Kč 15,– 5769 LISTOPAD 2008 ROČNÍK 70

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Střední část opony z let 1590–1592 ze sbírek ŽM v Praze.(K historickému přehledu na stranách 3 a 16.)

CHEŠVANKISLEV

VOLBY DO ŽOPV neděli 9. listopadu se v pražské židov-ské obci koná volební shromáždění. Čle-nové obce volí své kandidáty do reprezen-tace (24 členů) a revizní komise (5 členů)Židovské obce Praha a do Rady (18 členů)a revizní komise (2 členové) Federace ži-dovských obcí v ČR. Prezence voličůbude probíhat od 8.30, zahájení voleb jev 9.00, ukončení téhož dne ve 13.00. Potéto hodině už nebude možné volit. Veš-keré informace a instrukce lze naléztv brožuře, kterou členové ŽOP spolus kandidátními listinami dostali doporuče-nou poštou na adresu svého bydliště. žop

PŘIPOMÍNKA SEDMDESÁTÉHOVÝROČÍ KŘIŠŤÁLOVÉ NOCI Krnov: Slavnostní shromáždění k 70. vý-ročí záchrany budovy synagogy v Krnověse koná v pondělí 10. listopadu v 18 ho-din v hlavním sále synagogy spolu s kul-turním vystoupením pěveckého sboru Do-mino z Opavy.

Připomeňme, že Krnov patřil k výji-mečným místům, kde sudetoněmečtí radnížidovský majetek ochránili: během křišťá-lové noci nechali městští zastupitelé na-místo synagogy vypálit obřadní síň na ži-dovském hřbitově a fotografie spáleništěpak poslali do Berlína společně s hlášenímo splnění úkolu. Trik spočíval v tom, žesynagogu architekta Ernsta Latzela ně-mecky hovořící Krnované tajně přestavělina tržnici. Krásná budova, na které narych-lo odstraněné židovské symboly nahradilnápis Tržnice, unikla barbarským nacistic-kým rozkazům, které nařizovaly systema-tické zničení všeho židovského. Radním,který přesvědčil své kolegy o nutnosti za-chránit synagogu, byl Franz Irblich.

Jeho syn Helmut Irblich je dnes už po-sledním žijícím přímým svědkem akce nazáchranu synagogy. Po sedmdesáti letechse do synagogy vrátil, aby zde vzpomínalna události, které prožil jako osmiletýhoch. Moje role odpovídala mému věku.Dostal jsem za úkol na kole vozit do syna-gogy horký čaj v pětilitrové bandasce proskupinu asi deseti spolupracovníků, kteřítam odstraňovali židovské symboly. Čajvařila maminka v našem bytě, jehož dneš-ní adresa je Blahoslavova 9. Na čerstvěnabílených stěnách synagogy ještě prosví-taly původní nápisy. Lavice byly narovna-né při stěnách, protože uprostřed synago-gy byly kovové koše, ve kterých hořel koks,aby stěny rychleji vyschly a aby kysličníkuhličitý urychlil tvrdnutí vápna. Už zdebyla připravena nová deska s velkým nápi-sem tržnice. (pk)

Liberec: Židovská obec Liberec a Fe-derace židovských obcí v ČR pořádajív neděli 9. listopadu ve 14.00 slavnostníodhalení památníku obětem šoa v obřadnísíni židovského hřbitova v Liberci (Ruprech-

tická ul.). Záštitu nad vzpomínkovou akcípřevzali předseda Senátu Parlamentu ČRPřemysl Sobotka a primátor Statutárníhoměsta Liberec Jiří Kittner. Slavnostnímuotevření památníku je též věnováno před-stavení opery Giuseppe Verdiho Nabuccov libereckém Divadle F. X. Šaldy. Koná setéhož dne od 17.30 a uvede je herec a spiso-vatel Arnošt Goldflam. Výročí křišťálovénoci bude též věnována výstava v libereckésynagoze, nazvaná Židé v boji a v odboji.

Opava: Opavské zastupitelstvo dětí a mlá-deže a Středisko ekologické výchovy Are-ka (základní organizace Českého svazuochránců přírody) zvou na Vzpomínku navypálení opavské synagogy, která se usku-teční v neděli 9. listopadu v 16 hodin veŠvédské kapli v Opavě-Kateřinkách.

Občanské sdružení Krnovská synagogazve na dva pietní pořady. Vzpomínková akceOsudy opavské synagogy proběhne v pondě-lí 10. listopadu ve 14 hodin v modlitebněKřesťanského sboru Opava na Čapkova ul.č. 7 (bývalý židovský obecní dům). Napřilehlém pozemku, kde stála synagoga,pak bude vytyčen její půdorys dřevěnýmityčemi. am

VZPOMÍNKA NA TRAGÉDIILODI PATRIAV neděli 23. listopadu od 11.00 pořádá Ži-dovská obce v Praze na Novém židovskémhřbitově ve Strašnicích vzpomínku na pří-slušníky československé vojenské skupinyPatria. Přijďte s námi uctít památku členůtéto skupiny – těch, kteří padli na bojištích2. světové války, kteří zahynuli při katastro-fě lodi Patria v listopadu 1940, i těch, jimžse podařilo přežít. V organizačních záleži-tostech volejte laskavě slečnu Alžbětu No-vákovou, tel. č. 224 800 803. rab.

KONFERENCE ŽIDÉ A MORAVA XVDalší ročník konference věnované historiiŽidů moravského regionu se koná dne5. listopadu od 9 hodin v Muzeu Kromě-řížska. Její účastníci připomenou dějinystarší i moderní a významné osobnosti ob-lasti, mj. Moše Spitzera, sběratele moder-

ního umění, či architekta Maxe Spielman-na. Bližší informace získáte na adrese pal-ka@muzeum-km.cz. pa

CENA CH. BRONFMANA 2009Do 30. listopadu je možné navrhovat kan-didáty na Cenu Charlese Bronfmana, ježbude již po páté udělena jedinci nebo sku-pině lidí (mladších 50 let) židovského pů-vodu, kteří se významným způsobem za-sloužili o zlepšení světa. V minulýchletech cenu (100 000 USD) získal napří-klad Jay Feinberg, který založil registrkostní dřeně a inspiroval tisíce mladýchlidí, aby svou dřeň darovali, či Amitaj Ziv,jehož metoda simulace lékařských proto-kolů omezila počet lékařských omylů nacelém světě. Bližší informace získáte nawww.thecharlesbronfmanprize.com. td

VÝCVIK RAFAEL INSTITUTURafael Institut, výcvik a vzdělávání v pre-venci a terapii psychotraumatu, otevírá jižpodruhé skupinový výcvik v dynamickéhlubinně orientované psychoterapii, akre-ditovaný Českou psychoterapeutickou spo-lečností ČLS JEP. Součástí výcviku je se-bezkušenostní část (350 hodin skupinovépráce), teoretické vzdělávání ve forměpřednášek (200 hodin) a supervize (100 ho-din). Výcvik je určen profesionálům (psy-choterapeuti, lékaři, psychologové, peda-gogové, duchovní, novináři v rizikovýchoblastech, sociologové, studenti, příslušní-ci všech humanitárních organizací ad.).Cena: 150 Kč za výcvikovou hodinu. Za-hajujeme na podzim 2008. Další informa-ce naleznete na www. rafaelinstitut.cz. ra

CENA FRANZE KAFKYMezinárodní literární Cenu Franze Kafkyletos získává spisovatel Arnošt Lustig (nar.1926). Porota jej vybrala z patnácti navr-žených kandidátů; stal se tak po Ivanu Klí-movi druhým českým autorem, který oce-nění získal. fk

2 VĚSTNÍK 11/2008

AKTUALITY

Z OBSAHU:Židovská obec v Praze

1989–2008 3, 16Sidra, bohoslužby 4–5Nejstarší nenávist – rozhovor

s Pierrem-Andrém Taguieffem 6–7Před sedmdesáti lety 8–9Křišťálová noc v Sudetech

rozhovor s historikem Michalem Franklem 10–11

O židovství Leonarda Cohena 12–13Čas srdce:

Korespondence P. Celana a I. Bachmannové 14–15

Zemřel Paul Newman 17Slavík u Zdi nářků … další události 18Izrael: S vládou žen 19Kulturní pořady 21Výzvy, zprávy 22–24

Hlavním úkolem následujícího stručnéhohistorického přehledu je mapovat vývoj Ži-dovské obce v Praze od pádu totality posoučasnost. Přehled však zachycuje i mno-ho událostí a faktů, které se týkají celé ži-dovské pospolitosti v České republice.A tak uveřejňujeme tento text s přesvědče-ním, že umožní čtenářům lépe se oriento-vat v posledních dvaceti letech židovskéhistorie u nás.

1989Prvním předsedou pražské obce po pádutotalitního režimu v Československu bylv prosinci zvolen vrchní kantor Staronovésynagogy Viktor Feuerlicht. PředsedouRady ŽNO v ČR se stal dr. Dezider Galský.

1990V lednu byly uspořádány volby,jako předseda byl novou repre-zentací potvrzen V. Feuerlicht.V květnu odstoupil V. Feuerlichtz funkce, aby se mohl plně vě-novat práci duchovního a vrch-ního kantora Staronové synago-gy. Novým předsedou byl zvolen PhMr.Karol Wasserman. V červnu odstoupilz funkce vrchního rabína Daniel Mayer.Pražská obec začíná přispívat členům, je-jichž penze nedosahuje stanoveného limitu.Rada ŽNO v ČR a ŽOP shromažďují pod-klady pro restituce židovského majetkupodle restitučního zákona 403/1990. Bylazaložena česká pobočka WIZO a Českoslo-venská unie židovské mládeže. 24. listopa-du zemřel na následky automobilové ne-hody předseda RŽNO dr. Dezider Galský.RŽNO v ČR mění svůj název na Federacižidovských obcí v ČR (FŽO). V novýchstanovách FŽO se objevuje článek o mi-mořádném členství.

1991Vstupuje v platnost zákon o mimosoudníchrehabilitacích. ŽOP postupně získává něko-lik nemovitostí ze svého bývalého majetku.Uskutečnilo se první setkání židovskýchemigrantů Děti Maislovky na ŽOP. Věstníkpod redakčním vedením Jiřího Daníčkamění název na Roš chodeš. Nicholas Win-ton byl v Praze hostem FŽO a ŽOP. Bylootevřeno Muzeum ghetta v Terezíně. Početčlenů ŽOP se zvýšil o téměř 200. Při FŽOvzniklo nakladatelství Sefer.

1992Vychází první kniha nakladatelství SeferŽidovské památky v Čechách a na MoravěJiřího Fiedlera. ŽOP kupuje v Janovskéhoulici v Praze 7 dům, jenž se má stát penzi-onem pro seniory. Byla založena Matana,akciová společnost pro správu majetku

ŽOP. Uskutečnily se volby: předsedouŽOP se stal spisovatel a režisér Zeno Do-stál, předsedou FŽO je zvolen Jiří Daní-ček. Byla přijata zásada, že předsedovéobcí, členové vedení a tajemníci musí po-vinně projít lustračním řízením. Do funkcevrchního zemského a pražského rabína byluveden Karol Efraim Sidon. Začala jedná-ní o individuálním odškodnění českýchŽidů. FŽO i ŽOP vystupují aktivně protiprojevům antisemitismu v tisku, zejménav souvislosti s kauzou Týdeníku Politika.

1993FŽO se obrací na Parlament ČR se žádostío projednání zákona, který by umožnilvrácení bývalého majetku – včetně Židov-ského muzea – židovským obcím. Pražská

obec má 1102 členů. Sociální odděleníorganizuje pomoc potřebným členům v do-mácnosti (nákupy, doprovod, donáška obě-dů, úklid). Dokončují se stavební práce naPenzionu Charlese Jordana v Praze 7 prožidovské seniory. FŽO dokončuje na zá-kladě podkladů z jednotlivých obcí se-znam bývalého majetku židovských obcí,spolků a nadací. Poprvé zasedal Bejt din(rabínský soud) pro Prahu v čele s izrael-ským rabínem Uzim Kalchheimem zcl.

1994Do nového penzionu ŽOP, ve kterém jemísto pro 40 osob, se stěhují první obyva-telé. Pokračují snahy o jednotlivé restitucei navrácení doloženého židovského majet-ku cestou zvláštního zákona. Ten však pobouřlivé debatě nebyl parlamentem schvá-len. Nicméně v dubnu přijal parlament zá-kon, který umožnil v nové lhůtě otevřítrestituční nároky u majetků ve vlastnictvístátu, zabavených na základě rasové perze-kuce. Byl to dílčí, ale významný úspěchpředstavitelů židovské komunity ve snazedosáhnout spravedlivého řešení ve věciuloupeného židovského majetku. Židovské-ho majetku, převedeného na obce a města,se týkala výzva vlády doporučující, aby honestátní subjekty vydávaly dobrovolně.V řadě případů, kterým předcházela dlou-hodobá a náročná jednání, se tak v průbě-hu dalších let stalo. Při FŽO byla založenanadace Dědictví (později transformovanádo nadačního fondu Zecher) s cílem získá-vat prostředky a organizovat záchrannépráce u nejohroženějších židovských pa-

mátek. Stát vrátil FŽO sbírky Státního ži-dovského muzea a ŽOP budovy synagoga Starý židovský hřbitov, které Státní židov-ské muzeum užívalo. Současně vzniklo Ži-dovské muzeum v Praze, řízené správní ra-dou, ve které mají 4 z 5 míst FŽO a ŽOP.Ředitelem se stal dr. Leo Pavlát. ŽOPotevřela s pomocí Nadace Ronalda S. Lau-dera židovskou školku. Jako první úspěchdlouhodobé snahy ŽOP a FŽO o individu-ální odškodnění bylo možné charakterizo-vat zákon o poskytnutí jednorázové částkyněkterým obětem nacistické perzekuce,přijatý parlamentem v listopadu.

1995Díky dobré spolupráci s Magistrátem hl. m.Prahy proběhlo navracení objektů v Praze

do vlastnictví ŽOP až na výjimkyúspěšně. Reprezentace ŽOP sta-novila strategii využívání a zhod-nocování navráceného majetku,kterou uskutečňuje Matana, a. s.Penzion Charlese Jordana jeplně využíván. ŽOP spolu s FŽOtrvají nekompromisně na řád-

ném individuálním odškodnění obětí na-cismu a jednají v tomto smyslu na domácíi mezinárodní úrovni. V Terezíně je na Ná-rodním hřbitově v sektoru židovských hro-bů osazena plastika Magen David, dílo so-chaře Aleše Veselého. Proběhly volby a zapředsedu ŽOP byl podruhé zvolen ZenoDostál. Předsedou FŽO se stal dr. JanMunk. Nákladem ŽOP byla v Praze opětzřízena rituální lázeň – mikve. Po opravěa rekonstrukci Maiselovy synagogy zdebyla otevřena první nová expozice Židov-ského muzea. Uskutečnilo se druhé setká-ní Dětí Maislovky. ŽOP je spolupořadate-lem multimediálního festivalu Starý zákonv umění, který zahrnul na 60 kulturníchakcí. Oddělení hřbitovů a památek ŽOPsystematicky realizuje opravy a záchranupamátek ve vlastnictví pražské obce. ŽOPprohlubuje a zdokonaluje systém sociálnípéče a služeb se zvláštním zřetelem k po-třebám přeživších šoa.

1996ŽOP má 1326 členů. Dál se rozvíjí systémdomácí péče o seniory: ŽOP hradí nákladyna lůžka v nemocnici, která jsou přednost-ně vyhrazena dlouhodobě nemocným čle-nům, a zvyšuje příspěvky členům s níz-kým důchodem. Do sociální péče jsouzapojeni vedle zaměstnanců i dobrovolnícia mladí lidé na náhradní vojenské službě.30. ledna zemřel předseda ŽOP ZenoDostál. Novým předsedou byl na zbytekvolebního období zvolen dosavadní mís-topředseda Jiří Daníček. V Pinkasově sy-nagoze byly (pokračování na str. 16)

VĚSTNÍK 11/2008 3

ŽIDOVSKÁ OBECV PRAZE 1989–2008

NOACH (1M 6,9–11,32)První globální katastrofa, potopa, ude-řila, když svět odmítl ideální vztahmezi mužem a ženou. Znásilňování,plenění a nezřízený chtíč se staly ně-čím obvyklým, i mezi zvířaty. Sex bylprostředkem dobývání, nikoli výra-zem vzájemnosti a lásky. Jen jedinárodina na zemi (ta Noemova) zůstalaspravedlivá. V období babylónské věžejsou veškeré normy, které se Noe sna-žil předat, znovu zapomenuty.

„Celá země bývala jedné řečia jedněch slov.“ (1M 11,1) Tak začínápříběh o babylónské věži. Text nevy-světluje, jak se přihodilo, že lidé jednéřeči se rozdělili do sedmdesáti národůmluvících sedmdesáti jazyky, a je za-rážející, že jedna předchozí pasážzmiňuje, že „od nich se pak podle je-jich jazyků oddělily ostrovy národův jejich zemích“. (1M 10,5) Ovšem me-taforicky řečeno, mluvit jednímjazykem znamená, že všichnilidé si rozuměli. Že ačkoli bylirůzní, navzájem se respektovalia usilovali o jeden ideál – exis-tovala mnohost a různost žijícív harmonii.

Babylónská věž představujenový stupeň odcizení, nikoli se-xuální, ale společenské. Cíl lid-ského snažení se omezil na stav-bu vysokých věží, ovšem nikolipro uctění Hospodina, ale kvůlimaterialismu. Novým bohem sestalo dosáhnout co nejvýše, a to pomocímalty a cihel. Jak lidé dobývali fyzickévýšiny, zapomínali na lidské hodnoty,na přátelství, manželství na děti, na svédruhy a družky. Midraš praví, že kdyžspadl z věže člověk, lidé ani nepřestalipracovat, zato když spadla cihla, rmou-tili se. Vyvstává nám obraz světa bezsrdce a bez komunikace.

Totální kolaps jazyka tak odpovídálidskému zločinu – lidé jsou fyzickyzdatní, ale jejich jazyky a srdce jsouuzamčeny. Do světa vstupuje osamě-lost, představa jednoho společného ja-zyka je matnou vzpomínkou.

Babylónskou věží se končí jednavelká historie lidstva a společenskouzkázu, kterou vyvolala, může napravitaž Abraham; teď nastal okamžik, kdylidé na jeho poslání o milosrdnémBohu, jenž sjednotí svět v lásce a mo-rálce, teprve čekají.

VAJERA (1M 18,1–22,24)Komentátoři si neustále lámou hlavunad Abrahamovým obětováním Izáka,nad tou zvláštní, drásající událostí, ježmohla jediným úderem nože ohrozitjak život Abrahamův, tak i celé novéuspořádání světa.

Hospodin Abrahamovi několikrátslíbil, že národ, který se z něj zrodí,přežije všechny útrapy a celému svě-tu zjeví jméno jediného Boha. Zá-zračné zrození Izáka v době, kdy ro-diče byli již staří, bylo stvrzenímHospodinova slibu. Má teď Abrahamprávě tento zázrak zničit? A navíc –Abrahamovo poslání světu znělo, žeexistuje jediný Bůh, který stvořil člo-věka ku svému obrazu, jenž odmítánemorální chování a krveprolévání.A jehož povaha je pravým opakemMolocha, krvežíznivé modly, které sepřinášely dětské oběti.

K tragédii nedojde. Verdikt biblic-kých komentátorů zní, že Abraham tím,že byl ochoten podřídit svou vůli vůliHospodinově, dokázal, že je opravduvěrným služebníkem, a obstál i v tétozávěrečné zkoušce. Náhle se jako deusex machina objeví beran, chytí se za

rohy do hustého křoví a Izák i Abraha-mův sen mohou žít dál.

Většina interpretů vykládá akeduz Abrahamovy perspektivy. Maimoni-des v ní vidí základní potvrzení pravdyproroctví. Když Abraham slyší slovoHospodinovo, vykoná to, co vykoná,protože následuje Boží příkaz.

Sören Kierkegaard v díle Bázeňa chvění tvrdí, že Abrahamovi se do-stalo klíčové lekce v náboženskémuctívání, kdy „teleologické potlačujeetické“, a modernější výklad profeso-ra Leibowitze vyvozuje z akedy učení,že Tóra neučí lidi etice – přikazuje jimjen, aby poslouchali Boha.

Možná bychom však mohli pohléd-nout na akedu z perspektivy Hospodi-novy, z pohledu ponaučení, které chceBůh prvním Židům sdělit. Příkaz, jejždá Abrahamovi, není totiž jednoznač-ný; doslova říká „pozvedni ho“, tedy,

jak zdůrazňuje Raši, neříká „za-bij ho“. Je ovšem zřejmé, že„pozvedni“ tu znamená k oběto-vání, jako se pozvedávala obětnízvířata. Abrahamova ochotaobětovat Izáka znamená biblic-ký precedent pro nadlidskéskutky víry, které paradoxně za-jistily našemu národu věčnost.

Ale co když Hospodinovadvojznačnost odhaluje jiné po-slání – a jiný druh zkoušky.Vždyť klíčová věta, která sdělu-je, že Izák žije, spočívá v tom, že

na Abrahama zavolá Hospodinův posel,anděl, a na poslední chvíli Abrahamazarazí.

Možná, že Bůh očekával, že Abra-ham bude za Izáka orodovat, že se po-staví na odpor a bude žádat Izákův životstejně jako bránil životy Sodomských.Mojžíš o generaci později tak učinil:když Židé zhřešili se zlatým teletema Bůh řekl, že zničí lidstvo a ponechájen jeho, Mojžíš nabídku kategorickyodmítl. Nebyla snad Hospodinova slo-va k Mojžíšovi zkouškou jeho odda-nosti a lásky k národu a nezachoval seMojžíš zcela jinak než Abraham?

Důkaz o tomto výkladu nacházímev textu. Po akedě už Hospodin s Abra-hamem nikdy přímo nepromluví –vždyť i zvolání, aby nechal Izáka žít,pronáší anděl, nikoli Bůh.

Bible několikrát zdůrazňuje nut-nost, že Bohu se má i odporovat. Jób

4 VĚSTNÍK 11/2008

SIDRYPRO TENTO

MĚSÍC

Hans Holbein ml.: Obětování Izáka, 1538.

trpí neslýchanými bolestmi a přáteléjej utěšují a radí mu, aby přijal Božítrest. Jób vyzývá Hospodina, aby mupověděl, kdy a jak zhřešil. Nakonec muBůh dává za pravdu a odmítá zjednodu-šující „zbožnost“ jeho přátel. Abraha-movy dřívější spory s Bohem ohledněosudu obyvatel Sodomy a odpor Mojží-šův i Jóbův se staly vzorem pro jedno-ho z našich největších náboženskýchučenců, chasidského vůdce a světce, ra-biho Leviho Jicchaka z Berdičeva.Jednou se vztyčil uprostřed jomkipu-rové bohoslužby právě ve chvíli, kdyse věřící chystali pronést kadiš, a vy-křikl na Boha: „Co ti tvůj národ pro-vedl, že ho neustále trestáš utrpením?Což jsme už netrpěli dost? Neodejdu,dokud Izraeli neodpustíš! Jisgadal vejiskadaš Šme rabo.“

Spoutáním Izáka Abrahamova kari-éra v podstatě skončila. Už nikdy neu-slyšíme, že by s Hospodinem komuni-koval nebo že by si Hospodin přálmluvit s ním. Sfat Emet vykládá, žeAbraham si měl uvědomit, že „milo-srdný Bůh“ by nikdy nežádal dětskouoběť. Raši navrhuje, že Hospodin pů-vodně zamýšlel jen to, že AbrahamIzáka vyvede na horu a pak s ním zasesejde dolů. Učenec čerpal pravděpo-dobně z Babylónského talmudu (Taa-nit 4a), kde je citována Jeremjášovakritika (19,5) izraelských modlářů,kteří připravili oltáře pro upálenísvých dětí jako oběť Baalovi; hodlalitedy vykonat něco, co: „Jsem já (Bůh)nikdy nepřikázal, nikdy neřekl a ni-kdy na to ani nepomyslel: Nikdy jsemnepřikázal Mejšovi, aby obětoval své-ho syna, nikdy jsem neřekl Jeftovi,aby obětoval svou dceru; nikdy jsemnepomyslel na to, aby Abraham obě-toval Izáka.“

Bible je věčná, hovoří ke své gene-raci i ke generacím příštím. Kdykoliměli Židé obětovat své děti al kidušhašem (kvůli posvěcení Božího jmé-na), byl Abrahamův čin připomínánjako výraz nejvyšší oddanosti. A sou-časně – a především pro generacimolochovského modlářství – příběho oběti Abrahamově učí, že náš Bůhby nikdy nežádal, aby rodič zabil dítěkvůli Jeho jménu.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskinavybrala a přeložila am.)

VĚSTNÍK 11/2008 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – listopad 2008

Staronová synagoga

29. 10. pondělí 1. den Roš chodeš chešvan30. 10. úterý 2. den Roš chodeš chešvan31. 10. pátek začátek šabatu 16.22 hodin1. 11. sobota NOACH 1M 6,9–11,32

hf: Iz 54,1–55,5mincha 16.00 hodinkonec šabatu 17.28 hodin

7. 11. pátek začátek šabatu 16.11 hodin8. 11. sobota LECH LECHA 1M 12,1–17,27

hf: Iz 40,27–41,16mincha 15.50 hodinkonec šabatu 17.18 hodin

14. 11. pátek začátek šabatu 16.01 hodin15. 11. sobota VAJERA 1M 18,1–22,24

hf: Ez 2Kr 4,1–37mincha 15.40 hodinkonec šabatu 17.10 hodin

21. 11. pátek začátek šabatu 15.52 hodin22. 11. sobota CHAJE SARA 1M 23,1–25,18

hf: 1Kr 1,1–31mincha 15.30 hodinkonec šabatu 17.03 hodin

28. 11. pátek Roš chodeš kislev začátek šabatu 15.46 hodin29. 11. sobota TOLDOT 1M 25,19–28,19

hf: Mal 1,1–2,7mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.58 hodin

V sobotu a o svátcích šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každé pondělí, čtvrtek a na Roš chodeš šachrit od 6.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30,mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagoga

1. 11. sobota NOACH 1M 6,9–11,32 9.00 hodin8. 11. sobota LECH LECHA 1M 12,1–17,27 9.00 hodin

15. 11. sobota VAJERA 1M 18,1–22,24 9.00 hodin22. 11. sobota CHAJE SARA 1M 23,1–25,18 9.00 hodin29. 11. sobota TOLDOT 1M 25,19–28,19 9.00 hodin

Páteční večerní bohoslužby se nekonají.

Španělská synagoga(Bejt Praha)

Každý pátek kabalat šabat od 18 hodin.

Bejt Simcha(Mánesova 8, Praha 2)

Každý pátek kabalat šabat od 18 hodin.

Kniha Judeofobie moderní doby (La judeo-phobie des Modernes, Éditions Odile Ja-cob) vyšla nedávno v Paříži. Její autor, fi-losof a politolog Pierre-André Taguieff,který je ředitelem výzkumu na CNRS(Centre national de la recherche scientifi-que) a autor mnoha děl jako La Force dupréjugé (Síla předsudku) a Precheurs dehaine (Kazatelé nenávisti), v ní analyzujesoučasnou podobu „nejstarší nenávisti“ve známé historii, kterou označuje jako ju-deofobii. V rozhovoru pro francouzský ži-dovský měsíčník Information Juive shrnujehlavní teze své knihy. Závěry, ke kterýmdochází, se zdaleka netýkají jen Franciea francouzských Židů.

Co nazýváte „judeofobií moderních ča-sů“? Čím se liší od termínu „antisemitis-mus“, který považujete za zavádějící? Slovem „judeofobie“, který figuruje v ná-zvu knihy, označuji stejně jako ve svýchstarších publikacích celek historickýchklišé využívaných k nenávisti vůči Židůma v širším smyslu i všechny antižidovskévášně, pověry a způsoby chování, jejichžprojevem je násilí, ať fyzické či symbo-lické, namířené vůči Židům.

Slovo „antijudaismus“ je nevhodné, pro-tože sugeruje dojem, že nenávist k Židům(Judenhass, Jew-hatred) spočívá na vý-hradně náboženských důvodech. Příliš častose zapomíná, že slovo „antisemitismus“vzniklo poměrně nedávno a vděčíme zaněj autorovi, který byl nejen protižidovsky,ale i rasisticky zaměřený. Roku 1879, kdypřišel s termínem antisemitismus, chtěl ně-mecký rasový ideolog Wilhelm Marr jasněodlišit svůj odpor k Židům od staréhokřesťanského antijudaismu.

Termínem „antisemitismus“ bychom instricto sensu neměli označovat nic jinéhonež rasistické varianty moderní judeofobienebo racionalistickou formu sekularizova-ného antijudaismu, která přešla do politikya zabydlela se jak v politickém, tak kultur-ním nacionalismu poslední třetiny 19. stole-tí a která se nejextrémněji projevila v geno-cidním antisemitismu hitlerovského režimu.V postnacistickém období šokuje anti-semitismus fenoménem svého přežívání vesvých extremistických výhoncích, jakýmijsou neonacistické skupiny, skinheads atd.

V průběhu posledních čtyřiceti let do-znal podle vás negativní obraz Židadvojité metamorfózy. Oč jde?V průběhu posledních čtyřiceti let 20. stole-tí se negativní obraz Žida skutečně dočkaldvojí metamorfózy. Zaprvé – ačkoli Židébývali dlouho stigmatizováni jako „Asia-té“, „Orientálci“ či „Semité“, jsou v kon-textu nynější chaotické globalizace ozna-čováni a zavrhováni jako „Zápaďané“ vesmyslu, v jakém Západ vnímají jeho ne-přátelé: tedy jako dominantní a imperialis-tičtí utlačovatelé. A zadruhé, poté co bylistigmatizováni (zejména evropskými nacio-nalisty 19. století) jako „nomádi“ a bludní„kosmopolité“, stali se nyní v očích svýchnepřátel „sionisty“, tedy nacionalisty,a z toho titulu zavrženíhodnými pro všech-ny, kdo se domnívají, že svět bez hranic jezároveň možný i žádoucí.

Jádrem antisemitismu v přesném slovasmyslu byla přítomnost Židů uvnitř náro-da. Radikální antisionismus, formulovanýpo druhé světové válce a po vzniku StátuIzrael, však odpírá Židům právo na to, abyse jakožto národ konstituovali. Židé tak vy-měnili svůj odpudivý status zneklidňujícíchasiatů za status arogantních Zápaďanů, a zá-roveň se v době všeobecného ohrožení ná-rodní existence stali národem údajně ohro-žujícím světový mír.

V novém judeofobním diskurzu fungujívýrazy „sionista“ a „Izrael“ jako jménaďábla. Už nejde o to, vyhnat Židy z Evro-py, ale o eliminaci „anomálie“, kterou jeStát Izrael, předobraz oné špatné „odliš-nosti“, a o skoncování se „sionismem“ ja-kožto inkarnací zla. V dlouhé historii ju-deofobie vyznačuje radikální antisionismuszačátek nového druhu diabolizace, která seprezentuje ve dvou podobách: první je in-spirovaná převážně nábožensky, přesnějiřečeno džihádistickým islamismem, a dru-há politicky v teorii „antiimperialismu“,

jak vznikala „v průběhu zápasu o svobodu“na marxisticko-leninském základě, kterýv něm přežil.

V úvodu své knihy mluvíte o „džihádi-zaci ducha“. Co rozumíte pod tímto po-jmem?Dva rozdílné procesy. Na jedné straně je touvnitř ummy (světové muslimské komuni-ty) a pod vlivem radikálních islamistů ten-dence konstituovat džihád jakožto šestýpilíř islámu, což je vzhledem k tradici he-reze. Podle islamistické ideologie má dob-rý muslim praktikovat džihád proti růz-ným kategoriím nepřátel, především protiAmeričanům a v širším smyslu Zápaďa-nům a Židům. Avšak k džihádizaci mus-limského ducha se přidává i džihádizacebojů vedených na Západě přímo Zápaďanyproti světovému „americkému imperialis-mu“ a „sionismu“. Třídní boj na meziná-rodní úrovni se stále více stává „svatouválkou“ proti novým inkarnacím ďábla,tedy Spojeným státům a Izraeli. To je po-slední metamorfóza nynějšího staronové-ho revolučního antikapitalismu.

Islamistický džihádismus je zdrojem in-spirace, ba přímo normativním modelempro revolucionáře 21. století. Exkomunistéodhodivší své marxistické názory se dožilinové „božské zvěsti“, že totiž rozsáhlé sítěfanatiků řízené jinými fanatiky jsou schop-ny se postavit „imperialistickým“ silámv Afghánistánu, Libanonu či Iráku.

Co podle vás vysvětluje fakt, že VelkáBritánie, Nizozemsko a Kanada jsou zá-padní země nejvíce zasažené tím, co na-zýváte „intenzivní fundamentalistickouislamizací“?Základním faktorem islamizace západníchnárodů je institucionalizace multikultura-lismu, která jde ruku v ruce s oslabenímlaické veřejnosti. Multikulturalismus ja-kožto sociopolitický systém zakládá mul-tikomunitní společnost, v níž si ideologičtípředáci islamismu (ať už fundamentalisténebo džihádisté, „umírnění“ nebo extre-misté) žijí jako ryby ve vodě. Mohou sisvobodně a s právní podporou organizovatsvé sítě, rozšiřovat pole propagandy a zná-sobovat provokace, jimiž testují obrany-schopnost společností, které je přijaly;v případě extremistů i připravovat atentáty.Teprve po roce 2000, po vlně islamistic-kých atentátů zahájených útoky z 11. září2001, začal být multikulturalismus někte-rými odborníky a politiky zpochybňován –hlavně ve Velké Británii a v Nizozemsku.

Není přehnané tvrdit, jak to děláte vy,že nenávist k Západu je jen rozšířenánenávist k Židům?

6 VĚSTNÍK 11/2008

NEJSTARŠÍ NENÁVISTRozhovor s Pierrem-Andrém Taguieffem

Pierre-André Taguieff. Foto archiv.

Analyzuji spíš zpětné vazby mezi velkýminenávistmi. Ovšem Židé, kteří jsou v očíchsvých nepřátel zcela pozápadnělí, mohoupředstavovat tu nejreprezentativnější a zá-roveň nejodpudivější podobu Západu. Nadruhé straně je Západ vnímán a odsuzovánjako „požidovštělý“ („sionizovaný“), pod-řízený židovsko-sionistické nadvládě, na-sáklý židovsko-sionistickými hodnotamia může být obnoven jen na základě judeo-fobních obvinění: krátce řečeno, judeosio-nizovaný Západ je odpudivější (předevšímv určitých arabsko-muslimských kruzích)než Západ pouze kapitalistický, imperia-listický a neoliberální.

Napsal jste: „Ve Spojených státech i v Ev-ropě je mnoho neolevicových intelektu-álů židovského původu, kteří aktivněpraktikují sebenenávist, především pak-továním se se zapřisáhlými nepřáteli Iz-raele.“ Čím si tu sebenenávist vysvětlu-jete?Je to poznámka, která má jen popisnouhodnotu: nic nevysvětluje. Jen upozorňujena celou řadu otázek. Je to konstatování,které logicky vede k tázání se na podstatužidovské identity. Jak rozsáhlý problém!Můžeme upozorňovat na osobní zájmynebo na osobní identifikaci s nepřítelem.Zbývá ověřit hypotézy o životních draháchintelektuálů, kteří se „narodili jako Židé“,ale poté, co se vzbouřili proti „židovské-mu žaláři“ (slovy Jeana Daniela), se bezjakékoli citlivosti stali „Nežidy“, a to buďvýslovně (dnes nepříliš častý případ),nebo nepřímo (u většiny pozorovatelnýchpřípadů). Tuto kategorii ve Spojených stá-tech nejlépe ilustruje „pokrokový“ NoamChomsky se svým žákem Normanem G.Finkelsteinem: dva radikální antisionisté,kteří se neváhali spojit s popíračským pro-středím. Tento jev však není nový. Jakovšechny národy má i židovský národ svéodpadlíky a zrádce.

Jak si vysvětlujete amerikanofobii sou-časných intelektuálů?Antiamerická posedlost mnoha součas-ných intelektuálů je ve většině případůpozůstatkem komunistické víry nebomarxismu z mládí. Je neoddělitelná od ra-dikálního antisionismu. Je to způsob, jak-koli pomýlený, jak zůstat revolucionáři.Stačí jim, že svými litaniemi obviňujínové „pány světa“ a vychvalují dobrýa nešťastný „lid“. Marxistická vize třídní-ho boje se mění v polospiklenectví, ježstaví „ty zlé nahoře“ proti „těm dole“ – ne-vinným trpícím obětem. Tito angažovaníintelektuálové myslí i nadále v hypermo-rálních pojmech a manichejských perspek-tivách. Diabolizační populismus je způ-

sob, jak si dodat „levicovou“ identitu v po-liticko-intelektuálním kontextu, kde se levi-ce, zbavená svého strukturačního kontextu,tedy komunistické utopie, stala nedefinova-telnou. Přišla dokonce i o svůj hlavní ideo-logický prapor, o myšlenku pokroku, kterájí dlouho umožňovala jasně se distancovatod pravice. Neboť právě liberální pravice jívzala témata jako „hnutí“, „změna“ a neu-stálá „reformovatelnost“. Je mnoho inte-lektuálů, kteří si dnes opatřují militantnínáhradní identitu právě pomocí dvojice ra-dikálního antisionismu a amerikanofobie.Protože levicovost, i když není zcela jasné,v čem spočívá, je stále hodnocena pozitivně.

Osvícenský univerzalismus podle vásnení „absolutní zbraň proti antižidov-ským vášním“. Co tedy zbývá?Pokud obrat k osvícenskému univerzalis-mu není „absolutní zbraň“, přesto námmůže v určitých situacích poskytnout dob-rou službu. Například tváří v tvář radikál-nímu islamismu, který označuje laickouveřejnost jako „židozednářský jed“, se lzeopřít o požadavek univerzalismu, nesenýprincipem rozdělení moci světské a du-chovní, tedy o dědictví osvícenství. Jeovšem kontraproduktivní útočit na součas-nou islamistickou judeofobii na základěnávratu k militantnímu ateismu těch osví-cenských filosofů, z jejichž kritiky nábo-ženství se sytila i moderní judeofobie (vez-měte jen barona d’Holbacha). Co se týčedeisty Voltaira, „tolerantního“ myslitelea vynálezce moderního antijudeochristia-nismu, není to právě vhodný příklad, kterýby nás mohl poučit o judeofilii.

Ti, kdo chtějí potírat obraz „židovskéhospiknutí“ nebo „židovských křižáků“, kte-rý šíří al-Káida, si nepomohou odkazy naantižidovského polemika, který útočil naŽidy mimořádně jedovatě a nazýval jepodněcovateli náboženské intolerance,o čemž svědčí stať „Židé“ z jeho Filosofic-kého slovníku: „Je to jen národ ignorantůa barbarů, v němž se od nepaměti pojí špi-navá lakota s nejohavnějšími předsudkya nevykořenitelnou nenávistí k národům,jež je tolerují a činí je bohatými. Přestonení třeba je upalovat.“

Co odpoví historik jako vy na otázku,jak je možné, že se antižidovské před-sudky mohly udržet po tolik staletí?Je to jeden z nejzapeklitějších problémů,s nimiž se snaží vypořádat všichni filosofo-vé, antropologové, sociologové a historici,kteří se pustili do zkoumání problému, kte-rý Robert Wistrich přesně pojmenovaljako „nejdelší nenávist“. Jsem toho názo-ru, že stará judeofobie se bývala mohlastát pouze jednou z mnoha forem xenofo-

bie, kdyby ji neintegrovala a znovu nez-formulovala křesťanská doktrína, jež jí po-skytla teologické ukotvení a touto formoupřispěla k jejímu univerzálnímu rozšíření.Spor Církve se Synagogou nezabránil zá-padním dějinám, aby se neutvářely jakodějiny židovsko-křesťanského Západu.A kvůli ústřednímu bodu historie Izraelepro křesťany (kteří se považovali za „oprav-dový Izrael“, „Verus Israel“) se stará té-mata útoků proti Židům a judaismu ne-ustále opakovala, a to i v moderním světěv období dechristianizace, kdy se odkonce 18. století násobily sekularizovanéformy judeofobie ve spojení s význam-nými politickými ideologiemi (s nacio-nalismem, socialismem atd.).

Poslední etapa dlouhého přenosu anti-židovských představ pochází z obdobíjejí globalizace. Judeofobní témata a xe-nofobní stati se staly předmětem rozšíře-ným na mezinárodní úrovni a staly seideologickým základem, který je a můžebýt univerzálně sdílen.

Rozvíjíte hypotézu, že se dnes nachází-me v blízkosti mytické konfigurace sila že tento mytický příběh nutně odpo-vídá sociální poptávce. Jak to vysvětlí-te?Vezměme si současné výmysly o „americ-ko-sionistickém“ spiknutí. Zastávám hy-potézu, že za současného stavu rostoucíkomplexity našich společností, které jsouzároveň společnostmi techno-vědeckýmia valorizujícími znalosti, se poptávka povědomostech zrychluje zdvojnásobenýmpocitem ignorance a neschopnosti. V dů-sledku globalizačního chaosu se dnes zdá,že nejasnost roste spolu s nejistotou vyvo-lávající zmatek a sytící úzkost. Tvářív tvář nejasnému vývoji se mýtus o spik-nutí upevňuje a vede k jednoduchým od-povědím.Víra ve spiknutí poskytuje iluzinebo možnost vysvětlení událostí, které sejeví jako nepochopitelné. To je základnífunkcí tohoto mýtu. „Užitečnost“ teorie„spiknutí“ tkví v tom, že odpovídá naspolečenskou poptávku. Věřit ve spiknutíznamená dát smysl tomu, co ho zdánlivěnemá, a tudíž zneklidňuje. Jednoduchostodpovědí je základem bahna brutality„ztracenců“ tohoto globalizovaného světa.Teorie o spiknutí jsou součástí jednodu-chých, ale zároveň falešných i užitečnýchteorií. Jsou užitečné, protože uspokojivěodpovídají na sociální poptávku a protoženestrpí kritiku. Poskytují iluzi, že tím, žeodhalíme všechna strašlivá tajemství, ježúdajně hýbou dějinami, se staneme jejichpány. Politika stále ještě nevystoupilaz věku mýtů.

(pokračování na str. 17)

VĚSTNÍK 11/2008 7

Několik týdnů po Mnichovu, v noci z 9. na10. listopadu 1938, došlo v Německu k po-gromu, v jehož průběhu bylo vypálenonebo jinak zničeno přes 300 synagog a vy-pleněno 7500 židovských obchodů či bytů.Kolem 30 000 Židů bylo uvězněno v kon-centračních táborech, devadesát jednajich bylo zabito. Pogrom nazývaný nacisty„křišťálová noc“ se stal přelomovou udá-lostí na cestě ke „konečnému řešení židov-ské otázky“. Byl vydáván za výbuch lido-vého hněvu, zorganizovali ho však nacisté,kteří se potřebovali zmocnit židovskéhomajetku: už 12. listopadu vydal HermannGöring nařízení o vy-řazení Židů z němec-kého hospodářskéhoživota a o totální ari-zaci jejich majetku.

Z nařízení Hermanna Göringa (12. listopadu 1938)Židům německé stát-ní příslušnosti je jakocelku uloženo zaplatitve prospěch Německéříše kontribuci ve výši1 000 000 000 říš-ských marek. [...]Všechny škody, kterévznikly v důsledkurozhořčení lidu nadštvaním mezinárod-ního Židovstva protinacionálněsocialistickému Německu vednech 8., 9. a 10. listopadu 1938 na židov-ských podnicích a bytech, musí být ihnedodstraněny židovskými majiteli a živnost-níky.

Náklady na opravu nese majitel dotčenéžidovské živnosti nebo bytu.

Nároky vyplývající z pojištění Židů ně-mecké státní příslušnosti propadají ve pro-spěch Německé říše. [...] (Reichsgesetz-blatt, roč. 1938, část I, č. 189, s. 1579 a 80)

Křišťálová noc postihla i Sudety, které seod 1. 10. 1938 staly říšským územím. Židézde byli vystaveni násilnostem nacistů užv průběhu roku 1938, od září docházelok masovým útokům v Krumlově, Opavě,Jeseníku, Chebu, Sokolově aj., městaChomutov a Varnsdorf už v září 1938 hlá-sila, že jsou „judenrein“, tedy „bez Židů“.Pokud jde o křišťálovou noc, nebyly zatímvyčísleny celkové škody na židovském ma-jetku, údaje o útocích na lidi, o ponižová-ní, bití; není znám ani počet židovských

obyvatel Sudet v době pogromu, nevíme,kolik osob bylo odvezeno do koncentrač-ních táborů. V paměti lidí i archivů zůstalypředevším útoky na synagogy, hřbitovya další židovské objekty. I tak jsou to jenzlomky vzpomínek a úředních dokumentů.Některé bychom tu chtěli alespoň připo-menout.

SVITAVYSvitavská synagoga z počátku 20. století,která stála v Templové ulici, začala hořetasi v jedenáct hodin dopoledne 10. listopa-du 1938. Hasiči, kteří na průběh požáru

dohlíželi spolu s oddíly policie, sledovali,aby se požár nerozšířil na okolní budovy.Trosky synagogy byly později odstraněnya na jejím místě byl vybudován park...Dnes stojí na místě synagogy autobusovénádraží. (R. Fikejz, V. Velešík: Kronikaměsta Svitavy, Svitavy 2006.)

Židovský kostel shořel a vše odstraněnoa zahlazeno z rasových a antisemitskýchdůvodů a utvořeno bylo zelené prostran-ství a park a židovský hřbitov byl rozme-tán. (Rukopis z Kroniky a pamětní knihyměsta Svitavy, 1938–1945.)

JABLONEC NAD NISOUDle spolehlivých důvěrných zpráv jestv posledních dnech prudká kampaň protiži-dovská v okrese jabloneckém. Tak v sa-mém Jablonci n. Nis. byli dne 10. listopadu1938 vzati do vazby všichni židé, demolová-na a zapálena židovská modlitebna a konányprůvody demonstrační a v čele průvoduhnán jeden místní žid, jméno nepodařilose zjistiti, který měl na prsou tabulku s ná-

pisem: Ich bin ein Saujude. (Jsem svinskýžid.) Totéž protižidovské počínání bylo vevšech obcích okresu Jablonec n. Nis., v Tan-valdě zatčeno 10 osob židovského vyznání,mezi nimi i ředitel továrny firmy Wolfa Lederer. Taktéž v Liberci byly protiži-dovské demonstrace a zapálena jejichmodlitebna. (Situační zpráva Okresníhoúřadu v Semilech.)

Jablonecká synagoga začala hořet 10. 11.1938 po 17. hodině, předtím v odpoled-ních hodinách však dav zničil její vnitřnízařízení. Z požáru této synagogy se zatímžádnou fotodokumentaci najít nepodařilo.Zachovala se z ní však část vnitřního vy-bavení. Před odchodem z Jablonce vy-zdvihli členové obce ze synagogy to nej-

dražší, co měli – všechdevět Tór, zabalili jea odnesli s sebou doTurnova. Po návratuz mobilizace v Tur-nově po kratší dobupobýval i jabloneckýrabín dr. Georg Vida.Protože se vyřizovánícestovních dokladůprotahovalo, pokusilse zachránit alespoňjednu z Tór, zabalil jia odeslal do Paříže.Když poté v červnu1939 odplouval s ro-dinou z Rotterdamudo USA, vezl tuto je-dinou zachráněnouTóru s sebou. Dnes jevystavena v Tikvat

Israel Holocaust Memorial v USA, otevře-ná v místě, kde z ní bylo naposledy v jab-lonecké synagoze předčítáno. (MarkétaLhotová, Křišťálová noc v oblasti Liberec-kého regionu.)

V blízkém okolí hořely během toho dnea následující noci ještě synagogy v Libercia v České Lípě. Synagoga v Liberci bylazapálena již po poledni a do večera z nízbyly jen doutnající obvodové zdi. Česko-lipská synagoga byla zapálena o něco po-zději, v noci z 10. na 11. listopadu, oheňse však podařilo zastavit. Proto byla v ran-ních hodinách znovu podpálena za asisten-ce místní skupiny SA. (Kapitoly ze staveb-ního vývoje Jablonce nad Nisou, 2004.)

SOKOLOVDne 10. listopadu ve 4 hodiny vyrazila na-jednou nad židovským templem rudá zář.Za chvíli vyšlehly i plameny. Okolní domybyly chráněny silnými hasičskými sbory,takže nevyhořely. Na ulicích se v mžiku

8 VĚSTNÍK 11/2008

PŘED SEDMDESÁTI LETY

Vypálená synagoga ve Svitavách. Foto Městské muzeum a galerie ve Svitavách.

shromáždily tisíce občanů, kteří chtěli býtsvědky mimořádné podívané. Požár, syce-ný vyschlým trámovím, pronikl záhy až dokopule chrámu. Ta se asi za 2 hodiny zříti-la... (Německá kronika města Falknova, tj.Sokolova.)

KYNŠPERKKynšperská synagoga byla přízemní dře-věné stavení, pravděpodobně z roku 1786.Protože zde souvěrců neustále ubývalo,byla roku 1931 židovská obec přičleněnak Chebu. Nicméně zde zůstalo vnitřní vy-bavení. A i tady měli likvidaci na svědomízfanatizovaní kynšperští Němci. Nejprvezapálili synagogu, a pak se přemístili nahřbitov. Železnými háky a tyčemi rozbilinesmírně cenné staré náhrobky, následněsem dovlekli i pohřební vůz, který rovněžzapálili a potom jej shodili ze svahu. (He-lena Kafková, Fragmenty křišťálové nocina Sokolovsku.)

LOM U MOSTUNáš tatínek už nebyl s námi. Hned jak při-šli Němci do Sudet, předvolali ho na ges-tapo, protože byl na prvním místě v listiněnepřátel Říše. Vyhlásil totiž, že dá deset ti-síc korun tomu, kdozabije Hitlera. Potomjsme ho už nikdy ne-viděly a ani se nedo-zvěděly, co se s nímstalo. 9. listopadu1938 k večeru k námpřišel tatínkův známýa řekl nám, že sev Dolním Lomu protinám připravuje velkádemonstrace, abymaminka zavřela ob-chod, který jsme mělimezi Dolním a Hor-ním Lomem, a aby-chom se připravili, ženás přepadnou. Jáještě dodneška sly-ším ty bubny, jak ma-šírovali Hitlerjugend.Když se přiblížili ažk našemu domu a řvali „Juden raus, Judennach Palestina“, maminka nás vytrhlaz postele... Náš šofér už věděl, že se něcoděje. Na zahradě jsme měli rybník, a tambyli připraveni kapři na Vánoce. On všech-ny vylovil a dal je do vany.

...lidi už třískali všechny okna kolemdokola a někteří začali lézt do domu, chtě-li otevřít sejf a trhali, co mohli. Měli jsmevelké kolekce porcelánu, část rozbili, částnechali. My jsme byly na půdě, byla hroz-ná zima a my jsme byly jenom v pyžamu.Tehdy zrovna u nás bydlela jedna paní se

synem, se kterým jsem se kamarádila. Ma-minka ji prosila, aby aspoň nás, dvě děti,nechala v posteli nebo ukryla. Jenže jejíhomuže zrovna propustili jako komunistu zežaláře, byl první den doma, a ona se bála.Bála se, aby nás u nich nenašli. Tohle trva-lo celou noc. To byla nejdelší noc, kteroujsme prožily. Pak jsme slyšely, jak odchá-zejí a tahají ty věci z bytu. Pomalu jsmešly dolů podívat se, co tam najdeme. Jájsem jako první věc viděla vanu plnou čer-vené krvavé vody, ve které plavali kapři.Krvavá byla proto, že si v ní myli ruce odtoho, jak rozbíjeli okna. (Ze vzpomínky ElyWeissbergerové.)

MOST Dne 10. 11. kolem 6 hodiny večer byla ži-dovská synagoga úmyslně zapálena a úpl-ně shořela. Mnozí Židé uprchli, mnozízchytáni a nuceni tělesné práce konati.(Minorita P. Bonaventura v kronice svéhokláštera.)

...zřejmě téhož dne se konaly také pro-tižidovské demonstrace, při nichž rozváš-něný dav rozbíjel výlohy židovských ob-chodů a okna domů a bytů židovskýchobyvatel města. Zbytky synagogy byly

později, asi v roce 1940, odklizeny. (L.Kocourek: Osud Židů v Sudetské župěv obraze dochovaných pramenů, Terezín-ské studie a dokumenty 1997.)

NA HRANICÍCHVláda pomnichovské republiky ve snazezastavit příliv uprchlíků, vydala pokyn,aby „přes hranici nebyli propouštěni Židé,kteří nemají na nynějším území republikydomovské právo“. Tyto ještě nedávno čes-koslovenské občany jejich němečtí souse-dé zbavili majetku, vyhnali je z bytů a čas-

to i bez základních dokumentů nutili odejítdo zbytku Čech. Čeští četníci je ale vracelizpět.

Četnická stanice Kněževes ohlásila zem-skému velitelství: Hlásím: lidé, přijíždějícísměrem od Žatce, vyprávějí o týrání židův Žatci. Židé byli pochytáni, postaveni kezdi a proti nim postaveny kulomety. Stříle-no však nebylo. Židovky byly zahnányk uklízení všech místností okresního sou-du v Žatci. Jsou dvakrát denně voděni navycházku, lidé vždy na ně čekají a plivajína ně. Jsou prý voděni na procházku jenproto, aby mohlo být na ně pliváno a moh-li být týráni.

Četnická pasová kontrolní stanice Milos-tín, 12. listopadu: Poledním říšskoněmec-kým vlakem byly na stanici dopraveny ži-dovské osoby, které podle pasové kontrolydo Československa nepříslušely, a protojim byl odmítnut vstup. Němečtí finanční-ci je však přesto z vlaku vysadili. Českéčetnické stanici se však podařilo poslat jevečerním vlakem zpět do Německa, alepříštího dne vypovězené Židy mimořádnývlak opět přivezl do Milostína. Českým

četníkům se opět ješ-tě téhož dne podařilose jich zbavit. Příštínoci o třetí hodiněněmečtí železničářipravidelný vlak doMilostína zastavili užna hraniční čáře napokraji lesa. VezlŽidy, kteří byli před-cházejícího večeravráceni. Židé byliz vlaku vyhnáni, roz-prchli se po cestácha přes pole na českéúzemí a část jich dne12. listopadu 1938ráno přišla do Milos-tína na nádraží.

Mezitím o devátéhodině byl dovezendalší transport něko-

lika desítek Židů. Byli vráceni spolus těmi, kteří přišli ze zabraného územíráno, konstatuje zpráva a uzavírá: Vypo-vězení Židé se všemi prostředky bránínávratu do zabraného území, prohlašují-ce, že jim tam jde o životy, následkemčehož dochází na nádraží k pohnutýmscénám.

(Dokumenty na této dvojstraně pochá-zejí většinou z archivu Institutu Terezínskéiniciativy a z její webové stránky www.holocaust.cz. Připravil tp.)

VĚSTNÍK 11/2008 9

Hořící synagoga v Kynšperku. Foto ŽM Praha.

Mgr. Michal Frankl, PhD. (nar. 1974) půso-bí v Židovském muzeu v Praze, v odděleníholocaustu. Je autorem knih Emancipaceod Židů. Český antisemitismus na konci19. století (Paseka, 2008) a spolu s K. Čap-kovou napsal publikaci Nejisté útočiště.Československo a uprchlíci před nacis-mem, 1933–1938 (Paseka, 2008).

Před deseti lety konstatoval historik Mi-roslav Kárný, že osud Židů v bývalémčeskoslovenském pohraničí za křišťálo-vé noci není přesně popsán. Jak od tédoby pokročilo historické bádání?Na jednu stranu vznikla spousta lokálníchhistorických prací o dějinách zdejších ži-dovských komunit, jmenoval bych třebapráci o Liberci, České Lípě, MariánskýchLázních, Jablonci nad Nisou či dalších, alena druhou stranu celková historická studieo osudu Židů v pohraničí stále schází, je-jich osudy nejsou dobře zdokumentovány.Neví se dosud ani přesně, co se stalo s je-jich majetkem.

Problém podle mě tkví v tom, že jestrašně málo pamětníků. Část Židů byla zeSudet vyhnána už před mnichovskou doho-dou, ostatní byli buď zavražděni v koncent-račních táborech, nebo se rozprchli po celémsvětě. Paměť společnosti, která v pohraničítenkrát žila, celkově nefunguje, ta společ-nost téměř úplně zmizela: Češi odešli,Židé a němečtí odpůrci režimu utekli nebobyli zavražděni, Němci byli po válce nuce-ně vysídleni. A v sudetoněmeckém vzpo-mínání na válku hraje hlavní roli vlastníutrpení. Teprve čerstvě se i tam objevujezájem o osudy německojazyčných Židůz pohraničí, ale dokumentů je stále málo.

Existují úřední záznamy o této události?Nějaké existují – buď o vypalování syna-gog, nebo o průběhu tzv. „křišťálové noci“či o odstraňování škod, něco o tom, co sedělo s bývalými synagogami, o jejich ariza-ci. Úřední stopa pogromu v českosloven-ském pohraničí je slabší než v Německua liší se místo od místa. O tématu existujevelmi podrobná studie Jörga Osterloha,zatím jen v němčině, a výborná bakalářskápráce Jany Vildové, která objela okresníarchivy a zjistila, co bylo možné najít.

Lišila se nějak křištálová noc v Sude-tech od událostí v Říši?Lišila se kontextem. Nezapomeňme, že seodehrála jen 5–6 týdnů po mnichovské do-hodě. Mnichov byl pro pohraničí zásadní:

dohoda sem přinesla obrovskou vlnunadšení, která byla zčásti vedena tím, žemístní lidé podlehli nacistické ideologiinebo ji přímo prosazovali, ale zčásti takétím – a to jsou ty známé fotografie nadše-ných mávajících davů v Karlových Varecha jinde – že se zdejší Němci přestali bát vál-ky. Všichni se předtím strachovali, že po-kud vypukne válka, bude v Sudetech fronta,válečná zóna.

Židé ovšem utíkali z pohraničí už předMnichovem. Začalo to v květnu 1938,v době mobilizace a také pod vlivem anšlu-su Rakouska v březnu 1938, což byl prvníopravdu velký úspěch nacistického Němec-ka. Anšlus dodal sudetoněmeckému hnutíza připojení k Říši velkou dynamiku a velkáočekávání. U Židů vyvolal naopak obavy,viděli, co se děje ve Vídni, a viděli, co seděje i v pohraničí. Židé tu byli vystavovánipronásledování, brutálnímu zacházení, buďze strany sudetoněmeckého freikorpsu, cožbyly polovojenské oddíly, nebo od SA, Hit-lerjugend, případně jiných složek. Hned poMnichovu vznikaly v pohraničí menší kon-centrační tábory podobně jako v Německuv roce 1933, tady jich bylo alespoň deset.Byly určeny pro politické odpůrce, mezikterými byli často Židé. Po Mnichovu do-cházelo k divoké arizaci, která byla pozdějipřevedena do systému. Abych to shrnul: ur-čitá část Židů, a těžko zjistit kolik, odešla užpo anšlusu, část v září 1938 kvůli teroru,další velká část hned po mnichovské doho-dě. Spolu s desetitisíci až statisíci Čechya Němci, kteří z pohraničí prchali.

Ví se, kolik žilo v pohraničí Židů? Jörg Osterloh dochází k závěru, že to horníčíslo mohlo být 28 tisíc, nižší 25 tisíc. Mi-nimálně 12 tisíc podle něj uteklo ještěpřed křišťálovou nocí. Víme, že když sev Německu v květnu 1939 konalo sčítánílidu, při němž Židé vyplňovali zvláštní do-tazníky, tak v pohraničí bylo jen několiktisíc Židů. Není to detailně prozkoumáno,ale myslím, že to byli hlavně starší lidéa ti, kteří žili ve smíšených rodinách.

Je nějak zpracován osud německy mlu-vících Židů v Sudetech, kteří utíkali doČeskoslovenska a byli vraceni zpět?Podrobně ne. Vůbec si myslím, že vztahČeskoslovenska k židovským uprchlíkůmsi zaslouží detailnější zpracování. My jsmese o to pokusili s Kateřinou Čapkovouv knize Nejisté útočiště, ale končíme mni-chovskou dohodou právě proto, že před-stavovala velký předěl. Po Mnichovu sepřístup československých úřadů k uprchlí-kům z pohraničí vyvíjel a nebyl jednotný.Nicméně v první chvíli po dohodě se čsl.úřady snažily, aby z těch sporných částíodjíždělo co nejméně odpůrců nacistů.Myslely si totiž, že tu dojde k lidovémuhlasování. To se týkalo i německých antifa-šistů. Například ve zprávách Deutschland--Berichte, které vydávala německá exilovásociální demokracie, je několik zpráv o tom,že čsl. úřady vlaky s německými uprchlíkyobrátily zpět do pohraničí. Tím je vystavo-valy nebezpečí, zvlášť pokud mezi nimibyli funkcionáři sociální demokracie čikomunistické strany.

Kolem křišťálové noci je vidět, že úřadynejprve vydaly nařízení bránící příchoduŽidů z pohraničí. Existují svědectví o tom,že skupiny židovských uprchlíků muselyžít v zemi nikoho, že si je pohraniční hlíd-ky, které většinou stály někdy v poli, pře-dávaly tam a zpátky, že docházelo k hroz-ným situacím. Ale současně víme, že sevětšina těch lidí do zmenšené ČSR nako-nec dostala. Buď ilegálně, nebo protože zaně intervenovali příbuzní, nebo díky tomu,že Československo pod vlivem západníchmocností politiku vůči uprchlíkům zmírni-lo a tolik na dodržování příkazů nedbalo.

Co se s uprchlíky dělo pak?Nějaká část se ocitla v uprchlických tábo-rech, které byly rozesety po celém územíČeskoslovenska a na jejichž správu vznikldokonce samostatný úřad – Ústav pro péčio uprchlíky. To je z hlediska politiky státuvelká změna, neboť za první republiky státjakoukoli péči o uprchlíky před nacismemz Německa či Rakouska odmítal. Po Mni-chovu se v této situaci ocitli především Češi.Nová instituce se starala o materiální potře-

10 VĚSTNÍK 11/2008

KŘIŠŤÁLOVÁ NOC V SUDETECHRozhovor s historikem Michalem Franklem

Hořící synagoga v Opavě. Foto ŽM Praha.

by uprchlíků, o jejich do zapojení do pra-covního trhu. Starala se i o vystěhování čás-ti uprchlíků, hlavně Němců a Židů. Myslímsi ale, že z Židů, kteří uprchli z pohraničí,žilo v uprchlických táborech málo lidí,většinou šli k příbuzným nebo se o ně sta-raly židovské obce.

Co se samotného průběhu listopadovéhopogromu týče, jak v pohraničí probíhal?Průběh byl podobný jako v Říši, lišil sekontextem, o kterém jsem mluvil. Zdůraz-nil bych ale jednu věc: stejně jako v Říši,tak i v pohraničí byla křišťálová noc urči-tým průlomem. V první fázi byla nacistic-ká politika vůči Židům sice násilná, ale poroce 1935, mimo jiné v souvislosti s chy-stanou olympiádou v Německu, úřady tytoprojevy potlačovaly. To znamená, že Židébyli v Německu pronásledováni, vylučo-váni z hospodářství, z úřadů, ale nebylizpravidla cílem fyzických útoků. Najed-nou přišla křišťálová noc jako státem orga-nizovaný pogrom. Bylo to poprvé, kdy fy-zické násilí proti Židům proniklo dokruhů, které byly doposud považovány zabezpečné, tedy do soukromí a do místmodlitby a setkávání – do synagog a škol.Obrat k násilí musel mnoha lidem připadatnepochopitelný, zvlášť pak jako trest zavraždu německého diplomata v Paříži, o nížvěděli pouze z novin. Do křišťálové nocimohli Židé žít v duálním světě – mít bez-pečný svět doma a „mezi svými“ a méněbezpečný svět mimo domov. Po ní už tonešlo.

Nalezli se lidé, kteří Židům pomáhali?Takové případy určitě existovaly, ale špat-ně se dokládají. Ty, které jsem viděl, uka-zovaly, jak sudetští Němci pomohli za-chránit synagogu, jako třeba v Krnově.Záchrana ovšem neměla podobu protestu,ale skrývala se za argumentací, že by požársynagogy ohrožoval okolní budovy. Nebose nechala vypálit jiná budova – chevra ka-diša. Těžko posuzovat, jak to přesně bylo,ale bral bych tyto výpovědi vážně. Určitěbyly i případy pomoci lidem, ale prostě ne-jsou zaznamenány. Sousedé pomáhali Židyskrývat, pomáhali jim na hranici, hlavněse angažovali nežidovští příbuzní.

Připojovali se k organizovaným slož-kám i obyčejní Němci?Akci samotnou prováděly jednotky SA,pomocná policie, Hitlerjugend, někdy ges-tapo, které zatýkalo, celkem tedy maléskupiny lidí, dejme tomu stovky. V sude-toněmecké tradici se naznačuje, že to bylyjednotky zvnějšku, z Říše, já si myslím, žeto byli převážně místní lidé, hlavně SA,pomocná policie i Hitlerjugend. Je to i lo-

gické, protože to byly jednotky radikalizo-vané už před Mnichovem, jejich členové sivybíjeli nenávist na odpůrcích režimu i naŽidech už dříve. Je jasné, že většina lidípřihlížela, neprotestovala. Známý obrázekz Opavy ukazuje, jak hoří synagoga a lidése dívají. Jenže uvědomme si také, že tysynagogy často tvořily jednu z dominantměsta, a když hoří něco takového, lidé seprostě jdou podívat, televize tehdy neexi-stovala. Co si přitom mysleli, těžko říct.Často si stěžovali na poškozování majetku,doklady protestů nemáme. Ale na druhoustranu ty davy při pohledu na požáry nejá-saly. Když byli vedeni židovští muži, toano, dav jim spílal. Mohli bychom snadnoříci, zfanatizovaní sudetští Němci, ale jetřeba rozlišovat, vidět společnost takovou,jaká byla.

Ví se alespoň zhruba, kolik bylo tehdyponičeno a vypáleno synagog?Odhadujeme, že vyhořelo nebo bylo po-škozeno kolem 35 synagog. Kolik vyra-bovali nacisté obchodů, těžko říct, proto-že velká část už byla „arizována“ nebobyla v procesu „arizace“, proto možnáexistuje tak málo zpráv o vyrabovanýchobchodech. Pro srovnání: v Říši bylo –podle nacistické statistiky – zničeno 7500obchodů a zhruba 350 synagog, což jeobrovské číslo.

Ještě k těm synagogám: nebyly jen mís-tem náboženských obřadů, ale měly širšísymboliku. Spousta vypálených synagogv Německu, Rakousku i u nás byla posta-vena ve druhé polovině 19. století či napočátku 20. století; byly to často reformo-vané synagogy, temply, stály na význam-ných místech ve městech, navrhli je vý-borní architekti v orientálním či maurskémstylu nebo spíš připomínaly kostely. Když

se tyhle temply otvíraly, na slavnost přišlizástupci státu, města a většinou i místní fa-ráři. Symbolizovaly tak představu rovnostia přátelského soužití mezi různými konfe-semi, představu rovnosti Židů s ostatnímiobyvateli. Tím, že je ničili, chtěli nacistésymbolicky ukázat, že Židé do německéspolečnosti nepatří.

Jak o křišťálové noci psal český tisk?Málo, až překvapivě málo. Teoreticky bybylo možné udělat ze zprávy ilustraci toho,jak je nacistický režim brutální, že odtrže-ní pohraničí neznamená jen připojeníNěmců k Němcům, ale že je to také připo-jení k totalitnímu, antisemitskému a brutál-nímu režimu. Nic takového jsme praktickynenašli, vycházely jen krátké noticky, ob-čas fotografie. Český tisk to nebral jako„téma“. Centrem zájmu byli čeští uprchlí-ci a osudy Židů v protektorátu.

K výročí pogromu chystáte projekt. Řeklbyste o něm pár slov?Na stránkách www.holocaust.cz jsou umís-těny texty, vzpomínky, fotografie, popisyprůběhu křišťálové noci v jednotlivýchmístech, výběr archivních dokumentů, vý-střižky z tisku. Jedná se o projekt InstitutuTerezínské iniciativy, na němž spolupracu-je Židovské muzeum v Praze. Nejde o vel-ký výzkumný projekt, ale snažili jsme se

shromáždit v jedné prezentaci rozptýlenéinformace o této zásadní události českýchdějin.

Internetové stránky budeme samozřejmědoplňovat i později, bez ohledu na kulatávýročí. Rádi bychom tím přispěli k tomu,aby se tento pogrom a s ním i osudy před-válečné multikulturní společnosti vrátilydo povědomí české veřejnosti.

ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 11/2008 11

Hořící synagoga v Mostu. Foto Státní okresní archiv Most.

Na počátku sedmdesátých let položila re-dakce listu The Jewish Telegraph slavné-mu spisovateli, básníkovi, ale zejména pís-ničkáři Leonardu Cohenovi několik otázektýkajících se jeho židovství. Otázka první:Daří se vám udržet si své židovství navzdo-ry vlastní slávě? Odpověď L. C.: „Jestli natebe zapomenu…“ Druhá: Je pro vás juda-ismus někdy překážkou? Narazil jste naantisemitismus? L. C.: „Ať se hanbí, ať sestydí ti, kdo o život mi ukládají.“ Třetí:Ovlivnil vaše psaní váš židovský původ?L. C.: „Tu spatřil ze střechy ženu, která seprávě omývala.“ Čtvrtá: Inspiroval židov-ský původ někdy vaši tvorbu? „Byla tožena velmi půvabného vzhledu.“ Kde jstese narodil? Měl jste přísnou židovskou vý-chovu? L. C.: „V Montrealu. Poctivá záva-ží, poctivé míry.“

Na první pohled odpověděl Cohen po-někud tajuplně. Možná proto si redaktořipozvali na pomoc odborníky. Přizvanýpsychoterapeut a ředitel Central HebrewBoard dr. Judah J. Slotki dospěli k nepřílišpřekvapujícímu poznání, že Cohen mápravděpodobně značné znalosti judaismu,vlastní židovství nevyjadřuje přímo, ale fi-losofující poetikou, své „já“ vyjadřuje skr-ze různé charaktery. Poukázali tak na sku-tečnost, že Cohenova často temně tajuplnátvorba má své kořeny i v autorově židov-ství. Obeznámený čtenář ve zmíněnýchodpovědích rozezná útržky citátů ze Staré-ho zákona – konkrétně z knih Žalmů (137,5–6; 35,4), 2. knihy Samuelovy (11,2)a 3. knihy Mojžíšovy (19,36). Ze struč-ných odpovědí lze odvodit i stopy autoro-vy úhelné tematiky: Spiritualita, existenci-ální nejistota, minulost a ženy – erósv různých podobách a kontextech. Dodej-me vzpouru a smrt – vesměs vše v melan-cholickém, neřkuli depresivním hávu, pří-padně v polohách ironických a útočnýchaž cynických – nebo naopak v podobě ve-lebně posvátné. Takový je Leonard Cohen.

POPRVÉ V PRAZE Letos v září tato legendární postava v rám-ci světového koncertního turné dorazilapoprvé i k nám, do Prahy – města, jehožjméno několikrát ve svých básních zmiňu-je. Cohenova tvorba i základní životopisbyly při této příležitosti mnohými publi-cisty popsány. V češtině dosud vyšly pře-klady dvou jeho románů a pěti knih poeziea známá monografie Iry Nadela. Poměrněreprezentativní vzorek. Nikdo se všakv místním tisku příliš nezabýval Coheno-

vým vztahem k vlastnímu židovství. Do-mnívám se, že právě tato vrstva může zají-mavě osvětlit Cohenovu často zádumčivou,někdy až útočně ironickou i humornoua ne vždy snadno uchopitelnou tvorbu –ačkoli její kvalita, přes veškerou případ-nou uhrančivost, je kolísavá a někdy spor-ná. Kdo očekává v jeho poezii koncentro-vanost a přesnost takového Holana, budečasto spíše zklamán. Kdo chce ocenit jeho

prózu, musí být připraven na eklektičnostvyprávění a otevřeně, často až „brutálně“líčenou sexuální tematiku a výrazně ego-centrický a ambivalentní vztah k ženám.Je vcelku pochopitelné, že Cohen zaujalpředevším jako interpret vlastních písní,umocněných jednoduchými opakujícímise melodiemi litanického charakteru, ně-kdy vzdáleně připomínajících synagogálnízpěv. Hudba tu spolu s hlasem, alespoňv těch nejlepších písních, vytváří jakousimeditativní náladu – melancholii, kdy po-sluchač, aniž by nutně rozuměl anglické-mu textu (podobně jako u francouzskéhošansonu), tuší, oč jde, a píseň intenzivněprožívá. Ano, dochází tu k duchovnímuzážitku svého druhu. A na tuto výjimeč-nou kvalitu kromě Cohena těžko u někohonarazíme – právě v tom je jeho síla a jedi-nečnost, kterou ukázal i na pražském kon-certě.

Proč však u nás o židovském rozměrutohoto autora mnoho nevíme? Cohenůvnástup i vrchol slávy je spjat s koncem še-desátých let minulého století. V Čecháchzáhy následuje „normalizace“, kdy slova

jako „Žid“, „židovský“ se v oficiálním tiskutakřka nesměla objevit. Je pak příznačné,že v tehdejších ojedinělých rozsáhlejšíchtextech (v knize Víc než jen hlas a Světovéliteratuře, obojí z r. 1980) věnovaných Co-henovi o jeho židovství nepadne ani slovo!Do roku 1989 u nás nevyšla ani žádná jehodeska. Sám si však vzpomínám, že i kdyžjsem texty překládal jen velmi klopotně,nakolik mě oslovily právě židovské prvkyjeho písní, jež jsem znal prostřednictvímnesnadno získaných desek či z ciziny za-slaných, naštěstí nezabavených zpěvníků,jejichž součástí byl i článek obsahujícív úvodu citovaný dotazník. V 90. letech užCohen nedosahuje své dřívější slávy, pří-padně jsou vyzdvihovány jiné, obecně „sro-zumitelnější“ hodnoty jeho tvorby. Spiso-vatel, který se ostatně vrhl na písničkářstvízejména z finančních důvodů, byl však kesvé popularitě a kariéře popové hvězdyvždy značně sarkastický, stejně jako kekvalitám svého hlasu.

NEHLEDÁM NOVÉ NÁBOŽENSTVÍPokusím se, s vědomím jednostrannéhoa zužujícího hlediska, alespoň naznačit,jak židovství poznamenalo práci LeonardaCohena. Klíčová je bezpochyby rodina, vekteré se 21. září 1934 narodil. Dostal ži-dovské jméno Eliezer („Bůh mi pomáhá“)a později jako student na registrační for-mulář McGillovy univerzity hrdě uvede„židovská národnost“. V rodném Montrea-lu se nacházela nejstarší kanadská židov-ská komunita. Cohenův otec byl vnuk La-zaruse Cohena, známého jako reb Leizer,učitele na rabínské univerzitě ve Voložinuv Litvě. Lazarusův bratr Hirsch se pozdějistal vrchním rabínem Kanady. Leonardůvděd Lyon již v šestnácti letech napsal hruEster, díky níž se stal tajemníkem Anglo-židovské asociace a působil i ve vedenímnoha jiných židovských organizací a za-ložil kanadskou edici židovských novinJewish Times. V pětatřiceti letech se stalprezidentem v té době největší kanadskésynagogy Šar ha-šamajim. Zvláštní bylo,že Lyon též propagoval armádu, a tak seoba jeho synové stali prvními židovskýmidůstojníky v Kanadě. Leonardův otec sevrátil z první světové války jako invalidaa zemřel, když Leonardovi bylo devět.Tato smrt budoucího autora zásadně po-znamená – „smrt jeho otce mu dala pocítitdotek tajemna, kontakt s neznámem“, na-píše v autobiografickém románu Oblíbenáhra. Rodina matky Maši pocházela z Pol-ska. Maminka Leonardovi často zpívalapolské, ruské a jidiš písně. Velký vliv naCohena měl jistě i její otec – rabín Solo-mon Klinitski-Klein, autor Lexikonu heb-rejských homonym a Výboru rabínských

12 VĚSTNÍK 11/2008

ZENOVÝ ŽID JIKAN ELIEZERLeonard Cohen a jeho židovství

Leonard Cohen v 80. letech. Foto archiv.

výkladů. Jemu věnuje svou druhou sbírkubásní názvem Kořenka země. Poměrněimpozantní výčet předků jistě hovoří sámza sebe. Leonard navíc samozřejmě nav-štěvoval bohoslužby a odpolední židov-skou školu při synagoze. Zde se seznámils jazykem, metaforikou a symbolikouStarého zákona – jak v angličtině, takv hebrejštině.

Solidní základy judaismu, které v dět-ství Cohen získal, ho budou provázet pocelý život. I když později okusí jiné du-chovní a fyzické „vzruchy“, jako zen-buddhismus, křesťanství, alkohol, drogy,sex, slávu, peníze, sem se bude vždy po-korně vracet. Po letech k tomu s typickouironií poznamená: „Nehledám nové ná-boženství, jsem docela šťasten s tím sta-rým – s judaismem.“ „Náboženství jemůj oblíbený koníček. Je velmi vzrušují-cí a hluboké. Nic nejde přirovnat k požit-ku z této aktivity. Kromě svádění, samo-zřejmě.“

KDO SEJDE OHNĚMNení jistě překvapením, že židovská tema-tika se v Cohenově tvorbě objevuje velmivýrazně. A to v několikapolohách a různých intenzi-tách. Jako interpretace čiparafráze staro i novozá-konních příběhů, postava textů, využití biblickýchreálií, inspirace židovský-mi modlitbami a motivyvztahujícími se k židov-ským rituálům, autobiogra-fické motivy, duchovníotázky, polemický vztahk náboženským institucím,ohlasy šoa a antisemitis-mu. Již v první Cohenověbásnické sbírce Porov-nejme si mytologie z roku1956 se objevují tituly jas-ně se odvolávající k danétematice: například Měst-ský Kristus, Modlitba zaMesiáše, Exodus, Spasiteléči Milenci – infernální vizemilenců ve spalovací pecikoncentračního tábora. Sa-motný název následujícísbírky Kořenka země odkazuje ke schrán-ce na koření, používané při obřadu havda-la, jenž zakončuje šabat a svátky. A opětvýmluvné názvy: Píseň pro AbrahamaKleina, Izajáš, Po šabatových modlitbách,Kněží 1957, Z pevniny nebes, báseň Géni-us, v níž se Cohen stylizuje do různých ar-chetypálních podob Žida, a především textŘádky z deníku mého dědy, v němž se se-jdou skoro všechny polohy autorovy ži-

dovské tematiky, včetně narážky na vý-znam vlastního příjmení: „Od Árona ažk mému otci byli všichni v mé rodině kně-ží“ (kohen – hebrejsky kněz). Ve sbírce seobjevuje též téma pro Cohena velmi vý-znamné – sexualita, kterou líčí velmi otev-řeně, ale též, po vzoru starověké židovskémilostné poezie, v těsném sepětí se spiri-tualitou.

V prvním autobiografickém románuOblíbená hra spisovatel mimo jiné kritizu-je úpadek skutečné spirituality v židovství,povrchní přístup k náboženství. Knihamilosrdenství je sbírkou parafrází biblic-kých žalmů. Cohen se inspiruje jazykemhebrejských modliteb a vytváří soubororiginálních modliteb, napomáhajících sevyrovnat zejména s vlastní úzkostí. Je vý-mluvné, že v této knize a ve sbírce posled-ní Knize toužení, která též obsahuje někte-ré písňové texty, se objevuje grafickýsymbol dvou prolínajících se srdcí připo-mínajících Davidovu hvězdu. Samozřejmědané náměty se viditelně objevují i v Co-henových písních, připomeňme napříkladhity Izákův příběh nebo Hallelujah, slavnápíseň Kdo sejde ohněm je přímo inspirová-

na modlitbou Unetane tokef, jež se recitujeo Roš hašana a Jom kipur.

Cohen se nikdy netajil se svými sym-patiemi ke Státu Izrael. Když roku 1973vypukla jomkipurová válka, odjel do Iz-raele a vstoupil do armády. Do příméakce ho nepustili – ale během dvou měsí-ců objížděl základny a zpíval vojákům.„V Izraeli jsem byl několikrát – jakoturista, dobrovolník v armádě, zpěvák.

Myslím, že je to opravdu skvělá země.Možná nejdemokratičtější země na světě.A žije.“

ZEN-JUDAISMUSTěžko lze ovšem opominout Cohenovuvýznamnou zkušenost se zen-buddhis-mem. Tomuto duchovnímu směru se věno-val již od počátku 70. let. V 90. letech do-konce pět let pobýval v buddhistickémklášteře nedaleko Los Angeles, v němž hopojmenovali Jikan – „Tichý“. To pobouři-lo mnohé členy židovské komunity, včetnějeho sestry. Cohen je však přesvědčoval,že díky zenu se stal lepším Židem. „Pro-střednictvím (zenových) cvičení jsem siobjasnil mnohé otázky týkající se Bible,textů v Bibli. Myslím, že je to zásadní čin-nost, která je společná zakladatelům všechnáboženství. Toto učení přináší zkušenost,kterou lze nazvat náboženskou nebo spiri-tuální vírou, a je velmi propracované.“ Jižv 70. letech jeden z kritiků knihy poezieSmrt muže jedné ženy užil škodolibý ter-mín „zen-judaismus“.

Ohlasy zen-buddhismu a judaismuv Knize toužení z roku 2006 jsou pak

exemplární – jak po obsa-hové, tak formální stránce.V básni Jeden můj dopisdochází až k symbióze,kdy autor užije na místěpodpisu „Jikan Eliezer“.Najdeme tu i zvláštně za-šifrovanou báseň Není Žid,kterou Cohen zamýšleljako sarkastickou odpověďtěm ortodoxním Židům,kteří se jako jediní považu-jí za Židy a ostatní neak-ceptují. Opět je ve sbírcevýmluvné, jak básník píšeslovo Bůh – po vzoru ně-kterých židovských nábo-ženských textů s vynecha-ným písmenem: B-h.

Na závěr jsem si pone-chal Cohenovu odpověďna otázku, co pro něj zna-mená Bible. „Je to knihao zkušenosti, o zážitku. Jejedinečná, především Sta-rý zákon, i když já mám

rád i Nový zákon, mám rád postavu Ježí-še a jeho úlohu. Ale Starý zákon, to jeopravdu testament, svědectví o vítězstvízkušenosti. Je to příběh, jsou to lidé, kte-ří čelí absolutnu a současně musí čeliti ostatním lidem, tomu, co je relativní. Jetu napětí a boj mezi relativním a absolut-ním. A je důležité, aby člověk do tohonapětí uměl nahlížet.“

MAREK BOUDA

VĚSTNÍK 11/2008 13

...a o šabatu v roce 2007. Foto archiv.

Frankfurtské nakladatelství Suhrkamp Ver-lag vydalo nedávno rozsáhlý 400strán-kový svazek nazvaný Herzzeit (doslovněpřeloženo „čas srdce“). Jedná se o kritickévydání korespondence Paula Celana a In-geborg Bachmannové. Kniha obsahujejedinečné doku-menty o složitéma vášnivém vztahudvou vynikajícíchbásníků: na dvě stědopisů, pohlednic,telegramů a dedi-kací. Dokumentyo lásce, ale takébolesti a utrpení,a především nád-herné texty, reflek-tující osobní životautorů a význam,jenž pro ně a jejichpoezii měl.

Ingeborg Bach-mannová (narozenaroku 1926 v Kla-genfurtu, zemřelaroku 1973 v Římě)patří k nejvýraznějším zjevům rakouské li-teratury druhé poloviny 20. století. V le-tech 1945–1950 studovala filosofii, psy-chologii, germanistiku a právní vědyv Innsbrucku, Štýrském Hradci a Vídni;habilitovala se kritickou prací o MartinuHeideggerovi. Paul Celan (1920–1970) ježidovský básník pocházející z německoja-zyčné enklávy v Černovicích na Bukovině(dnes Ukrajina). Po druhé světové válce,v níž v koncentračním táboře ztratil obarodiče, odešel nejprve do Bukurešti a doVídně, poté do Paříže.

Poprvé se setkali v květnu roku 1948 veVídni. Bachmannové bylo jednadvacet, po-cházela z rodiny učitele a bývalého členanacistické strany, studovala filosofii, psalabásně a zabývala se Heideggerem. Zamilo-vali se do sebe a strávili spolu měsíc. Celanpak odjel do Paříže, nalezl tu práci, oženilse s grafičkou Gisele Lestrangeovou, kteráilustrovala jeho sbírku Mohn und Gedächt-nis (Mák a paměť), měl s ní syna. V literár-ních kruzích byl uznávaným umělcem.S Bachmannovou si neustále psal.

Korespondence začíná Celanovou básníV Egyptě, kterou poslal Bachmannovék 22. narozeninám. V roce 1950 se muBachmannová svěřuje se svým prvním„nervovým zhroucením“ a v červnu 1951Celanovi píše: „Miluji tě a nechci tě milo-

vat, je toho tolik a je to tak složité.“ Mi-lostný vztah vypukl znovu roku 1958; teh-dy už je z Bachmannové zralá básnířkaa její knihy stojí na pultech vedle Celano-vých. Jedná se o nejintenzivnější a nej-šťastnější dobu jejich lásky.

Recenzenti po-znamenávají, že nej-krásnější a nejpře-svědčivější dopisyvznikaly v doběodloučení, hořkostia zklamání. Nejhor-ší krizi psychickylabilní Celan zažilna konci padesá-tých let, kdy jej ob-vinila Claire Gollo-vá, že pro svou prácizneužil básně jejíhozemřelého manželaIvana Golla. Bach-mannová se za Ce-lana spolu s dalšímiumělci tehdy posta-vila: na jeho obranuspolečně napsali do-

pis do novin Neue Rundschau. 27. září 1961pak ještě pro Celana sestavila dopis, v němžmu dodávala odvahu – už ho však neodeslalaa v korespondenci nepokračovala.

Svazek obsahuje též dopisy spisovateleMaxe Frische (přítele Bachmannové v le-tech 1958–1962) Celanovi a pozoruhodnélisty Bachmannové z pera Celanovy man-želky Gisele. Ačkoli soužití s Celanem proni muselo být velmi složité, nikdy ho ne-přestala milovat, a to i poté, co se dozvě-děla o jeho nevěře.

Roku 1970 spáchal Paul Celan po řaděpsychických krizí a několika léčeních sebe-vraždu. A o rok později (a dva roky před auto-rčinou tragickou smrtí) vydala Bachmannováromán Malina, který obsahuje pohádkovoukapitolu Tajemství prince z Kagranu, věno-vanou Celanovi jako člověku, kterého milo-vala víc než kohokoli na světě. ab, am

Paul CelanV EGYPTĚ

Máš říci oku cizinky: Buď vodou!A ženy, jež v té vodě tušíš, pak hledej

v cizinčině oku.Zavolej je z té vody: Rút! Noemi!

Mirjam!

Ozdob je, když u cizinky ležíš.Ozdob je oblačnými vlasy

cizinčinými. A řekni Rút, Noemi a Mirjam: Hleďte, spal jsem u ní!A ozdob cizinku vedle sebenejkrásněji.Ozdob ji svým smutkem po Rút,

Mirjam a Noemi.A cizince pak řekni:Pohleď, spal jsem u nich.

Ingeborg BachmannováPAŘÍŽ

Vpleteni v kolo nocispí zatracenciv dunících chodbách tam dole, však kde jsme my, je světlo.

Máme náruče plné květin,mimóz tolika let, a zlato padá od mostu k mostu bez dechu k řece.

Studené je to světlo,chladnější kámen před branou,a misky fontán jsou zpola prázdné.

Co bude, když my, zmámenido konečků vlasů, zůstaneme a zeptáme se: co bude,když ustojíme krásu?

Pozvednuti na vůz světla,i jako bdící jsme ztraceniv ulicích géniů tam výše,však kde nejsme, je noc.

Paul CelanBŘEH RÝNA(Loď plná štěrku II)

Hodina vody, loď plná štěrkunás veze k večeru, a ani my,tak jako ona, nemáme naspěch, a mrtvé proč stojí na zádi.

Úleva. Plíce, medúzuzdraví zvon, hnědývýběžek duše dosáhl dech,bolavý svatostí.

14 VĚSTNÍK 11/2008

HERZZEIT NEBOLI ČAS SRDCEKorespondence Paula Celana a Ingeborg Bachmannové

Paul CELAN Ingeborg BACHMANNOVÉ,

Paříž, 31. 10.–1. 11. 1957

Dnes. Den s dopisem.Zkáza, Ingeborg? Ne, jistě ne. Jen:

pravda. neboť ta je, i zde, protiklad-ným pojmem: protože je pojmem zá-kladním. (...)

Ani já nevím, co to všechno zname-ná, nevím, jak to nazvat, snad předur-čení, osud a úkol, hledat názvy nemásmysl, ale vím, že je to tak, navždy.

I mně se vede jako Tobě: to, že smímvyslovit a napsat Tvé jméno, anižbych se snažil potlačit hrůzu, jež namě při tom padá – je pro mě navzdoryvšemu – štěstím.

A víš také, že když jsem Tě potkal,představovalas pro mne oboje: smysl-nost i ducha. A to nejde oddělit – ni-kdy, Ingeborg.

Vzpomeň si na báseň „V Egyptě“.Jakmile si ji po sobě přečtu, vidím Tědo ní vcházet: Jsi základ mého života,protože jsi a zůstáváš ospravedlněnímmé řeči. (Na to jsem narážel i tehdyv Hamburku, aniž bych vlastně tušil,jakou pravdu jsem vlastně vyslovil.)

Ale pouhá řeč přece nic neznamená,chtěl bych s tebou i mlčet.

Gisele CELANOVÁ-LESTRANGE

I. BACHMANNOVÉ, 23. 11. 1970

(...) Paul si vybral tu nejanonymnějšía nejosamělejší smrt, jaká existuje.Člověk může jen mlčet, respektovatjeho volbu, ale je to velmi tvrdé, jakdobře víte. A jistě víte i to, že jsems ním poslední dva roky nežila. Ne-mohla jsem mu pomoci, mohla jsemse s ním jen ničit, a byl tu i Eric. Mys-lím, že Paul to určitě chápal. Ale byloto tvrdé. Bylo to řešení? Hodně nadtím přemýšlím. Kdybych bývala vědě-la? To, čeho jsem se bála! Nedokážu tovšechno napsat a špatně se mi s tímžije. Potácím se od jednoho neúspěchuk druhému. Ale proč Vám to říkám.

Občas o Vás dostanu nějaké zprávy,velmi letmé, že se prý nemáte dobře,a často myslím na Váš těžký osud. (...)Květiny od Vás jsou tady: růže. Užjednou jste mi je poslala. A já nezapo-mněla – ty květiny Paul tolik miloval.Jsou tu a poslal je někdo, kdo také kvů-li Paulovi trpěl a kdo ho také miloval.

(Z němčiny a francouzštiny vybralaa přeložila Alena Bláhová.)

Rakouský pravicový politik Jörg Haider,který svého času chválil Hitlerovu zaměst-naneckou politiku, se zabil v autě. Vyšetřo-vatelé uvedli, že jel rychlostí 142 kilometrůza hodinu v místech, kde byla povolenarychlost sedmdesátikilometrová, nejnovějijsme se dozvěděli, že Haider měl v krvi1,8 promile alkoholu.

Nevěřte však drbům, zvláště když se jed-ná o politiky a píší o nich sdělovací pro-středky zaprodané mafiím a tajným služ-bám, ovládané temnými silami. Tak jsem sena internetovém diskusním fóru extremis-tického ražení dozvěděl, že Haider byl za-vražděn. Proč? Protože – cituji – „nejsoutomu ani dva týdny, kdy prohlásil v hojněsledovaném televizním interview, že ban-kovní mafie by měla být rozpuštěna, pro-tože prodává nic netušícím lidem toxickéfinanční instrumenty“. Další diskutujícíupřesnil, že „nešlo ani tak o samotnéhoHaidera jako o varování neposlušným po-litikům, kteří se nechtějí podílet na zá-chranném balíku pro bankéře a jiné přáteleTalmudu“. Na přetřes přišly i technickédetaily vraždy. Byla mlha, Haider v žád-ném případě nemohl jet tak rychle, jak po-licie udala. Jeho vůz měl dvanáct vzdu-chových polštářů. Takže, jak uvedl dalšízasvěcenec, „nastává spíše nebezpečí, žese řidič při nehodě udusí, než že by se zra-nil“. A „proč ho odvezli na košer pitevnudo jiné nemocnice?“ dotazoval se dalšíúčastník diskuse, zatímco jiný upozorňo-val, že podle svědků Haider před jízdounepil žádný alkohol…

Je to zvláštní svět, svět lidí přesvědče-ných o gigantickém komplotu a spiklene-ckém řízení světových událostí. AgenturaGfK zveřejnila minulý měsíc výsledky své-ho průzkumu, který se zabýval ohlasemkonspiračních teorií v české veřejnosti. Zezkoumaného vzorku populace plných 42 %dotázaných uznalo za pravdivou většinuz 16 nabídnutých tezí, přičemž v alespoňjednu konspirační teorii prý podle průzku-mu věří každý český občan. Nejvíce respon-denti přitakali názoru, že „kuponová privati-zace se konala pro obohacení vybraných“.V dané škále hodnocení mělo slušnou odez-vu i tvrzení, že „Američané chtějí ovládnoutČeskou republiku“ či že „svět řídí malá sku-pina finančníků“. Naproti tomu nižší podpo-ru získaly teze, že „princezna Diana bylaobětí atentátu“, že „11. září 2001 zorganizo-valy tajné služby USA“ nebo že „na světpůsobí tajné satanské organizace“.

V ČESKU TO NENÍ O MOC JINÉPodle tvůrců analýzy její výsledky v celkusvědčí o tom, že česká společnost se od-klání od klasických velkých konspirací,které obsahují i rasistický náboj, a určitěnení posedlá nějakou kolektivní paranoiou.Chtělo by se dodat: Jak v kterém prostředí.Když se blížilo 90. výročí vzniku Česko-slovenska, jisté webové stránky názorověblízké Dělnické straně, usilující o vstup dočeské politiky, se tedy věnovaly i této udá-losti. Můžeme se tam například dočíst:„První republika, žido-zednářská ČSR, jejistě pro někoho tím nejkrásnějším, co kdyspatřilo světlo světa. Tedy pro Židy, zed-náře a jejich poskoky.“

Na stejném místě, jen v jiném příspěvkuse zase píše:

„Cílem první světové války bylo rozbitívelkých mocenských států (monarchií)a zničení jejich vlivu v Evropě – Rakous-ka-Uherska, Německa, Ruska a Turecka…Jejich likvidace byla základní podmínkouk nástupu mezinárodního židovského ka-pitálu a jeho politické projekce – demo-kratizace, bolševizace, internacionalizacea odstranění velmocenského postavení Ev-ropy ve světě a její podřízení světovýmkolonizačním a sjednocovacím záměrůmžidovstva... Československá republikabyla experimentem uměle vytvořenéhostátu na přání mezinárodních židů ze států,Velké čtyřky‘. Proto také bylo jedinouzemí, ve které byla oficiálně uznána ži-dovská národnost. Aby Židé dali všemsvým soukmenovcům ve světě znamení,že v Československu už vládne ,vyvolenýnárod‘, umístili do státní vlajky modrý klín(poloviční Davidovu hvězdu). Od roku1918 byla tedy tzv. Československá repub-lika, český a slovenský národ, pod stáloukontrolou a kolonií mezinárodního židov-stva. Hlavním garantem židovského vlivuv Československu byl její prezident T. G.Masaryk (který byl po otci židovského pů-vodu – Rödlich).“

Citovat více netřeba a netřeba ani dálespekulovat o příčinách násilné smrti ra-kouského politika Jörga Haidera. Vždyť jejen otázkou času, než naši národovci od-halí, že ho nechali zavraždit potomcičeských Židů nenávidící Rakousko veslužbách izraelského Mosadu a placeníz peněz Rusů, Američanů a Viktora Kože-ného.

(Psáno pro Rádio Česko a Rch; rozšíře-ná verze.) LEO PAVLÁT

VĚSTNÍK 11/2008 15

ZASVĚCENCI VĚDÍ SVÉ

1-09.ps(pokračování ze str. 3)péčí Židovského muzea obnoveny ná-pisy s téměř 80 000 jmen židovskýchobětí šoa z českých zemí. Židovské mu-zeum rekonstruovalo a pro veřejnostzpřístupnilo Klausovou synagogu. ŽOP,FŽO a Židovské muzeum v Praze společ-ně usilují, aby učebnice a osnovy, schvá-lené ministerstvem školství, obsahovalynezkreslené informa-ce o judaismu a o Ži-dech. FŽO a ŽOPopakovaně vyzývajíministra zahraničíJosefa Zieleniecea německého kanclé-ře Helmuta Kohla,aby se zasadili o od-škodnění českýchžidovských obětínacismu. SpisovatelElie Wiesel navštívilPrahu při příležitostivydání své světozná-mé knihy Noc v nakladatelství Sefer.Byla dokončena rekonstrukce Vysoké sy-nagogy, v níž se opět začaly konat boho-služby. Při Židovském muzeu bylo zaúčasti prezidenta Václava Havla otevřenoVzdělávací a kulturní centrum.

1997Díky prostředkům získaným restitucía za přispění americké Nadace RonaldaS. Laudera může ŽOP uskutečnit dlou-ho připravovaný záměr – otevření zá-kladní židovské školy. Do první třídy sena školní rok 1997/98 zapsalo 8 prvňáč-ků. Představitelé FŽO a Terezínské ini-ciativy odmítli účastnit se slavnostníchprojevů Václava Havla v Bonnu a Ro-mana Herzoga v Praze, jimiž byla stvr-zena Česko-německá deklarace. Důvo-dem bylo, že deklarace pominula otázkuindividuálních odškodnění českých obě-tí šoa a nacismu. Na Novém židovskémhřbitově byla odhalena pamětní deska sejmény význačných židovských umělcůumučených nacisty. ŽOP poprvé uspo-řádala letní tábor pro děti, který se konái v následujících letech. V budově ŽOPbyla otevřena náboženská studovnaMidraša Tiferet Uzi.

1998FŽO a ŽOP důrazně protestují proti ra-sově motivovaným útokům, jejichž obě-

tí jsou Romové. Obě instituce věnujíkritickou pozornost publikacím, kterépopírají šoa. Reprezentace ŽOP schváli-la záměr vybudovat další domov pro ty,kteří pro trvalou změnu zdravotního sta-vu potřebují soustavnou péči. Správnírada Fondu budoucnosti schvaluje pro-jekt humanitární pomoci pro oběti nacio-nálněsocialistického násilí. V praxi to

znamenalo, že obě-tem holocaustu za-čalo být vyplácenopravidelné indivi-duální odškodnění.Uskutečnilo se takto, v co už málokdodoufal. Ve volbáchŽOP na období1998–2001 bylpředsedou zvolenJiří Daníček. ŽOPzahajuje generálnírekonstrukci a res-taurování Staronové

synagogy. Židovské muzeum rekonstru-ovalo a pro veřejnost po 16 letech zpří-stupnilo Španělskou synagogu. Židov-ská škola vstoupila do druhého roku svéexistence, školka je už známým a vyhle-dávaným zařízením. V rámci spolupráces Úřadem pro šíření Tóry v diaspoře(Sochnut) a Rotshild-Institutem začalijako zástupci vrchního pražského rabínapůsobit mladí izraelští rabíni. Do roku2006 se vystřídali čtyři.

1999FŽO i ŽOP se angažují ve snaze o po-trestání terezínského dozorce AntonaMallotha. Byla vytvořena smíšená vlád-ní komise za předsednictví místopředse-dy vlády Pavla Rychetského, jejímžúkolem bylo navrhnout možnosti do-končení restitucí u fyzických osoba dořešit proces navracení majetku ži-dovským obcím. V komisi byli zastou-peni členové vlády, ministerstev, FŽOa mezinárodních židovských organiza-cí. Jako první v rámci záměru převéstčást majetku ŽOP do účelových nadacívznikla Nadace ŽOP s posláním ochra-ny památek a rozvoje židovských tradic.Zkvalitňují a rozšiřují se služby posky-tované seniorům Penzionu Charlese Jor-dana i prostřednictvím sociálního oddě-lení ŽOP. Předsedou FŽO byl opětzvolen Jan Munk. V březnu byla dokon-

čena rekonstrukce Staronové synagogy.ŽOP a FŽO pomáhají obětem nacisticképerzekuce uplatnit nároky vůči švýcar-ským bankám a mezinárodním pojiš-ťovnám (spící konta a neproplacené po-jistky z doby holocaustu).

Koordinační komise SBS a FŽO sezasazuje za odškodnění za otrockoua nucenou práci. ŽOP založila při Lau-derově škole čtyřleté Gymnázium Orchadaš (hebrejsky Nové světlo). Systémžidovského školství v Praze tak zahrnu-je školku a základní a střední školu.V Praze 6 byl slavnostně uveden do pro-vozu nový domov ŽOP pro seniorys denním centrem, byty pro chodící pa-cienty a lůžkovou částí, určený přede-vším pro oběti šoa. V domově je k dis-pozici nepřetržitá zdravotní péče a celářada doplňujících služeb. ŽOP vyvíjísnahu zachránit zachované části nejstar-šího židovského hřbitova v Praze veVladislavově ulici a prosadit jejich pro-hlášení za kulturní památku.

2000Probíhá diskuse o podobě ŽOP a o sta-novách. Česká vláda schválila návrh napamátkovou ochranu zachovaných částíhřbitova ve Vladislavově ulici. Ostatky,vyzvednuté při zahájení zemních prací,byly uloženy na Novém židovském hřbi-tově. FŽO se zasazuje o přiznání statusupolitického vězně osobám, které se kvůlirasové perzekuci skrývaly nebo byly in-ternovány. ŽOP i FŽO protestovaly pro-ti českému vydání knihy Adolfa HitleraMein Kampf. Jako jeden z výsledků prá-ce smíšené vládní komise byl přijat zá-kon O zmírnění některých majetkovýchkřivd obětem holocaustu. Umožňuje na-vrátit židovským obcím dosud nevydanénemovitosti vlastněné státem, jednotliv-cům pak umělecká díla a zahrnuje i res-tituci zemědělského majetku. Zároveňbyl tímto zákonem ustaven Nadačnífond obětem holocaustu, do kterého státvložil 300 milionů Kč.

Výsledkem dlouhodobého úsilí ŽOPa fondu Zecher (a také díky porozumě-ní a pomoci městských úřadů) bylyzpřístupněny rekonstruované synagogyv Polné a ve Světlé nad Sázavou. Lau-derovy školy při ŽOP navštěvuje 136žáků. Oba domovy pro seniory plní svéposlání a jsou obsazeny. Na vzdělávánía sociální péči vydává ŽOP značnoučást svého rozpočtu, který je vyrovna-ný.

(dokončení v příštím čísle)

16 VĚSTNÍK 11/2008

ŽO V PRAZE 1989–2008

Dne 27. září 2008 zemřel slavný americkýherec Paul Newman. Podlehl rakoviněplic. K jeho nejslavnějším rolím patří ty vefilmech Podraz, Kočka na rozpálené ple-chové střeše, Hombre, Frajer Luke neboButch Cassidy a Sundance Kid. Roku1986 získal Oscara za celoživotní přínossvětovému filmu a o rok později za výkonve snímku Barva peněz. Většina nekrologůzmiňuje Newmanův židovský původ. Jakdůležitý tento fakt byl pro část jeho diváků,vystihuje nekrolog, který vyšel 2. říjnav americkém židovském listu The Forward.Přinášíme jej v mírně krácené verzi.

Paul Newman patřil k prvním modernímžidovským superhvězdám a současně byljedním z prvních, kdo ve filmu po druhésvětové válce dokázali ztvárnit odcizenéantihrdiny a předvést introvertní existencio-nální hrdinství.

Newman byl poloviční Žid po otci, cle-velandském obchodníkovi, zatímco matkabyla katolička [původem z východníhoSlovenska]. On sám se ovšem vždy pro-hlašoval za Žida, neboť jak jednou sušepoznamenal: „Je to větší výzva.“ A takébyla, neboť v 50. a 60. letech minuléhostoletí byl v Americe stále běžný „džentl-menský“ antisemitismus. Hollywoodskátovárna na sny produ-kovala filmy, v nichžse vynořovaly buďstereotypy Židů, nebov nich žádní Židé ne-vystupovali. RežisérOtto Preminger, ra-kouský Žid, údajněobsadil Newmana dorole sionistického re-bela ve filmu Exodus(natočeného podle ro-mánu Leona Urise)hlavně proto, že chtělslavného herce židov-ského původu, kterýby přitom „nevypadalžidovsky“. Myslím, že Newmanova po-stava v Exodu, ten statečný sabra Ari BenKana’an, který se rozhodne odporovatBritům a propašovat do Palestiny 600 lidí,kteří přežili holocaust, byla pro mě (a dalšíděti generace 60. let) hodně důležitá. Po-mohla nám překonat drásavé vědomí na-cistických jatek, které nám naši traumati-zovaní židovští rodiče s těmi nejlepšímiúmysly vtloukali do hlavy, protože se chtěliujistit, že my žádný další holocaust nepři-

pustíme. Když jsme pak viděli Ariho v po-dání Paula Newmana, byl to nádherněosvobozující pocit. Stál tu silný, krásný ži-dovský hrdina. Moderní, díky technikoloro-vé technice křiklavě barevný Mojžíš, kterýs chladnou sebejistotou bojoval s úřady,aby chránil svůj národ. Je jasné, že filmzjednodušuje historické problémy. Ale provnímavou holčičku, sycenou obrazy ži-dovského utrpení, byl Newmanův výkonvýbuchem spravedlivé síly a naléhavýmvýkřikem o pomoc pro Izrael.

JEHO TIKUN OLAMPodivně nás uklidňoval i jeho filmový sex--appeal. Než Hollywood v 70. letech obje-vil kouzlo etnické různosti, židovské posta-vy ve filmech a televizi se od sebe příliš ne-lišily: buď hořekující židovské matky, nebozáhadní patriarchové atd. Newman byl jiný.Kráčel, jako by mu patřila země, a vyzařo-val nedbalé, zchátralé kouzlo. A i když jehooutsideři a vyvrhelové, které tak rád hrával,nebyli nijak židovští, rezonovaly s mýmpocitem jinakosti a odcizení, které jsemjako dítě vyrůstající na Středozápadě, v se-meništi evangelikálního křesťanství, cítila.

Obdivovala jsem také Newmanovu neo-kázalou a opravdovou oddanost sociálníspravedlnosti, jeho vlastní verzi „tikun

olam“ – ačkoli on totakto nikdy nenazval.Newman, MarlonBrando a další pová-lečné hvězdy pomoh-ly, aby se americkákultura po McCarthy-ho éře „černých lis-tin“ v 60. letech okle-pala. Využívali svéslávy k tomu, aby vy-burcovali zájem o lid-ská práva (Newmanpochodoval po bokuMartina Luthera Kin-ga Jr. v Alabamě),o protest proti válce

ve Vietnamu. A když se už k stáru ve filmutolik neobjevoval, byl obdivuhodný jednakjako režisér (např. filmu Rachel, Rachel)a také svým zaujetím po humanitární po-moc. Jeho firma na potraviny se značkouNewman’s Own věnovala čtvrt milionu do-larů na charitu po celém světě, což bylovzhledem k jeho majetku více, než darovalkterýkoli Američan ve 20. století.

MISHA BERSONOVÁ

(Přeložila am.)

NEJSTARŠÍNENÁVIST(dokončení ze str. 7)Proč se francouzské politické a mediálníelity projevují tak antiizraelsky?Musíme si uvědomit tři věci. Především sevelká část západních elit po roce 1980 ob-rátila k vizi nové skvělé budoucnosti: bu-doucnosti postnacionálních společností, ji-nými slovy budoucnosti „kosmopolitnídemokracie“, která povede k zániku ná-rodních států, vnímaných jako trapné pře-žitky. Přitom Izrael je demokratický ná-rodní stát, charakterizovaný právě silnoudemokracií. Je ztělesněním zneklidňujícívýjimky a sama jeho existence je vnímánajako skandál. Dále: Izrael, velká regionál-ní síla, je spojován se Spojenými státy,světovou hypervelmocí, a útočí se na nějstejně jako na USA ve jménu antiimperia-lismu. Jistě víte, jak hluboko je ve Franciizakořeněný antiamerikanismus. Všeobec-ný populismus roste z nenávisti k moci nazákladě polemické směsi: „moc rovná senespravedlnost“. Jako kdyby „slabí“ mu-seli být vždycky „spravedliví“! A konečně– francouzské elity přijaly za svou deGaullovu pozici, kterou zaujal v listopadu1967 po šestidenní válce: zuřivý antiizrae-lismus spojený s proarabským postojem.

Mluvíte o slabosti a zbabělosti meziná-rodní komunity, v první řadě evropské,která dnes podporuje tábor nepřátel zá-padní demokracie...Západní země jsou dnes jako nikdy před-tím v historii konfrontovány s islamistic-kým terorismem al-Káidy a s hrozbamiislámsko-teroristických států (s Íránemv čele). Vlažný postoj evropských elit vůčinásilnostem v prostředí islamistů, kteří tě-žili ze znechucení nad zveřejněním karika-tur proroka Muhammada, ukazuje, jak sepoznenáhlu prosazuje logika „raději zelenínež mrtví“. Známe slabosti pluralistickýchdemokracií tváří v tvář jejich rozhodněj-ším nepřátelům, které odmítají rozpoznatjako takové. Podceňování nepřítele je opi-um blahobytných západních společností,které sní o tom, že žádné nepřátele nemajínebo že mají nepřátele, které lze tolerovat.Jenomže tolerance není politika, tím méněv mezinárodním kontextu. Bojím se, že sev naší stárnoucí Evropě znovu rodí duchmnichovanství. Lze se obávat vzmachuevropského neutralistického proudu, kterýjde ruku v ruce s kapitulací před islám-ským terorismem a společně s ní slaví svézásnuby na troskách transatlantických vzta-hů a opuštěním Izraele.

Z francouzského časopisu InformationJuive, září 2008, přeložila ALENA BLÁHOVÁ.

VĚSTNÍK 11/2008 17

KRÁČEL, JAKO BY MU PATŘILA ZEMĚHerec a obhájce lidských práv Paul Newman zemřel

Kresba Antonín Sládek.

Média (například Hospodářské noviny, 9. 10.)zaznamenala, že se Praha a Kolín přidalyk téměř třem stům městům v Evropě, kteráse účastní projektu Kameny zmizelých: vzpo-mínkové dlaždičky se jménem člověka za-vražděného v šoa se zasadí do země před do-mem, z něhož navždy odešel. První ze zatímdeseti pražských pamětních kamenů nesejméno Maxe Ecksteina (46), který byl za-vražděn v Lodži. Byl uložen před jeho po-sledním bydlištěm v Jáchymově č. 4. ■■ De-ník Lidové noviny (20. 10.) referoval o tom,že papež Benedikt XVI. váhá s podpisemdekretu pro blahořečení svého předchůdcePia XII., který byl v pontifikátu za éry nacis-mu. Prohlásit Pia za svatého by mohlo „meziŽidy a katolíky otevřít ránu, která by se dalajen těžko zahojit“, tvrdí Amos Luzatto, hlavažidovské komunity v Itálii. ■■ Stejný deník(7. 10.) informoval o tom, že na tradičnímsněmu biskupů ve Vatikánu přednášel popr-vé rabín – rabín Šear Jašuv Cohen z Haify jejedním z předsedů komise pro dialog meziIzraelem a Vatikánem. ■■ Magazín Práva(18. 10.) otiskl životní příběh „kupičovskéhoOskara Schindlera“, evangelického faráře,kdysi podplukovníka Svobodovy armádyJana Jelínka (96), který za druhé světové vál-ky zachránil na své faře ve volyňském Kupi-čově několik desítek lidí. ■■ Média zazna-menala, že zemřel Paul Newman. Mladáfronta Dnes (4. 10.) pod titulkem „KrásnýPaul po matce od Humenného“ připomíná,že matka slavného herce v mládí emigrovalaze Slovenska do Ameriky, kde se provdala zaArthura Neumanna, „Žida tak dobrého, žebych ho nevyměnila za sto křesťanů“, jak prýnapsala do staré vlasti. ■■ Havlíčkobrodskýdeník (22. 10.) připo-míná vydání knihy A.Kašparové a M. Kam-pa Židé na Havlíčko-brodsku (MuzeumVysočiny). ■■ Pod ti-tulkem „Hledáme pa-mětníky. Ozve se ně-kdo?“ hledá Hranickýtýden (24. 10.) dalšíaktivisty do projektuZmizelí sousedé, kte-rý slibně rozvinulistudenti a učiteléGymnázia Lipník nadBečvou. V současnédobě se chce projekt zaměřit hlavně na kon-krétní příběhy týkající se osudů jednotlivcůi rodin v celé oblasti Moravské brány. ■■ Mé-dia zaznamenala, že spisovatel Arnošt Lustigje letošním laureátem Ceny Franze Kafky.V rozhovoru pro Lidové noviny (23. 10.) od-povídá na otázku „Čím je pro vás Franz Kaf-

ka?“ mj.: „Byl jako kanárek, kterého si haví-ři berou pod zem, protože cítí plyn dřív nežlidé. Pozná smrtící nebezpečí.“ V souvislostis Lustigem se také hovořilo o možnosti No-belovy ceny. ■■ Olomoucký deník (18. 10.)rozvedl v krátkém článku, co oznámil užv titulku: „Masaryk podpo-roval vznik Izraele.“ ■■

MfDnes (18. 10.) recenzo-vala knižní vydání pamě-tí, které levicový novinářa publicista Stanislav Budín(vl. jm. Benzion Bať) na-psal v l. 1969–1972. Budínsi nejspíš neuvědomoval,píše se tu, „že jeho příklonk revoluci ... pramenil zesnahy se jednou provždy vy-manit ze zapadlého štetlu...Generace pozdějších revo-lucionářů chtěla uniknoutjak štetlu fyzickému, tak du-ševnímu, pogromům a stig-matu židovství.“ ■■ Orlický deník (24. 10.) re-feroval o ojedinělém vystoupení několikasmíšených pěveckých sborů a tanečních sou-borů z východních Čech, které se spojily v ús-teckém Roškotově divadle k představeníEversmiling Liberty, které posluchače „uved-lo do příběhu Judy Makabejského“. ■■ Mé-dia (např. LN 27. 9.) s nebývalým nadšenímreferovala o pražském koncertu kanadskéhobásníka a písničkáře Leonarda Cohena. ■■

K debatě o antisemitských polohách díla Ja-kuba Demla přispěly LN (11. 10.). „Mluví-me-li konkrétně o Šlépějích XXV z r. 1940,pak antisemitská nálepka sedí. Jenže vnímá-me-li Demlovy výroky o Židech průběžně,

příliš se nám do jednoznač-ného obrazu nehodí,“ píšemj. recenzentka. Demlpodle ní odmítal rasovýantisemitismus, významslova Žid „posouvá“ a ob-vykle ho zmiňuje v souvis-losti s kritiky, žurnalistya politiky... včetně těch,kteří „evidentně Židy ne-byli“. ■■ „Nemyslím, žebychom Golema mohlisrovnávat s robotem,“ řeklmj. týdeníku Euro aške-názský vrchní rabín Izrae-le Jonah Metzger, který

navštívil Prahu při otevření Maharalova in-stitutu. „Robot je něco, na čem nespočívápečeť posvátnosti, zatímco Golem byl vytvo-řen jménem Hospodina.“ ■■ Média (např.Radiožurnál 8. 10.) zaznamenala, že Židéslavili Jom kipur. ■■ Deník Právo (9. 10.)publikoval rozhovor s Etgarem Keretem.

„Nechci být špatným prorokem,“ řekl mj.izraelský spisovatel, „ale situace spíše na-značuje, že v okamžiku, kdy najdou Židéa Palestinci mírové řešení, ocitnou se oběspolečenství na pokraji vnitřního konfliktu...V takovém případě by dost možná propuklydvě občanské války – jedna mezi Židy a dru-há mezi Palestinci.“ ■■ MfD (30. 9.) v sou-vislosti s mezinárodním sympoziem o Františ-ku Kupkovi připomíná jeho úzké přátelstvís továrníkem, vynálezcem stiskacího knoflí-

ku („patentky“) a me-cenášem umění Jind-řichem Waldesem.Málo se ví, že Kupkanamaloval obraz Sleč-na s patentkou, jehožvarianta se stala re-klamní značkouWaldesova podnikuKoh-i-noor. ■■ „Po-zdvižení vyvolalmezi hosty vernisážefotografické výstavyo Izraeli pravicovýradikál a organizátorpochodu neonacistůVáclav Bureš. Přišel

bez pozvání s dalšími svými lidmi a natáčela fotografoval hosty.“ (Klatovský deník,2. 10.) ■■ Právo (26. 9.) referovalo o rozhod-nutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě,který se poprvé v Česku rozhodl udělit ne-podmíněné tresty za popírání holocaustua šíření další neonacistické propagandy. ■■

LN (23. 10.) recenzovaly inscenaci Zlatíúhoři v pražském divadle Rokoko. Autordramatizace a režisér A. Goldflam vycházelz knih Oty Pavla, ale i dalších textů, včetněautentických materiálů. Jeho hra je „origi-nální kompozicí, která k tradičním rybář-ským motivům přidává ještě další rovinu“.Tou je sám tragický život Oty Pavla. ■■ „Ju-lius Rosenberg měl zřejmě opravdu něco nasvědomí, nezdá se ale, že by existoval pře-svědčivý důkaz proti jeho ženě Ethel,“ řeklv rozhovoru pro týdeník Respekt (6. 10.)o manželech popravených v r. 1953 za proso-větskou špionáž americký fyzik David Kaiser.■■ „Jako člověk, který žije showbyznysem, sevelmi často setkávám se členy židovské ko-munity,“ řekl MfPlus (3. 10.) zpěvák KarelGott. „Nebýt jejich fantazie a schopností, je-jich inspirace, tak vlastně nevím, zda bychvůbec se showbyznysem začal.“ Gott prýbývá považován v cizině často za Žida. „Ne-chávám je při tom, protože vlastně nevím,kde je pravda.... Domnívám se ale, že židov-ské předky nemám.“ Český slavík, „milov-ník historie i mystična“, nedávno koncerto-val v Izraeli a navštívil i Zeď nářků: „Přessvůj název je to zcela pohodové, prosluněnémísto, kde se nijak hromadně nebrečí, anitam nutně nemusíte potkat ortodoxní Židy,bušící hlavou o kámen, jak to známe z tele-vizních zpráv.“ (tp)

18 VĚSTNÍK 11/2008

SLAVÍK U ZDI NÁŘKŮ ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Kresby Antonín Sládek.

Už od léta se táhla otázka, zda v čele izra-elské vlády stane žena, zda bude premiér-kou dosavadní ministryně zahraničí CipiLivniová. Ta otázka se táhla navzdory fak-tu, že již v září se Livniová stala předsed-kyní vládní Kadimy (když v primárkáchtěsně porazila ministra obrany Mofaze)a že pár dnů poté odstoupil premiér EhudOlmert. Co bránilo vyměnit „kus za kus“,premiéra za premiérku? Co bránilo Livni-ové navrhnout vládu a sama sebe vystavitplnému srovnání s Goldou Meirovou, té-měř mytickou první ženou v čele Izraele?Kouzelné slůvko zní koaliční vyjednávání.

Livniová sice získala labouristy i jejíchlídra Baraka jako vicepremiéra, ale už nenáboženskou stranu Šas. Ta chtěla mimojiné zvýšení přídavků na děti o miliardušekelů, čímž rozčilovala ministra financí:„Jsem proti stimulům, které lidi nepovzbu-zují k práci,“ tvrdil Roni Bar-On, jenž jakoliberál odmítá parazitismus kultivovanýŠasem. I když se tedy Šas ve svých vlád-ních ambicích podobá českým lidovcům(hlavní je být v každém kabinetu), Livnio-vá zatím neuspěla a Izraelci půjdou – zřej-mě v únoru – k předčasným volbám.

Celá debata ovšem otevřela zajímavouotázku. Jaký by byl Izrael Cipi Livniové?Smysluplnější než srovnávat Livniovous Meirovou, jak se v tom pilně tuží média,je srovnávat izraelskou společnost z dobypřed čtyřiceti lety a teď.

VÁLEČNÍCI JAKO VZPOMÍNKADva hlavní argumenty proti Livniové znějítakto – nemá žádnou válečnou zkušenosta je politicky neotrkaná. Ty argumenty jsouovšem silně prvoplánové a dosti nefér.

Jistě, Golda Meirová byla „jedinýmchlapem v kabinetu“, jak její roli ve vládě(1969–1974) popisovali komentátoři. Poatentátu na izraelské olympioniky v Mni-chově prý – jak ukazuje ve stejnojmennémfilmu Steven Spielberg – přikázala Mosa-du, že chce, aby ti pachatelé byli mrtví. Zajomkipurové války nechala uvést do poho-tovosti izraelský jaderný arzenál. Prostě„chlap, jak se patří“.

Cipi Livniová je naproti tomu spíšechladná racionalistka, vzdělaná a zcesto-valá žena, kultivovaná právnička a úředni-ce. Sama byla v letech 1980–1984 zaměst-nankyní Mosadu (ne agentkou, jak českámédia doslovně překládají anglickou ter-minologii), ale rozhodně není ten typ, kte-rý si spojujeme s výroky jako „chci je vi-dět mrtvé“. Je to snad handicap?

Livniová nemá válečnou zkušenost, alev tom není v Izraeli vůbec první. Roli prů-

kopníka tu sehrál premiér Benjamin Netan-jahu (1996–1999) a rovněž Ehud Olmert(2006–2008) se dostal do čela vlády z po-zice stranického bafuňáře bez vojenskéminulosti. Koneckonců Livniová podle in-formací v listu The Times pracovala proMosad v Evropě (sídlila v Paříži) a v době,kdy byl zabit vysoký činitel Organizacepro osvobození Palestiny Mamún Meraíš– 21. srpna 1983 ho v Athénách zastřelilidva mladíci na motocyklu. Do vlády ji při-vedl v roce 2001 Ariel Šaron, a to hned dosvého „bližšího okruhu“, takže mu pomá-hala prosadit plán stažení z Gazy a paki založit stranu Kadima. Jen blázen by vě-řil, že starý válečník Šaron by si oblíbilnezkušenou pacifistku.

Za řádného válečníka si Livniová vybralaEhuda Baraka. I to ilustruje izraelský vý-voj. Kdo viděl už zmíněný Spielbergův filmMnichov, konkrétně scénu námořního vý-sadku a přestřelky v Bejrútu, mohl si všim-

nout celkem okrajové postavy izraelskéhovojáka, který v převleku za ženu proniknedo ložnice, kde zneškodní teroristu, anižvšak ublíží vedle ležící ženě. Ta scéna bylaautentická a v reálu tím vojákem byl EhudBarak. Ilustrativní je právě to, že chce-lidnes premiérka někoho s takovou zkuše-ností do vlády, musí sáhnout po Barakovi,který v únoru oslaví 67. narozeniny.

SLABÝ STÁT, SILNÁ SPOLEČNOSTAno, dnešní Izrael je vyspělý, globalizovanýa sofistikovaný stát, rozvíjí počítačové tech-nologie, na hnízda teroristů v Gaze shazujelaserem naváděné bomby, jež zanechávajíi mnoho „kolaterálních škod“, rozuměj ne-

vinných obětí, ale pro „válečníky staré ško-ly“ musí sahat do řad důchodců. Doba, kdyStát Izrael žil a padal s válečníky v křeslepremiéra, jakými byli Meirová, Rabin či Ša-ron, už končí. Barak je spíše nostalgickouvzpomínkou na ty časy, zatímco padesátile-tá Livniová zosobňuje generaci, která sicenevytváří mýty, ale zároveň nespoutává osu-dově existenci státu s osobními osudy jehopředstavitelů. Hlavně proto je prvoplánovésrovnávání Livniové a Meirové nefér.

Trefně to v listu The New York Times po-psal Thomas Friedman: „Při pohleduzvenčí působí Izrael jako zmítaný nepoko-jem, neboť vyvolává dojem, že celé jehopolitické vedení je vyšetřováno. Jenže Iz-rael je slabý stát se silnou občanskou spo-lečností a jeho ekonomika bouřlivě roste.“Ano, Izrael je dnes v situaci, kdy pád jed-né vlády v Jeruzalémě způsobí mnohemmenší vlnobití, než jak by tomu bylo předčtyřiceti lety. Zásadní otřesy se neodehrályani v roce 2000, kdy se spojily dva nebla-hé trendy – druhá palestinská intifádaa prasknutí tzv. internetové bubliny, dot

com economy, která tvořila a tvoří jednuz opor izraelského hospodářství.

Máme-li tedy srovnávat Livniovou s ji-nými političkami, nabízí se její vrstevnice,německá kancléřka Merkelová. Na RádiuČesko to shrnula izraelská novinářka Taťá-na Hoffmanová, původem z Prahy: „Kdyžbych se na ni dívala, jako se všichni dívalina Merkelovou v Německu, kde nikdo ne-věřil, že bude úspěšnou kancléřkou, taki Cipi Livniová má čistý štít. Nikdy nebylapodezřelá z žádné korupce a je velice ús-pěšná ministryně zahraničí. Ale faktemzůstává, že nikdy nebyla nucena rozhodo-vat o žádných skutečně existenčních otáz-kách Izraele.“ ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 11/2008 19

IZRAEL: S vládou žen

I když se o Cipi Livniové říká, že je spíše chladná racionalistka, temperament jí zjevně neschází. Foto archiv.

KalendáriumPŘED 90 LETY, 22. října 1918, byla v Prazezaložena Národní rada židovská, která sestala brzy mluvčí většiny nacionálně cítícíchŽidů v Československé republice. Do čelarady byl zvolen právník dr. Ludwig Sin-ger (1876 Kolín–1931 Praha), významnáosobnost židovsko-národní politiky u násve 20. letech, jeho zástupcem spisovatel,dramatik a kritik dr. Max Brod (1884 Pra-ha–1968 Tel Aviv). Podobné instituce vzni-kaly i v dalších evropských zemích s jedi-ným cílem, inspirovaným čtrnácti bodydeklarace amerického prezidenta Wilsona:zastupovat a prosazovat práva židovskémenšiny. Pražské Národní radě židovskése hned v prvníchdnech její existencepodařil pozoruhodnýčin: 28. října, jen ně-kolik hodin před vy-hlášením českosloven-ské samostatnosti, sejejí zástupci sešli s A.Švehlou, F. Soukupem,J. Stříbrným a dalšímipředstaviteli českéhoNárodního výboru. Nasetkání předložili poža-davky židovské menši-ny v českých zemích:uznání židovské národ-nosti, plnou občanskoua zákonnou rovnost, kulturní autonomiiv oblasti vzdělávání, výuku hebrejštiny, de-mokratizaci židovských náboženských obcí– to vše za předpokladu plné loajality vůčibudoucímu státu.

S NĚKTERÝMI PŘEDSTAVAMI sionisté uspě-li: odrazily se v československé ústavěz r. 1920, do níž byl převzat i požadavekochrany práv menšin, který byl na podnětsionistů zahrnut do mírové smlouvy pode-psané v r. 1919 ve Versailles. Většina z poža-davků přednesených na památné pražskéschůzce 28. října 1918 se však neuskutečni-la. Podle historičky Ruth Bondyové židovštínacionalisté nedosáhli nezávislosti, o kterésnili, proto, že „nadšení časem vybledloa Židé zapadli do běžné reality. OrtodoxníŽidé a Židé-komunisté (to byly dva extré-my) nikdy neuznali Židy jako národ. Asimi-lovaným českým Židům se zase příčilo i jenpomyšlení, že by je měla zastupovat nějakážidovská Národní rada. Skutečným důvo-dem neúspěchu však byla mentalita střednívrstvy, hlavního proudu Židovstva, která sev tomto ohledu nijak nelišila od svých čes-kých sousedů. Nade vše si přála klidný ži-vot... ne měnit svět.“ (R. Bondyová, JakubEdelstein, Praha 2002)

SVĚT SE VŠAK ZMĚNIL všem před očimaa Židy v našich zemích k tomu, aby se po-kusili prosadit ochranu minorit, nenutilajen historická zkušenost. Když se přihlási-li k Československu představitelé Slovákůa Rusínů, vznikl totiž ve středu Evropymnohonárodnostní stát s nezanedbatelnoužidovskou menšinou: k přibližně 125 000židovským občanům v českých zemíchpřibylo zhruba 140 000 na Slovensku a asi110 000 na Podkarpatské Rusi. V Evropěpřed šoa to nebylo zase nic tak zvláštního(ve 20. letech měla například téměř stejněžidovských obyvatel jen samotná Varša-va), pro mladý stát to však bylo novumi proto, že se v jeho hranicích znenadánísetkalo několik zcela odlišných podob teh-dejšího židovského habitu: od asimilova-

ných Židů v Čecháchs vlažným vztahemk tradici až po chasidyna východě, kteřípředstavovali „posled-ní vzepětí živého lido-vého judaismu“.

Toto zajímavé souži-tí trvalo jen krátcea zdálo se, že pokudzanechá stopu, pak na-nejvýš v české literatu-ře a filmu (Olbracht,Čapek, Vančura aj.).Osud však chtěl jinak.Po roce 1945 přišlo dočeských zemí (na zá-

kladě opce) několik tisíc Židů z Podkarpat-ské Rusi, kteří utíkali před sovětským reži-mem. Mnozí z nich studovali v ješivách,znali dobře jidiš, hebrejsky, byli obeznáme-ni s tradičním ritem. Měli velkou zásluhu natom, že se v českých zemích i po komunis-tickém převratu r. 1948 podařila uchovatkontinuita judaistické praxe. Za všechnyvzpomeňme alespoň na VIKTORA FEUER-LICHTA (1918 Mukačevo–2003 Praha), kterýpůsobil po roce 1968 desítky let jako kantorStaronové synagogy.

PŘED 120 LETY, 21. 11. 1888, se v Pravo-níně narodil dr. JOSEF POLLAK. Patřil k těmnemnoha současníkům, kteří se v Čecháchod mládí upsali sionistické myšlence. Bylpředsedou Židovské Matice školské (staral seo židovské obecní školy, kde se vyučovaločesky), v l. 1940–1943, kdy židovské děti ne-směly navštěvovat veřejné školy, stál v čeleoddělení pro výchovu a kulturu ŽOP. Je auto-rem mnoha fejetonů, povídek (vycházelyhlavně v Židovských zprávách a VěstníkuŽNO, jehož byl redaktorem v l. 1937–1939)a také svého času oblíbeného románu Rivkase vdává (Praha 1938, hebrejsky 1991). Bylzavražděn se svou ženou a dcerou v Osvětimi16. 10. 1944. (tp; foto K. Cudlín)

KDO UBLÍŽÍJEDNOMU ČLOVĚKUVe vídeňském Luteránském kostele evan-gelické obce se 11. září konal mimořádnýkoncert Orgel Spontan International Wien2008, věnovaný vzpomínce a modlitbě zašestnáctiletou Julii z dolnorakouského měs-ta Pulkau, která je od loňského roku ne-zvěstná, a také židovským dětem, kterébyly v dobách nacistického režimu depor-továny do koncentračních táborů, kde mno-hé zahynuly.

Setkání různých konfesí zahájilo posel-ství, v němž rakouský prezident HeinzFischer zdůraznil, že ho široce pojaté témaneoslovuje jen jako člověka, ale i jako po-litika, protože se týká individuální i poli-tické odpovědnosti za zmizelé i nezvěstnébližní, a připomíná nám i časy hrůzovládynacionálního socialismu a tragédií, kterépoznamenaly osudy mnoha lidí.

„Miliony našich souvěrců byly proná-sledovány, osudy mnoha z nich zůstaly do-sud nevyjasněny. Bylo to poučením prolidstvo? Nikoli, poučilo se příliš málo!“řekl pak Ariel Muzicant, prezident Svazuizraelských náboženských obcí v Rakous-ku. „Zlo znovu vyplouvá na povrch, i dnesjsou lidé unášeni, nezvěstní... Musíme vě-řit, že také případ Julie se obrátí k lepšímu,nebo se alespoň vysvětlí. Nechte nás dou-fat a modlit se... Kdo ublíží jednomu člo-věku, jako by ublížil celému světu.“ O to-leranci pak promluvila evangelická farářkaInes Knollová, která se slovy útěchy a po-rozumění uvítala mezi přítomnými rodičenezvěstné Julie.

Mezi účastníky setkání byli i předsedaHistorické skupiny Osvětim v Praze Mi-chal Salomonovič a Erika Bezdíčková,kteří jako děti prošli těmi nekrutějšímikoncentračními tábory. Hovořili o svýchosudech, ale především o tom, jaký dluhmáme vůči všem, kteří nepřežili, nemajíhroby a žijí jen v našich vzpomínkách. Jenhrstce bylo dáno přežít. Na to by lidstvonemělo zapomenout. V podání E. Bezdíč-kové pak zazněla básnická skladba PaulaCelana „Fuga smrti“, již napsal na památkusvé matky, zastřelené v roce 1942 v jednomz koncentračních táborů na Ukrajině. Je tojedna z nejpůsobivějších básní, vyprávějí-cích o prožitcích těch, co zahynuli, i těch,kdo přežili. V následném koncertu zaznělavarhanní skladba, již na motivy zmíněnéCelanovy básně zkomponoval skladatela varhaník Rainer König-Hollerwöger,a také několik ukázek z díla J. S. Bacha.Setkání pořádal Institut pro psychosociálníotázky, zaměřený na multikulturní proble-matiku, který působí v Rakousku a Českérepublice. (eb)

20 VĚSTNÍK 11/2008

V. Feuerlicht se vrací ze synagogy.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(Maiselova 18, Praha 1)■ Dne 4. 11. v 15.00 zveme na PodvečerYvonne Přenosilové. Jejím hostem je známáhlasatelka Milena Vostřáková. ■ Dne 24. 11. od 15.00 se koná další Kávao čtvrté. Přijde na ni MUDr. Karel Riegel,člen týmu Kardiochirurgického oddělení Ne-mocnice Na Homolce. Přijďte do naší kavár-ny, čeká vás příjemná společnost, přáteléi občerstvení.

DOMOV SENIORŮ HAGIBOR(Vinohradská 159, P 10, společenský sál)■ Dne 11. 11. se na Hagiboru v rámci 12. roč-níku mezinárodního hudebního festivalu Ne-konvenční Žižkovský podzim Jiřího Hoška2008 koná koncert klezmerové hudby. Od17.00 pro členy obce a jejich hosty, od 19.30tentýž koncert pro abonenty festivalu.■ Dne 12. 11. od 15.00 hodin zveme na po-řad Jidiš písně v provedení herečky, zpěvač-ky a spisovatelky Hany Frejkové. Na kytarudoprovází kytarista a skladatel Michal Hro-mek. Jako host vystoupí Marianna Borecká(tentýž koncert se koná také dne 20. 11. od19.00 v Divadle v Dlouhé, Praha 1).

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V PRAZE(Maiselova 15, 3. Patro, Praha 1)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18 hodin a vstup na ně je 20 Kč.■ 3. 11.: Skupina Klec s repertoárem ovliv-něným klezmerem a s vlastními skladbamifrontmana Martina Šmída. Vstupné 50 Kč.■ 4. 11.: Kelly a Vilma Iggersovi (Toronto,Kanada), Poválečné osudy českosloven-ských Židů v emigraci – příklad Kanady. ■ 5. 11. Baluty, Lodž, Evropa – ghetta vče-ra, ghetta dnes. Uvedení společného projek-tu režiséra Pavla Štingla, fotografa KarlaCudlína a VKC. Tento nový putovní projektsestává z filmu Ghetto jménem Baluty, foto-grafické výstavy Zpráva o Lodži a doprovod-ného programu (besedy s pamětníky, besedyo současném antisemitismu).■ 6. 11.: Maimonidových třináct článkůvíry. Cyklus přednášek vrchního rabína K. E.Sidona. Článek dvanáctý.■ 10. 11.: „Křišťálová noc“ v Sudetecha česká společnost. O protižidovském po-gromu a jeho důsledcích s historikem Micha-lem Franklem. ■ 11. 11.: Eliška a Gideon Kleinovi: Živothraný z listu – prezentace knihy nakladatel-ství G plus G o dvou výrazných osobnostechčeské hudební kultury 20. století za přítom-nosti autora publikace Petera Ambrose.■ 18. 11.: Pojďme spolu do muzea... Povídánís pracovníky ŽM v Praze o jejich práci dopl-něné zajímavými ukázkami. Část 8. – Archivmuzea. Vlastimila Hamáčková – vedoucí ar-chivu, Lucie Petrusová – odborná pracovni-ce. Moderuje Petr Brod.■ 20. 11.: Golem v rabínském, středověkéma moderním myšlení – problematika klono-vání. Přednáška dr. T. Kučery, rabína mni-chovské liberální komunity Beth Shalom.

■ 25. 11.: Filmy smrti, naděje a života – cy-klus židovských příběhů 20. století ve filmu.Díl 2 – Liev Schreiber: Naprosto osvětleno,snímek natočený podle románu americkéhospisovatele Jonathana Safrana Foera. Úvodníslovo Mgr. M. Ludvíková.■ 26. 11.: Hebrejská Bible a starověké mýty:nové pohledy, nová hodnocení. Část 3: Mýtyo stvoření, prvotním chaosu, mořských by-tostech a posvátném prostoru. Přednáškovýcyklus hebraistky Terezie Dubinové, Ph.D.■ 27. 11.: Blízký východ včera a dnes. Pales-tinský problém: terorismus, nebo právo náro-da na sebeurčení? Cyklus přednášek ing.Jana Neubauera.■ Nedělní program pro děti a jejich rodi-če: 16. 11. od 14.00: Arje vás zve na svatbu.Prohlídka: Španělská synagoga. Jednotnévstupné 40 Kč.■ Výstavy ve VKC: Zpráva o Lodži ve sním-cích Karla Cudlína. Od 6. do 21. listopadu.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, Brno)■ 4. 11. v 17.00: Otevření výstavy Židév boji a odboji mapující židovskou účastv boji proti nacismu a fašismu na všech fron-tách druhé světové války. Potrvá do konce li-stopadu. Vstup volný.■ 6. 11. v 18.00: Jubilant Leonard Bernstein– Nejen West Side Story. Poslechový pořaduvede MgA. Jan Beránek. Vstupné 20 Kč.■ 9. 11. v 15.00: Simchat Tora čili Radostz Tóry. Co je to vlastně Tóra a proč se u Židůtěší takové úctě? Dílna pro rodiče s dětmi od4 let. Vstupné 30 Kč.■ 13. 11. v 18.00: Promítání polského filmuPasažérka (1963, režie: Andrzej Munk)a Apel (první polský animovaný film o ho-locaustu, 1970, režie: Ryszard Czekala).Vstupné 20 Kč.

■ 18. 11. v 18.00: Divadelní texty z terezín-ského ghetta / Theatertexte aus dem GhettoTheresienstadt (1941–1945) – prezentaceknihy. Dvojjazyčná, zrcadlově tištěná antolo-gie uspořádaná americkou badatelkou LisouPeschelovou obsahuje divadelní texty napsa-né a inscenované v terezínském ghettu českya německy píšícími Židy z Československaa Rakouska. Vstupné 20 Kč.■ 25. 11. v 18.00: William Faulkner, Dannyje hodnej chlapec (1968). Překlad, dramati-zace a režie Josef Červinka. Poslechový po-řad uvádí Mgr. P. Hnilička. Vstupné 20 Kč. ■ Do 15. 11. máte možnost prohlédnout si vefoyer brněnského divadla Polárka výstavuŽidovská obec Brno – historie a současnost,kterou ve spolupráci s J. Valovou a J. Kle-novským připravila Zuzana Prudilová.

ZAPOMENUTÝ HLAS■ Židovské muzeum v Praze vydalo za odbor-né spolupráce Phonogrammarchivu Rakouskéakademie věd unikátní dvojCD s názvem Za-pomenutý hlas pražské Jeruzalémské syna-gogy. Jedná se o výběr nahrávek zpěváka La-dislava Moše Bluma z let 1978–1983. Blum(1911–1994) byl poslední velký kantor před-válečné generace, který v letech 1963–1994působil v Jeruzalémské synagoze. Amatérskénahrávky si tajně pořizoval sám pro sebe nakazetový přehrávač. Obsahují slavné kantori-ální skladby, a dokonce naživo zachycenébohoslužby o šabatech i Vysokých svátcíchv Jeruzalémské synagoze a tryzny za zemřelév Terezíně.

Výběr nejreprezentativnějších nahrávek jepředstaven na dvou kompaktních discích;k nim je přiložen česko-anglický booklet, vekterém je kromě Blumova životopisu a příbě-hu jeho nahrávek i etnomuzikologický ko-mentář a texty všech písní včetně jejich heb-rejského znění. Neznámé nahrávky objevilaetnomuzikoložka Veronika Seidlová, která jetaké připravila k vydání. V. Seidlová nověvydané CD uvede 2. prosince od 18.00 veVKC ŽM v Praze v rámci vzpomínkovéhovečera na kantora Ladislava Moše Bluma.(CD lze zakoupit v muzejních obchodech čion-line na www.jewishmuseum.cz.)

KULTURNÍ EKUMENA NA POČEST SIMONA WIESENTHALA■ Dne 24. 11. se koná další z Kulturníchekumen manželů Brikciusových. Tentokrátse budou zabývat osobností legendárníholovce nacistů Simona Wiesenthala, jehožsté výročí narození si připomínáme. Akce sekoná v malém sále Městské knihovny, Mari-ánské náměstí, Praha 1 od 19.00.

POZVÁNÍ NA PREZENTACI■ Máš mě vůbec ráda? – to je název novéknížky Zuzany Peterové, kterou vydala v Na-kladatelství MarieTum. Její prezentace seuskuteční dne 25. 11. v 15 hodin ve 3. patřeŽidovské radnice v Maislovce. Úryvky z kníž-ky přečte herečka Miriam Kantorková. Ob-čerstvení zajištěné. Autorka vás všechny conejsrdečněji zve!

VĚSTNÍK 11/2008 21

KULTURNÍ POŘADY

Kurt Gerron režíruje. Karikatura Aloe Durra, Terezín 1944; z knihy Kultura proti smrti.

807 HROBŮ V BRNĚNa židovském hřbitově v Brně-Židenicíchje vztyčen památník třinácti tisícům ži-dovských spoluobčanů z Brna a okolí,kteří byli za druhé světové války zavraž-děni v koncentračních táborech. Málo sevšak hovoří o těch, kteří zde zemřeli ještěpřed zahájením deportací. Jako ve všechvelkých československých městech, takév Brně hledali záchranu před nacismemžidovští běženci z Německa, Rakouska,Maďarska a Podkarpatské Rusi. Jak narů-stala akutní hrozba okupace, zkoušeli na-jít nejen oni, ale i místní Židé cestu dál.Některým se z Československa podařilouniknout, jiní neuspěli a museli zůstatv beznaději. Z těch, co zůstali, jich osmset sedm zemřelo ještě předtím, než mohlibýt deportováni do koncentračních tábo-rů. Každý z nich je na židovském hřbitověv Brně-Židenicích pohřben do vlastníhohrobu. Mnohým však nikdy nebyl vztyčennáhrobek, neboli, jak Židé říkají, kámenvzpomínky, jiným se už rozpadl nebo ji-nak zanikl. Na hřbitově proto už třetím ro-kem probíhá náročný dobročinný projekt,jehož cílem je všem obětem obnovit a po-stavit náhrobky. Kámen vzpomínkyProjekt byl zahájen v roce 2006 za pod-pory městské části Brno-Židenice vydá-ním kroniky s názvem Židovský hřbitovv Brně-Židenicích a osudy lidí s ním spo-jené. Tato sběratelská publikace, zachycu-jící stopadesátiletou historii nejstaršíhohřbitova v Brně, byla vydána v počtu pou-hých 150 kusů, z nichž každý je jedineč-ným exemplářem. Nad rozsáhlým dílemo 364 stranách, doplněným mnoha dobo-vými i současnými fotografiemi, převzalzáštitu hejtman Jihomoravského kraje ing.Stanislav Juránek. Za prvních získaných122 000 Kč a z příspěvků městské částiBrno–Židenice i Židovské obce Brno bylov roce 2007 osazeno třicet dva náhrobků(náklady: 216 000 Kč).

Druhá etapa projektu byla zahájenabenefičním koncertem v podání houslo-vého virtuosa Václava Dvořáka a Doleža-lova kvarteta. Úspěšná akce vynesla,spolu s dary za Kroniku židovského hřbi-tova, částku přesahující dvě stě tisíc ko-run. Stejnou částku věnovaly také Nadač-ní fond obětem holocaustu a Židovskáobec Brno. Za významné finanční pomociMěstské části Brno-Židenice se v roce2008 podařilo postavit celkem sto jedenáctnáhrobních kamenů (náklady: 640 000Kč). Vztyčení náhrobků, které symbolizu-je vystoupání duší zemřelých na nebesa,bude završeno pietním aktem dne 18. lis-topadu v 15 hodin na židovském hřbitověv Židenicích. Během aktu si současně

vzpomeneme na smutné výročí prvníhotransportu vypraveného ze Špilberku doMinsku.Obnova a opravaTřetí etapa, jejíž větší část proběhne v roce2009, zahrnuje výstavbu třiceti pěti náh-robků, obnovu sta původních náhrobníchdesek a vysekání chybějících jmen na os-mačtyřiceti již vztyčených náhrobních ka-menech. Tato etapa byla zahájena v rámciDnů evropského kulturního dědictví. Dne14. září proběhla prohlídka židovskéhohřbitova s průvodním slovem správce hřbi-tova a uskutečnil se benefiční koncert napodporu kulturní památky – židovskéhohřbitova. Tuto benefici, poprvé konanouv Dělnickém domě v Židenicích, by se jenstěží podařilo zorganizovat, kdyby ji vý-razně nepodpořila místní radnice. Výtěžekkoncertu činil 6720 Kč, navíc z vlastníchprostředků přispěli částkou 10 000 Kč sta-rosta s místostarosty Městské části Brno-Židenice.

V souvislosti s oběťmi holocaustu je tře-ba uvést, že na brněnském židovském hřbi-tově odpočívají i lidé, kteří hrůzy koncent-račních táborů přežili jako jediní z celé svérodiny. Nejrozsáhlejší a finančně nejná-ročnější bude oprava tisíců hrobů, o něž užnemá kdo pečovat. Jsou to hroby rodičůa prarodičů těch, kdo nepřežili vyhlazova-cí lágry; a takových hrobů je většina. Je-jich obnova bude následovat po dokončeníakce „807 hrobů holocaustu“. pš

POMOZTE JE IDENTIFIKOVAT■ Ve fotoarchivu Židovského muzeav Praze je uloženo několik desítek tisíc fo-tografií. Pár tisíc z nich dokumentuje života aktivity válečné ŽNO pod správou oku-pačních úřadů. Zhruba sedm stovek sním-ků zachycuje portréty členů a zaměstnan-ců obce. U velmi malého procenta těchtoportrétů je známa identita osob. Popisyv tzv. knize negativů, které byly zapsánytěsně po válce, jsou velmi strohé: nezná-mý muž, neznámá žena, p. Bondy, p.Kohn apod. Jen u některých osob se vy-skytuje přesnější popis (např. Jiří Baum,Leopold Fisch nebo Otto Munk), ale pře-sto dá značné úsilí se dopátrat, jaké jménoa jaký osud se za konkrétní podobenkouschovává.

Židovské muzeum v Praze zveřejní 7. li-stopadu na svých webových stránkáchwww.jewishmuseum.cz několik set foto-grafií členů a zaměstnanců ŽNO z obdobíprotektorátu. Díky spolupráci s ŽOP budemožno zhlédnout od 7. listopadu portrétytěchto osob také ve vestibulu Židovskéradnice v Praze, Maiselova 18.

Židovské muzeum v Praze bude vděč-né všem členům ŽOP i jiných komunit,pokud přispějí svou vzpomínkou k identi-fikaci bývalých členů a zaměstnancůŽOP.

Kontakt: Martin Jelínek, správce fotoar-chivu ŽMP; tel.: 221 711 570, martin.jeli-nek@jewishmuseum.cz mj

KONCERT NFOH NA RYCHTĚ■ Srdečně vás zveme 12. listopadu od19.00 do Baráčnické rychty (Tržiště 23/555,Praha 1).

K poslechu a třeba i k tanci zahraje rom-ská kapela BENGAS (Praha) a židovskouhudbu Pressburger klezmer band (Bratisla-va). Záštitu nad benefičním koncertem pře-vzala ministryně Džamila Stehlíková. Veče-rem bude provázet Ester Janečková.

Předprodej vstupenek je v kancelářiNFOH po telefonické dohodě. Cena vstu-penky je 290 Kč. Další informace sdělíDagmar Juráňová, 777 746 999, jurano-va@fondholocaust.cz.

WIZO■ Srdečně vás zveme na členskou schůzi,která se koná dne 19. 11. v 15.00 v restau-raci Šalom (Maiselova 18, Praha 1). Výborse koná 12. 11. v 15.00 v Jáchymově ul. č.3. Těšíme se na vaši hojnou účast.

Výbor WIZO

ZÁJEZD DO OSVĚTIMI■ Historická skupina Osvětim, která půso-bí při Sdružení osvobozených politickýchvězňů a pozůstalých, pořádá zájezd doOsvětimi při příležitosti 65. výročí vy-vraždění rodinného tábora. Zájezd seuskuteční v termínu 6. – 8. března 2009(pátek až neděle). Cena: zhruba 2000 Kč(upřesníme). V případě zájmu kontaktujtepaní Gabrielu Literovou (literova.gabriela@seznam.cz) nebo paní Martu Kottovou(606 948 871). gl, mk

SEZNÁMENÍ■ Je mi 54 let. Ráda a hodně čtu, mámráda přírodu, turistiku, cestování i jen taktoulky Prahou. Hledám hodného přítelepřiměřeného věku a podobných zájmů.z.tanka@email.cz■ VŠ 35/159, slobodná, bez záväzkov hľa-dá partnera. Značka: zmysel pre humor jevítaný. Kontakt v redakci Rch.

22 VĚSTNÍK 11/2008

VÝZVY, ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVASrdečne blahoželáme jubilantom v novem-bri: pani Helena Baginová, nar. 13.11. –98 rokov; pani Elena Dancigerová, nar.3.11. – 90 rokov; pán Juraj Eckstein, nar.13.11. – 81 rokov; pani Viola Fischerová,nar. 14.11. – 86 rokov; pani Anna Hilver-tová, nar. 30.11. – 65 rokov; pán RobertKardoš, nar. 22.11. – 82 rokov; pán Dr.Kardoš-Kedar, nar. 7.11. – 75 rokov; pánPeter Keleti, nar. 28.11. – 70 rokov; paniAgneša Křižková, nar. 20.11. – 71 rokov;pán Mgr. Ladislav Lehrhaupt, nar. 1.11. –75 rokov; pán Alexander Lúčan, nar. 18.1.– 94 rokov; pán Ing. Juraj Mencer, nar.2.11. – 72 rokov; pani Magdaléna Nágelo-vá, nar. 22.11. – 88 rokov; pani Erika Orlí-ková, nar. 16.11. – 71 rokov; pani MagdaSekajová, nar. 15.11. – 84 rokov; pani Alž-beta Schicková, nar. 7.11. – 81 rokov; pánPeter Smékal, nar. 20.11. – 71 rokov; paniSelma Steinerová, nar. 27.11. – 83 rokov;pani Mária Tepperová, nar. 15.11. – 70 ro-kov, a pán Ivan Višňovský, nar. 30.11. – 60rokov. Ad mea veesrim šana!

Naše rady opustila pani Klára Jesenská,vo veku 91 rokov. Smútiacim vyjadrujemeúprimnú sústrasť.

ŽO BRNOV listopadu oslavují tito naši členové:paní Petra Bauerová, nar. 18.11. – 27 let;paní Karin Czernayová, nar. 16.11. – 45let; paní Dita Engelsmannová, nar. 21.11.– 29 let; paní Erika Fišová, nar. 26.11. –78 let; paní Anna Hanusová, nar. 26.11. –78 let; paní Inessa Janíčková, nar. 14.11. –79 let; paní Hana Kurfürstová, nar. 8.11. –75 let; pan Vladimír Látal, nar. 21.11. – 47let; pan Martin Mayer, nar. 3.11. – 27 let;pan Jan Pelíšek, nar. 2.11. – 26 let; paníAlexandra Strnadová, nar. 10.11. – 59 let;paní Eva Zikmundová, nar. 7.11. – 51 let,a paní Edita Zlatohlávková, nar. 29.11. –87 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV listopadu blahopřejeme panu JosefuFischerovi, nar. 16.11. – 60 let. Ad mea ve-esrim šana!

ŽNO KOŠICESrdečne blahoželáme novembrovým oslá-vencom, sú to: pani Eva Levická z Hu-menného, nar. 12.11. – 82 rokov; pani Edi-ta Nováková, nar. 27.11. – 82 rokov, a pánHerman Weinberger, nar. 18.11. – 81 rokov.Všetkým prajeme pevné zdravia a všetkonajlepšie! Ad mea veeserim šana!

S ľútosťou oznamujeme, že 20. 9. 2008zomrela naša členka pani Alžbeta Haus-mannová, rod. Lefkovičová. Na židov-skom cintoríne v Košiciach sa 24. 9. s ne-

bohou rozlúčil pán rabín Josi Steiner.Smútiacim vyjadrujeme úprimnú sústrasť.Zichrona livracha – nech je pamiatka naňu požehnaná.

ŽO LIBERECV listopadu oslaví narozeniny pan Ladi-slav Obereigner, nar. 12.11. – 82 let. Admea veesrim šana!

S lítostí oznamujeme, že dne 7. 10.2008 po vážné nemoci zemřela krátce po86. narozeninách paní Růžena Sotonová.Nechť je její památka požehnána. Pozůsta-lým vyslovujeme hlubokou soustrast.

ŽO OLOMOUCV měsíci listopadu oslaví narozeniny náščlen pan Robert Götzlinger, nar. 5.11. – 66let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV listopadu oslaví narozeniny tito členo-vé: paní Eva Dindová, nar. 29.11. – 76 let;paní Jiřina Garajová, nar. 29.11. – 67 let;pan Ing. Petr Madrý, nar. 5.11. – 52 let,a paní Erika Markovičová, nar. 15.11. – 58let. Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV měsíci říjnu oslavili narozeniny titonaši členové: paní Alena Wittmannová,nar. 3.10. – 81 let; pan MUDr. Vilém Le-derer, nar. 5.10. – 61 let; paní JaroslavaLöwyová, nar. 10.10. – 82 let; pan Ing.Arnošt Oliva, CSc., nar. 15.10. – 76 let;pan Mgr. Michal Foršt, nar. 22.10. – 45let, a paní Lilly Štěpánová, nar. 29.10. –91 let. Dodatečně jim přejeme pevnézdraví a vše nejlepší. Ad mea veesrimšana!

V měsíci listopadu oslaví narozeninytito naši členové: paní Jana Šeflová, nar.29.10. – 78 let; pan Petr Broch, nar. 18.11.– 78 let; paní Hana Jančíková, nar. 19.11.– 76 let; paní Věra Uhlová, nar. 21.11. – 55let; pan Libor Vojtěch, nar. 22.11. – 19 let,a pan Ing. Petr Loužil, nar. 23.11. – 73 let.

Všem oslavencům přejeme vše nejlepší.Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV listopadu oslavují: pan Norbert TheoAuerbach, nar. 4.11. – 86 let; pan Kolo-man Gajan, nar. 7.11. – 90 let; paní Bohu-mila Havránková, nar. 17.11. – 81 let; paníMarta Choděrová, nar. 7.11. – 84 let; paníEva Chotovinská, nar. 22.11. – 75 let; paníEly Jermářová, nar. 19.11. – 87 let; panAlois Kolář, nar. 17.11. – 85 let; paní OlgaKrálová, nar. 17.11. – 93 let; paní ŠtefanieLorándová, nar. 22.11. – 89 let; paní Zuza-na Nadjarová, nar. 10.11. – 84 let; pan Ja-romír Němec, nar. 3.11. – 82 let; paníHana Pavlů, nar. 8.11. – 87 let; pan Ladi-slav Porjes, nar. 21.11. – 87 let; pan ArturRadvanský, nar. 24.11. – 87 let; pan ArpádRosenfeld, nar. 17.11. – 81 let; paní ZlataSmutná, nar. 15.11. – 86 let; pan VilémKarel Solar, nar. 27.11. – 82 let; paní Lise-lotte Teltscherová, nar. 18.11. – 87 let,a paní Anna Tučková, nar. 27.11. – 85 let.Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíDne 17. 10. 2008 zemřela ve věku 91 letpaní Žofie Czinnerová. Se zesnulou jsmese rozloučili 19. října v obřadní síni Nové-ho židovského hřbitova v Praze 3 – Straš-nicích.

ŽNO PREŠOVV mesiaci október oslávili svoje narode-niny: pani Gizela Goldová, nar. 15.10. –86 rokov, a pani Lívia Peterová, nar. 12.10– 79 rokov.

V mesiaci november oslávia svoje na-rodeniny: pani Ági Fränklová, nar. 16.11.– 62 rokov, a pán Mgr. Štefan Havaš, nar.18.11. – 77 rokov. Všetkým oslávencomprajeme dlhý život. Ad mea veesrimšana.

ŽNO RIMAVSKÁ SOBOTAV mesiaci november majú sviatok naro-denín následovní členovia našej komunity:pani Barbora Nagyová, nar. 1.11. – 66 ro-kov, a pán MUDr. Július Lukáč, nar. 2.11.– 71 rokov. Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEV listopadu oslaví narozeniny tito našičlenové: paní Jana Urbanová, nar. 10.11. –71 let, a slečna Lenka Čapková, nar. 4.11.– 30 let. Ad meea veesrim šana!

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMČlenkám naší obce, paní Miladě Narwovéa paní Christině Krauškopfové, které v mě-síci listopadu oslaví své narozeniny, přeje-me hodně zdraví a spokojenosti.

VĚSTNÍK 11/2008 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

BUDAPEŠŤ: ÚTOK NA DIVADLOPřed Roš hašana došlo před budapešťskýmžidovským divadlem k útoku, který je po-kládán za nejbrutálnější fyzický atak protiŽidům v Maďarsku od pádu komunismuroku 1989. Okolnosti útoku jsou následu-jící: dne 27. září se konala v Siraly, oblíbe-ném židovském centru v bývalém ghettu,premiéra hry Gecy. Režíroval ji FerencSebo a byla uvedena jako provokativní pa-rodie známého národního básnického dra-matu z 19. století od Imreho Madacha Tra-gédie člověka. Právě režiséra napadlaskupina sedmi maskovaných neonacistůa postříkala ho žíravinou.

Na jaře se v Budapešti událo toto: hádkamezi zákazníkem a prodavačem v židovskéčtvrti vyústila v útok Molotovovým koktej-lem a hrozbu, že obchod bude zničen.V den plánovaného útoku zahradil ulici davantifašistů, mezi nimiž byl i maďarský pre-miér Gyurcsány. Podle prezidenta Federacežidovských obcí v Maďarsku Petera Feld-majera jsou oba činy „příznakem stále čet-nějších protižidovských rasistických slov-ních útoků na veřejných shromážděních,v médiích a na internetu“.

BUKUREŠŤ: ZNIČENÝ HŘBITOVV říjnu vandalové porazili a roztloukli nadvě stě náhrobních kamenů na židovskémhřbitově v Bukurešti. Jedná se o obrov-skou škodu, která překračuje rámec ná-hodného vandalského útoku. Vedení buku-rešťské obce vyzvalo příslušné úřady, abyse případem důkladně zabývaly, představi-telé ministerstva vnitra jim to slíbili. Popádu komunismu zažilo Rumunsko vze-stup antisemitských článků v nacionalis-tických novinách. Ty ustoupily poté, co seve věci začal angažovat sám prezident IonIliescu: nechal sestavit mezinárodní komi-si, v jejímž čele stál spisovatel Elie Wiesela jejímž úkolem bylo vypátrat podíl Ru-munů na likvidaci místních Židů v doběšoa. Výsledkem byla zjištění, že válečnávláda maršála Iona Antoneska měla podílna smrti asi 380 000 rumunských Židůa 11 000 Romů.

ZA UGANDSKÉ DĚTIV říjnu pochodovala Jeruzalémem skupi-na australských, britských, jihoafrických,amerických a německých židovských tee-nagerů, kteří studují v Izraeli. Chtěli takupozornit na vážnou situaci dětí na severuUgandy. Demonstrace byla součástí asi stapodobných akcí po celém světě – kampaňse koná od roku 2005 pod názvem PochodGulu; v Jeruzalémě se konala podruhé.Podle nedávné zprávy, kterou vydala OSN,bylo během posledních dvaadvaceti letv Ugandě uneseno na 30 tisíc dětí. Po úno-

su jsou zneužívány jako dětští vojáci nebosexuální otroci.

TÓRA NA SYNOVU PAMÁTKUSpisovatel David Grossman převzal v půliříjna jednu ze sedmi Tór, jež na památkuzahynulých vojáků Cahalu nechat zhotovitamerický židovský magnát Ira Rennert.Grossmanův dvacetiletý syn Uri zahynulv posledních hodinách druhé války v Liba-nonu 14. srpna 2006. Při pietní ceremoniijeho otec dopsal několik posledních pís-men svitku, který chce věnovat reformnísynagoze v Mevaseret Cion, do které Urichodil.

Ve válce Izraele proti Hizballáhu zahy-nulo celkem 163 Izraelců, z toho 119 vo-jáků.

SPORY O VZPOMÍNKUNěmecká města si v listopadu připomínají70. výročí křišťálové noci. Ke kuriózní si-tuaci došlo ve městě Zhořelci (Görlitz) nasamém východě Německa: tamní radnírozhodli, že pietní slavnost v místní opra-vené synagoze mohou organizovat pouzepředstavitelé protestantské církve, a posta-vili se proti tomu, aby zdejší nepočetná ži-dovská obec plánovala také vlastní cere-monii. Synagoga je majetkem města, které

ji odkoupilo od drážďanské židovské obcea nechalo ji opravit. Je v ní malá modliteb-na, která slouží třicetičlenné židovskéobci.

MAIMONIDŮV ŽIVOT A DÍLOAmerické nakladatelství Doubleday vyda-lo rozsáhlou (640stránkovou) knihu o ži-votě a díle Mošeho Maimonida. Jejím au-torem je Joel Kraemer, emeritní profesorz Chicagské univerzity, který velkou mě-rou čerpal z unikátních autentických mate-riálů objevených na konci 19. století v ge-nize káhirské synagogy. Bylo tu nalezenovelké množství dokumentů, mimo jiné ru-kopisy učencových nejvýznamnějších pra-cí: Mišne Tora, Průvodce váhajících a řadadopisů pro přátele a rodinu. Právě na zá-kladě dopisů se Kraemer snažil zachytitMaimonidův soukromý život. Publikaceukazuje velmi složitou strukturu vzájem-ných vztahů mezi Maimonidem a předsta-viteli islámské společnosti, mj. opatrnost,s jakou musel vážit slova, aby je nebylomožno vykládat jako kritiku islámu.

PAUL V TEL AVIVUPřes výhrůžky ze strany palestinských ex-tremistů se zářijový koncert Paula McCart-neyho v Tel Avivu uskutečnil a dle mediál-ních ohlasů byl nadmíru úspěšný. Pro 45tisíc diváků shromážděných v parku Jar-kon zazpíval McCartney během dvouhodi-nového koncertu klasické hity z doby Be-atles a pár písní z éry jeho skupiny Wings.Největší ohlas měla píseň „Dejte míru šan-ci“. Články o koncertu zaplnily izraelskénoviny; jeden z textů otištěný pod názvemJak židovští byli Beatles se zabýval teolo-gickou analýzou toho, do jaké míry jsoutexty „Brouků“ v souladu s učením Tóry.

(am)

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3,Telefon / fax 242 487 330, e-mail: roschodes@se-fer.cz Redakce: Jiří Daníček, Alice Marxová, TomášPěkný (šéfredaktor). Sekretariát a výtvarná spoluprá-ce: Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádanérukopisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribucipro předplatitele provádí v zastoupení vydavatelespolečnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrumMoravské nám. 12D, 659 51 Brno, tel.: 541 233 232;fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@medi-aservis.cz, reklamace: 800 800 890. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s.r.o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje adminis-trace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68.Toto číslo vychází 3. 11. 2008. Cena 15 Kč

24 VĚSTNÍK 11/2008

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Maimonides na izraelské poštovní známce.