Mezinárodní politika · 4 Mezinárodní politika 6 2011 Arabskérevoluce2011 J...

ROČNÍK XXXV CENA 59 KčMezinárodní politika

6/2011

Izrael a událostiv arabském světěIzrael a události

v arabském světěIzrael a události

v arabském světě

Quo vadis,Egypte?

Quo vadis,Egypte?

Quo vadis,Egypte?

Arabskédny hněvuArabskédny hněvuArabskédny hněvu

Jordánskoa Sýriena jaře 2011



Jemen:odcházenítanečníka

na hlaváchhadů


na hlaváchhadů


na hlaváchhadů

VÝBĚR Z NOVINEK KNIHOVNY ÚMV57 662

CENTRALCentral and southeast European politics since 1989 / ed.Sabrina P. Ramet. -- Cambridge : Cambridge University,2010. -- xxxiii, 563 s. : mp., tab. -- Bibl.-Pozn.-Rej.

ISBN 978-0-521-71616-1

57 621CIHELKOVÁ, EvaRegionalismus a multilateralismus : základy nového svě-tového obchodního řádu? / Eva Cihelková ... [et al.]. --1. vyd. -- Praha : C. H. Beck, 2010. -- xxvi, 373 s. : gr., tab.-- (Beckova edice ekonomie). -- Bibl.-Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-7400-196-3

57 626CORTE IBÁNEZ, Luis de laLogika terorismu / Luis de la Corte Ibánez. -- Praha : Aca-demia, 2009. -- xxi, 321 s. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-80-200-1724-6

57 746ČESKOSLOVENSKOČeskoslovensko a krize demokracie ve střední Evropě ve30. a 40. letech XX. století : hledání východisek : české kři-žovatky v evropských dějinách 1918–1938–1948–1968 :2. svazek / Jan Němeček a kol. -- Praha : Historický ústav,2010. -- 489 s. : tab. -- Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-7286-156-9

57 664DESINTEGRATIONThe Desintegration of Czechoslovakia in the end of1930s : policy in the Central Europe / Emil Voráček andothers. -- Praha : Historický ústav AV ČR, 2009. -- 222 s. :tab. -- (Práce Historického ústavu AV ČR/Opera InstitutiHistorici Pragae. Řada C - Miscellanea ; sv. 22). -- Bibl.-Po-zn.-Rej.

ISBN 978-80-7286-128-6

57 749EAST, RogerA Political and economic dictionary of Central and South-Eastern Europe / Roger East, Catherine Jagger and Caro-lyn Postgate. -- 1st ed. -- London : Routledge, 2010. -- xii,522 s. -- (Political and economic dictionary). -- Rej.

ISBN 978-185743-359-3

De 57 717HERZL, TheodorŽidovský stát : pokus o moderní řešení židovské otázky /Theodor Herzl. -- Praha : Academia, 2009. -- 139 s. -- (Eu-ropa ; sv. 17). -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-200-1712-3

57 668HLAVÁČEK, PavelAtlantismus v době krize / Pavel Hlaváček. -- 1. vyd. --Plzeň : Západočeská univerzita, 2010. -- 249 s. : tab. --Bibl.-Pozn.-Příl. ISBN 978-80-7043-972-2

De 57 729HOBSBAWM, E. J. (Eric John)O impériu : Amerika, vojna a celosvetová nadvláda / EricHobsbawn. -- 1. vyd. -- Bratislava : Kalligram, 2010. -- 78 s.

ISBN 978-80-8101-375-1

57 619JANTAČ, PetrHledání Evropy : kapitoly z politických dějin evropské ci-vilizace / Petr Jantač. -- 1. vyd. -- Praha : C. H. Beck, 2011.-- xx, 439 s. -- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-7400-372-1

57 682KANIOK, PetrČeské předsednictví Rady EU - most přes minulost / PetrKaniok. -- 1. vyd. -- Brno : Mezinárodní politologický ústavMasarykovy univerzity v Brně, 2010. -- 240 s. : tab. -- (Mo-nografie ; sv. 35). -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-210-5348-9

57 633KUBÍK, PetrSlovensko-talianske vzťahy : 1939–1945 / Petr Kubík. --1. vyd. -- Bratislava : Ústav pamäti národa, 2010. -- 355 s.,[6] s. obr. příl. : il. -- Příl.-Pozn.-Bibl.

ISBN 978-80-89335-34-3

57 627LEICHTOVÁ, MagdaPod maskou medvěda : neporozumění ve vztazích Ruskaa Západu po skončení studené války / Magda Leichtová.-- Brno : Václav Klemm, 2010. -- 246 s. : mp. -- Bibl.-Pozn.-Příl. ISBN 978-80-904083-4-0

De 57 631LUKÁŠEK, LiborVisegrádská skupina a její vývoj v letech 1991–2004 / Li-bor Lukášek. -- 1. vyd. -- Praha : Karolinum, 2010. -- 168s. : mp. + 1 CD-ROM. -- Bibl.-Chron.-Pozn.

ISBN 978-80-246-1859-3

57 778MAKARIUSOVÁ, RadanaTransformace světového řádu : aktéři a globální vládnutí /Radana Makariusová. -- Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. -- 229s. : il. -- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-7380-295-0

57 618MALIA, MartinLokomotivy dějiny : revoluce a utváření moderního světa/ Martin Malia. -- 1. vyd. -- Brno : Centrum pro studium de-mokracie a kultury, 2009. -- 427 s. -- Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-7325-194-9

57 630NOVOTNÝ, AdolfTeorie a praxe mezinárodních vztahů / Adolf Novotný. -- 2.rozš. vyd. -- Bratislava : Eurokódex, 2009. -- 504 s. -- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-89363-18-6

57 628NOVOTNÝ, LukášPolitologie / Lukáš Novotný. -- 2., dopl. a přep. vyd. -- Pra-ha : Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. -- 192 s. :il., tab. -- Bibl. ISBN 978-80-7452-003-7

57 715REID, Richard J.Dějiny moderní Afriky : od roku 1800 po současnost / Ri-chard J. Reid. -- 1. vyd. -- Praha : Grada, 2011. -- 331 s. :il., mp. -- Bibl.-Rej. ISBN 978-80-247-3079-0

De 57 685SECURITYSecurity perspectives on the Western Balkan countries /Věra Stojarová ... [et al.]. -- 1st ed. -- Brno : Centre for theStudy of Democracy and Culture, 2010. -- 123 s. : tab. --(Politics series ; vol. 32). -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-80-7325-232-8

57 733SEGEŠ, DušanDvojkríž v siločiarach bieleho orla : slovenská otázka v po-litike poľskej exilovej vlády za 2. svetovej vojny / DušanSegeš. -- 1. vyd. -- Bratislava : Veda, 2009. -- 530 s. : il. --Bibl.-Pozn.-Rej.-Příl. ISBN 978-80-224-1037-3

57 745SROVNÁNÍSrovnání politických systémů Německa a Rakouska :institucionální a systémové ukotvení / Martin Jeřábeka kol. -- 1. vyd. -- Plzeň : Západočeská univerzita, 2010. --215 s. : tab. -- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-87094-15-0

57 716VALOUCH, JozefPrávo medzinárodných organizácií / Jozef Valouch, Mi-chaela Rišová, Radoslav Seman. -- 1. vyd. -- Praha : C. H.Beck, 2011. -- xxi, 378 s. -- (Právnické učebnice). -- Pozn.-Příl.-Rej. ISBN 978-80-7400-368-4¨

57 669VISEGRADVisegrad elections 2010 : domestic impact and Europeanconsequences / ed. Oľga Gyárfášová and Gregorij Mesež-nikov. -- Bratislava : Inštitút pre verejné otázky, 2011. --274 s. : gr., tab. -- (Studies and Opinions). -- Bibl.-Pozn.

ISBN 80-88935-96-4

57 785VOLEBNÍVolební komplexy zemí V4 : studie k pojetí víceúrovňové-ho volebního prostoru / Maxmilián Strmiska ... [et al.]. --1. vyd. -- Brno : Centrum pro studium demokracie a kultu-ry, 2009. -- 222 s. : il., gr., tab. -- (Srovnávací politologie ;sv. 11). -- Pozn.-Bibl.-Rej. ISBN 978-80-7325-201-4

57 681VYBRANÉVybrané konflikty o zdroje a suroviny / Tomáš Šmíd a kol.-- 1. vyd. -- Brno : Mezinárodní politologický ústav Masa-rykovy univerzity v Brně, 2010. -- 216 s. -- (Monografie ;sv. 36). -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-210-5351-9

57 665VZTAHYVztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy /Ladislav Hladký a kolektiv. -- Praha : Historický ústav,2010. -- 367 s. : il. -- (Práce Historického ústavu AVČR/Opera Instituti Historici Pragae. Řada A - Monogra-phia ; sv. 32). -- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-7286-717-2

57 643WAISOVÁ, ŠárkaEthics in foreign policy : postmodern states as the entre-preneurs of Kantian ethics / Šárka Waisová, Ladislav Ca-bada. -- Frankfurt am Main : Peter Lang, 2011. -- 197 s. --Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-3-631-61255-2

57 800WASSON, EllisDějiny moderní Británie : od roku 1714 po dnešek / EllisWasson. -- 1. vyd. -- Praha : Grada, 2010. -- 429 s. : il. --Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-247-3267-1

57 714WEINER, TimDějiny CIA : v zajetí vlastních iluzí / Tim Weiner. -- 1. vyd.-- Praha : Argo, 2010. -- 658 s. -- (Zip ; sv. 19). -- Pozn.-Rej. ISBN 978-80-257-0355-7Rec. - In: Britské listy, 5.6. 2008.

Obsah čísla 6/2011

Ročník XXXV • Vydává: Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i. • Šéfredaktor: Robert Schuster • Úvodníky, komentá-ře: Zdeněk Zbořil • Odpovědná redaktorka: Milena Strejčková • Grafický návrh: Jakub Tayari • Distribuce: DagmarČervinková • Redakční rada: Veronika Bílková (předsedkyně), Vojtěch Belling, Miloš Calda, Jiří Fárek, Ondřej Hor-ký, Jiří Kuděla, Kristina Larischová, Jaroslav Olša jr., Pavel Pšeja, Michael Romancov, Jiří Schneider, Jiří Štěpanov-ský, Zuzana Trávníčková, Tomáš Weiss • Jednotlivé příspěvky vyjadřují názory autorů, nikoli vydavatele. Nevyžádanérukopisy redakce nevrací.All rights reserved. Copyright under the International Copyright Convention. No part of this publication may be repro-duced, stored in retrieval systems or transmitted in any form or by any means without the prior permission of the In-ternational Politics editorial office. Reprints are available upon request. Reprints and permissions: Write to Interna-tional Politics, Nerudova 3, 118 50 Praha 1.Redakce a administrace: Nerudova 3, 118 50 Praha 1 • telefon 251 108 151, 251 108 114, 251 108 107 • e-mailo-vá adresa [email protected] • Objednávky a předplatné přijímá administrace redakce. Vychází měsíčně. Cena výtisku59 Kč. Předplatné na rok činí 590 Kč, ve Slovenské republice 29,28 €. Registrováno MK ČR E 5210.Tiskne Petr Dvořák – Tiskárna, Jeřábová 1302, 263 01 Dobříš. Rozšiřuje redakce a další distributoři v drobnémprodeji. Ve Slovenské republice rozšiřuje L.K. Permanent, s.r.o. P.P.4., 834 14 Bratislava 34 • telefon +421 244 453711 • fax +421 244 373 311 • e-mailová adresa [email protected] • www.predplatne.cz. Informace o MPa ediční činnosti ÚMV na www.iir.cz • Podávanie tlačoviny povolené SsRP Banská Bystrica č.j. Opč-3215/B-96 zodňa 12. 9. 1996. ISSN 0543-7962 • INDEX 46911

Tiráž

15. duben až15. květen 2011

Světozor16. Ve finských parlamentních volbách zvítězila

konzervativní Národní koaliční strana se zis-kem 20, 3 procenta hlasů. Na druhém místěse skončili sociální demokraté se ziskem19,1 procenta hlasů a na třetím překvapivěnárodně orientovaná, euroskeptická a popu-listická strana Praví Finové.

16. Organizace na ochranu lidských práv Hu-man Rights Watch oznámila, že Kaddáfíhojednotky použily proti civilistům tzv. kazeto-vou munici. Měly tak učinit ve městě Misu-ráta.

18. Maďarský parlament schválil novou ústavu.Název republiky se změnil na Maďarsko,ústava zdůrazňuje jednotný maďarský ná-rod, zmiňuje se o Bohu a svatoštěpánskékoruně, přijímá odpovědnost za Maďary ži-jící v cizině a podporuje jejich úsilí o auto-nomii.

19. Syrská vláda prezidenta Bašára Asada zruši-la výjimečný stav v zemi, který byl vyhlášenv roce 1962.

19. V Havaně skončil sjezd kubánských komu-nistů, který podle očekávání potvrdil prezi-denta Raúla Castra na nejvyšším postu.Sjezd schválil navržené změny ekonomické-ho modelu, který nepřekročil limity centrál-ního plánování.

21. Ministerstvo zahraničí USA oznámilo, žeamerický prezident Barack Obama pošle po-vstalcům do Libye materiál za 25 milionůdolarů. Půjde o zdravotnický materiál, cis-terny, ochranné vesty či dalekohledy.

22. Agentura AFP v souvislosti s návštěvou pa-lestinského prezidenta Mahmúda Abbásev Paříži napsala, že Francie zvažuje o uzná-ní palestinského státu, a to i za neexistencemírové dohody mezi oběma státy.

25. Rakety NATO zničily tři budovy Kaddáfíhosídla v Tripolisu, v němž pořádal zasedání.

26. Při protivládních protestech v syrském měs-tě Dará zahynulo 25 lidí. Od začátku nepo-kojů v Sýrii zahynulo přes 400 lidí. Spojenéstáty, které spolu s Velkou Británií, Francií,Německem a Portugalskem odsoudily po-stup vůči demonstrantům, začaly ze zeměstahovat své diplomaty.

26. Ruský prezident Dmitrij Medveděv běhemvzpomínkového aktu k příležitosti 25. výročíčernobylské jaderné elektrárny vyzval k při-jetí nových mezinárodních pravidel jadernébezpečnosti, která by umožnila předcházetjaderným katastrofám.

Světozor

1Mezinárodní politika 62011

Světozor • 1

Filip Tesař | Poslední z balkánských dinosaurů •2

Arabská vzpoura, nebo revoluce? | -zz- • 3

ARABSKÉ REVOLUCE 2011

Zora Hesová | Arabské dny hněvu • 4

Ondřej Beránek | Jemen – odcházení tanečníka na hlavách hadů

Helena Burgrová | Quo vadis, Egypte? • 6

Irena Kalhousová | Izrael a události v arabském světě • 9

Jana Kostrounová | Kam se poděla „vůně jasmínu“? Tuniští islamisté versusdemokratická tranzice a dodržování lidských práv v zemi • 12

Vít Štaif | Jordánsko a Sýrie na jaře 2011. Řešení aktuální politické krize napozadí konfliktů minulých let • 17

Lukáš Hoder | Blízkovýchodní studená válka a Obamův demokratizačníobrat • 19

Gabriela Özel Volfová | Úloha sociálních sítí a panarabských médiív občanských nepokojích v severní Africe a na Blízkém východě • 21

Šadí Shanaáh | Revoluční Liga arabských států? • 24

Abbás Djavadi | „Požadavky protestujících nemají nic společnéhos islamistickými hnutími, která byla populární před dvaceti lety“ • 26

KDO JE BAŠÁR ASAD

Tomáš Raděj | Lev z Damašku • 29

FILM A POLITIKA

Michal Procházka | Historie egyptského filmu od písniček k realitě • 31

VOLNÁ TRIBUNA

Jakub Janda | Přizná si Západ porážku? • 34

Iva Petříčková | Útočit a chránit • 36

RECENZE A ANOTACE

Barbora Poddaná | Mezinárodní obchod v 21. století • 39

POSLEDNÍ STRANA

Foto na titulní straně

Protivládní demonstrace ve městě Taiz na jihu Jemenu.Khaled Abdullah Ali Al Mahdi, Globe Media/Reuters

„Tak nám chytili Ratka,“ mohl říci srbský pre-zident Boris Tadić, zatímco se svým týmem

sledoval dopadení generála Mladiće v přímém pře-nosu podobně jako Barack Obama dopadeníBin Ládina. Na rozdíl od války s terorismem, kte-rá nekončí, však v tomto případě můžeme říci, žese jedna válka přece jenom uzavírá. Do Haagu po-stupně doputovaly všechny opravdu velké ryby,a i když se procesy za válečné zločiny před ná-rodními soudy povlečou léta, či spíše desetiletí, jed-no je zřejmé: je dobojováno a nikdo nemá zájempustit se do války znovu. Ratko Mladić působí jakoposlední z dinosaurů, který přežil svou dobu. Pře-žil z doby národnostní nenávisti, a fakt, že jej v ha-agské cele hned po příletu navštívila a pomoc na-

bídla velvyslankyně Bosny a Hercegoviny, to ví-ceméně dokresluje. Velvyslankyně je národnostibosňácké, tedy stejné jako oběti Mladićovi připi-sované k odpovědnosti. Dotyčná diplomatka je mi-mochodem hlavní postavou největšího finanční-ho skandálu bosenské diplomacie, a jako by takztělesňovala nové geologické období. V něm už senezabíjí, jen zpronevěřuje – dinosaury nahradilimamuti. Mladić přežil i dobu, kdy vláda srbské fe-derální republiky v Bosně hradila náklady na pro-ces obviněným bosenským Srbům, a třebaže tri-bunál náklady na obhajobu v nutném případě hra-dí, s přihlédnutím k majetku svému i rodinnémubude muset Mladić obhajobu financovat do znač-né míry sám. Srbsko mu také nepomůže. Nejen-

že honba za generálem stála ročně miliony eur, alepředevším jeho předpokládaná přítomnostv Srbsku bránila zemi v přibližování k EU, a fi-nanční ztráty se počítaly na miliardy. Hlavní ža-lobce tribunálu psal po léta každoročně Evropskékomisi zprávy, kde osud další integrace závisel najediném slově: zda Srbsko „plně“ spolupracuje. Le-tošní zpráva, která měla být zveřejněna 6. června,toto slůvko neobsahovala. Nyní žalobce oznámil,že bude muset příslušnou pasáž přepsat, a tak můžeTadić směle zavelet: „Na Brusel!“

Filip Tesař je výzkumnýmpracovníkem Ústavu mezinárodníchvztahů v Praze. [email protected]

Poslední z balkánských dinosaurů Filip Tesař

Glosa

Světozor

Mezinárodní politika 6 20112

27. Novým tibetským premiérem v exilu se staltřiačtyřicetiletý právník Lozang Sanggjä.Dalajlama zůstává duchovním vůdcem.

27. Palestinská samospráva v čele s MahmúdemAbbásem se dohodla s radikálním hnutímHamás na vytvoření jednotné přechodné vlá-dy a datu voleb, které by se měly uskutečnitpříští rok.

28. Teroristický útok v marockém Marrákeši sivyžádal nejméně 18 mrtvých a dvě desítkyzraněných. K útoku se zatím nikdo nepři-hlásil.

28. Americký prezident Barack Obama oznámil,že CIA a Pentagon budou mít nové šéfy.CIA povede současný velitel koalice DavidPatreus a dosavadní ředitel tajné služby Le-on Panetta nastoupí do čela ministerstva ob-rany.

1. 5. Papež Benedikt XVI. blahořečil ve VatikánuJana Pavla II.

1. Při raketovém útoku NATO proti budověv tripoliském vládním komplexu byl zabitKaddáfího syn Sajf al-Arab.

1. Americké elitní komando námořnictvaSEALS Six Team provedlo operaci, při nížbyl zabit Usáma bin Ládin, šéf organizace al-Káida a terorista odpovědný za smrt tisíců li-dí. V přímém přenosu televize CNN to ozná-mil americký prezident Barack Obama. Sta-lo se tak v pákistánském městě Abbottábád,70 kilometrů od Islámábádu.

2. OSN se rozhodla evakuovat své zahraničnípracovníky z Tripolisu poté, co dav místníchpronikl do komplexu organizace.

3. Předčasné parlamentní volby v Kanadě skon-čily drtivým vítězstvím konzervativců Step-hena Harpera se ziskem 39,6 procenta hlasů.

4. Portugalsko se dohodlo s Evropskou uniía Mezinárodním měnovým fondem na po-moci v hodnotě 78 miliard eur. Výměnou zapomoc se Portugalsko zaváže k privatizacistátního majetku za 5,3 mld. eur.

5. Evropská unie získala v OSN téměř všech-na práva, která mají členské státy. Smí takpodávat návrhy, doplňky k návrhům a bodyprogramu.

5. Podle Amnesty International drží Kimův re-žim v Severní Koreji na 200 tisíc vězňův koncentračních lágrech.

8. Syrská sdružení sledující dodržování lid-ských práv oznámila, že v zemi zahynulo připotlačování protestů proti vládě Bašára Asa-da již přes 800 lidí.

9. Americký prezident Barack Obama vyzvalPákistán, aby prošetřil existenci podpůrné sí-tě Usámy bin Ládina, která mu umožňovalaskrývat se v zemi od roku 2003.

9. Evropská unie schválila sankce proti 13 syr-ským představitelům a zbrojní embargo vůčiSýrii.

10. Šéfové liberálů a socialistů Evropského par-lamentu Guy Verhofstadt a Martin Schulzkritizovali plány na reformu pravidel schen-genského prostoru. Změny chtějí některé ze-mě EU v čele s Francií, připouští je i EK.

11. Generální stávka, kterou vyhlásily odboryproti vládním úsporám, ochromila Řecko.

11. Dánsko chce obnovit kontroly na hranicích,literu Schengenu hodlá obejít tím, že kon-troly mají provádět celníci, nikoli pohranič-níci.

12. NATO opět bombardovalo sídlo Kaddáfíhov Tripolisu. Útok si podle agentury AFP vy-žádal šest mrtvých a deset raněných.

13. Zvláštní velvyslanec USA pro Blízký vý-chod George Mitchell rezignoval z osob-ních důvodu na svou funkci. Barack Obamaprozatímně jmenoval jeho zástupce DavidaHalea.

13. Nejméně 80 mrtvých si podle BBC vyžádaldvojitý atentát na výcvikové středisko pohra-ničníků na severozápadě Pákistánu v Šabka-daru. K útoku se přihlásila pákistánská od-nož Tálibánu s tím, že jde o odvetu za zabitíUsámy bin Ládina.

14. Severní Korea a Írán si podle důvěrné zprá-vy OSN, kterou získala agentura Reuters, taj-ně vyměňují technologii nutnou pro výrobubalistických raket.

Česko a svět27. Prezident Václav Klaus během své státní ná-

vštěvy Černé Hory varoval černohorské nej-vyšší představitele před nekritickými očeká-váními při snaze vstoupit do Evropské unie.Po setkání se svým protějškem Filipem Vu-janovičem podepsal v Cetinji dohodu o hos-podářské spolupráci.

12. 5. Česká republika na bruselském jednánío podobě Schengenského prostoru navrhlazavést dočasné vyloučení země ze Schen-genského prostoru volného pohybu, pokudzemě nedostatečně chrání vnější hraniceprostoru. Informoval o tom náměstek mi-nistra vnitra Viktor Čech.

12. Ukrajina vyhostila dva české diplomaty,údajně kvůli špionáži. Podle šéfa české di-plomacie Karla Schwarzenberga je to zřejměodplata za politický azyl, který Praha udělilabývalému ukrajinskému ministrovi BohdanuDanylyšynovi.

Arabská vzpoura, nebo revoluce?Váhání politických komentátorů

nad posledními událostmi arab-ského světa jsou tak různorodé,

že nemusíme ani podrobně sledovat ob-razová zpravodajství různých TV, které sinavíc své technické obrazy předávají ne-bo prodávají, nebo sledovat tištěná médiaod titulků po komentáře, abychom po-chopili, že se v arabském světa děje něco,pro co Evropa nebo Spojené státy obtíž-ně hledají pojmenování. Tunisané, kdo ví,zda tuniští Arabové nebo ponižovaní Ber-berové, demonstrovali v ulicích, parla-ment francouzského typu zasedal, ale dů-ležitá rozhodnutí se dělala v uzavřenýchareálech honosných vil a zahrad nedale-ko historického Kartága. Po libyjskýchsilnicích jezdili neúnavní rebelové s pick-upy vyzbrojenými protiletadlovými kulo-mety neodhadnutelného dostřelu, anebose titíž neidentifikovatelní povstalci shlu-kovali před kamerami a fotografy, aby de-monstrovali svou sílu střelbou z ruskýchkalašnikovů Pánu Bohu do oken.

Až v Káhiře masové demonstrace le-gitimizovaly rozhodnutí ústavních činite-lů odvolat dlouholetého představitelestátní moci, který se v minulosti drželsvého úřadu ne vždy demokratickýmiprostředky, aniž by byl kritizován Evro-pou, Amerikou nebo ochránci lidskýchpráv. Se zpožděním dorazily televizní ka-mery Al-Džazíry a Al-Arábije do Sýriea Jemenu, když odpovědí demonstrují-cím byla střelba do jejich zástupů. Ba-hrajn ale dostal přednost před Irákem,kde život demonstranta nebo občana mápro média menší melodramatickou hod-notu. Do pozadí se na čas dostaly, až navýjimky, dosud médii na odiv vystavova-né krvavé události v Afghánistánu a Pá-kistánu, zcela mimo zájem mezinárodníveřejnosti je jiný parádní kůň meziná-rodněpolitické publicistiky – Írán. A todokonce i v době uvedení do provozu ně-kolik let neustále sledované nukleárníelektrárny v Búšehru.

Také významné politické autority ne-jsou jednotné v pojmenovávání událostív arabském světě. Někdo mluví o změ-

nách, které jim připomínají sametový ne-bo krvavý pád komunismu ve střední a vý-chodní Evropě, ačkoli snad dnes už ví-me, že šlo o jeho transformaci. Jiní žijíve stereotypech doby boje proti terorismu,respektive střetů civilizací, a nejsou si jis-ti, zda se hned v několika arabských ze-mích válčí, nebo se zde konají policejníakce, které jsou historikům dobře známéz dob britských, francouzských nebo ital-ských pokusů o kolonizaci zbytků rozpa-dající se Osmanské říše. Soustředíme-lise na několik klíčových slov, dozvíme se,že se jedná o hnutí, povstání, vzpoury ne-bo revoluce, že zde nevystačíme s pojmyislámský terorismus, politický islamismusa dalšími, které jsme si v nedávné minu-losti vykládali jako důvody pro uvaleníembarga, vytváření bezletových zón a hu-manitární bombardování.

Přiznejme však, alespoň některým kri-tikům politických a ekonomických po-měrů ve většině ne víc než půlstoletí exis-tujících arabských zemí, že upozorňují,že může jít také o revoluci, čímž mají namysli nejen krvavou změnu režimů, alei fundamentální strukturální změnu, ře-čeno se socialistickými marxisty, výrob-ních, vlastnických a společenských po-měrů ve prospěch vzniku nějaké novépoliticko-ekonomické etapy jimi předpo-kládaného vývoje. A mnozí přitom upo-zorňují, že dvacetiletý arabský obchod-ník prodávající svá skromná zboží na uli-ci nebo na bazaru, jehož životní úroveňje hluboko pod úrovní politických, fi-nančních, vojenských, zpravodajskýcha mediálních elit, vlastní PC, který muumožňuje přístup k Facebooku, Twitterunebo YouTube.

Na tato váhání v Evropě, ve Spoje-ných státech, ale i v jiných částech světa,chce upozornit toto číslo Mezinárodnípolitiky popisem a analýzou různých je-vů a jejich souvislostí v Egyptě, Jemenu,Libyi, Sýrii a v monarchiích Perského zá-livu. Včetně otázky, proč třeba Jordán-sko, Saúdská Arábie, Alžírsko a Marokojsou středem podobného zájmu jen pří-ležitostně.

Proto se Gabriela Őzel Volfová zabýváúlohou sociálních sítí a panarabskýchmédií v občanských nepokojích v severníAfrice a na Blízkém východě. HelenaBurgrová, která pobyla nějakou dobuv Egyptě, se zamýšlí nad budoucnostiEgypta po arabském jaru, a ačkoli mluvío tomto jaru jako revolučním, neváhápsát o probíhajících změnách politické-ho režimu v podmiňovacím způsobu.

Také Jana Kostrounová si všímá pore-voluční situace v Tunisku a ptá se, kamse vytratili tamější islamisté, zda je mož-né spojit islám s demokracií nebo do ja-ké míry dnešní tuniská politická repre-zentace bude považovat za svůj vzorsoučasné Turecko. Jiné články se zabý-vají panarabskou dimenzí dnů hněvu čireakcí Ligy arabských států (Zora Heso-vá a Šadí Shanaáh). Jakub Janda si do-konce klade otázku, zda nekončí misijnídemokracie Západu, Lukáš Hoder a Ire-na Kalhousová se ptají, jak na probíhají-cí změny reagují Spojené státy a Stát Iz-rael. Zda se obhajoba stability někte-rých režimů nedostala do slepé uličkya zda Západ vůbec ví, co chce. Jinýmislovy, zda vojenské a politické angažmáFrancie nesouvisí spíše s nadcházejícímiprezidentskými volbami, zda zájem ital-ské vlády se netýká jen libyjské ropya přílivu uprchlíků do země a opatrnýpřístup vlády SRN nemá spíše důvod vevnitropolitické situaci Německa a jehoekonomických vztazích k různým regio-nům.

Jen z tohoto přehledu otázek je zřej-mé, že se při pozorování politických udá-lostí v severní Africe a na Blízkém vý-chodě více než rok opakují stejná téma-ta, že evropští pozorovatelé nejsou ne-zaujatí, že se obtížně zbavují předsudkůvůči Arabům i islámu obecně a že nejsouschopni vyjádřit, jaké jsou jejich třebasubjektivní postoje vůči probíhajícímzměnám. A to ani v takovém rozsahu,abychom si dokázali uvědomit, že o ně-jaké změny doopravdy jde.

-zz-

Úvodník

3Mezinárodní politika 62011

4 2011Mezinárodní politika 6

Arabské revoluce 2011

Jediné arabské heslo „lid chce pád re-žimu“ (aš-ša’ab juríd iskát an-nizám)se rozšířilo od Atlantiku po Indický

oceán. Nejprve je v lednu skandovali pro-testující v Tunisu. Po útěku prezidentaBin Alího do Saúdské Arábie se heslo pře-neslo na Tahrír do Káhiry, v únoru doManamy v Bahrajnu, do Jemenu a do Li-bye. V březnu policie zatkla studentystřední školy, kteří heslo nastříkali na zeďv Dará v jižní Sýrii a protesty jejich rodinbyly počátkem syrského povstání. Britskýnovinář a autor Patrick Seale formulovaltezi o lidovém panarabismu, který střídáneúspěšný politický panarabismus. Jak-koli je občanská politika stále více arab-skou realitou, její všearabský rozměr jenejistý.

Národní jednotaSamotná ohromující jednota protestůvšearabský rozměr měla. Požadavky,skladba i hesla protestujících si byly vevšech zemích podobné. Protestující poža-dovali změnu způsobu vládnutí a zlepšeníekonomické situace. Ani v jedné zemi ne-byli omezeni na jedinou socioekonomic-kou, etnickou či politickou skupinu. Zřej-mý byl rozdíl mezi formou požadavkův závislosti na politickém zřízení. V re-publikách (Tunisku, Egyptě, Sýrii, Jeme-nu a Alžírsku) heslem „běž!“ (irhal) lidépožadovali změnu režimu zahájenou od-

chodem dlouholetých prezidentů od mo-ci. V monarchiích (Jordánsku, Maroku,Bahrajnu, Saúdské Arábii a Ománu) po-žadovali demonstrující větší občanskouúčast na rozhodování a ekonomické změ-ny. V Ammánu bylo heslo upraveno na„lid chce reformu systému“ (aš-ša’ab jurídisláh an-nizám). V zemích s voleným sys-témem (Libanonu, Palestině a Iráku) bylpožadavek obrácen proti místním překáž-kám politické stability. Libanonci poža-dovali konec konfesionalismu: „libanon-ský lid chce pád konfesionálního zřízení“(aš-ša’ab lubnání juríd iskát an-nizámat-tá’ifí), Palestinci zase „lid chce konec roz-dělení“ mezi Fatahem a Hamásem: (aš-ša’ab juríd inhá al-inkisám).

Protesty se všeobecně vyznačovaly ne-násilným a aktivním inkluzivním charak-terem. Sdílely heslo „pokojně“ (silmíjan)a „vlast“ (watan) jako výrazy lidové jed-noty a národního, tedy nesektářského,charakteru protestů. Dvě vlny nábožen-ského násilí v Egyptě byly následoványmanifestacemi za „národní jednotu“ a naTahríru se v únoru střídaly muslimskéa koptské obřady. Podobně na nábožen-ské násilí reagovalo i tuniské publikuma marocké po atentátu v Marrákeši.I v konfesionálně složitých zemích – v Ba-hrajnu, Sýrii a Jemenu – se konaly de-monstrace za národní jednotu. Země napokraji občanské války – Jemen a Irák –

neskýtají jistě úplně jednoznačný obrá-zek. Lze však říct, že v žádné z arabskýchzemí nebylo protestní hnutí zdrojem et-nického či konfesionálního násilí, a na-opak vyzdvihlo národní společenství jakopolitickou obec.

V tomto ohledu je pozoruhodný i po-stoj hlavního proudu islamistů. V řaděrozhovorů vysvětlovali členové egypt-ských Muslimských bratří absenci nábo-ženských hesel v protestech tím, že tatorevoluce není sektářská, ale národní.V potvrzování národního charakteru novépolitiky pokračují Muslimští bratři i po pá-du režimu. Jako viceprezidenta nové poli-tické strany Svoboda a spravedlnost zvolilikoptského intelektuála a přijali 90 dalšíchKoptů jako členy. Podobně se již dříve za-chovala strana umírněných islamistů al-Wasat a konkurence pro obsazení politic-kého středu se zdá být reálná.

SebeorganizaceBenoit Challand z Boloňské univerzity pí-še o nové opoziční moci (counter power)arabské občanské společnosti, která podleněj netkví jen v institucionalizovaných or-ganizacích. Občanská společnost, defino-vaná především počtem nevládních orga-nizací, je v dosavadním arabském kontex-tu spíše zavádějícím pojmem, a to z důvo-du závislosti nestátních neziskových orga-nizací na mocenských strukturách. V sil-

Arabskédny

hněvuZora Hesová

Nebývalá jednota arabských událostí roku 2011 připomíná všearabské nadšení po egyptské revoluci v roce 1952.Půl století po národních revolucích přichází revoluce občanská. Může protestní hnutí dát nový význam panarabsképolitice?

2011 Mezinárodní politika 6 5


ně autoritářských režimech (Sýrie, Libye)je jejich počet a vliv minimální. Ve svo-bodnějších zemích (Egypt, Tunisko, Ma-roko, Palestina) jsou zase často závislé zafinancování ze Západu a jejich vliv bývápřeceňován. Hlavním výrazem této ob-čanské opoziční moci se však ukázala pře-kvapivá schopnost spontánně se organi-zovat, nezávisle na státu a jiných organi-začních strukturách, a to i v zemích bezsilného občanského sektoru.

Tuniský literát Abdelwahhab Meddebhovoří o občanské politice: nové formykomunikace podle něj pomohlyk vytvoření politických komunitjiného druhu, než jsou tradičnípolitické strany. Internetu bylav komentářích k revolucím připi-sována především mobilizační ro-le, protože umožnil okamžitéa nezávislé sdílení informací a do-kumentů na společenských sítích.Samotná mobilizace rychle nara-zila na své meze: státní kontrolatoku dat, infiltrace a dezinforma-ce byly poměrně snadné. Společenské sítěvšak umožnily nový způsob politické ak-ce: cílenou mobilizací už během egypt-ských sociálních protestů od roku 2008,protestů proti policejní zvůli v létě 2010,a v první fázi protestního hnutí. I po pádurežimů v Egyptě a Tunisku změny nadálepokračují prostřednictvím cílené občan-ské mobilizace. Opomíjeným aspektemmobilizace byly naopak nepolitické struk-tury občanské společnosti: odbory, profe-sionální spolky a také sportovní kluby.Egyptští ultras, podpůrci konkurenčníchfotbalových klubů al-Ahli a Zamálek, zná-mí svou agresivitou, vedli podle aktivistyAlay Abdel Fataha demonstrace na Tahrí-ru v konfliktu s policií.

Protestní hnutí ukázalo, že arabská uli-ce je schopná velké míry alespoň dočasnéseberegulace. Protestní hnutí byla schop-ná udržet masová shromáždění bez násilí,zajistit pořádek a bezpečnost v soused-stvích po zhroucení policie, jakož i napří-klad kolektivní čištění ulic v slumecha vesnicích. I v Libyi, kde neexistovala ob-čanská společnost a politická veřejnostnebyla aktivní, snad s výjimkou okruhujednotlivých lidskoprávních advokátů, serychle ustanovily politické, technické (te-

lekom), vývozní, kvazipolicejní a kvazivo-jenské struktury sebeorganizace.

Podobně jako ve střední Evropě předdvaceti lety mobilizaci během protestů dojisté míry následovala občanská sebeorga-nizace. Nepolitické občanské strukturypožadují a často i dosahují změn na růz-ných úrovních tzv. patrimoniálních sítíspojených se starým režimem. Zvláště vestátním sektoru, na univerzitách, v odbo-rech, státních médiích se vytvářejí struk-tury, které požadují svou spoluúčast nasprávě. I na místní úrovni, ve vesnicích

a káhirských slumech, vznikají revolučnísamosprávné výbory. Hloubku změn ne-lze sice předpovídat, je však zřejmé, žepolitické osvobození uvolnilo sílu občan-ské sebeorganizace. Podle sociologa Ase-fa Bayata charakterizuje občanské hnutíimpuls k seberealizaci a tlak na reformyspíše než boření starých pořádků. Obě ze-mě, v nichž revoluce uspěly, byly takéoněmi republikami, které před revolucípostoupily v reformě státní správy nejdá-le.

Panarabský rozměrSpolečná inspirace a podobná dynamikaobčanských protestních hnutí už do jistémíry obnovily jistý panarabský rozměr po-

litiky. První fáze protestů měla formu sdí-lené kampaně. Protesty měly paralelní té-mata, načasování a průběh. Největší de-monstrace se odehrály v pátek, který je vevšech arabských zemích dnem volnaa obecních motliteb a ve většině taképrvním dnem víkendu. Pátky byly pojme-novány podobným způsobem: Pátek hně-vu, Pátek odchodu, Pátek mučedníků, Pá-tek očisty, jinde také Pátky odporu, Bratr-ství a Nenávratu. Zvláště tzv. pátky hněvuse staly veřejnou panarabskou kampaní:28. ledna v Egyptě, 14. února v Bahrajnu,

18. února v Jemenu, 17. března.v Libyi, 29. dubna v Sýrii.

Nejhmatatelnějším projevemnadnárodní dimenze arabskéhojara zůstávají paralelní procesymezi Egyptem a Tuniskem. Egyptzatím s jistým zpožděním opisujetuniský vývoj. Egyptská vláda bylaarmádou rozpuštěna týden poté,co rezignoval i tuniský premiértváří v tvář eskalujícím protestům.Egyptská Vysoká rada ozbroje-

ných sil dala také rozpustit státní bezpeč-nost nedlouho poté, co tak učinila tuniskávláda. Později vysoký egyptský správnísoud rozpustil, po vzoru Tuniska, i býva-lou vládní stranu NDP. Tunisko bylo prvnízemí, která určila datum všeobecných vo-leb a usnesla se i na tom, že v prvních vol-bách bude zvoleno ústavní shromáždění.I egyptská vojenská rada nakonec stanovi-la první přibližné datum parlamentníchvoleb, přičemž jejich hlavním cílem budeurčit způsob sepsání nové ústavy. Jedinýpodstatný krok, ve kterém je Egypt „na-před“, je trestní stíhání exprezidenta a vy-sokých politiků pro korupci. Pro Egyptpředstavuje rychlejší vývoj v Tunisku pod-statnou výhodu: určitý model možného vý-voje jak pro revolucionáře, organizovanouopozici, tak pro držitele moci. Podobně seodráží egyptský a tuniský vývoj v zemích,kde není rozhodnuto. Libyjská Přechodnánárodní rada přejala hodnoty, témata a po-stupy svých sousedů a bez jejich příkladůby povstání a organizace východní Libyevypadalo velmi pravděpodobně jinak. Syr-ské protesty rovněž nelze oddělit od okol-ních událostí.

Jestliže poválečný panarabismus při-nesl pocit důstojnosti a sebevědomí náro-

Jestliže poválečný panarabismuspřinesl pocit důstojnostia sebevědomí národůmprocházejícím dekolonizací, jehodnešní ozvěna rezonuje novýmobčanským smyslem proarabskou politiku.

Zdroje• The New Pan-Arabism, Middle EastOnline, 27. 4. 2011• The Counter-Power of Civil Societyin the Middle East’, 2. březen 2011,http://www.deliberatelyconsidered.com/• Paradoxes of Arab refo-lutions, 3.březen 2011,http://www.jadaliyya.com/



dům procházejícím dekolonizací, je-ho dnešní ozvěna rezonuje novýmobčanským smyslem pro arabskoupolitiku. Od rad, jak čelit slznémuplynu, přes internetové sbírkya crowdsourcingové projekty, huma-nitární pomoc Libyi a debat se za-hraničními revolucionáři, až k nedáv-nému festivalu dokumentárních fil-mů o arabských revolucích v Tunis-ku, se mladé generaci Arabů otevíra-jí nové možnosti sdílené politickézkušenosti.

Dva arabské táboryVelké změny nastaly na symbolickéúrovni. Do letošního roku sloužil po-jem „den hněvu“ (jaum al-radab) vy-jádření frustrace a mobilizace kolempalestinské věci či islámské identity.V roce 2006 vyhlásil Júsuf al-Karadá-ví „den hněvu“ jako reakci na pape-žův projev v Řezně. Palestinci vyhla-šují pravidelně „den hněvu“ jako mo-bilizační heslo v reakci na vývoj pa-lestinsko-izraelských vztahů a jedná-ní. Po fiasku politického panarabis-mu v šedesátých letech měly pouzeislamistické organizace a propalestin-ská témata skutečný panarabský roz-měr. V devadesátých letech se k nimpřidala komunikační média, zvlášťsatelitní kanály al-Džazíry s aktivis-ticky panarabským programem. Le-tos se „dny hněvu“ proměnily v sym-bol prolomení všeobecného strachuz autoritářských států a v prostředekzmíněného lidového reformního tla-ku. Do jaké míry ale lze povahu tétopolitické liberalizace označovat za„arabskou“, mohou určit jen specific-ky arabská témata či jednotný arab-ský proces. Ani jedno se zatím nerý-suje.

Palestina bude bezpochyby domi-novat nejen občanské, ale i státníarabské politice. Egyptské protestníhnutí potvrdilo svou politickou ambi-ci a v symbolický den 15. květnauspořádalo demonstraci v Rafaha před Izraelským velvyslanectvímv Káhiře. Vedle dlouhodobých poli-tických aktivistů ji spoluorganizovalii zmínění ultras. Lidový tlak na obno-

vení arabské důstojnosti v izraelsko-palestinském konfliktu, jak jej egypt-ská veřejnost vnímá, povede Egypt kezměnám v zahraniční politice. Egypt-ská vláda se už teď profiluje jako za-stánce panarabských požadavků, a tonejen, ale zvlášť vůči Izraeli. Bezpre-cedentní souhlas Ligy arabských stá-tů s intervencí NATO v Libyi byl ná-sledován i požadavkem na bezletovouzónu nad Gazou. Do jaké míry seovšem bude nová zahraniční politikališit od dosavadní, pouze symbolickya populisticky propalestinské politiky,a hlavně zda bude schopná dosáh-nout reálného úspěchu, je zatím vel-mi nejasné. Islamismus naopak budezapojením do národní politiky prav-děpodobně nadále ztrácet na jednotě.Pragmatické postislamistické stranyv Egyptě už teď čelí radikálnější sala-fistické opozici a přizpůsobují svouideologii národním podmínkám.

Rozšíření „lidového panarabismu“také závisí na úspěchu a pokračováníreformního hnutí. Ten je zatím ome-zený na část severní Afriky a zastave-ný uprostřed arabského půlměsíce,v zemích ohrožených občanskou vál-kou. Monarchie Zálivu se naopak ob-čanskému trendu brání. Vojenskáspolupráce mezi Radou pro spolu-práci států Zálivu (GCC) a SaúdskouArábií, jakož i nedávná pozvánka Jor-dánsku a Maroku k přistoupení doGCC naznačují, že se arabská poli-tická scéna rozděluje na dvě části:převratem procházející republikya pomalými či kosmetickými refor-mami procházející monarchie. Velmirozdílné politické situace těžko dovo-lí vývoj k reálnému sdílení všearab-ských zájmů a témat. Občanský akti-vismus samotný, přítomný i v Zálivu,pravděpodobně nebude mít kroměoné prvotní motivace nijak zvlášť pa-narabský charakter.

Zora Hesová je arabistka,analytička Asociace promezinárodní otázky. Zabývá seislámskou filosofií.

[email protected]

Společným tématem protestův arabském světě se na začát-ku roku 2011 stala zejména

frustrace ze stárnoucích vládců, kteřízemě ovládají již několik desetiletí.Jejich režimy jsou také typické tím,

JemenOndřej Beránek

Lidové bouře v Tunisku a Egyptě mě-ly silný motivační impuls i pro Jemen-ce. Protesty začaly koncem ledna2011, kdy do ulice jemenských městvyšly tisíce lidí. Stejně jako v severníAfrice i oni provolávali hesla jako„irhal“ (odejdi) a „iskát an-nizám“(pád režimu). Počet demonstrujícíchse běžně pohyboval v desetitisícícha brutální odpověď režimu měla zanásledek již desítky či stovky mrtvých.Na rozdíl od Tuniska, Egypta a Ba-hrajnu se v Jemenu ale nejednaloo fotogenické záběry protestujícíchna jednom centrálním místě – možnái proto se dění v této zemi západnímédia spíše vyhýbají.



že s oblibou hovoří o „politickém uvolňo-vání“, ale přitom pomocí „reforem“ majípouze ve zvyku upevňovat svou moc. Žád-ný z těchto režimů také není schopenúčinně se vypořádat s nejrůznějšími vý-zvami od nezaměstnanosti a chudoby ažpo korupci prorůstající státní aparáta zhoršující se kvalitou vody. Opoziční ak-tivisté proto řešení těchto problémů vidív silnějších vládách, které by lépe zastu-povaly zájmy občanů.

Když osvědčené strategiepřestanou fungovatV Jemenu není moc soustředěna do jedi-ného místa, ale je geograficky roztříštěna.Různé oblasti mají různou formu autono-mie a ústřední vláda ve skutečnosti anizdaleka nedosáhne do všech částí Jeme-nu. Mimo její kontrolu spadají rozsáhléčásti jihu, jenž ještě před dvěma desetile-tími představoval nezávislý stát, stejně ja-ko východní kmenová území a hornatý se-ver. Jemenský prezident Alí Abdalláh Sá-lih je u moci 32 let. Sálih vzhledem k po-litické roztříštěnosti země vždy s obliboutvrdil, že vládnout Jemenu je jako tančit

na hlavách hadů. Západ tuto metaforutradičně přijímal a všemožně podporovalSálihovo setrvání u moci. Prezident byl ta-ké schopen udržet si postavení tak dlouhoproto, že si vybudoval různé mocenskéstruktury a aliance s lokálními politický-mi stranami a kmenovými svazy. Správněuměl odhadnout, koho si koupit, komunadbíhat a koho nechat odstranit.

Sálih bezpochyby učinil mnohé pro to,aby si udržel svůj prezidentský post, aleudržení země v chodu už na seznamu je-ho priorit nestálo. Jednu z nejúrodnějšíchzemí v arabském světě, v níž se nacházeldostatek ropy k tomu, aby to stačilo na de-setiletí ekonomického rozvoje, proměniltéměř v poušť. Zdravotní ukazatele jsouv tomto dnes nejchudším arabském státětaké horší než ve většině subsaharskéAfriky. Zhruba 40 procent Jemenců žijev chudobě a polovina dětí trpí podvýži-vou.

Sálih se protesty pokusil ukončit přísli-bem, že v roce 2013 odstoupí. Zároveň senechal slyšet, že jeho syn Ahmad po jehoodchodu nepřevezme vládu. Tyto krokyale opozici ani zdaleka nestačily. Navíc

s přibývajícími civilními oběťmi protestůzačalo od režimu odpadat stále více tra-dičních opor – zejména v podobě vyso-kých armádních důstojníků. Klíčovoupostavu v tomto ohledu představoval AlíMuhsin al-Ahmar, velitel první ozbrojenédivize a nejmocnější armádní generál.Právě Alí Muhsin v březnu oznámil, že sepřidává k demonstrantům a jeho vojácibudou dohlížet na jejich bezpečí. Dalšívysoce postavení generálové se k němurychle přidali a prezident Sálih tak běhemokamžiku ztratil vojenské vedení odpo-vědné za dění v polovině země. Odpadnu-tí Alí Muhsina bylo o to víc šokující, žepochází ze stejného kmene jako Sáliha v minulých třech desetiletích navícpředstavoval jeho hlavní údernou sílu.I proto mnozí aktivisté v jeho kroku vidě-li pouze politický kalkul a snahu zachovatsi své postavení. Svou podporu demon-strantům vyjádřili ale i významní obchod-níci, intelektuálové, velvyslanci, desítkyposlanců a v neposlední řadě také vý-znamní předáci dvou největších kmeno-vých konfederací: Hášid, ze které pocházíi sám Sálih, a Bakíl. Sálihovi zůstaly věr-né jenom ty části ozbrojených složek,jimž velí jeho nejbližší příbuzní.

Jemenská opozice nakřižovatceProtirežimní stížnosti různých opozič-ních skupin v Jemenu nejsou v žádnémpřípadě nové a nezačaly počátkem roku2011. Navíc stejně jako v případě Egyptaa dalších arabských zemí, i v Jemenu bylyopoziční strany systematicky potlačoványza použití americké vojenské a finančnípomoci, kterou arabské režimy většinoubuď rozkradly, nebo použily k budováníbezpečnostních služeb. V případě Jeme-nu se jednalo kupříkladu o 67 milionůUSD v roce 2009 a 150 milionů USDv roce 2010. Zprávy z Wikileaks odhalily,že tato pomoc byla přímo využita k bo-jům proti režimním oponentům. Stalo setak navíc s plným vědomím americkéhovojenského štábu.

Opozice v Jemenu krystalizovala v prů-běhu posledního desetiletí zejména kolemtradičních zavedených stran. Ty jsou pro-zatím sdruženy v jednotné platformě (JointMeeting Party) existující zhruba od roku

– odcházenítanečníkana hlavách hadů



2002. Patří mezi ně jak sekulární a libe-rální uskupení, tak i nacionalistické, isla-mistické a socialistické strany. Velkoučást protestujících tvořili také studentiuniverzit a mladí nezaměstnaní. Ti zpra-vidla odmítají vměšování Západu nebomístních aktérů (v prvé řadě Rady prospolupráci států Zálivu – GCC).Jelikož v Jemenu tvoří lidé pod 25let 65 procent obyvatelstva, ne-jedná se právě o zanedbatelnousílu. Proti režimu vedle generálaAlí Muhsina a jeho vojáků vystu-puje také hnutí Húthíjů na severuzemě, které s ústřední vládou bo-juje již sedmým rokem. Neméněvýznamnou část opozice pakpředstavuje secesionistické hnutína jihu Jemenu. To začalo původ-ně v roce 2007 jako mírový pro-test žádající rovnocenné rozdělování stát-ních zdrojů a politické moci. Hnutí se se-tkalo s agresivní reakcí režimu a někteří

jeho členové se rovněž uchýlili k ozbroje-nému boji.

V současné době se tyto různorodéčásti opozice spojily za jednotným cílem– svrhnout Sáliha. Kromě toho ale majízcela jiné zájmy a otázkou tak zůstává, cose stane v případě naplnění jejich společ-

ného cíle. Nicméně každá skupina si jevelmi dobře vědoma, že nemůže vládnoutsama a zároveň že její ekonomické a poli-

tické zájmy utrpí, pokud by došlo k roz-padu státu.

Strašák al-Káida aneb Terorjako výdělečný byznysDalším významným aktérem v Jemenu jeorganizace al-Káida na Arabském polo-

ostrově – odnož původní centrál-ní organizace, která našla úrod-nou půdu v odlehlých částech ze-mě. Právě příklad jemenské al-Káidy mimochodem ukázal, žezápadní strategie bojovat s po-dobnými organizacemi vojenskousilou selhala a vedla pouze k dalšíradikalizaci.

Od vypuknutí nepokojů v arab-ském světě se na Západě šíří po-plašné zprávy o tom, že příleži-tosti využijí právě různí radikálo-

vé (ať už v podobě Muslimského bratrstvači al-Káidy). Nejinak tomu bylo i v Jeme-nu. Využívání této karty patří koneckonců

Hlavními hybateli protestů v arabském světě byli mladí lidé frustrovaní ze špatných životních podmínek a chybějících životníchperspektiv. Například v Jemenu představují lidé mladší 25 let 65 procent obyvatelstva.

Khaled Abdullah Ali Al Mahdi, Globe Media/Reuters

Skutečná změna v Jemenu budevyžadovat i změnu letitéhopřístupu od Západu. Podporazavedených oligarchů podpláštíkem boje proti terorismumusí být vystřídána podporoudemokratických procesů, byťpovedou jakýmkoli směrem.

Quovadis,

Egypte?Helena Burgrová

„Arabské jaro“ zasáhlo celý blízkový-chodní region. Nahromaděná fru-strace obyvatel plynoucí z absencepolitické svobody a sociální spra-vedlnosti se projevila v plné síle.Egyptská revoluce se stala prozatímjednou z mála revolucí, které byly do-taženy do relativního konce – tedydo pádu režimu.



k oblíbené strategii „strašení“ Západu zestrany prezidenta Sáliha. Valná většina Je-menců totiž al-Káidu nepodporuje, ba jidokonce považuje za Sálihův výtvor s cí-lem získávat finanční a politickou podpo-ru USA. To se projevilo mimo jinéi v tom, že začátkem března Sálih pustilz vězení na 70 členů al-Káidy. Ne náho-dou se tak stalo právě ve dnech silnýchprotivládních nepokojů. Nebyl to ovšemani ojedinělý incident – je to součást dlou-hodobé Sálihovy taktiky propouštění čiprezidentských milostí džihádistům a je-jich podezřelých útěků z vězení.

V případě několika útoků z poslednídoby, kdy byly usmrceny desítky přísluš-níků bezpečnostních sil, šlo navíc jen vel-mi stěží určit, zda šlo o al-Káidu, či o roz-zlobené mladíky bez zaměstnání, s přístu-pem ke zbraním a mnoha důvody nenávi-dět ústřední vládu. To se týká obzvlášť ji-hu, kde celá řada Jemenců považuje Sáli-hův režim za okupační sílu. Jemenský re-žim také dlouhodobě uplácel různé kme-nové vůdce, aby bojovali proti různým ne-přátelům, často v podobě jiných kmenů,které vládě způsobovaly potíže. Tato poli-tika ale vytvořila nebezpečnou kulturuúplatků a vydírání. Někteří kmenoví pře-dáci tak sami podněcovali k násilnostem,ať už prostřednictvím džihádistů, nebopouhých kriminálníků, které pak za úpla-tu slibovali umlčet. Prezident Sálih pakčasto podobné incidenty používal jakodoklad toho, že jemenská politika je chao-tická a děsivá, a je nejlepší, když ji majípevně v rukou ti, kdo se v ní vyznají.

Odchodem Sáliha tonekončíSálihův režim ovšem nebyl připraven najednu věc – na postoj demonstrantů tvrdí-cích pravý opak: krize není nezbytnousoučástí politického procesu a existuje ji-ný způsob, jakým zemi vládnout. Na dru-hou stranu dnes mezi opozicí panuje fa-lešná naděje: jakmile Sálih a jeho rodinaodejdou, všechny problémy se vyřeší. Ta-to víra ale vzhledem k hlubokým struktu-rálním problémům Jemenu hraničí s nai-vitou. Otázkou tak zůstává, kolik trpěli-vosti budou lidé mít s novou vládou, kterábude muset učinit celou řadu velmi závaž-ných rozhodnutí.

V prvé řadě bude zapotřebí znovu začítbudovat víru obyvatel ve státní instituce.Na tom bude záviset celá řada dalších vě-cí – kupříkladu návrat jemenských inves-torů. Dále bude zapotřebí přesvědčitSaúdskou Arábii, aby změnila svůj tradič-ní přístup k Jemenu. Severní soused Je-menu totiž dlouhodobě prosazuje politikuudržování „kontrolované nestability“. Je-men se Saúdům nejlépe hodí nestabilní,ale zároveň nerozpadlý. Za tímto účelemSaúdové financují různé frakce a kmenya manipulují je pro své vlastní zájmy. Po-dobně se chová Sálih a koneckonců i Spo-jené státy. Jemenci v těchto věcech ovšempožadují daleko větší transparentnost.

Jednotlivé frakce opozice také budoumuset nechat stranou vlastní zájmy a sou-středit se na řešení společných problémů.Skutečná změna bude bezpochyby pomalá,s celou řadou zádrhelů a překážek, ale ne-vyhnutelná. Jemen má dnes zhruba 23 mi-lionů obyvatel a jednu z největších porod-ností na světě. Odhaduje se, že v průběhupříštích dvaceti let se počet obyvatel zdvoj-násobí. Úroveň nezaměstnanosti už dnesdosahuje téměř 45 procent. Hlavní výzvoujakékoli vlády bude proto vytvoření dosta-tečného množství pracovních míst, cožv Jemenu není nikdy snadná záležitost.Kvůli špatnému hospodaření s vodou se ta-ké odhaduje, že Jemen by o tuto stále cen-nější surovinu mohl za pár let přijít. Hod-nota jemenského rijálu klesá, cena potravinstoupá, zásoby ropy a plynu docházejí. Sá-lihův odchod na tomto stavu nic nezmění.

A v neposlední řadě, skutečná změnav Jemenu bude vyžadovat i změnu letité-ho přístupu od Západu. Podpora zavede-ných oligarchů pod pláštíkem boje protiterorismu musí být vystřídána podporoudemokratických procesů, byť povedou ja-kýmkoli směrem. Ať už vlna protestů totiždopadne jakkoli, je jasné, že současnávládní garnitura má své „nejlepší“ dny zasebou. Západ by se proto měl snažit na-vázat dobré a aktivní vztahy s vůdci mlad-ších generací.

Ondřej Beránek je vedoucíCentra pro studium Blízkého východu naMetropolitní univerzitě v Praze.

[email protected]

Svržení Mubarakova režimuje avšak teprve začátkemnové etapy vývoje osmdesá-

timilionové země. Dlouhá léta re-presivní vlády prakticky omezilamožnost organizování opozice.S érou nově nabyté svobody se ob-jevilo nejenom množství novýchpartikulárních politických stran,ale i entusiasmus Egypťanů dosáh-nout svých požadavků prostřed-nictvím demonstrací a protestníchshromáždění. Stačí to ovšem nacestu k demokratizaci země? Pře-koná „nový“ Egypt doposud kon-fliktní konfesní a kmenové identi-ty? Neztratí Egypťané pod tlakemnepříznivých socioekonomickýchpodmínek víru v demokratizacisvé země? Toto jsou pouze jednyz otázek, na které může poskyt-nout odpověď stávající přechodnéobdobí, během něhož se formujerámec pro další směřování Egypta.



Porevoluční EgyptSvržení Mubarakova režimu bezesporu vy-volalo vlnu euforie, která je však tlumenafaktem, že moc převzala de facto armáda.Stanné právo zůstává nadále v platnosti.Stávající vojenská rada (SCAF), které bylosvěřeno řízení země, je spíše zdrženliváv otázce vyšetřování a stíhaní členů bývalé-ho režimu včetně samotného Husního Mu-baraka. Afirmativní referendum o změněněkolika článků ústavy bylo pouze „hrouna demokracii“ – důležité články týkajícíse prakticky neomezené prezidentské mocizůstaly beze změny. Na straně libe-rální opozice panuje neschopnostvětší spolupráce. To vše přispívák posilovaní konzervativních islamis-tů a růstu napětí mezi jednotlivýmikonfesemi. Zástupci proreformnímladé egyptské generace a liberálníopozice cítí, že tento vývoj není zce-la ideálním směrem na cestě k de-mokratizaci země. Tento postoj vyjá-dřili v březnové demonstraci na ná-městí Tahrír, která byla největšímprotestním shromážděním od páduMubaraka. Demonstrace se ovšemneobešla bez sporného zásahu armá-dy, na jehož konci byli minimálnědva mrtví a několik desítek zatče-ných protestujících. Další demon-strace na posílení národní jednotya za setrvání přechodu k demokraciijsou dále plánovány.

Potrestání představitelůbývalého režimuHlavním úkolem dočasné správy v rukouvojenské rady se stala příprava země nasvobodné parlamentní a prezidentské vol-by, které by se měly konat v září, respekti-ve listopadu tohoto roku. Přechod zeměk demokracii doprovází nutné vyrovnáníse s minulostí. S počáteční váhavostí na-konec SCAF zahájila vyšetřování býva-lých čelných představitelů Egypta včetněrodiny Husního Mubaraka. První vyšetřo-vání se ovšem ve většině případů omezilapouze na podezřelé finanční machinaceodkrývající rozsáhlou korupční činnostnejvyšších představitelů bývalého režimu.

Až na sílící tlak veřejnosti, jejímž dosa-vadním vyvrcholením byla demonstraceněkolika desítek tisíc Egypťanů na počát-

ku března, byla vznesena závažnější obvi-nění vztahující se na podíl na smrti de-monstrantů během revolučních nepokojů.Tato obvinění s sebou přinášejí hrozbuudělení nejvyššího možného trestu – tres-tu smrti. V souvislosti se zvýšeným tlakemegyptské veřejnosti byla uvalena vazbai na nejvýše postavené osobnosti včetněMubarakových synů. Symbolem posled-ních dnů se tak stala věznice Torah na již-ním předměstí Káhiry, která v současnos-ti poskytuje „přístřeší“ mnoha prominent-ním představitelům bývalého režimu.

Někteří představitelé jsou ovšem sou-zeni ve zrychlených jednáních, jež jsouv mnoha případech uzavřena veřejnosti(viz uzavřený proces s bývalým ministremvnitra Habíbem al-Adlím). Líčení jinýchjsou naopak neustále odkládána. Obdob-ně se přistupuje k symbolu bývalého reži-mu Husnímu Mubarakovi. Pro jeho údaj-ně špatný zdravotní stav jsou omezeny je-ho výslechy a doposud nebyl převezen dovězeňské nemocnice. Až s velkým zpož-děním bylo rozhodnuto o zmrazení do-mácích i zahraničních bankovních kontbývalých prominentů. Někteří tak získalidost času na převod svých peněz na novéúčty v zahraničí. Příkladem za všechny jejiž zmíněný bývalý ministr vnitra al-Adlí,jehož konta byla zablokována až poté, co

byl uznán vinným ze zpronevěry státníchfinancí.

Na tlak veřejnosti, a zejména pak zá-stupců mladé generace sdružené v Hnutí4. dubna a Hnutí 9. března SCAF přikroči-la k rozpuštění nenáviděného bezpečnost-ního aparátu, které ovšem bylo doprová-zeno v mnohých případech znehodnoce-ním citlivých dokumentů bývalými pří-slušníky bezpečnostního aparátu. Symbo-lickým krokem k uzavření kapitoly Muba-rakova režimu pak bylo rozhodnutí o roz-puštění bývalé vládní strany NDP.

Překážky na cestěk demokraciiPřestože revoluce byla primárně vedenamotivací oproštění se od represivního po-litického systému a získání práv a svobod,chronické (a dlouhodobě přehlížené)problémy Egypta mají svůj původ spíše vešpatné sociální a ekonomické situaci větši-ny obyvatel. Staly se zátěží pro úspěšnýrozvoj země. Revoluce přinesla pouzesymbolický pád režimu. Struktury fungo-vání státu zůstaly avšak nezměněny. A prá-vě tyto struktury a jejich změna předsta-vují překážku, s níž bude nové vedení ze-mě dříve či později konfrontováno.

První náznaky možných problémů se vy-nořily již při březnovém referendu o schvá-lení změn ústavy. Modifikované články

Egyptský porevoluční vývoj je zcelajistě zdrojeminspiracepro ostatnírevolucízasažené země. V tomsmyslu, že dává nadějidemonstrantům,že změna režimuje možná.



ústavy se týkaly zejména omezení volebníhoobdobí prezidenta. Samotné referendum seovšem zúžilo na nedotčený článek č. 2, jenžuvádí islám jako státní náboženství a šaríujako hlavní zdroj práva. Země se rozdělilana dva tábory – liberální muslimové, Kop-tové (jako hlavní křesťanská menšinav Egyptě) a konzervativní islamisté (zastou-pení částí Muslimského bratrstva a salafis-ty). První skupina vystupovala proti schvá-lení modifikované ústavy a požadovala ještěpřed volbami vytvoření ústavy nové. Druháskupina se v obavě možné změny klíčovéhočl. 2 proti tomu ostře vymezila.

Právě konfesní napětí uvnitř egyptskéspolečnosti nelze přehlížet. Sektářsky mo-tivované násilí není v Egyptě výjimkou(viz teroristický útok na kostel v Alexan-drii během křesťanských ortodoxních Vá-noc na začátku ledna 2011). Významnýmdeficitem v řešení této otázky je absencecivilního rodinného práva. Otázka sňat-ků, rozvodů a dědického práva spadá podnáboženské rodinné právo podle státemuznávaného vyznání příslušné osoby. Zavětšinou sektářského násilí tak v Egyptěstojí nevinné milostné aféry mezi přísluš-níky rozdílných konfesí či konvertováníza účelem anulování sňatku. Toto pozadímá například i poslední vzplanutí sektář-ského násilí, na jehož počátku stojí příběho konverzi mladé křesťanky k islámu s cí-lem anulovaní sňatku a na jehož dosavad-ním konci je minimálně 15 mrtvých a vy-pálený kostel na předměstí Káhiry.

V zemi žije podle různých odhadů odšesti do osmnácti milionů křesťanů, kteřípředstavují nezanedbatelnou menšinu. Aťjiž v čele Egypta stane kdokoliv, otázkakonfese bude nadále hrát významnou, ne-li klíčovou roli. Je zapotřebí nalézt rovno-váhu mezi oběma stranami včetně uspo-kojení konzervativní složky muslimské ve-řejnosti. A právě tento úkol představujevýznamnou výzvu. V posledních několikatýdnech se vynořují zprávy o sílícím vlivu

salafistických hnutí v zemi (salafismus jevelmi konzervativní odnoží islámu, jehožideálním typem je model z doby prorokaMuhammada), která se mají výrazně po-dílet právě na střetech s křesťany a jsouúdajně podporována ze saúdských zdrojů.Pokud se nebude konfesní otázka Egyptacitlivě, efektivně, a především okamžitěřešit, může představovat výraznou překáž-ku na cestě k demokratizaci země.

Obdobně problematickou otázku před-stavuje velmi špatná hospodářská situace.Navzdory tomu, že ekonomická rovinanebyla hlavním imperativem egyptské re-voluce, špatné ekonomické podmínkymnožství Egypťanů (polovina obyvatel ži-je pod hranicí relativní chudoby) podně-cují jejich nespokojenost. Navzdory im-plementaci zásadních ekonomických re-forem posledních let a reálnému růstuHDP se bohatství nedostalo mezi širšívrstvy obyvatel, a naopak rostla nezaměst-nanost, míra inflace, a tím i procento chu-dých Egypťanů. Trh práce navíc trpí dra-matickým nedostatkem kvalifikované pra-covní síly. Ekonomika země je zatíženadlouhodobým neodborným vedením, roz-sáhlou hospodářskou korupcí a nevhod-ným systémem státních subvencí a inter-vencí, které ji dále podlamují. Budoucí ve-dení země se tak bude muset co nejdřívezaměřit na ráznou změnu struktury ná-rodní ekonomiky, která navzdory pádu re-žimu zůstala nadále beze změny.

Regionální kontextegyptské revolucePřestože revoluce proběhla či nadále pro-bíhá v jiných blízkovýchodních zemích(Tunisko, resp. Libye a Sýrie), význam pá-du egyptského režimu je velmi komplexnía překračuje hranice země. Egypt platístále za důležitého regionálního hráče.Jedná se o nejlidnatější arabskou zemia bývalou regionální mocnost. Egyptskýporevoluční vývoj je zcela jistě zdrojeminspirace pro ostatní revolucí zasažené ze-mě. V tom smyslu, že dává naději demon-strantům, že změna režimu je možná. Nadruhou stranu se z něj „učí“ i doposudvládnoucí represivní režimy. Před rokemnebylo myslitelné, aby například syrskýprezident Bašár Asad zrušil stanné právo.Represivní režimy si uvědomily, že pokud

neprovedou částečné kroky k politické li-beralizaci, pak nemají moc šancí na pře-žití. Otázkou ovšem je, zda částečné uvol-nění a přísliby demokratizace budou sta-čit obyvatelům jejich země.

Dalším prvkem, jehož stopu nese pádMubarakova režimu a který zasáhl vztahyv regionu, je nejistota panující v oblastidalšího směřování egyptské zahraničnípolitiky. Region, ve kterém se nachází, jecharakteristický množstvím úrovní vzá-jemných formálních i neformálních vzta-hů. Tato spleť vztahů reaguje na sebe-menší vychýlení, a tím změna egyptskéhorežimu dozajisté je. S pádem režimu se dovzájemných vztahů vkradla nejistota ply-noucí z neznalosti dalšího směřováníEgypta. Přeskupení politických sil se naregionální úrovni projevilo například do-sažením palestinského usmíření zpro-středkovaného Káhirou – aktu, o který seMubarak marně snažil několik let. Doho-da naznačuje nejenom snahu vrátit Egyptna výsluní regionální politiky, ale i sblíže-ní s dlouholetým íránským rivalem. Tytodrobné náznaky oteplení egyptsko-írán-ských vztahů a nejistota panující v otázcenového vedení země pak přispívají k na-výšení napětí v regionu a intenzivní diplo-matické činnosti k zajištění dobrých vzta-hů s postmubarakovským Egyptem.

Období od pádu režimu do parlament-ních a prezidentských voleb je pro Egyptklíčovým formativním momentem, kterývytvoří základ pro jeho další směřování.Otázkou opět zůstává, nakolik tento zá-klad bude solidní, aby přestál množstvípolitických, sociálních a ekonomickýchvýkyvů a změn, které zemi dozajista ještěčekají. Cesta k demokracii nebude snad-ná a je možné, že se zvrtne a země se vrá-tí k autoritativní vládě jedné skupiny vy-volených. Pokud se Egyptu podaří vykro-čit na cestu k demokratizaci země, což seukáže během nadcházejících měsíců, pakegyptský model může sloužit jako inspira-tivní příklad i pro ostatní země v regionu.

Helena Burgrová vystudovalablízkovýchodní studia a mezinárodnívztahy na FF ZČU. Absolvovala stážNGO v Káhiře (CIDT).

[email protected]

Zdroje• Arab-West Report• Al-Masry Al-Youm• Egyptian Gazette• Washington Institute for the Near East• Amnesty International



převládly v Izraeli. Věta, že Blízký východbude zcela jistě jiný, ale jen těžko lepší, jeslyšet poměrně často.

Čitelní autokratéObavy vzbuzuje především nejistota z to-ho, co bude následovat po odchodu poli-tických autokratů. Jejich jistou výhodoubylo, že navzdory často děsivým politic-kým praktikám doma byly pro meziná-rodní společenství čitelní. Pro Izrael jenejdůležitější další vývoj předevšímv Egyptě. Mubarak byl po dlouhé rokystabilním spojencem Spojených státůa výměnou za finanční pomoc a mlčeníohledně stavu lidských práv byl egyptskýumírněný postoj v regionu. Mubarak na-víc sdílel izraelskou obavu z radikálníhohnutí Hamás a i pomocí blokády Gazy sesnažil posílit vliv konkurenčního Fatahuna palestinských územích. Po jeho od-chodu sice zatím k žádnému radikálnímupřehodnocení egyptského postoje vůči Iz-raeli nedošlo, ale první náznaky, že situa-ce se změnila, se již objevily.

S Egyptem a Jordánskem, jedinýmidvěma sousedy, se kterými má Iz-rael mírovou smlouvu, byly tyto

vztahy přeci jen o něco lepší. Předevšímna diplomatické úrovni dokázaly spolu-pracovat, a jak Egypt, tak Jordánsko ak-tivně podporovaly mírová jednání meziIzraelci a Palestinci. Ani to ale nepřispělok tomu, aby oficiální úřady v těchto dvouarabských zemích začaly aktivně vystupo-vat proti antiizraelským projevům, jež čas-to přecházely v čistý antisemitismus. Zce-la běžně tak v knihkupectvích v Káhiře čiAmánu jsou k sehnání Protokoly sión-ských mudrců, či knihy, které na předníobálce mají Davidovu hvězdu, rovnítkoa svastiku. Oficiální státní noviny zaseopakovaně přirovnávaly izraelskou armá-du k wehrmachtu a izraelskou okupaci pa-lestinských území k vyvražďování Židůnacisty. Snad i proto by nová situace vy-volaná revoluční vlnou, která po desetile-tích politické letargie konečně dorazilai na Blízký východ, měla v Izraeli budit ur-čité naděje. Jsou to ale spíše obavy, které

Egypt chce přehodnotit podmínky, zajakých vyváží do Izraele plyn. Jeho cenatotiž podle současného vedení byla velminízká. Můžeme si samozřejmě klást otáz-ku, jestli Izrael opravdu platil pouze tutooficiální nízkou cenu, nebo jestli ještě dal-ší částka nešla na účet někoho z Mubara-kova okolí. Každopádně Egypt přestal býtpro Izrael spolehlivým dodavatelem a Je-ruzalém už intenzivně hledá další možnézdroje, které případně Egypt nahradí. Na-hradit Egypt jako politického spojencebude ale komplikovanější. Jednímz prvních důležitých diplomatických kro-ků postmubarakovského Egypta bylo vy-jednání dohody o smíření mezi Fatahema Hamásem. Na jednu stranu je jistě dob-ré, že Palestinci tak mají po několika le-tech rozkolu šanci na jednotné vedení. Nastraně druhé ale Hamás zatím nedal naje-vo, že by hodlal zmírnit svá radikální sta-noviska a například uznat existenci StátuIzrael. Za takových podmínek bude obtíž-né jakéhokoliv izraelského představitelepřesvědčit o dobré vůli Palestinců dosáh-nout mírového řešení konfliktu. RoliEgypta jako mostu mezi Palestinci a Iz-raelci nemusí prospět ani to, že Káhirauvažuje o obnovení diplomatických vzta-hů s Íránem.

Izraelsko-egyptská mírová smlouva za-tím nebyla výrazně zpochybněna žádnouz výrazných postav současného Egypta.Přesto se Izrael obává o další osud své již-ní hranice. Pokud se totiž Egypt přestaneangažovat v potírání pašování zbraní doGazy a pokud tato hranice začne být cel-kově více propustná, může být výsledkemlepší vyzbrojení radikálů, a tedy další kon-flikt v pásmu Gazy. Navíc už nyní Izraelvěnuje ve své bezpečnostní koncepci vícepozornosti až dosud klidné hranicis Egyptem. Asi největší nejistotu totižv Izraeli vzbuzuje možnost, že by sev Egyptě k moci dostaly radikální skupi-ny, především Muslimské bratrstvo. Pro-zatím se revoluce v Egyptě nesla přede-vším v duchu domácí kritiky. Nestabilita,nelepšící se ekonomická situace a další je-vy, které nevyhnutelně budou provázetpostmubarakovský Egypt, ale mohou na-hrát populističtějším a radikálnějším hla-sům, pro něž se stane Izrael terčem tento-krát už ne pouze verbálně.

Izrael a událostiv arabském světěIrena Kalhousová

Arabské revoluce zaskočily Izrael stejně jako jiné státy. Tak silnou vlnu, kterásmete neotřesitelnými vládci, jako byl například egyptský prezident Mubarak,snad nikdo nepředpovídal. Od svého vzniku je Izrael vystaven značné nená-visti a často válkám ze strany sousedních států i dalších zemí a hráčů v regio-nu Blízkého východu a severní Afriky. Snaha delegitimizovat Izrael spojenás jeho démonizací byla pro autoritativní vládce často jednou z mála příležitos-tí, jak posílit svou pozici v očích vlastních občanů. Jinak totiž tyto režimy ne-měly příliš co vlastním občanům nabídnout. Ekonomická situace byla ve vět-šině zemích, které zasáhla revoluční vlna, dlouhodobě velmi špatná, korupcebránila jakékoli zdravé ekonomické aktivitě, úřady a přebujelá byrokracie ob-čany ponižovaly a bezpečnostní složky dlouhodobě lidi držely ve strachu.A tak Izrael sloužil jako dobrá záminka pro autoritativní režimy, které svou ne-ochotu k reformám a demokratizaci obhajovali potřebou čelit izraelské hroz-bě.



Obavy z ÍránuArabské revoluce mohou také zamíchatexistující rovnováhou sil v regionu. Přede-vším Írán, který dlouhodobě usilujeo posílení svého vlivu v regionu, sle-duje, jak se situace vyvine. Revolucetotiž zasáhly hlavně země pod vlá-dou sunnitských režimů, často spo-jenců Washingtonu. Kromě Egyptaje to Bahrajn, kde je umístěna floti-la amerického námořnictva. Sou-časně je to ale země se šíitskou vět-šinou a v myslích mnoha Íránců Ba-hrajn zůstává jeho provincií. I protobyl Írán velkým kritikem ostrého zá-sahu proti demonstrujícím šíitům, kteří seprávem cítí být utlačováni sunnitskoumenšinou. Podpořit vládní sunnity se alevydala Saúdská Arábie, která žije v obavě,že arabské jaro dorazí i na její území.I tam žije početná menšina šíitů, která na-víc obývá strategicky důležitá místa u Per-

ského zálivu, kde se nalézají saúdské záso-by ropy. Případné nepokoje by tedy mohlyohrozit zcela zásadní zdroj příjmu tohoto

pouštního království, které navíc s velkýmznepokojením sleduje, jak prostřednictvímšíitských menšin v sunnitských zemích na-růstá vliv Íránu.

Klíčovou zemí, která může hodněovlivnit další vývoj na Blízkém východě,zůstává Sýrie. Režim Bašára Asada je

mostem pro Teherán a jeho vliv v Libano-nu a na palestinských územích. V Damaš-ku sídlí část vedení palestinského hnutí

Hamás a přes Sýrii se dostávávybavení libanonskému šíitské-mu hnutí Hizballáh. Pokud bynakonec krvavá politika BašáraAsada neslavila úspěch a v Sýriidošlo k zásadním politickýmzměnám, mohlo by být toto spo-jenectví ohroženo. Pro udrženísvé moci Asad neváhal použíttaké palestinskou kartu, kdyždovolil několika stovkám Pales-tinců žijícím v Sýrii proniknout

až na hranice s Izraelem. Chtěl tím zřej-mě vyslat zprávu, že bez něj se Sýrie ocit-ne v chaosu, který může ohrozit relativníklid na syrsko-izraelské hranici. Ačkolijsou izraelsko-syrské vztahy již mnoho letna bodu mrazu, Jeruzalém se skutečněobává, co by nastalo po Asadově pádu.

Izrael je ale postaven do pozice,že má jednat s partnerem, kterýse nevzdal svých radikálníchstanovisek. To je nepřijatelnésamozřejmě i pro levicovějismýšlející politiky, natož projestřába Benjamina Netanjahua.

Izraelští představitelé neskrývají své obavy z možných dopadů arabského jara na situaci na Blízkém východě. Snímek zachycujepremiéra Benjamina Netanjahua během jeho květnového vystoupení před oběma komorami amerického Kongresu ve Washingtonu.

Jason Reed, Globe Media/Reuters



Takže opět platí smutné pra-vidlo, že lepší diktátor, které-ho znám, než nejistota vyplý-vající z chaosu.

Izrael bude také pozorněsledovat, jak poslední změnyovlivní pozici Spojených stá-tů v regionu. Prezident Oba-ma se intenzivně snaží na-pravit pošramocenou pověstUSA v regionu. Ve svém po-sledním květnovém projevujasně naznačil, že USA chtě-jí hrát aktivní roli při změ-nách v regionu, předevšímv podobě ekonomické spolu-práce. Jaký vliv si ale Spoje-né státy nakonec udrží v ze-mi, jako je Egypt a v dalšíchzemích ovlivněných arab-ským jarem, ukáže až čas.

Změny na Blízkém výcho-dě vyvolané arabskými revo-lucemi přijímají mnozí Iz-raelci velmi skepticky přede-vším proto, že nevěří v roz-sáhlou demokratizaci celéhoregionu. Ekonomická stagna-ce, sektářské násilí, neexistu-jící demokratická opozicea stále silný vliv těch, kteřípoliticky a ekonomicky vlád-nou už mnoho dekád, vyvo-lává pochybnosti, že arabskýsvět je připraven zahájit pro-ces transformace, po němžna náměstích volaly tisíceodvážných nespokojených li-dí. Bez zlepšení ekonomickésituace se brzy dostaví velkézklamání, jež může býtumocněno pocitem, že novípolitici se chovají stejně ne-zodpovědně a sobecky jakoti předrevoluční. Pocit, žemyšlenky revoluce byly za-dupány, může posílit roli ra-dikálních skupin, předevšímtěch, které se budou zaštiťo-vat sloganem „Islám je řeše-ní“.

V neposlední řadě Izraels obavami sleduje, jak arab-ské jaro ovlivní otázku izrael-

sko-palestinského konfliktu.Palestinská území nezasáhlyrozsáhlé demonstrace jakov případě jiných arabskýchzemí. Přesto smíření meziHamásem a Fatahem doznačné míry vyplynulo právěz posledních událostí v regio-nu. Role Egypta již byla zmí-něna. Dalším faktorem, kte-rý mohl přispět, jsou nepo-koje v Sýrii. Ty vyvolávají ne-jistotu u představitelů Hamá-su sídlících v Damašku, kte-rým režim Bašára Asada na-bízí útočiště. Možná i protosouhlasili s tím, aby se Ha-más zapojil do vlády společ-ně s konkurenčním Fatahem.Izrael je ale postaven do po-zice, že má jednat s partne-rem, který se nevzdal svýchradikálních stanovisek. To jenepřijatelné samozřejměi pro levicověji smýšlející po-litiky, natož pro jestřába Ben-jamina Netanjahua.

DemokratickýBlízký východ stálev nedohlednuIzraelská skepse ohledně do-padů arabského jara tedy vy-plývá z velké nejistoty. Přes-to ale zaznívají hlasy, kterévyjadřují naději, že poslednízměny pomalu povedouk transformaci Blízkého vý-chodu. Mnozí Izraelci si to-tiž uvědomují, že pouze v de-mokratickém a svobodnémprostředí se podaří navázatdobré vztahy mezi Izraelema arabskými státy. K takové-muto stavu má Blízký vý-chod ale bohužel ještě velmidlouhou cestu.

IrenaKalhousová jeanalytičkou Pražskéhoinstitutu bezpečnostníchstudií. [email protected]

Islamisté se tiše vytratiliIslamisté sice byli v „jasmínové revoluci“ poměrně aktiv-ní, když během vzrušených lednových dní hlasitě po bo-ku tuniské mládeže volali po odstranění zkaženého reži-mu Bin Alího, ale v následujících týdnech se poměrně ti-še vytratili ze scény a do únorového a březnového děnípříliš nezasahovali. Jedna z tváří, které po odstoupení ex-prezidenta Bin Alího volaly po novém pořádku v zemi,Rašíd Ghanúší či jiný z představitelů Hnutí obrody (an-Na-hda), jehož oficiální činnost byla 1. března 2011 povole-na, sice občas poskytla rozhovor některému z tuniskýchmédií, ale – až na výjimky – jejich hlas slyšet nebylo.

Zajímavým faktem je poslední oficiální prohlášenínejvyšší duchovní autority v zemi, tuniského velkéhomuftího šejcha Osmana, jež se dostalo k národu 10. led-na 2011 prostřednictvím periodika as-Sabáh (Ráno) – te-dy několik dnů před pádem Bin Alího režimu. Hlava tu-niské muslimské obce v něm stručně a rázně odsoudilasebevraždu posléze slavného mučedníka revoluce Tárikaat-Tajjiba Muhammada Bouaziziho ze Sidi Bouzidu a od-mítla jeho oběť v podobě planoucí pochodně jako na-

Kamse poděla

„vůnějasmínu“?

Tuniští islamistéversus demokratická

tranzice a dodržovánílidských práv v zemi

JanaKostrounová

Tuniské intelektuální a politické kruhy si poměrněbrzy po ukončení revoluce začaly klást otázku, jakse do červencového volebního klání v zemi zapojízdejší islamisté či jakým způsobem budou po pří-padném volebním úspěchu promlouvat do dalšíhosměřování tuniské domácí i zahraniční politiky.



prosto nepřípustnou a zcela odporující is-lámské víře a jejím základním principům.Svá slova muftí odůvodnil tím, že musli-mové mají ve svém životě pevnou sociálníjistotu v podobě zakátu, který existuje ja-ko pojistka proti existenčním nesnázímjednotlivce a záruka podané ruky v přípa-dě situace, v níž se ocitl právě Muham-mad Bouazizi. Jedná se o jeden z pěti zá-kladních pilířů islámu, konkrétně o nábo-ženskou daň z majetku a příjmů určenouk dobročinné pomoci potřebným.

Jak si toto poselství vykládat? Napros-té přehlížení tuniské reality, tedy chudobya s ní spojené sociální nepokoje vedoucíke svržení zkorumpovaného režimu, čistrohý, dogmatický výklad islámské víry?Proto bylo zcela legitimní se ptát, jakoucestu po pádu Bin Alího vybere nejvyššíoficiální představitel muslimské komunityv zemi. Zatím stále mlčí.

Proti salafíjským myšlenkám násilněvystupoval i režim prezidenta Bin Alího,jejich stoupenci byli v Tunisku zejménaběhem let 2008–2009 hromadně zatýká-ni, často na základě zákona proti teroris-mu. Tuniské ministerstvo vnitra tehdy roz-poutalo násilnou kampaň, jejímž cílembylo vymýcení jakýchkoli snah o obroduislámského práva týkajícího se základních

lidských práv a svobod. Během předcho-zích tří let byli představitelé ilegálníhohnutí an-Nahda zdecimováni, a navíc –vnějším tlakem i v důsledku vlastního vý-voje – změnilo toto uskupení rétoriku,která se postupně odkláněla od tradičníproislámské orientace směrem k volánípo politických změnách ve společnosti.

Spojení islamistickýchtendencí a demokratickéhosmýšleníPředstavitelem tohoto proudu je i RašídGhanúší, který hlásá propojení islamistic-kých tendencí s demokratickým smýšle-ním; dle jeho názoru o změně společen-ského řádu rozhodnou lidé prostřednic-tvím volebních uren. Ghanúší krátce posvém návratu do země rázně zavrhl myš-lenku na podporu islámského politickéhozřízení v zemi. Hovořil o tom, že hlavním,ne-li jediným tématem, o které skutečněv Tunisku nejde, je náboženství.

I samotné tuniské intelektuální kruhystále hledají odpověď na otázku, proč seislamisté nechopili hozené rukavice a ne-využili svou šanci. Zatím se většina sho-duje v tom, že díky vyspělé tuniské spo-lečnosti byla hrozba islámské diktatury jiždávno překonána.

V rozhovoru pro německý Der Spiegel24. ledna 2011 Rašíd Ghanúší na otázkutýkající se vytvoření islámské republikyv zemi uvedl: „Věříme v legitimitu poradní-ho sboru šúrá a budeme důsledně podporo-vat prosazení žen v politických kruzích.A zavedení náboženského práva šaría? Tu-nisko předně potřebuje svobodu a vybudová-ní skutečné demokracie.“

Ovšem i mezi umírněnými islamisty do-chází k postupné diferenciaci. S větší pro-gresivitou hovoří o tuniském islámu Mu-hammad Alí Harrás, generální tajemníktuniské Islámské fronty a zároveň ředitelsatelitní televizní stanice Islam Channel,který v rozhovoru pro deník aš-Šark al-Aw-sat (Střední východ) 23. ledna 2011 po-tvrdil, že v zemi, kde islámskou společnosttvoří takřka stoprocentní sunnitská komu-nita málikovské právní školy neoddělitelněspjaté se salafijským hnutím, dojde k šíře-ní progresivních islamistických myšlenek.Salafíja hlásá návrat ke kultu předkůa zbavení se nánosu, který poskvrnil čistý,nezkažený, původní islám – zde je potřebazdůraznit především jeho roli k alternativěv podobě saúdskoarabského wahhábismu,konkrétně pak jeho dogmatu volajícím pofundamentálním výkladu Koránu a bojiproti přirozeným, samovolně vyvolanýmreformám v islámské společnosti. Salafíj-ské smýšlení je na diskusních fórech čas-tým tématem. Hovoří se o tuniské salafíji,snažící se oslovit i tuniskou mladou gene-raci, která stála za organizací protestů pro-střednictvím sociálních sítí a která je za-tím považována za poměrně sekulární.

A vznikají i poměrně radikálnější od-nože.

Stát je odpovědný zamorální řád společnostiMimo to je třeba si uvědomit jednu sku-tečnost, na niž v komentářích a hodnoce-ních arabské cesty k demokracii často za-pomínáme. Západní pojem liberální de-mokracie je zcela neslučitelný s islám-ským pojetím demokratického státu. Is-lám chápe stát jako činitele odpovědnéhoza morální řád společnosti. Kromě tohoje evidentní, že v muslimských zemích ná-boženství prostě od politiky oddělit nelze.

Přesto je moderátní demokratický isla-mismus zcela převažující formou, s níž se lze



v médiích a ve veřejných diskusích v ka-várnách, na sociálních sítích či přísluš-ných seminářích setkat nejčastěji. To ovšemzdaleka neznamená jistotu, že tuniští isla-misté takoví zůstanou trvale a že se v žádnémpřípadě nepokusí některé z prvků součas-ného Tuniska, předevšímfaktické oddělení islámu odstátu, poměrně značnou rov-noprávnost žen či právnísystém nevycházející z prá-va šaría, posunout jinýmsměrem.

Pravda, mohlo by se takstát až po vyhraných vol-bách, což v tuto chvíli nenípříliš pravděpodobné. Ale-spoň v dlouhodobé per-spektivě však tuto možnostnelze – navzdory všemu ře-čenému – vyloučit. Zvláštěpokud si uvědomíme, žepodle průzkumů veřejnéhomínění je dnes jedinou stra-nou, o níž vůbec ví alespoňpět procent populace, právěislamistické hnutí an-Nahda(Hnutí obrody).

Vývoj posledních týdnůukazuje, že otázka sekularismu bude pal-čivým tématem a tuniské intelektuální kru-hy nemají zcela jasno v tom, jakou cestouse vydat po plánovaných červencovýchvolbách. Rašíd Ghanúší promluvil pro-střednictvím elektronických médií naposledyv polovině března, kdy o sobě prohlásil, žese považuje za umírněného islamistu stojícíhov politickém středu; rovněž uvedl, že tunis-ké islamistické hnutí v žádném případě neníradikální do té míry, jakou je možno po-zorovat v jiných arabských státech (kon-krétní země nejmenoval). Ghanúší zopa-koval, že skutečně nerozumí tomu, proč jej

mnozí neustále dokola označují za tuniskéhoBin Ládina nebo ajjatoláha Chomejního, kdyžmá myšlenkově mnohem blíže k tureckémupremiéru Erdoğanovi. Také nehodlá zaútočitna New York ani Washington, neusiluje o zís-kání zbraní hromadného ničení ani šíření is-

lámské revoluce – pravděpo-dobně myšleno té íránské,která svrhla šáha, nikoli arab-ské revoluce šířící se z Tu-niska přes Egypt dále (mož-ná až po Sýrii?) a nemáv úmyslu se vměšovat do li-banonské otázky. Z tohoto ko-mentáře je možné odvodit, žeGhanúší se hodlá primárnězabývat domácí politickouscénou, a proto lze předpo-kládat radikalizaci požadav-ků an-Nahdy, v jejímž čelestojí. Jako mírně znepokoji-vá může být označena i ab-sence zástupců tohoto hnu-tí na veškerých jednáníchs představiteli občanské spo-lečnosti, kde hlas hrdiny led-nové revoluce není slyšet.Proč je opomíjen? Důvodmůže být následující: je totiž

očividné, že strach z radikalizace předevšímv ženské otázce je v Tunisku patrný. Jakodůkaz lze chápat úsilí Tuniské asociace de-mokratických žen a její aktivity: uzpůsobenívolebních kvót pro ženské kandidátky v čer-vencových volbách či změna tuniské ústa-vy. V ní by měla být nově definována ab-solutní rovnost mezi muži a ženami, úpra-vy se také dočká otázka zahalování, kteráproti sobě staví především generaci dnešníchpadesátnic a jejich dcer.

Ozývají se také hlasy označující Gha-núšího za spojence Íránu, Sýrie, Hamásuči Hizballáhu. Všichni tito aktéři jsou chá-páni jako síly podkopávající postaveníSpojených států v regionu Blízkého vý-chodu a severní Afriky. K absolutnímupřevzetí moci ze strany tuniských islamis-tů nepochybně nedojde, ale zcela jistě po-sílí. Tradiční rétorika spojená s nedostat-kem pracovních příležitostí a úpadkemmorálky by měla uspět, ovšem v této chví-li je ještě příliš brzy. An-Nahda, Ghanúší-ho Hnutí obnovy, vyčkává a nepochybněsklidí své ovoce. Červencové volby budou

možná posunuty na pozdější termín a nik-do ze současných vládnoucích kruhů sinyní nechce připustit, že ona demokratic-ká tranzice, kterou jí provede podaná rukaZápadu, nemůže uspět. Prvním důvodemje islám, druhým pak absence zkušenostís jakoukoli vládou lidu; obojí je dánotrpkou historickou zkušeností s kolonia-lismem evropských mocností v regionuBlízkého východu a afrického Maghrebui následného autoritativního režimu v tě-chto zemích.

Turecko jako vzor?Na stole také leží otázka budoucí zahra-niční politiky země. K jakému muslimské-mu bratru by se opravdu klonil Rašíd Gha-núší? Hovoří-li o Turecku, konkrétně jehoministerském předsedovi jako svém vzoru,Západ se nemusí příliš znepokojovat. Tu-nisko by si jen začalo razit vlastní cestua možná by se vyostřila jeho rétorika vůčiEvropské unii. Přesto by mohlo dojít k ob-rodě zahalování žen, tento trend totiž zno-vu vstoupil na scénu i v samotném Turec-ku. A hidžáb může být prvním krokemk návratu onoho původního, čistého, nezka-ženého islámu. Jaká však bude jeho tuniskápodoba v jedenadvacátém století? Jedno jejisté – Ghanúší neudělá stejnou chybu jakoexprezident Bin Alí. Uvědomuje si, že nenímožné kráčet proti proudu mladých, od-hodlaných Tunisanů volajících po oprav-dových, hlubokých společenských změ-nách. Islamistický trend však nepochybnězíská na síle přímo z nitra tuniské společ-nosti. Příští měsíce rovněž ukáží, jak silnéjsou obavy ze zahraničního vměšování dodomácí tuniské politiky. Od podané rukya finanční moci Západu se pozvolna a té-měř nepozorovatelně může opět navrátitdo starých kolejí. Tunisané však nebudounaslouchat cizímu diktátu – v tom máGhanúší jasno, svůj názor nezmění.

Jana Kostrounová jearabistka, absolventka Blízkovýchodníchstudií FF ZČU, doktorandka Katedrypolitologie FF Univerzity Hradec Králové.Absolvovala studijní pobyt v Tunisu, jestipendistkou Damašské a Káhirskéuniverzity, dlouhodobě pobývala v Sýriia Egyptě. [email protected]

Zdroje• Tuniské deníky – La Presse, As-Sabáh, As-Saháfa• Tuniský rozhlas• Tuniská televize• Státní tisková agentura Tuniské republiky• Ministerstvo vnitra Tuniské republiky• Reuters• Al-Džazíra.

K jakémumuslimskémubratru by seopravdu klonilRašíd Ghanúší?Hovoří-lio Turecku,konkrétně jehoministerskémpředsedovi jakosvém vzoru,Západ senemusí přílišznepokojovat.



Do začátku května 2011 se za-tím jednalo o převážně vnit-rostátní záležitosti. Ostatní

významní účastníci politiky na Střed-ním východě do nich – nezávisle nasvém původu a na státní nebo jiné po-době – příliš nezasahovali. Pokud šloo Jordánsko, pak jejich rozhodnutízůstat spíše stranou mohlo vycházetz předpokladu, že konec zdejších stře-tů, který tamní vláda dokázala zajistitsama, nenaruší sledování jejich vlast-ních záměrů. Vzhledem ke krátkostijordánské krize ji ti, kdo její urovnánípokládali za nevýhodné, nedokázalidost využít.

Sýrie se ze své poslední pasti v po-době vnitropolitického násilí ještě ne-dostala. Její vláda zpravidla považova-la nevládní kritiku své politiky za zpo-

chybňování státní svrchovanosti, a te-dy za neúnosnou bezpečnostní hroz-bu. Prezident Bašár Asad se navícv předchozích letech prezidentství,jež začalo v červenci 2000, s vnitřnímiotřesy tohoto druhu, a především roz-sahu, nesetkal. S výzvou hrozící pře-růst ve vnitrostátní převrat se předtímsyrská vláda naposledy střetla zřejmězačátkem roku 1982, kdy byla jejímoc ohrožena sunnitskými islamisty.Tyto spojitosti spolu s jejím jedno-značným autoritářstvím ovlivnily jistějejí rozhodnutí řešit nastalé nesnázepřevážně silou.

Jordánsko: sázka nakonzervativní řešeníČást kritiky jordánské vlády z jara2011 se vztahovala na tytéž záležitos-

ti, na něž si nezanedbatelné množství oby-vatel stěžovalo také koncem osmdesátýchlet a pak i v devadesátých letech. V dubnu1989 a srpnu 1996 přerostla tato nespo-kojenost ve střety.

První z nich začaly po zprávě, že vládaukončí program zajišťující obyvatelstvulevnější potraviny, hlavně chleba a rýži,a pohonné hmoty, a že se zdraží telefonníspojení a voda na zemědělské potřeby,aby se snadněji získaly peníze na sníženístátního dluhu. Protesty se rozšířily zvláš-tě na jihu, kde převažovali Zajordánci.Jordánští Palestinci se jich většinou ne-účastnili. Odrazovaly je zkušenosti z pře-lomu let 1970–1971, kdy se především De-mokratická fronta osvobození Palestiny(DFOP) a Lidová fronta osvobození Palesti-ny (LFOP) neúspěšně pokusily převzítv Jordánsku moc, a následný vládní po-stih.

Kritici žádali sestavení vlády, jejíž poli-tika by hospodářské postavení Zajordán-ců nepoškozovala. Chtěli také, aby zabrá-nila stoupajícímu vlivu Palestinců a sníži-la úplatkářství a nezaměstnanost. Vláda,na niž za králova pobytu v zahraničí do-hlížel princ-regent Hassan, proti nimzprvu vyslala policii a zdůvodňovala topotřebou zamezit útokům části z nichproti úřadům a bankám. Jordánsko se poválce z roku 1967 nacházelo ve výjimeč-ném stavu, což mu umožňovalo rozsáhlévyužití síly. Střety mezi protivládnímishromážděními a policií způsobily smrtnejméně deseti lidí.

Krize skončila vytvořením prozatímnívlády, jíž předsedal Zajordánec Zaid binS’akir, příbuzný krále Husajna, bývalý ar-mádní velitel a spoluautor zásahu protipalestinskému pokusu o převrat z roku1970. Ve srovnání s předchozím stavembyl zaveden mírnější dozor nad sdělovací-mi prostředky, byly schváleny parlament-ní volby, první od zákazu politickýchstran z roku 1957 a došlo k přeznačeníhranic volebních obvodů se záměrem zvý-hodnit Zajordánce. Rozšiřování vnitropo-litických práv obyvatel pokračovalo zru-šením výjimečného stavu. V září 1992 do-šlo k uzákonění činnosti politickýchstran.

Kritika vládní politiky ze srpna 1996 seznovu vymezovala převážně proti vládní-

Jordánsko a Sýriena jaře 2011

Řešení aktuální politické krizena pozadí konfliktů minulých let

Vít Štaif

Projevy nesouhlasu části obyvatel Jordánska a Sýrie s působností tam-ních vlád z jara 2011 se částečně shodovaly v kritice jejich hospodářsképolitiky. Požadavky volající po nápravě vnitropolitického prostředí se na-vzájem lišily mnohem více. V této souvislosti výrazně záleželo na posta-vení příslušných vlád a jejich politice k protivládní nespokojenosti v před-chozích letech, a naopak na vlivu jejich kritiků a jejich působnosti vše-obecně.



mu záměru povolit zdražení chleba a ji-ným hospodářským nesnázím. Mnohdysouvisela s představou, že mír s Izraelemz roku 1994 přinese Jordánsku výraznýhospodářský vzestup, což se podle nív dostatečné míře nestalo. Mezi jejímiúčastníky se i tehdy nacházeli častěji Za-jordánci než Palestinci. Nespokojenostčásti z nich přerostla v ničení vládních za-řízení, které zastavil až policejní zákrok.Provázelo ho varování krále Husajna, žepokud jejich porušování zákona neskončí,čeká je vyšší postih. Tvrdil také, že tutozáležitost zavinili spojenci Iráku, čemužvšak většina obyvatelstva nevěřila.

Projevy nesouhlasu s vnitřním stavemJordánska z ledna a února 2011 se odpředchozích lišily hlavně všestrannou růz-norodostí jejich šiřitelů. Zúčastnili se hoZajordánci i Palestinci. Významnémísto získali zvláště zástupci levi-cových odborů a Muslimští bratři(MB). Fronta islámské akce, kterouMuslimští bratři ovládali, prosazo-vala zvláště konec vlády, v jejímžčele stál Palestinec Samír Rifai,a vypsání parlamentních voleb. Zá-věr posledních, konaných v listopa-du 2010, označila za podvod.

Také tentokrát přecházela proti-vládní nálada v násilí a střety s po-licií. Král Abdalláh II. je chtěl rych-le zastavit. Přijel do oblasti, kde za-čaly, a začátkem března rozhodlo sestavení vlády pověřené nápravou nej-závažnějších nedostatků. Jejím předsedouse stal Zajordánec Marúf al-Bachít. Šloo někdejšího armádního velitele, ředitelezpravodajské služby, velvyslance v Izraelia v Turecku a předsedu vlády v období poislamistických útocích v Ammánu roku2005.

V této vládě zasedali i představitelé ne-vládních seskupení, hlavně odborů. Jejísnaha získat k spoluúčasti Muslimské brat-ry nevyšla. Předseda Fronty islámské akceHamza Mansúr hodnotil al-Bachíta jakopříliš autoritářského, konzervativního,a proto neschopného úspěšně se vyrovnats příslušnými výzvami. Prosazoval na-opak přepsání ústavy a odstranění králov-ských pravomocí dosazovat za předseduvlády někoho jiného než zvoleného zástup-ce parlamentní většiny a zrušit parlament.

Sýrie: represe jako v roce1982Syrské protivládní projevy z roku 2011 za-čaly koncem letošního ledna, tedy v doběsílícího rozvratu egyptské a tuniské vlády.Kritika syrské vlády se nejčastěji vymezo-vala proti zneužívání moci ze strany stát-ních představitelů anebo jejich spojenců,proti státnímu násilí a malému rozsahupráv obyvatel. Nespokojenost s Asado-vým prezidentstvím rostla také v souvis-losti s mírou nezaměstnanosti a se zdra-žováním pohonných hmot z roku 2010.

Vláda se rozhodla řešit nastalou krizipřevážně nasazením policie a armádya využitím nepravidelných ozbrojenýchskupin vládních spojenců. Jejich útokyproti převážně neozbrojeným protivlád-ním obyvatelům způsobily mnoho ztrát.

Nedokázaly však zabránit zesílení poža-davků na nápravu vnitropolitického pro-středí, k nimž se přiřadila výzva k odcho-du vlády.

Vládní protikrizový program z jara 2011se příliš nelišil od úspěšné taktiky vládyz roku 1982, která co nejvíc znemožňovalaspojení neposlušných oblastí s ostatnímsvětem, poté následovalo jejich dobytía zesílené zastrašování. Vycházela tedyz předpokladu, že rozsah protivládní čin-nosti nepřesáhne místní meze. Tentopředpoklad však nebyl správný, neboťprotesty se rozšířily ve správních středis-cích přinejmenším šesti provincií, včetněhlavního města.

Vnitropolitické síly, které snižovalyvládní vliv, byly často označovány za tero-risty a spojence zahraničních sunnitskýchislamistů, kteří chtějí Sýrii zničit. Toto

tvrzení mohlo ovlivňovat hlavně menšiny,alawity, z nichž pochází prezidentův rod,dále Drúzy, ismaility a křesťanské skupi-ny. Část z nich zastává názor, že kdybysoučasná vláda skončila, většinoví sunnit-ští muslimové by je začali pronásledovat.Také vlivnější ze sunnitských obyvatel po-kládali za pravděpodobné, že by konecdosavadní vlády provázelo zhoršení stavuvnitřní bezpečnosti, a tak protivládním si-lám nestranili.

Zrušení stavu ohrožení, jenž trval od ro-ku 1963, vládě nepomohlo, protože jenmálo obyvatel věřilo, že by zajistilo splněníjejich požadavků. Podobný neúspěch stihli další její snahy odradit Syřany od výzevna její odstoupení. Vláda vyhlašovala, žechce zvýšit příjmy státních zaměstnanců,zasahovat proti úplatnosti, zajistit větší za-

městnanost, snížit osobní daň aneboosvobodit část politických vězňů.

Koncem dubna 2011 podepsali zá-stupci části protivládních skupin vý-zvu armádě, aby se od vlády odvráti-la, a naopak řídila přechod Sýriek demokracii. Většina armády sek protestům zatím nepřipojila, cožvychází ze silné alawitské přítomnos-ti v jejím velení a v jednotkách vý-znamných pro dozor nad syrskouvnitřní bezpečností.

Násilí proti protestujícímu obyva-telstvu vyvolalo v zahraničí značnoukritiku syrské vlády. Pocházela od stá-

tů i jiných účastníků mezinárodních vzta-hů. Mezi nimi se nacházela také část sun-nitských islamistů, zvláště pak šejch Jusúfal-Karadáví, jenž označil Asada za samo-zvaného, a proto neoprávněného vládce.

Státy, které se vymezily jednoznačněproti syrské vládě, mezi nimi značnou mě-rou Evropská unie a Spojené státy, se prorozsáhlejší pomoc syrským silám požadu-jícím konec Asadova prezidentství, neroz-hodly. Začátkem května 2011 vyhlásilaEU zákaz vývozu zbraní a jiných potřebvyužívaných syrskými ozbrojenými sila-mi. Osobám odpovědným za útoky protikritikům syrské vlády zakázala Evropskáunie pohyb na svém území a manipulacise zde uloženými financemi. Zpráva úřa-du prezidenta USA z 6. května obsahova-la souhlas se syrskými protivládními pro-testy.

Syrská vláda se předchozípolitiky nevzdala, protoženepochybuje o své schopnostizbavit se všech vnitřníchnepřátel silou. Zmírněnísvého násilí by zřejměpovažovala za přiznánípoklesu moci, který by mohlskončit jejím sesazením.

Blízkovýchodnístudená válka

a Obamůvdemokratizační obratLukáš Hoder

Je to jeden z důvodů, proč USA udržují své globální panství. Všech-ny ostatní mocnosti na světě jsou svázány strategickým soupeřenímse svými regionálními konkurenty – Indie a Pákistán, Čína a jihový-chodní asijské demokracie, Brazílie a Argentina nebo i Írán a Saúd-ská Arábie. Amerika chytře udržuje spojenecké vztahy s regionální-mi mocnostmi a podílí se na udržování místní rovnováhy moci (tzv.offshore ballancing).



V Radě bezpečnosti OSN chyběla shoda, kte-rá by zajistila schválení rezoluce s výzvouna ukončení syrského vnitropolitického střetua možný nátlak v případě, kdyby se tak nestalo.Rusko jako její stálý zástupce nehodnotilo udá-losti v Sýrii jako hrozbu pro mezinárodní bezpeč-nost, ale jako záležitost, jejíž vliv do zahraničí ne-přesahuje, takže takto jednostranného řešení ne-ní zapotřebí. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun a Vysoký úřad OSN pro pomoc uprchlíkům(UNHCR) Sýrii neúspěšně požádaly, aby postihproti svým obyvatelům co nejrychleji zastavila.

Syrská vláda se předchozí politiky nevzdala,protože nepochybuje o své schopnosti zbavit sevšech vnitřních nepřátel silou. Zmírnění svéhonásilí by zřejmě považovala za přiznání poklesumoci, který by mohl skončit jejím sesazeníma snahou mnoha Syřanů pomstít se jejím před-stavitelům, včetně prezidenta. V polovině květnanešlo tedy konec syrských střetů předpokládat.

Není dynastie jako dynastieAbdalláh II. se rozhodl vyrovnat se s nastalýminesnázemi konzervativně. Nejzávažnější z nichse současná vláda pravděpodobně vynasnaží od-stranit nebo se alespoň zasadí o snížení jejich vli-vu. Ne však v takové míře a s rychlostí, jakou po-žadují její kritici, v jejichž řadách zesílila přítom-nost konzervativních Zajordánců, stranících v os-tatních záležitostech zpravidla království. Většinavýhrad směřovala k politice předešlé vlády, nevšak k osobě Abdalláha II. Kritika krále se v Jor-dánsku zakazuje, protože se ztotožňuje s jehoznevažováním. Většina obyvatel si odchod králenepřeje.

Sýrie se označuje za republiku, ale Asadovoprezidentství, nejvýznamnější složka státní moci,vzešlo ze zcela dynastické souvislosti. Část oby-vatel ještě zastává názor, že bez něj by se posta-vení Sýrie všestranně zhoršilo. Státy, které žádalykonec syrské krize, se jejího vlastního řešení vý-razněji neúčastnily. Chránily se tak proti zataženído příslušného střetu, které vyhodnotily jako ne-výhodné. Jeho řešení tedy zůstává především naSyřanech. S rostoucími ztrátami klesá už od za-čátku nízká ochota všech zúčastněných ke kom-promisu. Syrské vnitropolitické otřesy tak zřejměskončí až vítězstvím někoho z nich. To se však sa-mo o sobě nerovná nápravě. Zvláště ne tehdy, po-žaduje-li se její úspěch rychle.

Vít Štaif je doktorandem v Ústavu politologieUniverzity Karlovy. [email protected]

Komplikací je tendenceSpojených států projek-tovat do regionálních

svárů své hodnoty, což znamenávíce problémů. Jako v případěBlízkého východu. Tamní chaos„arabského jara“ dodává strate-gickému kalkulu USA nový roz-měr a Obamova administrativa

tak čelí největší zahraničněpoli-tické výzvě svého dosavadníhovládnutí.

Koncert velmocí pro21. stoletíObamova zahraniční politika jemodifikací klasické mocensképolitiky, která se primárně spolé-



há na soustavu bilaterálních vztahů se svě-tovými velmocemi, přičemž zahraniční po-litiku USA zahaluje do mlhy masami vyža-dovaného multilateralismu. Ten je často jenformální. Skutečné dohody vznikají běhembilaterálních jednání, jejichž soustava při-pomíná koncert velmocí 19. století. Prvnírok Obamova prezidentsví byla jeho zahra-niční politika naplněna výraznými proslo-vy, ukončováním „Bushovy éry“ či„resetováním“ vztahů. V druhémroce se ukázal pragmatický charak-ter současné zahraniční politikyUSA, která se stejně jako všechnypředchozí administrativy po koncistudené války snaží dostát jedno-mu strategickému záměru. Tím jeudržení předního postavení USAjakožto jediné světové supervelmo-ci. Jinými slovy, zachování unipola-rity mezinárodních bezpečnostně-politických vztahů a prevence růstu regio-nální mocnosti, která by mohla tento sys-tém ohrozit.

Tuto „makropolitickou“ perspektivumůžeme doplnit o vnitropolitickou deba-tu ve Spojených státech, která také ovliv-ňuje konkrétní Obamův přístup k součas-nému blízkovýchodnímu dění. Obama sestal senátorem v roce 2005, v době velkévnitřní debaty v Demokratické straně o li-berálním intervencionismu a o jehozkompromitování Bushovou administrati-vou. Obama do politiky sice vstupovals názory blízkými „jestřábím ženám“ jakoSamantha Powerová (držitelka Pulitzero-vy ceny za knihu prosazující americký in-tervencionismus a dnes členka Obamovyadministrativy) nebo Anne-Marie Slaugh-terová (právnička z Princeton University;působila v Obamově administrativě), aleprointervencionistické cítění mladého se-nátora bylo zadušeno vnitropolitickourealitou. Válka v Iráku byla považována za

příklad zneužití liberálního intervencio-nismu a Hillary Clintonová, která stranila„lidskoprávním jestřábům“ již v dobáchprezidentství svého muže a pro válkuv Iráku jako senátorka hlasovala, byla po-važována za symbol neúspěšné politikydemokratů. Tlak americké levice působilna vnitrostranickou debatu a Obama sesnažil zorientovat. Když začal vážně uva-

žovat o kandidatuře na prezidenta protiHillary Clintonové, musel se odlišit, roz-šířit svou volební základnu a využít proti-bushovské nálady ve společnosti. Obamo-vou reakcí na Irák se stal zahraničněpoli-tický realismus a pragmatická snaha od-poutat se od „zkompromitované“ Clinto-nové. Vymezil se proti zásahu v Iráku.Proti Bushovi. Proti Clintonové a v dů-sledku i proti intervencionismu.

Obamův demokratizačníobrat?Slibovaný pragmatismus nového americ-kého prezidenta se projevil nejen zmíně-ným bilateralismem v zahraniční politice,ale i velkou umírněností v prosazování lid-ských práv či demokratizace. Příklademmohou být vztahy USA k Číně, Íránu ne-bo dalším autoritativním režimům, kdeObamova administrativa dlouho spoléha-la na snahu o dialog s vládnoucími pluto-kraty a nepouštěla se do nejisté kritiky je-

jich režimu. Například v Pekingu sice ne-dávno proběhl tzv. americko-čínský dialogo lidských právech, ale bylo skutečněmožné cokoli seriózně očekávat, když čín-ské úřady ve stejné době prováděly jednoz největších potlačení občanské společ-nosti za poslední dvě dekády? Čína je ner-vózní z arabských bouří i z plánovanéhopředání žezla v rámci komunistického

systému a nelze očekávat, že by jiUSA mohly dialogem uklidnit.Čínští disidenti mohou ostatně jižtradičně od Obamovy administrati-vy slyšet pouze mlčení.

Cílem Obamovy zahraniční po-litiky bylo vybřednout z Blízkéhovýchodu, aby se mohla zaměřit nastrategický dialog s Čínou a vyvá-žení její moci s pomocí Indie a de-mokracií jihovýchodní Asie. Revo-luce na Blízkém východě však pro

Obamu znamenaly podobné „přepadenírealitou“, jaké zažil 11. září 2001 původnětaké protiintervencionistický Bush. Arab-ské jaro nenechalo Obamu udržet si přís-ně pragmatickou politiku.

Loňské protesty v Íránu byly prvnímvarováním. Americká administrativa dlou-ho hledala způsob rozumné komunikaces íránským režimem, takže „zelené hnutí“nebyla ochotna silněji podpořit. Letošnívývoj v Tunisku a Egyptě však již mnohézměnil. V případě Egypta sice administra-tiva našlapovala velmi obezřetně s ohle-dem na mnohaleté spojenectví s režimemHusního Mubaraka, přesto nakonec de-mokratickou změnu v zemi podpořila.V případě Libye se už USA zapojily do vo-jenských akcí proti režimu MuammaraKaddáfího, ovšem jen napůl – v podoběbezletové zóny. A naposledy Sýrie. Stovkymrtvých a zraněných, tvrdý zásah Asado-va režimu. To mělo být nepřijatelné a Oba-mova administrativa nešetří „tvrdými“ slo-vy. U nich však zůstává a prezident se anipři jejich „vyslovení“ příliš neangažuje, po-sílá za sebe tiskového mluvčího. Obamovaadministrativa se snaží držet zpátky, alevývoj v regionu jí to příliš nedovoluje.

Blízkovýchodní studenáválkaV sázce je přitom nejen otázka demokra-tizace Blízkého východu, ale také zacho-

Zdroje• Ben Birnbaum, Chinese dissidents hear Obama’s ‘silence’, 3. února 2011, TheWashington Times, www.washingtontimes.com• Nik Hynek, Vít Stritecky, Vladimír Handl, Michal Kořan, The US-Russian security‘reset’: implications for Central-Eastern Europe and Germany, European Security,18:3, 2009• Ryan Lizza, The Consequentialist: How the Arab Spring remade Obama’s foreignpolicy, 2. května 2011, The New Yorker, www.newyorker.com

I Obama se dočkal své hlavnízahraničněpolitické výzvy.Vybřednout z Blízkého východua soustředit se na skutečnougeopolitiku 21. století sicemohla být původní představa,ale přišlo „arabské jaro“.

Úlohasociálních sítí

a panarabskýchmédií

v občanskýchnepokojích

v severníAfrice

a na Blízkémvýchodě

Gabriela Özel Volfová

Komentátoři dění v arabském světě se liší ve svých názorech na roli, ja-kou sehrály satelitní panarabské televize a sociální sítě v nedávných ob-čanských nepokojích. Osobně se domnívám, že digitální technologiesehrály nezaměnitelnou úlohu při svržení diktátorských režimů v Tuniskui v Egyptě a při organizaci protivládních protestů v jiných muslimskýchzemích, jako například v Jemenu, Bahrajnu, Sýrii či Libyi. Souhlasíms vyjádřením Jaroslava Bureše pro server idnes.cz, že „masové využívá-ní nových médií, jako je satelitní vysílání a internet, vedlo ke ztrátě státní-ho monopolu na informace“.



vání výše zmíněné americké strategie„angažovaného zámořského vyvažová-ní“, díky které si USA v regionu drží svůjvliv. Regionální studená válka mezi sun-nitskými autoritáři v čele se SaúdskouArábií, Egyptem, dříve Irákem, Maro-kem a monarchiemi Perského zálivu najedné straně a šíitským Íránem, Sýrií,Hizballáhem v Libanonu a Hamásemv Palestině na straně druhé dostala s pří-chodem „arabského jara“ novou dyna-miku. Po pádu režimů v Iráku a Egyptěa odkrytí íránského jaderného programuse nejen Saúdové, ale i USA obávajío svou regionální pozici. Nemocný saúd-ský král Abdulláh má navíc již 86 let,druhý v královské linii je v podstatě stej-ně starý a třetímu je okolo 76 let. Ne-rvozita je na místě. Na druhou stranuÍrán se také zmítá v lidové nespokoje-nosti s vládou, zápasí s hospodářskýmiproblémy a vnitřními spory. Čeká se, ko-ho lidová bouře smete dřív.

I Obama se dočkal své hlavní zahra-ničněpolitické výzvy. Vybřednout z Blíz-kého východu a soustředit se na skuteč-nou geopolitiku 21. století sice mohlabýt původní představa, ale přišlo „arab-ské jaro“. S rozpadem ancien régime naBlízkém východě se tak Obama ocitlmezi mlýnskými kameny svých starýchideálů a realistickým programem své za-hraniční politiky. Nemusí se ale jednato nesmiřitelný boj. Jak nedávno zopa-koval Robert Kagan pro časopis Ne-wsweek, demokracie mezi sebou neve-dou války a demokratizace tak není jenideálem, ale i pragmatickým zájmemUSA. To ostatně Obama zopakoval bě-hem svého květnového projevu o situacina Blízkém východě, ve kterém touhuAmeriky po demokratizaci regionu za-obalil do slov o „sebeurčení“. Nepře-svědčivě, nejistě, ale krok za krokemObama demokratizaci podporuje. Stanese snad kvůli arabskému jaru z Obamyopět intervencionista? Vrátí se k demo-kratizační agendě svého předchůdce?

Lukáš Hoder je doktorandem naFSS Masarykovy univerzity a členCentra pro lidská práva a demokratizaciIIPS MU. [email protected]

Byla to především občan-ská angažovanost mla-dých Arabů na sociál-

ních sítích, jako jsou Facebook,Twitter a YouTube, která kon-cem ledna 2011 rozpoutala de-

monstrace v Tunisku a v Egyptěna protest proti korupci, policej-ní represi, nezaměstnanostia vysokým cenám potravin. Mla-dá generace představuje asi 30procent populace v arabském



světě, a ačkoli je vzdělaná, nemá šanciuplatnit se na trhu práce, založit rodinua žít svobodný život. Sociální sítě se takstaly platformou pro vyjádření nespokoje-nosti s režimem, který nezaručoval zá-kladní občanská práva a svobody.Sociální sítě zapůsobily jako de-mokratizační tlak zespoda na vlád-noucí elity, protože umožnily li-dem podílet se na věcech veřej-ných. Jak argumentuje Jiří Sobotave svém příspěvku Pochválen buďFacebook, který vyšel v týdeníkuRespekt: „Internet jako nástroj ko-munikace je důležitý předevšímk posilování diskuse uvnitř společ-nosti, a tím také k podpoře vznikuobčanské společnosti.“ Historickývýznam iInternetu pro politickouzměnu na Blízkém východě doka-zuje i to, že marketingový ředitelspolečnosti Google pro Blízký východa severní Afriku Egypťan Vaíl Ghaním sev každoroční anketě amerického časopisuTime stal nejvlivnější osobností světa.

Efektivní organizaceobčanské společnostiNa televizních obrazovkách počátkem ro-ku 2011 jsme byli svědky toho, že občan-ská společnost v arabských zemích nejen-že existuje, ale je schopna se pomocí no-vých technologií velice rychle a efektivnězorganizovat. Nová média dala hlas lidemžádajícím politickou změnu a vytvořilaplatformu, kde nespokojená mládež moh-la sdílet své myšlenky a uvědomit si, že vesvé zlobě není sama. V této souvislosti sije třeba připomenout, že mladí lidé sicebyli iniciátory protestů letošního roku, alenavázali na předchozí demonstrace dělní-ků a odborových předáků. Šádí Shanaáhve svém blogu na aktualne.cz Přestaňmeponižovat arabské demonstranty popsal vý-čet všech složek společnosti, které se le-tošních protestů účastnily: „Byli to novi-náři, kteří si chtějí psát, co se jim zlíbí.Byli to studenti, kteří nechtějí na univer-zitách tajnou policii. Byli to právníci, kte-ří chtějí, aby bylo právo víc než jen kusempapíru. Byly to i ženy s nikábem, kteréchtějí mít právo na to oblékat se ultra-konzervativně, a ženy bez šátku, kteréchtějí mít právo na to oblékat se nekon-

venčně. Byli to i křesťané, kteří chtějí prá-vo na to postavit si kostel, kde a kdy sejim zlíbí, a jsou to i konzervativní musli-mové, kteří chtějí větší roli islámu v legis-lativě státu.“ I když během revolučního

bouření existuje určitá jednota mezi růz-nými společenskými skupinami (nic ne-sjednotí lidi víc než společný nepřítel),není zaručeno, že nové politické uspořá-dání bude schopno tuto jednotu zachovata různé zájmy těchto společenských sku-pin udržet v rovnováze.

Profesor Sofiane Sahraoui, kterého ci-tuje Tomáš Urban na stránkách Člověkav tísni v článku Jak soap opery a Al-Dža-zíra vychovaly z Arabů revolucionáře píše,že „Facebook se stal v celém regionu cen-trálním médiem pro komunikaci a koor-dinaci protestů.“ Internet a nová médiase staly hnací silou revolucí v severníAfrice a na Blízkém východě. Jedenegyptský otec údajně pojmenoval svouprvní dceru Facebook, aby tak vyjádřilsvůj vděk za to, jakou roli sehrál webv egyptské revoluci. Někteří komentátořisociálních bouří však tvrdí, že Facebooka ostatní nová média spíše než co jinéhoumožňují vládnoucím složkám držet ak-téry dění pod kontrolou. Navíc jsou skep-tičtí k tomu, zda technologie je přímo od-povědná za politickou změnu, a pochy-bují o tom, že může vést k nastolení de-mokracie. Z mého pohledu se technolo-gie stala médiem, tj. nástrojem, který ob-čané arabských států využili k mobilizaciodporu proti nenáviděným režimům a je-jich představitelům. Lidé v arabských ze-mích se tak opět stali občany, ať už nej-

prve v kyberprostoru, tak posléze na uli-ci, a to v nich znovu nastolilo pocithrdosti a důstojnosti.

Jak napsala Jana Al Oukla na www.re-vuepolitika.cz ve svém příspěvku Za-

ostřeno na egyptská opoziční hnu-tí, „Egyptští aktivisté využili mo-derních technologií a získali taknáskok před Mubarakovým reži-mem. Prostřednictvím internetuse jim podařilo šířit alternativníinformace, burcovat stejně smýš-lející Egypťany a organizovatprotestní akce.“ Využití mobil-ních telefonů a sociálních sítív arabských nepokojích podlemého názoru dokazuje genialitua odvahu sociálních aktérů. Je nadůvtipu, intelektu a schopnos-tech aktérů sociálního dění, abyvyužili těch nejefektivnějších

prostředků ke komunikaci mezi seboua s okolním světem. Nesouhlasím protos názorem, že twitterová či facebookovárevoluce je mýtus. Právě naopak. Je todůkaz, že právo na občanskou neposluš-nost, svobodu projevu, lidskou důstoj-nost, dobré ekonomické podmínky a po-litickou odpovědnost vládnoucích činite-lů mají i občané v arabském světě, ať užjim k tomu poslouží jakékoli médium.Arabské revoluce jsou důkazem toho, žetechnologie posloužila nenásilnému de-mokratizačnímu úsilí o změnu vládyv rychlém časovém horizontu. Vlna pro-testů, která se přehnala arabskými země-mi, byla poháněna digitálními technolo-giemi, díky kterým blogující mladá tunis-ká či egyptská generace dodala celémunárodu odvahu postavit se vládnoucí gar-nituře. Přikláním se tak k názoru Kateři-ny Šafaříkové a Břetislava Turečka vyjád-řeném v jejich rozhlasové reportáži Pan-arabskou revoluci šíří nová média, režimyna ně nemůžou, že „bez sociálních sítí byžádná revoluce nevznikla – dokáže zor-ganizovat velké masy lidí a relativně ano-nymně“.

„My všichni jsme ChálidSaíd“Spouštěcím motorem pro revoluce v Tu-nisku se stal akt sebeupálení tuniskéhoprodavače zeleniny, který nebyl schopen

Sociální sítě se tak stalyplatformou pro vyjádřenínespokojenosti s režimem,který nezaručoval základníobčanská práva a svobody.Sociální sítě zapůsobily jakodemokratizační tlak zespodana vládnoucí elity, protožeumožnily lidem podílet se navěcech veřejných.



uživit svou vlastní rodinu. Jak napsal So-fiane Sahraoui ve svém článku Arabskételevize jsou svět sám pro sebe. A Facebookmá mezi Araby obrovskou moc, „povstánízažehnuté sebeupálením MohammedaBouaziziho bylo přenášeno živě a bylomasivně šířeno na Facebooku“. Násled-né protesty inspirovaly Egypťany, kteříza nedlouho poté také vyšli do ulic. Po-dle Al Oukly sehrálo v Egyptě velkouúlohu facebookové sociální hnutí„My všichni jsme Chálid Saíd“,nazvaný podle muže, který bylubit k smrti policií a který se stalsymbolem boje Egypťanů za prá-va a spravedlnost. Al Oukla dálepíše, že „skutečným vůdcemegyptské ulice bylo Hnutí mláde-že 6. dubna, které bylo založenov roce 2008, aby vyjádřilo podporu děl-níkům, kteří se chystali stávkovat protinízkým mzdám a špatným pracovnímpodmínkám. Jejich cílem bylo oznámitprostřednictvím internetové sítě co nej-širšímu počtu lidí výzvu k podpoře stáv-ky. O rok později mělo hnutí na Face-booku sedmdesát tisíc členů.“ Podle To-máše Lundina byli aktivisté tohoto hnutívyškoleni svými kolegy ze srbského hnu-tí Otpor! (jehož emblémem je bílá pěstna černém podkladu), jež stálo za pádemjugoslávského režimu v roce 2000. Todokazuje, že arabská sociální hnutí jsoudíky digitálním technologiím integrová-na do globální občanské společnosti, kte-rá je schopna mezi sebou komunikovata vytvářet demokratizační tlaky na drži-tele moci, aby změnili politický statusquo ve svých zemích.

Jak píší dopisovatelé Martin Dorazína Veronika Sedláčková ve své reportážiŠíření revolučních nálad v arabském světě

pomáhají elektronická média, „arabští dik-tátoři si význam médií a komunikaceobecně velmi dobře uvědomují. Libyjskývůdce Muammar Kaddáfí postupně li-dem vypnul mobilní i pevné telefony a ta-ké odstřihl internet. I v Libyi se totiž mlá-dež začala organizovat na sociálních sí-tích, které diktátor neměl pod kontro-lou.“ Ačkoli vládní představitelé ve snazezabrzdit vlny protestů několikrát opako-

vaně přerušily přístup k internetu, dařilose šířit informace o dění v oblasti pana-rabským satelitním televizím. MilanŠmíd ve svém příspěvku Televize jakozbraň převratů a revolucí na www.medi-ar.cz dokonce tvrdí, že „hlavní silou, kte-rá přenášela požár nepokojů z jedné ze-mě do druhé, nebyl internet, ale arabskésatelitní televizní programy, předevšímAl-Džazíra a Al-Arabíja, které divákůmposkytovaly jiné informace než ty, kteréjim nabízely jejich oficiální a provládnístanice. Ačkoliv ne každý má doma in-ternet, většina arabských domácností mána střeše satelitní talíř.“ Nicméně obě te-levizní stanice, ale i třeba CNN či BBC,v hojné míře využívaly amatérských zábě-rů pořízených z mobilních telefonů účast-níků protestů, které byly dostupné napří-klad na YouTube. V této souvislosti se ho-voří o tzv. občanech-novinářích, kteří sepřímo podíleli na šíření objektivních in-formací, tvorbě zpráv na televizních ob-razovkách a vytváření solidarity s protes-tujícími.

Podle Naomi Sakr, kterou zmiňujeTomáš Urban ve zmiňovaném článkuJak soap opery a Al-Džazíra vychovalyz Arabů revolucionáře, panarabské televi-ze jako Al-Arabíja a Al-Džazíra pomáha-ly roznášet oheň vzpoury do okolníchzemí. „Když lidé mohli vidět rozměrtěch demonstrací, nebylo snadné je za-strašit, aby sami zůstali stranou. Právěproto se egyptská státní média snažila

vyhnout pokrytí událostí a zveřejněnípočtu protestujících na náměstí Tahrír,proto se snažila zabránit i vysílání Al-Džazíry,“ vysvětluje Sakr. Břetislav Ture-ček zase ve svém článku Al-Džazíra – fe-nomén nejen arabského světa zmiňujebritského novináře Hugha Milese, kterýnapsal o fenoménu Al-Džazíry celouknihu: „Než se objevila Al-Džazíra, arab-ská média ukazovala oficiality se šejchy

a králi, prezidenty líbající dětia přestřihávání pásek, naprostoprázdné informace. Do toho při-šla nová stanice s britským in-vestigativním způsobem zpravo-dajství i ostrými diskusemi.“S nástupem satelitních televizítak dochází k tomu, že diváci sipostupně zvykají na názorovou

pluralitu, která podrývá oficiální diskurzprovládních médií, a podlamuje tak tímjejich legitimitu.

Kronikář současnéhoarabského světa„Zpravodajský kanál Al-Džazíra se díkykvalitnímu pokrývání revolucí stala defi-nitivně hlavním kronikářem současnéhoarabského světa,“ píše Tomáš Lindnerve svém článku Hlas Arábie. Al-Džazíramění muslimský svět v týdeníku Respekt.Lindner dále argumentuje, že obyvateléregionu, které už dříve spojovala víra, ja-zyk a mělký sentiment vzájemnosti,k sobě díky zprávám Al-Džazíry a vysí-lání ostatních panarabských televizí ma-jí blíže než kdykoli dříve, a to má poli-tický dopad na celou severní Afrikua Blízký východ. Doufejme proto, že so-ciální sítě a panarabská média sehrálaskutečně demokratizační úlohu a že ne-dávné incidenty sektářského násilí ne-udají směr dalšímu vývoji, ve kterém bymísto vlády práva zavládl chaos, kteréhoby mohli využít například islámští radi-kálové.

Gabriela Özel Volfová jedoktorandka na Katedře mezinárodníchvztahů a evropských studií naMetropolitní univerzitě Praha. Zabývá sezejména Tureckem a energetickoubezpečností EU. [email protected]

Zdroje• Respekt• aktualne.cz• idnes.cz• www.revuepolitika.cz• www.clovekvtisni.cz• www.rozhlas.cz• www.mediar.cz• www.presseurop.eu• www.iips.cz

Arabské revoluce jsou důkazemtoho, že technologie posloužilanenásilnému demokratizačnímuúsilí o změnu vlády v rychlémčasovém horizontu.

Revoluční Ligaarabských států?

Šadí Shanaáh

Dvanáctého března podpořila Liga arabských států (též známá jako Arabskáliga) myšlenku bezletové zóny nad Libyí. Tento tah přiměl některé komentáto-ry mezinárodního dění k úvahám o novém politickém směřování Ligy a její re-vitalizaci. Vycházelo ale rozhodnutí Arabské ligy z úsilí přizpůsobit se novémuduchu arabských revolucí a z upřímného zájmu o ochranu libyjských civilistů,nebo mělo porušení principu neintervence, jednoho z pilířů Ligy, mnohempragmatičtější vysvětlení a žádný zlom ve fungování této arabské regionální or-ganizace nepředstavuje?



Panarabismus vs. národnísuverenitaLiga arabských států byla založena v roce1945 za aktivní podpory Velké Británie,která si chtěla v kontextu druhé světovéválky a poválečného uspořádání zachovatdominantní roli v regionu, zejména skrzeEgypt, zákládajícího člena Ligy. Od samé-ho počátku se ukázalo, že efektivita Arab-ské ligy je funkcí dvou protichůdných tla-ků: panarabismu a národní suverenity. Je-den ze dvou hlavních účelů Arabské ligyje koordinace politik mezi arabskými stá-ty, a i když se v její chartě o politickémsjednocení všech arabských zemí nedoč-teme, myšlenka „úzké spolupráce“ tehdyvycházela ze silné panarabská ideologie.Minimálně arabská veřejnost očekávala,že se arabské státy pokusí smazat to, cobylo obecně vnímáno jako uměle narýso-vané koloniální hranice. Vytvoření Arab-

ské ligy umožnilo nově vzniklým státůmvyjít arabské ulici částečně vstříc. Druhýúčel Ligy, ochrana nezávislosti a suvere-nity nových arabských států, se sice s pa-narabskou myšlenkou vyslovoval v jednévětě, ale fakticky s ní byl neslučitelný.

Ideologická dialektika obsažená v sa-mém jádru Ligy zapříčinila paralýzu tétoorganizace. Došlo k rozdělení členů Ligyna dva tábory, revoluční a reakčně kon-zervativní. Kromě toho sváděly arabskéstáty boj o vedení uvnitř jednotlivých tá-borů. Egypt se po svržení monarchie a ná-stupu prezidenta Násira ujal vedení revo-luční fronty. Na druhé straně spektra seproti němu postavila rychle bohatnoucíSaúdská Arábie. Období od začátku pa-desátých let až do konce šedesátých jeproto také někdy označováno jako arab-ská studená válka. Vzájemnou rivalituukončila až šestidenní válka s Izraelem,

ze které vyšly revoluční státy poraženy.Prohraná válka odhalila v plné nahotě ilu-zi o kapacitě revolučních států předložituspokojivou odpověď na civilizační úpa-dek arabského regionu. Očekávání ne-úměrně nafouknutá podmanivou rétori-kou charismatického egyptského revoluč-ního vůdce splaskla a roztříštila se ve zkla-mání, paniku a hněv. Usmíření s konzer-vativním táborem bylo nevyhnutelné, po-kud se revoluční režimy měly i nadále udr-žet u moci. Cenou za finanční a morálnípodporu bylo obětování revolučního éto-su, návrat ke konzervativním hodnotáma zavedení ideologicky vyprázdněnéhopolicejního státu. Represe, nikoli politic-ká ideologie, se stala hlavním mocenskýmnástrojem.

Období spolupráce mezi arabskými re-publikami (exrevolučními státy) a monar-chiemi trvalo až do letošního roku. Časod času byl status quo vychýlen politic-kým radikalismem nekonformních jedin-ců. Přední místo mezi nimi zaujímali JásirArafat, Anvar Sadat, Saddám Husajna Muammar Kaddáfí. Zatímco první třijiž nežijí, posledně jmenovaný zápasío své (nejen) politické přežití právě v tutochvíli. Stal se obětí tzv. arabského jara,historicky bezprecedentního občanskéhovzedmutí arabské populace, která si žádápolitickou, ekonomickou a sociální spra-vedlnost.

Arabská revoluční „tunisami“ vzniklav bývalém revolučním táboře Ligy. To jepochopitelné, protože každý sekulární re-voluční režim, kterému dojde ideologickápára a přemění se na autokratický policej-ní stát, má svou životnost značně omeze-nou. Monarchiím spoléhajícím na svouvyšší legitimitu se ale revoluční pnutí roz-hodně nevyhnulo. A tak se konzervativnítábor zase jednou ocitl v defenzivě, ob-klopen revoluční nestabilitou a ohroženýzevnitř politickou emancipací vlastníchobyvatel. Konzervativní státy však dispo-nují jednou velkou výhodou – obrovskýmifinančními prostředky. To se zejména tý-ká členských států Rady pro spolupráci stá-tů Zálivu (GCC – Gulf Cooperation Coun-cil), která vznikla v roce 1981 a v podsta-tě tvoří klub bohatých konzervativních su-nitských monarchií vedených SaúdskouArábií. A je to právě GCC, která se stala



nástrojem reakcionářské ofenzivy konzer-vativního tábora Arabské ligy.

Osmého května oznámili představiteléGCC podporu bezletové zóně nad Libyí.O čtyři dny později na schůzi Arabské li-gy v Káhiře to byly opět státy GCC, kterérezoluci požadující bezletovou zónu po-mohly schválit. I když média mluvilao konsenzu v Arabské lize, pravda je, žez dvaceti dvou členských států se schůzkyúčastnila pouhá polovina. A pouhých de-vět jich pro rezoluci o bezletové zónězvedlo ruku. Šest z nich byly členské stá-ty GCC. Jak ale zapadá podpora rezoluceve prospěch libyjských revolucionářů doagendy konzervativního tábora?

Mnoho nevyřízených účtůPohnutky reakčních konzervativců nesou-visí s humanitární situací Libyjců nebo ná-hlou podporou revolučních procesů v arab-ském světě. Motiv je prozaičtější. Jedná seo osobní nepřátelství mezi saúdsko-arabským králem Abdulláhem a libyjskýmvůdcem Muammarem Kaddáfím. Kaddá-fí byl dlouhodobě iritující postavou naarabské politické scéně, ale v roce 2003došlo mezi ním a dnešním králem (tehdyprincem) Abdulláhem na summitu Arab-ské ligy k vážné roztržce. Kaddáfí v pod-statě označil saúdskoarabského princekvůli jeho podpoře invaze do Iráku zaamerickou loutku paktující se s ďáblem.Abdulláh na oplátku pohrozil Kaddáfímusmrtí. Kaddáfí vzal zřejmě výhružku váž-ně a rozhodl se udeřit první. V roce 2004oznámila Saúdská Arábie, že překazilapokus o atentát na Abdulláha zosnovanýLibyí. Média obou zemí mezi sebou po lé-ta vedla ostrou přestřelku se značně uráž-livým obsahem. Kaddáfí se ani na posled-ních summitech Ligy netajil pohrdáním,které choval ke svým arabským protěj-škům, a zejména k představitelům monar-chií Perského zálivu.

Saúdská Arábie ale není zdaleka jedi-nou zemí, která má s Kaddáfím nevyříze-né účty. Libanon, především jeho šíitskáčást, vede s Kaddáfím tichou válku už odroku 1978. V ten rok totiž v Libyi za po-divných okolností zmizel imám Músa as-Sadr se svými dvěma společníky. Sadr byla stále ještě je jednou z nejvýznamnějšíchlibanonských politických osobností a nej-

oblíbenější postavou mezi libanonskýmišíity. I přes nedávné zvěsti, že stále ještěmůže být naživu, je pravděpodobné, že hopřed více než třiceti lety nechal Kaddáfízlikvidovat. V roce 1984 unesli Libanoncidva libyjské diplomaty, aby si od Kaddáfí-ho vynutily pravdu o Sadrově zmizení.Když nepochodili, vyhodili radikální šíitédo vzduchu libyjskouambasádu v Bejrútu.V roce 2000 dokonceiniciovali šíitští politi-ci vyšetřovací komisi,která dosáhla vystave-ní zatykače na Kaddá-fího. Libyjský vůdcena oplátku odvolalz Libanonu svého vel-vyslance. Nakonec sezdá, že poslední slovoměl právě Libanon,neboť to byla právě ta-to země, která předlo-žila v Radě bezpeč-nosti OSN rezolucik ustavení bezletovézóny nad Libyí. Liba-nonský Hizballáh setak paradoxně dostaldo spolupráce s Francouzy a Brity, zatím-co Sýrie, jeden z patronů tohoto hnutí,hlasovala v Arabské lize proti bezletovézóně.

Případ Libye lze tedy označit za výji-mečný tím, že se různé faktory sečetly do-hromady a způsobily spolupráci konzer-vativního i revolučního tábora, která vy-ústila v porušení jednoho z hlavních pilí-řů Arabské ligy, principu suverenity a ne-intervence. Kaddáfího osobnost a špatnévztahy s většinou arabských státních před-stavitelů se přičetly k tlaku arabského ve-řejného mínění, které bylo jasně nakloně-né libyjským rebelům. Nově revoluční stá-ty musely veřejnosti dokázat svou revo-lučnost, jinak by jim hrozila další vnitřnídestabilizace. Libanon, kromě případuSadr, se shodou okolností nacházel v po-zici jediného arabského státu v Radě bez-pečnosti OSN, navíc se silnou vazbou naFrancii a jejího hyperaktivního a proin-tervenčního prezidenta. Konzervativnístáty dosáhly jednou rezolucí hned něko-lika výhod. Zbavily se Kaddáfího a vláka-

ly západní svět do intervence, která můžezbytku arabské populace jasně demonstro-vat výhody poklidné akceptace politickéautority a nevýhody konfrontace. Navícupnuly pozornost světa směrem k letec-kým úderům na excentrického diktátora,zatímco o týden později překročily jednot-ky GCC hranici Bahrajnu, aby se vypořá-

daly s místní revolucí.Byla to tedy výjimečnost

situace v Libyi, která Arab-skou ligu zdánlivě aktivizo-vala. Státy Ligy dokonce po-zastavily členství Libye v or-ganizaci. To se stalo v celéhistorii pouze jednou v pří-padě Egypta po podpisu mí-rových smluv s Izraelem.V případě irácké invaze doKuvajtu nebo účasti súdán-ského režimu na genociděv Dárfúru se ani jednomu zezmíněných států členství ne-pozastavilo. Jenomže Libyíaktivita Ligy ostentativně veprospěch lidských právskončila. Situace v Sýrii, kte-rá je podobně tragická, ne-litragičtější než ta libyjská

v době rezoluce o bezletové zóně, pozor-nost Ligy nepřitáhla. Naopak, v dubnuArabská liga podpořila kandidaturu Sýriedo Rady pro lidská práva OSN.

Přeskupování sil v ArabskélizeV Arabské lize nyní dochází k novémupřekreslování hranic politických táborů.Jak přesně se vyvine situace v Egyptě, Tu-nisku, Libyi, Jemenu nebo Sýrii, není ješ-tě známo. Reakční síly ale nehodlají če-kat, až se tato tajenka vyluští. Rada prospolupráci arabských států v Zálivuv květnu oznámila, že se zabývá kandida-turou Jordánska a Maroka na členství.Kromě toho, že jsou tyto dvě země mo-narchiemi, nemají se státy GCC nic vý-znamně společného. Maroko navíc ležíčtyři tisíce kilometrů od Zálivu. Je očivid-né, že se jedná o ryze politický tah, ne ne-podobný zformování tzv. Svaté aliancev Evropě jako reakce na francouzskou re-voluci. Konzervativní tábor monarchiíPerského zálivu si je vědom toho, že sku-

Ideologickádialektikaobsaženáv samém jádruLigy zapříčinilaparalýzu tétoorganizace.Došlok rozdělení členůLigy na dvatábory, revolučnía reakčněkonzervativní.



tečná demokratizace nebo přímopád monarchií ve značně chudšímJordánsku nebo Maroku by zna-menaly ohrožení i jejich vlastníchautokratických režimů. Rada prospolupráci v Zálivu proto oznámi-la finanční pomoc v hodnotě přesdvacet miliard dolarů dvěmasvým státům nejvíce ohroženýchrevoluční vlnou – Bahrajnua Ománu – a lze očekávat finanč-ní injekci i Jordánsku a Maroku.Tyto země mohou na oplátku po-skytnout své dobře vycvičené bez-pečnostní jednotky, ale také urči-tou náboženskou prestiž. Maroc-ký král užívá titulu „ochránce vě-řících“, který v historii patřil kha-lífům, a jordánský král zase doklá-dá svůj rodokmen až k Prorokovi.

Na základě vývoje situace v re-gionu je možné s určitou jistotouříci, že Liga arabských státův otázkách vysoké politiky budei nadále paralyzovanou institucí.Určitou naději pro vitalitu Arab-ské ligy může přinést nedávnéjmenování energického a revoluč-ního Nabíla al-Arabího, ministrazahraničí postrevolučního Egyp-ta, generálním tajemníkem. Spíšenež revitalizaci Arabské ligy máale tento krok znamenat pravdě-podobně pacifikaci al-Arabího.

Většina regionálních organiza-cí usiluje o posílení společné iden-tity. Arabská liga je na společnéidentitě implicitně postavena.Ukazuje se ale, že bez sdílení spo-lečných hodnot bude její efektivi-ta omezena na technické problé-my nižšího řádu.

Šadí Shanaáhabsolvoval studiummezinárodních vztahů mj. naRichmond AmericanInternational Universityv Londýně, magisterský titulzískal na University ofCambridge. Od roku 2011působí v analytickém centruGlopolis. [email protected]

Hodně se dnes mluví o významu so-ciálních sítí a tzv. nových médií pro

probíhající změny na Blízkém východě,i když se v podstatě jedná o „pouhé“ ná-stroje komunikace a politické mobiliza-ce. Co ale byly podle Vás hlavní faktory,které podnítily tak masové a nečekanévystoupení proti autoritářským režimům?

Nepatřím k těm, kdo tvrdí, že revo-luce v Tunisku a Egyptě byly spuštěny

díky Facebooku. I když je jasné, žehrál významnou roli z hlediska komu-nikace, neměli bychom přeceňovat vý-znam nových médií. Například v Sýriibyly už od začátku revolty proti reži-mu některé oblasti úplně odříznutyod internetového připojení. Mobilnítelefony jsou přitom mnohem vý-znamnějším nástrojem komunikacenež Facebook nebo Twitter. Odhaduji,

„Požadavkyprotestujících

nemají nic společnéhos islamistickými hnutími,

která byla populárnípřed dvaceti lety,“

říká Abbás Djavadi, ředitel vysílání Rádia svobodná Evro-pa/Rádia svoboda na Blízkém východě, o nepokojích, jež v uplynulýchměsících otřásly řadou arabských zemí. Začátkem května se zúčastnilkonference o Turecku a jeho roli na Blízkém východě, kterou organizo-valy Heinrich-Böll-Stiftung a Prague Security Studies Institute. Rozhovorvedl Erik Siegl.



že v Sýrii má k nim přímo či nepřímopřístup až 90 procent populace. To platíi pro Libyi, kde je role nových médií ještěslabší. Motorem revolty je frustrované(převážně mladé) obyvatelstvo, které sezbavilo strachu, nikoli technologie. Toostatně vidíme i na příkladu Íránu, kde jeinternet široce rozšířen a přes jeho filtro-vání stále využíván. Díky represím a stra-chu z postihu zde ale vidíme relativní klid.

Zpátky k Vašemu dotazu. Myslím, ženeexistuje jasné a univerzální vysvětlenítoho, co právě sledujeme, a proto je, mys-lím, vhodné místo obecných generalizacíanalyzovat situaci případ od případu a po-dle místních podmínek. Když si jako pří-klad vezmeme Egypt, významnou rolihrál věk a zdraví prezidenta Mubaraka.Jistým faktorem byla i blízkost a závislostEgypta a jeho armády na USA, které pů-sobily proti násilnému potlačení revoluce.Dá se proto říct, že autoritářské režimy,které jsou nějakým způsobem více závisléna Západu (turistika, ekonomická či vo-jenská pomoc), mohou být v situaci vnitř-ního tlaku více náchylné k ústupkům.Rozhodující roli při pádu Mubaraka hrálaarmáda, která je ale ve zcela jiné, podří-zené pozici, pokud se díváme na Sýrii ne-bo Írán.

Nedávno jste napsal v jednou ze svýchkomentářů, že současné dění vnímáte

jako možný začátek nové éry „postislamis-mu“. Můžete prosím vysvětlit tento svůj po-hled?

Požadavky protestujících nemají nicspolečného s islamistickými hnutími, kte-rá byla populární před dvaceti či třiceti le-ty. Lidé se vyslovují za dodržování zá-kladních práv, svobody projevu a médií,transparenci a „dobré vládnutí“ bez ma-sivní korupce. Nepopírám, že politickéskupiny, které protesty mohou vynést ne-bo už vynesly k moci, mohou více akcen-tovat náboženské hodnoty, ale tito lidénejsou stejní islamisté jako před třiceti le-ty v Íránu. Na příkladu Turecka také užjasně vidíme transformaci islamistickýchstran, která má pochopitelně různý prů-běh podle místních podmínek.

Zmínil jste Írán. Vidíte spojitost mezi„arabským jarem“ a zdejším protestním

hnutím, vzniklým po volbách v červnu 2009?Íránský režim protesty dokázal potlačit a zdáse, že disponuje šířeji a pevněji zakotvenoumocenskou strukturou než syrský či libyjskýrežim.

Ano, v Íránu není vládní systém zalo-žen etnicky, kmenově či klanově a má jis-tou podporu napříč celou zemí. Navícrůzné bezpečnostní a mocenské složkyse vzájemně kontrolují a podporují. Kdy-by Nejvyšší vůdce Alí Chámeneí zítra ze-mřel, neznamenalo by to konec režimuv jeho současné podobě jako napříkladv Libyi. I když by změna ve vedení mohla

způsobit jistou vnitřní krizi, mocenskýsystém je schopný „vyprodukovat“ nové-ho lídra. V tomto ohledu nevidím bezpro-střední dopad dění v okolních zemích nasituaci v Íránu.

Je nicméně také důležité, že navzdoryoficiálním prohlášením nemůže íránskýrežim interpretovat revolty v arabskýchzemích jako „islámsky“ motivované.V tomto bych viděl jistý rozdíl se situacív samotném Íránu, protože vůdcové tzv.Zeleného hnutí v zájmu získání podporyčásti establishmentu mluvili a mluví o „re-formě“ či „napravení nedostatků“ systé-

Abbás Djavadi Jan Rambousek, RFE/RL



mu Islámské republiky. Co se týká změnypoměrů v Íránu – ta nemůže přijít zvenčí,spíše od nespokojené části současného es-tablishmentu, střední třídy ve velkýchměstech nebo ze strany etnických men-šin, jako jsou Kurdové a Azeři.

Většina arabských zemí bude pravděpo-dobně čelit zostřující se ekonomické

a sociální krizi, což souvisí s demografickýmvývojem, dopady klimatic-kých změn na zemědělskouprodukci a zdroje vody a ta-ké světově rostoucími cena-mi potravin a možným sou-časným poklesem výnosůz exportu ropy a plynu. Jakmohou země EU a USA po-moci arabským zemím vy-rovnat se s jejich strukturál-ními problémy?

Předpokladem pro ja-koukoliv účinnou pomocje větší transparence a ote-vřenost arabských zemísměrem navenek. To tepr-ve umožní zahraniční in-vestice, které jsou ve střed-ně- a dlouhodobém výhle-du důležitější než pomocZápadu. Investice přináše-jí nejenom peníze a tolikpotřebná pracovní místa,ale i „know-how“ a pohyblidí oběma směry. Z hle-diska přímé pomoci Zápa-du jsou podle mě důležitéoblasti vzdělávání a profe-sionality médií. Země, kte-ré tolik neprofitují z těžbyropy a plynu, jsou podlemě v lepší pozici vydat secestou strukturálních refo-rem, protože prostě nema-jí moc jinou alternativu. Opět bych uvedlpříklad Turecka, jehož ekonomika bylapřed třiceti lety uzavřená, technologickyzaostalá a nekonkurenceschopná. Dnesje šestou největší ekonomikou v Evropěa polovina tureckého exportu směřuje navysoce kompetitivní trh Evropské unie.

Zmínil jste fungování médií. Jak vidíte roliRFE/RL a chystáte rozšíření svých pro-

gramů do dalších arabských zemí mimo exis-tující irácké vysílání a perský program?

RFE/RL sídlící v Praze působí společ-ně s vysíláním „Hlasu Ameriky“ (Voice ofAmerica), které pokrývá ostatní arabskézemě. Momentálně nemáme žádné plányrozšiřovat své programy, tuhle otázku musípřípadně diskutovat a rozhodnout Kongres,který nás financuje a řídí. Pro nás je v tutochvíli prioritní překonat blokování již exis-

tujícího vysílání v mnohazemích, které brání svýmobčanům získávat nezá-vislé zpravodajství. Radaguvernérů, která řídí jakRFE/RL, tak i „Hlas Ame-riky“, pracuje se soukro-mými firmami, které sesnaží najít technologickéřešení, aby naše vysílání ne-mohlo být rušeno.

Právě jste se zúčastnilkonference o Turecku

a jeho roli na Blízkém vý-chodě, kterou organizovalyHeinrich-Böll-Stiftung a Pra-gue Security Studies Insti-tute. Současná turecká po-litická elita vydává Tureckoza jistý „model“ pro demo-kratizaci a reformy v regio-nu. Vnímáte to jako realitu,nebo pouhou sebeinscena-ci?

Turci, a myslím tím ne-jenom vládní Stranu spra-vedlnosti a rozvoje (AKP),ale i opozici a média, rádizdůrazňují a přehánějí svůjvýznam v regionu. Podlemě je otázka o Tureckujako „modelu“ někdy ažzbytečně intenzivně deba-

tována. Každopádně je důležité si ji polo-žit konkrétněji: „Jak úspěšné je Tureckoekonomicky?“, „Jak dobré jsou jeho uni-verzity a zdravotní péče?“, „Jak fungujesoudní systém?“, Jak svobodná a nezávis-lá jsou média?“. Pro někoho z Iráku, Írá-nu či Sýrie je nepochybně „vzorem“ jen to,že v zemi probíhají svobodné volby a kaž-dý může kandidovat bez obav o svůj život.Neříkám tím, že Turecko představuje „ev-

ropský model“, protože hodně ze zmíně-ných oblasti lze na současném Turecku kri-tizovat. Ale při pohledu z „druhé strany“je to modernizující se země, která pozitivněpůsobí jako jistý příklad pro blízkový-chodní sousedy.

Jak podle Vás dopadnou parlamentní vol-by (12. června) v Turecku? Rozhoduje se

v nich o hlubokých reformních změnách, ne-bo jsou pouze mocenským bojem mezi vlád-ní Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP)a opozicí?

Jako mnoho jiných pozorovatelů oče-kávám, že AKP bude vládnout i třetí vo-lební období, tipoval bych, že získá ko-lem 40 procent hlasů. AKP má dobroupozici, protože opoziční strany nepřed-stavují vyzyvatele ve smyslu uceleného re-formního programu. Tato skutečnost ved-la v uplynulých letech k tomu, že AKPzjevně polevila v reformách a začala pro-jevovat autoritativní tendence vůči mé-diím a části občanské společnosti. Osob-ně vnímám jako znepokojující, že ve spo-lečnosti se prohlubuje rozpor ohledněvnímání sekularismu a řešení kurdskéotázky. Zejména kurdský problém můžev případě destabilizace Iráku po staženíAmeričanů způsobit v Turecku velkévnitřní pnutí.

Abbás Djavadi působí jakoředitel vysílání Rádia svobodnáEvropa/Rádia Svoboda (RFE/RL), kdemimo jiné dohlíží na vysílání v arabštině,perštině, dárí a paštu. Stál u založenívysílání této rozhlasové stanice do Íránu(Radio Azadi) v roce 1998a Afghánistánu (Radio Free Afghanistan)v roce 2002 a vedl jako ředitel vysíláníRFE/RL do Ázerbájdžánu. AbbásDjavadi také působil jako přednášející nauniverzitě v Kolíně nad Rýnem, jeautorem desítek článků a příspěvků properiodika v Německu, Velké Británii,Turecku a Íránu a dvou kniho historickém vývoji a lingvistice perštinya azerštiny.

Erik Siegl je programovýmkoordinátorem Heinrich-Böll-Stiftungv Praze.

Neříkám, žeTureckopředstavuje„evropskýmodel“, protožehodně zezmíněnýchoblastí lze nasoučasnémTureckukritizovat. Alepři pohleduz „druhéstrany“ je tomodernizující sezemě, kterápozitivně působíjako jistýpříklad problízkovýchodnísousedy.


Kdo je Bašár Asad

Dnešní prezident Syrskéarabské republiky (SAR)se narodil 11. září 1965

v syrské metropoli Damašek do ro-diny ambiciózního syrského důstoj-níka. Bylo to necelé dva roky před-tím, než byly v červnu 1967 arabské

armády na hlavu poraženy izrael-ským útokem, jenž díky svému bles-kurychlému průběhu vešel do dějinjako tzv. šestidenní válka. Jak zná-mo, Izrael v této třetí arabsko-izrael-ské válce spektakulárně rozdrtil od-por egyptské, jordánské a syrské ar-

mády, přičemž ukořistil území, která jsoudodnes na Středním východě jablkem svá-ru. Otec Bašára Asada byl v oné rozbou-řené době syrským ministrem obrany(1966–1972) a vysloužilým generálem le-tectva, jakož i prominentem politické stra-ny Baas, s níž měl o mnoho let později

Lev z DamaškuTomáš Raděj

Letos v červenci tomu bude již 11 let, kdy se v Sýrii chopil moci dnešní prezident Bašár Asad. Svými obdivovateli li-chotivě nazýván „nový lev z Damašku“ („nový“ proto, že přídomku se původně těšil Bašárův otec) či prostě jen „levz Damašku“, odpůrci a zavilými nepřáteli pak posměšně přezdíván „žirafa“ – a to ani ne tak kvůli své výšce, oficiál-ně uváděné jako 190 cm, nýbrž kvůli svému nezvykle protáhlému krku, vskutku patrnému z mnoha fotografií čioslavných plakátů a obrazů, s nimiž se dnes v rámci kultu osobnosti setkáte po celé Sýrii.

Syrský prezident Bašár Asad. Benoit Tessier, Globe Media/Reuters


Kdo je Bašár Asad

spojit svou budoucnost i dnešní syrskývůdce. Na hlavu Bašárova otce sice taktéžpadl stín z potupné porážky, uštědřené Iz-raelem v roce 1967, ale ve složitých vni-tropolitických podmínkách Sýrie, uvykléna dlouhý sled převratů a nestability, setehdy čtyřicetiletý Háfiz Asad vyšvihl ne-krvavým převratem do pozice prezidentaSýrie – psal se tehdy únor 1971 a syrskédějiny vstoupily do své zcela nové etapy.

Klamná stabilitaMladý Bašár Asad de facto vyrůstal v po-měrně klidné době, neboť diktatura jehootce přinesla Sýrii do té doby neví-danou politickou stabilitu, třebažeza cenu proslule tuhého policejníhorežimu a všudypřítomného aparátuspletité sítě zpravodajských služeb.Je důležité si tudíž uvědomit, jaképrostředí mladého Bašára obklopo-valo a dozajista jej i formovalo.Když na přelomu sedmdesátýcha osmdesátých let lavírovala Sýrie napokraji občanské války kvůli stále brutál-nějším a divočejším opozičním islám-ským radikálním skupinám, reagoval re-žim Bašárova otce se stoupajícím nekli-dem a drastickými kroky na situaci, kdybyli představitelé baasistického režimuHáfize Asada vražděni na ulicích či vesvých domovech islámskými extremisty.Ataky islamistické sebranky se tehdy za-měřily i na ryze civilní cíle, a radikálníopozice se tak připravila o podporu syr-ské populace v nastávajícím rozuzlení.

Povstáním v konzervativním středosyr-ském městě Hamá v únoru 1982 vy-vrcholil protirežimní odpor a vše hrozilopřerůst v požár občanské války. HáfizAsad reagoval na situaci, kdy konglome-rát opozičních skupin vzal jako rukojmítisíce civilistů uvnitř starého města v Ha-má, exemplárně krvavým způsobem. Ce-lé staré město Hamá bylo tehdy srovnánose zemí a společně s islámskými radikályzahynuly i tisíce civilistů. Dodnes se čas-to uvádí, že zásah stál životy 20 000 až30 000 lidí. S jistou nadsázkou však lzekonstatovat, že problematika islámskéhoradikalismu, s níž se tak těžkopádně po-týkají okolní státy v oblasti, byla v Sýriiaž do současnosti „vyřešena“, jakkolivrázně.

Za života Háfize Asada se počítalos tím, že u kormidla moci jej v budoucnunahradí starší bratr Bašára Asada, ctižá-dostivý Básil (nar. 1962). Tento vášnivýsportovec a milovník rychlých aut se všakzabil ve svém Mercedesu poblíž Damaškuv lednu 1994 a „následnictví“ tak přešlona Bašára Asada. V té době se mladý Ba-šár věnoval poklidnému studiu v Anglii,netuše, že bude už brzy povolán zpět do-mů. Od konce osmdesátých let totiž stu-doval politicky neaktivní Bašár oční lékař-ství na univerzitě v Damašku a na post-graduální studia se přesunul v roce 1992

do Londýna. V Anglii též potkal svou bu-doucí manželku Asmu Akhras, která vy-růstala v Londýně v rodině syrského exu-lanta. Po smrti Básila se však Bašár vrátildomů a nastoupil na vojenskou akademiive městě Homs, již kdysi studoval jehootec. Rychlým postupem, tak klasickýmv „orientálních despociích“, to Bašár do-táhl v roce 1999 na plukovníka. Ale neby-lo radno otálet, třicetiletá vláda HáfizeAsada se pomalu chýlila ke konci.

Smrt Háfize Asada, který zesnul ve vě-ku 69 let 10. června 2000, okamžitě vzbu-dila množství spekulací a dohadů, věnují-cích se možnému střetu o moc v Damaš-ku. Nicméně mocenská změna na špicirežimu proběhla alespoň navenek bez se-bemenších potíží a syrský parlamenthladce odhlasoval změnu ústavy, kteránově stanovila minimální věk prezidentaSAR na 34 let, a dovolila tak čtyřiatřice-tiletému Bašárovi, aby se v souladu s „vy-štafírovanou“ ústavou ujal prezidentskéfunkce – navzdory předešlé „nevhodné“klauzuli, stanovující minimální věk prezi-denta na 40 let. Sýrie se tak stala tzv. „dě-dičnou republikou“. Červencové národníreferendum pak potvrdilo 99,7 procentahlasů pro nástup Bašára Asada. Zmíněnévysoké číslo částečně ukazuje na pokra-

čování autoritářských praktik starého re-žimu, ale nemuselo tehdy jít jen o se-trvačné a rigidní Bašárovo lpění na diktá-torských manýrech – mohlo se tehdy téžjednat o důležitý signál pro domácí i za-hraniční oponenty a pochybovače, že no-vý prezident má vše plně pod svou kon-trolou.

V těchto bouřlivých dobách se též no-vopečený prezident SAR oženil s již zmí-něnou Asmou, která mu postupně poro-dila tři potomky. Ovšem osobní život Ba-šára Asada navenek zůstává celkem dob-ře střeženým tajemstvím, přestože v roz-

manitých krámcích syrských súkůlze stále koupit všelijaké fotky pre-zidentovy rodiny, na nichž se šťast-ný Bašár spokojeně usmívá a je ob-klopen svou rodinou. Kromě zmí-něného Básila měl však Bašár Asadještě tři další sourozence – bratryMáhira a Madžda a sestru Bušru.Madžd Asad zemřel v roce 2009 podlouhé chorobě v damašské ne-

mocnici a nezanechal po sobě žádné po-tomky. Máhir Asad je dnes velitelemobávaných složek syrské armády, kterépomáhají krvavě potlačovat současnéprotesty.

V otcových šlépějíchJe známo, že i v nejužším mocenském kru-hu kolem Háfize Asada panovaly běhemdevadesátých let pochyby týkající se Ba-šárovy způsobilosti k vládnutí. Tyto po-chyby plynuly z nezralého věku a nezku-šenosti Bašára Asada, který postrádal při-rozenou vůdcovskou autoritu a charismasvého zesnulého staršího bratra Básila. Za-tímco se ale první měsíce nového režimunesly ve znamení útržkovitých informací,které tu a tam pomáhaly rozsévat po-chybnosti o stabilitě režimu, personálníotřesy na důležitých postech v letech2001–2002 nenechaly nikoho na pochy-bách, že čerstvě „dosazený“ prezidentnadále konsoliduje svou moc. Také tzv. „da-mašské jaro“, které po smrti Bašárovaotce zachvacovalo v letech 2000–2001zvláště intelektuální kruhy, bylo záhy ukon-čeno raziemi tajné policie. V dalších letechse už jen potvrzovalo, že Bašár Asad kráčíve šlépějích svého otce, ať už protiizraelskýmkursem zahraniční politiky, nebo podporou

Personální otřesy nadůležitých postech v letech2001–2002 nenechaly nikohona pochybách, že čerstvě„dosazený“ prezident nadálekonsoliduje svou moc.


Film a politika

rozličných ozbrojenýchskupin, které jsou naZápadě zhusta považo-vány za teroristické.Rovněž tuhý policejnírežim zůstává i se svoubyrokracií, a zdánlivýmpřekrýváním kompe-tencí jednotlivých bez-pečnostních složek, pev-ně na místě.

Až do současnýchprotestů bylo nejtěžšíhodinou Bašárova reži-mu stahování syrskýchvojsk z Libanonu najaře 2005. Jednalo seovšem spíše o krizimezinárodní, která po-stavení regionálního ta-jemníka strany Baas(Bašára) ani trochu ne-ohrozila. Jiná je však si-tuace kolem současnýchlidových bouří v Sýrii,které od března 2011s překvapivou houžev-natostí otřásají Bašáro-vým režimem. Z ku-sých a tolik si protiře-čících informací v mé-diích můžeme stěží mítjasnou představu o si-tuaci na místě – ale stří-lení do demonstrantů,jakož i brutální zásahyv nočních hodináchvzbuzují dojem, že Ba-šár Asad dnes bojujeo přežití stejnými pro-středky jako kdysi jehootec.

Tomáš Radějvystudoval Fakultusociálních studií MUv Brně. Specializujese dlouhodobě nafenomén islámskéhoradikalismu. V roce2007 byl konzulemv Bagdádu.

[email protected]

Rozmach místní produkce přesahujícíegyptské hranice poháněl ve 30. letechnástup zvuku, jehož potenciálu dovedli

tvůrci využít vzhledem k ekonomickému záze-mí a scéně populární hudby. Na rozdíl od do-dnes tradičních arabských společností založe-ných na kmenové příslušnosti, byl Egypt již vy-spělou zemí s určitou mírou demokracie, kte-rou dovolovala britská nadvláda. Rádia hrálapopulární písničky, které se díky nahrávacímspolečnostem Odeon a Baidaphone šířily do ce-lého arabského světa. Zpěváci měli uvedeno vesmlouvách, že se mají v rámci propagace obje-vovat pravidelně i ve filmu. Pokud vzniklo mezilety 1930 a 1936 k padesátce celovečerních fil-mů, z velké části šlo o zpívané příběhy plné pís-niček, jimž rozuměli i diváci mluvící odlišnýmiarabskými dialekty. Například zpěvačka Cha-dia stačila za svou kariéru natočit asi sedmdesátfilmů, Abd el Wahab přinesl do filmu i rytmyjazzu a latinskoamerických tanců. Mezi dalšípatřili Umm Kalthoum či Leila Mouradová.

Zlatý věk 40. a 50. letV neposlední řadě egyptský film poháněly roz-sáhlé investice například ze strany Misr Bank,která financovala natáčení, a dokonce platilastudijní pobyty techniků a profesionálů v zahra-ničí, například až v Americe. Vrcholem bylo,když si v roce 1935 postavili Misr Studio fun-gující trochu podle amerického vzoru. Vliv Hol-lywoodu přinesl i rozšíření žánrové pestrosti,

takže přibyly frašky, kriminální zápletky a psy-chologická melodramata natáčená na tisícezpůsobů. Egyptskou specialitou byly zápletkysvedení krásné naivky či drastického poníženíspojené s vydíráním, vraždou z lásky či sebe-vraždou. První dámou plátna se stala Faten Ha-mama slavná z rolí „popelkovského“ typu, jakéztělesnila například ve filmu Šťastný den odMohameda Karima (1940) či v Nesmrtelné pís-ni (1959) Henryho Barakata. Když zestárla, pu-blikum ji vídalo v postavách bojovných žen žijí-cích v těžkých sociálních podmínkách či tragic-kých vztazích (Hřích, 1964; Není útěchy pro že-ny, 1979; Noc, kdy byla Fatma zatčena, 1984).

Zejména 40. a 50. léta jsou považovaná zazlatý věk egyptského filmu chrlícího excitovanámelodramata, v nichž se scházely pěvecké hvěz-dy jako Madiha Yousri, Faten Hamama a Faridel Atrache. V té době můžeme mluvit o prvníchrežisérských osobnostech, jakou byl Niazi Mus-tapha, jehož kariéru akčních snímků s herec-kým představitelem Faridem Chawqim odstar-tovala komedie Salama se má OK (1937). Nej-univerzálnějším tvůrcem se ukázal být SalahAbou Seif, který stihl pracovat na filmechvšech žánrů se všemi hereckými hvězdami. Vesnímku Předák Hassan (1952) pak ukázal zcelapoprvé na plátně chudé předměstí s opravdový-mi, realistickými typy natočené pod vlivem ital-ského neorealismu. S prominentním scenáris-tou Naguibem Mahfouzem adaptovali do egypt-ského filmu i Zolovu předlohu Terezy Raquino-

Historieegyptského filmu

od písniček k realitěMichal Procházka

Pokud mluvíme o arabském filmu, nemůžeme nezmínit egyptskou kinematografii, kterápředstavuje tři čtvrtiny produkce natočené od roku 1908 v arabsky mluvících zemích. Zná-má jsou egyptská melodramata lásky, zrady a pomsty, jakým byl i první čistě egyptský filmv historii Leila režiséra Stephana Rostiho, v němž si v roce 1927 zahrála Aziza Amir, poz-ději slavná arabská producentka a matka celebrity Assie Dagherové.


Film a politika

vé pod titulem Kdy nadejde tvůj den(1951). Nicméně filmová moderna spoje-ná s angažovaností či autorskou intro-spekcí se objevovala v poměrech egypt-ského filmu velmi pozvolna. Přišel s tímrežisér debutující počátkem 50. let, kterýse posléze stal symbolem celého arabské-ho filmu – před třemi lety zesnulý Yous-sef Chahine.

Jeho první film vycházel z legendyo předislámském básníkovi jménem An-tar, který byl synem náčelníka a černéotrokyně a proslul láskou k Able. S dru-hým snímkem Syn Nilu (1951) byl vybrándokonce na festival do Cannes a o rokpozději objevil pro světovou kinematogra-fii velkou hvězdu, když do jedné z rolí Zu-řivého nebe obsadil syrsko-libanonskéhokrasavce Michela Chalrouba, jehož bude-me znát po jeho konverzi od křesťanstvík islámu pod jménem Omar Sharif. Tentofilm natočený ještě za vlády krále Farúkalíčí rurální drama vesničana odvažujícíhose postavit feudálnímu pánovi.

Chahine byl synem libanonských práv-níků z křesťanské rodiny, která žila v Ale-xandrii a mohla mu dopřát studia na Vic-toria College v Kalifornii. Prvním mistrov-ským kouskem bylo Hlavní nádraží (1958),ovlivněné neorealismem, za než získal ce-nu i na Berlinale. Na poměry egyptskýchmelodramat zobrazil lidové charakteryz vlakového nádraží, jež tvoří kulisy mi-lostného trojúhelníku. Sám režisér ztvár-nil novinového kamelota Kenaoui, kterýse zamiluje do prodavačky limonády Ha-noumy (ztělesněná populární Hind Rosto-movou), zasnoubené s místním portýrema odborářem Abou Seriba (Farid Chaw-qi). V domnění, že mu prodavačka opětu-je sympatie, spustí Kenaoui sérii událostíústících v tragickou smrt. Evropsky střiže-ný film odmítlo domácí publikum, kteréšokovalo i to, s jakými sympatiemi byla vy-líčena „padlá žena“. K docenění muselodojít až s odstupem dvaceti let.

Památným titulem byl i historickýepos Saladin (1963) o sultánovi ze 12.

století, který vyráží osvobodit Jeruzalémod křižáckých dobyvatelů. Na scénářidoplněném o různé aktualizace, kteréměly legendárního velitele připodobňo-vat k soudobému vůdci Gamálu Násiro-vi, spolupracoval básník AbderrahmanCherkaoui. Cílem bylo demonstrovattehdejší egyptskou politickou sílua schopnost řešit blízkovýchodní kon-flikt v rámci arabského světa. Saladin bylprezentován jako vzdělaný muž, kterýposkytne lékařskou pomoc i postřelené-mu králi Richardu Lví srdce. Zároveňhlásá pluralitu náboženství, jimž budouzaručena stejná práva.

Násirova vládaPád monarchie s králem Farúkem v roce1952 a osvobození od britského koloniál-ního vlivu mělo zpočátku pramalý dopadna kinematografický průmysl, byť se ote-vřely možnosti mluvit o arabských téma-tech. Chahine třeba natočil Alžířanku Dja-milu (1958) představující adaptaci knihy

Egyptskému režisérovi Youssefovi Chahinemu (1926–2008) se v jeho filmech dařilo skloubit arabské tradice a pohledy se sociálníkritikou. Alessandro Bianchi, Globe Media/Reuters


Film a politika

kontroverzního právníka Jacquese Ver-gèse, který obhajoval slavnou bojovniciDjamilu Bouhired, mimo jiné autorkuznámého výbuchu v mléčném baru v Al-žíru. Násir uplatňoval přísnou cenzurunad filmem až po roce 1961, kdy nasmě-roval režim k socialismu. O pět let pozdě-ji došlo ke znárodnění filmového průmys-lu, které vyvolalo malou revoluci. Napří-klad Chahine strávil tehdy dva roky v li-banonské emigraci, kde natočil dva muzi-kály, než se vrátil zpět do vlasti.

Relativně šťastným obdobím pro filmse ukázal být přelom 60. a 70. let, kdyvznikla řada pozoruhodných snímků ba-lancujících na hraně politické korektnostia zábavy. Za zmínku stojí komedie Pozorna Zouzou s „Popelkou“ arabského filmuSuad Husniovou, který spojovalhudbu, tanec a soudobou módu napůdorysu rodinného melodramatu.Klasikou je také komediální melo-drama Pošťák (1968) Husseina Ka-mala, uváděné letos v rámci poctyarabského filmu v Cannes. Do tédoby spadají odvážné počiny filma-řů zápasících s cenzurou jakými by-la Mumie (1969) Chadiho Abdessa-lama a snímky Rebelové (1969)a Podvedení (1971) Tewfiqa Salaha,které se zabývaly dobovými sociál-ními problémy a z nichž zůstaly spí-še torza.

Svůj asi nejlepší film natočil Cha-hine, když se v alžírské koprodukciVrabci (1972) vyslovuje bezprece-dentně k tématu politické korupce,kterou viní z porážky Egypta v tzv.šestidenní válce. V pozadí dramatunovináře a mladého policejního vyšetřo-vatele evokuje euforické nálady arabskéhosjednocení, které najednou utnula egypt-ská kapitulace z roku 1967. Frustrovaní li-dé vyběhnou na konci filmu do ulic a kři-čí: „Ne! Musíme bojovat. Nikdy nepřijme-me porážku!“

Trauma prohrané tzv. šestidenní válkyse muselo odrazit v egyptském filmu užvzhledem k tomu, jakou představovalaNásirova vláda od suezské krize nadějipro politickou a společenskou emancipaciarabského světa, který se probouzel z ob-dobí kolonialismu. Egypt byl středobo-dem i panarabského hnutí, jehož předsta-

vitelem byl například i básník Adonis. Po-dobné nálady můžeme ještě vidět v „an-gažovaném“ snímku Ahmeda Badrakha-na Bůh je s námi (1956). Avšak ztráta Pa-lestiny a Sinaje ve prospěch Izraele zna-menala nejen vojenskou porážku, alepředevším psychologický šok pro celougeneraci intelektuálů a vzdělanců. Pales-tinská otázka přinesla ochuzení uměleckéscény i radikalizaci arabských elit, byťvnesla do kinematografie nové příběhy,o čemž svědčily dva filmy natočené v syr-sko-egyptské produkci. Snímek TewfiqaSaleha Podvedení (1971) líčil na základěadaptace románu spisovatele GhassanaKanafaniho Muži pod sluncem anabázitří Palestinců utíkajících za prací a svobo-dou v prázdné cisterně do Kuvajtu. Mi-

mochodem autor předlohy Kanafi byl za-bit v Bejrútu jen o rok po uvedení filmubombou nastraženou v autě.

Film Borhaneho Alaouiea nazvanýKafr Kassem (1974) zase vycházel ze sku-tečné události, kterou byl v roce 1956 ma-sakr devětačtyřiceti vesničanů izraelský-mi vojáky. Lidé se vraceli večer domůz práce na poli, aniž by tušili, že úřadymezitím vyhlásily zákaz vycházení.

„Jestliže rok 1967 byl otřesem entusi-asmu a sotva nabyté sebedůvěry, po iz-raelské invazi Libanonu a masakrech Ara-bů v Sabře a Šatíle Arabové už nevěděli,kým jsou a kam patří,“ napsal Ferid Boug-

hedir. Křesťanský libanonský básník Kha-lil Hawi se zastřelil, když „viděl izraelskávojska na prahu Bejrútu, zatímco tomuarabské vlády lhostejně přihlížely“. Poddojmem návštěvy palestinského uprchlic-kého tábora, kde žijí někteří už třicet let,napsal marocký spisovatel a držitel fran-couzské Goncourtovy ceny Tahar Ben Jal-loun: „Jaká kultura může vzniknout naruinách, v nichž se ocitlo arabské vědo-mí? Z těch zbořených krajin, zaťatýchpěstí zvednutých k nebi, tichého pláčea dehydrovaných dětí?

Zázrak 90. letZ Egypta, státu, který prohrál arabskouvěc, se stala země „vyvrhelů“, když AnvarSadat podepsal seperátní mír s Izraelem.

Po jeho zavraždění a nástupu gene-rála Husního Mubaraka k mociv roce 1981 se země nacházelav kulturním, politickém i společen-ském úpadku. V kinech se hrály la-ciné snímky bez jakýchkoli pro-dukčních standardů, jejichž smys-lem bylo vydělat rychle nějaké pení-ze. Roční produkce klesala ze stov-ky vyráběných titulů ročně v 60. le-tech na dvanáct snímků v roce1995, zatímco mladá egyptská gene-race s Ali Abdekhalekem (Píseň nakolejích, 1983) v čele snadno zapad-la. Byl to zcela opačný proces od ki-nematografií Alžírska a Maroka,které byly v té době na vzestupu.

Ten, kdo sehnal stále prostředkyna natáčení, byl zmiňovaný Chahi-ne. Jen namísto politických a spole-čenských témat sahal k osobnějším

tématům i prostřednictvím autobiografic-ké postavy Yehii, již na plátně sám ztěles-ňoval. Titul Proč Alexandrie (1978) opatr-ně zrcadlil režisérovu homosexualitu napozadí válečných událostí roku 1942. Pří-běh vypráví o Yehiovi posedlém americ-kými filmy a snícím o kariéře v Holly-woodu, zatímco jeho bratranec gay spís opilými britskými vojáky. Všechno se alezmění s příchodem nacistů dobývajícíchměsto.

Autobiografické rysy má Egyptský pří-běh (1982) líčící skoro felliniovskou cestufilmaře na operaci srdce do Londýna.Krátký románek s taxikářem, stejně jako

Film Chaos (2007) lze označitza předzvěst Mubarakovapádu i za melodramatickýa burleskní obraz jehorežimu. Ten musel kvůlipříjmům z turistického ruchua podpoře USA hrát navenekhru se Západem a vytvářetzdání postupně se otevírajícíspolečnosti, ačkoli fungovalstále stejně na principureprese a rodinnýchmafiózních klanů.


Film a politika

operace přiměje Yehiu k seberefle-xi života na pozadí svých filmů.Nutno dodat, že Chahine byl jed-ním z prvních, kdo varoval přednástupem fundamentalismu – sta-vil jej na stejnou úroveň jako „im-perialismus“. V pozdějších fil-mech se vracel do minulosti ke ko-řenům osobního i národního vědo-mí Egypta, v němž nostalgicky oží-val ještě otevřený, a hlavně seku-lární svět Alexandrie mezi oběmasvětovými válkami. Zrod egyptské-ho národa tematizoval ve snímkuAdieu Bonaparte z roku 1985. Zazmínku stojí i Chahinův muzikálNavždy (1990), v němž zahájí celýfilmový průmysl hladovku za de-mokracii.

Na konci 90. let došlo kupodivuk oživení egyptské produkce, kte-rou nastartoval nečekaný úspěchkomedie Ismailia tam a zpátky(1998). Byl inspirací rozmachu ki-nematografie, z níž je dnes největ-ší filmový průmysl v arabském svě-tě – byť se donedávna potýkals přísnou cenzurou. Filmový Is-mail zároveň stihl proslavit dvěegyptské hvězdy následující dekády– zpěváka Mohammeda Fouadaa herce Mohammeda Henedyho.

Od té doby Egypt produkuje najedné straně opět úspěšné populár-ní komedie s řadou písniček a nadruhé menší artové snímky. V nichse nepřímo odrazil i nástup opo-zičního společenského hnutí Kefa-ya, které se stalo od roku 2003platformou požadavků na více svo-bod a reforem na Mubarakově vlá-dě. Hned se objevilo několik odváž-nějších filmů, kterým byl napří-klad titul Bezesné noci (2003) vy-právějící satirické příběhy čtyř zá-možných dvojic ze současnéhoEgypta. Za pozornost stál snímekYacoubian Building (2006).

Prvního sociálního komentářese diváci dočkali v témže roce díkynízkorozpočtovém filmu Volný časMohameda Mostafy z roku 2006,který dokumentárním způsobemzachycoval život egyptské depri-

mované mládeže. Co je zajímavé,ukazoval i sexuální podtón její re-volty bouřící se proti tradičnímpředstavám o morálce či autorita-tivní společnosti.

Youssef Chahine natočil v 90.letech svého Emigranta (1994) ja-ko příběh biblického Josefa, jenžbyl však úřady zcenzurován s obvi-něním z idolatrie, neboť autor po-rušil jedno z tabu, když zobrazilProroka. Následně se Chahinepustil do práce na Osudu (1997),v němž převedl na plátno alegoric-ký život španělsko-arabského učen-ce Avarroese z doby mocenskýchi náboženských represí Andalusie12. století. Závěrečnou scénu pále-ní knih doprovází zvolání, že „myš-lenky mají křídla. Nikdo je nemů-že zastavit v letu.“

Poslední jeho film Chaos(2007) lze označit za předzvěstMubarakova pádu i za melodrama-tický a burleskní obraz jeho reži-mu. Ten musel kvůli příjmům z tu-ristického ruchu a podpoře USAhrát navenek hru se Západem a vy-tvářet zdání postupně se otevírajícíspolečnosti, ačkoli fungoval stálestejně na principu represe a rodin-ných mafiózních klanů. Symbolic-kým obrazem je tu čtvrť Choubraovládaná dogmatickým policajtemHatemem, který terorizuje svéokolí. Každý se ho bojí, postavit semu odváží až krásná Noura, dokteré je policajt tajně zamilovaný.Jenže ta podléhá kouzlu nezko-rumpovaného žalobce Cherifa.Mezinárodně uváděný film mimojiné naznačuje egyptské téma mi-lostného násilí, stejně jako ilustru-je myšlenku o „nespravedlnosti,která nutně plodí násilí“. Běhemnatáčení byl Cahine už velmi ne-mocný, takže práce za něj dokon-čoval jeho spoluscenárista a „ná-stupce“ Khaled Youssef.

Michal Procházka jefilmový publicista.

[email protected]

Aféry tří zmíněných států jistěznamenají mnoho pro jejichobyvatele, více však znamenají

pro světový pořádek. Situace v Egyptěa hlavně současný stav v Libyi přinášípřesné zrcadlo současné politické role

Přizná siZápad

porážku?Jakub Janda

Při pohledu na novinové titulky předníchzápadních médií spatříme krásná fuku-yamovská hesla. Jak by bylo krásné jevnímat jako: Tunisko, Egypt, v současnédobě Libye – demokracie vítězí, dějiny(souboje demokracie a ne-demokra-cie) skončily. Svět však není tak idealis-ticky jednoduchý, jak bychom si přáli.


Volná tribuna

západních demokracií v globálním pro-středí.

Kde je nyní Západ?Západ, konkrétněji personifikován Spoje-nými státy, stojí na rozhraní dvou dimen-zí. Roli superpower, tedy jasného morální-ho a strategického vítěze studené války,s postupem času ztratil – jeho postavenív geopolitické mapě lze definovat jakovnitřní krizi hodnot a eskalující strachz Číny. Fukuyamův koncept konečnéhovítězství demokracie lze v aktuálních sou-vislostech vidět jako příslovečný med oko-lo úst západních představitelů – rozhodněnení aktuální. Proč?

Ať už byl Huntingtonův Střet civilizacíjakkoli nepřesný, jeho celková koncepcepřibližně definuje současný dynamickýstav světa, zejména ve světle severoafric-kých událostí.

Západ není vítězem, není dokonce anivítězícím směrem. V čem se změnilo glo-bální postavení vítězné demokracie deva-desátých let, která inspirovala Fukuyamu,na dnešní slabou demokracii, která hledásvé vnitřní hodnoty?

Drahý status quo?Západní státy vedené Spojenými státy se do-staly do slepé uličky. Dlouhodobě podpo-rovaly stabilitu na Blízkém východě, avšak

za cenu ztráty svých idejí. Mubarak, Kad-dáfí, Chomejní – tato jména byla podpo-rována, aby byl zachován status quo – ze-jména kvůli bezpečnosti Izraele a stabilitěcelého regionu. Mušaraf v Pákistánu se téžstal americkým přisluhova-čem, jak nyní tvrdí místnípolitičtí vůdci. Kauza Wiki-leaks také exponovala, ja-kým způsobem západní elitysmýšlejí – antagonistický střetlidskoprávního a demokra-tického akcentu a ekonomic-ko-strategických zájmů se stalpro krásné západní ideály fa-tálním.

Po částečné konzervaciblízkovýchodní problemati-ky lidských práv během stu-dené války dochází k jasně ar-tikulovanému apelu na změ-nu od místních chudých ko-munit. V Egyptě protesty po-kračovaly i po odstoupeníautokratického Mubaraka,hlavním trnem v oku totiž ne-byl tvrdý režim, ale socio-ekonomické podmínky, jakshrnul think-tank StrategicForecasting. Západní médiajsou přeplněna orwellovskynewspeakovými hesly o vítěz-ství demokracie, ale můžemeokamžitě dodat, že jde zejmé-na o sociální nespokojenosts ekonomickou situací a arti-kulovanou revoltou proti aktuálně vlád-noucím.

Západ není již schopen šířit demokra-cii. Krutý fakt. Proč?

Spojené státy se v očích muslimskéhoBlízkého východu zdiskreditovaly. Jak?Podporou autokratických vůdců znásilni-ly svou idealistickou ideu šíření demokra-cie, kterou vyměnily za reálně-politickouakcentaci na ekonomicko-bezpečnostnízájmy.

Konec misijní demokraciePo útocích na Světové obchodní centrumse silně křesťanský Bush jr. pustil do válkys islámem (po celonoční poradě s Bohem,jak se nechal slyšet), jeho silové řešení oku-pace Afghánistánu a Iráku přivedla svět na

pokraj otevřené mezináboženské války.Bushův následovník Obama sice přinesl no-vou koncepci hledání společných znakůa dialogu s islámem (převážně za tutokoncepci získal v roce 2009 Nobelovu

cenu za mír), avšak léta ko-rupce západních hodnot vejménu ekonomicko-bez-pečnostních aspektů nelzez paměti zejména muslim-ského světa vymazat.

Misionářský status zá-padních demokratickýchhodnot je evidentně po-přen. Volání revolucionářůz Egypta či Libye po po-moci USA nebylo a aninemohlo být vyslyšeno.Proč?

V Afghánistánu a čás-tečně i v Iráku byl stanovenjasný precedens, který jei přes krásná slova americ-ké angličtiny jasně čitelný –demokracii západního typunelze do muslimské zemězavést během několika let.Nelze srovnávat přechodk demokracii v postkomu-nistických evropských stá-tech, které sice fungovalypo staletí ve feudálních sys-témech, avšak nejdůležitěj-ší blokační prvek byl běhemstředověku minimalizován– stát byl sekularizován od

církve, (vítězný) boj o investituru zasel se-mena občanské společnosti. To nelze řícto částečně teokratických systémech čio silně autokratických režimech Blízkéhovýchodu. Je proto nadmíru jasné, že šíře-ní demokracie nebude pokračovat takrychle, jako tomu bylo v Evropě devade-sátých let. Otázkou je, zdali vůbec bude po-kračovat.

Unijní politika vůčiimigrujícím muslimůmEvropská unie se tradičně omezila na krás-ná slova z úst svých politických představi-telů, její normativní síla opět zůstala u ré-toriky. Přestože je stoupající množství mus-limů v Evropě faktem, se kterým si Evropaneví rady (viz prohlášení evropské velké troj-

Vzhledemk tomu, žezápadnídemokracieneví, jaká jepřijatelná míratolerancek islámu a couž je útok nazápadníhodnoty, čekáji krizovýmanagement.Musí jasnědefinovat, jakábude jejípolitika vůčimuslimskýmmenšinám.


Volná tribuna

ky Merkelová, Sarkozy,Cameron, že multi-kulturalismus selhal),dají se očekávat dalšíeskalace tohoto oh-niska. Jih Itálie je za-plavován hladovýmiimigranty ze států s ne-jistou budoucností (Tu-nisko, Libye), Unievšak nemá stále jasno,co s nimi udělá.

Po fyzické stabili-zaci z hlediska jídlaa ubytování bude mu-set následovat struk-turální tah. Vzhledemk tomu, že západní de-mokracie neví, jaká jepřijatelná míra tole-rance k islámu a co užje útok na západní hod-noty, čeká ji krizovýmanagement. Musí jas-ně definovat, jaká budejejí politika vůči mus-limským menšinám.Francie a Dánsko žá-dají v současnosti do-časné omezení Schen-genského prostoru, dal-ší státy se bojí přívaluuprchlíků. Idealistickáultraliberální představamultikulturalismu jepasé, jak již prohlásilipřední evropští lídři.Co bude následovat?

JakubJanda jestudent diplomaciea mezinárodníchvztahů na Vysokéškole veřejnýcha mezinárodníchvztahů Praha.Pracuje prohumanitárníorganizaci ADRAa think-tankEuropean [email protected]

Intervence jako poslednínástroj diplomacieKoncept R2P se začal formovat a formalizo-vat po završení humanitární intervencev Kosovu. Text definující rozsah R2P zfor-mulovala Mezinárodní komise o intervencia státní suverenitě v roce 2001. Cílem kon-ceptu „responsibility to protect“ je zabránithumanitární krizi prostřednictvím vojenskéintervence a dodávek humanitární pomoci.K ochraně práv civilistů ve smyslu zajištěníjejich bezpečnosti je dle R2P možné použítjakýchkoli postupů včetně porušení suvere-nity státu. Koncept R2P tvoří tři pilíře: od-povědnost mezinárodního společenství za-braňovat porušování práv jedince, odpověd-

nost zasáhnout v případě masivního porušo-vání osobní bezpečnosti jedinců a odpověd-nost mezinárodní komunity pomoci státuv procesu rekonstrukce, která následuje hu-manitární intervenci. Humanitární (vojen-ská) intervence musí být podle závěrů komi-se až posledním nástrojem mezinárodní di-plomacie, musí být vedena v přiměřenémrozsahu, motivována spravedlivými důvodya mít přijatelnou naději na úspěšné zakon-čení. Měla by být autorizována Radou bez-pečnosti OSN a koordinována s činností hu-manitárních organizací. Autorizace Radyvšak není podmínkou.

Jak je možné ospravedlnit tento radikálnípostup, jehož cílem je zajištění bezpečnosti

Útočita chránit

Iva Petříčková

„Padaj bomby na Benghází, padaj bomby na lidi a ti tam umíraj“, takto by mohla znítnová verze písně „Padaj bomby na Bagdád“ české skupiny Divokej Bill. V poloviněbřezna 2011 byla zahájena dosud poslední humanitární intervence. Vojska pod ve-lením USA a poté NATO zaútočila na území Libye, bombardování libyjských vládníchcílů bylo doprovázeno dodávkami humanitární pomoci. Cílem útoků byla ochrana ci-vilistů Libye. Koncept, který má zaštítit provedení vojenské mise, nese název „R2P“(responsibility to protect – odpovědnost ochránit). Odkud vzešel, co je jeho obsa-hem a jaké jsou jeho výhody a stinné stránky?


Volná tribuna

obyvatel Libye a prostředkem porušenísuverenity státu?

Za prvé, mezinárodní společenstvípřistupuje k použití vojenského zásahudoprovázejícího poskytnutí humanitárnípomoci na základě předchozích zkuše-ností. Již nechce opakovat situaci, kdy pa-sivně přihlíželo genocidě ve Rwandě i ge-nocidě v Bosně. Nyní chce postupovat dů-razněji a zabránit ztrátám na životechzpůsobených režimem Muammara Kad-dáfího. Podle tvůrců R2P je nutné, abymezinárodní společenství přistoupilo vevšech případech ohrožení lidských právk jejich aktivnější ochraně. Dle tvůrcůkonceptu R2P má stát za úkol chránit svéobčany, a pokud to nedokáže zajistit, jepovinen požádat o pomoc mezinárodníspolečenství. Pokud tak neučiní, má po-dle Weisse, spolutvůrce koncepce R2P,mezinárodní komunita morální právo za-sáhnout a suplovat tak roli tohoto státu.Dojde k porušení jeho suverenity, neboťstát nemá morální právo nadále požívatsvé vlastní suverenity. Podle Kofiho An-nana, který jakožto vedoucí mírových mi-sí OSN v roce 1994 nečinně přihlížel ge-nocidě ve Rwandě, musí být napříště vždyzohledněna suverenita občana, nikoli su-verenita státu, jedině tento přístup umož-ní mezinárodnímu společenství za-ujmout aktivní přístup za účelemnápravy. Podle Tonyho Blaira se takna základě této logiky morálníhoimperativu pomoci jedná v případěintervence o spravedlivou válku, ni-koli neoprávněný vstup na cizí úze-mí.

Druhý argument pro nerespekto-vání suverenity: suverenita státu jižnení hlavním řídícím principemmezinárodního práva z důvodu pro-měny charakteru konfliktů. Podleprofesorky Mary Kaldorové a dal-ších teoretiků mezinárodních vzta-hů je možné dělit války na tzv. „sta-ré války“ a tzv. „nové války“. V pří-padě „starých válek“ docházelo kekonfliktům mezi státy či územnímicelky, hlavním nástrojem boje byladiplomacie a řádné vojenské jednotky, je-jichž členové tvořili hlavní skupinu obětípřípadného střetu. V případě nových vá-lek jsou aktéry gerily, nadstátní aktéři

a střety neprobíhají na bojištích. Podleprofesora London School of EconomicsDavida Keena se v rámci nových válekstrany neutkávají, naopak spolu mohouobchodovat, ruku v ruce se podílet na úto-cích namířených proti civilistům, kteřítvoří hlavní skupinu obětí. V rámci kon-ceptu „nových válek“ se hovoří o narůsta-jícím vlivu nestátních aktérů, kteří formu-jí mezinárodní vztahy a kteří ohrožují jakmezinárodní bezpečnost, tak bezpečnostjednotlivců. Podle zastánců humanitár-ních intervencí je třeba opustit konceptnedotknutelnosti státní suverenity, neboťv situaci proměny charakteru bezpečnost-ních rizik a aktérů, kteří je působí, je tře-ba zlepšovat ochranu civilistů, kteří jsouv současnosti hlavními oběťmi nových vá-lek.

Třetím argumentem pro použití huma-nitárních intervencí, které nerespektujísuverenitu státu, je zabezpečení efektivníochrany jedinců, která již nemůže být za-jištěna pouze na základě Ženevských kon-vencí. Ve světle charakteru „nových vá-lek“ je třeba předefinovat zásady poskyto-vání humanitární pomoci. Podle Weisseaktéři nových válek, kteří ohrožují bez-pečnost jednotlivců, nerespektují Ženev-ské konvence buď z neznalosti či z nezáj-

mu a v extrémních případech využívajípomoci poskytované humanitárními pra-covníky pro posilovaní vlastních kapacit(např. organizace Lékaři bez hranic byla

nucena po genocidě ve Rwandě opustitutečenecké tábory v Gomě, neboť příjem-ci jejich pomoci byli ozbrojení strůjci ge-nocidy ve Rwandě) či napadají ty, kteříjsou příjemci jejich pomoci (nejen v pří-padě ugandsko-súdánské hranice jsou ute-čenecké tábory častým cílem ozbrojenýchsil, jež terorizují obyvatele za účelem zís-kání materiálních prostředků pro vlastníživot). Cílem nesmí být „vykrmovánítěch, kteří budou zabiti“ či jinak napade-ni. Cílem humanitární intervence již ne-může být jen zajištění bezprostředníchpotřeb obětí občanských válek či násil-ných nepokojů, ale jejich komplexníochrana. Od kosovské humanitární krizedochází k systematické sekuritizaci hu-manitární pomoci, cílem je zajistit obojí,jak bezpečnost, tak materiální podporu.Je zapotřebí předělat humanitární zásady,reagovat na výzvy nových válek.

Riziko manipulace vlivnýchhráčůSamozřejmě existuje tábor odpůrců kon-ceptu R2P. Shrňme v krátkosti jejich hlav-ní argumenty proti použití humanitárníintervence.

Prvním a stěžejním důvodem nedůvěryv použití humanitární intervence je jejich

sporná legitimita. V případě zaháje-ní intervence dochází k jasnému po-rušení dosud platných mezinárod-ních tradic, jejichž úhelným kame-nem je respekt státní suverenity.Morální povinnost chránit neníz pohledu mezinárodního práva do-statečným důvodem pro realizacihumanitární intervence. Užití vo-jenské síly je možné dle ChartyOSN pouze za účelem sebeobranyči za účelem udržení mezinárodní-ho míru a bezpečnosti, využití vo-jenské síly za účelem ochrany právjedinců není definováno. To, že do-chází k nadřazování ochrany jed-notlivce nad respekt suverenity stá-tu, je dáno zejména pozicí Spoje-ných států, hlavního hráče v mezi-národním diplomatickém prostoru

a na půdě Rady bezpečnosti OSN, kterépodle Kaldorové upřednostňují tzv. kos-mopolitní přístup (primární je ochranapráv jednotlivce) na úkor tradičního geo-

Porušování suverenity zaúčelem ochrany jednotlivcemůže být pro někohoomluvitelné, nicméněnedostatečné zakotvení R2Pv rámci mezinárodního právačiní z tohoto postupu, kterýspojuje vojenské nástrojea humanitární kapacity,nebezpečný diplomatickýnástroj, jenž může být snadnozneužit.


Volná tribuna

politického (primární je respekt k suvere-nitě státu).

Dále, v důsledku nejasného právníhozakotvení může být humanitární interven-ce – i přes konsensus velmocí – výsled-kem manipulace vlivných mezinárodně-politických hráčů. Pokud se ohlédnemezpět do historie, i anexi Sudet je možnédle platných kritérií R2P považovat za hu-manitární intervenci vedenou zájmemo „ochranu“ obyvatel. V roce 1968 bylov Biafře užito postupu, který by bylov dnešní době možné taktéž označit zaR2P. Ovšem účelem zásahu bylo posilně-ní francouzského vlivu v Nigérii na úkorvlivu Velké Británie. V případě humani-tární intervence do Kosova provedenébez autorizace OSN silami NATO se takéjednalo o postup, který konvenoval se zá-jmy zahraniční politiky USA a byl ozna-čen za humanitární intervenci. Humani-tární intervence tak podrývá využití právana suverenitu – jediného „esa“ v rukávu,které země se slabým diplomatickým po-tenciálem mají. V případě hlasování o re-zoluci podporující zásah v Libyi se pětstátů hlasování zdrželo a intervence tedy

proběhla, přestože celkový počet obyvateltěchto pěti velmocí představoval většinusvětové populace (Jednalo se o Rusko, Čí-nu, Indii, Brazílii a Německo). PodleMamdamiho, profesora Columbia Uni-versity, je humanitární intervence do Li-bye motivována stejnými důvody jako in-tervence do Iráku – intervence je prová-děna za účelem oslabení kapacit tohotona ropu bohatého státu (útoky jsou vede-ny na infrastrukturní celky), který se potéstane závislý na spolupráci se zahraniční-mi elitami. Intervence je značně finančněnáročná, a proto lze věřit argumentuMamdámího, že je vedena tam, kde jezřejmá návratnost této investice, do tétokategorie Libye na rozdíl od Rwandy jistěpatří.

Třetím důvodem, který zpochybňujekoncept R2P, je otázka efektivity tohotopostupu (z perspektivy obyvatel konflik-tem postižené země, do níž je intervencevedena). Ani poskytování humanitárnípomoci, ani vedení vojenské humanitár-ní intervence není odpovědí na kořenproblému. Podle Mary Kaldorové huma-nitární intervence nesmí být vojenská, ne-

boť způsobuje jak přímé ohrožení obyva-tel, tak nezaručí další pozitivní vývoj v ze-mi. Toto potvrzuje i Mamdámí, kterýtvrdí, že bezprostředním efektem, kterýhumanitární intervence přináší, je sníženíbezpečnosti obyvatel. V případě Libye do-šlo dosud ke dvěma nechtěným útokůmspojeneckých sil na konvoje civilistů, ne-jedná se o ojedinělý problém, také v Ko-sovu došlo v důsledku intervence k úto-kům na civilisty, NATO zabilo na dva tisí-ce lidí. Sporný je také dlouhodobý dopadintervence – v návaznosti na intervenciv Kosovu došlo k odlivu elit, zvýšení neza-městnanosti, snížení HDP. Mimo to je za-potřebí zvýšit působení humanitárníchpracovníků, ale zároveň dochází k většímuohrožování pracovníků, kteří přicházejído země v rámci humanitární intervence,neboť poté je místní obyvatelé nevnímajíjako nestranné účastníky konfliktu, jakonezúčastněné poskytovatele pomoci.

Z humanitárních pracovníkůkomplicové vojenskýchaktérů?Porušování suverenity za účelem ochranyjednotlivce může být pro někoho omluvi-telné, nicméně nedostatečné zakotveníR2P v rámci mezinárodního práva činíz tohoto postupu, který spojuje vojenskénástroje a humanitární kapacity, nebez-pečný diplomatický nástroj, jenž můžebýt snadno zneužit. Koncept humanitár-ních intervencí je podle řady teoretikůmezinárodních vztahů značně diskutabil-ní, přesto mohou existovat cesty pro jehovylepšení. Legitimita může být posílenana základě hlasování v rámci generálníhoshromáždění OSN, a nikoli pouze na pů-dě Rady bezpečnosti OSN. Přestože totomůže zlepšit legitimitu humanitární inter-vence, otázkou zůstává, zda i legitimní hu-manitární intervence řeší příčiny problé-mu a zda dosud nestranný personál hu-manitárních organizací nestaví do přílišnebezpečné role „kompliců“ vojenskýchaktérů.

Iva Petříčková je absolventkouLondon School of Economics andPolitical Science, oboru Rozvojovástudia. [email protected]

Zdroje• Aljazeera Libya: Politics of humanitarian intervention The process of implementingthe UN resolution on Libya was a poorly executed farce with no long-term foresight.Mahmood Mamdani Last Modified: 31 Mar 2011 19:51• Anne Ryniker, The ICRC’s position on “humanitarian intervention”• Blair: Kosovo a Just Case. http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/323923.stm• David Keen, 2008. Complex Emergencies: Polity• David Chandler, ‘Kosovo and the Remaking of International Relations’, Review Es-say, The Global Review of Ethnopolitics, Vol. 1, no. 4, June 2002• De Waal, A. 1997. Famine Crimes: Politics and the Disaster Relief Industry in Africa.London: James Currey• De Waal, A. No such thing as humanitarian intervention: Why We Need to RethinkHow to Realize the „Responsibility to Protect” in Wartime, Global Policy Forum,www.globalpolicy.org• Humanitarian Military Intervention, Jules Lobel and Michael Ratner, Martha Honeyand Tom Barry, (eds.), Volume 5, Number 1, January 2000, Foreign Policy In Focus,Columbia University Press• Kofi A. Annan,’Two concepts of sovereignty’, The Economist, 18 September 1999• Law Journal Library 5 Cambridge Student L. Rev. 75 (2009)Responsibility to Protect: A Bow without an Arrow; Kalikman, Matthew• Mary Kaldor, 2007, Human Security, Cambridge: Polity• Mary Kaldor, 2007,’A Decade of Humanitarian Intervention, 1991–2000’, Chapter1 of Mary Kaldor, Human Security, Cambridge• Nicholas J. Wheeler, Saving Strangers: Humanitarian Intervention in InternationalSociety, Oxford: OUP, 2000• Thomas Weiss, Humanitarian Intervention, Polity Press, 2007


Recenze a anotace

Autorka knihy doc. Ing. Emilie Ka-línská se pohybuje především na

poli politické ekonomie, publikovalařadu článků z oblasti globálních kapi-tálových trhů, východního rozšířeníEU, ale především z mezinárodníhoobchodu. Dalšími spoluautory jsou Ra-dek Čajka, Iveta Černá, Ilya Bolotova Ludmila Štěrbová.

Publikace je určena především stu-dentům vysokých škol, ale také všemzájemcům o tuto problematiku. Knihabyla vydána v roce 2010, a ob-sahuje tudíž poměrně aktuál-ní informace, přestože světo-vá ekonomika se může vyvíjetjakkoliv. V nejbližší budouc-nosti bude nejspíše nejvícepoznamenána nedávnou tra-gédií v Japonsku.

Publikace je rozčleněnado šesti kapitol, z nichž každá se dělído dalších podkapitol. Úvod publikaceje věnován trendům ve vývoji meziná-rodních ekonomických vztahů v oblas-ti obchodu se zbožím, službami, pohy-bu kapitálu atd. První kapitola též po-pisuje vznik a průběh světové krizea její dopady na mezinárodní obchod.V kapitole druhé jsou podrobně pro-brány efekty mezinárodního obchodu,kapitola třetí pak popisuje obchodnípolitiku. Další část přibližuje proble-matiku mezinárodního měnového sys-tému, pátá kapitola řeší podnikatelsképrostředí v mezinárodním srovnání.V závěrečné části je uveden přehledmezinárodních institucí v mezinárod-ním obchodu.

Velice zajímavý je úvodní pododdíl1. kapitoly věnovaný vzniku a průběhusvětové krize a také jeho dopadům naobchod se zbožím a službami.

Pojem světová krize neboli „velká re-cese“ je používán od roku 2007. Fi-nanční krize vznikla nejprve v USAa rychle se rozšířila do celého světa.Jednalo se o největší propad světovéekonomiky od druhé světové války.V knize je uvedeno šest hlavních příčinvzniku krize: monetární (měnová) po-litika americké centrální banky, chová-ní spotřebitelů ve vyspělých zemícha zadluženost soukromého sektoru, de-regulace ve finančním sektoru v USA,dále chyby, kterých se dopustili inves-

toři a ratingové agentury, specifika jed-notlivých zemí a na závěr také posta-vení rozvojových zemí (jsou závislé navývozu do vyspělých zemí). Dále je zdekrize rozdělena do dvou základníchetap: světové finanční krize a následnéglobální ekonomické krize. Průběhsvětové finanční krize byl v mnoha ze-mích obdobný, zejména díky propoje-nosti finančních trhů (poklesy na bur-zách, problémy bank atd.). Poté násle-dovala globální ekonomická krize, jejíž

průběh a dopady se již v jednotlivýchzemích a regionech lišily. Největší pro-pad zaznamenala islandská burza, kdepokles činil v roce 2008 dokonce 90procent. Krize se odehrávala přede-vším v letech 2007–2009, kdy došlok bankrotu velkých amerických, brit-ských a islandských bank (ztráty bylyv řádu desítek bilionů dolarů). Tehdybyl ohrožen celý finanční systém a do-šlo k zamrznutí finančních trhů (tzn.banky neochotně půjčují prostředkyjak klientům, tak sobě navzájem). Svě-tová finanční krize je v knize nastíněnajako krize systematická, protože před-stavuje kombinaci bankovních, měno-vých a dluhových problémů.

Globální ekonomická krize vyzna-čuje vývoj světové ekonomiky od roku2009, kdy se začaly projevovat dopadykrize na reálnou ekonomiku jednotli-vých států, tedy snížení domácí poptáv-ky, krach velkých podniků, inflace, sní-žení světového exportu a importu.

Poukazuje se zde na to, že globálníekonomická krize byla asymetrická, toznamená, že nejvíce postiženy byly vy-spělé země (USA, Island), nejméněpak například některé asijské státy čizemě Latinské Ameriky, méně zapoje-né do světových ekonomických trhů.

Další část kapitoly řeší dopady kri-ze na mezinárodní obchod. Jsou jimi:pokles domácí poptávky, makroekono-mická nestabilita, zhoršení situace na

finančních trzích (omezení přístupuk úvěrům a také rostoucí úrokové saz-by), změna burzovního režimu a vývojjednotlivých měnových kurzů a růstprotekcionismu, tj. snaha států podpo-řit domácí výrobu. Pokles domácí po-ptávky je zde uváděn jako nejvýznam-nější faktor, jenž ovlivňuje obchod, te-dy i obchod mezinárodní. Krize zasáh-la také obchodní politiku zemí světa,proto ekonomové v roce 2009 učiniliněkolik protikrizových opatření: anti-

dumpingová opatření, dočasnézákazy dovozu, zákaz dovozůz Číny a vyrovnávací cla.

Závěr tohoto oddílu shrnuje,že globální krize měla více pří-čin, přičemž ji tvořily dvě velkéfáze: světová finanční krize a svě-tová ekonomická krize. Nejzávaž-nější bylo snížení domácí po-

ptávky v jednotlivých zemích. U služebse snížil zejména podíl cestování.U nejpostiženějších zemí a také u zemíjihovýchodní Evropy a Společenstvínezávislých států došlo k největšímusnížení exportu a importu. Pro zmírně-ní dopadů krize bylo zavedeno mnohoprotikrizových opatření.

Některé kapitoly jsou dle mého mí-nění pro laika příliš obšírné, nicméněsvůj účel a cíl tato kniha, jež se snažípřiblížit problematiku světové krize jakstudentům vysokých škol, tak širokéveřejnosti se zájmem o dané téma, zce-la jistě splňuje. Text je doplněn množ-stvím názorných grafů a tabulek. Kni-ha má kromě teoretického hlediska ta-ké aplikační charakter, zejména v ka-pitolách z oblasti mezinárodních mě-nových systémů, obchodní politikya podnikatelského prostředí či v závě-rečné části s přehledem mezinárod-ních institucí se vztahem k mezinárod-nímu obchodu. Ve srovnání s jinýmiknihami na dané téma se odlišujev kladném slova smyslu tím, že analy-zuje také dopady krize.

Barbora Poddaná

Barbora Poddanástuduje Katedru sociálnípatologie a sociologie PFUniverzity Hradec Králové.

[email protected]

Mezinárodní obchod v 21. století

Emilie Kalínská a kol.Mezinárodní obchod v 21. století.

1. vyd., Praha: Grada, 2010. 232 s.ISBN 978-80-247-3396-8.


Poslední strana – mezinárodní politika úplně jinak

U žlutých vod se žlutí lidé bijí.Kterak je, Evropo, kárat máš,když ze tvých děl svou hudou melodiia ty ji dobře znáš?

Muž bílý ale přes to vše se diví,že našel se žák příliš učenlivý,jenž hudbu děl, zpěv krve dštící v zem,posílá světu radiem...

Josef HoraU žlutých vod. In: Popelec.

(Fr. Borový: Praha, 1934)

Josef Hora (1891–1945), první nositel později zdevalvovaného titulunárodní umělec (v jeho případě in memoriam). Představitel proletář-ské a expresionistické poezie. Vystudoval sice práva, ale právníkem senikdy nestal. Byl novinářem, básníkem a překladatelem (překládalpředevším z ruštiny). Od roku 1921 působil v Rudém právu, v roce1929 však podepsal tzv. Manifest sedmi proti bolševizaci KSČ. Bylpředsedou Obce československých spisovatelů a jedním z hlavních or-ganizátorů umělecké fronty proti fašismu. Dnes je Hora-básník neprá-vem opomíjený. Popelec (s podtitulem Svět a kumšt) je sbírkou krát-kých básní, jež se vzdalují Horově poetice, jako by si básník vybíral od-dechový čas. V roce 1931 obsadilo Japonsko část Číny, zřídilo zde sa-mostatný mandžuský stát (Mandžukuo), který však Společnost národů(SN) neuznala, a Japonsko proto v roce 1933 ze SN vystoupilo. A pro-dej zbraní? To byl vždycky dobrý „kšeft“. Ve středověku, mezi světový-mi válkami i dnes. Poznávací znamení lidstva...

Pod komplexem budov Evrop-ské unie (Espace Leopold)v Bruselu, přesněji pod budo-

vou Altiero Spinelli, bylo speciální jed-notkou Hlavního kontrolního komi-sariátu pro vnitřní věci Evropské ko-mise objeveno tajné pracoviště, jehožhlavní činnost spočívala ve výzkumueuroskepticismu, příčin jeho vzniku,cest šíření atd. Kromě odboru obec-ného zde měl každý členský stát své-ho specialistu. Přidruženou činnostítajného pracoviště pak bylo vytváře-ní metodologie převýchovy. Největší

překvapení však čekalo členy jed-notky v místnosti označené jako„Sklad ochranných pomůcek“. V jed-né stěně byl tajný vchod do labora-toře, kde se převychovávali zvlášť za-tvrzelí euroskeptici. Jednou z po-užívaných procedur byla celodenní„samotka“ ve f loatačním tanku,v němž ve smyčce hrála, stále a zno-vu, v německém originále první slo-ka Ódy na radost: Freude, schöner Göt-terfunken, / Tochter aus Elysium! / Wirbetreten feuertrunken, / Himmlische,Dein Heiligtum.

Ach ta poezieMezinárodněpoliticképoštovné

Homo politicus je rozhořčen...

Poštovní známky nevydávají jen „oficiál-ní“ státy a jejich části nebo území, kterátímto typem cenin dokazují „legalitu“existence (např. Severní Kypr), ale na-příklad i některé mezinárodní organiza-ce (Mezinárodní soudní dvůr, Meziná-rodní úřad práce, Světová zdravotnickáorganizace, UNESCO atd.). Nejdřívešlo vlastně jen, na základě dohody s jed-notlivými poštovními správami hostitel-ských zemí, o „služební“ charakter těch-to emisí, v současnosti však může znám-ky organizací využívat víceméně kdokoli,kdo posílá zásilky z prostor (z budovy) tékteré organizace. Jde však o občasnéemise v řádu několika desítek. Pouzev případě Organizace spojených národůse počet vydaných známek počítá nastovky. Filatelistickou produkcí OSN sefrankují poštovní zásilky třeba v úřadov-nách v New Yorku či v Ženevě. Většinoujsou známky označené nápisem UNI-TED NATIONS (ale samozřejmě jsoui varianty v dalších oficiálních jazycích).Podle návrhů renomovaných světovýchautorů (navrhovatelů či grafiků) jsou tiš-těny ve známých tiskárnách (včetněpražské Tiskárny spojů).

Ale vítězství je nejednoznačná záležitost plná stínů.Edgar Lawrence Doctorow

Date post:	08-May-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Mezinárodní politika · 4 Mezinárodní politika 6 2011 Arabskérevoluce2011 J...

Documents