UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FAKULTA TĚLESNÉ KULTURY

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

OLOMOUC 2013LUKÁŠ DACÍK

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FAKULTA TĚLESNÉ KULTURY

TERORISMUS A JEHO SOUVISLOSTI

Bakalářská práce

Ochrana obyvatelstva

Olomouc 2013

Vedoucí bakalářské práce:Vypracoval:

Doc. Ing. Jaromír Novák, CSc.Lukáš Dacík

PROHLÁŠENÍ

Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Terorismus a jeho souvislosti“ vypracoval sám s využitím pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

dne ……………………………………….

podpis studenta ….………………………

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych chtěl za pomoc při psaní bakalářské práce poděkovat Doc. Ing. Jaromíru Novákovi, CSc. a všem těm, kteří mi v průběhu této činnosti jakýmkoliv způsobem pomáhali; především pak rodině.

Tato bakalářská práce vznikla v rámci projektu Problémy bezpečnosti 21. století a ochrana obyvatelstva CZ.1.07/2.2.00/28.0068

ABSTRAKT

Bakalářská práce pojednává o všeobecném pojetí terorismu, jeho rozdělení, projevech, ale také boji proti tomuto fenoménu.

Klíčová slova: terorismus, historie terorismu, rozdělení terorismu, financování terorismu, psychologický profil teroristy, boj proti terorismu

ABSTRACT

The bachelor thesis deals with the general concept of terrorism, its distribution, speeches, but also the fight against this phenomenon.

Keywords: terrorism, the history of terrorism, the distribution of terrorism, financing of terrorism, the psychological profile of terrorists, the fight against terrorism

OBSAH

1ÚVOD9

2TERORISMUS11

2.1Historie terorismu12

2.1Etapa do konce 17. století12

2.2Etapa od počátku 18. do počátku 1. sv. války12

2.3Etapa válečná od roku 1914-194513

2.4Etapa studené války (v letech 1946 až 1959)13

2.5Etapa od roku 1960 – 198914

2.6Etapa studeného míru (od roku 1990 až po současnost)14

3RODĚLENÍ TERORISMU15

3.1Ultralevicový terorismus15

3.2Ultrapravicový terorismus16

3.3Ekologický terorismus17

3.4Ostatní typy terorismu17

3.4.1Náboženský terorismus17

3.4.2Komunistický terorismus18

3.4.3Kriminalistický terorismus18

3.4.4Superterorismus18

4OSOBNOST (PROFIL) TERORISTY18

4.1Typologie teroristů21

4.2Typologie osobností v teroristické organizaci21

4.2.1Terorističtí vůdci22

4.2.2Přesvědčení jedinci a nestabilní podvodníci22

4.2.3„Dobří vojáci“ a „pracující včely“23

5REAKCE OBYVATELSTVA NA TERORISTICKÝ ÚTOK25

6FINANCOVÁNÍ TERORISMU28

6.1Zdroje financování29

6.2Problematika odhalování prostředků určených k financování terorismu30

7ČESKÁ REPUBLIKA V BOJI PROTI TERORISMU30

7.1Reakce na teroristický útok – rozdělení kompetencí32

7.2Národní akční plán boje proti terorismu34

7.3Bezpečnostní složky v ČR v boji proti terorismu35

8ZÁVĚR38

9REFERENČNÍ SEZNAM41

10PŘÍLOHY44

Příloha č. 1:44

Příloha č. 2:46

Příloha č. 3:47

1

2 Úvod

V dnešní době se pojem terorismus používá a skloňuje ve všech pádech, kdy ovlivňuje naše každodenní dění kolem nás. Terorismus představuje v současné době jednu z nejaktuálnějších forem globálních hrozeb, proto jej lze právem považovat za fenomén přelomu tisíciletí

První podoba terorismu se váže již k době před Kristem, kdy v posledním století terorismus nabývá na své intenzitě. Je možné hovořit o tzv. „moderním terorismu“, zejména při zohlednění počtu mrtvých a inovací ve formách provádění teroristických útoků. (Brzybohatý, 1999)

Možným důvodem tohoto alarmujícího nárůstu je rychle se rozšiřující globalizace a s ní spjaté komplikace. Také můžeme uvést náboženské, politické či jiné příčiny. Vystupuje stále více do popředí oproti klasickým válečným konfliktům. Exponenciální nárůst jeho hrozby je stále aktuálnější, neboť rozšiřující se globálnost tohoto nebezpečí potvrzuje skutečnost, že podstatná část světa již byla zasažena nebo je ohrožena terorismem, především politického a náboženského charakteru. Projevy teroristických činů se nedají srovnávat s dobou minulou, v dnešní době jsou tyto organizace a útoky plně organizované a jejich technické a materiální zabezpečení se dá přirovnat k plně fungující armádě. Omezené prostředky terorismu minulosti vystřídaly zbraně hromadného ničení s mnohem fatálnějšími důsledky pro životy lidí.

Díky porevolučnímu začleňování České republiky do evropských a celosvětových integračních procesů jsme se stali nejen součástí světového ekonomického prostoru, ale rovněž součástí společné zodpovědnosti v boji proti terorismu a z toho plynoucích závazků, které je nutné vykonávat z důvodu mezinárodních smluv, které zástupci České republiky v  minulých letech podepsali. Spoluúčast českých armádních jednotek v boji proti terorismu přináší ve svém důsledku, kromě potvrzení našich závazků vůči světovým společenstvím, rovněž reálnou hrozbu teroristických útoků směřovaných na naše území.

Terorismus je považován za jeden z hlavních problémů bezpečnosti států i jedinců žijících v nich. Jde o projev nenávisti vůči státu, formám vlády, dále pak o diferenciaci vyznání, nebo nesmiřitelnosti národů. Stále častěji se o takovémto typu násilí doslechneme z médií, jako jsou televizní stanice, noviny, internet a jiné sdělovací prostředky. Je samozřejmě nutné brát zmíněné informace s nadhledem, jelikož v dnešní „době medií“ se snaží každá strana přilákat co nejvíce lidí, na svou pravdu. Čím více jsou zprávy ze světa zastrašující a krvelačné, tím více lidí si získávají, jelikož dnešní populace lidí se ráda bojí a slyší na negativní zprávy. Mnozí odborníci zabývající se touto oblastí (terorismem) přemýšlí, jaký by byl nejefektivnější způsob boje proti tomuto nepřiměřenému jednání, které se již dlouhou dobu objevuje v bezpečnostních otázkách jakékoliv země. Tedy i té naší, zejména díky vysílání českých protiteroristických jednotek do bojových oblastí jako je Irák, Afgánistán apod. I když česká vláda již omezila vysílání jednotek do těchto oblastí, je stále reálná hrozba teroristických činů na našem území.

Největší rozvoj terorismu se dá považovat po událostech z 11. září 2001, kdy se u mnohých zemí zcela změnil názor na organizace provádějící teroristické činnosti. Většina zemí, kterých se tyto události tykají, vypracovávají plány pro boj proti terorismu, a díky tomu se daří předcházet činům, které ohrožují společnost na životu a zdraví.

Smyslem mé práce bude pojednat o terorismu jako takovém, ve všeobecné rovině se zaměřením na vznik a vývoj terorismu v globálním měřítku, financování terorismu, jeho rozdělení, ale také pojednání o osobnosti teroristy, jeho povaze, kladných a záporných stránkách takové osoby.

„Chceš-li mír, připrav se na válku.“

Latinské přísloví

3 TerorismuS

Nebezpečnost různých forem násilí je odlišná, jednou z  nejnebezpečnějších je terorismus. Terorismus je pokračování politiky moci násilnými prostředky, namířenými proti civilnímu obyvatelstvu. V jeho podstatě je vyvolat násilím strach a destabilizovat společnost. Jeho nejnovější příčinou je frustrace z neúspěchu dosavadních metod, dosahování cíle, je charakteristická pro příslušníky střední třídy v islámských zemích, kteří si mohou dovolit mít politické, mocenské ambice.

Terorismus se projevuje v rozličných formách, vyskytuje se v rozdílných geografických a kulturních oblastech a užívá širokou škálu metod i taktických a strategických přístupů. Cílem vědeckého výzkumu terorismu by mělo být tento fenomén přesně vymezit, vnitřně jej rozčlenit podle stejnorodých kriterií, objasnit příčiny, podmínky a důsledky jeho existence a vymezit a rozdělit postupy, které vedou k jeho potlačení, a zhodnotit jejich efektivitu. (Mareš, 2005)

Pokud by došlo k naplnění výše uvedených kriterií a cílu bylo by možné hovořit o jisté teorii terorismu, která by byla obecně využitelná i pro výzkum v mnoha zemích (včetně ČR). Doposud však tato teorie nevznikla. Americká definice zdůrazňuje, že terorismus se vyznačuje plánováním násilných akcí politického zaměření, že využívá menšinové skupiny k tomu, aby útočili na cíle nevojenského charakteru, jako je například civilní obyvatelstvo, a místa, kde je početné množství populace.

Postupně se začala objevovat i snaha o vytvoření teorie či teorií které by vysvětlovaly terorismus a předpoklady pro jeho vznik, protože bez této teorie byl podle mnoha expertů výzkum terorismu „loď bez kormidla“. Metody a techniky získávání dat spočívají především v analýze dokumentů, v mnohem menší míře se pak uplatňují rozhovory a využívání databází. (Mareš, 2005)

Konkrétní definice terorismu neexistuje a pravděpodobně v budoucnu nevznikne. Je mnoho důvodů, proč nelze vytvořit konkrétní definici. Jeden z primárních důvodu je ten, že by mohly být za teroristy označovány velké mocnosti a státy, které zcela jistě teroristické akce a útoky provádějí.

Vzniklé „teorie“ jsou často poznamenány zaměřením se na určitou konkrétní variantu terorismu, a nemají tak obecnou výpovědní hodnotu. Jednou z příčin nejasné definice terorismu je, že se terorismus vyskytuje v řadě různých oblastí lidské společnosti. Terorismus se dotýká oblasti bezpečnostní politiky, psychologie, práva, sociologie, kriminologie, kriminalistiky, financí, ekonomiky, bezpečnosti obyvatel, atd. Vzhledem k vzájemné propojenosti těchto různých oborů s praktickými poznatky a činnosti bezpečnostních složek na místě teroristického činu, ale i s ostatními činnostmi, dochází právě ke spojení teoretické i praktické části pojetí definice terorismu. Pojem by měl být jak na základě univerzitního a právního pojetí, tak i na základě objektivního (obecného pojetí).

Z nejtěžších a nejhrozivějších průvodních jevů terorismu není ani tak fyzická ujma na zdraví, ale hlavně jeho psychologický dopad.

2.1Historie terorismu

Definování historie terorismu zcela jistě souvisí s historií válek a terorem páchaným na civilním obyvatelstvu, které se většinou těchto akcí vůbec neúčastní. Toto historické rozpětí vývoje terorismu se odvíjí od časového, geografického a myšlenkového působení. Mnoho lidí, možná i odborníků spojuje a zaměňuje pojem terorismus s termíny jako je partyzánský boj, působení anarchistických skupin, působení bojovníků za svobodu či mezinárodní zločin. Z výchozího vymezení by se terorismus mohl přiklonit k pojetí, že jej chápeme jako záměrné použití násilí proti civilnímu obyvatelstvu, za účelem dosažení daného cíle, teroristické skupiny.

3.1 Etapa do konce 17. století

Již několik set let př. n. l. čínští vojevůdci ve svých písemnostech uvádí, že při válečných taženích, která vedly, byly využívány určité formy teroristických forem. Jejich cílem, tak jako u Římanů, byli používané strategie tzv. ničivých válek, kdy šlo o vzbuzení strachu z římské moci u podmaněných národů. V době křižáckých výprav se objevila určitá sekta muslimů, známá také jako kult asasínů. Tato sekta měla bojovníky, kteří byli většinou pod vlivem psychotropních látek-drog a byli vysíláni zabít vůdce protivníka. Považovali sami sebe za vyslance od Boha a vykonavatele Boží moci. (Carr, 2002)

3.2 Etapa od počátku 18. do počátku 1. sv. války

Do této části můžeme zařadit násilné útoky, které byly směřované proti obyvatelstvu, které se odehrávaly na počátku 18. století v důsledku rusko-tureckého konfliktu. Turecká vojska při ústupu terorizovala civilní obyvatele v posledních částech své dobité říše. Z toho důvodu se civilní obyvatelstvo začalo bránit, proti těmto činům a prováděli odvetné akce, kdy turecké armádě zasadily četné ztráty. V tomto období se začal trend teroristických činů a útoků rozvíjet také ve Spojených státech. Útoky byly směřované od kolonizátorů, kteří vybíjeli původní obyvatele Ameriky. Důsledkem byli odvetné útoky od amerických indiánů. Princip akce a reakce zapříčinil mnohá krveprolití.

3.3 Etapa válečná od roku 1914-1945

V tomto období je nesnadné vyhledávat prvky terorismu, jelikož v období válek bylo prováděno velké množství takových činů. Až do konce druhé světové války byla převážná většina incidentů proti civilistům páchána ve vyhlášených otevřených konfliktech. Z toho důvodu je možno chápat terorismus v tomto období jako krajní projevy aktu násilí s cílem donutit protivníka, aby se podřídil. Lze konstatovat, že násilí bylo na civilním obyvatelstvu pácháno téměř na každém kroku, čímž docházelo k porušování „ pravidel války“ stanovených Ženevskými dohodami.

V období 2. světové války byl největším aktérem teroru nacistický vůdce Adolf Hitler, kdy ovládl téměř celou Evropu a měl své ideje, kterých se držel a šel si tvrdě za nimi. V tomto období se ale k útokům proti civilistům také uchylovaly i spojenecké armády. Jejich cílem bylo zničit německé průmyslové výroby a infrastruktury, bylo prováděno bombardování měst z velkých výšek a tím způsobovalo vysoké ztráty na životech civilistů.

3.4 Etapa studené války (v letech 1946 až 1959)

V posledních šedesáti letech došlo v oblasti terorismu k jeho velkému rozmachu. Objevila se nejen nová řada forem terorismu (ZHN terorismus), ale i způsobu jeho realizace. Etapa studené války se od ostatních etap vývoje odlišuje masivním nárůstem projevů mezinárodního terorismu. Přestože po tuto dobu nedošlo k přímé konfrontaci dvou proti sobě stojících táborů, docházelo ke střetům lokálním/regionálním, mimo území členských států jednotlivých bloků. Tyto regiony jsou označovány jako bojiště studené války. Nově se objevili také žhářské útoky a braní rukojmích. V této etapě byly především teroristické skupiny podporovány státy, resp. skupinami podporované jednotlivými vládami. Dalším významným prvkem v tomto období byl významný rozmach revolučního terorismu a partyzánských bojů.

3.5 Etapa od roku 1960 – 1989

Konec 60. a počátek 70. let byl ve znamení vražd policistů nebo soudců zabývajících se vyšetřováním terorismu a v menšině byly zaznamenány první atentáty v obchodních domech a centrech. Později se mezi cíle teroristů dostali i politici a zahraniční diplomaté. Koncem sedmdesátých let se hlavním terčem teroristů stala dopravní letadla, vlaky, letiště a nádraží. K atentátům se téměř vždy přihlásila některá z mezinárodních teroristických organizací.

Počátek 80. let je rovněž možné považovat za období masivního nárustu nové formy teroristického boje, za kterou lze považovat sebevražedné útoky. Tato forma se vyznačuje především vysokými cíli a ochotou k sebeobětování, snahou dosáhnout hromadného ničivého účinku.

3.6 Etapa studeného míru (od roku 1990 až po současnost)

Pojem „studený mír“ je volen záměrně, neboť i přesto, že byla ukončena studená válka, navazující období je provázeno neustálým bezpečnostním napětím. V závislosti na této situaci pak dochází k řadě vojenských konfliktů, které jsou vedeny v rámci mezinárodní koalice boje proti terorismu.

Ideologicky motivovaný terorismus v tomto období ustupuje do pozadí a na jeho místo se dostává terorismus náboženský a nacionalistický, což vede ke změnám teroristických cílů, metod, využívaných prostředků a osob. Zaměření směřovalo spíše k projevům nábožensko-politického terorismu, ultrapravicového terorismu a také k ZHN terorismu, který zahrnuje použití zbraní hromadného ničení. (Mareš, 2005)

Od přelomu 20. a 21. století je možné mezinárodní terorismus již považovat za ozbrojený boj, tedy formu vedení ozbrojeného konfliktu, respektive taktiku vedení bojové činnosti. Tato etapa vývoje terorismu je rovněž charakterizována nárůstem využívání moderních sofistikovaných technologií, především komunikačních, např. mobilních telefonů či internetu. Za současného nejznámějšího zástupce globálního terorismu je možné uvést jednu z nejaktivnějších teroristických organizací, radikální teroristickou skupinu sunnitských muslimů Al-Káida. Její členská základna představuje přibližně 50 000 příslušníků. Za hlavní důvod své existence považuje tato organizace šíření hodnot islámu a boje proti ostatním vírám, především křesťanské a židovské.

4 RODĚLENÍ TERORISMU

Rozdělení terorismu a jejich vzájemná kategorizace je dána úhlem pohledu, který je důležitý při posuzování a vytváření jednotlivých druhů a typů terorismu. Prolínají se zde různé kvality, jako jsou motivace, důvod pro vykonání činu, místo, čas, apod.

Není snadné rozdělit jednotlivé typy terorismu, jelikož mají některé typy velmi blízké a nepatrné hranice mezi sebou, kdy jeden typ terorismu může vykazovat i znaky jiného typu. Tomu lze zabránit tím, že u konkrétního druhu bude zjištěn základní prvek a důvod teroristického činu.

Propojení politiky a terorismu je v některých velmocích velmi úzký, i když by tohle samozřejmě každý stát popřel. Teroristické skupiny využívají pro svou činnost množství informací od těchto politických činitelů a mají jejich velkou podporu, jsou také finančním zdrojem. Z toho vychází také i základní členění terorismu.

Podle motivace lze rozdělit terorismus na dvě základní části:

1. subverzivní,

2. represivní.

Subverzivní terorismus je terorismus, který vykazuje znaky „dnešního terorismu“.

Teroristé ve své činnosti jako „řadový lidé“ nesouhlasí s politickým zřízením, náladou či čelními představiteli státu. Teroristé proto požadují změnu v čele státu a útočí proto tzv. zdola proti držitelům moci (vládní straně, politikům či jejím stoupencům). Represivní terorismus je protipólem subverzivního terorismu. (Brzybohatý, 2001).

Jde o takový typ terorismu, kdy politická reprezentace útočí proti svým obyvatelům. Od jejich ideje se odvíjí další kategorizace jednotlivých typů (např. státní a nestátní, či domácí a mezinárodní apod.). Taky je nutné zohlednit i jiná hlediska jako je hledisko technické, strategické, kriminalistické či sociální.

4.1 Ultralevicový terorismus

Základem tohoto typu terorismu je provést změny v politické části dané prostřednictvím revoluce. Změn je dosaženo většinou prostřednictvím bojových prostředků a násilí. Z historického hlediska se tímto směrem zabývali čelní představitelé levice jako je např. Lenin, Marx, Engels, kdy se tento styl uchoval až do současné doby a stále je prosazován. Levicové skupiny se zaměřují přímo na reagování při změnách ve společnosti, to znamená: využít schopností odborníků a politiků k propagaci, nabourání systémů, výcvik tajných agentů s cílem dostat se do politické sféry a ovlivňovat osoby, k jejich prospěchu.

Levicové myšlení v sobě nese dva hlavní proudy: komunismus a anarchismus. Myšlení komunismu je založené na silném postavení státu jako pevného symbolu a nositele „všeho dobrého“. Hodnoty státu jsou vnímány jako hodnoty celé společnosti, a proto útok na stát je velmi přísně trestán. Typickým znakem je proto násilné potlačování snah k vytvoření protistátních sil (opozice, média, nezávislý novináři). Anarchismus je myšlení, které se naopak snaží co nejdříve odstranit stát. Stát je nefunkční prvek, brání dalšímu rozvoji, lidé by měli být svobodní a co nejméně omezovaní. Stát je vnímán jako prostředek k vykořisťování. (Mareš, 2005)

4.2 Ultrapravicový terorismus

Tento typ terorismu se vyznačuje posilováním tradičních hodnot, které jsou chráněny ve velké míře. Konzervativní hodnoty jsou považovány za základ tohoto typu. U každé osoby prosazující tento směr můžeme sledovat pojmy jako autorita, moc, hrdost, národní symbol. Tento typ zdůrazňuje také nutnost udržení pořádku za každou cenu, i za použití donucovacích prostředků.

„Myšlení vychází z historických pramenů ideového pojetí nacismu ve třicátých letech 20. století. Ústředními nositeli nadřazení jedné rasy nad rasou jinou a učení řešení otázky xenofobie a rasismu byly nejvýznamnější představitelé druhé světové války: Benito Mussolini a Adolf Hitler“. (Mareš, 2005)

Mnoho lidí věří v lepší svět, když budou uznávat tradiční hodnoty, které tento směr hlásá. Tito lidé poměrně snad podlehnou tomuto myšlení, aniž by věděli jakými prostředky a silami je tohoto směru dosahováno. Ultrapravice na jedné straně prosazuje udržení tradičních hodnot, na straně druhé zasahuje proti prvkům moderní „demokratické společnosti“. Hlavním nepřítelem této strany je podle ultrapravice cizinec, příslušník národnostní menšiny, ale také novinář.

Strany ultrapravice ve své strategii extremní násilí příliš neprosazují. Pod obrazem této skutečnosti jsou více aktivnější k prosazení myšlenek svého hnutí nenásilnými prostředky. Svoji činnost směřují k mládeži, stranické politice a propagandě filosofie svého proudu navenek. Terorismus je v ultrapravicovém vnímání typický spíše pro její významnou část – neonacisty. Neonacisté chtějí vytvořit totalitní systém. Totalitní systém a výkon jeho moci by byl aplikován prostřednictvím silných represivních postojů k občanům. Výkon státní moci s těmito znaky lze považovat za terorismus. (Mareš, 2005)

4.3 Ekologický terorismus

Ekologie se stává v posledních letech velmi diskutovaným tématem po celém světě. Příčin tohoto zájmu o ekologii bylo určitě několik, například zlepšení kvality života, větší zájem každého o zdravé životní prostředí. S těmito idejemi však přišli i negativa, a to větší aktivita a zájem teroristů o tuto sféru, z důvodu silného zaujetí obyvatelstva na toto téma. Byla to další možnost jak se zviditelnit a ovlivňovat společnost. Snaha teroristů byla dostat se do jednotlivých ekologických organizací a přes tyto pak prosazovat svou ideu a zájmy. Mnoho politických stran má tohle téma jako hlavní záměr své politické činnosti, kde se snaží ovlivňováním tohoto tématu, zaujmout velké množství civilního obyvatelstva.

Můžeme zde, ale také uvažovat o jiné, obecnější formě. Ideou a motivací teroristy, jako jednou z mála je udržování přirozeného životního stylu a boj proti environmentálním problémům.

Další formou ekologického terorismu je prosazování jeho zájmů útokem na přírodní zdroje jako je voda, vzduch, rostliny a živočichové. Jelikož jsou tyto zdroje základními potřebami pro přežití člověka na této planetě, je nutné se zaměřit i na tuto sféru, která je pro život tak důležitá. Tento typ terorismu může být také použit jako činnost, kterou chce terorista využít k tomu, aby odlákal pozornost a zaměstnal složky odstraňující následky. Tímto způsobem může získat čas a připravit mnohem větší a zdrcující útok.

4.4 Ostatní typy terorismu4.4.1 Náboženský terorismus

Typickým prosazováním zájmů je použití síly s náboženským podtextem. Tento terorismus se vyskytuje v oblastech, kde jednotlivé země bojují s islámským a judaistickým extremismem (státy Blízkého východu). Jeho prosazování, jako jediný základ světa, je rozšířen po celém světě, a to i v západoevropských zemích či USA.

4.4.2 Komunistický terorismus

Základem toho typu je učení leninismu a stalinismu. Je spojen s politickým kontextem v návaznosti na státní teror. Typickým znakem tohoto terorismu je vytvoření tajných složek ve vazbě se státní mocí, která kryje tyto teroristické organizace a jejich činnost. Vyskytoval se také ve většině zemí Střední Evropy.

4.4.3 Kriminalistický terorismus

V České republice by mohl být vnímán v období, kdy došlo ke změně komunistického režimu na dnešní, demokratický, kdy došlo k velkému vzrůstu kriminality a státní složky nebyli schopny zpočátku tuto krizovou situaci zvládat. Kriminalistický terorismus vykazuje nedůvěru v policejní orgány a státní moc, která bojuje s kriminalitou, tím posiluje fenomén strachu.

4.4.4 Superterorismus

Tento typ se začal objevovat až ve druhé polovině 20. století. Bývá spojován s použitím „zbraní hromadného ničení“. Jde o terorismus, kdy bylo při útoku použito prostředků, které jsou učeny pro vojenské účely. Vývoj jaderných, radiačních, chemický i biologických zbraní jde velkým tempem dopředu. Ne všechny země, které mají materiál pro výrobu zbraní hromadného ničení, jsou schopny uzavřít dohody o kontrolách nezávislými organizacemi, které by měli dohled nad těmito zbraněmi. Tyto země také neuvádí, k jakým účelům mají nebezpečný materiál a k čemu jej chtějí využít.

5 OSOBNOST (PROFIL) TERORISTY

Veřejnost často vnímá teroristy jako nehumánní až šílené nebo přinejmenším duševně nemocné bytosti, které mohou snadno zabíjet nevinné lidi. Pokud by takoví byli, pak v podstatě jejich jednání neovlivníme, a nedokážeme je odradit od svých cílů. Ale jestliže nejsou duševně nemocní, situace může být jiná.

Porovnáme-li obecné psychologické profily běžných pachatelů trestné činnosti a teroristů, jsou zde patrné rozdíly. Běžní pachatelé mívají většinou nízké verbální IQ, jsou impulzivní, mají malou sebekontrolu, malá schopnost plánování a návyky na různé psychotropní látky jako je alkohol a drogy.

Počátky vzniku takto smýšlejících lidí (teroristů) vznikají v poměrně brzkém věku. Povětšinou vyrůstají v prostředí, které je nějakým způsobem frustrující. Atentátník nenachází uspokojení svých psychických potřeb týkajících se bezpečnosti a suverenity pro svou rodinu či skupinu, ve které působí. V psychice takového člověka vznikají traumata z nadvlády mocnějších. Člověka v takovémto stavu již není příliš těžké ovlivnit a přesvědčit o provedení akce, zvláště pokud se podaří konkrétně pojmenovat nepřítele, který je zodpovědný za vše, ať už skutečně nebo jen zdánlivě. Tento okamžik je pro formování atentátníka velmi důležitý. Vytyčený nepřítel je absolutně znesvěcen a dehumanizován a veškerá vina je svalena jen na něj.

Příčinou páchání teroristických činů může být i hledání vlastní identity atentátníka. Duchovní jistotu, solidaritu i jistotu sociálních rolí atentátníci nalézají právě v teroristické skupině. Její názory, postoje a identita pak tedy splývá s identitou, kterou si vytvoří atentátník. Je jen málo teroristů, kteří podnikají útoky na vlastní pěst. Činy a snahy těchto samotářů většinou nemají velký úspěch a atentátníkům jde hlavně o slávu a čest. Mnohem efektivnější je působení teroristy v teroristické skupině. Ta se skládá z mnoha článků a činitelů a až tím posledním z nich je jednotlivec, terorista, který je nakonec vyslán k vykonání útoku. (Eichler, 2006)

Původní výzkumy ukázaly, že teroristické skupiny zpravidla nejsou velké – málokdy mají více než 50 členů, přičemž na každého člena je napojeno čtyři až šest osob, zajišťujících materiálně-technickou podporu. Pro teroristické organizace jsou charakteristické malé utajené buňky, které fungují jako velitelské, zpravodajské, podpůrné a operační jednotky. Existence, jména členů a umístění těchto tajných buněk bývá obvykle známo jen několika málo osobám uvnitř organizace, takže zánik jedné buňky nemusí nutně vést k zániku celé organizace.

Působení skupiny na psychiku atentátníka je zásadním a důležitým jevem. Hlavní roli zde hraje vůdce skupiny. Jeho osobnost musí být natolik charismatická, aby dokázal bezproblémově a bez zaváhání udržovat přesvědčení o důležitosti plánovaných akcí a vytyčených cílů. Nacházejí se zde narcistické a paranoidní osobnosti. Pro narcistickou osobnost je charakteristické velikářství, pocit, že má oprávnění klást nároky, dále arogance, potřeba být obdivován a nedostatek empatie pro pocity a názory druhých lidí. Tyto osobnosti jsou přesvědčeny o vlastní autoritě a neomylnosti a vnímají sebe jako osoby, které stojí nad zákonem, protože mají oprávněnost hodnotit a soudit záležitosti absolutní pravdy a spravedlnosti. (Moulisová, 2010)

Vedle narcistického stylu tvoří další skupinu paranoidní osobnosti. Základem tohoto projevu osobnosti je nedůvěra a podezíravost, takže jednání a motivy druhých jsou téměř trvale interpretovány jako záludné, pronásledující a zlomyslné. Paranoik má méně přitahujícího šarmu než narcista, který chce být především milován a obdivován. U vůdců teroristické skupiny není také neobvyklá různá kombinace narcismu a paranoje. (Moulisová, 2010)

U vůdců teroristických skupin a organizací, kteří řídí celé procesy, se často setkáváme s totalitaristickým myšlením. To lze definovat jako naprostý perfekcionismus a utopismus. „Člověk myslící v tomto stylu si vytvoří vlastní ideál světa, jelikož není schopen vyrovnat se skutečností, že stávající svět, v němž žije je nedokonalý – zrcadlí se zde jeho vlastní nedokonalost, kterou není ochoten si připustit.“ (Zeman, 2002)

Takovýto jedinec žije ve světě svých představ a hledá způsob, jak se proměnit a uvést do praxe. Jeho ambice a směry převzaté od rodiny či školy nejsou včas nahrazeny ambicemi vlastními, z toho důvodu je toto období využíváno k nastolení nové ideje a myšlení. Spojí-li se v člověku tento typ myšlení s potřebným charisma, stává se z něj ideální teroristický vůdce.

Političtí teroristé jsou, povětšinou normální inteligence, nebývají závažně duševně nemocní a neužívají drogy. Postrádají antisociální struktury ve vývoji, které jsou charakteristické pro většinu chronických pachatelů. Nemají před svým napojením na teroristickou organizaci žádné násilné protipolitické aktivity. Jsou celkově lépe vzdělaní a schopní spolupráce, organizování a jednání. Své jednání ospravedlňují vírou, v boji za vznešenější věc, jsou nutná násilná jednání. Z tohoto pohledu pak psychologická síla, nikoli slabost mohou tvořit základ charakteru většiny aktivních teroristů. Pouze ti, kteří mají určitou vnitřní duševní tvrdost a smysl, pro věrnost pravděpodobně vstoupí do organizace. Intenzivní náboženská, filosofická nebo politická víra v to, za co se bojuje, pomáhá bojovat s větším nasazením, větší prudkostí a také mnohem silněji odolávat vyslýchání. (Moulisová, 2010)

5.1 Typologie teroristů

Atentátníky bychom mohli rozdělit na dva typy. Obecně zde platí, že každá teroristická nebo jiná extrémní skupina je komplexní organizací se specifickými rolemi a individuálními příspěvky jednotlivců a strategii organizace. Moulisová (2010) pracuje s určitou z typologií, rozdělila teroristy na křižáky a kriminální osoby a šílence.

Křižáci jsou nejvíce ideologicky motivovaní teroristé, oddaní své věci (např. islámskému džihádu, neonacismu). Ve skupině tvoří centrální jádro skupinové zaujetí a plánující strategické operace vůči skupinám nepřátel, ať už jsou definováni jakkoli.

Kriminální osoby jsou v podstatě násilní jedinci, kteří spojením s teroristickou organizací hledají svou omluvu za své jednání a aktivity. Je pro ně typické, že jsou nejméně ideologicky zaujatí pro skupinu, ve které působí, a proto mohou snadno změnit své působiště pod návnadou nových a lepších příležitostí k tomu, vybít své agresivní chutě a myšlení. Ve skupině jsou mnohdy nenávidění, ale jsou nutnými členy, kteří z velké části provádějí špinavou práci této organizace, protože jsou v tom dobří a najdou zde své uspokojení.

Šílenci pracují pod nějakým duševním narušením, které může buď upevnit jejich věrnost skupině, nebo, v důsledku jejich chování, může vyústit do nebezpečné nestability. Jedinci tohoto typu nemající kořeny, rozladění, jsou obecně přitahováni k tomu, aby se dostali k filosofii mnoha extremistických skupin. Je-li jejich psychopatologie využita pro skupinové cíle, mohou ve struktuře teroristické organizace hrát užitečnou roli.

5.2 Typologie osobností v teroristické organizaci

Podle Laurence Millera se dá teroristická organizace rozdělit na několik typů osobností. „Tato typologie je založena na současném psychologickém vhledu do teorie osobnosti a soustřeďuje se na rysy, typy a poruchy.“ (Miller, 2009)

Typologie se orientuje na tři kategorie:

I. terorističtí vůdci;

II. přesvědčené osoby s nestabilní podvodníci;

III. „dobří vojáci“ a „pracující včely“;

5.2.1 Terorističtí vůdci

Jak bylo již výše zmíněno, teroristický vůdce, bývá většinou narcistické a paranoidní povahy. Pro narcistickou osobnost je charakteristické velikářství, pocit, že má oprávnění klást nároky, arogance, potřeba být obdivován a nedostatek empatie pro pocity a názory druhých lidí. Vůdci s tímto typem osobnosti jsou klasičtí lídři skupiny, kteří jsou přesvědčeni o vlastní autoritě a neomylnosti a vnímají sebe jako osoby, které stojí nad zákonem, protože mají oprávněnost hodnotit a soudit záležitosti absolutní pravdy a spravedlnosti. Jsou to lídři, kteří si zakládají na pořádku a očekávají, že jejich stoupenci budou bez otázek poslouchat.

Paranoidní osobnost má velkou nedůvěru a podezíravost, takže jednání a motivy druhých jsou téměř trvale interpretovány jako záludné, pronásledující a zlomyslné. Filosofie paranoidního lídra je zaměřena spíše na rasové nebo náboženské otázky, je vždy přesvědčen, že stojí proti všem. Je jedinečný a necítí žádné puzení získat přízeň od podřadných, kromě situace, kdy chce stmelit oddanost členů skupiny, která je nutná pro dosažení cílů.

Paranoidní osoba může být nejnebezpečnějším typem teroristického lídra nebo člena skupiny, protože mu vnímané externí hrozby a posvátné poslání skupiny ospravedlňují páchání jakéhokoli druhu násilného činu, který je použit k podpoře jeho absolutistické náboženské nebo politické filosofie. (Miller, 2009)

V důsledku pokračování násilných činů se pak u veřejnosti skutečně začne probouzet nenávist vůči teroristické skupině a vůči každému s ní spojenému, čímž se utvrzuje paranoidní teorie spiknutí a zla.

5.2.2 Přesvědčení jedinci a nestabilní podvodníci

Jejich typické zastoupení je v hraničních a antisociálních typech osobnosti. Ve struktuře hraniční osobnosti můžeme nalézt sklon k nevyzpytatelným a napjatým vztahům, které kolísají mezi nadměrnou idealizací a snižováním druhých, sebepoškozující impulzivnost, emocionální nestabilitu a depresivní náladu, sklony k sebevražednosti apod.

Hraniční osobnosti mohou byt zpočátku velmi motivovány pro ideologii skupiny a pro jejich vůdce. Ostatní členové je však považují za nespolehlivé. Nicméně jejich intenzivní zapálení a jejich ochoty značně riskovat je mohou činit užitečnými a obětavými pro nebezpečné teroristické mise.

Tyto jedinci jsou pro orgány zákona ideální jedinci. Jestliže se člen s hraniční osobnosti začíná cítit zklamán ideály teroristické skupiny, pak se silná oddanost může projevit stejnou silou zlosti a nenávisti ke skupině. Proto mohou mít vyšetřovací orgány poměrně snadnou práci se získáváním informací. Pokud se vyšetřujícímu podaří navázat silné pouto s vyšetřovaným, pak ho to může povzbudit, aby odhalil důvěrné detaily činnosti a plánu skupiny.

Křehká a nestálá emocionální stabilita jedinců s hraniční osobností navíc také znamená, že jsou teroristickým subtypem s velkým rizikem pro impulzivní sebevraždu, a proto by měli být držení ve vazbě pod pečlivým dohledem.

Antisociální osobnost je typická svým trvalým pohrdáním a porušováním práv jiných. Projevuje se impulzivitou, kriminálním chováním, užíváním drog a vykořisťujícím, parazitickým nebo predátorským stylem života.

Takovéto osobnosti se mohou připojit k teroristickým organizacím pro čiré vzrušení a z toho dát průchod destrukci na podřadných, bezmocných občanech. Proto se většinou stávají atentátníky nebo pumovými útočníky. Ti z nich, kteří jsou inteligentnější, dokáží v rámci své činnosti hromadit bohatství a moc a dopracovat se v organizaci k pozicím velké autority. Nevýhodou této osobnosti pro skupinu je to, že mu jde jen o vlastní prospěch, a proto jde celkem snadno ovlivnit jeho působení pro zpravodajské služby a dohodnout se na spolupráci.

5.2.3 „Dobří vojáci“ a „pracující včely“

Typickým projevem je pro tyto osobnosti vyhýbavá nebo závislá osobnost.

Vyhýbavá osobnost je charakteristická pocity přecitlivělosti vůči kritice a zábranami v sociálním styku. Je méně pravděpodobné, že mnoho jedinců s takovouto osobnostní strukturou si vybere vražedné povolání jako je terorismus, mohou být někteří z nich z počátku přitahováni ve smyslu pomáhání a sociální spravedlnosti, kterou náboženská a politická hnutí se zdají nabízet.

Mnoho jedincům s tímto typem osobnosti, kteří jsou organizací zklamáni, se uleví, osvobodí-li se od teroristické skupiny a rádi poskytnou informace výměnou za bezpečnost

Závislá osobnost se vyznačuje oddaným chováním vyvěrajícím z nadměrné potřeby pozornosti a vyžadování péče. Závislé osoby potřebují lidi a strachují se pouze z jejich odmítnutí nebo nedostatečné podpory. Lpí na tom, aby druzí poskytovali vedení a směr, ideálem je charismatický vůdce.

Jsou-li závislé osoby vyšetřovány, mohou podržet svou věrnost teroristické skupině, protože mají pocit, že jim skupina dává význam, smysl. Jestliže se jim ale dokáže, že nikdy nebyli považování za vážené členy skupiny, ale že byli oklamáni a jen vykořisťování, pak mohou ztratit svou oddanost.

Dle mého názoru, členové teroristických skupin, kteří mají závislou osobnost, mohou být opravdu oddanými, dobrými vojáky, pokud po nich není vyžadováno nezávislé rozhodování. Tyto osoby mají hlad po tom, že potřebují slyšet a vidět, že jsou užiteční a potřební, a že jsou součástí skupiny. Jednotlivé osobnosti, které jsem zde uvedl, by měli být a většinou jsou součástí každé teroristické skupiny, kde má jednotlivec svůj úkol a postavení a každá část této organizace zajišťuje kvalitní chod.

Z daného přehledu je zřejmé, že pro vyšetřující a vyslýchající orgány, je opravdu nutné znát jednotlivé typy osobností a mít vhled do mysli pachatele a teroristy, jelikož jen tak je možné odhalovat hlubší činnost skupin, plánovaných útoků a dalších velmi potřebných informací k tomu, aby mohlo být předcházeno krveprolití a ujmám na zdraví jak fyzických, tak psychických.

Při popisu teroristy bychom mohli také použít termín fanatismus. Pod tímto pojmem se skrývá řada psychologických faktorů. Mezi základní patří úzkostný a vášnivý stav mysli, který záměrně a účelně vyhledává spory. Většinu teroristů je tedy možné označit jako fanatiky z důvodu prosazování vlastních hodnot a nedbání na hodnoty druhých.

Osobnost teroristy vytváří také určité znaky smýšlení, které tvoří jeho životní styl. Mezi ně patří jeho vidění světla, které je značně zjednodušené, svět se dělí na ten nakloněný jemu a ten nepřátelský. Znakem teroristova smýšlení je také jeho silný pocit oprávnění k tomu, aby používal teror. Cítí nadřazenost sebe, či skupiny a povinnost činit vše, co uzná za vhodné nebo co přikáže vůdce.

Co je, ale u takových osobností (teroristů), zajímavé je projevování nadměrné citovosti a citlivosti v běžném životě. Průzkumy ukázaly, že prokazují nadměrný zájem o charitativní akce a podobné aktivity. Vyniká zde taky silný citový vztah k rodině a přátelům.

Abychom si ale uvědomili, že terorista je jen člověk, tak jako všichni ostatní a má stejné cítění a emoce jako každý jiný člověk, tak jeho velmi limitujícím faktorem může být strach. Dobře naplánovaný útok tak může zcela pokazit tento jediný faktor. I na dobře vycvičeného atentátníka musí dolehnout úzkostné pocity z neznámého, strach o vlastní život a hladký průběh celé akce. Atentátníci často sahají k prostředkům, které pomáhají eliminovat a zahnat strach. Často se ale setkáváme spíše s jakými si uměle navozenými pocity afektovanosti. Vztek a zloba mohou dobře pomoci zahnat strach, ale i strach z vlastního zániku.

6 Reakce obyvatelstva na teroristický útok

Při krizových situacích, což teroristický útok rozhodně je, dochází k zasažení velkého počtu obyvatel a nějakým způsobem toto obyvatelstvo musí reagovat na vzniklou krizovou situaci. Dochází k ovlivnění jejich zaběhnutého způsobu života a dočasně jej zásadně mění – např. evakuace, transport, nouze přežití apod. Může docházet a většinou se tak také děje, že dochází k vyvolání stresových reakcí. Spouštěcím mechanismem stresové reakce, ale může být podnět relativně daleko nižší intenzity. Reakce na stres je velmi individuální a lze říci, že se v podstatě nevyhýbá nikomu.

„Tragedie, které většinou otřesou celým světem, vyvolávají silné emoční reakce – těžkou existenciální úzkost, volání po odvetě, strach z nových útoků, obranná opatření, strach o děti, volají po reformě bezpečnostních služeb i po řadě politických a organizačních opatření.“ (Břicháček, 2002)

Nejvíce postižitelnými jsou děti, které byly buďto přímými svědky události nebo nepřímými svědky, prostřednictvím medií, televize, zpravodajství apod. Ať už byly zasaženy tímto způsobem jakkoliv zřejmě se to projeví v jejich emočním životě.

Břicháček (2002) rozlišuje rozdělení, jak jsou děti ovlivněny při přímém nebo nepřímém vystavení krizových situací – teroristických útoků:

· Děti v blízkém okolí, které byly přímými svědky útoku

· u nich se objevují nejrůznější fyziologické poruchy chování spojené se snahou uniknout z rizikových oblastí. Riziko různých forem selhání je nadměrné a primárním úkolem pro lékaře, rodiny, učitele i záchranáře je zabezpečit dětem základní emoční jistoty a pokusit se zmírňovat láskou a pozitivními vztahy traumatizující zkušenost blízké smrti

· Děti v okolí, které byly evakuovány ze škol a mnohdy i z domovů

· hlavním rizikem je vysoká úzkost spojená s přesunem do nového prostředí, kde chybějí blízcí lidé i běžné životní stereotypy. Projevuje se intenzivní strach z budoucnosti jak ve vzpomínkách, tak ve svízelných životních situacích, Rozhodující je zřejmě obnovit a udržet co nejvíce sociálních kontaktů s rodinou, příbuznými, známými a kamarády.

· Děti, které nebyly bezprostředně ohroženy, ale ztratily emočně blízkou osobu

· objevuje se u nich traumatizující smutek, v důsledku deprese a úzkosti jejich zranitelnost narůstá. Psychoterapeutická péče je nezbytná a mohla by být velmi intenzivní ve spolupráci s celou rodinou.

· Děti, které přímo ohroženy nebyly (ani samy, ani jejich okolí)

· většinou soudobě sledovaly vše v televizi. I u nich se objevuje pocit ohrožení – většinou tím zvětší, čím déle se na záběry v televizi dívaly. Ohroženy jsou hlavně ty, které již v minulosti měly emoční poruchy.

· Děti odolné

· u nich je záhodno sledovat, jak a na základě čeho se vyrovnávaly se stresem. Mohou to být děti emočně ploché, ale stejně tak děti s velmi dobrou sociální oporou v rodinách či děti, které od časového dětství mají jisté vztahy k pečovatelům i k okolí a jsou temperamentně vyrovnané. I těmto dětem je třeba věnovat pozornost a zvažovat v čem jejich odolnost spočívá a zda ji lze pěstovat záměrně.

Většina dětské populace je při teroristickém útoku silně traumatizována. Nápadně se zvýšila úroveň dětského strachu, ale i jistého smutku. Objevují se nezvyklé dětské hry, Děti např. stavějí věže či celá města, do nichž vrhají střely nebo útočná letadla; hra se neustále opakuje. Dětské kresby mívají často náměty různých katastrof a je na nich znázorněna spousta prchajících osob. Kladou se opakovaně otázky typu: Proč děti umírají? Proč Bůh připouští násilí a války? apod. Rodiče bývají bezradní. Je přirozené, že děti kladou podobné otázky, a při vhodných reakcích dospělých je naděje, že se snad lidská úzkost i strach sníží. Opakovaně se objevují poruchy spánku (noční můry), jídla, neklid, ale i jistá agresivita. Hledání jistot je zřejmě pro městskou generaci nezbytné. (Břicháček, 2002)

Je potřeba se zamyslet také nad budoucností, jak by se mělo postupovat, při vzniku krizové situace, kdy jsou postiženy zejména děti, ať už je to teroristický útok nebo živelné katastrofy.

Je nutné uvažovat o koordinovaném přístupu, k preventivním opatřením. Je nezbytné připravovat týmy profesionálních odborníků, kteří sami osobě jsou osobnostně vyrovnaní, dokážou odhadnout potřeby a zvyky dětí, poskytovat aktuální pomoc i s následnou péčí. Každá škola a jiná zařízení, kde se pracuje s větším množstvím dětí, by měli mít vlastní plán, jak bude ve vzniklých krizových situacích postupovat a reagovat. K takovým postupům však chybějí odborníci, materiální vybavení a školicí a vzdělávací zázemí. Je také nutné připravovat rodiče i další vychovatele, jak by se mělo s dětmi různého věku komunikovat a hovořit, jak jednat při vzniklých aktuálních potížích, kde vyhledat pomoc a také jak zvládat vlastní potíže.

Velkou odpovědnost v tomhle směru mají média, která by neměla děti vystavovat traumatizujícím pořadům, ale měla by být schopna aktuálně zasahovat vhodnými pokyny, jak se při teroristickém útoku nebo krizové situaci zachovat a co očekávat.

Když se ale zaměříme na jinou stránku problému, jako je obyvatelstvo celkově, tak zde můžeme ve většině případů vidět, že se obyvatelstvo, jako celek, projevuje značnou odolností, při vzniklé krizové situaci. Dochází ke vzrůstu hrdosti na vlastní národ, stoupne sebedůvěra ve vládu, prezidenta, armádu a další významné posty. Vzroste také víra v sílu demokracie, která může výrazně překonat obtíže. Aktivity spojené s pokusy pomáhat se objevují spíše u žen, u osob s vyšším vzděláním, u osob mladých, v rodinách s dětmi a také u osob politicky nezávislých.

Výrazně převažující emocí, v takové situaci, jsou pocit hněvu a vzteku. V prvních dnech po útoku jsou emoční a somatické symptomy různorodé: poruchy spánku, pocity napětí, náhlá únava a nechuť k činnosti, žaludeční potíže, zvýšení kouření a používání dalších psychotropních látek, za účelem potlačení vzniklých emocí. Postižené obyvatelstvo, ať již bylo zasaženo přímo nebo nepřímo, se potřebuje spolehnout a slyšet ze státních funkcí, jako je prezident a vláda, že v tom nejsou sami, a že mají plnou podporu státu.

Objevují se hlasy, že jedna z cest, jak bojovat s terorem je věnovat větší péči výchově právě v těch zemích, odkud teror pochází. Uvažuje se hlavně o Afgánistánu a Pákistánu. Je to jistě úkol dlouhodobý, neřeší aktuální stav, ale jeho realizace je nezbytná. Zdůrazňuje se, že mnohem větší pozornost bude třeba věnovat výchově dívek, která je zcela zanedbávána. (Břicháček, 2002)

7 FINANCOVÁNÍ TERORISMU

V souvislosti s doplňováním lidských i finančních zdrojů teroristických skupin se často hovoří o existenci kouzelného trojúhelníku, což je obrazné vyjádření vztahů mezi penězi, lidskými zdroji a propagandou. Každý z těchto prvků imaginárního trojúhelníku tvoří nebytnou podmínku pro existenci teroristické skupiny. Pro řádné fungování jakékoliv organizace jsou lidé a peníze na jejich činnost tím nejzákladnějším. Brzybohatý (1999) uvádí, že k získáním peněz nemusí teroristická skupina disponovat velkým počtem osob, ty může obstarat i jedinec, ale získání kmenových teroristů, aktivních i pasivních podporovatelů nutně předpokládá propagační kampaň, zaměřenou na ty sociální skupiny, ze kterých chce organizace naverbovat nové členy.

Obecně se v poslední době stále častěji zdůrazňuje názor, že financování samostatných teroristických útoků nemusí být nákladné. Skutečnost mluví za vše, financování teroristických útoků (jejich příprava a realizace) představuje zhruba jednu desetinu celkových objemů na financování terorismu. Ostatní položky k zajištění terorismu jsou nákladnější a jedná se zejména o zajištění infrastruktury, řízení sítě krytí členů teroristické sítě, nábor nových rekrutů, jejich výcvik a příprava, apod. S náborem souvisí šíření ideologie a propagandy, což stojí rovněž nemalé peníze. Možným bojem proti získávání a čerpání peněz je zmrazení a odčerpání těchto prostředků, což značně poškodí teroristické skupiny a může dojít k jejich zániku. Důvod, proč se zabývat financováním terorismus je skutečnost, že v důsledku sledování přesunů peněz pro fungování organizace lze rozkrýt struktury teroristických sítí a odhalit jejich zdroje financování.

Ministerstvo vnitra České republiky uvádí, že financováním terorismu se rozumí:

I.  shromažďování nebo poskytnutí peněžních prostředků nebo jiného majetku s vědomím, že bude, byť jen zčásti, použit ke spáchání trestného činu teroru, teroristického útoku nebo trestného činu, který má umožnit nebo napomoci spáchání takového trestného činu, nebo podpoře osoby nebo skupiny osob připravujících se ke spáchání takového trestného činu, nebo

II.  jednání vedoucí k poskytnutí odměny nebo odškodnění pachatele trestného činu teroru, teroristického útoku nebo trestného činu, který má umožnit nebo napomoci spáchání takového trestného činu, nebo osoby pachateli blízké ve smyslu trestního zákona, nebo sbírání prostředků na takovou odměnu nebo na odškodnění.

Každá teroristická skupina má více mechanismů na své financování. V praxi je velmi těžké zjistit původ peněz na teroristické účely, protože tyto zdroje mohou být z různých oblastí. Zejména se jedná o náboženské, obchodní, politické a v neposlední řadě také kriminální zdroje. Financování terorismu je možné zabezpečovat z:

1. Legální zdrojů

2. Nelegálních zdrojů (včetně výnosů z trestné činnosti).

Všechny formy financování terorismu jsou nebezpečné, avšak dá se předpokládat, že odhalení případů financování terorismu z prostředků pocházejících z trestné činnosti je pravděpodobnější než z prostředků pocházejících z legální činnosti. Je to daní tím, že může být vyšetřovaná samotná zdrojová kriminalita a tím se pravděpodobnost odhalení financování terorismu zvyšuje. Při terorismu je o mnoho ve větší míře, než při jiné trestné činnosti potřebná prevence a přijetí opatření na ochranu před financováním terorismu. (Stieranka, Zachar, 2005)

7.1 Zdroje financování

I. Přímá podpora z legálních zdrojů:

· Z oblasti legálních zdrojů se může jednat o finanční podporu poskytovanou některými státy (státem podporovaný terorismus), organizacemi, které souhlasí s politickými či jinými cíli, které jsou prosazovány teroristickými metodami určitou teroristickou skupinou. Brzybohatý (1999) uvádí, že teroristická skupina nutně potřebuje ke své činnosti podporu, kterou jí mohou poskytovat jednotlivé osoby, závislá či nezávislá politická uskupení, vládní úřady nebo dokonce samotné vlády. Podpora může být pasivní a pohybovat se pouze na úrovni ideologické spřízněnosti, nebo může být prováděna aktivně, což znamená např. poskytování finančních zdrojů, zbraní, výcviku, informací, dokladů, technických prostředků atd.

II. Zneužití legálních zdrojů

· Z oblasti legálních zdrojů, které jsou zneužity, se může jednat prakticky o všechny nezákonné aktivity, které pachatelům přináší nezákonný výnos a to např. použití podvodných praktik naléhavých výzev zamřených na různé komunity či charitativní organizace s žádostí o peníze pro různé skupiny potřebných, kde se jedná o klasické druhy ekonomické kriminality (podvod, zpronevěra apod.), či praktiky organizovaného zločinu (vydírání, zastrašování apod.).

7.2 Problematika odhalování prostředků určených k financování terorismu

Aby bylo možné zjistit a odčerpat prostředky určené k financování terorismu a potrestat pachatele těchto nezákonných aktivit, je třeba rozkrýt ekonomické vazby a odhalit finanční toky mezi konkrétními subjekty a dále prokázat, že prostředky jsou skutečně určeny k financování terorismu. K tomu, aby toto bylo možné, je třeba využít veškerých metod, forem a prostředků.

8 Česká republika v boji proti terorismu

Česká republika, vychází při boji proti terorismu ze zkušeností těch států, které již byly zasaženy terorismem, a které se opírají o strategické koncepce vytvořené odborníky v tomto oboru. Jednotlivé koncepce v sobě zahrnují závěry a opatření, které vychází z různých teroristických činů a jejich vyhodnocení.

Z důvodů, které hýbou celým světem, jako jsou teroristické útoky, dochází k vytváření vzájemných vazeb mezi státy celého světa, které se snaží být v boji proti terorismu úspěšné. I Česká republika jako stát je součástí několika světových organizací a stále pracuje a vytváří nová řešení pro předcházení a prevenci teroristických činů na našem území.

Současná situace v ČR je z pohledu teroristických projevů klidná. Nedošlo zatím k žádnému činu, který by byl možný označit jako teroristický útok „klasického“ charakteru. Je nutno dodat, že existuje reálná hrozba a podezření na přítomnost osob některých zahraničních teroristických skupin na území ČR. Byl zde zjištěn zájem o nákup zbraní a technologií a také zájem a snahy založit v České republice pobočky zahraničních nevládních organizací, podezřelých z podpory terorismu. I když nejde o klasické teroristické činy, měla by ČR reagovat na takové podněty, kdy dochází například k občasným incidentům, jako jsou výhružky použití výbušnin při akcích kriminálního charakteru.

Asi nejpravděpodobnějším motivem případného teroristického útoku na území ČR, je angažování se v globálním protiteroristickém úsilí, včetně nasazení v zahraničních misích na Blízkém východě. Jako potenciální pachatelé teroristických aktivit by mohli být jak cizinci, kteří jsou krátkodobě nebo dlouhodobě usazeni na území ČR, tak i domácí extrémisté z ultrapravicové nebo ultralevicové části. Dále také nelze vyloučit osoby psychicky narušené a osoby ze zahraničních tajných služeb.

Česká protiteroristická politika se začala úzce vázat na úsilí mezinárodního společenství o potlačení terorismu po vzniku samostatné České republiky. V bezpečnostní oblasti vznikly specializované orgány, které řeší tuto problematiku v širokém měřítku. V oblasti bezpečnosti je ČR vázána především evropskými normami, jako člen NATO.

Hlavní úlohou v protiteroristické politice ČR má Ministerstvo vnitra. V jeho rámci se boji proti terorismu věnuje především Odbor bezpečnostní politiky, patří sem i Policie ČR – jejím nejdůležitějším specializovaným orgánem proti terorismu a extremismu je Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). (Mareš, 2005)

Do boje proti terorismu jsou zapojeny jak policejní, tak zpravodajské služby České republiky – Bezpečnostní informační služba (BIS), Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství (VZ). Zpravodajské služby spolupracují na základě dohod a zapojují se do mezinárodní spolupráce. Do oblasti protiteroristické politiky se zapojují i složky spadající do resortů ostatních ministerstev, ale i ústřední orgány státní správy (např. Státní úřad pro jadernou bezpečnost). (Mareš, 2005)

Česká republika kromě spolupráce s členskými zeměmi EU participuje také na úrovni mezinárodních organizaci, zabývajících se konkrétními aspekty boje proti terorismu. Přední místo zaujímá Organizace spojených národů, NATO, Rada Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Od roku 2000 je Česká republika také členem Policejní pracovní skupiny k terorismu (Police Working Group on Terrorism, PWGT), která zahrnuje protiteroristické složky zemí EU, Norska a Švýcarska. Pomocí PGWT je realizována policejní a zpravodajská spolupráce, a to zejména výměna informací a operativní spolupráce.

8.1 Reakce na teroristický útok – rozdělení kompetencí

Při vzniku teroristického útoku na území ČR by došlo k aktivaci velkého množství složek, které jsou přeurčené k tomu, aby při této krizové situaci zajistily koordinovaný postup a co možná nejrychlejší zvládnutí této situace, jako je například vykonání záchranných a likvidačních prací.

V případě realizace rozsáhlého teroristického útoku by byl v ČR aktivován Integrovaný záchranný systém, Zdravotnická záchranná služba, Policie ČR, vyčleněné síly s prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a jiná sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Do řešení mimořádných situací se v rámci Integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) zapojují ministerstva (především ministerstvo vnitra) a jiné správní úřady, zvláště pak krajské a obecní orgány. (Former, Formerová, 2003)

Krizové situace v České republice řeší soubor „krizových zákonů“. Krizovou situací je mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu. (Zákon č. 240/2000 Sb.)

V krizové situaci se uplatňuje krizové řízení, což je souhrn řídících činností orgánů zaměřených na analýzu a vyhodnocování bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace. (Zákon č. 240/2000 Sb.)

Krizovými zákony v České republice jsou tyto:

· Zákon o Hasičském záchranném sboru České republiky (zákon č. 238/2000 Sb.)

· Zákon o integrovaném záchranném systému (zákon č. 239/2000 Sb.)

· Zákon o krizovém řízení – krizový zákon (zákon č. 240/2000 Sb.)

Hlavní výkonné pravomoci v oblasti krizového řízení a protiteroristické politiky má v ČR vláda a z pozice vrchního velitele ozbrojených sil i prezident. (Mareš, 2005)

Vláda České republiky, jako vrcholný orgán výkonné moci, je odpovědná za zajišťování bezpečnosti státu a za řízení a funkčnost celého bezpečnostního systému země. Je ze své činnosti odpovědná Poslanecké sněmovně. Vláda je oprávněna vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2010)

Rozhodnutí o nouzovém stavu se zveřejňuje v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašuje se stejně jako zákon. Účinnosti nabývá okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví. Vláda také navrhuje Parlamentu vyhlášení stavu ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost nebo uzemní celistvost státu nebo jeho demokratické základy. (Zákon 240/2000 Sb.)

Předseda vlády je předsedou Bezpečnostní rady státu. I v době krizových situací včetně válečného stavu, je vláda stále odpovědna Poslanecké sněmovně.

Bezpečnostní rada státu (BRS) koordinuje a vyhodnocuje problematiku bezpečnosti ČR, a připravuje vládě návrhy k jejímu zajišťování. BRS je orgánem pro přípravu opatření v oblasti bezpečnosti, ale současně i pro řešení vzniklé krizové situace. Tvoří ji předseda a další členové vlády. Jednání BRS se mohou na základě usnesení vlády o BRS zúčastnit podle potřeby i další ústavní činitelé, vedoucí správních úřadů, kteří nejsou členy BRS, guvernér České národní banky a představitele orgánů územní samosprávy a další odborníci. (Zákon 240/2000 Sb.)

Česká policie má k dispozici útvary, které jsou přeurčeny k zásahům proti teroristům nebo dalším akcím s tím spojeným, a sice Útvar rychlého nasazení (URNA). Do interakce se zapojují také další složky Policie ČR, ale také soukromé bezpečnostní služby, které jsou k tomu určeny a mají specializovaný výcvik.

Armáda České republiky v oblasti boje proti terorismu je důležitá při přímém boji proti terorismu, ale také při odstraňování následků. Ze složek AČR, které bojují proti terorismu, jsou to především 601. Skupina speciálních sil. Před několika lety zde fungovala jednotka, proti terorismu přímo stavěná, byla to Special Operations Group Vojenské policie AČR.

I když je situace v České republice v zásadě klidná, tak se na konfrontace s terorismem soustavně připravuje. Souhrnem doposud dosažených výsledků, informací a nově navrhovaných opatření (zejm. vojenského, legislativního, organizačního a analytického charakteru) je dokument Národní akční plán boje proti terorismu.

8.2 Národní akční plán boje proti terorismu

Tento dokument, se zaměřuje na strategii, která zahrnuje existující a připravovaná opatření, jejichž cílem je snížení nebezpečí a zranitelnosti území a zájmů České republiky ze strany terorismu. Česká republika je zapojena do mezinárodního protiteroristického úsilí a místopředseda vlády a ministr vnitra mají za úkol sledovat a zajímat se o protiteroristická opatření v ČR a Akční plán aktualizovat a přepracovávat dle potřeby. Tento dokument vždy navazuje na předchozí aktualizovaná znění Národního akčního plánu boje proti terorismu z předcházejících let, reaguje také na aktuální situace ve světě a také v Evropské unii.

Národní akční plán boje proti terorismu uvádí materiál a studie, které se skládají z přehledu současného stavu připravenosti ČR na ohrožení ze strany terorismu.

Důležitou a klíčovou roli v boji proti terorismu hraje prevence. Z toho důvodu jsou priority ČR v boji proti terorismu založeny na tomto základě. Jedná-li se o prevenci, nesmíme opomenout také neustále zkvalitňování připravenost záchranných složek IZS a dalších orgánů krizového řízení (systému krizového řízení) na zvládání předpokládaných hrozeb a z nich vycházejících krizových situací. Mareš (2006) uvádí, že úkolem systému krizového řízení je, v případě vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, je zajistit aplikování krizových opatření, která jsou schopná zajistit funkčnost státu i za vojenského nebo nevojenského ohrožení, včetně odstraňování následků velkého rozsahu při teroristickém útoku.

Národní akční plán se také zaměřuje na nezbytnou část odvětví, a to je vzdělávací systém. Příslušné pracovníky na krizové situace dostatečně vyškolí a také zajišťuje funkční vazby mezi informačními systémy, kterou jsou provozovány jednotlivými orgány, zapojenými do systému krizového řízení.

Ve stručnosti lze říci, že tento dokument je založen na úkolech zlepšit a posílit vzájemnou koordinaci. Také je nutná spolupráce v oblasti při zpracovávání a sdělování informací tykajících se terorismu a ohrožení státu, včetně zpětné vazby mezi daným subjekty. Akční plán klade důraz na to, aby shromažďované informace, vztahující se k problematice terorismu „byly zpracovány a analyzovány účelně a efektivně, tj. aby získané informace byly využity náležitým způsobem (k zabránění pokusu o teroristický útok, identifikaci pachatelů atd.). (Národní akční plán boje proti terorismu, 2012)

Závěrem je potřeba podotknout, že všechna opatření směřující proti terorismu, ke kterým ČR přistupuje, jsou také zaměřena na respektování ochrany základních lidských práv a svobod.

8.3 Bezpečnostní složky v ČR v boji proti terorismu

V boji proti terorismu má Česká republika oporu v Policii ČR – jedná se o zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Policie České republiky má celou řadu oprávnění, která směřují k tomu, aby zabránila teroristickým činům, a to téměř za každou cenu. Vzhledem k tomu, že „teroristický útok“ je trestnou činností, muže policie, dle konkrétních okolnosti využívat veškerá trestně procesní oprávnění.

Problematika terorismu spadá také do působnosti Ministerstva vnitra a Bezpečnostní informační služby, která zpracovává a vyhodnocuje informace o činnostech, které mohou mít dopad na bezpečnost a funkčnost České republiky, tykající se organizovaného zločinu a terorismu. Pokud by došlo ke krizové situaci v zahraničí, postup orgánů by byl koordinován Ministerstvem zahraničních věcí.

Rozhodující úlohu v boji proti terorismu mají dvě základní složky, jsou to Policie a zpravodajské služby. Mezi těmito složkami je vzájemná spolupráce a navzájem se doplňují. Zpravodajské služby nemají a nedisponují výkonnými pravomocemi jako Policie ČR a na druhou stranu by Policie ČR neměla tolik informací, které získává zpravodajská služba. Proto je nutné, aby tyto složky spolupracovaly a předávaly si informace.

„Do protiteroristických aktivit se zapojuje i Národní bezpečnostní úřad (který ovšem nemá statut zpravodajské služby), a to v oblasti prevence před únikem teroristů či jejich spojenců k utajovaným skutečnostem“ (Mareš, 2005).

Zde uvádím podle Mareše (2005) konkrétní útvary, které působí proti terorismu:

1) policejní složky

a) Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (dále jen „ÚOOZ“) – v rámci ÚOOZ Policie ČR pracuje oddělení zaměřené výlučně na boj s terorismem – Odbor terorismu a extrémismu;

b) Odbory obecné kriminality Policie ČR;

c) Ochranná služba Policie ČR;

d) Útvar rychlého nasazení Policejního Prezídia ČR;

e) Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR;

f) Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR - znám jako FIPO (Zelenák, 2006);

2) zpravodajské služby – v ČR působí jako zpravodajská služba známa jako Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace, Vojenské zpravodajství, tvořené zpravodajskou službou a Vojenským obranným zpravodajstvím. „Postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb České republiky, ukládání zpravodajským službám, podávání zpráv těmito službami a poskytování informací zpravodajským službám je obecně upraveno zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.“ (Mareš, 2005)

a) Bezpečnostní informační služba (dále jen „BIS“) – zajišťuje informace o hrozbě teroristických akcí proti zájmům a představitelům ČR a významným zahraničním návštěvám; zabezpečuje informace nutné k ochraně zájmů ČR a partnerských zemí před případnými pokračujícími teroristickými útoky; zabezpečuje informace k problematice proliferace zbraní hromadného ničení a jejich nosičů; zastupuje všechny zpravodajské služby ČR ve Zvláštním výboru NATO; (BIS, 2011)

b) Úřad pro zahraniční styky a informace (dále jen „UZSI“) – úřad zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomickým zájmů České republiky;

c) Vojenské obranné zpravodajství (dále jen „VOZ“);

d) Vojenská zpravodajská služba (dále jen „VZS“) – VOZ i VZS (dále jen „VZ“) zabezpečují informace o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení ČR;

Mareš (2005) uvádí, že mezinárodní spolupráce ústředních orgánů ČR a příslušných zpravodajských a bezpečnostních složek, je zajištěna několika mezinárodními úmluvami, kterým je ČR zavázána. Mezinárodní spolupráce Policie ČR v oblasti boje proti terorismu je zaměřena především na evropské země a vybrané mimoevropské země. ČR komunikuje se zahraničím prostřednictvím Odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejného prezídía.

Národní ústředna Interpolu zabezpečuje součinnost útvarů policie s dalšími mezinárodními organizacemi a zahraničními bezpečnostními sbory v boji proti trestné činnosti a výjimkou trestné činnosti vojenského, náboženského, rasového a politického charakteru; zprostředkovává a koordinuje činnost při vyřizování požadavků útvarů policie na operativní spolupráci a výměnu informací se zahraničními organizacemi především v oblastech mezinárodního pátrání a dále v oblastech boje proti mezinárodnímu terorismu, mezinárodnímu organizovanému zločinu a další zvlášť závažné trestné činnosti. (Policie České republiky, 2010)

V komunikaci mezi ČR a Europolem hraje ústřední roli Národní jednotka Europolu a dva styční důstojníci ČR v centrále Europolu v Haagu. Vedle výměny operativních informací ČR cestou Europolu získává další materiály vztahující se k problematice terorismu (týdenní a měsíční přehledy událostí, specializované analýzy atd.). V ČR je kontaktním bodem Europolu pro terorismus Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky (Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ). (Policie České republiky, 2010)

Vzájemná spolupráce příslušných orgánů, primárně policie a zpravodajských služeb, by se neměla týkat pouze oblastí oblasti vzájemného sdílení informaci, ale i speciálních technik, zabezpečení a postupů, které jsou využívány v boji proti organizovanému zločinu a terorismu.

9 závěr

V dnešním moderním světě dochází k rychlým a nečekaným změnám, se kterými se musí lidská společnost každý den vypořádávat. Žijeme ve věku moderních technologií, které se staly součástí našeho každodenního života a neustále nás pohlcují. Tyto technologie se nedostávají jen do rukou poctivých lidí, ale také do rukou jedinců či skupin, které tyto zneužívají a ohrožují bezpečnost naši, bezpečnost státu a celého lidského společenství.

Terorismus ohrožuje bezpečnost a hodnoty demokratických společností, omezuje lidská práva a svobodu občanů, a to především prostřednictvím bezohledných činů namířených proti nic netušícím a nepřipraveným lidem. Je to aktuální globální výsada celého lidstva. Je považován za velmi složitý a nebezpečný problém, a to zejména z důvodu zranění a úmrtí velkého počtu obyvatelstva.

Terorismus je problém dynamický. V poslední (moderní) době je to velmi rychle vzrůstající fenomén, který využívá mnohdy více kvalitnější prostředky a vybavení než klasická armáda jakéhokoliv státu.

V této práci jsem se zaměřil na to, jak reaguje obyvatelstvo na teroristický útok z pohledu psychických změn, a to především na děti, které bývají postiženy nejvíce, a velmi těžce se s touto situací vyrovnávají.

Měli bychom si položit jednu důležitou otázku: Jsme my, jako občané České republiky, připraveni na možný teroristický útok? Můj osobní názor na tuto otázku zní: Nejsme! Ne z pohledu běžného občana. Lidé si nepřipouští, že by k něčemu takovému mohlo dojít, dokud se to nestane. Dle mého názoru je jen malé procento obyvatelstva, které možnost teroristického útoku chápe jako reálnou hrozbu, a to malé množství lidí jsou bezpečnostní sbory a složky, které se tímto problémem zabývají. Troufnu si zde uvést, že většina občanů ČR, by nebyla schopna zareagovat odpovídajícím způsobem. Jak tomu předcházet? Jedna z možností by byla prostřednictvím Obecních a Krajských úřadů například pořádat jednou za měsíc přednášky na témata, jak se zachovat v krizových situacích, nemusí jít přímo jen o teroristický útok, ale také o jiné situace, které ohrožují člověka na životě. Bylo by také vhodné se touto problematikou zabývat ve školách, již od prvního ročníku na Základních školách například zábavní a soutěžní formou, až po vysoké školy, kde by se prováděly praktické ukázky a modelové situace. Důležitou roli mají také média, která výrazně ovlivňují společnost. Vytvořit například minutový spot, kde by byly shrnuty nejzákladnější činnosti, při vzniku krizové situace. Obyvatelstvo by tak bylo alespoň částečně seznámeno s danou problematikou a získalo by potřebné poznatky k tomu, aby se vliv krizových situací co nejvíce snížil, a aby byli občané schopni zareagovat tím odpovídajícím způsobem.

Problémem je také to, že populace v ČR nemá zájem se zabývat takovými věcmi, jelikož spoléhají na úřady, které se touto problematikou zabývají. Především mladá generace má plno „jiných starostí“. Nemají potřebu se jakkoliv zajímat o to, že by mohli být ohroženi na životě, jejich náplň většinou spočívá v „užívání si života“. Mají strašně málo času a žijí život ve spěchu, natož se zabývat takovými věcmi, které je můžou potkat kdekoliv a kdykoliv a ohrozit jejich zdraví.

Nechci vinit jen mladou generaci, lidé jako například starostové obcí a další úředníci by se měli zajímat o dané téma, jelikož jejich předností a zájmem by měla být především bezpečnost a ochrana obyvatelstva. Našlo by se zde několik důvodů, proč to nedělají: časová vytíženost, finanční situace, jiné „důležité“ aktivity a mnoho dalších.

Další část této práce se zabývá financováním terorismu, což je, podle mého názoru důležitá věc, které je často opomíjená. Velká část teroristických skupin a organizací, by nefungovala, kdyby neměla velké finanční zdroje, ať už získané legálně či nelegálně. Boj proti financování terorismu by měl zahrnovat velmi úzkou spolupráci mezi bezpečnostními a finančními orgány na všech úrovních, ať jsou to vnitrostátní, evropské nebo mezinárodní. Teroristické skupiny působí v podstatě po celém světě a nemusí být mířeny proti konkrétnímu státu, popřípadě společenství. Z tohoto důvodu je nutná mezinárodní spolupráce, která bude založena na rychlé a včasné výměně informací mezi jednotlivými bezpečnostními složkami a státy.

Poslední část této práce se zabývá bojem proti terorismu v ČR. Česká republika se zapojila do boje proti terorismu jak na domácí, tak i na zahraniční půdě a v boji proti terorismu používá všechny dostupné prostředky, aby předcházela a odhalovala možná ohrožení. Důležitá je i právní podpora pro bezpečnostní složky, které proti tomuto fenoménu bojují. Vyzdvihl bych zde důležitý dokument Národní akční plán boje proti terorismu, který udává jak by se mělo pracovat, popřípadě postupovat, aby nedocházelo na našem území k teroristickým činům. Terorismus ČR výrazně ovlivnil. Důsledkem je poměrně propracovaná protiteroristická politika ČR. Došlo taky k narušení pocitu bezpečnosti velké části občanů, kteří se teroristických útoků obávají.

Mezinárodní společenství by mělo směřovat k jedné zásadní věci a tou je prevence, je to jedna z důležitých částí a možností, jak bojovat proti terorismu. Prevence by měla být nástrojem pro zajišťování informací o všem, co se týká terorismu.

Projevy terorismu v ČR lze v budoucnu očekávat. Z obecných předpokladů pro terorismus existuje u části lidí snaha realizovat v ČR teroristické aktivity. Rozsáhlejší pokusy o teroristickou činnost (za pomoci ze zahraničí) by již byly v časné fázi odhaleny bezpečnostními složkami. Potenciální teroristé mají možnost čerpat taktické i strategické poznatky pro svoji činnost z řady publikací uveřejněných na internetu, v běžných i specializovaných distribučních sítích. Systematický a taktický výcvik pro dlouhodobější trvání je více reálný spíše v zahraničních zemích než v ČR, avšak nácvik střelby, bojových sportů a dalších činností s tím spojených je možné realizovat i v Čechách a na Moravě. Relativně snadné je i absolvování výcviku létání, což je rovněž možné využít pro teroristické aktivity.

Česká republika není vůči terorismu imunní. I když současná vysoká intenzita teroristických činů v globálním měřítku nemusí být trvalým jevem, nelze v současné době předpokládat zásadní snížení použití teroristických metod a prvků nejrůznějšími subjekty. Terorismus představoval, představuje a bude představovat nebezpečný fenomén, který se vztahuje i na občany ČR a české území. Tento fenomén, je proto potřeba zkoumat, systematicky na něm pracovat a vyhodnocovat. Výzkum terorismu by měl být důležitým vědeckým prvkem, a to jak v rámci politologie, tak i bezpečnostních a strategických, finančních a ekonomických studií.

10 referenční seznam

Literatura

Brzybohatý, M. (1999). Terorsimus I. Police history. Praha.

Brzybohatý, M., Mika, O. J. (2007). Ochrana před chemickým a biologickým terorismem. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze.

Břicháček, V. (2002). Teroristický útok a traumatizované děti. Vesmír, 81(9), 494.

Carr, C. (2002). Dějiny terorismu: dějiny války proti civilistům. Praha: Práh.

Kovář, M. (2001). Teroristické skupiny ve světě. Policista.2(3),108.

Eichler, J. (2007). Terorismus a války na počátku 21. století. Praha: Karolinum.

Former, F., Formerová, L. (2003). Integrovaný záchranný systém. Security magazín. 10(4), 5-18.

Moulisová, M. (2009). O psychice teroristy. Kriminalistika, 2(6), 12.

Miller, L. (2009). The Terrorist Mind. Typologies, Psychopathologies, and Practical Guidelines for Investigation. Contemporary Readings in Criminology, 89-95.

Mareš, M. (2005). Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií.

Stieranka, J., Zachar, A. (2005). Financování terorizmu výnosy z trestné činnosti. Policejná teória a prax. XIII(3), 4-7.

Zeman, J. (2002). Terorismus, historicko – psychologická studie. Praha: Triton, s.r.o.,

Internetové zdroje

Bezpečnostní informační služba, [online] poslední revize 2011 cit. 12. prosince 2011 Dostupný z WWW: http://www.bis.cz/terorismus.html.

Ministerstvo vnitra České republiky, [online] poslední revize 2009 cit. 5. ledna 2013 Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/financovani-terorismu.aspx.

Ministerstvo vnitra České republiky, [online] poslední revize 2010 cit. 6. ledna 2013 Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/kdo-je-kdo-organy-odpovedne-v-cr-za-vnitrni-bezpecnosti.aspx.

Konspirační teorie o útocích z 11. září, [online] poslední revize 2010 cit. 25. března 2013 Dostupný z WWW: http://www.cs.wikipedia.org/wiki/Konspiračné_teorie_o_útocích_z_11._zaří.

Otazníky kolem 11. září, [online] poslední revize 2013 cit. 25. března 2013 Dostupný z WWW: http://www.blisty.cz/art/24946.html

Policie České republiky, [online] poslední revize 2011 cit. 12. ledna 2013Dostupný z WWW: http://www.policie.cz/clanek/narodni-ustredna-interpolu.aspx.

Policie České republiky, [online] poslední revize 2011 cit. 12. ledna 2013Dostupný z WWW: http://www.policie.cz/clanek/uskpv-europol-narodni-jednotka-europolu.aspx.

Stát jako sponzor terorismu obecně, [online] poslední revize 2012 cit. 20. března 2013Dostupný z WWW: http://www.valka.cz/clanek_345.html.

Národní akční plán boje proti terorismu 2010-2012, [online] poslední revize 2010 cit. 20. února 2013Dostupný z WWW: www.mvcr.cz/soubor/nap-2010-pdf.aspx.

Zákony

Česká republika. Zákon č. 238/2000 Sb. ze dne 28. června 2000 o Hasičském záchranném sboru České republiky.

Česká republika. Zákon č. 239/2000 Sb. ze dne 28. června 2000 o Integrovaném záchranném systému.

Česká republika. Zákon č. 240/2000 Sb. ze dne 28. června 2000 o Krizovém řízení – krizový zákon.

Česká republika. Zákon č. 273/2008 Sb. ze dne 17. července 2008 o Policii České republiky.

11 PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Teroristické útoky 11. září 2001

Podle Wikipedie byly útoky z 11. září 2001 sérií koordinovaných teroristických útoků, které byly zaměřeny proti Spojeným státům americkým. Podle oficiálního vyšetřování 19 mužů spojených s militantní islámskou organizací al-Kájda uneslo 4 letadla letící na komerčních linkách. Dvě z nich narazila do věží Světového obchodního centra v New Yorku. Obě zasažené budovy se do dvou hodin zhroutily, zničily blízké budovy a další poškodily.

Při útocích zemřelo pravděpodobně celkem 2 996 lidí, kteří pocházeli z více jak 90 zemí, včetně 19 únosců. Z toho 147 pasažérů z obou letadel. Toho dne se v obou budovách nacházelo 14 154. Dalších 940 jich bylo zapsáno v hotelu Marriott, který byl umístěn mezi nimi.

V důsledku celé tragédie zahynulo 343 hasičů a 87 příslušníků policie. V troskách přežilo pouhých 20 lidí, kteří měli to štěstí, že se dokázali ukrýt pod silnými zdmi a pevnými konstrukcemi, které jim zachránily život.

Měli bychom si také uvědomit, že i když je desetiletí od útoku za námi, tak již nikdo neregistruje, a nezajímá se o to, jak jsou na tom lidé z bezpečnostních složek, kteří u těchto útoků zasahovali. Nepochybuji o tom, že většina z nich má trvalé následky, ať již zdravotní nebo psychické. Jak se o ně stará jejich stát? Jsou nějak odškodňování, za to že nasazovali své životy pro druhé? Například prach, který vznikl při pádu obou budov, byl, jak vědci zjistili, velmi škodlivý a docházelo k trvalým dýchacím potížím, nejen zasahujících složek, ale i civilistů, vyskytujících se v bezprostřední blízkosti, kteří byli zasaženi druhotně.

Vyskytlo se zde mnoho názorů a konspiračních teorií, kdo za těmito útoky stál a kdo je způsobil. Nabízí se zde zcela odlišné teorie, které uvádím prostřednictvím několika mediálních zdrojů.

Jedna konspirační teorie tvrdí, že za teroristickými útoky stála teroristická organizace al-Kájda pod vedením již zesnulého Usámi bin Ladina, jak uvádí všechna média a závěrečné zprávy z vyšetřování od tajných služeb Spojených států amerických. Druhá, zcela opačná teorie uvádí, že za teroristickými útoky stojí spiknutí amerických vládních kruhů, tajných služeb nebo jiné vlivné skupiny, která úmyslně jednala v neprospěch obyvatelstva.

Jako hlavní motivy se u konspiračních teorií často udává vojensko-průmyslový komplex a těžební průmysl v zemích Blízkého východu, které jsou významné a bohaté na velké množství nerostného bohatství jako je ropa a zemní plyn.

Zastánci vládního spiknutí proti svým vlastním občanům se snaží poukazovat na údajné nejasnosti, nelogičnosti a lži. Nejčastější společný prvek konspiračních teorií je podezírání Bushovy administrativy, která byla vedena proti vlastnímu národu s cílem získat nového nepřítele, proti kterému by mohli vést válku, oživení ekonomiky a zbrojařského průmyslu

Internetový deník www.blisty.cz uvádí, že dvě nejvýznamnější od sebe rozlišitelné teorie podle míry zavinění jsou:

· hrozba byla skutečně zvenčí, avšak nejenže nebyla zastavena, ale naopak bylo umožněno projít ji obr