RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB 24. 2., místnost 131, 19:15. SANTITOS (SVĚTEČKOVÉ) Režie Alejandro Springall, Mexiko, 1999 (100 min.) Drama postupně přerůsta‐ jící v romatickou komedii v tradici latinskoamerického magického realismu. Příběh z prostředí mexického lido‐ vého katolicismu o bezmez‐ né víře ve světce a o jejich záludných strategiích, jimiž se svou naivní uctívatelku snaží proměnit ve zralejší ženu – aneb křesťanství, jak je z Evropy neznáte. Poklidný život krásné a pobožné vdovy Esperanzy se radikálně změní, když nečekaně zemře její dcera. Ve dveřích začouzené trouby se jí zjeví svatý Jidáš, ujistí ji, že dcera byla pouze une‐ sena, a nabádá ji, aby se ji vyda‐ la hledat. Esperanza se na jeho radu nechá zaměstnat jako pro‐ stitutka a vydá se na cestu po nevěstincích, jež ji nakonec do‐ vede až do města andělů – Los Angeles. Prostředí nevěstinců dává Esperanze mimo jiné mož‐ nost vyrovnat se se svou tělesností a uvést ji v sou‐ lad se svou duchovní horli‐ vostí. Film je díky tomu na jedné ze svých rovin osvě‐ žující ilustrací toho, že zralá zbožnost může být též ne‐ uvěřitelně sexy.
Drama postupně přerůsta‐jící v romatickou komediiv tradici latinskoamerickéhomagického realismu. Příběhz prostředí mexického lido‐vého katolicismu o bezmez‐né víře ve světce a o jejichzáludných strategiích, jimižse svou naivní uctívatelkusnaží proměnit ve zralejšíženu – aneb křesťanství, jakje z Evropy neznáte.
Poklidný život krásné a pobožnévdovy Esperanzy se radikálnězmění, když nečekaně zemře jejídcera. Ve dveřích začouzenétrouby se jí zjeví svatý Jidáš,ujistí ji, že dcera byla pouze une‐sena, a nabádá ji, aby se ji vyda‐la hledat. Esperanza se na jehoradu nechá zaměstnat jako pro‐stitutka a vydá se na cestu ponevěstincích, jež ji nakonec do‐vede až do města andělů – LosAngeles.
Prostředí nevěstinců dáváEsperanze mimo jiné mož‐nost vyrovnat se se svoutělesností a uvést ji v sou‐lad se svou duchovní horli‐vostí. Film je díky tomu najedné ze svých rovin osvě‐žující ilustrací toho, že zralázbožnost může být též ne‐uvěřitelně sexy.
Den úplňku by měl být v sinhal‐ské buddhistické tradici dnembez násilí, slepý stařec všakdostane tělo svého syna, kterýpadl v občanské válce. Členovéchudé rodiny se snaží smířit sesituací, avšak starý slepec popíráhodnověrnost této zprávy.
Film byl na Srí Lance dlouhozakázaný, protože neznázorňujeobčanskou válku jako správný bojproti povstaleckým Tamilům. Reži‐sér je známý svým zaměřením nakaždodenní životy občanů žijícíchna okraji společnosti, pro něž jsouvelká dění sice vzdálená, a přestomají enormní dopad na jejich ži‐voty.
Chudému lidu je instituci‐onalizovaný buddhismusstejně cizí a vzdálený jakostát. Tím, co drží životylidí pohromadě, jsou ritu‐ály každodennosti. Pozor‐ná kamera sleduje rituálníjednání a odkrývá uži‐tečnost i neadekvátnostdaných konvencí.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
24. 3., 19:15, místnost 131
AusteriaRežie Jerzy Kawalerowicz, Polsko, 1984 (109 min.)
V předvečer první světovéválky kdesi v Galicii unikajímístní židé před kozáckouarmádou na západ. Jedenmoudrý patriarcha však ne‐chce opustit svůj vesnickýhostinec, v němž se postup‐ně začnou scházet rozličníuprchlíci.
Známý polský režisér adaptovalstejnojmenné literární dílo s cí‐lem ukázat život východníchžidů před tragickým zvratem.V setkání různých komunit a je‐dinců vyvstanou rozdíly meziodlišnými tradicemi. Velké dra‐ma těchto nelehkých dnů pře‐vedl na plátno pomocí velmipůsobivých obrazů.
Rekonstrukce galicijskéhovenkova roku 1914 bylajedním z hlavních cílů tvůr‐ců, a tak prostředí a zvykypůsobí dost věrohodně.Některým divákům všakmůže připadat kombinaceetnografických detailů a ex‐presionistického stylu po‐někud nesourodá.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
7. 4., 19:15, místnost 131
년작(Ogu)
Režie Yun‐Taek Lee, Jížní Korea, 2003, (91 min.)
Tři andělé dostanou za úkoldoprovázet starou paní v jejíchposledních dnech na zemi. Tentoúkol však není vůbec snadný atrojice navíc postupně zjišťuje, žei oni sami mají jaksi zájem o lidi,se kterými se setkávají. Zpočátkuabsurdně komediální příběh sev druhé části změní v detailní sle‐dování téměř zaniklého rituálu.
Režisér adaptoval svou stejno‐jmennou divadelní hru do fil‐mové podoby. Ačkoli se pro‐slavil i tím, že psal skripta protelevizní produkce, je zdevidět, že se jedná o člověkaodchovaného divadlem. I takdokázal působivě natočit ritu‐ální úkony.
Ve filmu se neřeší pouze polozapo‐menutá rituální tradice, ale i širšíspolečenské souvislosti korejskéhovenkova. Osobní problémy, se kterýmise postavy potýkají, nejsou příliš zají‐mavé, přesto především díky neuvě‐řitelně absurdní komičnosti dokáževyprávění udržet divákovu pozornost.
Úvodní slovo pronese Marek Zemánek.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
28. 4., 19:15, místnost 131
Jason and the Argonauts
Režie Don Chaffey, Velká Británie/USA, 1963, 104 min.
Jáson se vydá na výpravu za zlatýmrounem a cestou bojuje s různýminetvory. Naštěstí si ho oblíbilabohyně Héra, na kterou rek někdy ažlehkomyslně spoléhá. Je to pravýamerický hrdina vedoucí lidstvok vítězství: nezná žádný strach a pohlavě se vrhá za dobrodružstvím!
Dnes již legendární film žijepředevším díky animacím mistraHarryhausena. Scénáristé sezjevně nezajímali o klasickoupředlohu, v čemž však můžemespatřovat i jistý pozitivní aspekt:jedná se totiž o další verzi mýtu,aplikovanou do nového kontex‐tu.
Nejzajímavější složkouvyprávění je bezpochybyznázornění bohů a jejichzpůsob jednání s pozem‐šťany. O žádnou strhujícípodívanou (pro pisateletohoto textu) však nejde.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
12. 5., 19:15, místnost 131
Triste trópico(Smutné tropy)
Režie Artur Omar, Brazílie, 1974, 77 min.
Tento avantgardně pojatý film již názvemodkazuje k memoárům známého antropologa.Na nejzákladnější rovině však příběhpojednává o návratu brazilského lékaře zEvropy do vlasti a jeho postupném napojení sena radikálně náboženské hnutí.
Kolážovitý film řeší do velké míry (syrový)brazilský vztah k (vařené) Evropě a svouformou destabilizuje všechny kategorie.Přepjatě vědecké vyprávění o životě Dr.Artura předkládá zájemcům o náboženstvía kulturu zrcadlo poukazující na absurditua nutnost konvencí poznání a zaznamená‐vání.
Trajektorie fiktivního života vede odapolinského řádu v Evropě vystudova‐ného intelektuála k dionýskému chaosumesiáše všeho jiného. Napětí mezitěmito póly je udržováno formou: najedné straně chaos obrazů, na druhé řádvyprávění. Otázkou zůstává, zdali semáme smát absurditě na plátně, čiodkryté absurditě v našich životech.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
26. 5., 17:45, místnost 131
神々の深き欲望(Hluboká touha po božstvu)
Režie Shōhei Imamura, Japonsko, 1968, 172 min.
Inženýr přijede na vzdálený ja‐ponský ostrov s úkolem zjistit,jak nejlépe zavlažovat místnízemědělskou velkoprodukci. Naostrově však panuje starodávnákultura, která zatím neprošlaprocesem modernizace. Cizincise postupně odkrývají tajemstvía problémy komunity, do kte‐rých se nevyhnutelně zaplétá.
Filmový velikán Imamura se vždyzajímal o společenskou spodinu, skrzeniž se snažil odhalit zastřené problémyjaponské společnosti. Film byl taknákladný, že téměř zruinoval produkčnífirmu a režisér pak celé desetiletí smělnatáčet pouze televizní dokumenty,ačkoli film vyhrál nejvyšší ocenění. Kmytičnosti díla přispěl mimo jiné fakt,že donedávna bylo téměř nedostupné.
Mnohovrstevnaté dílonení jen temně satiric‐kým náhledem na mý‐tus modernizace Japon‐ska, je to zároveňmýtus obyvatel ostrova.Oba mýty jsou po‐stupně dekonstruovány.Film je zároveň sociálníantropologickou analý‐zou zanikající společ‐nosti. V sytých barvách
je tu znázorněn svět, kde se rozpíjí hranice mezi řádem a chaosem.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
9. 6., 19:00, místnost 131
Erleuchtung garantiert(Osvícení zaručeno)
Režie Doris Dörrie, SRN, 2001, 106 min.
Krize středního věku a ná‐hoda přimějí dva odlišnébratry ke společné cestě dojaponského buddhistickéhokláštera. Jejich útěk předproblémy doma však nevyústív naivně vysněný klid: setkánís jiným způsobem životanaopak vede k nečekanýmdobrodružstvím.
Režisérka je známá jak svou fascinacíJaponskem, tak svým zájmem o gen‐derovou tematiku. Různé společenskérole, které na sebe hrdinové nevě‐domky berou a které jim často zne‐možní jakoukoli sebereflexi, autorkakritizuje lehce srozumitelnými způso‐by a pomocí ironie.
Estetika díla připomínádomácí video natočenékoncem minulého deseti‐letí, a film tak působí jakointimní portrét bratrů,kteří si jen stěží uvědomujísvou kulturní a sociálnípodmíněnost. Rozdíl mezizápadními konvencemi arealitou vyústí v množstvíhumorných situací.
RELIGIONISTICKÝ FILMOVÝ KLUB
26. 6., 18:45, místnost 131
Himala (Zázrak)
Režie Ishmael Bernal, Filipíny, 1982, 124 min.
Malá vesnice trpí nečekanýmobdobím sucha, které si lidévysvětlují jako prokletí, protožez vesnice vyhnali malomocného.V tu chvíli se začne jedné mladéženě zjevovat panna Maria adívka získá léčivé schopnosti.Vyprávění sleduje, jak se spo‐lečnost ve vesnici i daleko zajejími hranicemi s takovým po‐žehnáním vyrovná.
Bernal patří k nejvýznam‐nějším filipínským režisérůma tento film je často počítánk nejdůležitějším filipínskýmfilmům vůbec. S jemnouironií velmi přesně vykreslujespolečnost třetího světa, jakse vypořádává s rozmanitýmkulturním dědictvím.
S až antropologickýmvhledem je zde zobrazenavesnice a lidé, kteří jiobývají. Pod vlivem růz‐ných zájmů a zálib sekaždý staví k zázraku jinaka v rámci vyprávění do‐stává hned několik cha‐rakterů možnost komen‐tovat společnost.
