Vydává Divadlo Šumperk, s. r. o. - sezóna 2004-2005 - ročník třináctý - číslo 59

Nov iny z d ivadlaProdejní cena 10 Kč (pro propagační účely zdarma)

foto

: Jiř

í Kal

abis

V divadle si přeji potkat příběh, emoce a herce, a nikoli křížovku pro intelektuály. Pokud bych chtěl luštit křížovku, nepůjdu do divadla, a vezmu si nedělní Timesy.“ (Herbert Lom)

Z hereckého receptáře 27.dnes vaříme podle Miroslava Jílka ml.

Nejmladší člen technického personálu, kterého mohou diváci zaregis-trovat i jako příležitostného herce, nezapomenutelný byl např. jeho seržant Dopple v inscenaci Harold a Maude, či roztomilý bezzubý rarášek v Hrát-kách s čertem

ŠUMAVSKÁ TOPINKA ZPOD JESENÍKŮ Připravíme dvě pánve - na první dozlatova osmažíme libovolný počet

krajíců chleba, na druhé umícháme vajíčka se špetkou soli, papriky a bazalky. Počet vajíček je přímo úměrný počtu topinek - tedy 1:1. Topinky potřeme (dle choulostivosti žaludku) česnekem, naklademe na ně vajíčka, navrch nastrouhá-me tvrdý sýr Eidam (pro rozmanitost chutí třeba i kousek Nivy).

Na závěr ozdobíme celé dílo pár kapkami kečupu.Dobrou chuť!

(bp)

Eva Jízdná (* 18.4.1979 ) vystudovala hudeb-ně-dramatický obor Janáčkovu Konzervatoř v Ostravě, už při studiu hostovala v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, ve Slezském divadle, pak v angažmá v divadlech v Chebu, a Jihlavě, hrála mimo jiné Julii Nerval v „dámské verzi“ Confortèsova Maratónu, Helenku ve Slaměném klobouku, Jeanine v Camolettiho komedii Na správné adrese, Helenu ve Snu noci svatojan-ské, královnu Annu Rakouskou v Dabadieho D’Artagnanovi a v Horáckém divadle v Jihlavě také slečnu Kostovou v muzikálu Kabaret. Na-štěstí, protože když se Markéta Heidenreichová, šumperská představitelka slečny Kostové, roz-hodla rozšířit počet lidstva na planetě a musela už občas na svá vystoupení rezignovat, začala občas Eva Jízdná hrát tuto roli v Šumperku.

Smekám před Vámi, že jste do šumperské inscenace naskočila takřka přímo z vlaku, a vlastně bez zkoušky. Jak se Vám napoprvé (a zajisté i později) podařilo do ní včlenit, a jak se Vám hraje?

Musím Vám dát za pravdu, jednalo se oprav-du o naskočení do rozjetého vlaku. Šumperské divadlo se mi ozvalo z hodiny na hodinu a když se na mne ze sluchátka hrnulo slovo „záskok“, v první chvíli jsem nevěděla co odpovědět. Roli slečny Kostové jsem totiž naposledy hrála v lednu 2004 (tzn. více než před půlrokem) ve Vinohradském divadle v Praze, kde jsme měli s Horáckým souborem derniéru. Ale protože mám ráda adrenalin a tudíž i záskoky, kývla jsem. Až ve vlaku jsem zjišťovala, že máte jinou úpravu textu, v závěrečné písni úplně jiná slova a tak jsem se vrhla po hlavě do přeučování. Ráda bych touto cestou hlavně poděkovala celé-mu šumperskému souboru, který se mne snažil podržet a všemožně mi pomáhal.

Evičko, v čem jsou podle Vás obě tyto in-scenace Kabaretu odlišné - pochopitelně mimo toho, že v Šumperku se píše jako Cabaret?

Kabaret a Cabaret jsou dvě naprosto rozdíl-né divadelní inscenace. Mají úplně jiné režijní, herecké pojetí. Dokonce se ani nedá říct, která je lepší, v každé oceňuji něco jiného. Ale určitě

motná hra popisuje osudy, myšlenkové pocho-dy, přání, cíle, tří maratónských běžců-běžkyň, a neboť člověk bez ohledu na pohlaví je tvor ambiciózní, vítězství a, úspěchuchtivý, myslím si, že to nebyl takový problém. V představení se celou dobu běhá, takže naše zkoušky bych spíše přirovnala k tréninkům vrcholových sportovců. Nezávidím jim.

Počátkem dubna uvedeme v Šumperku v české premiéře Confortè-sovu novinku „La Plaie“. Přestože je to autor velice specifický, bývá jeho tvorba velice úspěšná, ačkoli se divá-kům zrovna nepodbízí. Čím si myslíte, že se mu to tak daří?

Myslím si, že je to kvalitní autor, který dokáže upoutat svým jemným humorem a hlavně tématem, o kterém si ze začátku člověk myslí, že s ním nemá nic společného, ale jeho postavy přinášejí vždy poznání sebe sama a odhalují v nitru člověka vlastnosti, které si málokdo z nás dokáže v běžném životě přiznat.

O Vás víme, že máte mimo divadla i další aktivity. Absolvovala jste kurs pro modelky a modelky později i vyučovala, účinkujete ve filmech i reklamách, vyuču-jete břišní tanec... Co děláte a chystáte právě teď?

Jsem pověrčivá a život mne naučil neříkat věci do-předu, takže zkusím zrekapi-tulovat rok minulý. V únoru 2004 jsem se rozhodla odejít ze stálého angažmá v Horác-kém divadle v Jihlavě a pustit se na nejistou dráhu - na volnou nohu. Začínala jsem úplně od nuly. Soustředila jsem se hlavně na tanec. Přes-

Skok do Cabaretu! něji na orientální tanec, kterému jsem se již v minulosti věnovala. Přitahuje mne svou osobitostí, originálností, ženskostí a prosto-rem vyjádřit se podle momentální nálady. Podepsala jsem smlouvu s agenturou Aisha, a stala se jejich lektorkou a tanečnicí. Byla jsem zkontaktovaná skupinou Saltatio Vitae věnující se historickým tancům a vystu-pující na tuzemských, zahraničních akcí, konaných hlavně na hradech a zámcích a začala s nimi vystupovat. Podařilo se mi projít konkurzem na menší roli v televiz-ní inscenaci pana režiséra Dušana Kleina s názvem Žil jsem s cizinkou. Natočila jsem dvě reklamy. Spolupracovala jsem s Českou televizí na pár dokumentárních pořadech, v režii Jana Nováka.

A protože jsem divadelní svět začala vnímat hlavně jako koníčka, zábavu, mimo své herecké dráhy se snažím prosadit i v ob-lasti obchodu, businessu, přesněji pracuji pro vydavatelství COT Media, vydávající časopisy určené pro cestovní ruch. Při tom-to každodenním kolotoči mi sice nezbývá čas na rodinu a rodinný život, ale zatím si nestěžuji a jsem ráda, že prožívám svůj život naplno.

A protože je o Vás také známo, že se věnu-jete i okultním vědám, zeptám se ještě jestli nám zkusíte prozradit, jaký pro nás bude ten nastávající rok 2005?

K okultním vědám-přesněji k runám a čarodějnickým praktikám se obracím jen v dobách, kdy je mi nejhůř. Žádám o rady, o nový pohled na problém, který mne zrovna trápí. Proto Vám můžu poradit jen zkušenosti, které mi tato sezení přináší. Snažte si zacho-vat klidnou a čistou hlavu, buďte pozitivně naladěni a vždy se na svět usmívejte. Uvnitř sebe si noste vědomí, že to co je pro Vás a Váš osobní vývoj dobré, si k Vám cestu vždy najde. Do Nového roku Vám tedy přeji spoustu lásky, zdraví, štěstí a radosti.

Inu, Vám taky! - Kéž by se zadařilo! Díky a zlomte vaz!

Vladimír T. Gottwald

je pro mne herecky velmi za-jímavé hrát stejnou postavu a přitom úplně jinak. Je to jakobyste vzali jedno naroze-né dítě a dali je na výchovu k úplně odlišným rodičům. Každá slečna Kostová měla jiné zázemí, jiné trable a na-konec i jinou visáž (v Jihlavě jsem měla zrzavou paruku :-).

Je vcelku logické, že jste už v divadle hrála několik rolí, které jsou v Šumperku známy v podání jiných he-reček. Mimo slečny Kostové třeba i Camolettiho Jeanine (u nás B. Pavlíková), ne zce-la zvyklé ovšem je, že jednu roli máme společnou i my dva, byť moje se v Confortè-sově Maratónu nejmenovala Julie, ale Jules Nerval. Kolik jste takhle naběhala?

To je veselé. Když jsem studovala v posledním roč-níku na konzervatoři, zůstaly jsme jen tři „ženské“ a je málo divadelních her určených výhradně pro dámskou část souboru, anebo se stále na jevištích opakují ty samé. My jsme chtěli něco originálního, a tak na to můj ročníkový profesor Josef Novák Wajda přišel. Maratón, který je pů-vodně napsán pro tři muže, se přepsal do rodu ženského. Sa-

fot

o: <

wam

>

foto: Lubomír Maštera

foto

: Lub

omír

Maš

tera

Na kulturní frontě klid... I letos bude v rozpočtu

ministerstva kultury chybět opět o něco víc k tomu, aby částka dosáhla jednoho procenta ze státního roz-počtu, obvyklého v Evropě. Podle doyena sociálně de-mokratických vlád, ministra kultury Pavla Dostála,

dosud žádná česká vláda neměla odvahu tento objem do kultury investovat. „V Maďarsku a Polsku se tomu už přiblížili, my se naopak vzda-lujeme,“ konstatoval koncem minulého roku v Lidových novinách Dostál, který dosažení toho-to cíle slibuje již šest let. Letos tak zřejmě podíl výdajů na kulturu po odečtení částky určené církvím poprvé v historii České republiky klesne až pod 0,6%.

Mnohdy neřešitelným problémem se v kul-turních institucích stala i mzdová situace. Vláda sice vloni o deset procent zvýšila základní tarify, leč nechala už na městech, kde najdou prostřed-ky na jejich pokrytí. Mnohde volné finanční zdroje nebyly, a lidé v regionálních uměleckých tělesech našli na výplatních páskách v nejlep-ším případě o něco vyšší základ, o stejnou sumu však nižší osobní ohodnocení. Tento problém pohříchu šumperské divadlo nemá - vzhledem k tomu, že transformací předběhlo o několik let divadla ostatní, se jej zvyšování tarifů již pár sezón netýká. Zato se na druhé straně stává ter-čem poněkud specifické interpretace autorského zákona ze strany jiných státních úředníků.

Stínová ministryně kultury ODS Miroslava Němcová konstatovala už loni v červnu patrný pokles procenta hrubého domácího produktu, které jde z rozpočtu na kulturu. „Ministerstvo také několikrát nechalo zcela bez prostředků regionální divadla nebo symfonické orchestry,“ uvedla Němcová. Dlužno však Ministerstvu kul-tury přiznat, že v uplynulém roce v rámci svého „Programu státní podpory“ podpořilo i Diva-dlo Šumperk, byť nakonec částkou 3-5krát nižší než ostatní srovnatelná divadla.

Ministr kultury, jemuž zajisté přejeme, aby se svým onemocněním svedl vítězný souboj, považuje za jednu z příčin krušného finanční-ho postavení kultury skutečnost, že umělecká veřejnost je natolik atomizovaná, že neumí ani vytvořit vlivnou lobby.

Tom Wieser (s použitím materiálů ČTK a MK ČR)

Osoby a obsazení:Diana Claiborne Hana TůnováAlexander Ben Claiborne, zvaný Sandy František MitášAlison Ames Bohdana PavlíkováJohn Wesley Petr KomínekBaldassare Pantaleone, zvaný Baldo Zdeněk StejskalVittorio De Sica Vladimír T. GottwaldČíšník Jiří KonečnýAsistent ředitele hotelu Petr JeřábekPortýr Miroslav Jílek ml.

Režie Marie LorencováPřeklad Stanislava KellnerováDramaturgie Marie ProcházkováScéna Ilja HylasAsistent režie Zdeněk StejskalText sleduje Alexandr Stankuš

Česká premiéra v Divadle Šumperk 12. března 2005

Divadelní studio mladýchpři Divadle Šumperk

středověký anonym

KDOKOLIpřeklad Pavel Drábekrežie Zdeněk Stejskalkostýmní spolupráce Ilja Hylashudba Michael Nyman

skladba Memorial

hrajíKdokoli Alexandr StankušSmrt Johana JančaříkováPřátelství, Jmění, Síla

Lucie PolišenskáMatka, Jmění, Rozum

Pavla KubíčkováŽena, Jmění, Pět Smyslů

Karolína BendováJmění, Krása Zdeněk ŠtěpánekDobré Skutky Jiří TyšlicPoznání Simona Bojková

„Foto Jiří Kalabis“Není-li uvedeno jinak, je autorem většiny fotografií v Novinách z di-vadla Jiří KalabisOsvětimany - Horní Paseky 198, 687 42Telefon: 777172374 mailto: dtp@s5.cz

Byl jsem požádán, abych něco napsal o na-šem ochotnickém souboru a jeho chystané pre-miéře 28. ledna. V letošní sezóně se souboru, fungujícího doposud pod hlavičkou Divadelní studio Šumperk, plně ujalo Divadlo Šumperk. Ředitel divadla pan Oldřich Svozil vyšel ma-ximálně vstříc nezbytným potřebám k fungo-vání amatérského divadelního ansámblu. Ať už mluvíme o možnosti zkoušet v prostorách divadla, zapůjčení kostýmů či umožnění výro-by kulis v dílnách divadla. Za to mu patří náš veliký dík, a nejen jemu. Jde o všechny složky umělecko-technického provozu našeho diva-dla, které nám ochotně pomáhaly a pomáhají dál (vedoucího provozu, kulisáky, garderobu, rekvizitářku, krejčovnu, dílny, propagaci, nábor a také kolegy z uměleckého souboru). Bez všech těchto lidí bychom asi stěží mohli uskutečnit naši chystanou premiéru inscenace

Kdokoli, kterou poprvé uvádíme plně pod hla-vičkou Divadelní studio mladých při Divadle Šumperk.

Připravili jsme pro ně i pro všechny naše diváky, myslím si, velmi zajímavé a netradiční představení. Hra KDOKOLI od středověkého anonyma je svým způsobem „hrou o každém z nás“. Každý, ať dříve nebo později, bude jednoho dne povolán Bohem, kterému bude muset složit své účty z tohoto života. Každé-ho z nás tak navštíví záhadná osoba, která se nám představí jako Smrt a my podstoupíme cestu ke svému hrobu, stejně tak jako to v naší inscenaci postihlo hlavního hrdinu Kohokoli, kterého hraje Alexandr Stankuš. Naše insce-nace ukazuje jednu takovou cestu k Bohu, všechny její útrapy i radosti.

Původně je tato hra napsaná jako moralita lidem, určitá snaha přesvědčit diváky o nut-nosti a povinnosti jejich víry v Boha. V žád-ném případě to ale není náplní naší inscenace. Nechceme moralizovat, díváme se na celý příběh z pohledu lidské duše. Zamýšlíme se nad tím, jak se člověk mění při cestě hledání sama sebe. Do jaké míry se nám to podařilo se můžete přijít podívat 28. ledna, kdy je premiéra, nebo v reprízách 2. února, 2. března a 4. března vždy v 19:30. A ještě jednu perlič-ku pro vás máme připravenu. Celé představení se odehrává pro diváky ve velmi netradičním prostředí. Je pro vás všechny připraveno se-zení přímo na jevišti našeho divadla. Z tohoto důvodu je možné na každé představení pustit jen omezený počet šedesáti diváků.

Budeme se na vás těšit.Zdeněk Stejskal

Jesenická fauvistka Lenka BaluchováStyl malby mladé výtvarnice nejlépe charakterizuje

výtvarný termín „fauvismus“.Tento termín byl poprvé použit v Paříži roku 1905 a charakterizoval explozivní barevnost vystavených děl. Označení „fauves“ (divocí, nebo šelmy) se ujalo a označilo fauvismus jako umělecký směr, zaměřený proti tonálnímu malířství a proti impresionismu. Proti malbě držené do té doby v temných odstínech staví čistou koloritu.

Každý autorčin obraz se odvíjí od sytosti a čistoty barev a každý její nový obraz je optickou senzací, vzbuzující vib-race ve vědomí a podvědomí diváka. Její tvorba nespočívá v konkrétnosti předmětů, nebo zachycení skutečnosti na plátně, ale v barevnosti prostoru, který zaujímají těla, stavby, předměty a proporce. To vše je součástí výrazu.

Tak jak je neuchopitelné a mnohostrunné znamení vzdušných blíženců, ve kterém se Lenka Baluchová narodila, jsou v konkrétním okamžiku neuchopitelné její obrazy, hlásí-cí se k zářivosti a čistotě barev a formy.

Výtvarné nadání a vzdělání získané na Škole umělec-kých řemesel uplatňuje výtvarnice ve své práci, kterou je tvorba webových stránek.

Dopřejte si tu malou chvíli zastavení se ve shonu oby-čejných dnů nad obrazy, jejichž barevné vibrace Vás letně naladí a donutí přemýšlet nad relativitou věcí viděnou očima nadějné umělkyně.

Divadlu Šumperk patří poděkování za podporu a pre-zentaci tvorby mladých začínajících umělců.

dr. Tomáš Rybnikár

Naše internetové stránky: www.divadlosumperk.cz

Jak dobýt Šumperk?Režisérkou inscenace Nebožtíci přejí lásce

bude v Šumperku poprvé hostující Marie Lo-rencová. Vzhledem k tomu, že momentálně je pro nás trochu z ruky, pokusil jsem se ji trochu vyzpovídat prostřednictvím moderní vymože-nosti, mobilního telefonu. Zde tedy mé první telefonické interview:

Marie, byla jsi shodou okolností mým prv-ním profesionálním režisérem v kamenném divadle, takže od té doby jako Děrsu Uzala sleduju vcelku se zájmem stopy tvých spani-lých jízd po českých divadlech. Dá se to vůbec spočítat, ve kterých jsi už takhle pracovala?

To není vůbec nic těžkého, to se dá krás-ně spočítat. V Kolíně, v Jihlavě, v Příbrami, v Hradci Králové, v Karlových Varech, v Čes-kých Budějovicích, v Opavě. A pak ještě s agen-turami; v agentuře Epina, s Hátou a s DAT.

Další spanilá jízda Tě tedy přive-de do Šumperka. Jak se ho chystáš dobýt?

To teda nevím, jestli se mi to povede. V místě jsem byla jednou, neznám provozní podmínky, ze sou-boru znám akorát Fandu Mitáše a tebe, tak uvidíme. Je to krásná hra, tak jestli dobudu, doufám, že se tím textem.

Já ovšem musím konstatovat, že jsi reži-sér z rodu zodpovědných, a přestože jsi tedy v Šumperku byla jen jednou, u vědomí budou-cí režijní práce jsi tady loni zjara shlédla celou naši přehlídku, abys viděla, do čeho jdeš. Zdě-sila ses hodně?

Ani ne. Mně to velice připomnělo všechna ta moje účinkování v divadlech tohoto typu, tak doufám, že se tam zas budu cítit trochu jako doma.

Kolik divadelních režií máš vlastně za sebou?

Už se to blíží ke sto čtyřiceti. Když tedy počítám jenom ty divadelní.

Ale to už by si taky leckdo mohl říct, že by si konečně zasloužil mít od těch bláznivejch komediantů pokoj. Přiznej se; že ty máš snad divadlo ráda?!

Nemám. To klidně napiš; vůbec nemám! - Ale z důchodu se nedá žít.

Fakt?No tak teda ne, že nemám. Mám ráda di-

vadlo, ale už mě to opravdu zmáhá. Fakt ale je, že mi ta Procházková nedá pokoj.

Předpokládám, že s Tebou za režijním pul-tíkem asi nemusíme zrovna očekávat objevné výklady a postmodernistní foukání cigaretové-ho kouře do vody jen proto, abychom si ověřili, že zlato takto nevzniká.

To ne, pořád dělám ještě starý konzervativní poctivý divadlo. A už se jiný nenaučím. Mě po-řád ještě především zajímají charaktery, vztahy a situace.

Tahle komedie má vlastně dvě základní verze. Liší se od sebe ta filmová a divadelní hodně?

Ta filmová hlavně využila exteriérů, což si myslím, že bylo úžasný, že se tam ukázala ta Itálie a síla, kterou působila na Američany, zatímco v divadle se to odehrává v jednom hotelovém pokoji. Jako většina těch dobrých amerických her v jednom prostředí. Ale myslím si, že to zas není tak na škodu. Že ta divadelní verze je taky moc pěkná. Samozřejmě tam nebu-de moře a krajina, ale to hlavní, příběh, figury a hlavně humor tam zůstávají.

Tak děkuju, snad se můžem těšit a zlom vaz - nebo spíš zlomme vaz!

No jistě! - Taky se budu těšit. Vladimír T. Gottwald

Příští premiéraSamuel A. Taylor

Nebožtíci přejí lásce

Foto

Jiří

Kal

abis

Samuel A.Taylor se do-žil požehnaného věku osma-osmdesáti let. Narodil se 13. 6. 1912 v Chicagu (Ill.) a ze-mřel na srdeční příhodu 26. 5. 2000 v Blue Hill (Me.). Nadějný dramatik se poz-ději, zejména v padesátých a šedesátých letech minulé-ho století, výrazně profilo-val jako filmový a televizní scénárista. Podle jeho hry natočil Alfred Hitchcock film Vertigo (1958, s Jamesem Stewartem a Kim Novak, obno-vená režisérská verze 1996), některé Taylorovy nejúspěšnější předlohy byly dokonce zfilmovány

opakovaně; Sabrina (1954 ji natočil Billy Wilder s Humphrey Bogartem a Audrey Hepburn a 1995 Sydney Pollack s Harrisonem Fordem a Julií Ormond) a stejně tak i film u nás nejznámější, Nebožtíci přejí lásce.

Málokteré z Taylorových děl se zřejmě uvádělo pod tolika tituly jako tato romantická komedie, kterou původně napsal v roce 1968 jako divadelní hru s názvem „Dotek jara“ („A Touch Of Spring“). Později napsal sám Taylor podle této své hry scénář, který natočil v roce 1972 Billy Wilder jako „Avanti“ v hlavních rolích s Jackem Lemmonem a Juliet Millsovou. U nás byl ovšem uváděn pod ná-zvem „Nebožtíci přejí lásce“, v Itálii jako „Che cosa e successo tra mio padre e tua madre?“, v Německu „Einmal im Jahr“... Ještě v roce 1994 se k této předloze vrátil francouzský režisér Jacques

Besnard (m.j. Blázen z laboratoře 4 a Grand restau-rant pana Septima), a možná i proto, aby už situaci více nekomplikoval, natočil tuto komedii pro fran-couzskou televizi opět jako Avanti.

Přesto dosud po této důvtipné komedii doposud nesáhla žádná česká scéna, a budeme tedy mít čest uvést ji na šumperském jevišti v české premiéře. V překladu Stanislavy Kellnerové a pod názvem, pod kterým u nás byla uváděna její filmová verze.

Na všechna představení Divadla Šumperk(včetně abonentních skupin)

jsou zbylé vstupenky volně v prodeji.

Předprodej v pokladně divadla ve všední dny od 15 do 17

a hodinu před začátkem představení.Telefonická rezervace:

583214061, kl. 21Objednávky pohostinských představení:

Helena Pokorná, telefon: 583214061, kl. 28

mailto: info@divadlosumperk.cz

foto

: Zde

něk

Stej

skal

Foto

Jiří

Kal

abis

Evin návrat je pro její nejbližší poněkud překvapi-vý, přesné datum nikdo neznal. Doma nachází syna, se kterým se prakticky nezná, a manžela, který již dlouho žije s jinou ženou a s odstěhováním k ní čekal, s jakousi limitovanou loajalitou k manželce, až se Eva vrátí. Ta najde nové zaměstnání paradoxně v jakési výrobně pro-pagandistických transparentů, ovšem s tím, že minulost musí být utajena. Posluchači, který si pamatuje totalitní profízlovanost, kombinovanou se systémem putovních »kádrových materiálů«, to zní ovšem poněkud neprav-děpodobně. Autorka ale takovou dějovou konstrukci potřebovala pro závěrečnou »katastrofu« - do podniku nastupuje jako uklízečka bývalá spoluvězeňkyně a mi-nulost je prozrazena. Jak soukromý, tak i veřejný život hrdinky jsou v troskách.

Jak řečeno, hra byla inspirována konkrétní sku-tečností, obávám se, že až příliš. Životní příběhy jsou jenom málokdy vypointované, takže i v tomto případě námět (nikoli obsah!) zahltil formu. Až příliš realistický konec zůstal neuspokojivě otevřený, a tak nejpůsobivější jsou momenty Eviných setkání s polozapomenutými reá-liemi běžného života, ze kterých dlouhé strádání udělalo nedosažitelný luxus: teplá voda, čistá postel, peřina.

Tuto dramaturgickou nedostatečnost se podařilo inscenátorům do značné míry kompenzovat. Olga Kaštická v hlavní roli vynalézavě hlasově odstiňuje dialogy od vnitřních monologů či samomluv, zvládá potřebný psychologický rejstřík od apelativnosti přes chladnou hrdost až k sebelítosti. Věrohodné jsou i ostatní postavy, jakkoli realizované někdy na velmi malé ploše, např. spoluvězeňkyně Berta (Ivana Koktová). S nelehkým úko-lem zobrazit chlapce, který se snaží taktně vytvářet sy-novský vztah k »cizí paní«, se Viktor Dvořák vypořádal úspěšně, dialogům nechybí citová zjitřenost a zastírané pohnutí. Naděžda Chroboková dokázala milenku Zuza-nu obdařit věcností, opřenou o subjektivně čisté svědomí své postavy - morální Černý Petr nakonec zůstává v ruce neurotického manžela (Jaroslav Krejčí).

Čro 3, stanice Vltava uvedla premiérově inscenaci v pravidelném úterním Klubu rozhlasové hry. V dra-maturgii Jana Sulovského a v režii Michala Bureše ji nastudovalo olomoucké studio, což je výjimka více než chvályhodná...

Petr PavlovskýDivadelní noviny, 14. 12. 2004

Hororová pohádka Julia Zeyera Radúz a Mahulena má snad jako jediné autorovo dílo obdivuhodnou životnost. Jakkoli existuje nesčetně takových děl, kde se dějí nenávistné orgie, mučení, kletby a podobné zvrácenosti, přece se divadla ráda vracejí právě k Zeyerově pohádce. Možná pro zobrazení věrné lásky, která překonává nenávist, možná pro jiné myš-lenkové roviny, jimiž hra oplývá, ale zcela jistě pro nádhernou češtinu, která dodnes udivuje u autora tak složité národnostní identity.

A právě tento český jazyk, jenž dává vy-niknout herci s dokonalou dikcí, je kamenem úrazu šumperské inscenace v režii Mojmíra

Weimanna. Je skoro neuvěřitelné, že ten-to zkušený režisér si nevšiml, že mu představitelé hlav-

ních rolí - František Mitáš v roli Radúze a Eva Kavanová jako Mahulena - mluví tak nesrozu-mitelně a spíše jen pro sebe, že divákům mnoho dialogů prostě uniká. A navíc, že Sukova vroucí a dramatická hudba nejednou přehlušuje tento dialog, což násobí tuto nesrozumitelnost.

Je evidentní, že příprava mladých herců na našich uměleckých školách má v tomto směru daleko k dokonalosti. Stačí prosté srovnání mluvního projevu starších herců s mladšími a věc je jasná. Přitom F. Mitáš jinak zahrál svou úlohu solidně, kdežto u představitelky Mahuleny bylo zřejmé i nezvládnutí postavy, rozpor něžných a krásných slov s výrazem tváře a vnějšími projevy citu. Eva Kavanová se v Novinách z divadla svěřila, že nikdy neviděla ani film, ani jakoukoli divadelní inscenaci Ze-yerovy hry, že spoléhala na „svou Mahulenu“. Možná neudělala dobře.

Ilja Hylas ve své scénografii má jistě ná-paditější a výraznější práce. S kostýmy Evy Jiříkovské vzhledem k pohádkovému charakteru díla ze slovenského prostředí lze téžko polemi-zovat. Tanečky půvabných dívek byly úsměvně milé.

Šumperské divadlo možná výběrem Radú-ze a Mahuleny, zdánlivě snadné pohádky (a po-hádek tu hrají úspěšně mnoho), asi přecenilo své síly. Zeyer do ní vložil více významů, které čerpal z několika národních kultur, ale režisér ji pojal poněkud prvoplánově. Soubor udělal, co mohl, a publikum to vděčně přijalo. Při reprí-zách se dá ještě leccos vylepšit.

Petr KlenMF DNES, 12.11.2004

Hororová pohádka Julia Zeyera v Divadle ŠumperkNávrat Radúze a Mahuleny do Šumperka je dost rozpačitý

Klíč, ptáci a čeština

ké úrovni lásek předškolního věku, což bylo dětským divákům blízké a pro jejich doprovod roztomilé. Všechno zlo bylo soustředěno do postavy krále, ale i toho Vladimír T. Gottwald vytvořil tak, aby byl vnímán jako bytost z to-hoto světa a nikoli fantom. Blahopřát k výkonu je možno Olze Kaštické, jejíž královna měla sympatický rozměr přející matky. Děd Vševěd v podání Petra Jeřábka byl zosobněná moudrost a zasloužil si respekt, který mu hlediště i jeviště projevovalo. Petr Komínek a Zdeněk Stejskal předvedli ve svých čtyřech rolích solidní herec-ké etudy s mnoha gymnastickými výkony, při nichž zejména Zdeněk Stejskal si div „něco“ nevykloubil. Sledován byl s obdivem. Kultivo-vaný projev Bohdany Pavlíkové naznačuje, že herečka - pokud jí budoucnost nepřipraví jiný osud - se může prosadit i na mnohem větších scénách.

Pohádka budí dojem, že jde o dílo nejen herecky, ale i podle složení realizačního týmu ryze šumperské. Je-li tomu tak, měla by být Šumperku ze strany médií, s ohledem na prů-zračný scénář, texty písní i hudbu, věnována péče daleko větší, než je tomu dosud.

Bohumír Kolářwww.olomouc.cz, 22.11.2004

Divadlo Šumperk uvedlo v neděli 21. listo-padu v moravském divadle pohádku na motivy k. J. Erbena Tři zlaté vlasy děda Vševěda.

Hrálo se dopoledne i odpoledne, protože efektivita provozu nemůže být v současnosti podceněna. Zájem byl velký, hlediště bylo vy-prodáno, což jen dokládá, že není ani ve sféře umění vše marnost nad marnost.

Největším kladem představení byl výchozí „pozitivismus“, ono ladění ve víře k člověku a v dobrý konec. Šumperští pochopili, co dnes světu chybí, co je třeba pěstovat a k čemu je

třeba malé človíčky získá-vat. Další dobrou stránkou představení bylo důmyslné

řešení a proměnnost scény, tedy výprava, kte-rou vytvořil Petr Kolínský. Třetím kladem byla srozumitelnost inscenace, snadné rozlišování dobra a zla a svižný, neunavující spád.

Činoherní soubor šumperského divadla je tým vesměs mladý a nepochybně dobře a s pře-hledem vedený. Celou pohádku s potřebnými 17 postavami odehrálo sedm herců, z nichž tři se vystřídali ve dvanácti rolích. Ústřední dvojici, pro jejíž štěstí se všechno na jevišti dělo, zosobnili Alexandr Stankuš a Markéta Heidenreichová, a to na kvalitní psychologic-

Šumperští potěšili olomoucké děti Dědem Vševědem

Foto

Jiří

Kal

abis

Foto Jiří Kalabis

Foto

Jiří

Kal

abis

Ostatní herecké výkony byly dobré, některé výborné. Zvlášť bych ocenil Petra Komínka za jeho dřevorubce Vratka, živou a realistickou postavu v této romantické po-hádce, Olgu Kaštickou za její krutou a krve-lačnou královnu Runu a Zdeňka Stejskala za postavu vemlouvavého a delikátního rádce královny Nyoly. Král Stojmír Petra Krále je vcelku dobrý slaboch, podléhající Runině váš-ni a kouzlu. Postava je hercem relativizována možná víc než sám autor chtěl, a je to v její prospěch. Bohdana Pavlíková v menší úloze Priji byla suverénní, Lucie Réblová jako Živa trpí podobnými nedostatky jako představitelé hlavních rolí.

Foto Jiří Kalabis

Foto Jiří Kalabis

Rozhlasové drama Hany Slavíkové Klíč je na vaší straně není ani náznakem naturalistické, spíš by se dalo mluvit o civilním, úmyslně zevšedňujícím realismu, zobrazujícím docela běžný, obyčejný život v presocialistickém státě, ovládaném tzv. lidově demo-kratickým režimem. Autorka je údajně napsala podle skutečného osudu.

Jsme zřejmě někde na konci padesátých let. Postupně se dozvídáme, že Eva, hrdinka příběhu, byla zatčena jako politicky nepříliš orientovaná absolvent-ka UMPRUM (a zároveň mladá matka) a odsouzena ve vykonstruovaném procesu. Teprve ve vězení se z ní stala vědomá antikomunistka. Až po deseti letech se jako sedřená žena středního věku dostává na svobodu, která se obratem ukáže být velice relativní. Mnohá omezení a mnohé příkazy zůstávají, nový je vlastně jenom dříve neexistující prostor elementární intimity.

Nádražní zvuky železnice mají v sobě v souvislosti s totalitami 20. století vždycky něco zlověstného na ko-nečné je lágr, nebo rovnou smrt. Rámují i příběh Evy, ale s opačným znaménkem. Z nádraží na počátku odjíždí z kriminálu domů, aby se na konci z jiného vydala kamsi do pohraničí - z nezbytí, nebo za novou nadějí?

Reg. č. MK ČR E 10829. Vydává Divadlo Šumperk, s.r.o., Komenského 1, 787 46 Šumperk, ( 583214061-2). Šéfredaktor Vladimír T. Gottwald, redakce: Zdeněk Stejskal, Bohdana Pavlíková, Ferdinand Appl. Tisk GRAFOTYP Šumperk, realizace Pavel Osladil. Uzávěrka 11. 1. 2005. Číslo redigoval -rtg-.

Novinyz divadla

Sobota 15. 1. PANÍ MARJÁNKA, MATKA PLUKU PREMIÉRA 19.30 muzikál

Úterý 18. 1. Edith a Marléne ŠUMPERSKÁ 19.30 muzikál DERNIÉRA

Středa 19. 1. Cabaret hostujeme 18.00 muzikál v N. Jičíně

Sobota 22. 1. Paní Marjánka, matka pluku B 19.30 muzikál

Neděle 23. 1. Edith a Marléne hostujeme ve Švan- 19.00 muzikál dově divadle Praha

Úterý 25. 1. Cabaret hostujeme 19.30 muzikál v N. Jičíně

Středa 26. 1. Paní Marjánka, matka pluku A 19.30 muzikál Pátek 28. 1. Kdokoli PREMIÉRA 19.30 (Divadelní studio mladých při DŠ) mimo předp.

Sobota 29. 1. Kosa F 19.30 (hostuje DBP a DSF Brno) Středa 2. 2. Kdokoli mimo 19.30 (Divadelní studio mladých při DŠ) předplatné

Neděle 6. 2. Tři zlaté vlasy... hostujeme 14.00 pohádka v Opavě

Středa 9. 2. Paní Marjánka, matka pluku G 17.00 muzikál

Pátek 11. 2. V. DIVADELNÍ MAŠKARNÍ PLES mimo 19.30 ve všech prostorách divadla předplatné

Sobota 12. 2. Radúz a Mahulena mimo 19.30 básnická a hudební poema předplatné

Úterý 15. 2. Radúz a Mahulena hostujeme 19.00 básnická a hudební poema v Jeseníku

Sobota 19. 2. Honza a princezna Veronika R+D 14.00 (hostuje SD Opava)

Sobota 19. 2. Paní Marjánka, matka pluku F 19.30 muzikál

Neděle 20. 2. Cabaret hostujeme 19.00 muzikál v Opavě

Úterý 22. 2. Besídka 2005 mimo 19.30 (hostuje Divadlo Sklep) předplatné

Čtvrtek 24. 2. Paní Marjánka, matka pluku S 17.00 muzikál

Sobota 26. 2. Čardášová princezna P 19.30 (hostuje MD Olomouc)

Středa 2. 3. Kdokoli mimo 19.30 (Divadelní studio mladých při DŠ) předplatné

Pátek 4. 3. Kdokoli mimo 19.30 (Divadelní studio mladých při DŠ) předplatné

Sobota 5. 3. Lijavec mimo 19.30 (hostuje Divadlo Járy Cimrmana)

Sobota 12. 3. NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE PREMIÉRA 19.30 komedie

Změna programu vyhrazena

Zveme Vás do divadlaHosté Divadla Šumperk, na které se těšímDivadlo Járy CimrmanaSmoljak-Cimrman-Svěrák: LIJAVEC hra s opravdovým deštěm

V době prvního uvedení tehdejší ci-mrmanovské novinky Lijavec (premiéra 22. 1. 1980) působilo DJC v Bráníku. Nábřeží pod Vyšehradem se právě opra-vovalo, i jeli jsme místo tramvají do divadla vltavským parníkem. Příjemně navozující předkrm, hlavní chod ještě lepší. V samotné hře jsem pak opravdu viděl opravdový déšť, ale taky se konečně dozvěděl, kterak že se rodí politické vtipy a poprvé mohl slyšet pozdější proslulý evergreen Cimrmanův elektrický valčík. Za „Cimrmany“ jsem před tím i potom jel ještě mnohokrát, nikdy už však do Bráníka a nikdy lodí.

Divadlo Bolka Polívky a DS FrídaJakub Nvota: KOSA

Shodou okolností jsem o něco později mohl zase v Bráníku, za rohem v divadle pantomimy, po nějaké době opět viděl naživo Boleslava Polívku (Pépé), v jehož současném divadle (ejhle, jaká důvtipná návaznost tohoto mého pozvání) působí i divadelní spolek Frída, který k nám přiváží inscenaci Kosa. Samozřejmě jsem

velice zvědav a těším se na Božidaru Turzonovovou, se kterou jsem se ovšem ni-kdy nesetkal v Bráníku, anobrž v Pošumaví při natáčení Božské Emy. Ale protože už smím být i sentimentální, těším se na opětovné setkání s byvším šumperským kolegou Radimem Novákem.

Divadlo Sklep: BESÍDKA 2005Nakonec jsem pak víceméně náhodou

taky v Bráníku poprvé viděl i „Sklepáky“. Nadchli mě o to víc, že jsem to nečekal. Nevím, jak lépe pozvat na jejich Besídku, než slovy Tomáše Hanáka: „Vy se prostě bavit budete, a budete dávat taky nám, ne jenom my Vám, protože jestli si myslíte, že se tu za ty peníze, co jste dali za vstupenky budete rozvalovat po židlích, blbě čumět a s hlavou na stranu povídat: ‚hele mámo, to se jim moc nepovedlo,viď?‘ nebo ‚no tak tohle docela šlo‘, tak to ne milánkové. Na to Vám není nikdo zvědavý, abyste tady něco hodnotili! Kdo z Vás napsal něco lepšího co? No možná jo, ale kdo vyleze sem na pódium a předvede to? Nikdo, že? Takže vy se budete bavit, vy budete i křičet a tleskat budete tak, až budete mít dlaně rozpálené do běla… rozumíte?… No jsem rád, že jsme si to tak hezky a bez zbytečných emocí ujasnili a můžeme začít.“

Slezské divadlo OpavaVojtěch Vacke: HONZA A PRINCEZNA VERONIKA

Opavské divadlo jsem nikdy v Bráníku neviděl. Ani „netradiční pohádku“ Voj-těcha Vackeho, v níž klauni Max a Péťa putují z místa na místo a hrají dětem po-hádky, kouzlí, zpívají písničky Norberta Lichého, žonglují a jezdí na jednokolce. Můžu se ovšem těšit, že v režii Kostase

Zerdaloglu se na jevišti objeví další z bývalých šumperských kamarádů a kolegů Jakub Stránský. A na pohádky vlastně taky pořád ještě nejsem příliš velkej.

Moravské divadlo OlomoucEmmerich KalmánČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

Čardášovou princeznu jsem viděl poprvé v Hudebním divadle Karlín (a ne-jel jsem tam přes Bráník), a už tehdy mi zavoněla tím, čím opereta vonět má. Di-vadelními šminkami, hedvábím efektních kostýmů, uniformami elegantních oficírů a šlechticů, secesí a „fin de siècle“. Jak ostatně uvádí režisér olomoucké inscenace Martin Dubovic: „Opereta nechce poučovat ani řešit závažné problémy - to asi oněm ‚moudrým‘ se zdviženým prs-tem výstrahy nejvíc vadí. Spočívá ale smysl divadla pouze v tom? Nemám stejné právo potěšit se divadelní pohádkou s dobrým koncem jako někdo jiný hororem, dramatem či snad dobře míněným vážným zamyšlením?“

V neposlední řadě se v našem divadle ovšem těším, naši milí a věrní diváci, také na Vás!

Vladimír T. Gottwald