Seminární práce

Politické strany v průběhu let 1918 – 1938,tj. v období první republiky

Markéta Nepokojová4. a

Obsah:

1. Úvod2. Koalice v průběhu první republiky3. Rozdělení politických stran3.1 Občanské (buržoazní) strany 3.1.1 Stavovské strany 3.1.1.1 Republikánská strany zemědělského a malorolnického lidu

3.1.1.2 Svaz zemědělců (Němečtí agrárníci) 3.1.1.3 Československá živnostensko – obchodnická strana středostavovská 3.1.2 Katolické strany 3.1.2.1 Československá strana lidová 3.1.2.2 Hlinkova slovenská ľudová strana 3.1.2.3 Německá křesťansko – sociální strana lidová 3.1.2.4 Zemská strana křesťansko – sociální 3.1.3 Strany krajní pravice 3.1.3.1 Československá národní demokracie 3.1.3.2 České fašistické strany 3.1.3.3 Německá národní strana 3.1.3.4 Sudetoněmecká strana 3.2 Socialistické strany 3.2.1 Sociálně – demokratické strany 3.2.1.1 Československá sociálně – demokratická strana dělnická 3.2.1.2 Německá sociálně – demokratická strana dělnická 3.2.2 Národně – socialistické strany 3.2.2.1 Československá strana národně – socialistická 3.2.2.2 Německá národně – socialistická strana dělnická 3.2.3 Komunistické strany 3.2.3.1 Komunistická strana Československa 4. Skupina Hradu 5. Bibliografie 6. Příloha

1. Úvod

Politický systém, stejně jako politické strany prvního státu Čechů a Slováků se vyvíjelo postupně až do roku 1920, kdy byla 29. února přijata ústava. Politických stran bylo za první republiky velké množství. Některé měly charakter úzký a vymezený, jiné existovaly jen krátkou dobu a velká spousta kandidovala pouze v obecních volbách. V přehledu, který bude níže uveden představím pouze ty strany, které měly větší význam a alespoň jednou kandidovaly do voleb parlamentních. Vedle politických stran vytvářejících vládní koalice hrála v politickém systému první republiky velkou roli i některá neoficiální centra, ovlivňující vnitřní i zahraniční politiku Československa. Jednou takovou významnou strukturou byl i tzv. Hrad.

2. Koalice v průběhu první republiky

Dříve, než se dostanu k jednotlivým politickým stranám, ráda bych představila jednotlivé koalice, které se v letech 1918 – 1938 vystřídaly na politické scéně.

2.1 Všenárodní koalice ( 1918 – 1919 a 1921 – 1926)Skládala se z československých občanských a socialistických stran.

2.2 Rudozelená koalice (1919 – 1920)Obsazeny zde byly československé socialistické strany a strana agrární a poslanci slovenští.

2.3 Občanská tzv. panská koalice Působily pouze československé, slovenská ĺudová a německé občanské strany.

2.4 Široká koalice (1929 – 1938)V této koalici byly občanské i socialistické strany československé i německé.

3. Rozdělení politických stran

Politické strany se v podstatě rozdělují na dvě velké skupiny. První jsou strany, které jsou stranami občanskými, dříve nazývané buržoazními a zahrnují skupinu stran stavovských (agrární a živnostenské), skupiny stran katolických a strany krajní pravice. Druhou skupiny tvoří strany socialistické, a to sociálně – demokratické, Československá strana národně socialistická a strana komunistická.

3.1 Občanské (buržoazní) strany3.1.1 Stavovské strany3.1.1.1 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana)Vznik:Tato strana navazovala na její počátky z 80. let. Jako strana vznikla r. 1899 v Čechách jako Česká strana agrární a na Moravě r. 1904 jako Moravská strana agrární. V roce 1919 se přejmenovala na Republikánskou stranu československého venkova. Roku 1922 do této strany vstoupila větší část členů Slovenské strany národní a rolnické a strana přijala název Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. V čele strany stojí Antonín Švehla.Program a aktivity:Hlavním heslem této strany bylo „Venkov, jedna rodina“. Soustředili se na zájmy zemědělců a obyvatel vesnice. Akceptovali soukromé vlastnictví půdy. Hlásili se k upevňování státnosti a k parlamentní demokracii. Propagovali myšlenku, která označovala rolnický lid za základ společnosti. Podporu si získali díky pozemkové reformě a organizaci Československá ústřední domovina domkařů a malorolníků, jejíž pobočky byl téměř v každé obci. Vybudovali posupně plno dalších důležitých organizací – odborové organizace lesníků, zemědělců, družstevní organizace, organizace žen, apod. Jejich moc podporovaly i důležité posty v ekonomice, hlavně v zemědělském a potravinářském průmyslu.Finanční středisko měli v Agrární bance v Praze – vedla si tak dobře, že se v 30. letech stala rovnocenným konkurentem bank jiných.V době hospodářské krize, 1934, měli pravomoc k tomu, aby ovládali regulaci zemědělské výroby a odbyt výrobků. Měli vlastní vydavatelství Novina – př. deník Venkov, Selské listy, Brázda, Slovenský deníkZměna:V roce 1929 opustil A. Švehla politiku a strana se rozdělila na dvě křídla. První chtělo pokračovat v dosavadní politice (v čele s F. Udržalem), druhé, radikálnější(F. Staněk, J, Vraný, V. Stoupal) v r. 1932 donutilo F. Udržala abdikovat a stranou ovládlo. Začali uplatňovat demagogii a pravicovou vládu v čele se stranou agrární. V r. 1935 se pokusili nezdarem vytvořit tzv. prosincový blok, kdy chtěli zabránit zvolení Eduarda Beneše prezidentem. Poté se snažili sblížit s německou opozicí i s Německem a také s Živnobankou, i když měli různé zájmy. Po Mnichově prostřednictvím totalitní Strany Národní jednoty začali postupně ovládat stát. R. Beran, generální tajemník, se v prosinci 1938 stal předsedou vlády a zůstal jím i po okupaci zbytku ČSR do konce dubna 1939. Zánik:Vzhledem k jejich činnosti ve druhé polovině třicátých let nebyla její činnost po r. 1945 znovu obnovena.Z této strany se v průběhu let oddělily významné statkářské skupiny, které ale nezískali podporu u venkovského lidu, a proto zanikly, nebo se její členové přesunuli do stran jiných.

Strana patřila k nejvýznamnějším stranám na tehdejší politické scéně. Byla zastoupena ve všech vládách a od r. 1922 měla křeslo ministerského předsedy. Stali se silnou stranou, která měli rozhodují vliv mezi venkovským obyvatelstvem a začala pronikat i mezi část obyvatelstva městského.

3.1.1.2 Svaz zemědělců (němečtí agrárníci)Vznik:Navazovali na agrární hnutí v Rakousku-Uhersku. Založení se datuje do roku 1920. Nejprve stáli v opozici, ale postupně se začali sbližovat s českými agrárníky. V čele strany stáli F. Křepek, F, Petrle, F.Spina a G. Hacker.Program a aktivity:Prosazovali německé nacionální požadavky. Chtěli snížit daně a dávky odváděné státu z majetku. Během celého svého působení prosazovali německé zájmy v pohraničí. Politika tzv. německého aktivismu. Stoupenci nacionalistického směru se oddělili a vytvořili stranu vlastní , se kterou vstoupili do Německé nacionální strany, ale nezískali většinovou podporu. Vydávali velmi populární deník Deutsche Landpost.Zánik: Radikalismus ve straně způsobil, že v roce 1935 utrpěli ve volbách drtivou porážku. Snažili se dostat opět na scénu tzv. neaktivistickou politikou, avšak bezúspěšně. Definitivně se rozpadla r. 1938. 3.1.1.3 Československá živnostensko – obchodnická strana středostavovskáVznik:Navazují na živnostenskou stranu, která byla založena v r. 1906. Název, viz výše, má strana od r. 1919. Strana drobných a středních podnikatelů. Předsedou byl R. Mlčoch, J. V. Najman.Program a aktivity:Hlásali „poctivý nacionalismus“, demokracii a posílení soukromého podnikání.. Vystupovali proti komunismu a socialismu. Úzce spolupracovali s republikánskou stranou. Její úspěch ve volbách se stále zvyšoval.Vydávali Československý deník, deník Reforma a Národní středZánik: V roce 1938 se strana rozpadla.

Katolické strany3.1.2.1. Československá strana lidová (ČSL)Vznik:Sloučení moravských a českých katolických stran počátkem r. 1919. Předsedou ústředního výboru strany byl Jan Šrámek, který stál i včele moravského zemského výboru ČSL. Předsedou zemského výkonného výboru v Praze byl Bohumil Stašek.Po první světové válce panovala v zemi antikatolická nálada, neboť církev bývalé habsburské monarchie války podporovala. Církev opustila tehdy pětina věřících, kteří přešli buď k církvím evangelickým, nebo zůstali bez vyznání. Aby se situace napravila a jméno církve bylo očištěno, byla tady právě lidová strana, hlavně její základna na Moravě v čele s J. Šrámkem, který se snažil odloučit církev od státu, díky čemuž získal ve straně rozhodující postavení. Program a aktivity:Založen na ideji tzv. křesťanského solidarismu, který vycházel z míru všech tříd, stavů a vrstev založeného na křesťanských zásadách. Hlásili soukromé vlastnictví, parlamentní demokracii a morálku.Strana prosazovala zájmy katolické církve.Po r. 1921, kdy se od ní odloučila Slovenská ľudová strana, se ČSL stala významnou složkou všech vlád. Zvýšení kongruy, tedy kněžských platů.1929 se z této strany odtrhlo odborové křídlo, v čele s A. Čuříkem, což vedlo k oslabení u voleb.Významnými složkami strany byly svazy zemědělců, domkářů, tělovýchovný spolek Orel, mládežnické organizace, svazy žen a dívek.Vydávali Lidové listy, Den, NašinecKrize:V době hospodářské krize nastaly problémy i v ČSL. Začaly selhávat jejich ideje a docházelo stále k větším rozporům uvnitř strany i mezi jednotlivými sociálními skupinami. Stavovské strany se snažily využít strany k hlásání myšlenek fašismu dle italského vzoru. Naštěstí zvítězilo moravské kříslo v čele s J. Šrámkem a strana se vydala demokratickou cestou. Stali se důležitou oporou demokracie v ČSR. Zánik:ČSL prosazovala volbu Beneše v r. 1935 a její ministři se stavěli proti kapitulaci Hodžovy vlády v roce 1938. Po Mnichovu se moravské křídlo strany pokusilo zachovat samostatnost ČSL, ale po odtržení českého křídla a jeho vstupu do Strany národní jednoty, rezignovalo a vstoupilo rovněž do této totalitní strany. Po roce 1945 byla strana opět obnovena. Zajímavost:Hodně členů bylo za okupace vězněno a působilo v zahraničním odboji. Především F. Hála a J. Šrámek, který byl předseda obou emigrantských londýnských vlád.

3.1.1.3 Hlinkova slovenská ľudová stranaVznik: Navazovala na předchozí pokusy o založení strany slovenského katolicismu. Pod tímto názvem strana existovala již v r. 1905, byla obnovena v r. 1912, nikdy se ale zcela neosamostatnila od Slovenské národní strany. Poslední obnovení bylo v v r. 1918. V r. 1925 přejmenována na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu. Předsedou byl kněz Andrej Hlinka, poté Jozef Tiso. Program a aktivity:Program se ztotožňoval s programem ČSL až na to, že jejich program byl více bojovný a kritizoval postavení Slovenska v ČSR. Snažili se o autonomii s cílem ovládnout Slovensko. Do r. 1921 spolupracovali s ČSL, ale r. 1922 začali prosazovat slovenskou autonomii, což se nepovedlo. Vydávali deník Slovák.Ve druhé polovině dvacátých let vstoupila strana do vlády, aby podpořila pravici, ale straně uškodila tzv. Tukova aféra, což byl předák strany, který byl odsouzen za špionáž pro Maďarsko na 15 let do vězení. Přesto ale zůstala nejsilnější stranou Slovenska.V r. 1933 provedla strana protivládní demonstraci a v parlamentních volbách vytvořila spolu se Slovenskou národní stranou, polskými a jinými národnostně nespokojenými separatisty tzv. Autonomistický blok (politickou stranu).Separatismus strany se stále zvětšoval, až strana začala spolupracovat s německými a italskými fašisty. Po Mnichovu a zavedení slovenské autonomie strana ovládla zemi zcela, neboť zakázala komunisty, sociální demokraty a ostatní strany přiměla ke vstupu právě do jejich strany. 14. 3. 1939 byla vyhlášena Slovenská republika, jejímž prezidentem byl zvolen J. Tiso.

3.1.2.3 Německá křesťansko-sociální strana lidová (DVC)Vznik:R. 1919 se ustanovila na sjezdu v Praze. Vycházela u tradic německo-křesťansko-sociálního hnutí v Rakousku., které fungovalo již od konce osmdesátých let 19. století. Předsedové stran byli J. Böhr, K. Hilgenreiner, F. Stolberg.Program a aktivity:Požadovali sebeurčení práva Němců, křesťansko-sociální principy, zájmy katolické církve, upevnění pozic německých podnikatelů. Zakládali tělovýchovně spolky, organizace mládeže a žen, odbory.Vydávali deník Deutsche Presse. V prvních letech stáli v opozici. Od r. 1925 se začali sbližovat s českými politiky a postupně přecházeli na politiku německého aktivismu. Jejím vrcholem byl vstup jejího poslance R. Mayr-Hartinga do panské koalice jako ministra .V r. 1929 z vlády vystoupili, ale prováděli politiku tzv. státotvorné opozice. Při zdůrazňování německých národnostních požadavkům se strana vyslovovala pro spolupráci v rámci ČRS.V r. 1936 se strana připojila k neaktivistickému bloku (s německými agrárníky a sociálními demokraty) a její ministr E. Zajiček vstoupil do vlády. Její obliba však postupně klesala.Zánik:R. 1938 byla strana definitivně rozpuštěna a členům byl doporučen přestup do Sudetoněmecké strany.

3.1.2.4 Zemská strana křesťansko – sociálníVznik: Nejsilnější strana maďarské menšiny. R. 1936 se spojila s maďarskou Národní stranou.Předsedou strany byl J. Esterhazy. Program a aktivity:Ve volbách se spojovala s maďarskými nacionály a Němci. Opírali se o venkovské obyvatelstvo na jižním Slovensku.

3.1.3 Strany krajní pravice3.1.3.1 Československá národní demokracie Vznik:Vznikla pod názvem Česká státoprávní demokracie 9. 2. 1918 spojením řady českých občanských stran. Po vzniku ČSR, v březnu 1919, přijali název Československá národní demokracie. Předsedou stran byl Karel Kramář. Další významní členové – Alois Rašín, Alois Jirásek, Viktor Dyk, F. X. Hodáč. Program a aktivity:Základním bodem program byl silný nacionalismus, vyjádřený požadavkem uspořádat ČSR jako silný národní stát československého národa. Vyzvedávali podnikatelské aktivity a ochranu soukromého vlastnictví. Tiskovým orgánem byly Národní listy.Opírali se o skupinu Živnostenské banky. Od r. 1924 začali zakládat i svá odborová hnutí – Národní sdružení dělníků a zřízenců tzv. žluté odbory. Významnou byla i mládež strany tzv. Mladá generace.Zánik:Nejsilnější pozice měla strana v počátcích republiky, poté začal její vliv klesat – stranu začaly opouštět skupiny nesouhlasící s Kramářovým postojem k Hradu. Vyjadřovali také odpor proti sblížení se SSSR, což stranu přivedlo do opozice. Vedení strany se v r. 1934 dohodlo na sloučení s fašisty J. Stříbrného a F. Mareše do strany Národní sjednocení.

3.1.3.2 České fašistické strany20. létaVznik:Po převzetí moci Mussoliniho v Itálii 27. 10. 1922 se začaly fašistické myšlenky šířit i u nás. Již předtím vznikla mála skupinka českých fašistů v Holešově, která vydávala časopis Hanácká republika. V listopadu 1922 vznikly další fašistické organizace – Národní hnutí a Červenobílí, které byli pod patronací Československé národní demokracie. Aktivita vzrostal v době bojů mezi pravicí a hradní skupinou v polovině dvacátých let. V r. 1926 byla založena Národní obec fašistická NOF, jejímž vůdcem se stal bývalý generál československých legií Rudolf Geidel. J. Stříbrný založil další fašistické hnutí Národní liga NL. Aktivity:NOP a NL vytvořili ve volbách r. 1929 tzv. Ligu proti vázaným kandidátním listinám. Zánik:Po volbách se ale rozpadli.

30. létaVznik:Aktivita fašistických hnutí vzrostla, což souviselo s hospodářskou krizí a nástupem fašismu v Německu. Vyvrcholila vytvořením Národního sjednocení, v němž se Československá národní demokracie spojila s fašistickými skupinami – NL a Národní fronta F. Mareše. Samostatně vystupovala NOF, která se r. 1933 pokusila v Brně o tzv. Kobzinkův pučVznik nové skupiny Vlajka, která měla vzor v italském fašismu.Zánik: Hnutí se po volebním neúspěchu rozpadala. V období první republiky byla tato hnutí jen okrajovým, i když velmi agresivním jevem. Ve vedení strany byli politici, kteří se cítili zneuznaní.

3.1.3.3 Německá národní strana (Deutsche Nationalpartei DNP)Vznik:Ustanovila se v září 1919 z několika německých nacionálních stran. Předsedou byl Rudolf Lodgman von Auen. Program a aktivity:Zastávaly zájmy německých průmyslníků, kteří nechtěli spolupracovat s českými politickými stranami. Sdružovali i drobné podnikatele a německou inteligenci. Zánik:V říjnu 1933 byla DNP zastavena činnost, v r. 1935 byl zákaz zrušen, ale stran svou činnost již neobnovila.

3.1.3.4 Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei SdP)Vznik:Vznikla jako hnutí pod názvem Sudetoněmecká vlastenecká fronta v r. 1933 v souvislosti se zákazem německých nacionalistických stran (DNP, DNSAP). V dubnu 1935 se přejmenovala. Vůdcem byl K. Henlein. Program a aktivity:Strana získala svou obratnou demagogií velkou část německého obyvatelstva a v parlamentních volbách r. 1935 se stala nejsilnější stranou v ČSR. V prvních letech své existence vystupovala SdP loajálně vůči státu, postupně však přecházela na pozice negativismu. V letech 1936 – 1937 se stala přímou agendou nacistického Německa. Odmítala spolupríci s československou vládou a stupňovala své požadavky. V březnu 1938 do této strany přešly téměř všechny německé občanské strany.V dubnu 1938 předložili tzv. karlovarské požadavky, které znamenaly faktické předání pohraničí do jejich rukou. V září 1938 však odmítlo i tyto své návrhy a orientovali se na puč, který vyl však potlačen.Zánik:16. září 1938 byla jejich činnost zastavena. Po Mnichovu však ovládli celé pohraničí a 5. 11. 1938 doporučila přestup svým členům do NSDAP.

3.2 Socialistické strany3.2.1 Sociálně – demokratické strany3.2.1.1 Československá sociálně – demokratická strana dělnickáVznik:Pokračovatelka Československé sociálně – demokratické strany dělnické založené 7. 4. 1878 v Praze. Nový název přijala v prosinci 1918. Předsedou byl do r. 1924 Antonín Němec, poté Antonín Hampl.Vznik ČSR přinesl straně rychlý vzestup a ve volbách v dubu 1919 získali i křeslo ministerského předsedy, kterým se stal Vlastimil Tusar.V r. 1919 vstoupili bývalí centralisté – Česká sociálně demokratická strana a také se odtrhla Modráčkova skupina – Československá strana pracujícího lidu. Ve straně byla organizována i inteligence – F. Soukup, L. Winter, A. Meissner.Od r. 1919 byla součástí i slovenská Sociální demokracie, jejichž členové byly minostři československých vlád I. Dérer a I. Markovič. V mezinárodním měřítku byla strana součástí Socialistické dělnické magistrály.Rozpor:Rozkol ve straně mezi většinou a marxistickou levicí vedl k tomu, že se v září 1920 od strany odrhla marxistická levice a stala se základem pozdější KSČ. Strana se ale udržela a byla součástí československých vlád, tedy mimo let 1926 – 1929, kdy stála v opozici k vládě tzv. panské koalice.Program a aktivity:Vedení strany se orientovalo na prezidenta T. G. Masaryka a postupně odstranili ze svého programu nejradikálnější marxistické prvky. Strana přispěla k uvolnění závislosti školství na římskokatolické církvi. Ve třicátých letech stála pevně na pozicích demokracie. Oporu měla strana v odborech – Odborové sdružení československé bylo nejsilnějším mezi odbory v ČSR. V čele organizace stál generální tajemník R. Tayerle. Tiskovým orgánem bylo Právo lidu, Moravský přítel lidu, Rovnost, Nová doba, Duch času a Robotnické noviny.

3.2.1.2 Německá sociálně - demokratická strana dělnická (Deutsche Sozial – Demokratische Arbeiteraprtei)Vznik:Vycházela z tradic německé sociální demokracie v Rakousku, která vznikla r. 1874. V ČSR se ustavila v září 1919. Předsedou byl J. Seliger, L. Czech, a W. Jaksch. Program a aktivity:Po vzniku ČSR byla v opozici, ale od poloviny 20. let přešla k aktivistické politice. Opírali se o německé dělnictvoOd jara 1938 zůstala jedinou demokratickou stranou německé menšiny, ale její pozice byly silně oslabeny ve prospěch SdP.

3.2.2 Národně – socialistické strany 3.2.2.1 Československá strana národně – socialistickáVznik:Vytvořila se z České strany národně – sociální, založené r. 1897. V dubnu 1918 přijala nové členy a přejmenovala se na Českou stranu socialistickou. Název Československá strana národně – socialistická přijali v září 1926. Předsedou strany byl zakladatel českého národního socialismu Václav Klofáč. Do strany se přičlenila Národní strana práce J. Stránského, což vedlo k přílivu inteligence. Problémy:Ve straně se projevily rozpory mezi vedením a levicovou skupinou B. Vrbenského, jejíž členové byli r. 1923 ze strany vyloučeni.Program a aktivity:Po r. 1918 byl program poměrně radikální, ale po r. 1931 se změnil. Část vedení se sblížila se skupinou Hradu, zvlášť když do strany vstoupil r. 1922 ministr zahraničí E. Beneš. Proti němu vystupovala nacionálně – radikální skupina J. Stříbrného, který ve střetu prohrál a byl r. 1926 vyloučen ze strany. Strana se poté stala oporou hradního demokratického tábora. Strana měla vlivné organizace – Československá obec dělnická – odborová skupina, organizace žen a mládeže.Tiskovým orgánem bylo České slovo a Melantrich. Od r. 1930 byl straně blízký i jinak nezávislý přední československý deník Lidové noviny.

3.2.2.2 Německá národně – socialistická strana dělnická (Deutsche national – sozialistische Arbeiterpartei DNSAP)

Vznik:Vycházela z tradic nacionálního německého dělnického hnutí, které v r. 1903 založilo Deutsche Arbeiterpartei a v květnu 1918 byla přejmenována na DNSAP. Tento název převzal A. Hitler pro svou stranu NSDAP. Předsedou strany byl Rudolf Jung. DNSAP se brzy stala frakcí německé NSDAP a ve znaku měla také hákový kříž. Program aktivity:Vycházela z nacionálně socialistického programu, rasismu a patřila k negativistickým stranám v ČSR. Zánik:Strana byl úředně rozpuštěna 11. 11. 1933. Její představitelé R. Jung a H. Krebsem uprchli do Německa.

Komunistické strany3.2.3.1 Komunistická strana Československa – sekce III. internacionályVznik:14. – 16. 5. 1921 na ustavujícím sjezdu vznikla z levicově zaměřeného křídla Československé demokratické strany dělnické a z komunistické levice Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na slučovacím sjezdu 30. 10 – 4. 11. 1921 se k ní připojila německá sekce KSČ.V čele stáli Bohumír Šmeral a Bohumil Jílek. KSČ patřila k nejpočetnějším stranám III. internacionály.Problémy:Největší krizí strany byl V. sjezd v r. 1929, kdy se vedení strany zmocnila radikální levice vedená Klementem Gottwaldem, který byl do r. 1938 generálním tajemníkem. Program a aktivity:O programu i o vnitrostranických sporech rozhodovala Komunistická internacionála. KSČ představovala svou ideologii marxismu-leninismu, orientaci na revoluci a nastolení diktatury proletariátu zasání opozicí. Koncem 30. let stála na pozicích obrany republiky proti nacistickému nebezpečí. Strana měla řadu silných masových organizací jako například tzv. Rudé odbory, které vedl ve 30. letech Antonín Zápotocký. Tiskovým orgánem bylo Rudé právo, Rovnost a Dělnický deník.

4. Skupina Hradu

Jednalo se o politické seskupení kolem prezidenta T. G. Masaryka a jeho nástupce Edvarda Beneše. Nazývala se také hradní blok či hradní křídlo. Skupina těchto lidí představovala v politickém spektru první republiky střed s úzkým vztahem k vládní levici, představované socialistickými stranami. Pevnou oporu nacházeli ve složkách zahraničního odboje, především ve vedení Československé obce legionářské, Československé obce sokolské či v organizacích učitelských. Vliv skupiny Hradu pronikal téměř do všech větších politických stran, v nichž se vytvářela tzv. prohradní křídla.Doménou Hradu byla především zahraniční politika, v níž se angažoval především E. Beneš. Beneš získal pro skupinu Hradu významnou a široce rozvětvenou informační síť, čímž měl Hrad výborné zpravodajství o vnitropolitickém, ale i zahraničním dění. Linii Hradu podporovaly i aktivistické skupiny slovenských a německých politiků. „Prohradní“ byly i mnohé významné časopisy, např. Národní osvobození, Lidové noviny, Přítomnost, Naše doba aj. Masaryk ovlivňoval i mnoho demokratických představitelů československé vědy a umění, jako např. Karla čapka a jeho kruh tzv. pátečníků. Hradu se dařilo eliminovat krajní pravici a extrémně nacionalistické i fašistické směry. Bránil také republiky před nebezpečím komunistické revoluce, ale přitom odmítal zákaz KSČ. Po odchodu T. G. Masaryka z prezidentského úřadu a po jeho smrti 14. 7. 1937 již vliv Hradu slábl, i když se E. Benešovi ještě dařilo část jeho pozic udržovat. Po Mnichovu se však skupina definitivně rozpadla.

5. Bibliografie

Bartoš, J., Trapl, M.: Československo 1918 – 1938. Fakta, materiály, reálie. Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 1994.

Konečný, K., Trapl, M.: Studijní materiály k novodobým dějinám. Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 1990.