Ji K U B E

Djiny kadodennosti II (1500-1750)

Dl 1

Pardubice 2007-2012

2

Zklad tchto skript vznikl jako vstup z projektu FRV . 1008/2006, jen byl een na pd Katedry historickch vd Fakulty filozofick Univerzity Pardubice, na potku roku 2007. Od t doby je k nim kadoron doplovna jedna kapitola tak, aby postupn vznikla obshlej pruka mapujc rozshlou problematiku kadodennho ivota v ranm novovku ve stedu Evropy. Skripta jsou urena pedevm poslucham obor kulturn djiny, dvouoborov historie, spisov a archivn sluba a historicko-literrn studia, kte se zapsali do kurzu Djiny kadodennosti II v letnm semestru (KAZ2).

doc. Mgr. Ji Kube, Ph.D., 2007-2012

3

OBSAH vod 7-9 Kapitola I Vybran pbhy o hledn novch hl pohledu na djiny 10-28 I. 1. kola Annales I. 2. Historick antropologie I. 3. Mikrohistorie Slovnek zkladnch modernizanch (evolunch) teori Kapitola II lovk v prostoru ran novovkch eskch zem 29-73 II. 1. Prostor ran novovkch eskch zem II. 2. Hranice v ranm novovku oddluj nebo spojuj? II. 3. Geografick horizonty cest obyvatel eskch zem II. 4. Typologie cest obyvatel eskch zem ranho novovku II. 4. 1. Obchodn cesty II. 4. 2. Politick a diplomatick cesty II. 4. 3. Cesty podnikan z nboenskch dvod II. 4. 4. Kavalrsk cesty

II. 5. Obraz cizho v eskch cestopisech II. 6. Reflexe eskch zem oima zahraninch cestovatel

Kapitola III Mediln revoluce ve stedn Evrop v ranm novovku? 74-97 III. 1. Pota ve Svat i msk a v habsburskch zemch III. 2. Poslov III. 3. 16. stolet doba letk a run psanch novin III. 4. 17. stolet doba prvnch titnch periodik a vznik veejnho mnn Kapitola IV as v ivot lovka v ranm novovku 98-111 IV. 1. Uvan kalende IV. 2. Zpsoby datovn IV. 3. Jak se mil as a jak byl vnmn? Kapitola V lovk na okraji ran novovk spolenosti 113-154 V. 1. Demografick charakter eskch zem V. 2. Mor v eskch zemch v ranm novovku V. 3. est jako jedna ze zkladnch hodnot ran novovkho lovka V. 4. Bezectn lid aneb Marginln vrstvy ran novovk spolenosti

4

V. 4. 1. Rybnki V. 4. 2. Cikni V. 4. 3. Prostitutky V. 4. 4. Kati a pohodn V. 4. 5. ebrci V. 4. 6. id v eskch zemch v ranm novovku Kapitola VI lovk v konfliktu s normami ivota ran novovk spolenosti 155-175 VI. 1. Promna trestnho prva v ranm novovku

VI. 2. Organizace hrdelnho soudnictv v ranm novovku VI. 3. Prameny pro djiny kriminality ped dobou vldy Josefa II.

VI. 4. Druhy delikt VI. 5. Druhy trest VI. 6. Trestn normy versus praxe Kapitola VII Ran novovk vra a zbonost 176-214

VII. 1. Zkladn meznky nboenskho vvoje ran novovkch eskch zem (1500-1800) VII. 2. Tridentsk koncil a jeho vznam pro katolickou crkev VII. 3. Potridentt (arci)biskupov v eskch zemch VII. 4. Rozmach d v eskch zemch v 17. a prvn polovin 18. stolet

VII. 4. 1. Jezuit (Societas Iesu) VII. 4. 2. Frantikni VII. 4. 3. Servit (d Sluebnk Panny Marie) VII. 4. 4. Paulni (d Nejmench brat, Ordo minimorum)

VII. 5. Rozmach kult svatch v eskch zemch obdob baroka VII. 5. 1. Kult sv. Jana Nepomuckho VII. 5. 2. Kult sv. Isidora sedlka

VII. 6. Nboensk bratrstva VII. 7. Pout a ivot na poutnch mstech v eskch zemch VII. 8. Novoktnci v eskm prostoru

Kapitola VIII Strava a stolovn ve stavovsk spolenosti eskch zem v ranm novovku 215-236 VIII. 1. Kuchask knihy a dal prameny k djinm jdla a stolovn VIII. 2. Kuchyn a jejich personl VIII. 3. Konzumovan potraviny VIII. 4. Zsobovn VIII. 5. Stolovn Kapitola IX V zajet pechodovch ritul: lechtick kty, svatby a pohby v ranm novovku 237-271 IX. 1. ivotn cyklus a pechodov rituly IX. 2. Svatby ve lechtickm prosted IX. 3. Thotenstv, porod, kest a jeho role ve lechtickm prosted IX. 4. Smrt a poheb urozench

5

Plohy ......272-277 A) Zkladn edice pramen k djinm ranho novovku B) Vznamn internetov strnky pro kulturn historiky

6

7

VOD

V 70. a 80. letech 20. stolet se rozila vlna postmodern kritiky zkladnch pedpoklad historickho bdn. Zpochybovny byly zejmna udlostn djiny, tak jak byly pstovny v tradici pruskho djepisce Leopolda von Ranka, a sociln djiny, je pinesli ve 20. stolet marxist nebo druh generace francouzsk koly Annales. Kritiky se dokala i idea kontinulnho pokroku (modernizace, racionalizace viz slovnek v zvru I. kapitoly) v djinch a vra v jedin sprvn objektivn poznn nemnn historick pravdy. Zejmna kritika monosti objektivnho poznn byla tokem na samotn principy historick vdy, protoe kritici nedlali rozdly mezi historickm textem, mtem a literrnm dlem. Djepis vak pod nporem tto kritiky nezaniknul, ba prv naopak.

Georg G. Iggers a s nm i ada vznamnch historik se po prozkoumn tto kritiky shoduj na tom, e djepis je vdou. Nen to sice experimentln vda ptrajc po zkonech (jako matematika, fyzika...), ale je to interpretativn vda, je ptr po vznamu djin. Djepisem je ovem jen to, na em se shoduje rozhodujc, mocensky etablovan vtina vdc, a s objektivn skutenost to nem tm nic spolenho. Vda je do jist mry souhlas s vtinou a vra, e je to pravda. Tohoto souhlasu je mon doshnout, pokud se dme logikou oboru a pokud dolome sv tvrzen v pramenech, co je povaovno za dva zkladn

znaky vdeckosti jakhokoliv historickho textu. (Iggers 2002) Samozejm si dnes uvdomujeme, e absolutn objektivita v pohledu na minul dje

nen mon; u proto ne, e ve meme popsat pouze skrze jazyk. Ten je povaovn jen za formu, nepoukazuje na nic relnho, lecho mimo nj, nbr strukturuje skutenost tm, e vytv diference, kter teprve dovoluj produkci smyslu. Jazyk nic nepojmenovv, nic, co by u existovalo, ale vytv to tm, e rozliuje. Kad vme, e ena nen mu. Slova ena a mu jsou ale jen znaky a smysl maj jen proto, e mezi oznaovanmi skutenostmi existuje rozdl. Existuj jen oznaujc slova a oznaovan m smysl teprve rozliovnm mezi slovy. Skuten vdeck jazyk by musel bt nadasov a nadkulturn a to nejde. Historikov tedy nco popisuj a popisem to vytv; peme-li djiny, zhmotujeme svj subjektivn, asov a civilizan podmnn pohled na djiny. Navc pouvme do urit mry rzn literrn formy. Pesto jsme schopni do jist mry poznat minulou pravdu. Neexistuje sice jedna nemnn pravda, ale vdy konstruujeme jeden z monch model minul skutenosti.

8

Takovch pravd meme vytvet nekonen mnostv, nesmme ale vytvet pouh smylenky, kter nerespektuj logiku oboru a jsou v rozporu s prameny. Ty nen mon

povaovat za djepisn dlo. Iggers o tom pe: Oveme existuje skuten minulost, tj. jak lidsk bytosti ily, ctily

a jednaly, minulost, je nen pstupn bezprostedn, nbr mus bt aktivn rekonstruovna. To vdy zahrnuje subjektivistick, perspektivistick prvky. Proto m objektivita jist meze.

Konstruovn pravdivch djin je pochopiteln sloitj, ne se domnvali historikov rankovsk tradice. Rekonstrukce minulosti jsou zajist velmi rznorod, nejsou vak pouhmi vplody pedstavivosti. Proto sice existuje nepebern mnostv interpretac minulosti, ty vak spovaj na pramennch dokladech a na obecn sdlen logice bdn. (Iggers 2002, s. 9)

Jednm z mnoha dnes uznvanch hl pohledu na djiny, kter pin mnostv novch interpretac minulch dj, se v posledn dob stala i kadodennost (nm. Alltag, angl. Everyday life, franc. la vie quotidienne). Jej rozvoj souvis s demokratickm pstupem k djinm a pokusm hledat jin hly pohledu na historii, ne jak nabzely politick a vojensk udlostn djiny pstovan zejmna v 19. stolet. ada udlost z velkch djin toti kadodenn ivot spolenosti tm neovlivovala. Vzkum djin kadodennho ivota umonil opustit soustedn se na mocenskou elitu a odtud byl ji jen krek k objevu svbytnch djin ostatnch spoleenskch skupin. Zhy se navc zjistilo, e lid provali podle konkrtnch situac a svho socilnho postaven velmi odlin skutenosti. Kad lovk il ve sv kadodennosti, kter se liila podle regionu, vyznn, pohlav, vku, spoleensk tdy a postaven. Rytmus promn kadodennosti neodpovd politickm udlostem a jen sten jej ovlivuj hospodsk a duchovn ivot dan epochy.

Rozkvt djin kadodennosti piel a v druh polovin 20. stolet a byl zsadnm zpsobem ovlivnn dvma pstupy. Na jedn stran se historikov soustedili na vzkum hmotnch danost lidskho svta a pokusili se poznat jejich promnu v delm asovm trvn. Zabvali se tedy iroce pojatou hmotnou kulturou a vnovali pozornost vnmn asu a prostoru, biologickmu du, hospodstv, viv, npojm, bydlen, odvn, energim, doprav, technickm inovacm nebo pennictv. (Braudel 1979) Nkterm jejich kolegm ale piel tento pstup jako pli objektivizujc, a tud determinujc. Konkrtn jedinec se pr pouitm tohoto hlu pohledu v djinch vytrc. Zdlo se, e se lovk stal tm vznm okolnho svta, protoe jeho monosti zmnit dan struktury byly upozadny. Proto se cel ada historik snaila vnovat nematerilnmu svtu, aby se pokusila odpovdt na otzku, do jak mry me bt lovk aktivnm spolutvrcem svho ivota. Neocenitelnou slubu zde prokzaly mikrohistorick analzy, jejich autoi dokzali zsadnm zpsobem analyzovat

9

mylenkov svt a hodnoty nkterch lid v konkrtnch djinnch kontextech. Slavnmi se staly zejmna studie o furlanskm mlyni Domenicu Scandellovi (Ginzburg 2000) nebo o bigamii, kterou zavinil mu, jen se vydval za nkoho jinho. (Zemon Davis 1998) Tyto i jin prce zaloen na uniktn dochovanch pramenech sice ukzaly, e vybran lid dokzali tvrm zpsobem formovat sv ivoty, ale jejich pklady nelze bez dalho vzkumu jednodue zobecnit. Badatel peci jen mus umt najt kompromis mezi mikro- a makropohledem, mezi subjektem a objektem. (Pokouel se o to zejmna sociolog Pierre

Bourdieu, srov. nap. Schwingel 2005; otola 2007; ne zcela se to zdailo napklad v prci Dlmen 1999.)

Historikov se dnes shoduj v tom, e kadodennost v sob zahrnuje velk mnostv rznch metodologickch pstup, kter jsou inspirovny zejmna etnografi a sociologi (djiny mentalit, historick antropologie, mikrohistorie). Stejn tak se pokou vnovat rozlinm tmatickm okruhm. Dynamicky se rozvj napklad djiny kriminality (zejmna arodjnickch proces), djiny ivotnch cykl a ivotnho stylu, nebval pozornost je vnovna djinm en (a obecn kategorii gender) i komunikan revoluci v ranm novovku. To je vak jen pika ledovce. Shoda panuje tak v tom, e objekt zjmu djin kadodennosti i pramenn zkladna jsou prakticky nevymeziteln. Vychz se sice nadle ze

studia relikt hmotn kultury, ale stranou se nenechv ani jejich subjektivn vnmn, a proto se historikov pokou zejmna na zklad pramen osobn povahy interpretovat mylen a pocity (mentalita), stejn jako opakujc se rutinn chovn (rituly, hry), rozlin mdia a symbolick systmy (e, vyznn, umn, kultura, vda). Nkte badatel se domnvaj, e djiny kadodennho ivota pln spojovac funkci mezi rychle se mncmi udlostmi na povrchu bhu asu a hluboko pod nimi pozvoln se promujcmi djinnmi strukturami. (Behringer 2005)

V bezbeh oblasti djin kadodennosti se oekv dal dynamick vvoj, kter oteve dal dimenze poznn. Zvlt to plat pro ran novovk, kter zatm poskytoval takto orientovanm historikm nejvce pramennho materilu. Vdy ale bude zleet na schopnosti najt nov hel pohledu na djiny poloenm novch otzek.

10

KAPITOLA I

VYBRAN PBHY O HLEDN NOVCH HL POHLEDU NA DJINY

I. 1. kola Annales

V 19. stolet byly pod vlivem nstupc Leopolda von Ranka marginalizovny kulturn a sociln djiny a naopak se znan pozornosti tily djiny politick, je byly pstovny v duchu pozitivismu, tj. kolem historick vdy bylo shromdit co nejvce fakt a psaly se zejmna chronologicky navazujc udlostn djiny. A okolo roku 1900 nastal v zpadn Evrop prudk rozvoj sociologie. Uznn se dokala zejmna dla Pojednn o sociologii (1851-1854) Augusta Comta, Zklady sociologie (1876-1896) Herberta Spencera. Jejich

nsledovnk mile Durkheim se dokonce s velkm despektem vyjadoval prv o udlostn historii (Keller 2005). Zejmna vsledky prce tchto prvnch sociolog nastartovaly prvn pokusy o interdisciplinrn prci v historii, kterou vak programov poadovali a zakladatel koly Annales.

Jejmi zakladateli byli Lucien Febvre (1878-1956; je autorem disertace Filip II. a

Franche-Comt, kter m geografick vod pod vlivem jeho uitele zempisu) a Marc Bloch (1886-1944; prv on byl nejvce inspirovn sociologem Durkheimem). Oba se seli na nov oteven univerzit ve trasburku a psobili tu v letech 1920-1933. Prv tady prorazili a teprve pozdji se pesunuli do Pae. Oba sv disertace odmtli pst v duchu udlostn historie a pojali je problmov, co lze nejlpe ukzat na Blochovi, kter publikoval svou prci v roce 1924 a jmenovala se Krlov divotvrci (esky Bloch 2004). Zvolil si pro sv zkoumn del epochu, aby odpovdala problmu, tj. fenomnu krlovskch zzrak, lby dotekem, kter trval od stedovku a do 17. stolet. stedn otzkou tto prce je, pro obyejn lid vili v tyto zzraky jet v 17. stolet. Bloch nakonec dospl k zvru, e vru nelze falzifikovat. Prce je oceovna jako prkopnick na poli djin mentalit, ovem sm Bloch to nazval psychologi nboenstv nebo kolektivn reprezentac. Ji zde se tak

objevila snaha porovnat tento kaz s podobnmi fenomny v jinch kulturch (Polynsie).

11

Febvre zase piel se sociln historickou interpretac renesance a revoluce 16. stolet. (Burke 2004; Matjka 2004; http://www.marcbloch.fr)

Spolu s dalmi kolegy zaali oba zmnn historikov vydvat 15. ledna 1929 asopis Annales dhistoire conomique et sociale, tj. asopis pro sociln a hospodsk djiny. Bloch do nj psal studie o agrrnch djinch stedovku, z nich pozdji vznikla prce Feudln spolenost (900-1300). Nadle se zabval t historickou psychologi a v jeho pracch je stle nejcitelnj vliv sociologa Durkheima. V druh pli tictch let se oba pokusili institucionalizovat kolu Annales. Febvre vniv toil na empiriky a specialisty v historii, poadoval novou historii, interdisciplinrn a problmov zamenou.

Bhem vlky slouil Bloch v armd, byl zajat a pozdji zastelen, ale stail v zajet napsat prci o historickm emesle. Febvre byl star, proto neslouil a psal v stran. Plodem jeho tehdej prce bylo dlo Problm bezvrectv v 16. stolet: nboenstv Rabelaise. Dodnes je tato prce zkladem pro djiny mylen, protoe Febvre zde inovan pouval lingvistick rozbory. Dospl k nzoru, e Rabelais jeho nkte modern autoi povaovali za ateistu byl kesanem erasmovskho zamen, kritizoval soudobou crkev, ale nepestal vit ve vnitn hodnoty nboenstv. Ateismus podle Febvra v 16. stolet neexistoval a e to, co nkte povaovali za ateismus, byla jen jejich modern projekce do ran novovkch djin. Dnes je sice tato prce kritizovna, ale je to dal typick pklad problmov pojat historie. Po vlce ji Febvre nic zsadnjho nenapsal, ale pomohl prosadit novou historii v Pai, kde byla v roce 1947 zaloena est sekce na Ecole pratique des Hautes Etudes. Febvre se stal

jejm prezidentem a osadil ji svmi ky, mezi nimi vynikli pedevm Fernand Braudel a Robert Mandrou.

Tito ci bvaj nkdy oznaovni za druhou generaci koly Annales, jinde se o tto dob pe jako o e Fernanda Braudela (1902-1985), jen byl vd osobnost koly. Pes Alr a Brazlii se vrtil za 2. svtov vlky do Evropy a v zajet dopisoval svou disertaci Stedozemn moe. (Braudel 1973) Obhjil ji v roce 1947, mla tehdy 1200 stran a 3 sti (III. dl m nzev Udlosti, politika a lid a jedn se o tradin politick djiny, udlosti jsou ale v jeho koncepci jen povrchem hloubji plynoucch djin; II. dl ml nzev Kolektivn osudy a obecn trendy a jednalo se vlastn o djiny struktur, v nich se projevuj volnj zmny v delm obdob a pod socilnmi djinami djiny cykl lovka a prody; I. dl byl sepsn ve znamen geohistorie). Nejvraznj kritika Braudelovy disertace vzela z ad americkch historik, kte mu vytkali plin determinismus, tj. uzaven jedince do struktur, proti nim podle Braudela neme konkrtn lovk nic dlat. Navc mu vytkali plin pohled z vky, v nm se vytrc konkrtn lovk. Pozitivn byl naopak hodnocen Braudelv

12

smysl pro celek, kter jde skrze dnen hranice a teorie trojho asu (geografick, sociln a individuln). Ve sv disertaci doshl Braudel meze nru pokusu o totln djiny.

V padestch a sedmdestch letech byl Braudel u moci a pestl i istku na univerzit po roce 1968. Oslnil adu k a vedl hodn disertac. Nejvznamnj prc tohoto obdob je jeho trojsvazkov prce Hmotn kultura a kapitalismus (1967-1979). I zde se

nachz dlen na ti sti, piem nejne stoj struktury kadodennho ivota (hodn ekonomicky zamen a chyb symbolick dimenze fenomnu). V dalch dlech pojednal o vzniku kapitalismu. Hodn se zde vyhranil proti marxismu; kapitalismus podle nj nepochzel z jednoho zdroje, ale dochzelo ke stdn hlavnch mocenskch center po ose Bentky, Janov, Antverpy a Amsterdam. Braudel byl velmi alergick na dlo Maxe Webera a nebyl

nikdy ochotn uznat autonomii sfry idej. Kvantitativn metody uvtal jen jako ilustraci dla.

(Braudel 1979, 1995, 1999)

Pesto se v tto dob prosadila kvantitativn revoluce v djepisectv, u jej zrodu stla ed eminence koly Annales Camille-Ernest Labrousse (1895-1988). Byl to marxista

zabvajc se za pomoci statistickch metod hospodskmi djinami 18. stolet. Mnoho prac sice nenapsal, ale jeho Nstin vvoje cen a pjm ve Francii v 18. stolet (1933) a Krize francouzskho hospodstv (1944) ovlivnily adu k, jejich prce vedl. Oni to byli, kdo poslze prosadili v padestch a edestch letech sociln pojatou historickou demografii za vyuit kvantitativnch metod (asopis Population od roku 1946). Nejlep z tchto prac bylo zejm dlo Pierra Gouberta o kraji Beauvaisis v letech 1600-1730. Prce podv dkladnou analzu venkovskho prosted ve zmnnm kraji a jeho diferenciaci. V tto dob vznikla cel ada monografi z ran novovkch socilnch a hospodskch djin, je byly vystavny pedevm na analze serilnch pramen, kter umoovaly zkoumat del epochy v djinch konkrtnho regionu.

Nejvznamnjm kem Fernanda Braudela, kter se pokusil pekroit jeho obzor, je Emanuel Le Roy Ladurie (*1929). Prokzal to ji ve sv disertaci Languedot sedlci 1500-1700, je vyla v roce 1966. M podobnou kompozici jako Stedozemn moe. Tak obsahuje geografick vod, ale na nj navazuje vklad o tyech vlnch agrrnho cyklu v tomto kraji. Prvn vlna pedstavuje zemdlskou expanzi prvn tetiny 16. stolet, kter pila po tragickm psoben moru a kterou charakterizuje zven potu obyvatel. Tato doba byla zlatm vkem drobnch zemdlc. V druh vln (piblin druh polovina 16. stolet) se situace tchto lid zaala pod vlivem rznch okolnost zhorovat. V tet fzi (prvn ple 17. stolet) ze situace nejvce vytili velc statki, byla to doba ofenzvy renty, kter vak byla kontraproduktivn a stla u potku vlekl hospodsk krize. Posledn fz cyklu je velmi dlouh doba

13

hospodsk deprese po roce 1650 s vrcholem na potku 18. stolet, kdy venkov jednoznan ovldala konsolidovan venkovsk elita. Podle Le Roye Ladurieho se tak hospodsk cyklus uzavel a spolenost v Languedocu vlastn skonila vce mn tam, kde v 15. stolet zaala. Na rozdl od Braudelovy disertace m tato prce chronologick lenn a navc se od hospodskch djin postupn obrac k nboenskm a politickm otzkm (ji zde se poprv objevuj pklady revolt, nap. t z Romans v letech 1579-1580).

Tituln strnky eskch vydn zkladn pruky ke kole Annales od Petra Burka (Nakladatelstv

Lidov noviny) a nejznmj prce Philippe Arise Djiny smrti (nakladatelstv Argo)

V dob psoben Braudelovch k nkdy se mluv o tet generaci koly nebo o tzv. nov historii (nouvelle histoire), kterou formovali pedevm Jacques Le Goff (*1924) a Pierre Nora (*1931) dolo na pelomu edestch a sedmdestch let k velk fragmentaci koly a vlastn se u o kole v pvodnm slova smyslu hovoit ned. Poprv se tu objevily eny (Arlette Farge, Mona Ozouf, Michele Perrot), vce se reflektovaly zahranin podnty a nadle se zkouely historiografick experimenty, center inovace vak bylo vce. Obdob bylo

charakterizovno zejmna soustednm na ti zkladn tmata. V prvn ad se pstovaly djiny mentalit (A), dle se nkte autoi pokoueli zavst kvantitativn metody do kulturnch djin (B) a dal v reakci na pevaujc determinismus a kvantifikaci dospli k historick antropologii a provedli nvrat k vyprvn a politickm djinm (C). Vtina dl tto doby vyrostla z opozice vi braudelovskmu strukturalistickmu pstupu (determinismu).

Ad A. Tmto smrem se mezi prvnmi vydal amatrsk historik Philippe Aris (1914-1984), jen zcela odmtl kvantitativn metody a naopak se soustedil na tmata na pomez

14

prody a kultury. Proslavil se pedevm svmi pracemi o djinch dtstv, je pr bylo objeveno jako fenomn a v ranm novovku (Aris 1975, v roce 2003 vylo ji 15. nmeck vydn!), a smrti. Za 1000 let odhalil pt rznch pstup ke smrti v rmci zpadn kesansk kultury, dnes pr je tabuizovna. (Aris 2000) Vd postavou historick psychologie byl Robert Mandrou, jen nejvce navazoval na mylenky Febvrovy. Psal o

lidov kultue a arodjnictv. Naposledy se tmto smrem vydal Jean Delumeau (*1923), jen publikoval zejmna prce o djinch strachu v ranm novovku (Delumeau 1997-1999, 1998, 2003). Jinak na to li medievist, kte se zabvali sociln imaginac, ideologi jako plnem, jak aktivn utvet spolenost k prospchu svmu. Za nejvznamnj prce se povauj Zrozen oistce (Jacques Le Goff) a Ti stavy (Georges Duby), inspirativnch pokus vak tito autoi sepsali vce. (Le Goff 1998, 2003; Duby 2002; Seischab 2004)

Ad B. V rmci djin mentalit ranho novovku se nkte autoi pokusili vyut kvantitativnch metod, protoe si uvdomovali existenci serilnch pramen, je bylo mon pout pro djiny nboenstv. Nejslavnj prac tohoto rzu je Barokn zbonost a dechristianizace, jejm autorem je Michelle Vovelle. V prci vychzel z analzy 30000

zvt z Provence ze 17. a 18. stolet. Dokumentuje pompu 17. stolet pi pohbech a nsledn zdrenlivost 18. stolet a v tto souvislosti hovo o spontnn dechristianizaci, kter v dnm ppad nebyla nazen shora, tj. nepila z kultury vzdlanc a elit. Kvantitativn analzu pouili tak dal historikov pi vzkumu djin knih, gramotnosti a zpsobu ten.

Ad C. Tento proud pedstavuje nejvraznj reakci na redukcionismus determinismu. Vystupuje v zsad proti strukturlnm djinm, kter jsou pr nesprvn pokldny za objektivn, ale pitom jsou i ony kulturn konstruovan. Zstupci tohoto trendu si stuj na nedostatek drazu na svobodn lidsk jednn a na vytracen individulnch osud z historickch prac. S trochou zjednoduen lze ci, e nabdli troj een tohoto problmu. st z nich se pod vlivem prac sociologa Pierra Bourdieua (1930-2002) o symbolickm kapitlu a sociln strategich (Bourdieu 1995; Schwingel 2005; Pullmann 2003; Wehler

1998, s. 40-44; http://www.iwp.uni-linz.ac.at/lxe/sektktf/bb/HyperBourdieu.htm) a dl dalch autor (Michel De Certeau, Roger Chartier) obrtila k historick antropologii. Typickou je v tomto ohledu napklad prce ji zmnnho Emanuela Le Roy Ladurieho Montaillou. Okcitnsk vesnice v letech 1294-1324 (1975). Je zaloena zejmna na vzkumu

vslechovch protokol vesnian, kte byli katary. Pi analze tchto pramen pouval Le Roy Ladurie metody z etnologie a sepsal vlastn jaksi portrt vesnice, vylen samotnmi vesniany, v nm reflektuje jak hmotn pomry vesnian, tak jejich mylenkov svt (Bh, osud, sexualita, smrt, ivot, satek, prostor, as...). Nkdy se uvd, e jde o ran pklad

15

pouit mikrohistorie. Na knihu vznikly velmi rznorod reakce vetn hodn kritickch. Recenzenti autorovi vytkali, e pli dvuje analyzovanm pramenm a nebere v potaz, e vesnian vypovdali ped soudem. Dle tu je problm, nakolik je ppad tto vesnice typick a zda lze zvry uinn pro Montaillou vzthnout i na dal vesnice v jinch krajch. (Le Roy Ladurie 2005)

Dal st historik se pokusila o renesanci nov pojatch politickch djin. Hlavn se to projevilo v novodobch djinch po Francouzsk revoluci, ktermi se zabvali pedevm Franois Furet, Michelle Vovelle nebo Maurice Agulhon (Furet 1994, 2004). Zatet probhl v dlech nkterch autor nvrat k vyprvn. Velk zjem o lidskou svobodu a reakce na druhou generaci Annales pinesla nov typ biografi (nap. Le Goffv Svat Ludvk). V rmci tohoto trendu byl velmi reflektovn koncept vyprvn Angliana Lawrence Stona a rozproudila se velk diskuse o roli udlost v djinch. Modifikuj udlosti zabhl struktury nebo jsou jen jejich pznakem? Duby ve sv Nedli u Bouvines (Duby 1996) a Emmanuel Le Roy Ladurie v Masopustu v Romans (Le Roy Ladurie 2001) na to jasn neodpovdli, ale spe se piklnli k druhmu pojet, zstvajce tak v tradici braudelovsk. Djepisci novch djin 19. a 20. stolet (Furet a dal), kte se zabvali revolucemi a vlkami, se vak v osmdestch letech piklonili k prvnmu een. Podle Fureta revoluce ve Francii rozbila star struktury a vytvoila nov.

Od osmdestch let 20. stolet se lenov Annales vce uplatuj v televizi a prestinch novinch a syt tak vt poptvku francouzsk veejnosti po historii. V zahrani byly mylenky koly reflektovny rzn. Nejdve byli inspirovni nkte historikov v Itlii a Polsku, naopak nmet a britt badatel si zachovvali a dodnes zachovvaj pomrn jasn odstup a nkter podnty pebraj jen opatrn. Z jinch obor ovlivnila kola Annales nejvce zempis, sociologii a kulturn antropologii. Pesto je to jedna z nejspnjch historiografickch rebeli proti nadvld politickch djin, m ovem sv pedchdce a paralely v jinch zemch. Jako celek je vak v jedn zemi naprosto uniktn a navc dnes ji

v podstat neexistuje, protoe se rozpadla na mnoho jinch proud. Annales nabzej jen nkolik paradigmat, jak nahlet na historii. V kostce lze ci, e kola byla soustedn na djiny Francie obdob stedovku a ranho novovku a e u jejch len v prvn a druh generaci pevaovalo domnn, e osobnosti maj jen nepatrn vznam v djinch. Z toho dodnes kl cel ada kli o Annales, ve skutenosti to bylo tak rozmanit hnut, e to asto nen pravda (srov. determinismus druh generace versus antropologick a mikrohistorick

pstupy tet generace s drazem na svobodu lidskho jednn; tj. objektivn struktury versus individuln lidsk jednn). Hlavnm pnosem koly bylo, e zpstupnila obrovsk

16

oblasti historickmu bdn. Skupina rozila historikovo teritorium o neobvykl sfry lidskho chovn a o sociln skupiny, kter tradin historikov dve ignorovali. (Burke 2004; Dosse 1994)

I. 2. Historick antropologie

Ji bylo zmnno, e na pelomu sedmdestch a osmdestch let dolo ve Francii v rmci koly Annales k fragmentarizaci historickho bdn na mnostv tmat. Nov si konkurovalo mnoho pohled na djiny. V Nmecku k tomu pibyla jet kritick reakce na starou nmeckou sociln historii, kterou pedstavovala dla Karla Marxe (1818-1883) a zejmna Maxe Webera (1864-1920), jeho nejznmj historickou prc je dodnes Protestantsk etika a duch kapitalismu (http://en.wikipedia.org/wiki/Max_Weber; Radkau

2005). Podobn kriticky se ada autor postavila k francouzsk strukturln historii v pojet Fernanda Braudela. Vsledkem byl obrat nmeckch historik k antropologizujcmu bdn v ranm novovku. (van Dlmen 2002)

Proces vzniku historick antropologie byl v Nmecku podmnn nkolika dalmi faktory. Pedn se pvodn sociln djiny transformovaly v sedmdestch letech pod vedenm tzv. Bielefeldsk koly v novou sociln historii pouvanou zejmna pro 19. a 20.

stolet (Hans Ulrich Wehler a Jrgen Kocka). Pesto i tito autoi a vtina jejich nsledovnk nadle nereflektovali kulturn dimenzi byt a soustedili se na politick dn v socioekonomickm kontextu. Navc podporovali modernizan teorii. Vznamn na vznik historick antropologie zapsobily vzkumy djiny protest, pedevm selskch a poddanskch rebeli, jak je psali Peter Blickle i Winfried Schulze. (Blickle 1975, 1988, 1998; Schulze 1980) Bez vznamu nebyly ani prce k djinm protoindustrializace od Hanse Medicka a Jrgena Schlumbohma. Prv posledn dva zmnn smry postupn pechzely od zkoumn struktur ke kulturn dimenzi nejnich vrstev spolenosti a zaali se systematicky vnovat vzkumu lidov kultury.

Nelze vak opomenout ani zahranin impulsy. Velk ohlas mly v tto dob pedevm klasick etnologick prce, kter byly poprv peloeny do nminy. Jejich autory byli slavn Marcel Mauss, Edward Evans-Pritchard nebo Marshall Sahlins. iv diskutovny byly t nov teoretick koncepty Clifforda Geertze (tzv. zhutn popis; Geertz 1983, 2000) a Pierra Bourdieu (tzv. teorie sociln praxe; Bourdieu 1977, 1982). Dky tomu byl odhalen

etnologick problm cizho i v domc historii a odtud byl u jen krek k aplikaci tchto

17

teori na stedovk a ran novovk, tj. na pedindustriln spolenost starho reimu. Etnografov tak pispli k probuzen zjmu o zkuenosti svta malch lid a otsli pedstavou o vedouc loze elit ve spolenosti. Sv sehrla i recepce djin mentalit v pojet nkterch len koly Annales, kte pili s podntem k kulturnhistorickmu obratu (ji zmnn Aris, Duby, Le Goff, Vovelle, Le Roy Ladurie, Delumeau a hlavn pt svazk kolektivn prce Djiny soukromho ivota, je vyly poprv v letech 1985-1987; srov. nmeck peklad Aris Duby Veyne 1989-1993). Nastolili otzku kolektivnch ivotnch pedstav a jejich promn v dlouhm trvn.

Reakce na vechny tyto impulsy byla v Nmecku rznorod a jednm z een a dalm historiografickm experimentem se stala historick antropologie, k n se dosplo pes vzkumy (1.) djin rodiny v rmci historick demografie (Arthur Imhof, Michael Mitterauer) a dle pes (2.) djiny kadodennosti. V nkterch dlech byla toti oputna sfra objektivn existujc materiln kultury a zaaly bt zkoumny lidsk zkuenosti a sociln praxe (nap. Peter Borscheid a jeho Djiny st z roku 1987). Autoi tchto dl nov tematizovali lidsk zkuenosti jako opakujc se prvky lidskho konn a mylen, kter se projevovaly zejmna

v kultue bydlen, odvn a stravovn. (Teuteberg-Wiegelmann 1986; Teuteberg 1987) K obratu k historick antropologii pisply tak (3.) vzkumy djin lidov kultury, na

n mlo vliv zahranin bdn o popular culture. Inspirac se stvaly prce, kter napsali Aron Gurevi, Peter Burke, Carlo Ginzburg nebo Natalie Zemon Davisov. (Gurevi 1979, 1996; Burke 2005; Ginzburg 2000, 2002, 2003; Zemon Davisov 1983) Kulturu chpou tito

autoi velmi iroce a je jim spolen to, e neuznvaj elitn mansk pojet kultury. Naopak raz tezi, e kad sociln vrstva m svou vlastn kulturu, tzn. e existuje pluralita

kultur, piem kad z nich je svbytn. Kulturu nepojmaj jako njakou zvltn sfru vylennou z materilnch, ekonomickch a socilnch zjm, nbr jako tvoivou slu, je formuje ivot jako takov. Podle nich zahrnuje ivotn zpsoby, vzorce vnmn a formy dorozumvn rznch skupin, stav i pohlav. Smrem k vzkumu lidov kultury v Nmecku vykroili zejmna Richard van Dlmen a Norbert Schindler, kte vydali nkolik sbornk a prac. (van Dlmen Baumann 1983; van Dlmen 1990-1994, 1999; Schindler 1992)

Nelze podcenit ani roli, kterou mly ve formovn historick antropologie (4.) djiny en. Nejdve byly programov pojmny jako feministicky bojovn a zdlo se, e nkte autoi ve svch pracch dokonce eny vytrhvaj ze spoleenskho kontextu. Od potku osmdestch let se ale vzkum posunul a pestal bt zamen pouze na samotn eny; autoi se nov orientovali na analzu postaven en v mezilidskch a mezipohlavnch vztazch.

18

enm se tak konen dostalo vrazn pozornosti historik, kte odhalili, e ena byla vdy subjektem, kter aktivn utvel sv postaven a e pohlav je pouze promnliv kulturn konstrukt. (studie Caroly Lippov, Gisely Bockov a dalch o ench v 19. a 20. stolet)

Vechny zmnn vvojov trendy maj spolen zjem o ivot obyejnch lid, kadodenn ivot a svt subjektivnch zkuenost a jen dky nim se podailo na pelomu osmdestch a devadestch let institucionalizovat historickou antropologii v Nmecku. Systematicky se j vnuj historick pracovit ve Freiburgu (Jochen Martin a Institut pro historickou antropologii), v Gttingenu (Alf Ldtke a Hans Medick vydali adu programovch sbornk), v Saarbrckenu (vedl ji dlouhou dobu Richard van Dlmen) i ve Vdni (Michael Mitterauer). Od roku 1993 pak vychz nov asopis Historische Anthropologie. Kultur Gesellschaft Alltag, kter dokld, e tento hel pohledu na djiny se spn rozvj a nachz adu pznivc. (asopis odebr od roku 2004 i knihovna Univerzity Pardubice)

Tituln strnky eskch vydn dnes ji klasickch dl Richarda van Dlmena (Bezectn lid jako

historicko antropologick prce) a Carla Ginzburga (Sr a ervi jako mikrohistorick prce)

V poslednch letech se v rmci historick antropologie dynamicky rozvj zejmna

bdn o magii a arodjnictv. Nmci jej oznauj jako Hexenforschung a napklad ve Stuttgartu vychz od roku 1995 v rmci stejnojmenn ady prce o tto problematice. (Behringer 2002, 2004; http://www.uni-tuebingen.de/IfGL/akih/akih.htm; http://www.histo-

19

ricum.net/themen/hexenforschung). Dal autoi se zabvaj djinami protest, nsil a kriminality vbec (van Dlmen 1991, 2001), p tak o djinch cti (van Dlmen 2003), marginlnch skupinch obyvatelstva, o djinch tla a sexualit, o nboenstv a formch zbonosti, o domcnosti a rodin, o etb, psemn kultue a mdich.

Na zvr lze jen shrnout, e pro historick antropology je podle Richarda van Dlmena (van Dlmen 2002) stednm bodem analzy konkrtn lovk, jeho kulturn-sociln podmnnost, ale i svbytnost individulnho jednn, kter s sebou pin zjem historik o cel sociln spektrum. Cle oboru jsou sice rozmanit, pesto lze vystihnout alespo tyi zkladn. Pedn jde (1.) takto uvaujcm historikm o uren prostoru a monost lidskho jednn, kter se pohybuje po irok kle mezi naprostm determinismem

a nim neomezovanou svobodou. Historick antropologie tak respektuje (2.) mnohoznanost jev a uznv t, e (3.) lidsk jednn nemus bt jen rozumov zdvodnn. Konen vychz z pedpokladu, e (4.) sm lovk je promnliv a nechov se v podobnch situacch stle stejn a e konen rozhodnut, jak se chovat, je vdy v moci lovka. Historick antropologie tedy nabz plastitj pojet historie a hodn se t vnuje djinm en, kter pojm jako gender history (tj. djiny vztah mezi pohlavmi).

I. 3. Mikrohistorie

Jedn se o dal historiografick experiment obdob sedmdestch a osmdestch let

20. stolet s drazem na djiny lidov kultury a nvrat k vyprvn. Mikrohistorie nikdy nemla jasn dan pravidla a nebyla sevena do korzetu jasnho knonu. Autoi prvnch mikrohistorickch prac se navc od tohoto pstupu postupn odklonili k historick antropologii a dnes pestv tato metoda sehrvat vznamnj roli v teoretickch diskusch. Podle Carla Ginzburga spov v analyzovn zce ohraniench fenomn (venkovsk spolenost, skupina rodin i konkrtn jednotlivci) takka pod lupou. Je to metoda blzk prozopografii (kolektivn biografii), ovem je spe zamen na konkrtnho jednotlivce a vystaven na vjimen dochovanch pramenech (vtinou se jednalo o inkvizin protokoly a vslechy). Jejm clem je najt sociln kontext individulnho byt. (Ginzburg 2005)

Tak mikrohistorie vznikla v reakci na braudelovsk strukturln funkcionalistick historiografick model. Vytkala mu zpracovvn plinho mnostv dat v srich, draz na pli dlouhou zkoumanou dobu a draz na velk statistick vzorky, kter odlidovaly historick pojednn. Jako prvn ji vyuili pedevm historikov v Itlii a Francii, kte vystoupili proti jakkoliv kvantifikaci v djinch a proti djinm mentalit.

20

Nejvznamnjm zstupcem tohoto experimentlnho pohledu na historii je Ital Carlo Ginzburg (*1939), kter se ve svch pracch zabval koexistenc laick a vzdlaneck kultury. Klasickm dlem nru je jeho kniha Sr a ervi. Svt jednoho mlyne kolem roku 1600. Jejm hlavnm protagonistou je furlansk mlyn Domenico Scandella, kter uml st, pst a diskutovat. Byl to mu, kter nevhal projevovat sv v rmci oficiln kesansk ideologie neortodoxn nzory na stvoen svta, nboenstv, crkev a jej praktiky. Kvli tomu se dostal do sporu s italskou inkvizic. Ta ho vyslchala a podrobn zznamy z jeho

vslech se dochovaly dodnes. Prv ony poslouily Ginzburgovi k velice podrobn rekonstrukci jeho kadodennho ivota, hodnot a mylen. Autor dospl k nzoru, e ni sociln vrstvy si vytvely svou vlastn kulturu, kter nebyla toton s kulturou elit, je drely moc ve spolenosti. (Ginzburg 2000, 2002, 2003; typickou ppadovou studi je t jeho prce o renesannm mali Pieru della Francescovi, nmecky vyla jako Erkundungen ber Piero v roce 1981). Z dalch autor se svmi dly proslavili tak Natalie Zemon Davisov (Zemon Davisov 1983) nebo Wolfgang Behringer. (Behringer 1994)

Jak je mon poznat mikrohistorickou prci? Mikrohistorick pstup se dosud pouval ve tech zkladnch rovinch. Nejastji se jedn o dla, jejich hlavnmi hrdiny jsou doposud pehlen reprezentanti dolnch pater spolenosti. Krom toho se vak prosadila t mikrohistorie konfliktu (Le Roy Ladurie 2001; Darnton 1984; v eskm prosted se k tomuto konceptu pihlsil echura 1997) a demografick i populan mikrohistorie, pstovan pedevm zstupci tzv. gttingensk koly v Nmecku. V jejich podn se jedn o istou prozopografii uzavench spolenost, kter je vystavna na zklad sriovch pramen (Jrgen Schlumbohm, Hans Medick, Rainer Beck, u ns jde tmto smrem Josef Grulich).

21

SLOVNEK zkladnch modernizanch (evolunch) teori,

kter vysvtluj procesy promn spolenosti v ranm novovku

V textu skript se bude pravideln naret na to, e v ranm novovku dolo k vraznm zmnm ve vech monch oblastech kadodennho ivota. Stedovk u byl pry a do Evropy vtrhly nevdan novinky byla objevena Amerika a ekonomick zmny vyvolaly cenovou revoluci, knihtisk il mylenky daleko rychleji ne dve, zpadn kesanstv se v prbhu reformace definitivn rozpadlo, univerzln moc csae byla ta tam, tradin monarchie se musely vyrovnvat s existenc i jinch systm vldy nkde se vytvoily konstitun monarchie a republiky. Pichzel tedy nov, modernj vk. Historikov, aby tyto mnohostrann zmny vysvtlili, pili ve 20. stolet s nkolika teoriemi, na n se bude ve skriptech tu a tam odkazovat. Proto je jim na tomto mst vnovno nkolik slov, aby byla pozdj argumentace lpe pochopiteln. Jsou to:

1) Racionalizan teorie Pat k nejstarm vdeckm teorim, kter se pokouely vysvtlit zmny v ran

novovk spolenosti a tm pochopit procesy, kter jsou povaovny za modernizan. Piel s n nmeck sociolog Max Weber (1864-1920), kter si uvdomoval, e v ranm novovku sl tlak sttu a spoleenskch elit na dodrovn kzn vech spoleenskch skupin. Protoe se zabval zrodem kapitalismu, zkoumal jeho duchovn zklady. Upozoroval na prosazovn asketickho pojet kapitalistick morlky, je podle nj pramenilo ze specifick protestantsk etiky. Kalvinistick (resp. hugenotsk i puritnsk) protestantismus pr jako prvn z nboenstv prosazoval askezi nap vemi vrstvami spolenosti. Jdrem tohoto nboenskho smru bylo uen o predestinaci (Jan Kalvn), jeho praktickm dopadem bylo, e soustedilo pozornost vcch na jejich vezdej ivot. Vc kalvinista toti nedosahoval spsy sv due pouhou vrou (jako luterni), nbr zejmna pozemskou prac, j si mohl

zajistit bo pze. Tady nkde od druh poloviny 16. stolet se podle Webera postupn rod modern kapitalismus a modern spolenost, je ije podle rozumem nadiktovanch pravidel. Lze tedy ci, e racionalizaci vnmal jako dlouhodob prosazovn princip racionln kalkulace a vymaovn se z vlivu magie odkouzlovn svta. (Matlas 2011, s. 21-22) V takov spolenosti sl poteba mt kvalitn prvn d a vkon soudn moci, jeho zdrojem je dle Webera stt, take jeho teorie pat mezi etatistick, je oceuj, resp. a

22

peceuj vliv sttu na vvoj spolenosti. (Weber 2009, s. 182-242; dle viz Weber 1998; analzu Weberova dla podal Schluchter 1979)

2) Civilizan teorie S koncepc civilizanho teorie piel v roce 1939 nmeck sociolog Norbert Elias

(1897-1990), kter se stejn jako Weber pokouel vysvtlit modernizaci zpadn Evropy v ranm novovku posunem zpsob lidskho chovn. (Elias 2006-2007; Elias 1983) I on se domnval, e bhem ranho novovku se toto chovn mn a lid zanou bt disciplinovanj, vce se kontroluj a potlauj sv afekty, jsou tedy civilizovanj. U koene tchto zmn vak podle nj nestlo njak uen o spse, nbr to byl vynlez vych vrstev spolenosti a zejmna panovnickch dvor. Krlov a vladai toti v ranm novovku postupn posilovali sv pravomoce ve spolenosti a ze svch dvor pr vytveli mocensk centra absolutismu. V podstat zde dochzelo ke kontrole afekt dvoan, kte se nechtli panovnkovi znelbit, a proto se postupn vytvoily nov zpsoby jednn tzv. dvorsk etiketa, je nutila dvoany pijmout pomrn jin mylenkov svt. Mluv doslova o tom, e si museli vytvoit komplikovanj systm nad-j zpotku byli ke zmn chovn tlaeni zvenku, ale postupn si nov formy internalizovali a psobenm psychickho sebepinucen skuten zaali poadovanm zpsobem krotit sv afekty. Dle Elias psal, e se tyto nov zpsoby chovn a jednn ily od spoleenskch piek pes obyvatele mst a na venkov a zastval nzor (dnes ji neudriteln), e vy vrstvy naopak od nich nic pozitivnho

pevzt nemohly. Nejvt recepce se Eliasova teze dokala v 70. a 80. letech 20. stolet. (ubrt 1996)

3) Sociln disciplinace

S touto opt vrazn etatistickou teori piel nmeck historik Gerhard Oestreich (1910-1978), kter spatoval v sociln disciplinaci heln kmen evropskho absolutismu. Protoe byl specialista na djiny prva a sprvy, prusk ran novovk djiny a napsal t nkolik studi o neostoick filozofii (hlavnm pedstavitelem byl Nizozemec Justus Lipsius, 1547-1606), kladl nejvt draz na roli sttu ve vech modernizanch procesech. Ve svch vvodech vyel z rozboru Lipsiova dla a poukzal na to, jak tento rannovovk uenec rozil vznam pojmu disciplna o kategorie vcviku a du. Takto upraven pojem pak pomohl v 17. stolet nahradit star mocensk koncept pinucen silou novmi technikami, je spovaly v disciplinaci lid vchovou a sttnmi institucemi. Lipsiovy mylenky pebrali pvodn velitel nizozemskch a francouzskch armd, ale postupn si je osvojili t ednci

23

a lenov elit. Podle Oestreichova uen vrcholila sociln disciplinace v 18. stolet, kdy za osvcench panovnk dolo k definitivnmu prosazen moci centrlnch instituc nad vemi spoleenskmi slokami. Postupnm ukznnm obyvatel pak dolo k vybudovn silnch, z sted zench stt, kter byly idelnm clem takov promny. (Matlas 2011, s. 23-25; Schulze 1987)

Oestreichova teze byla v 70. a 80. letech pijata nap obory, dokala se i vznamnho rozen v djinch crkv (viz konfesionalizace), postupn vak z rznch dvod slila jej kritika. Pedevm se j vytalo peceovn role sttu, kter ml bt podle Oestreicha jedinm centrem moci ve spolenosti a jedinm zdrojem ukazovacch tendenc. Takov vidn zsadn zpochybnil ji Michel Foucault, kter tvrdil, e disciplinace se ve spolenosti sice pouv pomrn iroce, ale nevychz z jednoho centra mocenskch center toti vidl francouzsk psycholog a filozof i v ranm novovku pomrn hodn. Moc je podle nj vudyptomn a rozptlen. (Foucault 2000) Navc pozdji vystoupili proti Oestreichov tezi dal historici, kte ukazovali, e disciplinan techniky sttu i vrchnost v ad ppad selhvaly a nevedly k proklamovanmu cli. Tito lid se soustedili zejmna na vzkum lidov kultury a potvrdili, co psal ji Foucault mechanismy kontroly a ukzovn vychzely asto i ze spodu spolenosti a jejich zdrojem byly rodiny, obce, farnosti, vrchnostensk ady apod. Nkte autoi tak zaali mluvit o tom, e je nutn zkoumat disciplinaci v nkolika rznch rozmrech p o vertikln (vrchnostensk) a horizontln (spoleensk) disciplinaci, jejich prvky se stdaly, nkdy kombinovaly a jindy si zcela protieily. Kadopdn lidov kultura rozhodn umla a u pasivn i aktivn vzdorovat ad disciplinujcch nazen shora, s nimi nemohla souhlasit. (Matlas 2011, s. 26-33)

4) Konfesionalizace

Jedn se o dal pvodn etatistickou teorii, je se sna vysvtlit vvoj crkve, sttu a spolenosti po reformaci, tj. v obdob piblin 1540 a 1648, piem nkte autoi hovo o konfesionalizaci i po polovin 17. stolet. Teorie vychz z toho, e rozdlen zpadn crkve na nkolik odno v dob reformace (katolictv, luternstv, kalvnstv) nepsobilo pouze v oblasti nboenstv, ale zapinilo dalokoshl zmny ve spolenosti ve vech sfrch, a to zejmna v organizaci crkve, protoe tam, kde byl panovnk nekatolkem, vytvel si sv vlastn, na mu nezvisl crkevn orgny. Stalo se tak pedevm v Sasku, Braniborsku, Falci, Hesensku i jinde. Nov crkevn-sprvn orgny pak na zklad zvaznch text vyznn realizovaly adu konkrtnch teologickch poadavk v praxi a v podstat k tomu se souhlasem vrchnosti nutily (tj. disciplinovaly) vechny poddan, protoe v i platila od roku

24

1555 zsada koho vlda, toho nboenstv (cuius regio, eius religio). Anton Schindling o

tom pe: Snahy vrchnosti o konfesijn konformitu a homogenitu slouily zrove i k sociln disciplinaci v rmci politickch celk teritorilnch stt a mst, tedy i k ran modernmu utven sttu. (Schindling 2008, s. 91) D se ci, e psobenm jednotlivch crkv a crkevn-sprvnch ad na rovni jednotlivch zem vedle sebe v nmeckch zemch postupn vznikaly dva, resp. ti odlin svty, je byly v jdru vystavny na odlinch teologickch zkladech katolicismus, luteranismus a pozdji kalvinismus tak vlastn nebyly jen teologickmi doktrnami, ale ucelenmi ivotnmi svty, v kterch obyvatel ili.

S touto teori pili v podstat nezvisle na sob nmet historikov Wolfgang Reinhard a Heinz Schilling na konci 70. let 20. stolet, kdy se vnovali komplikovanmu nboenskmu a spoleenskmu vvoji ve Svat i msk nroda nmeckho okolo roku 1600. (Reinhard 1977 a 1997; Schilling 1986) Schilling dokonce navrhnul dlen doby od poloviny 16. do poloviny 17. stolet z hlediska konfes (= vyznn) a jejich vvoje na tyi fze: Zaprv to m bt pedkonfesionln doba (40. 60. lta), pro kterou je typick, e zaal fungovat mr mezi katolky a luterny, oba tbory se vnovaly vypracovn a upesnn svch dogmat. Nekatolci je shrnuli do tzv. konfes (luterni do augsbursk), katolci nov definovali sv dogmata na tridentkm koncilu. Zadruh nsledoval pechod ke konfesionln polarizaci (70. lta), kdy dolo k prosazen dal reformovan crkve kalvinismu , k vyhrann teologickch rozdl mezi luterny a kalvinisty (1577, 1580) a zaala se objevovat tendence nucen obyvatel k jedin prav ve. Schilling dle mluv o vrcholnm obdob konfesionalizace (80. lta 16. stolet 20. lta 17. stolet), kdy se vrchnosti nadle pokouely

disciplinovat sv vc na zklad pijat konfese, na druhou stranu se ale objevuje i tendence ke konfrontaci mezi vemi tbory. Pak hovo o zvru konfesionalizace (ticetilet vlka a doba okolo 1648).

Schilling ani Reinhard pli nepracuj s tehdy pozitivn vnmanm termnem reformace nebo naopak negativn pedstavovanou protireformac, nbr ukazuj, jak vechny konfese pinely do ivotnho stylu svch vcch modernizan prvky, je se prosazovaly ve vech tborech a je podle nich vychzely v tom se shodovali s ve zmnnm Oestreichem zejmna ze sttnho centra. V tom je souasn djepisectv vyvrac a upozoruje na to, e ada modernizanch snah vychzela i zdola od obc a mst. (Schmidt 1997) et autoi pak zase zdrazuj, e tato teorie se d na esk a moravsk prosted vzthnout jen s vhradami, protoe zde panovala peci jen ponkud jin politick a nboensk situace k polarizaci jednotlivch tbor, jak to znme pro sousedn i, tu v tak vyhrann podob zejm nikdy nedolo. (Hrdlika 2010)

25

5) Vojensk revoluce

Tato teze je spjata s britskm historikem a znalcem skandinvskch djin Michaelem Robertsem (1908-1997), jen v roce 1955 proslovil inauguran pednku na univerzit v Belfastu na tma The Military Revolution, 1560-1660. (Roberts 1956; vydno t v Rogers

1995, s. 13-35) Tvrdil v n, e v druh pli 16. stolet se ve vojenstv objevila ada relativn malch zmn, kter vak roztoily koloto zmn, kter ve sv podstat za nkolik mlo desetilet vedly k vytvoen centralizovanho a byrokraticky spravovanho absolutistickho sttu. Ony zmny ve vojenstv je mon shrnout do ty zkladnch oddl. Zaprv pr dolo k revoluci v taktice, je spov podle Robertse v tom, e pchota byla pezbrojena z me, ku a pk na prraznj paln zbran, zejmna arkebuzy a mukety (reformy Vilma Ludvka a Moice Oranskho v 90. letech 16. stolet). Zadruh: Palba pchoty vak musela bt synchronizovan, dopedu dkladn natrnovan, aby pinesla ken vsledky. Kad zkuen a trnovan vojk byl proto vysoce cenn a ml pro armdu takovou cenu, e nebyl nakonec radji vbec propoutn, ale zstal v armd nastlo, jak u teba pklady vdskho vojska za ticetilet vlky. Tento proces nakonec vyvrcholil ve vznik stlch armd. Zatet dolo k revoluci ve strategii armdn stratgov byli od potku 17. stolet daleko ambiciznj ne dve. Protoe disponovali novm typem vojska, sloenho z vytrnovanch profesionl, mohli rozvjet do t doby nemysliteln, a drz plny. Mohli realizovat souasn taen nkolika armd, mohli tak pokrt daleko vt prostor, stabiln soust boje se stalo manvrovn a dkladn vybrn msta a asu rozhodujc bitvy. A zatvrt, vechny tyto zmny ve vojensk oblasti neodvratn psobily na spolenost a promovovaly j. Souviselo to s tm, e postupn narstaly rozmry profesionlnch armd, e stle vt poet lid se mohl realizovat v armd karirn, e obyejn vojk se mohl vypracovat a na vysokho dstojnka a mohl bt poven do lechtickho stavu, e lechta se naopak pizpsobila tomuto trendu a udrela se jako elita armdy v dstojnickm sboru. Nejpodstatnj ale bylo, e mohutnc armdy a nronj vlenictv vedly ke vzrstu autority sttu, kter dky sv ozbrojen moci zskal faktick monopol na nsil a rliv si ho nadle hldal, protoe mu nejen umooval disciplinovat vlastn obyvatelstvo, ale i obhajovat svou existenci navenek ped sousedy. Proto stt zaal zasahovat do veho, co souviselo s armdou do vplat vojska, do rekrutovn, do vzbroje a vstroje, do budovn

tlov infrastruktury apod., a to vechno stlo nemlo penz. A finance mohl ve velkm sehnat jen a prv stt. Jak prav jeden z vyklada Robertsovy teorie: ... na konci sledovanho obdob v Evrop vznik skupina relativn silnch stt s vnitn zemn

26

integritou, s vlastn stlou profesionln oldnskou armdou a tak (a to pedevm) s novou spoleenskou vrstvou s armdou byrokrat, ivcch armdu vlenou. Tato ednick s je loajln k panovnkovi a ovlivuje civiln ivot spolenosti vskutku po vech strnkch a razantnji ne jakkoliv jin pokusy tohoto druhu ped tm. Krtce eeno vojensk revoluce, tm titrn a soustedn na ist taktick zmny ve svch zatcch, zrodila (mimo jin) o nkolik dekd pozdji ran novovk absolutistick sttn organismus. (Prchal 2012, II. kapitola tam je rozebrna i kritika Robertsovch tez; dle srov. Townsend 2007, s.

34-68)

Literatura: (tun jsou vyznaena zkladn dla, jejich znalost se pedpokld u sttnch zvrench zkouek) ARIS, Philippe, Djiny smrti, 1. Doba lecch; 2. Zdivoel smrt, Praha 2000. ARIS, Philippe, Geschichte der Kindheit, Mnchen - Wien 1975. ARIS, Philippe DUBY, Georges VEYNE, Paul, Geschichte des privaten Lebens, 1-5, Frankfurt am Main 1989-1993. BEHRINGER, Wolfgang, Alltag, in: Enzyklopdie der Neuzeit 1, Stuttgart Weimar 2005, sl. 216-235. (tato

encyklopedie je v Knihovn Univerzity Pardubice) BEHRINGER, Wolfgang, Geschichte der Hexenforschung, in: Snke LORENZ (Hg.), Wider alle Hexerei und

Teufelswerk. Die Europische Hexenverfolgung und ihre Auswirkungen auf Sdwestdeutschland, Ostfildern 2004, s. 485-668.

BEHRINGER, Wolfgang, Hexen. Glaube, Verfolgung, Vermarktung, Mnchen 2002. BEHRINGER, Wolfgang, Chonrad Stckhlin und die Nachtschar. Eine Geschichte aus der frhen Neuzeit,

Mnchen 1994. BLICKLE, Peter, Der Bauernkrieg. Die Revolution des Gemeinen Mannes, Mnchen 1998. BLICKLE, Peter, Die Revolution von 1525, Mnchen Wien 1975. BLICKLE, Peter, Unruhen in der stndischen Gesellschaft 1300-1800, Mnchen 1988. BORSCHEID, Peter, Geschichte des Alters 1. 16. 18. Jahrhundert, Mnster 1987. BOURDIEU, Pierre, Die feinen Unterschiede. Kritik der gesellschaftlichen Urteilskraft, Frankfurt am Main

1982. BOURDIEU, Pierre, Nadvlda mu, Praha 2000. BOURDIEU, Pierre, Outline of a Theory of Practice, Cambridge 1977. BOURDIEU, Pierre, Sociln prostor a symbolick moc, in: Vclav HUBINGER Laurent BAZAC-BILLAUD

(edd.), Antologie francouzskch spoleenskch vd. Antropologie. Sociologie. Historie, Praha 1995, s. 213-234.

BRAUDEL, Fernand, Civilisation matrielle et capitalisme (XVe XVIIIe sicle). Bd. 1: Les structures du quotidien, Paris 1979 (revidovan vydn).

BRAUDEL, Fernand, Dlouh trvn, in: Vclav HUBINGER Laurent BAZAC-BILLAUD (edd.), Antologie francouzskch spoleenskch vd. Antropologie. Sociologie. Historie, Praha 1995, s. 145-188.

BRAUDEL, Fernand, Dynamika kapitalismu, Praha 1999. BRAUDEL, Fernand, The Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philip II, 1-2, London

1973. (2. dl se nachz v Knihovn Univerzity Pardubice) BURKE, Peter, Francouzsk revoluce v djepisectv, Praha 2004. BURKE, Peter, Lidov kultura v ran novovk Evrop, Praha 2005. ECHURA, Jaroslav, Broumovsk rebelie, Praha 1997. DARNTON, Robert, The great cat massacre and other episodes in French cultural history, New York 1984.2 DELUMEAU, Jean, Djiny rje. Zahrada rozkoe, Praha 2003. DELUMEAU, Jean, Hch a strach. Pocit viny na evropskm Zpad ve 13.-18. stolet, Praha 1998. DELUMEAU, Jean, Strach na zpad ve 14.-18. stolet. Obleen obec, 1-2, Praha 1997-1999. DOSSE, Franois, The New History in France. The Triumph of the Annales, University of Illinois Press 1994. DUBY, Georges, Nedle u Bouvines. 27. ervenec 1214, Praha 1996. DUBY, Georges, Ryt, ena a knz. Manelstv ve Francii v dob feudalismu, Praha 2003. DUBY, Georges, Umn a spolenost ve stedovku, Praha 2002.

27

DUBY, Georges, Vk katedrl, Umn a spolenost 980-1420, Praha 2002. DUBY, Georges, Vzneen pan 12. stolet, 1-3, Praha 1997-1999. van DLMEN, Richard, Bezectn lid. O katech, dvkch a mlynch. Nepoestnost a sociln izolace v ranm

novovku, Praha 2003. van DLMEN, Richard, Divadlo hrzy. Soudn praxe a trestn rituly v ranm novovku, Praha 2001. van DLMEN, Richard, Frauen vor Gericht. Kindsmord in der frhen Neuzeit, Frankfurt am Main 1991. van DLMEN, Richard, Historick antropologie, Praha 2002. van DLMEN, Richard, Kultura a kadodenn ivot v ranm novovku (16.-18. stolet), 1. Dm a jeho lid,

Praha 1999. van DLMEN, Richard, Kultur und Alltag in der frhen Neuzeit, 1-3, Mnchen 1990-1994. van DLMEN, Richard BAUMANN, Angelika (Hg.), Kultur der einfachen Leute. Bayerisches Volksleben

vom 16. bis zum 19. Jahrhundert, Mnchen 1983. FOUCAULT, Michel, Dohlet a trestat. Kniha o zrodu vzen, Praha 2000. FURET, Franois, Francouzsk revoluce. Dl 1. Od Turgota k Napoleonovi, Praha 2004. ELIAS, Norbert, The Court Society, Oxford 1983. ELIAS, Norbert, O procesu civilizace I. Sociogenetick a psychogenetick studie. Promny chovn svtskch

hornch vrstev na Zpad, Praha 2006. ELIAS, Norbert, O procesu civilizace II. Promny spolenosti. Nstin teorie civilizace, Praha 2007. FURET, Franois, Promlet francouzskou revoluci, Brno 1994. GEERTZ, Clifford, Dichte Beschreibung. Beitrge zum Verstehen kultureller Systeme, Frankfurt am Main 1983. GEERTZ, Clifford, Interpretace kultur. Vybran eseje, Praha 2000. GINZBURG, Carlo, Benandanti. arodjnictv a venkovsk kulty v 16.-18. stolet, Praha 2002. GINZBURG, Carlo, Inkvizitor jakoto antropolog, Kudj 7, 2005, s. 39-48. GINZBURG, Carlo, Non pbh, Sabat arodjnic, Praha 2003. GINZBURG, Carlo, Sr a ervi. Svt jednoho mlyne kolem roku 1600, Praha 2000. GRULICH, Josef, Zkoumn malikost (Okolnosti vzniku a vznamu mikrohistorie), H 99, 2001, s. 519-

547. GUREVI, Aron J., Kategorie stedovk kultury, Praha 1979. GUREVI, Aron J., Nebe peklo svt. Cesty k lidov kultue stedovku, Jinoany 1996. HOLZBACHOV, Ivana, kola Annales a souasn pojet djin (Antologie text), Brno 1995. HRDLIKA, Josef, Konfesijn politika lechtickch vrchnost a lechtick konfesionalizace v echch a na

Morav v 16. a 17. stolet, H 108, 2010, s. 406-442. IGGERS, Georg G., Djepisectv ve 20. stolet. Od vdeck objektivity k postmodern vzv, Praha 2002. KELLER, Jan, Djiny klasick sociologie, Praha 2005. LE GOFF, Jacques, Hledn stedovku. Rozhovor s Jeanem Mauricem de Montremy, Praha 2005. LE GOFF, Jacques, Intelektulov ve stedovku, Praha 1999. LE GOFF, Jacques, Kultura stedovk Evropy, Praha 1991. LE GOFF, Jacques, Stedovk imaginace, Praha 1998. LE GOFF, Jacques, Za jin stedovk. as, prce a kultura na stedovkm Zpad. 18. esej, Praha 2005. LE GOFF, Jacques, Zrozen oistce, Praha 2003. LE GOFF, Jacques SCHMITT, Jean-Claude, Encyklopedie stedovku, Praha 2002. LE ROY LADURIE, Emmanuel, Masopust v Romansu. Od Hromnic po Popelen stedu 1579-1580, Praha

2001. LE ROY LADURIE, Emmanuel, Montaillou, okcitnsk vesnice v letech 1294-1324, Praha 2005. MATJKA, Ondej, Marc Bloch dnes: nrodn hrdina a historiografick symbol, Djiny teorie kritika 1,

2004, s. 59-82. MATLAS, Pavel, Shovvav vrchnost a neukznn poddan? Hranice trestn disciplinace poddanho

obyvatelstva na panstv Hlubok nad Vltavou v 17. 18. stolet, Praha 2011. NODL, Martin, Mikrohistorie a historick antropologie, Djiny teorie kritika 1, 2004, s. 237-252. PRCHAL, Vtzslav, Vlka, zbran a zbroj v reprezentanch strategich esk a moravsk aristokracie v letech

1550-1750, rukopis disertan prce FF UK, Praha 2012. PULLMANN, Michal, Habitus a tdy. Vzva kulturn sociologie Pierra Bourdieu pro sociln djiny (z pohledu

nmeckch socilnch vd), in: Francouzsk inspirace pro spoleensk vdy v eskch zemch, Praha 2003, s. 227-238.

RADKAU, Joachim, Max Weber. Die Leidenschaft des Denkens, Mnchen 2005. REINHARD, Wolfgang, Gegenreformation als Modernisierung? Prolegomena einer Theorie des konfessio-

nellen Zeitlaters, Archiv fr Reformationsgeschichte 68, 1977, s. 226-251. REINHARD, Wolfgang, Sozialdisziplinierung Konfessionalisierung Modernisierung: Ein historiogra-

phischer Diskurs, in: Nada Boskovka Leimgruber (Hg.), Die Frhe Neuzeit in der Geschichts-

28

wissenschaft: Forschungstendenzen und Forschungsertrge, Paderborn Mnchen Wien Zrich 1997, s. 39-55.

ROBERTS, Michael, The Military Revolution, 1560-1660: An Inaugural Lecture Delivered Before the Queens University of Belfast, Belfast 1956.

ROGERS, Clifford J. (ed.), The Military Revolution Debate: Readings on Military Transformation of Early Modern Europe, Colorado 1995.

SEISCHAB, Steffen, Georges Duby. Geschichte als Traum, Berlin 2004. SCHILLING, Heinz (Hg.), Die Reformierte Konfessionalisierung in Deutschland Das Problem der Zweiten

Reformation, Gtersloh 1986. SCHINDLER, Norbert, Widerspenstige Leute. Studien zur Volkskultur in der frhen Neuzeit, Frankfurt am Main

1992. SCHINDLING, Anton, Utven konfes, konfesionalizace a multikonfesionalita jako zkladn problm

evropskch djin v 16. a 17. stolet. Nov nmeck literatura k problematice, H 106, 2008, s. 80-108.

SCHLUCHTER, Wolfgang, Die Entwicklung des okzidentalen Racionalismus. Eine Analyse von Max Webers Gesellschaftsgeschichte, Tbingen 1979.

SCHMIDT, Heinrich Richard, Sozialdisziplinierung? Ein Pldoyer fr das Ende des Etatismus in der Konfessionalisierungsforschung, Historische Zeitschrift 265, 1997, s. 639-682.

SCHULZE, Winfried, Buerlicher Widerstand und feudale Herrschaft in der frhen Neuzeit, Stuttgart 1980. SCHULZE, Winfried, Gerhard Oestreichs Begriff Sozialdisziplinierung in der frhen Neuzeit, Zeitschrift fr

historische Forschung 14, 1987, s. 265-302. SCHWINGEL, Markus, Pierre Bourdieu zur Einfhrung, Hamburg 20055. SMETNKA, Zdenk, Legenda o Ostojovi, Praha 20042. OTOLA, Jaroslav, Habitus: sociologick koncept a jeho vyuit v historick vd, in: Lucie Storchov (ed.),

Conditio humana konstanta ()i historick promnn? Koncepty antropologie a teoretick reflexe v souasn historiografii, Praha 2007, s. 95-111.

UBRT, Ji, Civilizan teorie Norberta Eliase, Praha 1996. TEUTEBERG, Hans-Jrgen (Hg.), Durchbruch zum modernen Massenkonsum. Lebensmittelmrkte und

Lebensmittelqualitt im Stdtewachstum des Industriezeitalters, Mnster 1987. TEUTEBERG, Hans-Jrgen WIEGELMANN, Gnter, Unsere tgliche Kost. Geschichte und regionale

Prgung, Mnster 1986. TINKOV, Daniela, as nejistot a kritick obrat. K diskusm ve francouzsk historiografii na pelomu 20. a

21. stolet, Djiny teorie kritika 1, 2004, s. 253-266. TOWNSEND, Charles (ed.), Historie modern vlky, Praha 2007. WEBER, Max, Metodologie, sociologie, politika, vybral a uspodal Milo Havelka, Praha 20092. WEBER, Max, Sociologie nboenstv, Praha 1998. WEHLER, Hans-Ulrich, Die Herausforderung der Kulturgeschichte, Mnchen 1998. ZEMON DAVIS, Natalie, The return of Martin Guerre, Cambridge (Mass.) London 1983 (v etin ne pli

vhodn vydno pod nzvem Nvrat pravho Sommersbyho, Praha 1998). Internetov strnky: http://biblio.hiu.cas.cz (bibliografick databze Historickho stavu AV R, obsahuje bibliografii od roku 1990,

je v n mon jednodue dohledat vechny prce koly Annales a dalch zahranin historik, kter vyly v etin)

http://www-classic.uni-graz.at/sozwww/agsoe/lexikon/klassiker/elias/13bio.htm (ivotopis Norberta Eliase) http://www.historicum.net/themen/hexenforschung (strnka projektu o djinch arodjnictv s lexikonem) http://www.iwp.uni-linz.ac.at/lxe/sektktf/bb/HyperBourdieu.htm (strnky o francouzskm sociologovi Pierru

Bourdieuovi, vytvoili je pracovnci Johannes Kepler Universitt v rakouskm Linci) http://www.marcbloch.fr (oficiln strnka Asociace Marca Blocha vnovan ivotu a dlu toho historika) http://www.sehepunkte.de (vynikajc nmeck recenzn msn vychzejc asopis on line nejen pro ran

novovk) http://www.uni-tuebingen.de/IfGL/akih/akih.htm (oficiln strnka Arbeitskreis interdisziplinre Hexenforsch-

ung, hlavnm organiztorem je prof. dr. Snke Lorenz) http://www.wikipedia.org (nejlep voln encyklopedie, nejobshlej je jej anglick verze) http://en.wikipedia.org/wiki/Max_Weber (anglick verze obshl strnky ve Wikipedii o Maxi Weberovi)

29

KAPITOLA II

LOVK V PROSTORU RAN NOVOVKCH ESKCH ZEM

II. 1. Prostor ran novovkch eskch zem

ivot ran novovkch lid byl vtinou svzn do daleko uch geografickch obzor, ne na jak jsme zvykl dnes v globalizujc se dob. Pokud o sob a sv pslunosti k njakmu zem uvaovali, pak se poddan primrn vymezovali jako lid ijc ve vsi i poddanskm mst na konkrtnm panstv, je bylo v rukou njakho majitele, k nmu je vzal poddansk slib. lechta, prelti a man krlovskch mst se zase v prvn ad povaovali za obyvatele zem, v n mli sv majetky. Velk st obyvatelstva zejmna poddan tak hranice zem nikdy nepekroila; na druhou stranu ada lechtic vlastnila statky v rznch zemch, kter tvoily esk stt a postupn (tento trend zesiluje od potku 17. stolet) se jejich majetkov obzory rozily i do dalch zem habsbursk monarchie.

Vtina lid ijcch na zem dnen esk republiky se v ranm novovku i po vzniku habsbursk monarchie (po roce 1526) nadle povaovala za obyvatele konkrtn zem v rmci zem Koruny esk. Tento svazek byl vytvoen v prbhu 14. stolet a obsahoval krom Krlovstv eskho tak Markrabstv moravsk, Vvodstv slezsk (tvoen nkolika knectvmi), Markrabstv Horn a Doln Luice a nkolik dalch mench zem, jako bylo Kladsk hrabstv nebo Chebsko. V 16. stolet byly vechny tyto zem ovldny eskm krlem a Krlovstv esk aspirovalo na vd postaven v tomto svazku, co se asto nelbilo stavm ostatnch zem, kte as od asu nevhali vyjadovat nelibost nad poveneckm chovnm ech (napklad v roce 1526 pi nstupu Ferdinanda I. Habsburskho na trn).

eskmu krlovstv tak bylo vnovno nejvce pozornosti soudobmi historiky a kroniki. Nejucelenj zempisn-historicko-politick pojednn o nm v prvn polovin 17. stolet sepsal exulant Pavel Strnsk ze Zap a Zapsk Strnky (asi 1583-1657). Jednalo se o

latinsk spis s nzvem Respublica Bojema, kter vyel poprv v nizozemskm Leidenu v roce

1634 a podruh ji v roce 1643 v Toruni. (Tonner 1893) Jeho dosud nejvyuvanj peklad

30

do etiny podil Bohumil Ryba. (Ryba 1946) Strnsk nejprve uvd zempisnou polohu ech a popisuje jejich rozmry: ...zanajc na zpad mezi 34. a 35. stupnm dlky prostr se o nco dle za stupe 38., od jin hranice mezi 48. a 49. stupnm ky sah ke stupni 51. Jej dlka od zpadu k vchodu jest 40 mil, ka od jihu k severu 35 mil, v obvodu m maliko pes 123 mil. Zastavuje se u zemskho znaku a pechz k podob zem, kter je podle nj vejit a obklopen horami a souvislm lesem. Tento charakteristick znak ech asto zmiovali i cizinci, kte zem projdli. Napklad lka Thodor Turquet de Mayerne napsal v roce 1591 toto: Vlastn echy jsou zem, je je obklopena a sevena horami a lesy jako hradbou. Uvnit jsou dosti rovn.... (Kaparov 2003-2004, s. 283) Strnsk tak charakterizuje eskou kotlinu jako pvabn amfitheatr, jeho sousedy jsou na jihu Rakousy, na zpad Bavorsko, na severu Me a Luice a na vchod Morava a Slezsko. Toto zem m podle Strnskho mrn, ist a zdrav podneb, takov, e jen velmi zdka zaviuje morovou nkazu. To ale bylo jak uvidme v kapitole IV. 2. spe Strnskho zbon

pn, ne realita. (Ryba 1946, s. 11) Jako sprvn zempisec pechz Strnsk k popisu vodstva a vystihuje dodnes

panujc situaci, e vody m [esk krlovstv] jenom domc, vesms tryskajc uvnit zemskch hranic. Nejvtmi ekami mu jsou Labe a Vltava, jejich tok popisuje sprvn zempisn od pramene dol se vemi vtmi ptoky. Oceuje, e eky jsou pln ryb a zmiuje tehdy bn fakt, e po ekch jsou plaveny spousty vor ze stavebnho dv, na nich se dopravuje obil, ryby, sry, sl a dal zbo do velkch mst i za hranice zem do Mn. (Scheufler 1957) Strnsk se zastavuje tak u popisu livch vod a zmiuje existenci Karlovch Var, Teplic, ale i mench lzn, kter zavaly na potku 17. stolet svj rozkvt. (Burachovi Wieser 2001) Patila mezi n napklad Dobr Voda u Novch Hrad, koupalit hojn navtvovan nemocnmi. Jezera a bainy podle nj v echch takka vbec nejsou, zato rybnk, z nich vtina se podob svou rozlehlost jezerm, jest porznu velik mnostv. Rybnkstv zailo velik rozkvt v 16. stolet, nasytilo obyvatelstvo zejmna kapry a tikami, naplnilo pokladnice lechtickch stavebnk rybnk a zmnilo tv krajiny k nepoznn. (Tepl 1937; Mka 1955; Kavka 1993, s. 37-40, 75-78, 108-110)

Strnsk si to uvdomoval, kdy jmenoval msta nejvtho vskytu rybnk. Bylo to podle nj panstv Pardubice, Chlumec nad Cidlinou, Tebo, Roalovice a Kopidlno. Ve vtin tchto lokalit vak zbyla dodnes jen st pvodn rybnin soustavy. (Ryba 1946, s. 11-14)

Dle Strnsk pe: zem ech je veskrze vzdlvan, s ornic rodnou a jen na velmi mlo mstech psitou, radostn bohat pahorky, slunnmi kopci, lesy, hji, pastvinami a lukami. Na prvnm mst mezi plodinami, kter se v echch pstuj, jmenuje vno. Vinice

31

se podle nj nachzely u Prahy (zmiz postupn bhem 17. stolet v dsledku mrnho ochlazen klimatu), Litomic, Mlnka, Loun, ale i u Chrudimi. Domc vno patriotu Strnskmu evidentn chutnalo, protoe o nm pe, e je velmi zdrn a lahodn [...] a moravsk vna svou jakost ped, rakouskm se vyrovn, s tou vjimkou, e nesnese del uskladnn. Roziluje se dokonce na ty, kte o eskm vnu p, e je natrpkl. Realita vak byla zejm ponkud jin, protoe zmon lechta si nechala kvalitn vno ve velkm dovet z Rakouska z okol Klosterneuburgu, Kremsu a Retzu (pnov z Hradce, Romberkov) a

kupovala t hodn uhersk i rnsk vna. (Hrdlika 2000, s. 215-217) Dle Strnsk chvl chmelnice, proslul vynikajcm chmelem, kter se pr obzvlt nachzely u atce, Loun, Klatov a tku. Zmiuje t, e se vyrbly dva zkladn druhy piva bl (penin) a hok (jen) a e nejlep byla piva z Prahy, Rakovnka, Stbra i atce. (Janek 1959, s. 19; Hrdlika 2000, s. 213-215) Strnsk chvl t esk zahrady a jejich ovoce, slouc nejen k uitku, ale i k okrase. Lituje jen, e zde jet nezobecnlo pstovn afrnu, oliv a e se tu vbec nevyrb domc olej. Z chovanho zvectva pe Strnsk o velkm mnostv dobytka a o cel ad obor, kter zaloili krl a lechtici (nikdo jin neml prvo lovu): ...zdili na vhodnch mstech svch statk nevedn rozshl obory, peliv oplocen, aby v nich chovali ulechtilej druhy kon, kance, jeleny, srnce, jezevce, labuti, pvy, baanty,

koroptve, hoe, pstruhy, kapry, tiky a ostatn ivoichy toho druhu. (Ryba 1946, s. 14-15) Strnsk se t zastavuje u nerostnho bohatstv eskho krlovstv a hned na zatku

lituje toho, e soli snadn zskateln proda na krajin nedopla a e se sl mus dovet z Bavorska, Saska a Rakouska. Na druhou stranu ale pr bylo v echch dostatek kov. Zlato se podle nj dobvalo v Jlovm, Knn nebo se rovalo v Otav. Stbro se zskvalo v Kutn Hoe, Jchymov, Psenici, Kraslicch nebo v Rudolfov, cn pak v Krupce a ve Slavkov. Sklo se vyrblo na panstv Kivoklt, v Herlci i ve Sloupu. V jednom mst v Bechyskm kraji zvanm Na Mizov pr dokonce byly proslul dlny na vrobu zrcadel a brl. V echch byl podle Strnskho dostatek lom na mramor a v Krkonoch byla nalezit drahch kamen vetn grant. Perly vybran ze kebl pochzely z eit Chrudimky u See a z Otavy u Horaovic. (Ryba 1946, s. 15-16)

Zempisn vod svho pojednn o eskm stt zakonil Strnsk pochvalou: Zmniti bych se mohl obrnji i o on pednosti esk zem, e je proti jinm krajinm o mnoho bezpenj ped jedovatmi zvaty a dravmi elmami, od nich je znan vyitna. Medvd, vlk a divokch dravc toho druhu nen v n nijak mnoho, hadi a ti jsou vzcn, zlch san nen vbec. (Ryba 1946, s. 16) Ponechme stranou Strnskho vru v existenci drak, je ostatn byla sdlena adou jeho souasnk, a zdraznme, e velk drav zve v

32

ranm novovku v echch opravdu neustle ubvalo a e napaden medvdem se u na konci 16. stolet stalo nevdanou a zaznamennhodnou vc. Rombersk kronik Vclav Bezan si zapsal k listopadu roku 1581 phodu vimperskho myslivce Volfa Tkadlece, kter v lesch na nedvdici se dvma mladmi nedvdy nhodou trefil, kter ihned v nj dala se a aty na nm vechny podrala a roztrhla a jako kaje za umrlho jej majc odela. A tak jest on zase okl a na Vintrberk piel a jinm myslivcm o tom oznmil, kte hned po laku za n jti nepominuli. Ale pro spn rozjih a sjit z hor snhu dle lakovati j nemohli. (Pnek 1985, s. 462)

S dlem Pavla Strnskho lze srovnat mlad torzo velk esk vlastivdy Miscellanea historia regni Bohemiae z let 1679-1688, jejm autorem byl vzdlan jezuita a patriot Bohuslav Balbn (1621-1688). (ve vtahu vydno jako Krsy a bohatstv esk zem, viz Tich 1986) Balbnovy vlastivdn pase jsou leckde identick s prac Strnskho, ovem Balbn byl vzdlanj a nkdy t poetitj. Evropu napklad pirovnval k dvce a echy pr leely na mst jejho srdce jako zlat penz nebo ozdobn nhrdelnk. Nebo pirovnv echy k rozvinut ri, jej okvtn pltky se svauj do stedu (srov. Strnskho amfitetr). Balbn se pak vnuje podneb, kter bylo urovno vysokou polohou ech, je z nich inila nejen zdrav kraj, ale zpsobila pr t velkou kvalitu zdejch nerost a z hor tekly i velmi ist eky. Krom vysok polohy zem Balbn oceoval jej zdrav povt, kterho si pr cenili nemocn panovnci, kte se jezdili lit do ech.

Tak Balbn zapoal popis ech pojednnm o vodstvu a pidv ke Strnskho informacm dal podrobnosti. Detailnji se zaobral pedevm eskmi lznmi, livmi vodami a jejich uvnm. Popisuje, jak nvtvnci lzn vyuvaj inky dlouhodob pitn kry a e pr nkte pij a 50 ejdlk denn (tj. asi 25 litr!) a opakuj tuto proceduru ti a tyi tdny. Dle informuje tene i o incch studench kyselch vod. O chebsk kyselce dokonce tvrd, e uvoluje ztuhl bicho a zlepuje plodnost en i mu.

V dalch pasch se Balbn napklad zabval nerostnm bohatstvm a pedevm drahmi kameny, kter se daly nalzt v echch. Jednalo se o perly, granty a rubny, jejich nejvt sbrku pr vlastnil Albrecht z Valdtejna. Z dar iv prody se nejvce vnoval problematice ovoce (konzumovan druhy popisuje Hrdlika 2000, s. 206-208) i nch a rybninch druh ryb, kter z vlastn autopsie v echch vidl a okusil. Zvlt zmnil existenci losos v eskch ekch, kte podle jeho zprvy thli v 17. stolet z moe po Labi a po Vltav a tm k jejich pramenm (v dnen dob pehrad a hrz se podailo zpstupnit tahu losos alespo eku Plounici). V povod Labe pr lososi nejvce milovali eku Orlici, kde byli mstnm obyvatelstvem houfn chytni. Balbn dokonce popsal sv zitky z mld,

33

kdy zail takov tahy losos v Hradci Krlov. Nejchutnj vak podle nj byli pstruzi a jesetei. (Odjinud vme, e do ech se ji v 16. stolet dovely tak mosk ryby z vod Baltickho moe, kter mohli tehdej lid okusit v suen, uzen i naloen form. Jednalo se pedevm o sled, tresky (oznaovan jako tokfi), jesetery, vizy i platse. Hrdlika 2000, s. 195.) V tto pasi psal Balbn i o racch a stylech jejich chytn v Cidlin a v jindichohradeckch rybncch, kde je obyvatel chytali po setmn na zabitou bu.

Ze zvltnch druh ivoich popsal Balbn existenci rznch forem hmyzu, mezi nj dokonce zaadil i korpiny (cituje ppad z roku 1664, kdy se pr vylhli v Praze) a zejm tak netopry. Dozvdl se toti, e njakm zvltnm druhem hmyzu krm sokoli ve vch Karltejna sv mlata, ale korpin to pr nen. Uen jezuita se nezapomnl zmnit o tom, e v Brn uschovvaj mrtvho draka. Pozornost vak vnoval i svatojnskm broukm, kte ltaj v lesech a svt. (Tich 1986)

Poutn msta Kemenk u Pelhimova a Hejnice u Frdlantu (dnen stav, foto archiv autora). Zejmna Kemenk spolu se Svatou Horou u Pbrami nebo Horou Matky bo u Krlk je typickm

baroknm poutnm mstem: poutn arel s kostelem, farou, ambity a zzranou studnkou s periodicky tryskajcm pramenem je umstn na nejvym vrcholu tto sti eskomoravsk vysoiny ve vce

piblin 765 metr nad moem.

V 17. a 18. stolet krajinn rz ech ovlivovaly nejen eky a dal prodn krsy, ale m dle astji tak lidsk dla, umn zasazen do krajinnho rmce. Krom cel ady hrad, zmk a jejich rozshlch baroknch zahrad se jednalo zejmna o poutn msta, na nich katolick zbonost vraznm zpsobem zashla do krajiny (vtinou okolo njakho pramene vody) a kultivovala ji k obrazu svmu. Jan Royt o tom pe: Svat Hora je typickou ukzkou

eskho baroknho msta, vrazn situovanho v krajin, s kostelem obklopenm ambity, se zobrazenm marinskch litani na stnch ambit a zzranch eskch poutnch obraz,

34

kter jsou zde vyobrazeny v relifech na kartuch nesench andlky na balustrd, obklopujc chrm s uctvanou marinskou plastikou [...], ani zde nechybla zzran marinsk studnka. (Royt 1995, s. 311) Nelo vak jen o samotn poutn arely, ale i o

pstupov cesty k nim, je byly lemovny kaplikami s nboenskmi vjevy. Napklad Starou Boleslav spojovala s Prahou cesta se 44 zastavenmi s vjevy ze ivota sv. Vclava a s

kopiemi uctvanch marinskch obraz. Skrze krajinu neznajc hranice panstv i dokonce zem pravideln putovala proces, aby navtvila bohem obzvlt omilostnn msta, kde stly poutn arely. (Royt 1995, s. 313; Prokopov 1997-1998)

Impozantn barokn chrmy poutnch mst ve Vambeicch (Kladsko)

a v Ktinch severovchodn od Brna (foto archiv autora)

35

echy byly protkny st rzn vznamnch poutnch mst, kter sice byla nejastji zasvcena Pann Marii, ale nachzela se tu i msta s jinm zasvcenm (patrociniem). Mezi nejnavtvovanj patila Star Boleslav (jako msto zavradn sv. Vclava a msto uloen uctvanho marinskho paladia) a Svat Hora u Pbrami, kter lkaly mnostv lid z celch ech a nkdy i ze zahrani (Bavorsko, Rakousy). Regionln poutn msta, je vtinou pitahovala poutnky z okruhu nkolika mlo destek kilometr, pak byla v kadm tehdejm kraji. Ve stednch echch se jednalo o Kutnou Horu, Mnek pod Brdy, p, Tuany i Vlaim, v severnch echch mohli poutnci navtvit Bohosudov, Hejnice (kde mli rodinnou hrobku u frantikn Gallasov), Kada nebo Krupku. Ve vchodnch echch pitahovala poutn msta v Broumov, Chlumku u Lue, Chrudimi, Krlkch (Hora Matky bo), Rychnov nad Knnou, Svatoovicch i Vraclavi u Vysokho Mta. Nedaleko za hranicemi vchodnch ech v Kladskm hrabstv lkaly zstupy vcch Vambeice. V jinch echch se pak jednalo o Bechyni, Dobrou Vodu u eskch Budjovic, Kjov, Klokoty, Lomec u Netolic a mov, na Vysoin o Kemenk a v zpadnch echch o Klatovy, Star Hrozatov nebo Zelenou Horu u Nepomuku. (Royt 1992, 1993, 1999; Boh 1995; ern 2002) Nejvznamnjmi moravskmi poutnmi msty byl Hostn, Ktiny, Svat Kopeek u Olomouce a Velehrad. (http://www.ado.cz/poutni/)

II. 2. Hranice v ranm novovku oddluj nebo spojuj?

Hranice v dnenm slova smyslu eskho sttu nebyly po cel stedovk pevn dny a lid jimi mohli pomrn jednodue prochzet. Daleko dleitj a pesnji vytyen byly hranice mezi jednotlivmi panstvmi, kter vyuvaly prodnch pekek, tj. ek, potok, mez a les. V zjmu vrchnost se tyto hranice kadoron ohlely a ve vrchnostenskch instrukcch se dokonce nachzel poadavek, aby je star ukazovali mladm.

Tmto zpsobem zskvali poddan pedstavy o jejich prostoru, je asto stily a v lokln patriotismus. S vymezenm eskho sttu to nebylo tak jednoduch. Pirozenou hranic tu byl pohranin hvozd a vysok hory, kter se nachzely pedevm na jihu, zpadu a severu ech a je byly prchodn vtinou v prsmycch, kde leely dopravn tepny. Tak bainatou krajinu v povod Dyje a Moravy je mon povaovat za svho druhu prodn hranici. Hranice vak rozhodn nebyla chpna jako pesn dan ra, ale spe jako irok psmo. A v 16. a 17. stolet dolo k pesnjmu vytyen hranic alespo v tch oblastech, kde hrozilo eskmu

36

sttu politick i jin nebezpe. V ranm novovku se jednalo zejmna o hranice na severu se Saskem a Mn (prv zde se bojovalo bhem neklidnho roku 1547) a na zpad s Bavorskem a pasovskm biskupstvm. V ranm novovku je doloeno, e existovaly hranin znaky, tzv. merky, kter byly umstny na kamenech i stromech a musely se pravideln obnovovat. Teprve vak v revizitaci bern ruly ze sedmdestch let 17. stolet byl zaznamenn

spolehliv popis pohranin krajiny, protoe byla strategicky dleit. Byla zde oznaena za krajinu mlhy, mraz a krup, kde le dlouho do lta snh. Hranicemi prochzely jen obchodn stezky, na nich stly celnice.

Pesto byla hranice nadle bn prchoz a lze dokonce hovoit o kulturn provzanch phraninch prostorech esko-saskm (jednotcm prvkem tu bylo horn podnikn v Krunoho a c se luternsk vlivy v tomto prostoru), bavorsko-chodskm (spory s pasovskm biskupstvm) nebo moravsko-dolnorakouskm, kam u zasahovala

tureck expanze. (srov. sbornk Kultury na hranici 1995)

Jednotcmi rysy tchto oblast bylo nkolik. Pedn zde kvetl il obchod mezi obma stranami hranice. Tsn hospodsk kontakty jsou doloeny mezi eskmi Budjovicemi a Freistadtem (esky Chlovem) na konci 16. stolet (imeek 1993) i ve stejn dob mezi many severnch ech a Lipskem. (Straube 2002) Tak ada lechtic vyslala sv sluebnky na vznamn trhy v sousedn zemi. (Bek 1991b) Romberkov pravideln nakupovali subtropick ovoce, koen, sry, ltky a dal luxusn pedmty a potraviny na slavnch trzch v hornorakouskm Linci, kter se konaly dvakrt ron (Bek 1989, 1991a). Pni z Hradce zase ve velkm jezdili pro kvalitn rakousk vno do Korneuburgu a Retzu.

(Hrdlika 1995, s. 22) Hrab Jan Jchym Slavata, jen ped rokem 1673 sdlil v Lipov ve luknovskm vbku, zase dovel pedmty denn i svten spoteby ze saskch Dran, kam to bylo ble ne do Prahy.

Phranin regiony byly zadruh provzny mnostvm pbuzenskch a ptelskch vazeb mezi majiteli zdejch panstv. Takov Petr Vok z Romberka pstoval il styky s rakouskmi Frstenberky, kte vlastnili od Tebon nepli vzdlenou Weitru (esky Vitoraz). V letech 1605-1611 pravideln jezdil Fridrich z Frstenberku s celou rodinou a st svho dvora do Tebon a Petr Vok zase na opltku k nmu. Vtinou si vozili drky (nap. pozlacen koflky), Petr Vok nkdy daroval svm vznamnm sousedm tak knihy ze sv knihovny. Oba velmoi rozvjeli sv vztahy vzjemnmi vmnnmi pobyty svch sluebnk na sousednch dvorech a mezi nimi se pohybovaly i lechtiny, kter mohly pechzet z jednoho fraucimoru do druhho. Velmoi si pes hranice vymovali tak dvorsk umlce, stavitele, male i truhle. (Pnek 1985) S tmto vzjemnm pravidelnm stykem

37

souvis dal integrujc rys tchto oblast: fungoval zde toti bn esko-nmeck bilingvismus. Dodnes existuj esky psan listy Ladislava Popela z Lobkovic s Erasmem I. ze Starhemberga i Ferdinanda Hofmanna z Grnpchlu s Vilmem z Romberka. (Bek 1993a, 1994, 1998)

Nkdy dokonce jedna lechtick rodina vlastnila statky na obou stranch hranic. Ji zmnn Romberkov dreli uritou dobu bavorsk panstv Haslach. Ovem nejtypitj byl tento trend v severnch echch, Luici a v sousednm Sasku, kde byly po obou stranch hranice usazeny rody Bibertejn, z Bnau, Donnov, Redernov, Salhausenov, lejnicov a dal. (Bobkov 1992, 2004) Dky pbuzenskm vazbm a jednotc luternsk ve se v tomto regionu ve velk me uplatovaly stejn umleck formy ve stavitelstv, sochastv, malstv a kupkladu t ve funerln plastice. Typickm je v tomto ohledu fenomn sask renesance, v n byly vystavny zmky i na esk stran Krunoho. Jednalo se o Ahnkov, Beneov nad Plounic, Frdlant, Lemberk i luknov. (Krlov 1989; Hrub Hrub 2001)

Fasdy zmk ve Frdlantu (Redernov) a v Beneov nad Plounic (Salhausenov)

ve stylu sask renesance (foto archiv autora)

II. 3. Geografick horizonty cest obyvatel eskch zem

Podle typologie Jaroslava Pnka se na potku ranho novovku cestovalo z eskch zem do tyech rznch geografickch horizont. (Pnek 1990, s. 676-677) Pedevm se jednalo o (1.) prost phranin styk, o kterm ji byla zmnka v pedchoz sti a kter ml hospodsk, spoleensk, kulturn ale i politick rz. Kdy napklad na potku 17. stolet pesunul Petr Vok z Romberka svou hlavn venkovskou rezidenci z do Tebon, vytvoil z n

38

opozin centrum, kam za nm pijdla konzultovat vvoj politick situace cel ada vznamnch opozinch pedk z ech, Moravy a Rakous. (Pnek 1996, s. 156-197)

Mapa s cestami Vilma a Petra Voka z Romberka (pevzato z Pnek 1993, s. 24)

39

Vtina ran novovkch lid, kter se vydala na cestu za hranice eskho sttu, putovala po nejvyuvanjch trasch, je vedly do vznamnch stedisek sousednch stt. Vedle hlavnch mst rakouskch zem (Vde, Linec, Innsbruck, trsk Hradec) a jihonmeckch skch mst (Augsburk, Frankfurt nad Mohanem, Norimberk, ezno, trasburk) lo hlavn o rezidenn msta pilehlch skch knectv (biskupsk Pasov a arcibiskupsk Salcburk, bavorsk Mnichov, sask Drany, braniborsk Berln, falck Heidelberk) a vldn centra Polskho a Uherskho krlovstv (Krakov, od ticetilet vlky Varava, Prepurk). Tato msta vymezovala (2.) u stedoevropskou oblast, v n se vtinou mluvilo nmecky a s n mla pevaujc st cestovatel nejvt zkuenost (srov. obr. 11 s mapou cest poslednch Romberk)

Pokud cestovatel pekroili tento prostor, mili vtinou do vysplejch oblast zpadn a jin Evropy, tj. do jihovchodn Anglie, Francie, Itlie a Nizozem. Nkte ale smovali tak do panlska nebo na jihovchod a pes Balkn cestovali do Caihradu. Pnek oznail takto vymezen prostor mezi Londnem a Pa na zpad, mem na jihu, pobem Baltu na severu a hranicemi mezi Polskem a Litvou na vchod jako (3.) ir evropsk horizont. Do tchto mst putovali zejmna habsburt diplomat lechtickho pvodu (Mller 1976) nebo mlad lechtici na kavalrsk cesty (v pedblohorsk dob mili protestanti spe do severnho Nizozem, vcarska a Anglie, katolit zase pedevm do Itlie a nkdy do panlska). Po irm evropskm horizontu vak cestovali tak univerzitn studenti, poutnci a dov kn, kte navtvovali z rznch dvod vzdlen kltery vlastnho du. Jednalo se nap. o cisterciky a jejich cesty na generln kapituly do Citeaux. (viz II. 4. 3. II. 4. 5.)

Jen vjimen pekraovali et a moravt cestovatel ir evropsk horizont, ale i takov vjimky se nachzely a postupn jich v prbhu ranho novovku pibvalo. Nali se tac, kte na vlastn oi spatili jin Itlii se Sicli, stedomosk ostrovy (Malta, Krta, Kypr), Blzk vchod se Svatou zem, Rusko, Island a ppadn i Nov svt (Ameriku) a nkter msta v Asii. Sem se vtinou dostala jen diplomatick poselstva, lenov du johanit nebo-li maltzskch ryt (Malta, jin Itlie), poutnci (Jeruzalm) a jezuitt i frantiknt misioni.

II. 4. Typologie cest obyvatel eskch zem ranho novovku

Za skuten cestovn lze podle Jaroslava Pnka pokldat pouze ty cestovn pesuny, kter byly del ne jeden den, jejich astnci si pedem stanovili jist program (kter se

40

mohl i promovat) a po dosaen svho cle potali s nvratem. (Pnek 1990, s. 663-664) Pravm cestovnm podle nj nen pohyb i migrace bez smysluplnho cle, nap. kolonizan procesy, oputn rodiny nebo potulka, jak se domnvaj nkte autoi. (Ohler 2003) Cestovn je mon rozdlit na nkolik zkladnch typ. Pe se o cestch obchodnch, politickch a diplomatickch, vojenskch, nboenskch, studijnch, kavalrskch,

sluebnch, poznvacch, za zdravm (napklad do lzn), za umnm i dokonce pro zbavu (teba na karnevaly do vznamnch evropskch mst). Cestovalo se ovem i z rznch osobnch dvod (slavnostn udlosti v rodin spjat s ktinami, svatbou nebo pohbem, sprva panstv, ast na korunovacch panovnk, tk ped morovm nebezpem apod.). V nsledujcm textu bude upozornno alespo na nkter vybran typy cest.

II. 4. 1. Obchodn cesty

Husitsk revoluce v 15. stolet mla za nsledek, e st dlkovch obchodnch cest pes esk zem pestala bt tolik vyuvna. Z tto situace vytili zejmna obchodnci ze sousednch Rakous, Saska a Slezska a v eskch zemch dolo v rmci krlovskch mst i lechtickch domini k postupnmu uzavrn mstnch trh, kter byly tm sobstan. Pesto nkte obyvatel eskch zem nadle podnikali adu obchodnch cest a navc byla izolace eskch zem postupn bhem 16. stolet pekonna. Z obchodnch dvod se cestovalo v nkolika horizontech. Nejastji se pevely vrobky a suroviny mezi panstvmi jednoho majitele v rmci uzavenho dominiklnho trhu. Specializovan kupci ale cestovali i mezi krlovskmi msty a kvetl t phranin obchod. (imeek 1993; Straube 2002) Nali se i tac, kte importovali vrobky a suroviny do eskch zem. Ve vtm se dovelo pedevm subtropick ovoce (pes severoitalsk a rakousk trhy), sl (ze Salcburska) nebo aj, kva a koen, putujc pes oceny z Indie a dalch zem. Naopak hovz dobytek se dopravoval zejmna z Uher a mosk postn ryby ze severnho moe pes Frankfurt nad Odrou. (Winter 1913; Janek 1955, 1970; Dvok 1985; Mller 1989)

Export nabval po cel ran novovk daleko menho objemu ne import. Z eskch zem se ve velkm nevyvely dn suroviny, ale pouze nkter polotovary a vrobky mstnho drobnho prmyslu. Ten byl jen nkde a a od pelomu 17. a 18. stolet organizovn do manufaktur (Klma 1955), take pouze zdka se et vrobci a obchodnci dokzali prosadit za hranicemi zem. Podailo se to hlavn lidem, kte pracovali v textilnm a sklskm prmyslu, vyvely se i sladkovodn ryby. Prv zstupci tchto odvtv cestovali po Evrop a pozdji v ppad obchodu sklskmi vrobky i po Americe. (Klma 1955; Kavka 1957; Poliensk 1971; Lnnikov 1999)

41

II. 4. 2. Politick a diplomatick cesty

V ppad tchto cest je mon mluvit o dvou odlinch kategorich. (1.) V rmci zem i cel habsbursk monarchie bylo cestovn za politickmi ely urovno pravidelnmi termny zasedn stavovskch korporac, tj. zemskch snm a soud, a rovn mstem pobytu eskho krle, u jeho dvora hledali nkte lid uplatnn. (2.) V mezisttnm mtku sehrvala zsadn roli aktuln sdla ostatnch korunovanch hlav a vznamnch evropskch vldc, do nich smovali obyvatel eskch zem zejmna lechtici hlavn ve funkci vyslance svho krle.

V prvnm ppad se jednalo vtinou o pomrn krtk cesty, protoe centrum krlovstv bylo dosaiteln bhem nkolika mlo dn (Romberkov se zvldli pesunovat mezi jihoeskmi statky a Prahou za ti a pt dn) a zasedn zemskho snmu a soudu probhalo v 16. stolet tyikrt ron a trvalo jen nkolik mlo tdn. Navc se putovalo vtinou po stle stejnch trasch mezi venkovskmi statky a Prahou, Brnem i Olomouc. Bhem nich se lechtici pravideln zastavovali na noc ve stejnch mstech, kter se pro n stvaly tranzitnmi msty. Pro posledn Romberky to byly v druh polovin 16. stolet Vesel nad Lunic, Sobslav, Tbor, Beneov a Milin, v nich se ubytovvali na cestch mezi svmi jihoeskmi dravami a Prahou. (Pnek 1984; Kube 2000, s. 133-134)

Tak cesty do panovnick rezidence nebvaly pvodn zase a tak asov nron, protoe ta se po roce 1526 nachzela pevn v sousednch rakouskch zemch (Vde) nebo na pelomu 16. a 17. stolet za vldy Rudolfa II. v Praze. Do Vdn jezdili ped rokem 1583 a po roce 1620 pravideln pedevm nejvy kancli Krlovstv eskho, protoe ti museli pobvat na panovnickm dvoe a byli vznamnmi prostednky mezi krlem a stavovskou obc. V 16. stolet se jednalo o Adama I. z Hradce, Jchyma z Hradce, Vratislava z Perntejna

a po Bl hoe o Zdeka Vojtcha Popela z Lobkovic, Vilma Slavatu, Jana Hartvka z Nostic a dal, kte museli vtinu svho asu trvit po boku panovnka. Toto asov nron chovn se ovem v 16. stolet nelbilo jejich manelkm Anna Hradeck z Romberka nesla

odlouen od Jchyma z Hradce obzvlt tce a psala mu, e po Va[] [Milos]ti [z] celho srdce svho toum a prosm, nerate na mne zapomnati a bohd brzy pijeti, abych s Va[] [Milos]t jet drobet pobyla ne umu. (Bek Hrdlika 1998, s. 160-161) Krom toho bylo tak velmi finann nron. (Ledvinka 1995) Prestie a vnosti se adu dostalo hlavn v prvn polovin 17. stolet v dob psoben Lobkovice a Slavaty, kdy se dvorsk sluba stala prioritou uplatnn kadho ambiciznho lechtice. V poblohorsk dob byla dokonce cel esk dvorsk kancel pesunuta do Vdn, kde pracovala a do svho zruen v

42

roce 1748. Krom nejvyho kancle tam byli zamstnni i mstokancli, sekreti a mnostv dalho ednho personlu. st z nich pochzela z ech, a tak museli mezi echami a Vdn pravideln cestovat.

Podobn asto cestovali po roce 1620 do Vdn a zpt na statky tak lechtici, kte zastvali vznamn dvorsk funkce nebo psobili v mld jako csat komornci, jejich ptomnost se tak vyadovala. Napklad csask komornk Jan Jchym Slavata pobval v letech 1668-1671 pravideln ve Vdni 200-240 dn ron, po zbytek asu zajdl pes fideikomisn statky jeho rodiny na jin Morav a v jinch echch a pes Prahu na sv jedin venkovsk panstv Lipov, je leelo a pi hranicch se Saskem. Takov cesta trvala nkdy i vce jak 14 dn! (Kube 2003, s. 68-69) Podle vzkum itiner, kter podnikl Petr Maa, se dokonce zd, e po polovin 17. stolet se vyvinula seznnost v pobytech lechty, kter chladnj st roku pobvala ve Vdni (respektive v Praze a Brn), aby pak v lt a na podzim odjdla na venkovsk statky. (Maa 1999)

V druhm ppad pekraovali lechtici zemsk hranice bhem ranho novovku stle astji, co souviselo nejen se zalennm eskch zem do habsbursk monarchie, jej vldci mli vrazn ambice a statky po cel Evrop, ale i s vvojem diplomacie a mezinrodnch styk vbec, protoe v polovin 17. stolet probhla diplomatick revoluce. V 16. stolet ale jet nebyla Habsburky vyvinuta s stlch vyslanc u nejvznamnjch mocnost t doby, jakou mli od pelomu 15. a 16. stolet kvli trvajcm vlkm o Itlii napklad papei nebo Bentan. Ti jsou historiky dodnes oceovni jako jeden z prvnch stt, jen si uvdomil zsadn politick i symbolick vznam pravidelnho zastoupen svch zjm u cizch vlada. Bentsk systm (vbr vyslanc, jejich korespondence, zvren relace) tak poslouil jako vzor pi budovn diplomatickch vztah i v ppad ostatnch mocnost. (Tischer 2005)

Ve stedn Evrop se ovem prozatm vzjemn kontakty eily hlavn pouze vyslnm pleitostnho poselstva, kter se po splnn mise vracelo zpt dom. Tmto zpsobem se snail oslovit zpadoevropsk panovnky v druh polovin 15. stolet esk krl Ji z Podbrad a stejn se vtinou chovali i prvn Habsburkov na eskm trn, kte vyslali jako diplomaty vtinou velmi zmon lechtice, kte by mohli hradit vdaje bhem cesty ze sv kapsy. Bohat zkuenosti s takovmi finann nronmi jednorzovmi legacemi do Polska ml t