. Co se organizacetýče, Lenka celý tábor úžasně za-střešila, nevyhýbala se žádným pro-blémům a  vyřešila vše potřebné.Celý tábor dopadl nad očekáváníz  hlediska našich možností.

Bylo to řečeno už mnohokrát, ale velkýdík všem, kteří tábor zorganizovali, zú-častnili se, jakkoliv pomohli… díky!

▲  Alena Reichertová

8

První příměstský tábor v  naší farnosti

9

Prázdninová dovolenáTento rok o  prázdninách jsme navštíviliřecký ostrov Zakynthos. Je nejjižnějšíz  Jónských ostrovů ležících západně odpobřeží pevninského Řecka. Od Ostravyje vzdálený asi 1340 km. Hlavní městose stejným názvem jsme navštívili hneddvakrát. Důvod byl prostý — jednakjsme chtěli vidět něco z  památek ost-rova, a  také jsme doufali, že v  nedělizajdeme na mši. První výprava byla večtvrtek — obhlídnout prostředí a  najítkřesťanský kostel. Jelikož se většinaobyvatel tohoto ostrova hlásí k  Řecképravoslavné církvi a  ve městě stojí i  jejítři krásné chrámy — do kterých jsmenahlédli, bylo nad naše síly najít napo-prvé jediný „náš“ kostel sv. Marka. Hle-dali jsme ho na nábřeží, u  přístavu, nanáměstí — nikde nebyl, ale dle mapytam měl stát. Pozor na některé mapy —jsou to malé lhářky! Nakonec jsme homálem minuli. Na Náměstí sv. Marka —kde jinde asi tak hledat — stál nená-padný, žlutě nabarvený v  řadě mezi re-stauracemi, obchůdky a  obytnými do-my. Vidět z  ulice je jen čelní stě-na  s  velikými dveřmi a  malým křížemna střeše. Vešli jsme dovnitř. Kostelíkbyl veliký asi jako půdorys naší fary. Navýchodní straně skromný oltář ze dřevaozdobený kytkami, nad ním obraz sv.Marka. Na stěnách křížová cesta a  vedvou řadách asi deset lavic. Po celémobvodu místnosti se nacházely velké ta-bule opracovaného bílého mramoru

s  vytesanými latinskými názvy — bylyto pozůstatky výzdoby z  dřívějšího ko-stela, který zničilo zemětřesení v  roce1953. Úkol první výpravy byl splněn,památky jsme zhlédli, kostel našli, adokonce i  mše svatá byla v  neděliv  19.30. A  tak jsme se na ni do Zakyn-thosu vypravili podruhé.Do kostela jsme vešli v  19.00 a  byl úplněprázdný. Sedli jsme si do lavice a  paníkostelnice nám nabídla liturgické texty.Byly v  několika jazycích. My jsme sáhlipo polských a  anglických. Liturgií násdoprovázela schola mladých Řekůz  Athén, kteří tu pobývali na letním tá-boře. Mši svatou sloužili dva kněží. Je-den řecky, druhý anglicky. U  modlitby„Otče náš“ jsme se všichni drželi za ru-ce. Bylo to hodně silné, opravdovéa  dojemné. Kolem nás byli věřící z  Ang-lie, Polska, Japonska a  jiných zemí avšichni jsme mleli tuto modlitbu vesvém jazyku — jako v  Babylonu. Akorátna rozdíl od Babylonu jsme věděli,o  čem všichni mluvíme. Mše skončilazávěrečným požehnáním a  my jsme sevrátili do svého letoviska. Večer jsme sipovídali o  pocitech a  dojmech z  prožitémše. Došli jsme k  závěru, že jsme nero-zuměli všemu, co se týkalo mluvenéhoslova, ale obřady nás zavedly domů, dotřebovického kostela. Povím vám, je tosuper být v  zahraničí a  skrze putujícícírkev tohoto světa být zároveň i  doma.Vyzkoušejte to někdy — stojí to za to!

Příběh taxikářePřijel jsem na zadanou adresu a  zatrou-bil. Po několika minutách čekání jsem

zatroubil znovu. Měla to být moje po-slední jízda toho dne a  tak mi blesklo

▲  Janka a  Rosťa Šolcovi

1 0

ROZHOVOR

hlavou, že bych se mohl sebrat a  jet do-mů hned. Nakonec mi to ale nedalo, vy-stoupil jsem z  auta, šel ke dveřím domua  zaklepal. „Chviličku“, ozval se za dveř-mi slabý ženský hlas. Po dalšídlouhé přestávce se nakonecdveře otevřely. Stála předemnou maličká, velmi stará že-na. Byla oblečená v  staroby-lých šatech, na hlavě klobouček sesíťkou, jako v  nějakém filmu ze čtyřicá-tých let. Vedle ní stál na zemi malýkufřík. Přes rameno jsem nahlédldovnitř bytu. Vypadal, jako by v  němnikdo už mnoho let nebydlel. Všechennábytek byl zakrytý prostěradly, nastěnách zůstaly jen šedé obrysy po rá-mech obrazů. Na stolku poblíž dveřístála papírová krabice  s  hromádkou fo-tografií. „Pomohl byste mi, prosím,odnést ten kufr?“, požádala mě. Odnesljsem kufřík do auta a  vrátil se k  starépaní. Chytila se mě za ruku a  pomalujsme šli k  vozu. Stále mi děkovala zalaskavost. „To nic není“, řekl jsem. Kdyžjsme se usadili do auta, nadiktovala miadresu a  zeptala se, zda bychom mohlijet přes centrum.    „Ale to není nejkratšícesta“, upozornil jsem ji. „Ano, vím“,řekla. „Ale já nespěchám, jedu do hospi-ce“. Podíval jsem se do zpětného zrcát-ka. Její oči se leskly. „Moje rodina užmusela odjet dříve, mají dalekou cestudomů“, pokračovala tichým hlasem.

„Lékař říká, že mi nezůstává moc času“.Pomalu jsem natáhl ruku a  vypnultaxametr. „Jakou cestou byste chtělajet?“, zeptal jsem se.

Následující dvě hodiny jsmejezdili po městě. Ukázala mibudovu, kde kdysi dávno pra-covala, jeli jsme čtvrtí, kde žilapo svatbě se svým mužem a  kde

vychovali tři děti, zastavili jsme předvelkou starobylou budovou, dnes skla-dem nábytku, v  níž byl před léty ta-neční sál, kam chodila do svých prvníchtanečních. Občas jsme jen tak zastavilia  stará paní vyhlížela několik minutz  okna auta na okolní domy či na měst-ský park… Pak najednou řekla: „Jsem užunavená, asi pojedeme“. Jeli jsme mlčkyna adresu, kterou mi dala.Hospic byla nízká budova  s  příjezdovoucestou podél průčelí. Dva místní za-městnanci přišli k  autu, jen jsme do-razili. Opatrně jí pomohli vystoupita  posadit se do pojízdného křesla. Ob-rátila se na mne a  vytáhla kabelku:„Kolik vám dlužím?“ „Nic“, řekl jsem.Téměř bez přemýšlení jsem se k  nísklonil a  objal ji. I   ona mě pevně objala.„Daroval jste mi dvě hodiny štěstí“,řekla. „Děkuji.“Na zpáteční cestě jsem už nebral žádnépasažéry. Byl jsem ponořený do vlast-ních myšlenek. Tušil jsem, že se začalauzavírat jedna z  dalších knih života.

▲  z  internetu převzal Dalibor Vitásek

Lidé v  našífarnostiPo prázdninové přestávce se opět vrací-me k  našim rozhovorům se zajímavými

lidmi naší farnosti. Tentokrátjsme se žádostí o  rozhovor oslo-

1 1

vili Lenku Volnou. Není možné nevšim-nout si, že v  posledním více než roce seintenzivně věnuje mnoha aktivitám vefarnosti, především těm, které nějaksouvisí  s   dětmi. Protože je zároveň ma-minkou čtyř synů, mnozí se možná pta-jí, kde na to všechno bere energii? I  natuto otázku jsme se zeptali.

Lenko, letos se opět zapojíš do výukynáboženství. Co nejdůležitějšího by siděti měly z  výuky odnést?Lásku. Vím, zní to jako ohrané, častozneužívané křesťanské heslo. Ale pova-žuji za důležité ukázat vztah k  Bohu,který je Láska; úctu k  sobě samému ja-ko k  vzácné milované bytosti; přátelstvíkamarádů i  dalších lidí, ať jsou jací jsou.

Kostely se dnes spíše vyprazdňují. Mápodle Tebe výuka náboženství smysli  pro naši společnost, pro naši zemi,která bývá označována jako nejateis-tičtější země v  Evropě?Pokud by se naplnila malá část každéhobodu z  první odpovědi, má to obrovskýsmysl.Nechejte děti přicházet ke mně a  ne-braňte jim, neboť takovým patří nebes-ké království.“ O  tom píší tři evangelis-té ze čtyř. Této větě předchází situace,kdy Ježíš mluví k  dospělým, v  jejich ži-votech se něco mění a  oni chtějí, ať tozažijí i  jejich děti. Proto je přivádějí keKristu, a  ti, kteří jsou mu nejblíže, jehoučedníci, jim v  tom zabraňují. Nebraň-me dětem a  nebraňme sobě navzájem.Každý z  nás je dítě. Nám patří nebeskékrálovství. Je to na každém z  nás.

V  poslední době jsi ve farnosti velmi

aktivní, především při akcích pro děti.Není tajemstvím, že máš doma čtyřivlastní děti, které dají určitě pořádně„zabrat“. Odkud na všechno čerpáš sí-lu?Čerpám z  dětí. Z  vlastních i  z  ostatních.Jsou ryzí, pravdivé, upřímné a  plnéenergie. Mají neustále srdce na dlani,pojmenovávají věci takové, jak je vidí.Dospělý člověk se od nich můžemnohému naučit.Sílu mi dodávají i  lidé, kteří nás podpo-rují. Ať už modlitbou, materiální po-mocí, nebo povzbuzením. Je to obrov-ská hnací síla a  já za ni všem ze srdceděkuji.V  neposlední řadě je to příklad našíNebeské Matky. Při jedné mši svaté proděti ji moc hezky hrála jedna holčinaz  farnosti. Obléknutá v  riflích a  tričku,na nich kus látky jako symbol kostýmuse svíčkou v  ruce poklekla před obětnístůl a  odpovídala Božímu hlasu. Obrazobyčejné dívky naslouchající a  odpoví-dající, nesoucí světlo do tohoto světařekla „ano“, a  proto mohla přinést Bohana tuto zemi, Jeho doprovázet a  uka-zovat na Něj celý svůj život. Toto je sílavšech žen.

Nakolik je postoj dětí k  víře a  ná-boženství ovlivněn tím, jak berou tytoskutečnosti jejich rodiče, které mnoh-dy také dobře znáš? Dá se to vůbec vy-sledovat?Někteří rodiče jsou zklamaní, když vidí,že jejich děti žijí víru jinak, než by si onisami přáli. Je také skupina rodičů mají-cích jiné priority a  nepovažují za dů-ležité, aby jejich děti byly součástí ko-lektivu věřících dětí a ve své víře rostly.

1 2

Biblická hádankaKdy převedl Mojžíš lid přes řeku Jordán do země zaslíbené?

Odpověď na bibl ickou hádanku z  minulého čísla„Slovo apokalypsa je přepisem řeckého výrazu, jenž znamená zjevení; každáapokalypsa tedy předpokládá určité zjevení, které Bůh dává lidem a které se týkáskrytých a výhradně jemu známých věcí, zejména věcí budoucích.“ (viz. Jeruza-lémská Bible, str. 2137)

▲  Broňa Volná

Odpočet daně u darů na rekonstrukci faryMilí farníci římskokatolické farnostiOstrava-Třebovice,díky aktivnímu úsilí místních farníkůa  duchovních správců se v  nedávné do-bě podařilo od základů rekonstruovatnáš krásný kostel Panny Marie Nane-bevzaté.

Abychom mohli prožívat své životyv  Boží i  vzájemné blízkosti, podnítilonaše farní společenství ještě opravufarní budovy. S  obdivem sledujeme, jaknaši předkové promyšleně postavilikostel i  faru, jak vše dosud dobře slouží.Neměli bychom této jejich štědrosti jen

Spousta rodičů své děti podporuje, vozína ministrantské schůzky, scholičku,náboženství, přihlašují na chaloupky ajiné aktivity, a těch je v  naší farnostihodně. Setkala jsem se rodiči, kterýmupřímná modlitba a ryzí víra jejich dětíukazuje nový pohled. A stávají se situa-ce, kdy malé dítě tím, jak svou víruprožívá, přitáhne vlastní rodiče. A tonejsou malé věci!

Kdybys měla předat rodičům dětí, kte-ré povedeš v náboženství, jeden jedinývzkaz o  maximálně deseti slovech. Jakývzkaz by to byl?Nebojte se víry vašich dětí.

A na závěr krátký dotazník.Je nějaký svatý (světice), který Tě zvlášťinspiruje?Čím dál více Panna Maria.

Oblíbená kniha a film?Kromě Písma sv., bez kterého by to ne-šlo? V  poslední době mě nadchla knížka„Deset tipů pro táty“. Jsem přesvědčena,že ji Rob Parsons napsal pro všechny,kteří se setkávají s  lidmi a chtějí žíthezké vztahy. S  kluky máme oblíbenéknížky pana Josefa Janšty, které čtemepřed spaním.

Kterou píseň či skladbu by sis pustila,kdyby ses cítila opravdu mizerně?„Vzývám a slavím Tvé jméno za Tvouvelkou lásku, již darovals nám. Tys slí-bil, že se k  nám zas vrátíš, přijď, PaneJežíši, přijďpro Církev svou.“

Děkujeme za rozhovor a přejeme všedobré!

▲  za redakci se ptal Lukáš Volný

1 3

VESELÝ

Pán kupuje pro psa misku na vodu a prodavač se ho ptá: „Nechcete tady tu krásnoumisku s nápisem PRO PSA?“„To není potřeba. Pes číst neumí a já mu upíjet nebudu.“

Koupil jsem naprosto úžasného psa, který poslouchá na slovo.Jen mi zapomněli říct na které.

využívat, ale také přiložit ruku k  dílu,aby farnost mohla dále sloužit.Začali jsme zpracováním studie, kteroujste měli možnost si prohlédnout a  po-dat připomínky a  posoudit, co všechnona faře vyžaduje opravu. Od začátku le-tošního roku jsou pravidelně pořádánykaždý měsíc sbírky na tento účel. Nyníbude zadán ke zpracování stavebníprojekt. Cílem by měla být modernizacevnitřních prostor fary, výměna okena  tepelná izolace budovy.Půjde o  poměrně vysoké finanční ná-klady. Na zateplení budovy a  výměnuoken budeme usilovat o  možnost zís-kání státní dotace v  r. 2015. Moderniza-ce vnitřních prostor fary vyžaduje takénemalé finanční náklady.Obracíme se na Vás  s  blížícím se závě-rem roku  s  prosbou o  finanční příspěv-ky ve vyšší míře než při pravidelnýchměsíčních sbírkách, a  to z  důvodu mož-nosti využití slevy na dani z  příjmů.Jak na to?Dar na opravu farní budovy se předávábuď přímo knězi, nebo jej lze poslat nafarní účet v  bance. Číslo účtu u ČSOB je1 10314588/0300.Aby bylo možné vystavit darovacísmlouvu pro potřeby doložení odčita-

telné položky, je nutné předat knězipodklady: jméno a  příjmení, adresua  částku, kterou darujete.Kněz pak vystaví darovací smlouvua  příjmový doklad, obojí odevzdáte vemzdové účtárně v  lednu následujícíhoroku a  zaměstnavatel je použije k  pro-počtu snížení základu daně „ze závisléčinnosti“.Podnikatelé využijí darovací smlouvupro snížení základu daně z  příjmůa  přiloží ji k  Přiznání k  daním z  příjmů.Podle zákonných ustanovení obdrží za-městnanci vrácení daně z  příjmů vevýplatním termínu v  březnu a  podni-katelé buď v  dubnu nebo v  červenci(pokud jim daňové přiznání zpracovávádaňový poradce).Podle rozpočtového určení daní sesražená daň z  příjmů (daň ze závisléčinnosti — u  zaměstnanců) převádí dostátního rozpočtu a  do rozpočtů obcí.Pro účely náboženské, pro registrovanécírkve, lze uplatnit snížení základu da-ně darováním finančních prostředků aobecní) tím bude krácen. Provedemetedy „přerozdělení“ daní sami a  nebu-deme své sražené daně platit do cent-rálního státního rozpočtu v  plné výši.▲  Dagmar Juřenová, o. Lukáš Engelmann

1 4

OKÉNKO PRO DĚTI

MODLITBA

Milí kamarádi, zdravím Vás

v  měsíci říjnu!

Pane Ježíši, Ty miluješ naše děti a  vnu-ky víc než my. Věříme, že cokolivse  s  nimi stane, Ty o  tom víš. Důvěřuje-me Ti, odevzdáváme Ti je, abys Ty mohl

konat v  jejich životě — ne podle našípředstavy, ale podle své moudrostia  lásky.

Amen

Z — zpytovánísvědomí

„Říkal jste mi, že ten pes člověku nic neprovede a on mi roztrhal kalhoty!“„A copak jsou kalhoty člověk?“

„Můj pes Azor je strašně inteligentní.“ „Můj Alík taky. Každý den mi kupujenoviny!“ „Já vím. Azor mi to říkal!“

▲  vybral Dalibor Vitásek

▲  z materiálů hnutí Modlitby matek

Víš, co je zpytování svědomí? Popřemýš-líš a  zavzpomínáš, co se ti povedlo a  coméně. Asi nikdo z  nás, ani velký, ani ma-lý, toto nedělá rád. Čekáme odměnu, ne-bo trest. Pochvalu, nebo křik. Neboj se.Nemůžeš udělat nic tak špatného, aby seláska Boží zmenšila a  nic dobrého ne-může jeho lásku k  tobě zvětšit.

Toto vel iké srdce poskládané z  malýchsrdíček je jako Boží láska. Každý člověk,ať malý, nebo velký, v  něm má svojemísto. Do srdíček si můžeš napsat po-čáteční písmeno jména toho, koho mášty rád, nebo je jen vybarvit.

ZázrakZázrak je něco, co nejde vysvětlit. Zkus siprohlédnout obrázky ve své obrázkovéBibli a  nějaký zázrak najít. Největší zevšech prožíváme při každé mši svaté.A  to tehdy, kdy se z  obyčejného chlebaa  vína stává živý Pán Ježíš.

1 5

KN IŽN Í OKÉNKO

Zofia Kossaková – Beze zbraně

Seřaď postupně obrázky a dozvíš se, jakse mši svaté říká cizím slovem.

Svatí měsíce jsou andělé strážní a archandělé. Tvůj anděl strážný je tvým nejlepšímkamarádem, který tě nikdy nenechá samotného, který tě chrání a vede k  dobru.Archandělé jsou jako rytíři, kteří bojují proti zlu.

Doveď andělíčka do okna svého pokojíčku.

▲  zpracovala Lenka Volná

O  této dámě už byla na „manostrán-kách“ v  minulosti řeč v  souvislostis  opravdu vynikajícím románem Křižá-ci. Tentokrát bude prozměnu řeč také o  křižáckévýpravě — o  té v  pořadípáté, v  níž nezapomenu-telnou roli sehrál sv.František z  Assisi, jehožsvátek připadá právě na říjen a  který jeústřední postavou i  této knihy.Její cennou devízou je to, že Kossakovápodobně jako v  Křižácích nemalujepodobizny rytířů kříže či církevních hi-erarchů v  růžových barvách, ale bez ja-kéhokoli sentimentu jim dává všechnyvlastnosti, které člověku nejsou cizí.Zkrátka a  dobře je neidealizuje. Právěproto to může být opět velmi dobrá,uvěřitelná kniha, Kossaková totiž psát

uměla, všechna čest, a  když se navícoprostila od neduhů řady jiných spi-sovatelů, a  sice sladkobolného, nekri-tického oslavování dávných rytířů, neníco řešit.I   postava Prosťáčka z  Assisi je v  mýchočích vykreslena výborně. Zatímco tře-ba u  takového Jörgensena tam ta ký-čovitá sladkost přímo křičí, Kossakovámu vtiskla lidský rozměr. A  ačkoliv jezde František podán výhradně kladně,působí to věrohodně, přirozeně, uvěři-telně a opravdu lidsky. Není to ten ko-lorovaný obrázek z  poutě, ale obyčejnýchlapík, resp. neobyčejný. Neobyčejný,protože je prostě jiný než ostatní, takjak světci bývají. Jiný, ale stejný – plnýBoha. Lásky, plný lidských strastí, ježpřekoná díky průzračné čistotě, díkyníž je z  něj úplně paf i sultán Al-Kamil.

1 6

TEOLOGICKÉ OKÉNKO

Jeden pohled na cestu křesťanaJeden stařec řekl: „Vymezením křesťana jenapodobování Krista."A  tím je řečeno vše. Není to kříž nakrku ani kolárek tamtéž. Není to početrůženců odříkaných v  potu tváře anidenní návštěva bohoslužby. Nejsou tosladkými slovy přetékající ústa ani vo-

luntaristická snaha konat vždy a  zakaždou cenu. Nic z  toho, není-li sou-částí snahy být jako Kristus, nenív  pravém slova smyslu křesťanské.

Jeden stařec řekl, že kdosi z  bratří měl jenevangelium. To prodal a  peníze dal na

Osudy křížové výpravy, jíž i v  tomtorománu předcházela katastrofa v  po-dání tzv. křížové výpravy dětí, jsou opětpodány mistrně, je znát, že autorkaprostudovala kde co, než usedla k  psací-mu stolu a vzala do ruky husí brk. Vý-borně například popisuje bojové scénya dost dobře jí jdou i charaktery postav.Zápletka jako taková byla sice dána, ale

i v ní se umí tato polská autorka zna-menitě pohybovat a různé vedlejšísmýšlené postavy, které její svět za-lidňují, příběh báječně obohacují. Ale covám budu povídat, přesvědčte se sami.Tyto mé článečky mají být reklamou aupoutávkou na nádherné texty, kteréjen čekají, až je objevíte i vy.

▲  Libor Rösner

OKÉNKO PRO RODIČE

Slýchávám názory, že modlitba růžencepatří dnes spíše starší, případně střednígeneraci. Mladí prý raději meditují, ne-bo se modlí vlastními slovy. Modlitba jesamozřejmě intimní záležitostí každéhoa  každý si vybere tu formu modlitby,která mu vyhovuje. S  tím se nedá nežsouhlasit. Přesto si ale dovolím vyslovitsvůj osobní názor. Promítneme-li sipřed sebou všecka tajemství růženceradostného, bolestného i  slavného, má-me před sebou úžasný průřez dějinamispásy. Myslím si, že budeme-li děti ne-

násilně, pomalu a  postupně učit mod-litbu růžence (později i  rozjímat tatotajemství), budeme-li jednotlivá tajem-ství skutečně vkládat za každým„zdrávasem“, budou se děti jednakmodlit, jednak se „monotónním“ opa-kováním stejných slov zklidní (což dnesv  hektické době plné akčnosti potřebujíjako sůl) a  zároveň si budou podvědomě„opakovat a upevňovat v  mysli“ o čemvlastně to naše náboženství je, čemu akomu vlastně věříme.

▲  Broňa Volná

7. říjen — Panna Maria Růžencová

1 7

RECEPTÁŘ

Cuketa se žampionyPodzim je období, kdy se nám v  kuchyni mohou ob-jevit cukety. I  z   nich se dají připravit chutná jídla.Příkladem jsou cukety se žampióny.

obživu chudým. Přitom pronesl výrokhodný zapamatování. Řekl totiž: „Prodaljsem i  samotnou knihu, která mi řekla:Prodej svůj majetek a  rozdej chudým.“

Napodobování Krista znamená jít ces-tou neprošlapanou. Mít hlavu, srdcea  duši v  nebesích, ale nohy a  ruce pevněna zemi. Život v  plnosti je jen život v  3Dprostoru tvořený dvěma rovinami —vertikální a  horizontální. Život žitý jenjako vztah k  Bohu, nebo jen k  lidem ježivotem plochým a  není životemv  Pravdě.

Kdysi ve Skétis pochybil jeden bratr. Bylakvůli němu svolána rada a  poslali pro ab-ba Mojžíše. On ale nechtěl přijít. Presbyte-ros proto k  němu poslal se vzkazem: Přijď,lid tě očekává. On tedy vzal děravý ple-tený košík, naplnil ho pískem a  vydalse  s  ním na cestu. Ti, kteří mu vyšli napro-ti, se ho zeptali: Co to má znamenat, otče?

Stařec jim řekl: Moje hříchy se sypou zamými zády, a  tak je nevidím. Přišel jsemale dnes posoudit cizí hříchy. Když to sly-šeli, nic tomu bratrovi neřekli, ale od-pustili mu.

Je to těžké, ale chceme-li být skutečněKristovi, musíme i  hříchy našich ne-přátel nasypat do děravého koše zapo-mnění. Můžeme licitovat, můžeme hle-dat důvody, proč tak nečinit u  všech, aleje to pak ještě napodobování Krista?Bůh varuje před vlažností a  pro-středností.Budeme-li parafrázovat výrok sv. JanaZlatoústého, můžeme se ptát: Křesťane,stráví-li někdo rok  s  tebou ve tvém do-mě, bude mít důvod stát se takékřesťanem?

V  textu jsou použity citáty z  knihyApofthegmata: výroky a  příběhy poušt-ních otců.

▲  Lukáš Volný

Příprava (na 4 porce)Oloupeme cibuli a  nakrájíme  s  petrže-lovou natí nadrobno. Žampióny očistí-me a  nakrájíme na kousky. Sýr, podlechuti (eidam nebo nivu), nastrouhámenahrubo.Na troše sádla zpěníme nadrobno po-krájenou cibuli i  s   natí. Přidáme očiš-

těné a  pokrájené žampióny (v  sezóněmůžeme použít vlastnoručně nasbíranéhouby). Osolíme, okmínujeme, krátcepodusíme a  potom necháme vychlad-nout. Do vychladlých hub přimíchámenahrubo nastrouhaný sýr.Menší cukety podélně překrojíme, vy-

1 8

MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická farnost Ostrava-Třebovice,

V  Mešníku 5100, 722 00 Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942

http://trebovicka.farnost.cz, http://www.facebook.com/trebovicka.farnost

Evidenční číslo: MK ČR E 16325Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail: dali.vita@gmail.com

Náklady na výrobu a  tisk jsou 10 Kč

Uzávěrka příštího čísla je 15. 10. 2014

dlabeme jadýrka a  naplníme předempřipravenou hmotou. Posypeme se-kanou petrželkou a  pokryjeme plátkyslaniny. Položíme na vymazaný pekáč,vložíme do vyhřáté trouby a  asi 20—25minut zapékáme.Cukety můžeme zapékat i  s   brambory.Ve slupce uvařené brambory oloupeme,

rozkrojíme na osminky, promíchá-me  s  prolisovaným česnekem a  solí,přidáme lupínky másla a  opaprikujeme.Takto připravené brambory přidámek  cuketám a  spolu zapečeme.Cuketu se žampiony podáváme třeba sesalátem z  červené řepy.

Ingredience2 ks cukety, přiměřené množství brambor

Náplň150  g tvrdého sýra, 2  ks cibule, 100  g anglické slaniny, 350  g žampiónů, 1   lžíce petr-želové natě

Ochucovadlamletá sladká paprika, drcený kmín, sůl

Připravená směs30  g másla, 2  stroužky česneku

▲  dle internetu Dalibor Vitásek