Aut o r k a l é č i v é h o d i v a d l a A D É LALAŠTOVKOVÁ STODOLOVÁ je také tane-čnicí, choreografkou a režisérkou. Tématapro své hry nachází u sebe samotné, jsoujimi osobní otázky, na které hledá odpověď.Naposledy měla touhu v sobě najít ženství,a tak vznikl projekt Ženy, se kterým přijelana královéhradecký festival.

JJaakkýýmm zzppůůssoobbeemm ssii vvyybbíírrááttee hheerrccee aa oossttaatt--nníí kkoolleeggyy??Já dám hodně na intuici a vybírám si větši-nou herce, se kterými už mám nějakouzkušenost. Vím, že jsou otevření autor-ským projektům. Na začátku zkoušení sejich ptám, jestli jsou ochotní se mnou v tomdaném tématu některé věci sdílet a bavitse o nich a otevřít se i autobiograficky. Prospolupráci hledám lidi, kteří mají podob-nou energii a nadšení pro tenhle typ diva-dla a jsou všestranní, takže s nimi můžupracovat jak herecky tak pohybově. Někdyse nebojím jít i do nějakého risku, kekterému mě vede intuice, i přestože promě bude zkoušení náročnější. Před začát-kem zkoušení Mužů jsem si uvědomila, žepotřebuju do týmu dosadit ještě jednohoalfasamce, aby se mezi dvěma hercivytvořil konflikt. Jinak by byla skupinapříliš harmonická a nebylo by o čem hrát.Ostatní spolupracovníci se objevili postu-pem let. Například se scénografem KubouKopeckým a s hudebním skladatelemPetrem Kalábem spolupracuju už léta anikdy mě to nezklame. Určitě ale přijdečas začít hledat a experimentovat i jinde.

CCoo jjee ppooddllee vvááss vv aauuttoorrsskkéémm ddiivvaaddllee nneejj--ddůůlleežžiittěějjššíí?? TTéémmaa?? ZZvvoolleennéé pprroossttřřeeddkkyy pprroojjeehhoo vvyyjjááddřřeenníí?? LLiiddéé?? NNááhhooddaa?? DDůůvvěěrraa??RReessppeekktt?? OOddhhooddlláánníí??Aby pro mě autorský projekt fungoval,musí mít silné a osobní téma, abych doněj dokázala projektovat svoje myšlenky,aby to mělo oblouk, přesah. Mám ráda,když je divadlo nějakým způsobem léčivé.Pro mě a herce ten proces a výsledek prodiváky. Je dobře, když autorské projekty

ZZpprraavvooddaajjeecc ppřřiinnááššeejjííccíí ddeennnníí ppoohhlleedd zz pprrvvnníí lliinniiee

XXXX.. mmeezziinnáárrooddnnííhhoo ffeessttiivvaalluu vv HHrraaddccii KKrráálloovvéé..

KKlliiccppeerroovvoo ddiivvaaddlloo HHrraaddeecc KKrráálloovvéé tthheeaattrree@@kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz

wwwwww..kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz2244.. ččeerrvvnnaa 22001144 -- čč..4

Pokračování na str. 3

HADRIÁN

V listu najdete:

Str. 2 – Glosárium

Str. 2 – Divadlo v Tunisku

Str. 4 – Glosárium

Str. 5 – Miřenka Čechová: Jak trumfnout Lanďáka

Str. 5 – Jsem FAGI

Str. 7 – Open Air

DIVADLO BY MĚLO LÉČIT2014

Nový cirkus jsem si zamiloval předmnoha lety, kdy jsem ještě ani nevěděl,že se tak jmenuje, nebo že by se tak měljmenovat. Obdivoval jsem tehdy svobodnéřádění klaunů a klaunek v Deklaunizacimistrně dirigované Ctiborem Turbou.Postupně novocirkusových zážitků v čes-kém divadle přibývalo, až vznikl festivalLetní Letná a Rosťa Novák založil Cirk LaPutyka.

Ano, nový cirkus miluju, ale s jednouvýhradou. Zneklidňuje mě, že vyháníz manéže zvířata a nahrazuje je cviče-nými lidmi. Tedy, přesněji řečeno, žezvířata vyhání, aniž by se jich někdozeptal, zda jim účinkování v cirkusechjde opravdu proti srsti. Co když se zvířa-tům, která lelkují v zoo, bezcílně se pro-hánějí po afrických savanách nebo

ubíjejí nudu všedního dne v korunáchstromů jihoamerické džungle, stýská povůni pilin a potlesku?!

Onu člověčí povýšenost jsem naplnopocítil na jinak půvabném představeníPodivuhodný cirkus doktora Tarzanav Divadle DRAK. Přiznávám, bavil jsemse, ale jen do chvíle, kdy mi došlo, žeopičí La Banana Orchestra, boxujícímedvědi, zpívající hyeny i další číslajsou dílem lidí navlečených do zvířecíchmasek. Zastyděl jsem se – bylo to skorojako na konci 19. století ve Spojenýchstátech, kde hráli v kapelách bělošis načerněnými tvářemi…

Říkáte, že zvířata neumějí hrát? A copes Rin Tin Tin, medvěd kodiak Bart(mj. hlavní role ve filmu Medvědi Jean-Jacquese Annauda), kosatka Keiko

(Zachraňte Willyho!) nebo malpy kapu-cínské Tara a Levi (Piráti z Karibiku)?!

Nevolám po tom, aby nové cirkusy oka-mžitě hodily zpátečku a zavedly se proně povinné kvóty na poměr lidí a zvířatmezi účinkujícími. Pro začátek bude sta-čit, když na sociologický výzkum mezizvířaty o jejich vztahu k cirkusům zís-kám grant z Evropské unie. Na rozjezdnepotřebuji moc, stačí tak 10 milionůeuro. Ale musíme začít co nejdřív.

Až se začnou v ulicích srocovat protes-tující zvířata s transparenty „Nebertenám práci!“ a „Lepší hvězdou v Cirquedu Soleil než vycpaninou v muzeu“,to už bude pozdě. A nezaměstnanéhonasraného slona před šapitó bychRosťovi Novákovi opravdu nepřál.

N E B E R T E Z V Í Ř A T Ů M P R Á C I !

Profesor LASSAAD JAMOUSSI v rámcivčerejšího Tuniského dne představil V pod-kroví Klicperova divadla tuniské divadloa drama. Profesor Jamoussi učí naUniversitě ve Sfaxu literaturu a kompara-tistiku. Zabývá se divadlem, filmem a vý-tvarným uměním. Angažuje se v kultuře ste-jně jako v Lize lidských práv. Píše taképoezii, hry a hrál dokonce i ve filmu.

PPrroočč vvááss zzaajjíímmáá pprráávvěě ddiivvaaddlloo??Divadlo je druh umění, které pracujes myšlenkami, se slovem, obrazy, a to měbaví.

JJaakkéé mmííssttoo zzaauujjíímmáá ddiivvaaddlloo vv ttuunniisskkéékkuullttuuřřee??Čím dál důležitější. Tunisko je spjaté s di-vadlem od nejstarších dob. Na tuniskémúzemí najdete spoustu významných archi-tektonických památek, amfiteátrů z řím-ského období. Známá jsou například kolo-sea v Kartágu, El Jemu, Douze a dalšíchměstech. Divadlo je součástí kolektivnípaměti Tunisanů. Jsme otevřeni nej-různějším kulturám.

K důležité kulturní výměně docházelotaké během francouzské kolonizace. V tédobě vzniklo například divadlo v Sousse,ve Sfaxu. Do země přijížděly francouzskédivadelní skupiny, které samozřejmětuniskou kulturu ovlivnily. Divadlo tak, jakho známe dnes, se stalo součástí arab-ského světa v podstatě teprve nedávno.V takovém Libanonu či Egyptě divadlov dnešním slova smyslu znají od deva-tenáctého století. I když určité divadelníformy zde existovaly samozřejmě užpředtím.

Tunisko mělo velké štěstí, že jeho prvnímprezidentem byl Habib Bourgiba, který bylnejen dobrý státník, ale také miloval

divadlo. Sám byl herec, což bylo patrnéi z jeho proslovů. Všechna jeho politickávystoupení měla rozměr divadelního před-stavení. V šedesátém čtvrtém roce proneslzásadní řeč o divadle, v níž vyzval všechnyautory, režiséry, herce, intelektuály k to-mu, aby šířili divadlo všemi prostředky.Divadlo chápal jako prostředek k dosaženíemancipace země i jako cestu k získáníkritického odstupu k sobě samým. Byla todoba, kdy v Tunisku vznikla spoustadivadel a divadelních škol podporovanýchstátem. Divadlo si vychovalo svoje pub-l ikum, z čehož ži je dodnes. V roce1983 se například konaly v KartáguKulturní dny, z nichž se posléze vyvinul fes-tival. Existuje dodnes, koná se každé dvaroky a já mám tu čest být jeho ředitelem.

JJaakkoouu rroollii sseehhrráálloo ddiivvaaddlloo vv ssoouuččaassnnýýcchhssppoolleeččeennsskkýýcchh zzmměěnnáácchh?? VV ttzzvv.. aarraabbsskkéémmjjaarruu,, kktteerréé zzaaččaalloo vv TTuunniisskkuu??Rozvoj divadla, který tak slibně začals prvním prezidentem Bourgibou, se

snažil jeho nástupce Ben Ali zmařit.Během jeho diktatury se však divadelnícia filmaři postavili na stranu odporu.Zároveň samozřejmě existovali umělci,kteří šli hlavě státu na ruku. Výsledkembyla jistá svoboda projevu. Jako příkladuvedu hru Tsunami nejznámější autorskédvojice Fadhela Kaini a Jalily Balcar. Jejichhra pojednává o povstání půl roku předtím, než k němu skutečně došlo v tu-niských ulicích. Po skončení představeníjsme měli husí kůži.

V roce 2010–2011 jsme svrhli diktátora.Porevoluční doba je těžká. Všichni chtějízměny hned a každý chce tu svou.Tsunami je také hra o tom, co jsme risko-vali, že se stane, a k čemu také došlonapříklad v Egyptě, a to je konfiskaceideálů svobody náboženskými extremisty.Všechny tyto dějinné události divadlosamozřejmě odráží.

VV ččeemm vviiddííttee bbuuddoouuccnnoosstt ttuunniisskkééhhooddiivvaaddllaa??Myslím, že je třeba dát šanci mladým. Jetřeba sundat své masky a vyjít vstřícsetkání a dialogu kultur. Nejen proto, aby-chom poznali lépe jeden druhého, ale takéabychom se stali humánnějšími a svobod-nějšími. Oblast Středozemního moře jekřižovatkou kultur. Kulturní výměna jenezbytná nejen mezi tradičními zeměmijako třeba Tunisko, Francie, Německo, jetřeba navázat kontakty s dalšími zeměmi,zrovna jako je třeba Česká republika.Fanatici šíří strach, rozdělují svět. Úkolemumělců a intelektuálů je ho spojovat a chrá-nit před tím, aby ho kdokoli znevažoval.

LLuucciiee NNěěmmeeččkkoovváá

2 Úterý 24. 6. 2014 HADRIÁN

DIVADLO JE SOUČÁSTÍ KOLEKTIVNÍ PAMĚTI TUNISANŮ

HHYYPPEERRBBOOLLAA II PPIIEETTAADivadlo VOSTO5 představilo na hlavníscéně Divadla DRAK svou poslední insce-naci Slzy ošlehaných mužů. V kulisáchhorského kiosku nám jeho vedoucí vyprávípříběh českého lyžaře Bohumila Hanče a je-ho přítele Václava Vrbaty, kteří tragickyzahynuli během lyžařského závodu. Celátragická krkonošská historie je demonstro-vána příjemně naivistickým herectvím,občas i herectvím s loutkou. Herci parodujípředválečné vlastenecké nadšení – divákvšak pozná, že to dělají s vřelým vztahemk této době – a tak jejich přehnaně srdečnéjednání je zdrojem laskavé komiky.Bohumil Hanč vyhrává další závod, bere siza ženu Slávku a má úspěch v ochotnickémdivadle. Vše se zdá být v nejlepším pořád-ku. Divák však postupně dostává zprávy, žeokolnosti jsou mnohem komplikovanější.

Nejlepší přítel Bohumila, Václav, je frustro-ván nenaplněným vztahem se Slávkou, ač jinejlepšímu příteli přeje. Později sedovídáme, že Bohumilovi a Slávce zemřelojejich první dítě. Dalším problémem můžebýt Slávčino žárlení na Bohumilovu láskuk lyžování. Divák cítí, že problémy překryténadsazeně optimistickým hereckým pro-jevem se kumulují kdesi ve spodu.Představení tak vrstevnatí a nestává sepouhým sledem banalit. Jakmile se chýlí kezlomovému závodu a divák očekává brzkousmrt hlavních hrdinů, atmosféra před-stavení vážní. Herci neopouští nadsázkusvého projevu, ovšem ubývá gagů a tra-gická událost je nakonec zahrána velmipietně – a to i přesto, že v úplném závěrurámec vyprávění vedoucího horskéhokiosku přerušuje Krakonoš, který divákoviodkrývá, že příběh nevyprávěl jen takobyčejný prodavač párků a grogu, nýbrž(nespravedlivě) odsouzený Emerich Rath.Rath prosí Krakonoše po stoletém trestu

o klidné spočinutí. Krakonoš jej všakproměňuje na dalších sto let v sojku.

--kkssyy--

KKAAMM SSEE HHRRAABBEE OOVVEEČČKKAA SSHHAAUUNNAsi každému dítěti učarují dřevěné hračky,o to větší zážitek je, když ožijí. Naivnídivadlo Liberec vdechlo život několikapostavičkám z obrázkové knížky FredaRodriana. Jednoduchá scéna vyzařovalajakési kouzlo do dětského publika a vícenež kdy jindy mě napadá, že v jednodu-chosti je krása. Představení O beránkovi,který spadl z nebe, mělo velký úspěchnejen u dětí, ale také u jejich rodičů. U hol-čiček nejvíce zabodoval samotný beráneka u kluků hasičské auto, které pomohloberánkovi zpět do nebe. Beránkovi přejuještě hodně šťastných návratů zpět dooblak a Naivnímu divadlu úžasné obecen-stvo, jako bylo to hradecké.

LLuucciiee VVoojjttííšškkoovváá

G L O S Á R I U M

HADRIÁN Úterý 24. 6. 2014 3

kladou otázky, dotýkají se lidí uvnitř a ob-čas je i pobouří, protože přináší kontro-verzní témata. Z reakcí publika vím, žetémata Ženy i Muži toto splňují. Co se týkáprostředků, jsem nežánrový režisér.Používáme při zkoušení všechny prostřed-ky, které jsou k mání, tělo, hlas, vizuálnístránku. Pohyb používám k vyjádření diva-delních situací mezi dvěma lidmi, není todialog verbální, ale pohybový, aby i pohybsděloval příběh. Pracuju hodně s improvi-zací, tou začínáme. Hledáme určitou situ-aci, a jakmile ji máme danou, nebo kdyžvím, že herci přišli na ten pocit, tak hle-dáme formu. Jdu vlastně přes obsah k for-mě. Bez lidí by divadlo nešlo, to je velmipodstatná část a samozřejmě i padesátprocent práce vám udělají herci právěproto, že vycházíme z improvizace. Co oninabídnou, já zpracovávám a jako režisérje vedu. Náhoda mi asociuje proces. Mám pokaž-dé pocit, jako když čekám dítě a nevím, cose mi narodí. Když vidím premiéru, občasna to koukám jak na cizí dílo. Říkám si,jestli to byla náhoda, že to získalo tenhletvar, nebo už to tam někde dávno bylodané a teď jsem jen překvapená. Důvěra v intuici, že jsem správně vybralalidi. Potřebuju obecně důvěru k práci, kespolupráci mezi lidmi, že všichni chceme,aby se to povedlo. Důvěřovat, že jdu správ-ným směrem během zkoušek a důvě-řovat v sebe sama. Respekt k tvorbě. Pokora, nejlepší je dělatprojekt bez ambic, bez toho, že teď a tadystrhnu tisíc lidí a všem se to bude líbit.Práce je odlehčená, když člověk upustí odega. Může se stát, že se to nepovede, cožnení prohra, ale poučení. Odhodlání. Já se po každém projektuodhodlávám, jestli půjdu do dalšího.Většinou to je velká dřina, velká zod-povědnost a při zkoušení na sebe člověkčasto narazí, že v tomhle mám limit a žes lidmi neumím komunikovat a v tomhledělám chybu. Odhodlávám se potkat zasesebe samu v procesu jako člověka, nasta-vit si často nemilosrdné zrcadlo…

CCoo jjee ppooddllee vvááss zzáákkllaaddeemm ffuunnkkččnníí ssppoolluu--pprrááccee vv aauuttoorrsskkéémm ddiivvaaddllee??Spíš jak bychom si všichni přáli, aby tobylo funkční. Abychom si my umělci uvě-domili, že když děláme autorské projekty,že jde o hodnotnou práci, že je divadloléčivé a má přínos pro diváky. Nastavit siadekvátní cenu. Obecně si víc hýčkatsebevědomí. Když si budeme umět říkato peníze ne z pozice chudého a méně-cenného, tak je budeme víc dostávat.Potom funkční spolupráce bude taková,že já mám herce vyblokované a že oninemusí řešit další tři projekty, aby se uži-vili. Tohle bych si přála, mít na práci čas,aby věci nebyly v permanentním chaosuodbíhání, přebíhání. Myslím si, že to hod-

ně svědčí o našem sebevědomí, umět siříct o peníze ve smyslu: Já jsem tady ajsem důležitá a znám svoji hodnotu.

JJaakk pprraaccuujjeettee,, kkddyyžž jjssttee ttvvůůrrccee nnáámměěttuunneebboo cchhoorreeooggrraaffiiee aa zzáárroovveeňň iinntteerrpprreett??U projektu Ženy jsem se dostala do boduzlomu. Bavili jsme se s MartinemKukučkou, že být zároveň autor a režisérnámětu, se často bije. Abych obhájilanámět jako autor, tak ho tam chci mítcelý, ale když do toho přichází režiséra pracuje s touhle autorskou hmotou, takji seškrtá, prohodí scény, vloží do toho i svůjpohled a tam se ty moje dvě osobnostipotkají a každá si hájí to svoje. Potřebujupak třetí osobu, dramaturga, superviziprojektu, což mi dělají Skutři. Ti přijdoupřed premiérou a týden přebírají funkcirežiséra. Zredukují autorství a pomůžoumně jako interpretovi, abych se do tohonějakým způsobem začlenila a měla zpět-nou vazbu. Při dalším projektu bych chtělapracovat od začátku se scénářem a dra-maturgem. Pak budu mít více prostorujako režisér a interpret.

JJaakk ssee ss ttíímm vvyyppoořřááddáávvááttee,, mmááttee nněějjaakkoouuvvllaassttnníí tteecchhnniikkuu??Přemýšlela jsem nad tím, jestli nějakoupohybovou metodu mám, protože za tyroky na konzervatoři i na HAMU těch tech-nik přicházelo hodně, ale zjistila jsem,že s žádnou konkrétní pohybovou techni-kou nepracuju. Propojuju hlavně herectvís pohybem. Ráda hledám v situacíchhumor, poetiku. Scény jsou hodně doplně-ny scénografií, obraz je pro mě důležitý.

CCoo jjee vvaaššee nneejjssiillnněějjššíí ssttrráánnkkaa?? OOddkkuuddvvyyvvěěrráá vvaaššee ssííllaa žžeennyy?? VV ččeemm ccííttííttee ddoommii--nnaannttuu aa ssíílluu žžeenn aa mmuužžůů,, vv ččeemm ssee lliiššíí jjaakkooiinntteerrpprreettii?? VV ččeemm ttkkvvíí „„mmuužžssttvvíí““ aa „„žžeennssttvvíí““aa jjaakk ssee ttyyttoo rroozzddííllyy ddaajjíí vvyyuužžíítt nnaa jjeevviiššttii??Sílu ženy vidím v intuici, znovuobjeveníintuice, léčení, že dokážeme slovem i po-hlazením léčit, že dokážeme být destruk-

tivní, pojmenovat problém, a že i když ně-co zdestruujeme, tak to může mít obrov-skou pozitivní vlnu. Což by se mi líbiloi v politice, kdyby přišla žena mezi mužea oni ji respektovali a vyslechli si její názor.Slyšela jsem teď krásné pojednání o mužia ženě. Muž staví dálnice a neuvědomujesi dopad toho, co se stane v přírodě. Ženaho upozorní, jaké ta stavba bude mítnásledky a co je třeba ošetřit. Rozšíří mužizúžené vidění. V tom vidím kombinacemuže a ženy, kdyby si vzájemně naslou-chali. Země je ženský princip a země jedost zdevastovaná za ta staletí, co existu-je patriarchát. Proto si říkám, že by mělobýt více ženského principu v ekologii a po-litice. Aby se země začala hojit.Spolupráce se ženou a mužem v divadle.Když režíruju, snažím se jako žena vše har-monizovat, aby se v projektu měli všichnirádi, aby to šlapalo. Ale mužská energie jev tom: Hej, je tady problém, pojďme hořešit, a jestli se nedomluvíme, tak senedomluvíme, ale musíme to někamdotáhnout. Důležité je dát mužům v pro-jektu prostor, protože když jim ho nedáma všechno jim diktuju, tak mě v tu chvílijako ženu a ani jako režiséra neposlou-chají nebo nechtějí, nemají to přirozeně.Dám jim prostor, ať si vše udělají, jakpotřebují. Ať mi něco nabídnou a já jim tyvěci pak douzavřu. Je vidět, že mužůmdělá dobře, když mají v představení něco,na co si sami přišli.

JJaakk zzaaččaallaa vvaaššee pprrááccee ss dduueemm SSKKUUTTRRaa jjaakkýýmm zzppůůssoobbeemm ssppoolluupprrááccee pprroobbííhháá??Ve třiadvaceti letech jsem udělala projektVšechna jediná, se kterým jsem cestovalapo Jižní Americe a Evropě. V té době bylikluci osloveni Divadlem Archa, aby vytvoři-li projekt, do kterého hledali herce a tane-čníky v jednom. Dozvěděli se o mně a bylise na mě podívat, tak vlastně naše spolu-práce začala. Už je to přes deset let. Nejprve jsem fungovala jako interpret,

pokračování ze str. 1SKUTR: ŽENY

Pokračování na str. 6

4 Úterý 24. 6. 2014 HADRIÁN

AANNGGAAŽŽOOVVAANNÉÉ DDIIVVAADDLLOOAbych předešel případným nedorozu-měním – kdo by od Davida Drábka čekalklasického Shakespeara, bude nejspíšzklamán. Drábek to ukázal už při insce-naci Richarda III. a Romeo a Julie nenívýjimkou. Příběhový rámec zůstal za-chován, avšak téma hry bylo významněaktualizováno. Dávný spor mezi Montekya Kapulety totiž není uveden jen jakodávný spor s neznámou příčinou, důvodsporu je naprosto jasný. Je to vzájemnárasová nesnášenlivost. Montekové jsouRomové a Kapuleti bílí Češi. Těžiště hry setak přesouvá z tématu nešťastné lásky natéma rasismu – tedy na téma, které jednes daleko aktuálnější.Takový postup je v českém divadle čím dálvzácnější. Režiséři se ve všem snažípodřídit myšlence autora, v lepším pří-padě se vyjadřují k obecným tématům.Ale divadlo, které by se dalo nazvatskutečně angažovaným, je k vidění má-lokde. A problém určitě není v tom, žeby v Čechách bylo málo opravdu palčivýchcelospolečenských témat. Stačí připome-nout nedávné nepokoje na Šluknovsku,nebývalý volební úspěch KSČM, nebodiskuze kolem vstupu ČR do eurozóny.V Česku, v Evropě a ve světě je mnohoudálostí, mnoho námětů, které stojí zazpracování. Ale česká divadla si, až nasvětlé výjimky, jakoby udržují odstup odreality a dělají si svoje univerzální hrys univerzálními tématy. Neříkám, že by semělo dělat pouze a jenom angažovanédivadlo, nicméně větší kritičnost k součas-né situaci by divadlu jenom prospěla.Nebo by mu určitě neublížila.

--jjaakk--

CCHHIILLLL––OOUUTT VV RREESSPPEEKKTTUUNabídka Open Air Programu je naletošním festivalu opravdu bohatá. Mimodivadelních představení a koncertůzahrnuje i diskuze nebo workshopy. Když

se opravdu chcete ponořit do festivalu,nebude asi chill-out to správné místo.Nicméně dvouhodinový program v Kavár-ně Respekt s názvem Respekt od tří hodinzní lákavě. A tak si koupíte kávu v ka-fekáře, posadíte se do pohodlného křesíl-ka a čekáte, který zajímavý host se objeví,jaké téma bude diskutováno, zkrátka, cose bude dít. Čekání si ukrátíte četboustarších čísel Respektu, která leží na stol-cích kolem. A najednou je 15:15, aka-demická čtvrthodinka uplynula a stále seneděje nic. Ale nelze říct, že by to nějakvadilo. Všude kolem se něco děje. Kousekod vás nějací lidé cvičí swingové figury,jinde se honí dva výmarští ohaři a všude jeplno lidí. Závěr tedy zní, nemůžete přijít naopen air a čekat, že se nic nebude dít, pro-tože, abych citoval postavu z vyprávěníMirka Donutila: „Pořád se něco děje!“A k tomu dodávám - obzvláště na festivalu.

--jjaakk--

PPŘŘEEDDSSTTAAVVEENNÍÍ NNĚĚŽŽNNÉÉ II MMUUŽŽNNÉÉZZÁÁRROOVVEEŇŇSoldates uskupení Squadra Sua jepouliční klaunské představení. A jak je jižz názvu patrné, je o životě vojáků, kteří senezdolně vrhají do všech bitev a ničivýrádius jejich zbraní je vždycky o krok delší,než jsme schopni uskočit. Tři klauni, ge-nerál a dva desátníci jsou ta nejmilejší tro-jice vojáků, jakou můžete potkat. Milovníciseriálu MASH by mi určitě dali za pravduv tom, že o vážných věcech se dá mluvits nadhledem i humorem a představeníSoldate je toho důkazem.Válka nikdy nebyla a nebude ani pozitivníani krásná. Válka bere lidem domovy i ži-voty. A tím přeživším bere často důstoj-nost, víru v Boha i cit. Válka zanechávávzpomínky, které chtějí být zapomenuty.S čím vážnějším tématem však klauniádapracuje, tím větší smích může vyvolat.Smích je spolehlivě nejlepším lékem protistrachu. Téma války je tak široké, žekaždý divák, byť jí i sám neprožil, má o nínějakou představu – ať již z televizních

reportáží, fotografií, vyprávění, děsivýchsnů nebo je ovlivněn jen znepokojujícímtušením a mlhavým obrazem toho, co tovlastně je a co s člověkem může válkaudělat.Soldates je precizně provedená mimořád-ně jemná a veselá klauniáda, která končítragicky. Všichni vojáci umírají a spolus nimi umírají i klauni. Představení končíznámým obrazem – na scéně zůstanoujen rakve přikryté vlajkami s těly mrtvýchhrdinů. Tento pouliční kus je dokonalý mixsměšného i vážného a obsahuje snadvšechno, co lze do pouličního představení„nacpat“.Interakce s diváky jsou mimořádně nápa-dité – bomby se schovávají pod zadnicediváků, poslední valčík si vojáci užívajís vybranými dámami z publika, hromadagagů či slovní ekvilibristika generála, kterýdává zásadně přízvuk na poslední slabiku.A v neposlední řadě jemnost! Jemnosta souznění mužského ansámblu, kde senikdo nechce na sílu prosazovat a pouka-zovat na sebe. Vše je pokorně podřízenosdělení.A i když se kousek ode mě sedícíchlapeček pořád neodbytně ptal mamin-ky, o čem to je, a i když téměř neza-chytíme příběh, i když timing nebyl vždy-cky úplně dokonalý a i když byly některéscény trošku kostrbaté, stejně se většinadiváků koukala na Soldates s permanent-ním úsměvem na rtech. Bavily se děti,bavili se dospělí. Všichni co viděli, vědí.A ti, co neviděli, ať si příště nenechají ujít!

MMiicchhaallaa MMaauurrsskkáá

G L O S Á R I U M

Hamletova rodina v civilu aneb Patrik Děrgel a Petra Hřebíčková

Squadra Sua vznikla v roce 2003 jako duo stu-dentů Katedry nonverbálního a komediál-ního divadla HAMU Praha: Romana Horákaa Roberta Janče. Jako plnohodnotný se sou-bor Squadra Sua etabloval ale až v roce 2012,kdy se z dua stalo trio rozšířením o LukášeHoudka. V roce 2012 byla odpremiérovánaklauniáda Soldates a o rok později přibylarodinná groteska o hasičích zaměřenázejména na otce a děti: Bomberos.

MIŘENKA ČECHOVÁ - úspěšná česká herečka,tanečnice a choreografka. Je spoluzakladatelkoudivadelní skupiny Spitfire Company, která nafestivalu představí performanci Antiwords - v níMiřenka Čechová hraje spolu s TerezouHavlíčkovou v režii Petra Boháče.

Vznik Antiwords iniciovalo české velvyslanec-tví ve Washingtonu – pro přehlídku MutualInspirations Festival, jejíž loňský ročník bylvěnovaný Václavu Havlovi. Jak se inscenaceod prvotního zadání vyvíjela do současnépodoby? Prvotní bylo zadání, které jsem dostala od české-ho velvyslanectví ve Washingtonu – udělatHavlovu Audienci netradičně, pro dvě ženy.Nejprve jsme se Sivan Eldar, autorkou hudby, pře-mýšlely o zcela jiném konceptu – měla to být tako-vá minimalistická hra, silně založená na zvukovéinstalaci. Dokonce jsem si k tomu koupila vlastní„hudební nástroj“ (metal sheets), s nímž jsmechtěly vytvářet zvuky živě během představení.Nakonec onen nástroj použila Sivan jen v hudeb-ní nahrávce, která doplňuje začátek a konec před-stavení takovým existenciálním dusnem. Kdyžjsme však přišli společně s Petrem Boháčema Jindřiškou Křivánkovou (nyní ji alternuje TerezaHavlíčková; pozn. redakce) na plac, zjistili jsme,že to chce něco zcela jiného. Že potřebujemenalézt mužské charaktery, aniž bychom se donich museli násilně stylizovat či něco předstírat. Atak vznikl nápad s hlavami, které nám ve zku-

šebně ležely ještě z dob naší performance o Mi-ladě Horákové na Vrchním soudu v Praze. Pak,když jsme se společně dívali na Menzelovu insce-naci Audience s Josefem Abrhámem a PavlemLandovským v Činoherním klubu, přišel nápadtrumfnout Lanďáka v množství vypitých piv.

Jakých témat si na Havlově Audienci nejvícvážíš ty sama? Osobně – a nejen na Audienci – mě u Havlazajímá téma skryté manipulace, maskované zarádoby přátelské dohody: „Já pomůžu tobě, typomůžeš mně, doba je zlá, tak proč bít hlavouproti zdi, když se můžeš mít za "malý" ústupekmnohem líp“. A právě onen „malý ústupek“ je to,co je pro mě nejzajímavější – co Havel z poziceVaňka obhlíží, ne jako velký hrdina, nýbrž jakočlověk faustovsky sváděný.

Jak se liší reakce na Antiwords u nás a v za-hraničí? Reakce se moc neliší. Všude se lidi na začátkusmějí a na konci jim úsměv tuhne, ačkoliv pořádjaksi žasnou a lehce zlomyslně se pochichtávají.V zahraničí reagují více na pohyb, v Čecháchdalší level přidává znalost textu, který se staltéměř až jakýmsi folklórem. Ale všichni tam mys-lím cítí tu žalostnost a vyděděnost, která se tamna závěr vplížila.

Jaké jsou tvoje umělecké plány na následujícíměsíce?Právě jsme ve Spitfire odpremiérovali nové před-stavení Animal Exitus, které vzniklo v koprodukcise třemi důležitými partnery: s Tancem Praha,s německým Hellerau a s belgickým Les Brigitti-nes, ve kterých jsme měli rezidence. Teď v červnumáme asi 15 představení, takže brázdíme Evropua Čechy. V červenci se to trochu zklidní. Kroměfestivalu Nultý bod, který pořádáme již asi pátýmrokem, je tu Itálie, Polsko a Colours of Ostrava.No a od srpna to zase vypukne. S naší AnneFrank budeme nejdřív tři týdny v Johannesburgua pak v Accu, v Izraeli. A podzim bude opravdubláznivý, zvláště kvůli Antiwords, které hrajemeasi 17x, takže jsme musely udělat dvojí obsazení,aby se z nás nestaly alkoholičky:-) Zároveň sebudu připravovat na režii nového představeníSpitfire, Sniper's lake, které bude mít na jaře pre-miéru v Norsku, v česko–norské koprodukci. A dotoho ještě chci stihnout udělat jednu intimní hru

pro Tantehorse, speciálně pro Radima Vizváryho.Takže spousta zábavy přede mnou.

Je něco, co by tě lákalo si v divadelní tvorběvyzkoušet a ještě jsi k tomu neměla příleži-tost?Hm, mě když něco láká, tak si to většinou dřívnebo později splním. Nejsem ten typ, kterýby v koutku vzdychal nad svým velkým neusku-tečněným snem. Ale chce to postupně. Člověkmusí mít plány, ale zároveň být trpělivý, pracovatna 100%, být šťastný a pak zase pracovat, a po-kud to dělá pravdivě a s láskou, tak to k němu dřívnebo později samo přijde. Tomu věřím.

Jaký máš vztah k festivalu Divadlo evrop-ských regionů v Hradci? Chystáš se letosnavštívit nějaká konkrétní představení?Na Hradec vzpomínám ještě z dob DAMU, kdyjsem tady byla poprvé. Jednou jsem se tady takyv brzkých ranních hodinách fiktivně vdala ;-)Festivaly jsou pro mě skvělé zvláště proto, žemám konečně šanci vidět věci, na které jsemneměla během roku v Praze čas. Takže teď jsemsi to vynahradila v Olomouci a v Ostravě a v Hrad-ci doufám, že uvidím Dolls od Rosti Novákaa Cirku La Putyka a v Draku George Méliése odJirky Havelky.

Linda Petáková

JAK TRUMFNOUT LANĎÁKAHADRIÁN Úterý 24. 6. 2014 5

Spitfire Company se věnuje fyzické-mu, experimentálnímu a tanečnímudivadlu. Základní dvojici souborutvoří režisér a dramaturg Petr Boháča Miřenka Čechová. V posledníchletech se skupina úspěšně prosazuje vzahraničí a získala mezinárodníocenění: např. za inscenaci One StepBefore the Fall na festivalu FringeEdinburgh - The Herald Angel Awardudělovanou skotským deníkem TheHerald a Total Theatre Award (nomi-nace) udělovanou britským deníkemTotal Theatre. Za inscenaci Hlas AnneFrank na festivalu Fringe Prague pakOutstanding Performance Award aza inscenaci Svět odsouzencův GrandPrix Zdarzenia na Mezinárodním fes-tivalu Zdarzenia.

Spitfire Company:Antiwords

6 Úterý 24. 6. 2014 HADRIÁN

Návrat protagonistů pracovních setkání studiových divadel z osmdesátých let do Studia Beseda. Zleva: režisér a herec Miroslav Krobot,teatrolog a editor Jan Dvořák, herečka Hana Doulová, dramaturg a teatrolog Miloslav Klíma, režisér Karel Kříž, herec a režisér

Břetislav Rychlík a opět Hana Doulová.

postupem času jsem s nimi spolupra-covala i jako choreograf. Pak jsem zača-la dělat svůj projekt Malá smrt, kde už mipomáhali jako supervize. Je mezi námidůvěra lidská i pracovní. Jsou to jedinírežiséři, ke kterým mám důvěru, znají mě

i moji práci a dokážou jí dát správný tvar,je mezi námi zdravá kritika a myslím, žese naší vzájemnou spoluprací inspirujemea posouváme.

JJaakk,, rreessppeekkttiivvee vv ččeemm,, vviiddííttee rroozzddííll vveevvnníímmáánníí,, ppoottaažžmmoo ppřřííssttuuppuu kk ddiivvaaddlluu mmeezziižžeennaammii aa mmuužžii,, vvee vvaaššíí ssppoolluupprrááccii sseeSSkkuuttrryy?? VV ččeemm ssee ddooppllňňuujjeettee?? KKddee nnaarráážžííttee??VV ččeemm ssoouuzznnííttee??Vždy je pro mě nejtěžší poslední fáze,těsně před premiérou. Jsem napjatá, una-vená a ztrácím nadhled. Když přijdouSkutři, trošku si oddechnu, že už se můžuvěnovat jen sobě jako interpretovi. Skutřina některé věci pohlížejí svým mužskýmpohledem. Něco chtějí přitvrdit nebo tamdát víc humoru a shodit to. V Mužích chtě-li pomoct hercům v mužské síle, dát tomuvíc koule. Já jsem pak ten třetí člověk,který říká, to už je moc, tady mi to nechte.Mám tendenci nejít lidem na ruku a víc jenechat v tom, ať si hledají sami, ale klucichtějí, aby to bylo víc srozumitelné. Vidí, žeuž tomu rozumím jen já a herci, ale divácito pochopit nemusí. Najednou se téabstrakci dává srozumitelnost, tam hle-

dáme hranice, jestli mi to přijde už mockonkrétní.

KKddoo nneebboo ccoo vvááss vvee vvaaššíí ttvvůůrrččíí pprrááccii nneejjvvííccoovvlliivvnniill nneebboo oovvlliivvňňuujjee??DV8, Ultima Vez a Pina Bausch, tu jsemobjevila ve čtrnácti letech a velmi mě oslo-vila, její projekty plné neuvěřitelných scé-nografií, materiály se kterými pracuje, pře-náší přírodu na jeviště. Ultima Vez mě nad-chla v naturalismu, kde jdou lidé za hrani-ce svých možností.

VV ččeemm vviiddííttee nneejjvvěěttššíí ppřříínnooss aa ssmmyyssll ddiivvaa--ddllaa vv ddnneeššnníí ddoobběě?? Teď jsme to řešili na divadelních konstela-cích s Janem Bílým, že postrádáme smysldivadla ve smyslu toho léčivého. Vysvětlu-jeme si to tím, proč dnes tolik lidí do diva-dla nechodí. Myslím si, že když se dělájakýkoli projekt, tak je dobré, aby sevytvářel s tímhle záměrem, aby tam byloto léčivé, aby to nebyla jen připitomělákomedie na odpočinek, ale aby to zasáh-lo. Lidi si tam pro to přijdou, protože tos nimi bude pracovat.

VVyycchháázzeejjíí ppřřííbběěhhyy jjeeddnnoottlliivvýýcchh ppoossttaavvvv ppřřeeddssttaavveenníí ŽŽeennyy zzee sskkuutteeččnnýýcchh žžiivvoottůů,,ttaakk,, jjaakk jjee ttoommuu vv ppřřeeddssttaavveenníí MMuužžii??V Mužích jsme s Janem Bílým vycházeliz herců, z jejich životů a na to jsme stavě-li konstelace a pak se vybraly důležitémomenty. Zadávala jsem asociace natéma otec, syn, dědeček, milenec, což jetaké způsob mojí metody. Z odpovědíherců pak hledáme ty nejzajímavějšía stavíme situace. Například boty, bič atd.Na téma boty pak postavím celou postavunebo obraz. V Ženách jsme šli po archety-pech panny, matky, čarodějnice – babice.Inspirovali jsme se měsíčním cyklem ženy,každá žena tím měsícem prochází a v kaž-dém týdnu je v jiném archetypu. Každýarchetyp má své připodobnění, mladápanna je jako bohyně Artemis, má luka šíp, je nespoutaná, žije v lesích, jecílevědomá, sebevědomá, je komunikativ-ní a má hodně mužského principu. V tétopodobě jsme v období po menstruaci,

v panně si můžeme dávat hodně schůzek,záříme, jsme lehce sobecké, nechceme sestarat o okolí, jsme dominantní a prů-bojné, střílíme. Matka má také svoje záko-nitosti , dozrává j í vajíčko, chystá sek oplodnění, je plná slunce, je obětavá,ochotná, vytváří domov, je sexuálně náru-živá. Pak je čarodějnice – babice, kdy při-cházíme do premenstruace a pak do zimy,do babice, kdy jdeme ke spánku, k medi-taci. Chtěla jsem tím projektem otevřítnová ženská témata, aby se ženy o sobědozvěděly něco, co ještě neví.

JJaakk pprroobbííhhaalloo zzkkoouuššeenníí iinnsscceennaaccee ŽŽeennyy??Zkoušení u Žen probíhalo harmonicky, ažpříliš. Na závěr zkoušení nás na to MartinKukučka upozornil. Chybělo pak meziženami napětí, musely se učit být jednana druhou drsnější a tolik si vzájemně najevišti nepomáhat. V představení jsou i třimuži. Hledali jsme jejich prostor. Na tojsme přicházeli těžko, protože kluci majísilnou energii a snadno přebíjejí tu žen-skou. Muži jsou velmi dominantní, takžejsme museli hl ídat, aby to bylo stáleo ženách a ne o vztazích. S Janem Bílýmjsme si je pak pojmenovali jako mužskouhmotu, která se přelévá a vždycky se obje-ví tam, kde je potřeba. Buď vyhrotí nějakýkonflikt, nebo uchlácholí.

MMááttee nněějjaakkýý žžeennsskkýý vvzzoorr??Asi Báru Nádvorníkovou, která dělá žen-ské kruhy. U ní je cítit, že má v sobě muž-skou a ženskou část v harmonii. Tahležena je pro mě velká inspirace. Je bohyně,její postavení těla, gesta, zároveň má zdra-vou asertivitu a přirozenou autoritu. K té-hle harmonii bych chtěla dospět, umětmužský a ženský princip v nás správně po-užívat, aby byly tyto dvě části v dialogu.

CCoo pprroo vvááss zznnaammeennáá ddiivvaaddlloo??Je to můj život. Žít v obrazech, skládat jedohromady, realizovat je, dávat jim smysl.Dostala jsem dárek, že ho můžu dělat.

LLuucciiee VVoojjttííšškkoovváá

pokračování ze str. 3

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA JAKO HOROR S MAŇÁSKYLoutkový soubor Mikrle je skupina ze ZUŠ F. A. Šporka v Lysé nad Labem,která na festival přivezla inscenaci s názvem Kráska v dřevě spící podlevůbec první tištěné verze pohádky O Šípkové Růžence od CharlesePerraulta. V první části se rozehrává notoricky známý příběh až do chvíle,kdy se Růženka píchne o vřeteno a usne. Přestávka pak představuje jednostoletí, během něhož Růženka spí. Po setmění začíná hororová část, která jepro většinu diváctva neznámá. A v tom právě spočívá kouzlo inscenace.

Představí obě krajní polohy pohádkového příběhu, jak tu roztomile dětskou, tak lidově děsivou.Něco jako když se v příběhu o Karkulce neobjeví myslivec, aby zabil vlka a zachránil tak Karkulkus babičkou. Na rozdíl od původní lidové Karkulky ale Kráska v dřevě spící končí šťastně. Ovšemzážitek z původního příběhu a hlavně z jeho sugestivního zpracování bude v divákovi doznívatještě dlouho. Rozhovor se členy souboru Mikrle byl pořízen bezprostředně po představení.

Krásku v dřevě spící obyčejně hrajete v uzavřených prostorech. Jak se vám hrálo v atriuradnice?Vlastně nám to vůbec nevadilo, bylo to skoro, jako bychom venku vůbec nehráli. V první polo-vině sice bylo světlo a my potřebujeme tmu, ale s tím jsme si dovedli poradit.Co vás vedlo k tomu, první část udělat jako klasickou pohádku pro děti a druhou v pod-statě jako horor?Myslím si, že je to trochu i v té předloze. V první polovině se takové zpracování přímo nabízí,nehledě na to, že pohádka O Šípkové Růžence je notoricky známá. Navíc v první části není nictak zvráceného jako v druhé polovině, že by se to mělo dělat nějakou formou, která by tolik odpo-vídala svému obsahu. Kdežto druhá polovina se nedá pojmout jinak než takhle. Bylo pro nási důležité, že příběh pokračuje po sto letech a i z toho důvodu jsme chtěli, aby druhá část bylajiná. Aby svět za sto let prošel nějakým vývojem, de facto i ve stylu hraní. Jsou tam stejné prvky,ale za sto let se to chtě nechtě změní. I dnes je vnímání lidí jiné než třeba před padesáti lety.Pokud bereme obě části jako jeden celek, je to pohádka spíše pro děti nebo pro dospělé?To se nedá tak spojit. Zkrátka nejdřív je to pohádka pro děti a potom pohádka pro dospělé.Rodiče mají možnost dětem po cestě domů pohádku dovyprávět, uložit je doma do postelea potom přijít na druhou část, aby zjistili, jak to doopravdy bylo, protože to ví málokdo. A to násna tom taky baví. Málokdo totiž zná tuto barokní předlohu.

Měli jste už od začátku jasno, že budete používat právě maňásky?Neměli, ale nic jiného by se nevešlo do těch poliček. A navíc jiný typ loutek by nebyl tak funkční.Loutka se vždycky musí vybírat podle toho, co se hraje. Zrovna v této inscenaci se hodně pra-cuje s faktickou rekvizitou a maňásek s ní dovede pracovat daleko lépe než klasická marioneta.Nicméně maňásek, kterého používáme my, není klasický s pevnou hlavou, ale hlava je odděli-telná. Navíc tam funguje prvek lidské ruky.

Jestli tomu dobře rozumím, jako první jste tedy měli skříň jako scénu....My jsme scénu dlouho hledali, ale všechno souvisí se vším. V podstatě všechno vychází z před-lohy. Skříň se nám svým způsobem taky nabízela, protože je to jídelní skříň. A potom nám tonajednou začalo všechno dohromady fungovat.

Jak hodnotíte festivalové publikum? Je vstřícnější nebo uzavřenější?Když člověk hraje na Open Airu ve čtvrt na jedenáct, tak se dá předpokládat, že publikum budehodně vstřícné. My jsme se na to trochu spoléhali a musím říct, že nejsme vůbec zklamaní, pro-tože publikum bylo hodně vnímavé a co se některých fórů týče, chytalo na první šlápnutí.. A točlověka svým způsobem nabudí, aby se víc snažil. Na první polovinu přišlo opravdu hodně dětí,a když odcházely, tak se usmívaly. Na publikum si tedy nemůžeme stěžovat.

S touto inscenací jste byli už na Šrámkově Písku a příští týden pojedete na LoutkářskouChrudim. Je to vše, nebo se vydáte ještě někam? A chystáte už další inscenaci?Ještě jsme byli na Theatrum Kuks, protože předloha je barokní. A do budoucna uvidíme, alepodle všeho se asi nesejdeme. O další inscenaci se bavíme, ale ještě nevíme, co to bude. Třeba„Kráskou“ jsme se začali zabývat v prosinci. Ale na zkoušení nám stejně zbyl asi měsíc nebo dva.

Jakub Štrom

HADRIÁN ÚÚtteerrýý 2244. 6. 2014 7

ÚTERÝ 24. 6.9:00 Pivovarské náměstí / DDEENN SSKKOOKKUU DDOO ŽŽIIVVOOTTAA/ Skok do života, o. p. s.

14:00 Stan nočního kozodoje / VVEESSMMÍÍRRNNÁÁPPOOHHÁÁDDKKAA / Divadlo T601 Praha / 40'

14:00 Villa Mysteria / OOAAPP CCEENNTTRRUUMM,, CCHHIILLLL--OOUUTTZZÓÓNNAA,, VVÝÝSSTTAAVVYY / Villa Mysteria

15:00 Malé náměstí / VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉ AAKKTTIIVVIITTYY /Salinger o. s. Hradec Králové

15:00 Stan nočního kozodoje / KKOOUUZZEELLNNÍÍKK EEŇŇOOŇŇUUŇŇOO / Loutky bez hranic / 50'

15:00 u Divadla Drak / PPOODDIIVVUUHHOODDNNÝÝ SSVVĚĚTT VVČČEELL /Sunshine Cabaret Strakonice / 35'

15:00 Žižkovy sady / RRCC PPOOHHOODDAA -- VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉAAKKTTIIVVIITTYY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové

15:00 Žižkovy sady / KKAAVVÁÁRRNNAA RREESSPPEEKKTT / Respekt

16:30 Open Stan / VVĚĚCCII / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 45'

17:00 Městská hudební síň / DDIIVVAADDLLOO BBEEZZEE SSLLOOVV /Divadlo beze slov Hradec Králové / 45'

17:30 u Divadla Drak / PPOODDIIVVUUHHOODDNNÝÝ SSVVĚĚTT VVČČEELL /Sunshine Cabaret Strakonice / 35'

18:00 Atrium Radnice / AAUUDDIIEENNCCEE / Divadlo MYTheatre Opatovice nad Labem / 45'

19:00 Klub č.p. 4 / LLOOVV NNAA BBOOGGHHOORRAA / Kolty Praha / 35'

19:00 Městská hudební síň / KKRRYYPPTTAA,, PPŮŮVVOODDNNÍÍČČEESSKKÁÁ RROOCCKKOOVVÁÁ OOPPEERRAA / Rocková opera ZUŠStřezina Hradec Králové Sovětice / 75'

19:00 Stan nočního kozodoje / PPLLÁÁČČ NNOOČČNNÍÍHHOO KKOOZZOO--DDOOJJEE / Lachende Bestien (Divadlo koňa a motora) / 90'

19:00 Villa Mysteria / TTHHEE PPSSYYCCHHEEDDEELLIICC KKIIDDNNAAPPEEXXPPEERRIIEENNCCEE / London UK / 120'

20:00 Atrium Radnice / AAŽŽ OOPPAADDÁÁ LLIISSTTÍÍ ZZ DDUUBBUU /Divadlo AQUALUNG Praha 9 / 55'

20:00 Open Stan / SSTTAANNDD´́AARRTTNNÍÍ KKAABBAARREETT /Vosto5 / 60'

20:00 Pivovarské náměstí / TTHHEE TTAAPP TTAAPP,, BBAANNDD--AA--SSKKAA / Koncert / 120‘

21:00 Jižní terasy / ŠŠKKOOLLNNÍÍ VVÝÝLLEET / Školní výletHradec Králové / 20'

21:00 Stan nočního kozodoje / MMUUTTAANNTTII HHLLEEDDAAJJVVÝÝCCHHOODDIISSKKOO / Koncert

22:00 Open Stan / BBOONNUUSS && DDJJ MMAARRYYCC / Koncert / 60'

22:00 Šapitó Q10 / OOppeenn mmiicc –– UUkkaažž,, ccoo uummííšš ss mmiikkrrooffoonneemm!!

22:15 Atrium Radnice / BBYYLLOO,, NNEEBBYYLLOO……DDĚĚTTEEMMNNEEPPŘŘÍÍSSTTUUPPNNOO / Steak Medium Rare Liberec / 45'

22:15 Městská hudební síň / TTEEŠŠLLOONN AA FFRRKKLL /Lukáš Karásek & Florent Golfier Brno / 25'

22:15 Terasy za MHS / CCIIRRKKUUSS KKAAFFKKAA / DivadloIdiot Slaný / 60'

23:00 Open Stan / HHOORRTTEENNZZIIEE VVZZTTEEKKLLÁÁ && MMAARRTTIINNTTVVRRDDÝ / DJ set / 160'

KONCERTYÚTERÝ 24. ČERVNA

STŘÍDMÍ KLUSÁCI V KULISÁCH VIŠNÍ

STŘEDA 25. ČERVNAON LINE SESSION BAND

HRADEC KRÁLOVÉ

HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, MichalaHadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, ZdeněkA. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz,www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.

H R AJ E M EÚTERÝ 24. ČERVNA

Hlavní scéna – 10:30O LÍNÉ BABIČCEDivadlo V Dlouhé Praha – CZ

Divadlo DRAK (šapitó) – 11:00DOLLSCirk La Putyka Praha – CZ

Divadlo DRAK (studio) – 16:00MALÝ SALAMANDR PŘECHÁZÍ SILNICILutkovno gledališče Ljubljana – SLO

Scéna V podkroví – 17:00POVÍDÁNÍ V PODKROVÍS JANEM HŘEBEJKEM

Studio Beseda – 17:00ANTIWORDSSpitfire Company Praha – CZ

Hlavní scéna – 19:00MARYŠAHaDivadlo Brno – CZ

Divadlo DRAK (šapitó) – 19:00ŽENYSKUTR Praha – CZ

Divadlo DRAK – 21:00POSLEDNÍ TRIK GEORGESEMÉLIÉSEDivadlo DRAK Hradec Králové – CZ

Divadlo DRAK (dóm) – 22:15Koncert skupiny DVA

8 Úterý 24. 6. 2014 HADRIÁN

H R AJ E M ESTŘEDA 25. ČERVNA

Hlavní scéna – 10:00LABUTÍ JEZEROKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZ

Divadlo DRAK – 10:00PŘÍBĚH TŘÍ SKŘÍTKŮDivadlo NUKU Talin – EST

Studio Beseda – 17:00DEMOLICE EIFFELOVKYQendra Multimedia Prishtina – RKS

Scéna V podkroví – 17:00POVÍDÁNÍ V PODKROVÍS PETREM ZELENKOU+ křest knižního vydání jeho herObyčejná šílenství

Hlavní scéna – 19:00VELKÁ MOŘSKÁ VÍLAKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZ

Divadlo DRAK – 19:00SALOME BRUTSKUTR Praha – CZ

Velký sál Adalbertina – 21:30DECHOVKADivadlo VOSTO5 Praha – CZ

KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:

ÚÚččaassttnnííccii mmiimmoořřááddnnééhhoo KKaabbiinneettuu HHaavveell,, kkoonnaannééhhoo2233.. ččeerrvvnnaa 22001144 vv rráámmccii 2200.. rrooččnnííkkuu MMeezziinnáárrooddnnííhhooffeessttiivvaalluu DDiivvaaddlloo eevvrrooppsskkýýcchh rreeggiioonnůů -- jjeehhoožž ttéémmaatteemmbbyyllaa rreefflleexxee ssoouuččaassnnýýcchh ssppoolleeččeennsskkoo--ppoolliittiicckkýýcchh tteenn--ddeennccíí vv ččeesskkéé ssppoolleeččnnoossttii -- vvyyjjaaddřřuujjíí ssvvoouu mmaaxxiimmáállnnííppooddppoorruu ČČiinnoohheerrnníímmuu ssttuuddiiuu ÚÚssttíí nnaadd LLaabbeemm,, kktteerréénnaavvzzddoorryy nneekkoommppeetteennttnníímm aa zzcceellaa bbeezzpprreecceeddeennttnníímmzzáássaahhůůmm zzee ssttrraannyy úússtteecckkéé rraaddnniiccee pprrookkaazzuujjee oobbččaann--sskkoouu hhoouužžeevvnnaattoosstt aa uumměělleecckkoouu nneeoohhrroožžeennoosstt vv bboojjii oozzaacchhoovváánníí ssvvoobbooddnnééhhoo kkuullttuurrnnííhhoo pprroossttřřeeddíí vv ttééttoo zzeemmii..CCeelloouu kkaauuzzuu vvnníímmáámmee jjaakkoo vváážžnnéé oohhrroožžeenníí iiddeeáállůů kkuull--ttuurrnníí ssvvoobbooddyy ččeesskkéé ssppoolleeččnnoossttii,, jjeežž ssvvééhhoo ččaassuu zzaaiimm--ppoonnoovvaallyy cceelléé EEvvrrooppěě.. ŽŽááddáámmee úússtteecckkéé zzaassttuuppiitteellee,, aabbyyppřřiijjaallii ooddppoovvěěddnnoosstt zzaa oossuudd ssvvééhhoo mměěssttaa –– nnaappoommoohhlliiČČiinnoohheerrnníímmuu ssttuuddiiuu kk jjeehhoo ddaallššíímmuu kkoonnttiinnuuáállnníímmuu rroozz--vvoojjii –– ttíímm ppaakk vv ssaamméémm ddůůsslleeddkkuu ppřřiissppěěllii kk oobbnnoovveenníí

ppooššrraammoocceennéé ccttii aa ddůůvvěěrryy vvllaassttnníí.. ZZaa sshhrroommáážždděěnnéé úúččaassttnnííkkyy KKaabbiinneettuu HHaavveell 2233.. ččeerrvvnnaa 22001144Alexandr Vondra

Petr Oslzlý

Eda Kriseová

Anna Freimanová

Martin Vidlák

Jiří Peňás

Ladislav Zeman

Online Session Band

AUKCE KAMÍNKŮNávštěvníci festivalu mají opět možnostzakoupit malované kamínky od výtvar-níků, herců, zpěváků a dětí. Nejprve seuskuteční prodej kamínků od dětí a dal-ších dobrovolníků ve čtvrtek 26. a v pátek27. června, vždy od 15 do 21 hodin.A poté se v pátek 27. června od 17.30 do19.45 hodin uskuteční v Žižkových sa-dech aukce, kde budou vydraženy mj.kamínky od Josefa Bavory, Emmy Srn-cové, Pavlíny Štorkové, Ilony Csákovénebo Jana Sklenáře. Aukci moderuje JanVápeník, herec Klicperova divadla. Bene-fiční akci připravila Oblastní Charita Hra-dec Králové a výtěžek bude věnovánStředisku rané péče Sluníčko, kteréposkytuje zdarma odbornou pomoc rodi-nám pečujícím doma o děti s postiženímdo 7 let. Kamínky jsou už nyní k vidě-ní v Galerii Koruna nebo na webuwww.charitahk.cz (had)