JAKUB VAŠÍČEK (*1979) vystudoval režii na KALD DAMU, je zakládajícím členem nezávislého divadla Športniki a za sebou má režie v plzeňském Divadle Alfa, libe- reckém Naivním divadle, českobudějo- vickém Jihočeském divadle, Západočeském divadle v Chebu a v LG Maribor. A také v královéhradeckém Divadle DRAK, kam nastoupí od roku 2015 jako nový umělecký šéf. Co to vlastně znamená „Športniki“? Športniki jsou nezávislé di- vadlo, které vzniklo před třemi a půl lety v Mariboru, kde jsme v té době dělali s Tomášem Jarkovským in- scenaci Zakaj. V souboru máme ještě slovinskou herečku Elenku Volpi, která v Mariboru hraje, a Johanku Vaňousovou s Adamem Kubištou, kteří tam tou dobou byli na stáži v rámci školy. Byli jsme tam spolu asi měsíc a půl nebo dva a po nedělních večerech jsme neměli co dělat. Tak jsme si začali dělat divadlo. A pro- tože jsme během našeho pobytu dost sportovali – běhali – tak nám všichni začali říkat, že jsme športni- ki. To znamená sportovci. Slovinci, ti většinou seděli u kávy a koukali, jak běháme okolo řeky. A my si to jméno už nechali. Dnes je na programu festivalu Divadlo evropských regionů Den divadla Športniki. Je to první příležitost vidět celý repertoár Športniků najednou? Ano, to bude poprvé. Sami jsme zvědaví, jak to zvládneme. Bude to náročný. A večer máme ještě koncert s kapelou Jahodové děti. Zpravodajec přinášející denní pohled z první linie XX. mezinárodního festivalu v Hradci Králové. Klicperovo divadlo Hradec Králové [email protected]www.klicperovodivadlo.cz 27. června 2014 - č. 7 Pokračování na str. 3 HADRIÁN V listu najdete: Str. 2 – Festival na hranici noci a dne Str. 2-3 – Fotooko festivalové historie Str. 4 – Glosárium Str. 5 – Jiří Brázda: Musím si dělat věci po svém Str. 6 – Glosárium Str. 6 – Jsem FAGI Str. 7 – Open Air SLOVINCI SEDĚLI U KÁVY, MY ZALOŽILI DIVADLO 2014 Výročí, jubilea, narozeniny, oslavy, sešlosti, mejdany... Miluji je i nesnáším. Záleží na tom. Jak a kdy, proč a kde, co a s kým... Letošní festivalová divadelní sešlost v Hradci Králové bude nepo- chybně matematickým bilancováním, nostalgickým vzpomínkováním a boha- týrským historkováním slušně prosyce- na. Dvacetiny festivalu a patnácté naro- zeniny jeho mladšího bratříčka Open- aira a bratrance Hadriána jsou k tomu dostatečným dùvodem (či záminkou?), jak se komu líbí :-) Jeden z největších vopruzů je slavit s někým (někoho, něco), kdo (co) je vám bytostně protisrstným. Vzhledem k sou- časné nepovinnosti prvních a devátých májů či sedmého říjno–listopadového křížence je pravděpodobnost účasti na takové tryzně rapidně menší než před takovým čtvrtstoletím. Do kategorie mých nejméně milova- ných oslav patří i fakt hustej mej- dan, kam mě v dobré víře zatáhne „dobrý“ kamarád, který se vzápětí rozplyne v oblacích tabákově-trav- ního dýmu a já zjistím, že tady niko- ho neznám. A navíc, že jde o večírek studentů jaderné fyziky, kteří se řežou smíchy nad rovnicí parodující teorii relativity. Tomu už mùže kon- kurovat snad jedině utrpení singla, který zabloudil na mejdan perfektně spárovaných. Nic podobného naštěstí při králové- hradecké slavící smršti nehrozí. Sotva někoho napadne, aby si při- píjel na zdar Divadla Vítězného Února. A jaderní fyzici a šťastně zamilované dvojice jsou zde spoleh- livě naředěni množstvím dalších spoluslavitelů, s kterými si budu mít co říci. A s kterými se budu rád utkávat i v těch zásadních nočních debatách, kdy se řeší osud českého a nejednou i světového divadla - a to včetně divadla albánského. A s další- mi budu ještě o něco raději probírat naše povedené i zpackané životy... A pokud z festivalového slavení vyváznu, pak při návratu do Prahy proškrtám diář zaplněný spoustou zásadně neodkladných termínů. A připravím velkou oslavu – nevím sice zatím ještě čeho, ale na dohle- dání důvodu mám ještě dost času. Jen doufám, že na ní bude málo jaderných fyziků a pozvání přijme alespoň jedna nezadaná dívka. Nebo snad, abychom zůstali na divadelní půdě - nezadané tři sestry...? FAKT HUSTEJ MEJDAN
Transcript
JAKUB VAŠÍČEK (*1979) vystudoval režiina KALD DAMU, je zakládajícím členemnezávislého divadla Športniki a za seboumá režie v plzeňském Divadle Alfa, libe-reckém Naivním divadle, českobudějo-vickém Jihočeském divadle, Západočeskémdivadle v Chebu a v LG Maribor. A takév královéhradeckém Divadle DRAK,kam nastoupí od roku 2015 jako novýumělecký šéf.
CCoo ttoo vvllaassttnněě zznnaammeennáá„„ŠŠppoorrttnniikkii““??Športniki jsou nezávislé di-vadlo, které vzniklo předtřemi a půl lety v Mariboru,kde jsme v té době dělali sTomášem Jarkovským in-scenaci Zakaj. V souborumáme ještě slovinskouherečku Elenku Volpi, kteráv Mariboru hraje, a JohankuVaňousovou s AdamemKubištou, kteří tam toudobou byli na stáži v rámciškoly. Byli jsme tam spoluasi měsíc a půl nebo dva apo nedělních večerech jsmeneměli co dělat. Tak jsme sizačali dělat divadlo. A pro-tože jsme během našehopobytu dost sportovali –běhali – tak nám všichnizačali říkat, že jsme športni-ki. To znamená sportovci.Slovinci, ti většinou seděliu kávy a koukali, jak běháme okolo řeky.A my si to jméno už nechali.
JJee ttoo pprrvvnníí ppřříílleežžiittoosstt vviidděětt cceellýý rreeppeerrttooáárrŠŠppoorrttnniikkůů nnaajjeeddnnoouu??Ano, to bude poprvé. Sami jsme zvědaví, jak tozvládneme. Bude to náročný. A večer mámeještě koncert s kapelou Jahodové děti.
V listu najdete:Str. 2 – Festival na hranici noci a dne
Str. 2-3 – Fotooko festivalové historie
Str. 4 – Glosárium
Str. 5 – Jiří Brázda: Musím si dělat věci po svém
Str. 6 – Glosárium
Str. 6 – Jsem FAGI
Str. 7 – Open Air
SLOVINCI SEDĚLI U KÁVY,MY ZALOŽILI DIVADLO
2014
Výročí, jubilea, narozeniny, oslavy,sešlosti, mejdany... Miluji je i nesnáším.Záleží na tom. Jak a kdy, proč a kde, coa s kým... Letošní festivalová divadelnísešlost v Hradci Králové bude nepo-chybně matematickým bilancováním,nostalgickým vzpomínkováním a boha-týrským historkováním slušně prosyce-na. Dvacetiny festivalu a patnácté naro-zeniny jeho mladšího bratříčka Open-aira a bratrance Hadriána jsou k tomudostatečným dùvodem (či záminkou?),jak se komu líbí :-)Jeden z největších vopruzů je slavits někým (někoho, něco), kdo (co) je vámbytostně protisrstným. Vzhledem k sou-časné nepovinnosti prvních a devátýchmájů či sedmého říjno–listopadovéhokřížence je pravděpodobnost účasti natakové tryzně rapidně menší než předtakovým čtvrtstoletím.
Do kategorie mých nejméně milova-ných oslav patří i f akt hustej mej-dan, kam mě v dobré víře zatáhne„dobrý“ kamarád, který se vzápětírozplyne v oblacích tabákově-trav-ního dýmu a já zjistím, že tady niko-ho neznám. A navíc, že jde o večírekstudentů jaderné fyziky, kteří seřežou smíchy nad rovnicí parodujícíteorii relativity. Tomu už mùže kon-kurovat snad jedině utrpení singla,který zabloudil na mejdan perfektněspárovaných.Nic podobného naštěstí při králové-hradecké slavící smršti nehrozí.Sotva někoho napadne, aby si při-píjel na zdar Divadla VítěznéhoÚnora. A jaderní fyzici a šťastnězamilované dvojice jsou zde spoleh-livě naředěni množstvím dalšíchspoluslavitelů, s kterými si budu mít
co říci. A s kterými se budu rádutkávat i v těch zásadních nočníchdebatách, kdy se řeší osud českéhoa nejednou i světového divadla - a tovčetně divadla albánského. A s další-mi budu ještě o něco raději probíratnaše povedené i zpackané životy...A pokud z festivalového slavenívyváznu, pak při návratu do Prahyproškrtám diář zaplněný spoustouzásadně neodkladných termínů.A připravím velkou oslavu – nevímsice zatím ještě čeho, ale na dohle-dání důvodu mám ještě dost času.Jen doufám, že na ní bude málojaderných fyziků a pozvání přijmealespoň jedna nezadaná dívka. Nebosnad, abychom zůstali na divadelnípůdě - nezadané tři sestry...?
F A K T H U S T E J M E J D A N
2 Pátek 27. 6. 2014 HADRIÁN
Stovky diváků si každoročně pořizujípamáteční snímky z festivalového hem-žení svými fotoaparáty, iPody, iPhony,tablety a čertvíčímještě. Při pozornémpohledu ovšem v tomhle fotografickémhejnu identifikujete i dva specifické pod-druhy fotografů. Tím prvním jsou profe-sionálové z renomovaných listů, jako jsoutřeba The New York Times nebo Hadrián.
A k tomu druhému patří 23 účastníkůletošního workshopu divadelní fotografie.Inspirací pro vznik fotografické dílny přiDivadle evropských regionů byl podzimníworkshop pořádaný na Mezinárodním fes-tivalu Divadlo v Plzni. „Plzeň je určena prostudenty vysokých škol, kdežto hradeckýworkshop je otevřen všem zájemcům o di-vadelní fotografii, bez ohledu na jejich zku-šenosti a znalosti,“ poznamenává lektorhradecké dílny Josef Ptáček, jeden z nej-lepších českých fotografů současnosti.Fotografickou dílnu během Divadla evrop-ských regionů pořádají společně centrumpodpory uměleckých aktivit Impuls Hra-dec Králové a kulturní neziskovka kontra-punkt, která převzala organizaci Open AirProgramu. Za deset dní se ale samozřejmě nikdonenaučí, jak fotografovat divadlo. „Trvá to
léta letoucí, divadelní fotografie je navícjiná disciplína než třeba fotografie re-portážní,“ připomíná Josef Ptáček. „Ke zvlášt-nostem divadelní fotografie patří, žepracuje s realitou, která již jednou stylizo-vaná je.“ Fotografové, kteří se přihlásí doworkshopu, si mohou vybrat mezi klasic-kým filmem a digitálními fotoaparáty.Obvykle se najdou jeden či dva milovnícičernobílé fotografie, většina ji už ale aninezná a pracuje s digitální technikou,která je ostatně operativnější a levnější. Na začátku workshopu dostanou foto-grafové základní instrukce, jak se majív divadlech chovat: „Musí být potichu jakomyšky – to, že mají permanentku, nezna-mená, že jsou lepší lidi. Permanentka jimjen umožní jejich práci, ale diváci jsoudůležitější než oni. Diváci přicházejí zadivadelním zážitkem, který jim oni, jejichžcílem je přinést dobrou fotografii, nesmí
svým chováním zkazit.“ Některým z účast-níků workshopu se stane, že se jim divad-lo líbí tak, že ho zapomenou fotografovat.Další se zase vybaveni třístovkami objek-tivy cílevědomě proderou do divadla, drtípředstavení z balkónu a zapomínají, žehlavním účelem hradeckého workshopu jeněco jiného.„V našem workshopu jde hlavně o po-stižení divadelní atmosféry festivalu,“zdůrazňuje Ptáček. „A ta se skládá z hem-žení na ulicích, z fotografií lidí, hafanů,maminek s kočárky, kytek, fontán i di-vadelních stanů. Dějiny festivalu a jehoobraz tvoří i reklamní plochy, ke kterým seobčas přimíchají zajímavé osobnosti.Správná festivalová atmosféra navíczačne fungovat až v podvečer, na hra-nicích noci a dne, v poledne nic zají-mavého nevyfotíte.“Během festivalu mají účastníci workshopuněkolik konzultací, ale hlavním výstupemjejich práce je pokaždé výstava připravenápo roce a věnovaná minulému ročníku fes-tivalu. Letos byla vernisáž výstavy odlože-na až na srpen, ale malá ochutnávkaz loňského festivalu přeci jen ke zhlédnutíje. Vypravit se za ní můžete do centraOpen Air Programu, které najdete ve VilleMysteria.
ZZddeenněěkk AA.. TTiicchhýý
FESTIVAL NA HRANICI NOCI
A DNE
Karel Heřmánek, Martina Eliášová a Lenka Loubalová, 2000 Václav Havel, Dagmar Havlová a Andrej Krob, 2000
F O T O O K O F E S T I VA L O V É H I S T O R I E
HADRIÁN Pátek 27. 6. 2014 3
JJaakk ččaassttoo ss ddiivvaaddlleemm ŠŠppoorrttnniikkii hhrraajjeettee vveeSSlloovviinnsskkuu aa jjaakkéé ssii ssee SSlloovviinnsskkeemm uuddrržžuujjee--ttee vvaazzbbyy??Ve Slovinsku jsme dříve hrávali víc. Letosnám to moc nevyšlo, nedokázali jsme setermínově sejít. Čím dál tím víc se nám tokomplikuje. Na počátku Športniků mělajenom Elenka smlouvu s divadlem. Od tédoby šel Adam do Naivního divadla v Li-berci a Johanka do DRAKu. Dostat se doSlovinska je pro nás složitý přesun. V Ma-riboru jsme odpremiérovali Back to Buller-byn (se slovinskými titulky). ŘeditelkaMariborského divadla nás podpořila, kou-pila nám kostýmy. Tak jsme začali vystu-povat pod hlavičkou LGM. A Elenka to mávedený tak, že když hraje s námi, hraje proLGM.
VVnníímmááttee rroozzddííll mmeezzii ppřřiijjeettíímm vvaaššiicchh iinnssccee--nnaaccíí uu sslloovviinnsskkééhhoo aa ččeesskkééhhoo ppuubblliikkaa??Ono rozdíly fungují i v rámci Slovenskanebo Čech – lidé se často smějí něčemujinému. Na Moravě mám pocit, že třebaGagarina berou vážněji, v Čechách hozase vnímají hodně jako komedii. A naSlovensku a ve Slovinsku to berou takéspíše vážně, diváci se více soustředí napříběh. Gagarin má svou slovinskou muta-ci, je přeložený celý i s písničkami. Dvěscény jsou v něm předělány do jugosláv-ského kontextu a pro ně jsou vyrobenyi trochu jiné věci. Ve Slovinsku navíc fun-guje jako určitý druh zážitku i to, že k nimpřijede české divadlo a to mluví hodinua půl slovinsky. Bullerbyn se tam ale hrajes titulky a Simply clever se ve Slovinskuještě nehrálo. A asi to tam tahat ani nebu-deme, protože je to česká záležitost.
VVaaššee ppoosslleeddnníí pprreemmiiéérraa pprroobběěhhllaa vvlloonnii nnaaffeessttiivvaalluu DDiivvaaddlloo eevvrrooppsskkýýcchh rreeggiioonnůů,, ccoocchhyyssttááttee nnoovvééhhoo??Začínáme dělat projekt, o kterém tohozatím ještě ani sami moc nevíme.Premiéru bude mít na přehlídce Ejhle,
loutka! na konci srpna. Chybí nám aleněkdo, kdo by se postaral o výrobu scéno-grafie. Bude to hodně minimalistické.Stylově se možná vrátíme k Bullerbynu.
KKddyyžž sslleedduujjii ddrraammaattuurrggiiii ŠŠppoorrttnniikkůů,, ttaakk ssiivvššíímmáámm ppoossttuuppnnééhhoo ooddkklloonnuu oodd lloouutteekk..KKaamm ssii mmyyssllííšš,, žžee ssee bbuuddee ddiivvaaddlloo ŠŠppoorrttnnii--kkii vvyyvvííjjeett ddááll??To my ještě nevíme, nijak to neplánujeme,nenecháváme se svazovat prostředky,nejsme ani loutkové ani činoherní anihudební divadlo. Zpracujeme téma, kterése vyskytne, a prostředky volíme podletoho. Když na něčem děláme, má to dvězákladní fáze – nejdřív se to vymýšlí,děláme písničky a texty. Potom přicházípauza. Řekneme si, v čem se to bude hráta někdo vše potřebné vyrobí. Scházet se jepro nás však čím dál tím složitější. Bullerbynjsme připravovali dva měsíce, Gagarina dvatýdny a Simply clever jeden týden v Hradci. Aleteď o prázdninách bychom měli mít víc času.
SS ččaasseemm ttoo aassii bbuuddee ppoořřáádd nnáárrooččnněějjššíí,, pprroo--ttoožžee oodd rrookkuu 22001155 ssee ssttáávváášš uumměělleecckkýýmmššééffeemm vv ddiivvaaddllee DDRRAAKK aa TToommáášš jjeehhoo kkmmee--nnoovvýýmm ddrraammaattuurrggeemm..Ještě je tam zaměstnaná Johanka, takžebudeme už tři na jednom místě. To vidímnadějně.
MMááttee uužž vvyymmyyššlleennýý ddrraammaattuurrggiicckkýý pplláánnpprroo nnáásslleedduujjííccíí sseezzoonnuu?? KKtteerrýýmm ssmměěrreemmppoottááhhnneettee DDRRAAKK??Nějaký dramaturgický plán máme.Vycházíme především z toho, co už tadyv tom divadle je. A počítáme s tím, žeHavelkův „Méliés“ bude příští rok hodnějezdit po světě. Takže jsme museli vymys-let něco, co by se mohlo v Hradci hrátparalelně.
JJaakkuubb MMaakkssyymmoovv
pokračování ze str. 1Simply clever
První redakce HADRIÁNA, 2000 Morávkův Hamlet v Klicperově divadle, 2000
F O T O O K O F E S T I VA L O V É H I S T O R I E
SSVVĚĚŽŽEE AA ZZVVEESSEELLAA„Divadlo spočívá v tom, že se vytvářejí živéobrazy tradovaných nebo vymyšlenýchudálostí mezi lidmi, a to pro pobavení.“Takto definoval divadlo v malém organonpro divadlo Bertolt Brecht. InscenaceVelká mořská víla nezůstala jeho definicinic dlužna. Kdo by hledal hluboké intelek-tuální divadlo, bude zklamán, protože o nicjiného než o zábavu, okořeněnou sděle-ním, že život by se měl žít a užívat, skute-čně nejde. David Drábek vytváří velmi živé,až živelné obrazy vymyšlené, fantazijníudálosti. Tři sestry (pro fajnšmekry snadparalela k Čechovovi?) se setkávají vesvém rodném domě. Společně se chtějívrátit zpět do dětství, kdy neexistovalyžádné starosti. A starostí mají spoustu.Helena (Isabela Smečková Bencová) sei přes své závazky k muži a dětem zamilu-je do mladého doktora. Róza (PavlaTomicová) se už spoustu let se svým bláz-nivým mužem Ludvíkem (Jiří Zapletal)pokouší o dítě a libertinská Valérie(Pavlína Štorková) má strach. Do tohovšeho se navíc Valérie, která je na vozíčku,promění v mořskou pannu. Vztah meziHelenou a Janem (Jan Vápeník) je poně-kud chladný a Helenina aférka s doktoremAdamem (Jan Sklenář) rodinné pohodězrovna nepřidává. Situace je čím dálvyhrocenější, nakonec se Adam chceodstěhovat. Najednou se ale odhalí prav-da; totiž, že Valérie je už osm let mrtváa vrací se ke svojí rodině „na návštěvy“.Urovná vztahy mezi Janem a Helenou, dotoho Róza otěhotní a vše spěje k happyen-du. Helena se rozejde s Adamem, rodinaje zachráněna a Róze se narodí holčička.Máme co do činění s romantickou kome-dií, v pravém smyslu žánrovou. Drábek„vykrádá“ obrazy a motivy z béčkových ažcéčkových televizních komedií a seriálůa s pořádnou dávkou ironie je předkládádivákovi. Prostředí tak trochu bláznivérodiny je pak zdrojem řady komických
situací. Herci záměrně přehrávají, parodu-jí své vlastní výkony. V tomto smyslu jenejvětší komediant Jiří Zapletal. Jeho pro-jev zůstává celou dobu velmi exaltovaný;každou chvíli skáče na zem, pitvoří se,mění hlas, napodobuje všemožné jazyky(zejména jeho ztvárnění bojovníka Al-Káidy vyrazí smích i z toho nejzapšklejšíhokritika). Jedna komická situace střídá dru-hou, prokládány jsou salvami smíchu. Napatřičných místech ale inscenace zvolnía zvážní. A v těchto momentech má divákmožnost přijmout sdělení.Velká mořská víla je divácká inscenacea nesnaží se tvářit jinak. Je to oddychovýkus, který po všech vážných a na výkladkomplikovaných představeních působíjako vychlazená dvanáctka po celodennímpochodu v parném vedru.
--jjaakk--
PPRROOČČ NNEEMMŮŮŽŽUU TTLLEESSKKAATT??Včera jsem s VOSTO5 a mnoha dalšímiv režii Jiřího Havelky několikrát cestovalv časoprostoru. Z hlediska lokace měpředstavení projektu Dechovka přenesloz hradeckého Adalbertina do kulturníhodomu v Dobrodíně. A co se času týče, pod-nikli jsme cestu zpět ze současnosti dodvacátých let minulého století a potomzase pár desítek let směrem dopředu(k naší současnosti) do roku 1945.S prostorem se zacházelo v souladu s tím,pro co byl určen. Během první třetiny – téze současnosti – pro nás herci na jevištii mezi námi v hledišti sice s nadhledem,leč poměrně realistickým herectvím,vytvořili situaci zasedání zastupitelstvaDobrodína, jednajícího o památníku obě-tem poválečných zločinů spáchanýchČechy na místních Němcích. Vyprávěníjediného pamětníka masakru – klarinetis-ty – nás přeneslo do doby založení kultur-ního domu. Židle a s nimi i diváci se pře-sunuli – už jsme neseděli čelem k jevišti,vytvořili jsme poloarénu. Uprostřed vzniklvolný prostor. Konfigurace míst k sezenímohla být podobná jako při tancova-
čkách. Po třetí cestě časem se už nezmě-nila. Přesuny v čase byly stylizované, jinakse však inscenátoři velmi úspěšně snažírealistickým herectvím přiblížit divákůmkonkrétní událost z historie kulturníhodomu. Diváci, ač aktivně spolupracovali(nosili židle, pili pivo a malinovku), do dějenezasahovali. Vždy tvořili dav – dobro-dínští na zasedání zastupitelstva, dobro-dínští na události oficiálního otevírání kul-turního domu, dobrodínští vítězové války –a to dav mlčící – tedy souhlasící?Z hlediska příběhovosti je pro mě velmizajímavé, že ač byla všechna fakta řečenana začátku, udrželo si představení moudiváckou pozornost po celou dobu. Co mibylo řečeno, mi bylo ještě jednou demon-strováno a mě to zajímalo, mě se to týka-lo. Cením si služby herců konkrétnímu,skutečnému příběhu. Představení skonči-lo a v sále se strhl bouřlivý potlesk. Pročale já nemohl tleskat stejně silně jakoostatní, i když jsem oceňoval hereckévýkony, nápaditou režii a zralou, důslednědotaženou koncepci? Měl jsem pocit, žeten, kdo tleská, jde s davem. S davem,který sedí v hospodě, pije na zdraví mece-náše, „hrdinsky“ trestá Němce a stydí sezvednout ruku a vzít si slovo při zasedáníobecního zastupitelstva. Místo nadšení zeshlédnutí výborného představení ve mnězůstává trpkost. To, co jsem zažil, mě sku-tečně zasáhlo.
--kkssyy--
4 Pátek 27. 6. 2014 HADRIÁN
G L O S Á R I U M
Tihle účastníci festivalu vám sice autogram nedají, ale na rozdíl od Mirka Donutila nebo Honzy Hřebejka si je můžete pohladit a podrbat.
Dechovka
JIŘÍ BRÁZDA, malíř, grafik a kreslíř, pochází z Teplic a dlouhoudobu žil v Praze. Dnes žije a pracuje v Poděbradech, které mu uča-rovaly svým klidem, přírodou a domem od architekta Josefa Fanty.Miluje ženy, cestování, jízdu na kole, víno, dobré jídlo a tvořivé lidi.Je autorem obrazu Královna (2012, akryl na plátně, 25 x 35 cm),jehož výřez je letošním vizuálem festivalu.
VV GGaalleerriiii UU KKlliiccppeerrůů vvyyssttaavvuujjeettee jjiižž ppoottřřeettíí.. JJaakk vvaaššee ssppoolluupprrááccee sseezzddeejjššíímm ddiivvaaddlleemm zzaaččaallaa??K první výstavě mě oslovil pan ředitel a byla v rámci festivalu,stejně jako ta letošní, což je bezvadný, protože tam přijde spous-ta lidí. Největší zásluhu na tom má pan ředitel, protože, jestli senemýlím, byla to jeho idea dělat v divadle výstavy. Je to fajnnápad a u Klicperů to funguje tak, že jednu z vystavovaných věcínecháte divadlu a oni už mají krásnou sbírku. Měl jsem výstavyi v jiných divadlech. Tam jsem si uvědomil, že diváci, kteří přijdoudo divadla, jdou na představení. Takže tam jsou obrazy pro větši-nu lidí kulisa, kterou ani moc dobře nevnímají. Samozřejmě párlidí, kteří mají nějaký vztah k výtvarnému umění, si výstavu pro-hlídnou. Ale není to tak, že by člověk měl očekávat, že tam při-jdou dva tisíce lidí a že to bude mít velkou odezvu.
KKddyyžž jjssttee pplláánnoovvaall lleettooššnníí vvýýssttaavvuu,, bbyylloo ppřřeeddeemm jjaassnnéé,, žžee ssee vvaaššeeddíílloo ssttaannee vviizzuuáálleemm ddiivvaaddeellnnííhhoo ffeessttiivvaalluu??Ano – na začátku jsem si navíc říkal, že pokud budou všechnyobrazy divadelní, tak nebude žádný problém s výběrem motivu.Jenže byl a nakonec jsem musel hledat v archivu. Takže to, co jena pozvánkách a plakátu, je detail malého obrázku Královna.Na výstavě jsou čtyři barevnější obrazy na divadelní téma, figurya maska. Jmenuje se to Etudy. Ty jsou dělaný přímo pro tutovýstavu, pak tam jsou věci z mojí sbírky a od přátel. Myslím si, ževýběr a poskládání obrazů vypadá dobře. S výsledkem jsem spo-kojený a všichni na výstavu reagovali pozitivně.
AA tteeďď kk ddiivvaaddlluu.. CChhooddííttee rráádd ddoo ddiivvaaddllaa??Chodím hrozně rád, ale nechodím moc, bohužel, protože si vždyc-ky říkám zítra, za týden a tak dále. Naposledy jsem byl v Divadlepod Palmovkou před třemi lety a teď se chystáme do Hradce. Toje jako s výstavami. Někdy se bráním na ně chodit, protože jsemhrozně ovlivnitelný. Vnímáte různé věci a ty ovlivňují i vás, neje-nom umění. Něco vidíte, přijdete domů a najednou zjistíte, vždyťjá dělám skoro tak, jako jsem to viděl na té výstavě. Vždyckychvilku trvá, než se hlava vyčistí. Takže teď už si opravdu vybíráma musí to být fajnová věc. Občas mě to ale otravuje, protože novýtrendy, převážně instalace, se prezentují jako to jediné správnéumění a klasika jde stranou.
VV ddiivvaaddllee ssii vvyybbíírrááttee ssppííšš kkoommeeddiiee??Veselejší věci, já se chci uvolnit. Když jsem byl na Ibsenovi, takjsem si myslel v půlce, že to nevydržím. Nechci být za ignoranta,ale radši se trochu odreaguji.
JJee vvaaššee vvnníímmáánníí ddiivvaaddeellnníí iinnsscceennaaccee oovvlliivvnněěnnoo ttíímm,, žžee jjsstteevvýýttvvaarrnnýý uumměělleecc??Když máte výtvarný sklony a vlohy, tak vnímáte úplně všudea všechno. Scénu, kostýmy, všechno hodnotíte. Jsem pozorova-tel, tomu se neubráním, ale někdy si na to musím dávat pozor.Najednou koukám a vnímám profil někoho, koukám na ženskou,na chlapa, říkám si: „Pozor!“, protože lidi si toho všimnou, že naně někdo kouká. Řeknou si, že koukám moc, že jsem nějakýúchyl. Na to si musím dávat pozor. Já takhle koukám na přírodu,na cokoli.
MMááttee nněějjaakkéé pprraaccoovvnníí zzkkuuššeennoossttii zz ddiivvaaddllaa??V divadle jsem dělal dvě sezony a vzpomněl jsem si na to nedáv-no. Nesl jsem ještě jeden obraz na výstavu a zabloudil jsem.Nikde nikdo, jen vrátný a ten mi řekl: „Jděte támhle tudy, to tamnajdete.“ Všude bylo zhasnuto a já jsem se najednou dostal keschůdkům a byl jsem na jevišti. Jeviště bylo nasvícený a připra-
vený na večerní premiéru. Tak jsme se tam se ženou postavilia úplně mi to připomnělo dobu, když jsem byl v divadlev Teplicích jako mladej kluk po střední škole.Divadlo má úžasný kouzlo. Ta vůně, to světlo, ty kulisy… To je jinýsvět – svět ve světě. Dělal jsem tam všechno od výtvarné práce.Byl tam výtvarník profesionál, který navrhoval scény a kos-týmy a já jsem dělal původně malíře kulis, na to jsem byl přijatý.K tomu propagaci, plakáty a veškerý věci okolo toho, to jsemi navrhoval. V tomhle mi dali volnost, asi jsem se jim osvědčil.Najednou, což pro mě bylo strašný, protože člověk, když je mladý,tak je drzý.V divadle se mě zeptali, co jsem dělal před tím, co jsem studoval,a já jsem řekl, že jsem studoval hračky a dekorativní předměty.Oni slyšeli dekorace, tak hned jasně, to jste tady na správnémmístě, dekorace budete dělat. Pak mi dali na zkoušku velký plát-na tři metry vysoký a čtyři metry široký, dostal jsem malou před-lohu od pana výtvarníka a měl jsem jim to namalovat. No a jájsem to měl za dva dny hotový, nic takového jsem přitom v životěnedělal. Prostě musíte a nebojíte se, když je člověk mladý, tak senebojí.Takže jo, přijali mě. Byla to hrozně příjemná práce. Napříkladjsem dělal kulisu ve velikosti opony, ležela na zemi a já jsem nani koukal ze štaflí, slezl jsem, něco jsem tam namaloval a zasejsem se podíval, protože to jinak nešlo; no úžasný.
VVěěnnuujjeettee ssee kkrreessbběě,, mmaallbběě aa ggrraaffiiccee,, kktteerráá zz ttěěcchh tteecchhnniikk vváámm jjeenneejjbblliižžššíí??Nemůžu říct, která je nejbližší, já je hrozně rád střídám. Třebakdyž dělám delší dobu grafiku, jako bych se zasytil, už mě otra-vuje dělat stejně. Potom je příjemné přejít k malbě nebo kresbě.U grafiky sedím a dělám malinký formáty. Málokdo si uvědomu-je, že grafika je docela fyzicky náročná, alespoň technika suchoujehlou, kterou dělám. Najednou přejdu k velkému plátnu a chvil-ku trvá, než se s tím rozdílem srovnám. V malování je větší vol-nost. Větší formát dává i větší rozhled. Jinak pracujete, jinakvnímáte, musíte úplně jinak přemýšlet. Malba mě teď začalabavit, protože jsem objevil daleko víc barvy.Taky je to o čase. Grafika vypadá, že ji má člověk za jeden denhotovou, ale ve skutečnosti je to týden práce a pak ještě skorotýden tisk a lisování. Vyžaduje dost času, kdežto obraz středníhoformátu je hotový za týden. Grafiky si občas tisknu. Je to takovýmůj relax, protože nemusíte moc přemýšlet, jedete automaticky,ale je to zároveň hrozně únavná práce.
NNaa VVyyssookkéé šškkoollee uumměělleecckkoopprrůůmmyysslloovvéé jjssttee ssttuuddoovvaall vv aatteelliiéérruuuužžiittéé ggrraaffiikkyy aa iilluussttrraaccee.. PPrroočč jjssttee ssii vvyybbrraall zzrroovvnnaa ggrraaffiikkuu??Dvakrát jsem dělal zkoušky na akademii na malbu a pak miněkdo řekl: „Ty jsi grafik, jdi na UMPRUMku.“ Tak jsem přišelk profesoru Zdeňku Sklenářovi a on, když viděl moje práce, miřekl to stejné – že jsem grafik a že jít na malbu je nesmysl.
HADRIÁN Pátek 27. 6. 2014 5
M U S Í M S I D Ě L A T V Ě C I P O S V É M
pokračování na str. 7
6 Pátek 27. 6. 2014 HADRIÁN
ZZ NNĚĚČČEEHHOO NNIICCDobré dílo snese i špatné zpracování a po-řád zůstává významově nosné. Pokudovšem inscenaci schází jakákoliv interpre-tace, a hraje se tak nějak povšechněobecně, i to nejlepší dílo se zhroutí samodo sebe. Štěpán Pácl si zřejmě při tvorběrežijně–dramaturgické koncepce StrýčkaVáni (Divadlo Petra Bezruče) řekl, když užhrát o ničem, tak aspoň důsledně, a vytvo-řil čechovovskou inscenaci, která mírounepochopení autora nemá u nás obdoby.Ve snaze zpracovat slavný text jako byúplně rezignoval na témata a motivy. Vevýsledku má divák pocit, že se nedívána jednu inscenaci, ale na čtyři až pětrůzných představení, která mají shodouokolností stejné postavy a řeší se tamněco podobného a možná na sebe i ně-jak navazují, ovšem ne nutně v pořadí,ve kterém jsou předváděny. Druháscéna by klidně mohla být na začátku,poslední scéna uprostřed a první scénana konci a pořád by to bylo o tomsamém; tj. o ničem. Abych inscenaci úplně nekřivdil, tak i přeszjevnou absenci jakéhokoliv jednotícíhoprvku byly některé scény jako samo-statné celky poměrně povedené, v jis-tých místech jsem se dokonce i zasmál,nebo mě inscenace donutila se zamys-let. To byly ale pouze okamžiky.Inscenace pokračovala dál svým prapo-divně nesmyslným tempem. Pácl dů-sledné udržuje diváka v nevědomosti.Když už to vypadá, že divák se začínáchytat, Pácl obrátí a „tůdle, zas nemášnic diváku“. Jestli je toto režijní záměr(a podle častého opakování tohoto prin-cipu to tak i vypadá), je to záměr nanej-výš podlý a egoistický. Co si tedy divák z představení odnese(kromě programu, když si ho koupí)?Pokud mám mluvit za sebe, potěšení z vý-konu Pavly Gajdošíkové, který pro měpředstavoval světlé okamžiky v marastuinscenace o ničem. A to bude tak všechno,protože ten program jsem si nekoupil.
--jjaakk--
MMŮŮJJ OOPPTTIIMMIISSMMUUSS MMÁÁ VVŽŽDDYYCCKKYY NNAAVVRRCCHHPo probdělé festivalové noci usínám v Be-sedě uspávaná dvěma šarmantnímiFrancouzi. „Soustřeď se na význam slov ana to, co říkají tvojí duši,“ říká Jean-Baptiste Marcenac coby Denis Diderotsvému mladšímu příteli a nemůže tušit, žena mě má jeho klidná, usazená a jiskrnáherecká hra hypnotické účinky. Mezi šílen-stvím a snem je křehká hranice. Oba simě okamžitě podmaňují a není divu,„libertini jsou ve společnosti oblíbení,protože jsou veselí, rozmařilí, laskaví,jsou přátelé všech slastí, jsou ducha-plnější a vědí o lidech a lidském srdci víc,než ostatní.“ Vitalita, štěstí, radost. Býtpořád jako u vytržení. Možná jsme všich-ni byli svobodní, nakažliví, strhující, nabi-tí, dokud nás někdo nezačal podezřívatz neřesti a nemorálnosti. Možná teďmnozí toužíme po klidu jenom proto, ženám naše vitalita naservírovala pořád-nou porci nepříčetné podezřívavosti a ne-klidu našeho okolí. Společně se všichnibojíme o morálku a střežíme se neřesti.Být ctnostný ale podle libertinů znamenábýt užitečný. A neřest znamená být k ni-čemu a škodit. Otázka je, jestli je ta našekřečovitě udržovaná morální (ne)svobodaužitečná a co je vlastně morální.Probouzím se divadlem. Beseda v Bese-dě po představení je uvolněná a stejnějiskrná jako představení. Už neusínám.A přeji si, aby se u nás tahle inscenacehrála po školách, věznicích a psychiatric-kých léčebnách jako ve Francii. Protožeač není postavená na situacích, fyzickéakci a konfliktu, otevírá touhu a zvědavostodpovědět si na základní otázky naší svo-body. Víte, proč měl Diderot rád anděly?Protože jsou nazí, nestoudní a nestydí seza to.Do Hradce přivezlo hru současného fran-couzského dramatika a režiséra RégiseMartrin-Donose Bitva s Diderotem BADOCTHEATRE PARIS. Já myslím, že by jí spíšslušel název Diderotova bitva. Nikdo bys Denisem neválčil. Spíš je to bitva, kterousvádíme všichni.
--kkmm--
BBIITTVVAA SS DDIIDDEERROOTTEEMM ––OODDPPOOSSLLEECCHHYY PPUUBBLLIIKKAA
A: „Mně se hrozně líbili. Bylo to usazené,jemné, úplně mně to zhypnotizovalo a usnu-la jsem.“
B: „Je to celé založené na myšlenkách, neníto herecky inscenačně uzemněné.“C: „Přišlo by mi to mnohem lepší jako roz-hlasová hra.“
D: „U rozhlasové hry bych nevydržela s po-zorností. Potřebovala jsem ty dva. Bavilomě se na ně dívat.“
E: „Dřív jsem spala na všech představenícha poslední dobou vůbec nemůžu usnout.“
F: „Ten režisér je strašný intelektuál. Vidělajsem ho na jednom představení a celoudobu sebou šil a mnul si čelo.“G: „To je ten krátkovlasý Francouz? Ten městrašně baví. Chodí na všechna představenína hlavní scénu a pak všem hercům na tera-se gratuluje.“
H: „Má slovo fyzickou sílu?“
I: „Má, ale…“
H: „A ta scéna masturbace mě vyřídila.“
I: „A ta byla kdy?“ --lliiss--
G L O S Á R I U M
On měl takové zvláštní charisma, pro každého byl obrovská osob-nost, všichni ho respektovali. Na UMPRUM nebyl člověk, který bys ním v něčem nesouhlasil. On nedával příkazy, co mámedělat a jak to máme dělat, a přitom nás nenápadným způsobemvedl a každý to vycítil. Byl velmi lidský a měl i smysl pro humor.Zdeňka Sklenáře jsme měli dva roky. Třetí rok ho vystřídal docentJiří Mikula, no a to byl kovaný komunista. Byl to sice hodný pán,ale najednou se změnil celý systém. Ve škole nastupovali komu-nisti. My jsme najednou místo krásné práce, kdy jsme se učiligrafiku, ilustrace a tak dále, museli dělat bolševický kresby doRudého práva k nějakým výročím Února a tak. Namísto toho,abychom se posunuli dál, jsme šli zpátky.
VVee VVaaššiicchh ddíílleecchh jjee hhllaavvnníímm ttéémmaatteemm žžeennaa,, zz ččeehhoo ttoo vvyycchháázzíí??Úplně přesně nevím - souvisí to s tím, že jsem někde něco prožila ženské se mně strašně líbí. Pokaždé ožiju, když je vidím.Vždycky jsem byl radši v ženském kolektivu než mužském. Takžese vracím někam do dětství, ale co, proč a jak, to jsem přesněneobjevil. Když jsme na „lidušce“ dostali zpracovat volné témajakýmkoliv způsobem, tak já jsem si nevěděl rady, co mám dělat.Jezírko, nebo nějaký kytičky, zátiší - nic mě neoslovovalo.Na střední škole jsem si začal víc kreslit sám a pak se mi tamdostávaly ty ženský figury a já cítil, že to je ono, to je ta cesta,která mě baví a nejvíc naplňuje. Ale třeba teď, jak jsem venku,mě to táhne k přírodě a dostávám tam nové prvky. Dřív to bylyopravdu jenom figury a teď tam mám i přírodu. Když tvoříte třicetlet a pořád jsou tam ženský, tak hledáte změnu výrazu. Najednou si uvědomím: „Hele, takhle už nemůžeš dál.“ Začíná tobýt taková ta facha, nuda, musí se prostě něco změnit, aby vásto bavilo. Dost často se rozjedu způsobem, kterým jsem nikdynedělal, a najednou zase skončím u toho stejného. Je to prostěve mně. Ty posuny jsou strašně nepatrný a maličký, ale někamjdete. No a vedle těch ženských taky občas dělám nějaký chlapy.
CCoo mmyyssllííttee,, žžee bbyyssttee dděěllaall,, kkddyybbyyssttee nneebbyyll uumměělleecc??No, taky už jsem o tom přemýšlel. Obzvlášť v poslední době, kdyje to čím dál tím obtížnější, uživit se uměním. Jsou věci, které ráddělám, například rád vařím, ale dělat kuchaře, to by mě nebavi-lo. V divadle jsem přičichnul k různým řemeslům. Jsou tam i ča-louníci, truhláři, kováři. A je pravda, že nějaké řemeslo by měbavilo. Mám rád, když lidi umí něco udělat.Na mé práci je ideální, že máte obrovskou svobodu. Když nemátetermín, tak si všechno uděláte po svém. A když mně někdo vadí,tak se prostě odpojím. Dva a půl roku jsem pracoval jako zamě-stnanec a vždycky jsem měl problém s autoritami. Já si musímdělat věci po svém, takže bych potřeboval takové zaměstnání,kde bych rozhodoval sám za sebe. Ale teď už bych jen těžko něcoměnil. Budu dělat, dokud to půjde; každý výtvarník to tak má –dělá, dokud udrží tužku v ruce, potom padne a je konec.
LLuucciiee VVoojjttííšškkoovváá
HADRIÁN Pátek 27. 6. 2014 7
PÁTEK 27. 6.14:00 Villa Mysteria / OOAAPP CCEENNTTRRUUMM,, CCHHIILLLL--OOUUTT ZZÓÓNNAA,, VVÝÝSSTTAAVVYY / Villa Mysteria
15:00 Malé náměstí / VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉ AAKKTTIIVVIITTYY / Salinger o. s. Hradec Králové / D
0:00 Open Stan / KKAAPPIITTÁÁNN TTAAKKYYPPÁÁNN / DJ set / 120'
Jiří Brázda: Kytice
pokračování ze str. 5
KONCERTYPÁTEK 27. ČERVNATWO TOWERS HULU JAZZ
SOBOTA 28. ČERVNAJIŘÍ HARNACH – písničkář
a stand up komik
HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, MichalaHadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, ZdeněkA. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; [email protected],www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.
H R AJ E M EPÁTEK 27. ČERVNA
Divadlo DRAK (dóm) – 15:00BACK TO BULLERBYNDivadlo ŠPORTNIKI – CZ / SLOStudio Beseda – 17:00PSÁNO DO PÍSKUZápadočeské divadlo Cheb – CZ
Divadlo DRAK – 10:00ČERT TĚ VEM!Divadlo Alfa Plzeň – CZStudio Beseda – 15:30VELVET HAVELDivadlo Na zábradlí Praha – CZ
Hlavní scéna – 19:00ZLATÁ SEDMDESÁTÁ anebHUSÁKOVO TICHODivadlo Na zábradlí Praha – CZDivadlo DRAK (studio) – 20:00DEN OPRIČNÍKAStudio Hrdinů Praha – CZ
Divadlo DRAK (šapitó) – 21:00DOLLSCirk La Putyka Praha – CZ
Divadlo DRAK (studio) – 22:15NAVOSTRO / koncert
KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:
FFEESSTTIIVVAALL,, TTRRIIČČKKOO,, KKNNIIHHAA –– TTAAKK SSEE TTOO RRÝÝMMUUJJEEFestivalový outfit získáte snadno a rychle v obchůdku ve foyerKlicperova divadla. V prodeji jsou zde trička, tašky i placky s festiva-lovým motivem v cenách 150, 90 a 15 Kč; při nákupu tašky a plackyzaplatíte jen 100 Kč. A na cestu si do nové tašky můžete zakoupitněkterou ze zdejších knižních novinek. Kupříkladu obsáhlý rozhovorNahoru dolů, který s hercem, režisérem, diplomatem a ministremMartinem Stropnickým vedla dramaturgyně Lucie Němečková,Shakespearova Romea a Julii v překladu Martina Hilského nebo sva-zek textů Davida Drábka pro děti a mládež - Drábek dětem! A nechy-bí samozřejmě ani Obyčejná šílenství – kniha divadelních her PetraZelenky, kterou autor pokřtil ve středu na festivalu. ((hhaadd))
PPOOHHÁÁDDKKOOVVÁÁ AANNDDRREEAA SSEE VVRRAACCÍÍ DDOO HHRRAADDCCEEHerečka Andrea Marečková, kterou si diváci Klicperova divadlapamatují mj. jako Eržiku z Balady pro banditu, Natašu a Charlottuz Morávkovy trilogie Čechov Čechům (Tři sestry, Racek, StrýčekSolený) nebo Mařenku z Prodané nevěsty, vystoupí i na letošním fes-tivalu. Tentokrát ovšem s pohádkovým repertoárem na Letní scéně.Nejprve zde sehraje v sobotu společně s Ivou Hessovou – pod hlavič-kou Divadla Kasperle – pohádku Kašpárkova dobrodružství anebÓ ten chrabrý rek je Kašpárek aneb Kalupinka! A v neděli pohádkuJak Kašpárek s Kalupinkou slavili Velikonoce, která nahradí původněohlášený titul O holčičce, která zlobila.
ffeessttiivvaalloovvéé hhiittyy nneepprrooppáássnneettee!!Předplatitelé Klicperova divadla totižmají od příští sezony nárok na před-nostní výměnu festivalových abonent-ních kuponů. S prodejem předplatného
