PEDAGOGICKOPSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA

• Pedagogickopsychologická diagnostika je učitelův nástroj poznání podmínek, průběhu a výsledků řízeného procesu. Snaží se o poznání příčin, které učiteli umožní na základě diagnózy prognózovat další vzdělávání v zájmu rozvoje osobnosti každého žáka.

• Evaluace (hodnocení) označuje souhrnně teorii, metodologii a praxi veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů.

Zásady provádění diagnostiky

• Učitel by si měl při volbě diagnostických metod pamatovat následující metodologická hlediska:

1. Poznávání žáka (třídy) chápat jako proces dlouhodobý. Závěry (diagnóza) pak vedou k prognóze žákova dalšího vývoje a k dalším pedagogickým opatřením.

2. Spolupracovat s ostatními pozorovateli (učitel, rodič) žáka.

3. Hledat příčiny sledovaného jevu. Diagnostika by měla být spojen s etiologickým (nauka o příčinách) hlediskem. Poznávání žákových obtíží i úspěchů nezůstává na úrovni konstatovaného jevu, stavu či obtíže.

Zásady provádění diagnostiky

• Učitel by si měl při volbě diagnostických metod pamatovat následující metodologická hlediska:

4. Dodržovat hledisko individuálního přístupu. V učitelské profesi znamená přihlédnutí k žákovým možnostem a schopnostem, někdy i k jeho postižení.

5. Diagnostický závěr spojit s návrhem pedagogických opatření. Navrhovaná opatření, která jsou pro žáka závažná a nezvratná, by měl učitel formulovat a pak uskutečňovat opatrně a obezřetně.

Etapy diagnostického postupu

Učitel jako diagnostik by měl:

1. formulovat a upřesnit základní diagnostikou otázku a hypotézu (na základě podnětu od žáka, rodiče, jiných učitelů či svého pohledu).

2. záměrně a systematicky shromažďovat údaje pomocí vhodných metod.

3. diagnostické údaje zpracovat, analyzovat a třídit. 4. diagnostické údaje interpretovat a hodnotit.5. provézt syntézu dat o prostředí i osobnosti žáka

pro umožnění stanovení diagnostického závěru a navržení pedagogického opatření.

Diagnostické metody zaměřené na jednoho žáka1. Ústní zkoušky:

a) orientační, b) klasifikační.

2. Písemné zkoušky: a) písemné práce, b) dlouhodobější práce).

3. Analýza úkolů a výkonů žáka: a) rozbor celkového procesu učení, b) rozbor výkonů žáka v jednotlivých předmětech, c) rozbor jazykových projevů, d) rozbor žákovských pracovních činností.

4. Analýza výsledků činnosti (výrobků, výkresů): a) rozbor produktů pracovní činnosti žáků, b) rozbor díla tvůrčího charakteru (hudebního, literárního,), c) rozbor vzhledu žákova zevnějšku.

Diagnostické metody zaměřené na jednoho žáka5. Didaktické testy:

a) testy sestavené učitelem, b) standardizované testy.

6. Metoda rozhovoru. 7. Systematické a dlouhodobé pozorování žáka. 8. Dotazník (např. ke zjištění zájmů, hodnot,

postojů). 9. Retrospektivní a anamnestické metody

(životopis, data o samotném žákovi, vývojová anamnéza žáka).

10. Studium pedagogické dokumentace.

Diagnostické metody zaměřené na skupinu žáků, třídu, školu

1. Systematické pozorování života třídy, skupiny. 2. Rozbor průběhu a výsledků činnosti třídy jako

skupiny. 3. Metody zjišťování vztahů ve třídě

(sociometrické metody).

Diagnostické metody zaměřené na posuzování výchovně-vzdělávací práce učitelů, školy, rodičů.

1. Hospitace ve vyučování. 2. Rozhovory s učiteli, ředitelem, rodiči, se

žákem. 3. Rozbor slohových prací na dané téma.

Metody autodiagnostické

1. Posuzování výsledků vlastního pedagogického působení.

2. Reflexe úrovně komunikace se žáky. 3. Rozbor výsledků (a důsledků) vlastního

hodnocení a posuzování žáků.

Diagnostika sociálních vztahů

• Základním prostředkem socializace jsou mezilidské vztahy. Diagnostika žákových sociálních vztahů je proto součástí učitelovy diagnostické činnosti, z níž vyplývají především následující poznatky:

1. vzájemné působení (sociální interakce); 2. vzájemné sdělování (sociální komunikace); 3. sociální facilitace (zlepšení výkonu jedince,

působící ve společnosti konající tutéž činnost); 4. sociální dovednosti.

Školní třída a její diagnostika

• Učitel musí brát ohled na charakter třídy a vztahů v ní, což je dáno mnoha činiteli jako věk žáků, složení třídy podle pohlaví, počet žáků, jejich úroveň dispozic a i rodinné prostředí každého žáka.

• Ke zjišťování sociability žáků může učitel využít dotazník SO-RA-D (sociometricko-ratingový dotazník) či dotazník Naše třída-MCI.

Školní třída a její diagnostika

• Chce-li učitel poznat charakter sociálních vztahů ve třídě, chce-li ji diagnostikovat, měl by se snažit:

a) získat údaje o třídě jako sociální skupině (kdo je chytrý a spolehlivý nebo nejvíce oblíben, vůdce, jedinec či podskupiny žáků);

b) získat všechny dostupné údaje o jednotlivých žácích a o specifičnosti třídy;

c) získat údaje o tom, čím jsou způsobeny rozdíly mezi jednotlivými třídami.

Diagnostika hodnotové orientace žáků

• Pro učitele je důležité utváření a změny postojů žáka. Postoje nejsou vrozené, vytváří se v průběhu jejich vývoje a jsou ovlivněny sociálním prostředím.

• Používají se různé metody při zjišťování postojů, např. postojové škály (nejspolehlivější, tvoří je soubor výroků či vět typu silně souhlasí -souhlasí - není si jist - nesouhlasí - silně nesouhlasí), rozhovor, dotazník, analýza biografických údajů apod.

Diagnostika hodnotové orientace žáků

• Učitel má možnost získat informace pomocí metody SO-RA-D (hodnocení míry sympatií).

• Pro žáky od třinácti let výše je určen Test hodnoty, který slouží učiteli ke zjištění, zda žák preferuje hodnoty zaměřené na sebe či na druhé.

• Pro děti do třinácti let lze využít Test tří přání.

Diagnostika sebepojetí žáků

• Sebepojetí znamená obraz vlastního já, což spadá do kompetence psychologie osobnosti. Nejsilnějším zdrojem sebepojetí jsou zkušenosti jedince s druhými lidmi, které ovlivňují sebehodnocení.

• K utváření sebepojetí se těsně váží i některé z potřeb jedince: 1. potřeba autonomie (samostatnosti);2. potřeba kompetence - snaha něco umět; 3. potřeba úspěšného výkonu spolu s potřebou vyhnutí

se neúspěchu. • Při diagnostice sebepojetí je posuzována jeho zralost

a zaměřenost, tedy: reálné já, vnímané já, ideální já, prezentované já (předvádění se před ostatními).

Diagnostika zájmů žáků

• Poznávání a rozvíjení žákových zájmů může významně zasahovat do vývoje žákova sebepojetí(jak žák vidí sám sebe) a seberozvíjení (co chce umět, co chce být).

• V diagnostice zájmů žáků se učiteli nabízejí následující možnosti:

1. zaměřené pozorování, 2. volný rozhovor, 3. slohová práce na dané téma, 4. dotazníky, 5. autodiagnostika vlastních zájmů žáka.

Diagnostika vztahu žáků k učebnímu předmětu• souvisí s motivací žákovy učební činnosti. • Postoj žáka k předmětu je ovlivňován např.

a) zvláštnostmi učitelovy osobnosti; b) učitelovým pojetím žáka; c) charakterem vyučovacího předmětu;d) školní zdatností žáka.

• Metody diagnostiky žákova vztahu k předmětu: 1. Pozorování činností žáka v průběhu vyučovací hodiny, 2. Rozbor výsledků činnosti žáka, 3. Dotazník pro žáky (vztah k vyučovacímu předmětu;

dotazník typu Nedokončené věty nebo Dotazník sebehodnocení školní práce a vztahu ke škole).

Diagnostika perspektivní orientace

• Učitelé ji nepovažují za důležitou, spojují jí spíše v souvislosti s volbou žákova budoucího povolání.

• Cenné diagnostické údaje může učitel získat prostřednictvím vhodného dotazníku nebo může použít např. nedokončenou povídku.

Klíčové pojmy

• diagnostika, evaluace, diagnostika žáka, diagnostika školní třídy, autodiagnostika, zásady diagnostiky