64
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová [email protected] Karel Prášil [email protected] verze 2010
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLINpro učitelské kombinace biologie
2/2, Z + Zk, 4 kredity
Yvonne Němcová [email protected] Prášil [email protected]
verze 2010
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLINpro učitelské kombinace biologie
2/2, Z + Zk, 4 kredity
přednášku
praktické cvičení a „poznávačku“
zkoušku
terénní cvičení z botaniky
CO S NÁMI ABSOLVUJETE:
Yvonne Němcová [email protected] Prášil [email protected]
verze 2010
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLINpro učitelské kombinace biologie
1. Lekce
• Doporučené studijní prameny.
• Vymezení problematiky: „bezcévné rostliny“, biodiverzita a systematika.
• Vědní obory algologie, mykologie, lichenologie a bryologie.
• Do kterých říší živých organizmů zástupci „bezcévných rostlin“ náležejí?
Základnídoporučená
literatura:
Tomáš Kalina & Jiří VáňaSinice, řasy, houby,
mechorosty a podobnéorganismy v současné biologii.
Karolinum 2005
Doporučená literatura – skripta, předcházející učebnici:
Doporučenáliteratura:
Rosypal a kol.:Nový přehled biologie.
Scientia 2003
Doporučenáliteratura
DALŠÍ DOPORUČENÁ LITERATURA
prezentace přednášek lze najít na adrese
http://botany.natur.cuni.cza na SISu
Obrázky mnoha organizmů, o kterých naše výklady pojednávají, vám vyhledávače naleznou po zadání příslušného taxonu. Podívejte se též na adresy:
http://www.mycolog.comhttp://doctorfungus.org/imageban/http://biology.kenyon.edu/Microbial_Bioreal/taxa.htmlhttp://pagesperso.laposte.net/jul/images/especeshttp://www.bioimages.org.uk/HTML/T74/.HTM
☺
Cíl předmětu:
Velmi stručně se seznámit se sytémem, ekologií, historickým vývojem a významem organizmů, které tradičně studují vědecké obory botanika a mykologie, konkrétně
- algologie- mykologie- lichenologie- bryologie
příklad autotrofního stélkatého organizmu
Euastrum oblongum
Euastrum verrucosumZařazení: říše PLANTAE
oddělení CHLOROPHYTA
příklad heterotrofního stélkatého organizmu
kyjanka purpurováClavaria purpurea
Zařazení: říše FUNGIoddělení BASIDIOMYCOTA
NEJDŘÍVE NĚKOLIK ZÁKLADNÍCH OTÁZEK
Co označujeme jako bezcévné rostliny?Co je to stélka? Co je to biodiverzita?Proč je důležitá systematika?Čemu slouží nomenklatorika? Kolik rozlišujeme říší živých organizmů?
Co označujeme jako bezcévné rostliny?Karl von Linné (v latinském přepisu Carolus Linneus,
1707-1778) dělil rostliny na tajnosnubné ( nekvetoucí, Cryptogamia), nazývanétéž stélkaté (Thallobionta, Thallophyta, thallus je česky stélka), později též bezcévné, nebo (rozuměj vývojově) „nižší“, ajevnosnubné (kvetoucí, Phanerogamia), s tělem rozčleněným na kořen, stonek a listy (rozčleněné tělo se nazývá cormus, proto též Cormobionta, Cormophyta), též označované jako cévnaté nebo (rozuměj vývojově) „vyšší“ rostliny.
Bezcévné rostliny je společné označení pro sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty v tradičním smyslu. Nejedná se tedy o systematickou nebo vývojovou skupinu, ale pouze o souhrnné (a v podstatěnepřesné) označení několika skupin stélkatých organizmů. Nepřesné proto, že se nejedná pouze o rostliny, ale zástupce několika různých říší.
Co je to stélka?Stélka (lat. thallus) je obecný název vegetativního těla jednobuněčných i
mnohobuněčných organizmů, které postrádá diferenciovaná pletiva a zpravidla také chybí spojení mezi buňkami pomocí plazmodesmat. Stélka tedy není členěna na kořen, stonek a listy, ale funkční obdobu těchto orgánů tvoří rhizoidy, kauloid a fyloidy. Název stélka máhistorickou hodnotu a byl používán jako protiklad k rostlinnému tělu sporofytů suchozemských rostlin, nazývanému kormus (Cormophyta).
Stélka (thallus) představuje jednobuněčné nebo vícebuněčné tělo organizmu, které však není rozlišeno na kořeny, stonek a listy. Stélka ovšem může být diferenciována, a to morfologicky (např. polárnírozlišení u některých jednobuněčných stélek), nebo i funkčně. U pokročilejších typů dochází k morfologické a funkční diferenciaci aždo stupně plektenchymatických nebo pseudoparenchymatických pletiv a primitivních cévních svazků.
V současnosti, kdy původní Thallobionta přestala tvořit umělý, nefylogenetický „botanický“ celek a jsou distribuována mezi bakerie, prvoky, chromista, houby a rostliny, se pak thallus/stélka dostává do kompetice s termíny vžitými pro označení „těla“ organizmů těchto skupin.
Co rozumíme pod pojmem biodiverzita?Pojem „biodiverzita“ označuje rozmanitost, variabilitu mezi žijícími
organizmy, která vznikla v důsledku evoluce a představuje jak rozmanitost druhovou, tak rozmanitost ekosystémů.
Biodiverzita se vyvíjí v prostoru a čase vlivem evolučních podnětů jako jsou mutace, adaptace a genetický posun (drift). Biodiverzita má tři úrovně:
úroveň genetickouúroveň druhovou úroveň společenstev.
Genetická diverzita umožňuje kontinuální vývoj druhů na základěpříbuzenských subpopulací v rámci druhu. Genetická diverzita tak ovlivňuje diverzitu na vyšších úrovních. Bez biodiverzity na nižších úrovních by se populace nebyly schopny vyvíjet a přizpůsobovat změnám životního prostředí.
Místo odpovědi se nejdříve zamysleme nad tím, co je asi úkolem systematiky:
A) Znechutit uživatelskou veřejnost neustále se měnícímisystémy a dlouhými výklady o tom, že každýsystém, který jste se naučili, je již zastaralý.
B) Odradit studenty od studia systematických disciplínnutností memorovat dlouhé seznamynesrozumitelných latinských jmen s podivnými koncovkami.
C) Vyjádřit přehledně a komplexně současný stav znalostío jednotlivých skupinách organizmů, včetněmožných vývojových souvislostí, jinými slovy co z čeho a jak vzniklo.
Proč je důležitá systematika?
Správná odpověď:
C) Vyjádřit přehledně a komplexněsoučasný stav znalostío jednotlivých skupinách organizmů včetně možných vývojových souvislostí, tedytedy CO Z ČEHO A JAK VZNIKLO!
Úkoly systematikyZjistit a správně interpretovat všechny
dostupné informace o studovaných organizmech.
Rozlišit jednotlivé skupiny organizmů, utřídit je podle určitých hledisek a srozumitelně je označit (taxonomie a nomenklatorika).
A to nejdůležitější: na základě uvedeného se snažit o pochopení vývoje, pochopenífylogenetických vztahů, které by výslednéuspořádání (systém) mělo vyjadřovat.
Co tedy je vlastně „systém“?
Systém není seznam, ale vyvíjejícíse názor, respektive vyjádřenínázoru na danou skupinu organizmů na základě aktuálních znalostí, a směřuje k poznáníhistorického vývoje (fylogeneze) i současného stavu dotyčnéskupiny organizmů.
A nyní se ještě vrátíme k původní otázce: proč je důležitá systematika jako vědní obor?
Správné systematické zařazení zkoumaných organizmůje nezbytným předpokladem jejich jakéhokoliv dalšího studia. Bez systematického utřídění ohromného biologického materiálu, který je předmětem výzkumu jednotlivých biologických disciplín, by nebyla možnáseriózní vědecká práce žádné z nich. Systematika je proto v určitém smyslu společným jednotícím základem, na kterém ostatní biologické vědy staví a který je pojítkem, umožňujícím jasné dorozuměnío předmětu jejich výzkumu. Integrace nových poznatků všech biologických oborů do současných systematických konstrukcí je nedílnou součástí prohlubujícího se vědeckého poznání přírody.
A co je to nomenklatorika?
Nomenklatorika je pomocná disciplína systematickébiologie, kerá se zabývá volbou, použitím a změnami vědeckých jmen taxonů všech kategorií. Vědecká jména jsou latinská (nebo latinizovaná) a mají mezinárodníplatnost. Pravidla určující práci s jmény taxonů jsou přesně normována v mezinárodních nomenklatorickýchkódech. V současné době existuje několik nomenklatorických kódů:
• Mezinárodní kód botanické nomenklatury (InternationalCode of Botanical Nomenclature)
• Mezinárodní kód zoologické nomenklatury (InternationalCode of Zoological Nomenclature)
• Mezinárodní kód nomenklatury prokaryot (InternationalCode of Nomenclature of Procaryota)
• Fylogenetický kód biologické nomenklatury (PhyloCode: A Phylogenetic Code of Biological Nomenclature)
Národní názvosloví a vědecké pojmenování
Etnická skupina – vlastní národní názvosloví.
Vědecké pojmenování (nomenklatura) je latinské, platí jednotně na celém světě a řídí se mezinárodními pravidly, tzv. nomenklatorickými kódy.
V případě druhu je vědecké pojmenování binominální: rodové jméno + druhové epitetum a součástí jména je platná zkratka autora jména, kterou také určuje nomenklatorický kód.
Správné jméno spolu se správným taxonomickým hodnocením představuje ve formě vrcholné zkratky určitou základní charakteristiku taxonu.
Amanita muscaria (L.) Pers.muchomůrka červená/ muchotrávka červenáněmecky Roter Fliegenpilz
Mezinárodní kód botanické nomenklatury je založen na několika zásadách:1. Botanická nomenklatura nezávisí na nomenklatuře zoologické.2. Použití jmen taxonomických skupin v hodnotě druhu až do hodnoty čeledi se řídí pomocí nomenklatorických typů. Nomenklatorický typ je prvek, s nímž je trvale spojeno jméno taxonu bez ohledu na to, zda se jedná o správné jméno nebo synonymum.3. Nomenklatura taxonomických skupin je založena na prioritě, tj. přednost při volbě platného jména mají vždy nejstarší platněpublikovaná jména. 4. Každý taxon s přesným vymezením, zařazením a hodnotou může nést jediné správné jméno, a to nejstarší jméno, které je v souladu s pravidly Kódu. Ostatní platně publikovaná jména, která nemají prioritu nebo jsou z hlediska dnešního taxonomického pojetí již zastaralá, se nazývají synonyma. V dosahu působnosti daného kódu nesmíexistovat stejná jména pro různé taxony (homonyma). 5. Vědecká jména jsou latinská a důležitou součástí jména jsou autorské zkratky za jménem, které jméno jednoznačně určují.
Přehled základních systematických kategoriítaxonomická kategorie koncovka příklad
DRUH (species) nemá Chlorella vulgarisBoletus edulis
ROD (genus) nemá Amanita
ČELEĎ (familia) -aceae Amanitaceae
ŘÁD (ordo) -ales Agaricales
TŘÍDA (classis) -phyceae Chlorophyceae (u řas)(odlišnosti u -mycetes Basidiomycetes (u hub)jednotlivých skupin) -opsida Sphagnopsida (u mechorostů)
ODDĚLENÍ -phyta Chlorophyta (řasy a rostliny)(divisio, phyllum) -mycota Basidiomycota (u skupin,
které studuje mykologie)ŘÍŠE (regnum) nemá Chromista, Fungi, PlantaeNADŘÍŠE, DOMÉNA nemá Archea, Prokarya, Eukaria
(imperium)
Přehled hlavních probíraných jednotekdoména (nadříše): Prokarya
říše: Bacteria (oddělení Cyanophyta)
doména (nadříše): Eukaryaříše: Protozoa (oddělení Acrasiomycota, Myxomycota,
Plasmodiophoromycota, Chlorarachniophyta, Euglenophyta, Dinophyta)
říše: Chromista (oddělení Cryptophyta, Labyrinthulomycota, Peronosporomycota, Hyphochytriomycota, Heterokontophyta, Haptophyta)
říše: Fungi (oddělení Chytridiomycota, Microsporidiomyco-ta, Zygomycota, Ascomycota, Basidiomycota)
říše: Plantae (oddělení Glaucophyta, Rhodophyta, Chlorophyta, Charophyta, Anthocerotophyta, Marchantiophyta, Bryophyta)
NEJDŘÍVE NĚKOLIK OTÁZEKCo označujeme jako bezcévné rostliny?Co je to stélka? Co je to biodiverzita?Proč je důležitá systematika?Čemu slouží nomenklatorika? Kolik rozlišujeme říší živých organizmů?
Kolik rozlišujeme říší živých organizmů?
Odpověď nutně souvisí s aktuální úrovní znalostí o historickém vývoji (fylogenezi) živých organizmů.
Termín fylogeneze poprvé použil německý biolog E. Haeckel (1834-1919). Rozuměl tím historický vývoj druhů i celých skupin organizmů.
Haeckel (1878) své fylogenetické představy zakládal na srovnání ontogenetického vývoje, zejména srovnávacíembryologie, morfologie a anatomie, značný význam přikládal paleontologickým nálezům.
Vztahy mezi organizmy vyjadřoval Haeckel pomocífylogenetických stromů, v nichž výchozí, vývojovějednodušší organizmy jsou předky vývojovědokonalejších organizmů.
Z hlediska fylogeneze lze rozlišit tři kategorie taxonů:
1. Taxony monofyletické – zahrnuje výlučného společného předka tohoto taxonu a všechny jeho potomky.
2. Taxony parafyletické – zahrnují svého společného předka, ale ne všechny jeho potomky. Společný předek tedy není výlučný pro tento taxon, ale byl předkem i taxonu jiného.
3. Taxony polyfyletické – nezahrnují svého společného předka jsou jen seskupením podobných organizmů bez vývojových souvislostí.
PROKARYA EUKARYA
?
UNIVERZÁLNÍ FYLOGENETICKÝ STROM (Rosypal 2003)
VÝVOJOVÉ VZTAHYHLAVNÍCH SKUPIN
ORGANIZMŮ
Příklad staršího, velmi zjednodušeného vývojového schématu z Linného období (polovina 18. století).
zakladatel systematické
botanikyK. Linné
1707-1778
Příklad staršího, velmi zjednodušeného vývojového schématu z Linného období (polovina 18. století).
zakladatel systematické
botanikyK. Linné
1707-1778
Polovina 19. století – dvě nově ustavené říše pro velkou skupinu nejmenších a primitivních organizmů:
Protoctista Hogg 1861 pro jedno- i vícebuněčnéorganizmy, které nelze zařadit ani mezi rostliny, ani mezi živočichy.
Protista Haeckel 1866 pro jednobuněčné organizmy, stojící mezi rostlinami a živočichy.
Důvody, proč tyto dvě říše již neodpovídají současným poznatkům o fylogenezi.
Ernst Haeckel 1866
Ernst Haeckel 1866
systém pěti říší podle Whittakera (1969)nové rysy: zdůraznění významu trofiea houby s.l. poprvé jako samostatná říše
PLANTAE FUNGI ANIMALIA
systém pěti říší podle Whittakera (1969)nové rysy: zdůraznění významu trofiea houby s.l. poprvé jako samostatná říše
PLANTAE FUNGI ANIMALIA
výživa
fotosyntéza
absorpce
inge
sce
Margulisová 1997
VÝVOJOVÉ VZTAHYHLAVNÍCH SKUPIN
ORGANIZMŮ
Zjednodušené schéma vztahů hlavních říší živých organizmů.(skripta Váňa 1996)
Fungi Animalia Chromista Plantae
Protozoa
PROKARYA
EUKARYA
Archezoa
Archaebacteria
Eubacteria
CHROMISTAPLANTAE
FUNGI
PR
OT
OZ
OA
PROKARYOTA
EUKARYOTA
ALGOLOGIE: Bacteria, Protozoa, Chromista, Plantae MYKOLOGIE: Protozoa, Chromista, FungiBRYOLOGIE: Plantae
BACTERIA
SYSTÉM EUKARYOT: potřebujeme říše?
Dnes již (téměř) klasický model pěti říší eukaryot:PROTOZOA, CHROMISTA, PLANTAE, FUNGI, ANIMALIA(viz Dictionary of Fungi 2001, učebnice Kalina,Váňa 2005 aj.)
Alternativní přístup (např. Simpson & Roger 2004):EXCAVATA (kombinace molekulárních dat a znaků cytoskeletu)AMOEBOZOA (molekulární monofyl, améboidní formy, původně
možná s jedním bičíkem)RHIZARIA (opět molekulární monofyl, fenotypicky variabilní)CHROMALVEOLATA (CHROMISTA + ALVEOLATA)PLANTAE ( Glaucophyta, Rhodophyta, Chlorophyta a
Embryophyta)OPISTOKONTA (eukaryota se zadním bičíkem - pokud jej mají,
viz spermie metazoí, řasinky epitelů, chytridie)Co sem nejspíše náleží:CHOANOFLAGELLATA, FUNGI, ANIMALIA
Alternativní systém skupin („říší“) dle Simpsona & Rogera (2004).
PROKARYOTA
EUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTA
Eubacteria Archaea
PROKARYOTA
EUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTA
Eubacteria Archaea
Alternativní systém skupin („říší“) dle Simpsona & Rogera (2004).
mykologiealgologie
Cyanobacteria
Chlorarachniophyta
Dinoflagellata
Plasmodiophorida
Acrasea
Důležitá poznámka k použitému systému říší:Pokud v současné době pro výuku a další
uživatelskou veřejnost je asi nejpřijatelnějšíuvedený systém pěti říší eukaryot, je třeba mít na mysli, že
1) říše Protozoa je heterogenní, polyfyletický konglomerát, který postupně, s rozvojem našich znalostí, bude rozčleněn na přirozenější(fylogenetické) skupiny;
2) říše Chromista (Chromalveolata) je provizorní(dalo by se říci pracovní) seskupení, které bude - opět v souladu s novými poznatky – postupněpřeváděno do dalších, fylogenezi více odrážejících skupin.
A JEŠTĚ JEDNA (TAKÉ SNAD DŮLEŽITÁ) POZNÁMKAV posledních dvou až třech desítkách let bylo vzhledem k novým poznatkům na úrovni biochemické, ultrastrukturálnía molekulární nutno opustit zjednodušenou představu, že algologie studuje pouze dvě skupiny organizmů (sinice z říše Prokarya a „řasy“ z říše Eukarya) a mykologie pak jedinou skupinu – houby, které by představovaly samostatnou říši Fungi. Algologie (fykologie) jako vědní obor se podle současných poznatků zabývá systematikou, ekologií a historickým vývojem jak autotrofních prokaryotických sinic, tak autotrofních eukaryotických zástupců říší Protozoa, Chromialveolata (zvaných též Straminipila) a Plantae. Vědní obor mykologie pak studuje systematiku, ekologii a historický vývoj vlastních hub (říše Fungi) a houbám podobných heterotrofních zástupců říší Protozoa a Chromalveolata (Straminipila).
Ve smyslu předchozí poznámky pak lze „řasy“v původním pojetí chápat jako heterogennípolyfyletickou skupinu fotoautotrofních organizmů se schopností oxygenní fotosyntézy díky fotosyntetickým pigmentům (karotenoidy, chlorofyly aj.). Endosymbio-tický původ plastidů.
Houby v širokém smyslu slova (houby s.l.), tedy zástupci říše Fungi a houbám podobné organizmy z říšíProtozoa a Chromista tvoří heterogenní polyfyletickou skupinu s heterotrofní (holozoickou nebo osmotrofní) výživou. Produktem metabolismu vlastních hub je polysacharid glykogen, což spolu s dalšími znaky na biochemické (syntéza lyzinu) a ultrastrukturální(lyzozomy) úrovni houby (Fungi) přibližuje spíše k živočichům (říše Animalia) než k rostlinám (říše Plantae), se kterými byly v minulosti tradičněspojovány.
Shrnutí:Bezcévné rostliny nejsou nějakou systematickou, natož
pak fylogenetickou jednotkou.
Bezcévné rostliny je souborné označení pro organizmy, které v Linného smyslu skupiny „Cryptogamia“ studujívědecké obory, naležející původně pod botaniku, dnes pod botaniku a mykologii. Ty obory jsou celkem čtyři (algologie, mykologie, lichenologie a bryologie) a zabývají se studiem organizmů, které při současném stupni poznání řadíme do pěti říší (Bacteria, Protozoa, Chromista, Fungi a Plantae).
Podrobnější charakteristika uvedených říší bude předmětem nejen této, ale i dalších přednášek (botanika cévnatých rostlin, zoologie bezobratlých a bratlovců, parazitologie a jistě i dalších).
Nyní jen základní fakta o říších, které nás v rámci této přednášky zajímají.
doména: PROKARYOTAříše: BACTERIAoddělení: CYANOBACTERIA
planktonní siniceAnabaena lemmermanni
(Lipno 2004)
Jednobuněčné nebo vláknité organizmy s jednoduchou stavboubuňky.
Protoplast pokrývá buněčná stěna, vnitřní membrány (tylakoidy) se vyskytují pouze u sinic. DNA má tvar kruhové molekuly. Buňky mohou obsahovat četné kopie molekuly DNA, z nichž každátvoří rozsáhlou superšroubovici, označovanou jako nukleoid nebonukleoplasmatická oblast. Sinice (Cyanobacteria, Cyanophyta) jsou vyjimečnou skupinou bakterií, které obsahují chlorofyl ve specializovaných membránách,tylakoidech. Na jejich povrchu jsou umístěny fykobilisomy, umož-ňující optimální využití světla. Při fotosyntéze jsou funkční obafotosystémy, tj. PS I a PS II. Fotosystém II je spojen s fotolýzou vody,při které je uvolňován kyslík jako vedlejší produkt oxygennífotosyntézy. Tento druh fotosyntézy, který se posléze rozšířil naveškeré fotoautotrofní organismy zásadním způsobem ovlivnilpodmínky na Zemi.
Sinice se staly hlavními donory chloroplastů pro heterotrofníeukaryotní hostitele, z nichž se různými cestami vyvinuly všechnyautotrofní eukaryotní organismy s oxygenní fotosyntézou.
doména PROKARYOTAříše: BACTERIA
Leocarpus fragilissporangialní hlenkajako představitel heterotrofních prvoků
doména: EUKARYOTAříše: Protozoa
Ceratium hirundinellaběžná planktonníobrněnka (Dinophyta)jako příklad autotrofních prvoků
PROTOZOA Goldfuss 1818 - převážně jednobuněčné organizmys chemoheterotrofní (osmotrofní nebo fagocytární) výživou. Jen tři skupiny prvoků mají chloroplasty (Chlorarachniophyta,Euglenophyta a Dinophyta).
Chloroplasty byly získány sekundární nebo terciárníendosymbiózou a jejich dárci pocházeli z různých fototrofníchskupin. Chloroplasty mají na povrchu tři nebo čtyři membrány.
Skupiny s chloroplasty se vyznačují mixotrofní výživou, kdy fototrofní výživa je v různé míře doplněna výživou heterotrofní.
Bičíky, pokud je zástupci mají, tak jsou bez mastigonemat(duté vlásky na bičíku).
Protozoa vykazují velkou morfologickou, fyziologickou i genetickou variabilitu a lze předpokládat, že jejich prapředci byli vývojovým centrem pro mnoho dnes existujících skupin.
Protozoa jsou bezesporu heterogenní, parafyletickou skupinouorganizmů, tedy skupinou založenou na plesiomorfních znacích,která ale nezahrnuje všechny potomky společného předka. Říše bude postupně členěna na další skupiny s relativněmonofyletickým původem.
Penicillium chrysogenum
říše Fungi
Cladonia fimbriatalichenizovanávřeckovýtrusá houba
FUNGI Linnaeus 1753 (jako skupina), FRIES 1821.Jednobuněčné i vícebuněčné, často vláknité
(myceliální) organizmy, buněčnou stěnu tvoří chitina β-polyglukany. Výživa absorpční/osmotrofická, tedyheterotrofní a to nikoli fagotrofní. Zásobní látkou je(podobně jako u živočichů) glykogen. Některé znaky naúrovni ultrastruktury (mitochondrie s plochýmipřepážkami) a biosyntézy (syntéza lyzinu cestou AAA)jsou také blíže živočichům než rostlinám.
Bičíky pouze u oddělení Chytridiomycota, hladké, bez mastigonemat. Životní cyklus převážně haploidnínebo dikaryotický, vzácně i diploidní.
Náplň této skupiny doznala v posledních desetiletíchvelkých změn, především převedením některých zásupcůkteré tradičně studuje mykologie, do říší Protozoa aChromista.
Chromista
Synura petersenii, planktonní řasa,autotrofní zástupce chromist
Pseudoperonosporahumuliheterotrofní parazitna chmelu
CHROMISTA Cavalier-Smith 1981, relativně „mladá“ říše, ustavená pro skupiny jak primárně heterotrofních tak sekundárně autotrofních organizmů, které získaly chloroplasty sekundární endosymbiózou (chloroplasty mají na povrchu čtyřmi membrány). Buněčná stěna je převážněcelulózní či z jiných polysacharidů. Zásobní látkou je u většiny zástupců polysacharid chrysolaminaran, u heterotrofních zástupců pak polysacharid označovaný mykolaminaran, škrob se tvoří pouze u skrytěnek (Cryptophyta). Bičíky (pokud jsou vyvinuty) bývají dva, alespoň jeden s mastigonematy.
Chromista obsahují autotrofní řasové organizmy i heterotrofníorganizmy houbám podobné, které zřejmě mají společný původ, pro který hovoří některé fyziologické znaky (syntéza lysinu přes kyselinu diaminopimelovou (DAP) , zatímco u vlastních hub jde přes kyselinu aminoadipovou). Další rozdíly jsou v mitochondriích (trubicovité přepážky) a v uspořádáníbičíků s mastigonematy.
Skupina (nejčastěji vedená v hodnotě říše) bývá také označována jako Straminipila.
Chlorella vulgariskokální zelená řasa
Hypnum cupressiformegametofyt mechu
Plantae
Plantae Haeckel (1866), Linné 1753 jako regnumVegetabilio. Říše obsahující fototrofní organizmy,založené na primární endosymbióze při které eukaryotníhostitelská buňka pohltila prokaryotní buňku sinice(chloroplasty se dvěma membránami).
V eukaryotní evoluci se primární endosymbióza událapouze jednou. Dala vznik glaukofytům, ruduchám,zeleným řasám a cévnatým rostlinám (embryofytům).
Fylogenetické analýzy dokázaly těsnou příbuznost meziruduchami a zelenými rostlinami.
Glaukofyta jsou pravděpodobně sesterskou skupinou s primitivními chloroplasty (cyanelami).
Samostatnou vývojovou větev představují zelené rostliny(Viridiplantae), které zahrnují zelené řasy (Chlorophyta) a streptofyta, což je skupina zahrnující parožnatky(Charophyta), mechorosty (M+A + Bryophyta) a cévnatérostliny.
A na konec malá metodická poznámka:informace o jednotlivých skupinách budou
nejčastěji na úrovni oddělení a tříd.Co patří mezi nejdůležitější charakteristiky
probíraných skupin:
morfologie vegetativní stélkyzpůsoby pohlavního a nepohlavního rozmnožováníživotní cyklyekologie, případně ekonomický význam
Typ otázek, vztahujících se k tématu dnešní lekce:
• Do kterých říší ŽO náleží organizmy, které studujívědní obory mykologie a algologie?
• Co si představujete pod pojmem „systém“?• Jaké jsou základní úkoly systematiky? • Jaké jsou tři základní úrovně biodiverzity? • Co je to nomenklatorika? • Co je to stélka? • Vyjmenujte základní (převážně nesystematické)
skupiny organizmů, označovaných souhrnně jako „bezcévné rostliny“ a uveďte, jak se nazývají vědníobory, které je studují?
• Jaký je základní rozdíl mezi houbami a houbám podobnými organizmy?
Nashledanou příště!
