Kvalita života - IPVZ · Kvalita života Sborník příspěvků z konference, konané dne 25.10....

Kvalita �ivotaKvalita �ivotaKvalita �ivotaKvalita �ivota Sborník příspěvků z konference, konané dne 25.10.2004 v Třeboni

INSTITUT ZDRAVOTNÍ POLITIKY A EKONOMIKY Kostelec nad Černými lesy

Prosinec 2004

Kvalita života

Sborník příspěvků z konference,

konané dne 25.10. 2004 v Třeboni

Kongresový sál hotelu Aurora

Institut zdravotní politiky a ekonomiky

Kostelec nad Černými lesy

Prosinec 2004

2

Hlavní editor: Helena Hnilicová Autoři příspěvků: Jaro Křivohlavý Iva Šolcová Vladimír Kebza Magdalena Kotýnková Helena Hnilicová Libuše Nesvadbová Petr Háva Božena Buchtová Eva Dragomirecká Pavla Šelepová Hana Kalová Petr Petr Zdeněk Hejduk Zdeněk Kučera Technická redakce: Kamila Tomášková Luděk Šišák Vydáno v rámci řešení projektu: Podpora zdraví na úrovni kraje – determinanty zdraví a nová zdravotní politika (investice do zdraví) NO/7701-3, OK 12 © IZPE - Institut zdravotní politiky a ekonomiky Kostelec nad Černými lesy, prosinec 2004 ISBN 80-86625-20-6 Tisk: SV, s.r.o.

3

Obsah:

Program konference Kvalita života......................................................................5 Úvodní slovo – H. Hnilicová ..................................................................................7 Kvalita života – J. Křivohlavý...............................................................................9 Kvalita života v psychologii: Osobní pohoda (well-being), její determinanty a prediktory – I. Šolcová, V. Kebza ....................................................................21 Zmírňování chudoby a sociálního vyloučení jako předpoklad pro zvýšení kvality života – M. Kotýnková ............................................................................33 Dopad společenských změn po roce 1989 na kvalitu života lidí v ČR – H. Hnilicová ..........................................................................................................45 Povodně v ČR 2002 – L. Nesvadbová, P. Háva..................................................58 Kvalita života dlouhodobě nezaměstnaných – B. Buchtová .............................75 Kvalita života u seniorů - mezinárodní výzkum – E. Dragomirecká, P. Šelepová ............................................................................................................91 Biologické, psychické a sociální dimenze kvality života u handicapovaných osob, kvalita života u chronických onemocnění – H. Kalová, P. Petr............102 Kvalita života a sociálně-zdravotní péče – Z. Hejduk.....................................105 Podpora zdraví a kvalita života – Z. Kučera ...................................................108

4

Program konference Kvalita života

Konference organizovaná ve spolupráci Jihočeského kraje, Institutu zdravotní politiky a ekonomiky, Zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity a lázní Třeboň

Pod záštitou MUDr. Vladimíra Pavelky, náměstka hejtmana Jihočeského kraje

Místo konání: Třeboň - léčebný dům Aurora, hlavní sál

Lázeňská 1001, 379 13 Třeboň

Termín konání: 25. 10. 2004

Čas konání: 9 00 – 19 00

Program: 9 00 – 9 30 Registrace účastníků 9 30 – 10 00 Zahájení: MUDr. V. Pavelka (Jihočeský kraj), MUDr. Z. Hejduk (Jihočeský kraj), Prof. MUDr. M. Velemínský, CSc. (Jihočeská univerzita), MUDr. P. Háva, CSc. (IZPE), PhDr. H.Hnilicová, Ph.D.

Teoretická část 10 00 – 10 45 JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D.: Základní lidská práva, jejich ústavní garance a kvalita života. Vývoj v mezinárodním kontextu i u nás 10 45 – 11 30 Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc.: Kvalita života – vymezení pojmu a jeho aplikace v různých vědních disciplínách s důrazem na medicínu a zdravotnictví 11 30 – 12 15 CSc. PhDr. Iva Šolcová, CSc., PhDr.Vladimír Kebza,: Kvalita života v psychologii: Osobní pohoda (wel l- being) jako psychologicky i mezioborově chápaný pojem, determinanty a prediktory osobní pohody 12 15 – 13 00 Doc. PhDr. Magdalena Kotynková, Csc.: Sociální začleňování a zmírňování chudoby jako předpoklad zvyšování kvality života

5

6

13 00 – 14 00 Oběd

Empirická část 14 00 – 14 30 PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.: Dopad společenských změn po roce 1989 na kvalitu života lidí v ČR 14 30 – 15 00 MUDr. Petr Háva, CSc., MUDr. Libuše Nesvadbová, CSc.: Důsledky povodní na zdravotní stav obyvatel v okrese Český Krumlov 15 00 – 15 30 Doc. PhDr. Božena Šmajzová-Buchtová, CSc.: Kvalita života u dlouhodobě nezaměstnaných 15 30 – 16 00 PhDr. Eva Dragomirecká: Kvalita života u seniorů – některé výsledky mezinárodního výzkumu

16 00 - 16 30 Přestávka na kávu

Regionální část - implikace pro veřejnou politiku kraje 16 30 – 17 00 PhDr. Zdeněk Kučera: Podpora zdraví a kvalita života 17 00 – 17 30 Doc. MUDr. Petr Petr, Ph.D.: Zdravím ovlivněná kvalita života u vybrané populace vJihočeském kraji – výsledky šetření dotazníkem SF 36 17 30 – 18 15 Představitelé Jihočeského kraje: Zdravá města v Jihočeském kraji – informace o strategických i aktuálních cílech projektu „ Zdravé město“ na místní úrovni, zkušenosti, úspěchy, problémy 18 15 - 18 45 MUDr. Vladimír Pavelka: Zvyšování kvality života občanů jako strategický cíl plánu rozvoje Jihočeského kraje 18 30 - 19 00 Závěr konference: Prof. M. Velemínský, MUDr. Z. Hejduk, MUDr. P. Háva

7

Úvodní slovo Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté!

Dovolte mi, abych Vás všechny co nejsrdečněji přivítala na konferenci,

na téma "Kvalita života", která vznikla ve spoluprácí čtyř institucí. Jsou to:

Jihočeský kraj, Zdravotně-sociální fakulta Jihočeské Univerzity, Institutu zdravotní

politiky a ekonomiky v Kostelci nad Černými Lesy a Lázně Třeboň, na jejichž

půdě se konference koná. Každá z těchto organizací svým dílem přispěla k tomu,

že jsme se zde dnes sešli, abychom si vyslechli příspěvky a diskutovali na téma,

které je nesporně zajímavé a nanejvýš důležité, protože konec- konců všem nám

jde o to, aby se nám zde, na tomto světě, dobře žilo.

Dovolte mi, abych nejdříve mezi námi přivítala MUDr. Vladimíra Pavelku,

zástupce hejtmana Jihočeského kraje, který převzal záštitu nad touto konferencí.

Patří mu za to dík. Z Jihočeského KÚ vítám zde MUDr. Zdeňka Hejduka,

vedoucího odboru sociálních věcí a zdravotnictví, který, patří k iniciátorům této

konference. Vítám zde děkana Zdravotně-sociální fakulty Jihočeské Univerzity,

prof. MUDr. Miloše Velemínského a děkuji mu za čas, který konferenci věnoval.

Vítám zde ředitele Institutu zdravotní politiky a ekonomiky MUDr. Petra Hávu,

který vytvořil v IZPE dobré podmínky pro přípravu této konference a sám pro ni

také hodně učinil.

K vlastnímu programu konference:

První blok příspěvků má charakter teoretických sdělení, které se tak či onak

se vztahují k pojmu kvalita života, k jeho objasnění, a to v kontextu odlišných

pojetí a v různých souvislostech, ve kterých je pojem používán a pracuje se sním.

V druhém bloku zaznějí příspěvky věnované výsledkům empirických šetření

na téma“ Kvalita života“, které v posledních letech proběhly v ČR. Cílem této části

je seznámit účastníky konference s dostupnými poznatky, informujícím o různých

8

aspektech kvality života u nás a také o tom, jak změny po roce 1989 ovlivnily

kvalitu života lidí. Třetí blok příspěvků je zaměřen specificky na kvalitu života

obyvatel Jihočeského kraje a je věnován především úvahám a diskusi o tom, jak lze

v rámci regionální politiky zlepšovat kvalitu života místních obyvatel.

Přeji všem účastníkům, aby jim konference přinesla zajímavé a užitečné

informace, přednášejícím přeji pozorné a vnímavé publikum a naši konferenci

úspěch!

PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.

Třeboň 25.10. 2004

9

Kvalita života

Vymezení pojmu a jeho aplikace v různých vědních disciplinách s důrazem na medicínu a zdravotnictví

Jaro Křivohlavý

V nadpise jsou dva základní termíny, které je dobré upřesnit: kvalita a život.

Co se rozumí kvalitou?

Obvykle jsme v empirických studiích a šetřeních zvyklí hovořit spíše

o kvantitě nežli o kvalitě. Slovo “kvalita” je odvozeno od latinského qualis a to

zase od kořene qui – kdo? ve významu “kdo to je”, případně “jaké to je”? V češtině

kořen slova Kdo – “k” nás vede ke slovům typu “kéž” či “kýžený”, tj. žádoucí stav.

To se ozývá i v českém termínu pro kvalitu “jakost”- např. v souběhu

s upřesněním typu dobrá, prvotřídní až výtečná či naopak špatná jakost. Vyjadřuje

se tak charakteristický rys toho, o čem se hovoří, kterým se daný předmět odlišuje

od jiného jedince (ve smyslu lepší či horší než), případně od skupiny jedinců

obdobného druhu.

Hovořit máme o kvalitě života. Životem zde můžeme rozumět život obecně,

případně život určitého druhu jedinců – např. život ryb v třeboňských rybnících

atp. Zde nám půjde jen o život lidí.

Statické a dynamické pojetí kvality života

O životě lidí je možno hovořit a mít na mysli stav k určitému časovému údaji:

např. kvalita současného stavu obyvatel jižních Čech, nebo kvalita života dětí

v dnešních dětských zařízeních. Je však možno hovořit o kvalitě života

i v dynamickém pojetí – např. o vývoji kvality života dětí v posledních patnácti

10

letech. Zde budeme hovořit o kvalitě života v prvém pojetí což ovšem nikterak

neznamená, že dynamické pojetí je zanedbatelné.

Deskriptivní a preskriptivní pojetí kvality života

Na kvalitu života se můžeme ptát obdobně jako se ptá přírodovědec na

existenci určitého druhu labutí v dané lokalitě. Ptá se a popisuje stávající stav. Tak

se ptají deskriptivní studie.

Na kvalitu života je však možno se ptát i tak, že si neklademe otázku “jaké to

bylo nebo momentálně je”, ale “jaké by to mělo být”. Ptáme se po žádoucím stavu,

po cíli snažení, případně výchovy. Jedná se nám v tom případě o cíl, k němuž mají

být naše snahy zaměřeny.

Rozsah pojetí kvality života

O kvalitě života lidí je možno hovořit a mít na mysli různý rozsah pojmu

“člověk”. Je možno hovořit o kvalitě života jednotlivce (individua). Je možno

hovořit o kvalitě života dvojice lidí – dyády – např. v manželství, mezi dvěma

přáteli, ve vztahu nadřízený – podřízený, učitel - žák, trenér – cvičenec atp.

Je možno hovořit o kvalitě života skupiny lidí a to jak skupiny malé – např. rodiny,

školní třídy, tělocvičného družstva atp. nebo velké oblasti– např. lidí v Jižních

Čechách, ve státě – např. v naší republice nebo např. na celém kontinentě (např.

v Africe) atp.

Kdo se ptá

Na kvalitu života se mohou ptát různí lidé. Podle jejich zájmu bude určováno

i to, čemu bude věnována větší pozornost. Na kvalitu života lidí se může ptát vědec

– lékař, psycholog, sociolog, pedagog, duchovní, filozof, politik, podnikatel atp.

Důležité je i vědět v jakém kontextu se tento zájemce na kvalitu života ptá – může

11

mu jít např. o výzkum, o stanovení politického opatření, o distribuci určitého druhu

zboží, o zavedení ISO standardů pro hodnocení kvality podniku atp.

Obecné pojetí kvality života

O kvalitu života se zajímají odborníci různých profesí a různé skupiny lidí.

Tyto skupiny s přerůznými aspekty zájmu o kvalitu života je možno sezvat do

jednoho fóra a dát jim slovo. Tak to učinila např. celosvětová konference o kvalitě

života, která se konala před několika lety v Madridu.

Na kvalitu života se může zaměřit skupina lidí, kterým jde o zcela konkrétní

skupinu lidí – např. dětí, mladistvých atp. Tak tomu bylo a je např. tam, kde jde

o kvalitu života lidí nemocných, případně nemocných určitého druhu (např.

kardiaků, pacientů s onkologickým onemocněním, s umělou ledvinou atp.

Obecný přístup k problematice kvality života

Otázkou kvality života se zajímali lidé od pradávna – i když to, co my dnes

nazýváme kvalitou života nazývali poněkud odlišně. Dva druhy studijního zájmu

o otázky kvality života je dobré zde uvést. Jednu tvořili ti, kteří se zabývali

duchovním (náboženským) životem – spiritualitou přerůzného druhu. Tam šlo

o otázky “dobrého života” či “moudrého života” v protikladu k životu řízeného

chytrostí a vychytralostí.

Druhý studijní zájem o otázky kvality života šel cestou filozofickou,

speciálně pak etickou a antropologickou. Tam šlo o otázky “dobrého”

v protikladu k “špatnému” životu. U těchto otázek se blíže zastavíme. Mají

bohatou historii zvláště v evropské filozofii. Setkáváme se s nimi již v antice. Tam

byl výrazně formulován směr zvaný hedonismus (hedoné znamená slast, a v tomto

smyslu pak i štěstí). Obecně: dobře a šťastně žije ten, kdo si v bohaté míře užívá

smyslovými cestami přicházejících slastí. Tak to formuloval např. Aristipos

z Kyrény – a to byl Sokratův žák! Tomuto směru dosti blízká byla i jiná antická

12

škola – Epikurova. I ta zdůrazňovala pocit slasti, ale poněkud jiný - slast

pramenící z klidu.

Utilitarismus. V průběhu dějin se do tohoto směru pojetí toho, co je “dobré”

a tím tedy kvalitní v životě zařadila i skupina anglických filozofů – Jeremy

Bentham, David Hume, Thomas Hobbes. Ti se na to, co je dobré, podívali z druhé

strany – z hlediska následků a hodnotili užitečnost toho či onoho konání. Šlo jim

při tom o radost či štěstí z uspokojování potřeb a zájmů. K jejich cti budiž

uvedeno, že se začali dívat nejen na štěstí individuálně jednajícího člověka, ale

začali si všímat i toho, jak je druhým lidem. Všímali si i toho, jak danou mou

aktivitou uspokojeni jsou druzí – všichni ti, kterých se to týká.

Obě uvedená pojetí a řad dalších, obdobných moderních pojetí vychází

z empirie – smyslově dané zkušenosti. Nejsou však jedinými. Vedle nich existují

pojetí, která “dobro” chápou odlišně. Příkladem takovéhoto pojetí, které nevychází

ze smysly zprostředkovaných slastí, ale z rozumu, může být pojetí, s nimž se

setkáváme již u Sokrata, a které mistrně vypracoval Emanuel K a n t.

Kant odlišil vnímání od vlastní kognitivní činnosti – myšlení. To považoval

pro člověka za specifické neboť myšlení (rozum) překračuje smysly (vnímáním)

danou rovinu poznání. Jinak řečeno: všiml si toho, že člověk není jen empirickou

(zážitky definovanou) bytostí, ale i bytostí myslící. Tuto druhou rovinu, která

empirickou rovinu překračuje – transcenduje, chápal Kant jako oblast či sféru

duchovní. V tomto smyslu hovořil pak i o duši. Z té podle něj vycházejí určité

principy, které řídí naše jednání. Ty mohou být dobré nebo špatné a tedy vést

k dobrému či špatnému životu.

Kant rozlišovat dvě roviny těchto rozumových řídících momentů: maxima

a kategorický imperativ.

13

A. Maxima. Tímto termínem se rozumí principy či subjektivní praktické

zásady jednání jimiž se v životě řídíme. Ty vycházejí jednak z vlastní empirické

zkušenosti, jednak z toho, co jsme od druhých lidí (kultury, v níž žijeme) přejali

a přijali za své. Jde o obecné orientace typu “jak jednat” nebo “co dělat”,

případně”co dělat,když…”. Vyjadřují tak praktické postoje lidí.

Příklady maxim:

“Buď čestný” nebo “Buď zdvořilý”,”Buď ochotný druhým pomoci”.

“Žij zdravě” – “Pravidelně cvič” –„Živ se střídmě“ – „Jez zdravou výživu“ –

„Nepřejídej se“.

Patří sem však i maxima typu: “Dávej přednost uspokojování slastí před

zdravím” - “Každá koruna dobrá“ – „Účel světí prostředky“ – „Lži, když ti pravda

může uškodit“ – „Prosazuj svůj prospěch bez ohledu na druhé lidi“ – „Dolce fa

niente“ atp.

Každý z nás má svá maxima. Některá si uvědomujeme, jiná jsou hluboce

skryta a potlačena v našem vědomí. Žijeme při tom v domněnce, že když jednáme

podle svých maxim, která jsme si v životě vytvořili – ať jsou jakákoliv, náš život je

dobrý – kvalitní. B. Kategorický imperativ

Emmanuel Kant upozornil na to, že nad našimi maximy je ještě něco – něco,

co je překračuje. Domníval se, že to je právě to, co dělá člověka člověkem. Něco,

co má obecný charakter (je tedy ryze formální), co je kriteriem posuzování našich

maxim – a tedy i jádro naší morální motivace. Je to něco jako přírodní zákon –

např. gravitace, zemské přitažlivosti. Ten platí pro všechny předměty. Obdobně by

tento kategorický imperativ měl platit pro lidské jakékoliv jednání. Je však nám

dána svoboda vůle – rozhodnout se pro něj či proti němu v našem jednání.

Tento kategorický imperativ (doslovně) zní takto:

“Jednej tak, aby maxima tvé vůle vždy mohla být zároveň principem

obecného zákonodárství”

14

Jinak: mám tedy jednat jen podle takových maxim, jež jsou možné jako

obecné zákony rozumově utvořeného systému osob.

Příkladem může být ve sportu jednání, které označujeme termínem “fair

play”, případně pravidla, která zabraňují tomu, aby při lehkoatletických závodech

jeden nevběhl druhému do cesty, aby soudce jednal nestranně, aby neboxovali

spolu dva borci odlišné váhy atp.

Jednám-li v poslušnosti tohoto kategorického imperativu, je mi jako

člověku dobře. Jednám-li v rozporu s tímto kategorickým imperativem, dobře mi

není – a podle Kanta (a nejen podle něho) ani mi dobře být nemůže.

Je možno se domnívat, že křesťanský příkaz lásky - a s ním spojené pojetí

bezpodmínečné úcty (respektu) k druhým lidem, odpouštění a snahy druhým

pomoci - je určitou obdobou kategorického imperativu. – obecného morálního

zákona, definujícího podmínky toho jednání, které je možno hodnotit jako dobré.

Otázky kvality života ve zdravotnictví

Sledování kvality života pacientů – ale co kvalita života lékařů, zdravotních

sester a zdravotního personálu – a co kvalita života příbuzných pacientů?

a) Metody s pevně externě stanovenými kritérii b) Metody zjišťující subjektivně stanovený pojem kvality života

Užití:

• při sledování psychického stavu pacienta při prvním setkání s ním a v průběhu jeho nemoci

• při posuzování změn, k nimž dochází dík terapeutickým zásahům (viz např. při použití určitých léků, po operacích, v důsledku rehabilitace.

J. Křivohlavý. Psychologie nemoci, s. 162 – 183.

15

Kdy je člověku dobře? Příklad výsledků experimentálních studií.

V rámci pozitivní psychologie existuje oblast, která se zabývá lidskými

snahami a cíli lidského snažení. I v ní se hledají odpovědi na naši otázku: Kdy je

člověku dobře? Tato otázka zde pak zní: Jaké cíle v každodenním životě

(i v životě jako celku) je dobré si stavět, jde-li nám o to, aby nám bylo dobře?

Některé z výsledků těchto empirických studií zde chci naznačit.

Oč nám jde

Naše snahy, cíle, záměry a směřování našeho úsilí jsou přerůzné. Máme-li se

nich vyznat, je třeba v nich udělat určitý pořádek. Psychologové, kteří vstupovali

do problematiky cílesměrnosti našeho snažení, rozdělili naše snahy do tří skupin.

Do nejnižší skupiny patří běžné, krátkodobé cíle (current concerns). Těch je

nesmírné množství. Naopak nejvyšší skupinou je naše trvalé životní směřování –

konečné záměry (ultimate strivings). Jde o cíle, “nad něž již nic vyššího není”.

Pozornost psychologů přitahovala a neustále táhne druhá skupina – osobní

snažení (personal strivings). Tyto snahy se psychologové pokoušejí poznávat,

diagnostikovat, třídit a poté s nimi experimentálně pracovat. Podle označení těchto

cílů zde jde o déle, tzn. měsíce, ba léta trvající snahy a úsilí zaměřené k různým

cílům.

U každé z našich osobních snah psychologové rozlišují její tři charakteristiky.

První je její obsah – tedy to, oč se daná osoba snaží, jak pojmenovává to, oč jí jde.

Příkladem může být sdělení “mít dobrou rodinu”, “dosáhnout vysokoškolského

vzdělání” či “naučit se dobře určitý cizí jazyk”. Druhou charakteristikou volní

snahy je to, co se označuje termínem orientace cíle. Jde o to, jak daný člověk

chápe cestu k cíli svého snažení. Příkladem může být na jedné straně snaha něčeho

dosáhnout nebo se naopak něčemu vyhnout. Třetí charakteristiku našich osobních

snah tvoří parametry či vlastnosti cíle. Příkladem může být harmonie daného cíle

16

s jinými snahami dané osoby nebo naopak existence konfliktu mezi dvěma

snahami.

Toho, oč se člověk snaží, je mnoho. Není tedy divu, že v tomto množství

snah, záměrů, tužeb a přání může být a obvykle i je určitý nepořádek. Ten se

označuje různými termíny – od fragmentace po disintegraci. Chce se tak naznačit,

že mnohé naše snahy jsou spolu v rozporu – v disharmonii, že jedna potlačuje

druhou, konkuruje jí, soupeří s ní atp. Není divu, že výsledkem tohoto stavu je i to,

že člověku moc dobře není. Psychologové reagují na tuto skutečnost mimo jiné

i tím, že vytvářejí metody, kterými se míra této neorganizovanosti snah ve struktuře

osobnosti měří.

Soulad jako pramen spokojenosti

Na druhé straně je situace jiná. O integrované osobnosti se hovoří jako

o ideálu psychického vývoje. Integrovat zde – obdobně jako v matematice –

znamená spojovat, spojit, sjednocovat, sjednotit v jeden jediný funkční celek.

Termínem “integrace osobnosti” se pak rozumí její kompaktnost, celistvost.

Psychologové zde měří nejen tuto výslednou psychologickou charakteristiku

(integrovanost osobnosti), ale i její dílčí aspekty – např. koherenci a kongruenci.

Koherence (spojitost) může být vertikální či horizontální. U vertikální koherence

jde o propojenost snah, záměrů a cílů “vyššího řádu” s těmi, které jsou řádu

nižšího. U horizontální koherence pak o souvislost snah na téže úrovni mezi sebou.

Kongruencí pak rozumíme soulad chování se sebepojetím.

Jaký je vztah mezi údaji o integrovanosti osobnosti a tím, jak dobře nám je?

Obecně řečeno: jde-li nám o poznání toho, kdy je člověku dobře, pak je třeba

znát nejen úsilí daného člověka – jeho cíle, snahy a jejich propojenost, ale je

zapotřebí měřit též závisle proměnnou – subjektivní pocit dobra, well-being

či kvalitu života v řeči soudobé psychologie (Kebza, Šolcová, 2003).

17

Nejjednodušší způsoby měření toho, jak nám je dobře, používají

tzv. barometru každodenních nálad (daily mood reports). Daný člověk je požádán,

aby v pravidelných časových intervalech zaznamenával jak mu je – např. metodou

VAS (křížkem na úsečce od “strašně zle” po “velice dobře”). Dokonalejší způsoby

používají tzv. “pípavé metody” (beeper methodology). Daný člověk je vybaven

zařízením, které mu v nepravidelných časových intervalech dává akustické

znamení, aby zaznamenal, jak mu v danou chvíli je. Mezi dalšími metodami je

často používána Dienerova metoda (Diener, E., Emmons, R.A., 1984) využívající

výsledky faktorové analýzy přídavných jmen, vztahujících se k náladám. Jedna

z nejznámějších dotazníkových metod (The Satisfaction with Life Scale) je

zaměřena na kognitivní složky našeho zážitku (Diener, E., Emmons, R.A., Larsen,

T., Griffin, S.,1985).

Když byla pozornost věnována jak cílům snažení, tak údajům o tom, jak nám

je, bylo možno soustavně studovat vztah mezi zaměřeností naší vůle – naší

motivací – a pocity, které charakterizují to, zda nám je nebo není dobře. K jakým

závěrům se zde došlo?

Shrneme-li výsledky řady studií, pak můžeme říci, že čím větší je

fragmentace – roztříštěnost našich snah, tím výraznější jsou projevy, které ukazují,

že člověku dobře není. S rostoucí integrovaností snah, záměrů a cílů v osobnosti

člověka roste kvalita jeho života – a tím i do značné míry to, jak mu je dobře.

Psychologové se snaží poznat, co integritu osobnosti mění – a to jak

v kladném, tak i záporném slova smyslu. Patří sem studie o vlivu traumatických

událostí (uváděné pod symbolickým označením “quantum change”) či studie

zaměřené na hlubší vhled do problematiky nervozity jako projevů

disintegrovanosti osobnosti, studie sebeřízení, sebeovládání atp.

Kromě integrovanosti našich cílů je důležitý také jejich obsah. Vyšetřování

toho, oč danému člověku jde, ukázalo, že cílů typu dlouhodobých osobních snažení

je veliké množství a že jsou specifické pro danou osobu (jsou idiosynkratické).

Krokem, který umožnil jejich další zpracování, bylo jejich zařazení do širších

18

kategorií (tzv. nomotetická analýza). Ta se provádí rozborem obsahu daným

člověkem definovaného cíle snažení. Množství kategorií našich osobních cílů

se tak zredukovalo a bylo možno zjišťovat jejich vztah k zážitkům dobré či špatné

kvality života.

• Výsledky jedné takové studie (Emmons, 1999) jsou uvedeny v rámečcích 1 a 2.

Rámeček č. 1: Kdy je lidem dobře

Charakteristiky osobních cílů, které vedou k dobrému subjektivnímu stavu • konkrétně definované, splnitelné cíle (chodit slušně oblečen, mluvit

pomalu a zřetelně...) • cíle naznačující přibližování se dominantnímu, nejvyššímu,

celoživotnímu zaměření • cíle definované v termínech duchovní dimenze života (spirituální cíle) • cíle s charakteristikou skupinové afiliace • cíle zaměřené na zvyšování intimity v nejužších přátelských vztazích • generativní cíle (tvořivá činnost) • cíle vycházející z vlastního osobního rozhodnutí dané osoby (intrinsické

cíle) • cíle vyznačující se vyšší mírou oddanosti ve zvolené činnosti

(committment).

Generativita Mezi cíli, které vedou k dobrému životnímu pocitu, se objevily generativní

cíle. Co se pod tímto označením skrývá? Termín “generativita” je psychologům

blízký od r. 1950, kdy jej Erickson uvedl do svého pojetí vývoje osobnosti – a to

jako osmé, nejvyšší stadium. Generativivou se při tom rozumí snaha generovat,

vytvářet něco, co přesahuje hranice sebestředných – egocentrických

až egoistických zájmů člověka (McAdams, D.P., de St Aubin, E.,1998). Tvořit,

případně i stvořit něco, co by člověka přežilo, co by obohatilo druhé lidi. V obecné

formě je tomuto pojmu lépe možno porozumět tam, kde hovoříme o plození,

kreativitě, umělecké či vědecké činnosti, případně i o dobrovolné formě pomoci

druhým lidem – často s podtitulem “aby mě to přežilo”. S generativitou

19

se setkáváme např. u rodičů, kteří vychovávají své děti, u učitelů, kteří se věnují

další generaci. Generativita je rozpoznávána i tam, kde jde o tvořivou práci

konkrétnější podoby – o profesionální činnost, politickou aktivitu, prosociální

činnost, ochranu prostředí... V jazyce metafory můžeme hovořit o snaze “vložit

obolus do pokladnice lidstva”, “zanechat svou stopu v dějinách” atp.

Vývoj člověka může dosáhnout osmého stadia zrání osobnosti podle

Ericksonova pojetí, ale může se též zarazit dříve a ustrnout. Erickson označuje

tento stav jako stagnaci – ustávání v pohybu vpřed, zastavení rozvoje osobnosti.

Výsledky empirických studií (McAdams, D.P., de St. Aubin, E. 1998)

ukazují, že tam, kde byly diagnostikovány generativní snahy, záměry a cíle, tam

bylo možno diagnostikovat i vyšší míru toho, co psychologové označují termínem

well-being, lidem bylo lépe, nežli v případech stagnace osobnosti.

Publikované empirické práce ukázaly, že to jsou v prvé řadě charakteristiky

našich cílů, co je příčinou toho, zda nám je či není dobře. Zde jsme se zmínili jen

okrajově o krátkodobých cílech našeho snažení. Poněkud větší pozornost jsme

věnovali našim dlouhodobým snažením (personal strivings). Zcela jsme však

opomenuli nejvyšší skupinu našeho trvalého životního směřování – konečné

záměry (ultimate strivings). Jsou-li naše dlouhodobá osobní snažení důležitým

momentem pro to, zda nám je nebo není dobře, oč důležitější jsou tyto nejvyšší

cíle, nejvýstižněji charakterizující náš život? Soudobá psychologie se ve svých

empirických studiích zabývá i jimi a tak se můžeme v brzké době těšit na výsledky.

Díky dosavadním psychologickým výzkumům můžeme dnes již s určitou

mírou jistoty říci, že dobře, případně poměrně lépe je těm lidem, kteří jsou

charakterizováni integrovanou osobností, a že dobře je i těm lidem, v jejichž

osobnosti je možno diagnostikovat tvořivé, kreativní, generativní prvky. Tato

zjištění do určité míry naznačují zároveň i směr našeho nadějného snažení: dělat

vše pro to, aby naše osobnost byla osobností integrovanou a aby se stadium zrání

naší osobnosti vyznačovalo generativitou.

20

Rámeček č. 2: Kdy lidem dobře není Charakteristiky osobních cílů, které vedou k nedobrému subjektivnímu stavu • mocenské cíle (definované v termínech užití až zneužití moci) • ambivalentní (rozporuplné) cíle • cíle dodávané člověku z jeho okolí (extrinsické cíle) • konfliktní cíle (volba cílů, které kolidují s jinými již zvolenými cíli) • příliš abstraktní cíle (být 100% čestný, myslet vždy jen na pozitivní

věci...) • snahy vyznačující se touhou od něčeho se distancovat (oddalovat)

Závěr: Kdo by nechtěl, aby mu bylo dobře? Každý z nás si přeje prožít každý den

i celý život tak, aby mohl na jeho konci říci “bylo to dobré”. Kriteria jsou nám

předkládána. Máme však svobodnou vůli – rozhodnout se pro to či ono.

Odpovědnost neseme každý sám.

Literatura

DIENER, E., EMMONS, R. A. The independence of positive and negative affect. Journal of Personality and Social Psychology, 1984, vol. 47, p. 1105 – 1117.

DIENER, E., EMMONS, R.A., LARSEN, T., GRIFFIN, S. The Satisfaction with Life Scale. Journal fo Personality Assessment, 1985, vol. 49, p. 71 – 75.

EMMONS, R. A. The Psychology of Ultimate Concerns. Motivation and Spirituality in Personality). New York : The Guildford Press, 1999.

KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Československá psychologie, 2003, roč. XLVII, č. 4, s. 333 –345.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha : Grada Publishing, 2002.

KŘIVOHLAVÝ, J. Kdy je člověku dobře. Psychologie dnes, 2004, roč. X, č. 10, s. 20 – 22.

McADAMS, D. P., AUBIN, St. E. de (eds.) Generativity and Adult Development. Washington : APA, 1998.

21

Kvalita života v psychologii: Osobní pohoda (well-being), její determinanty a prediktory1

Iva Šolcová, Psychologický ústav AV ČR, Praha Vladimír Kebza, Státní zdravotní ústav, Praha

„Osobní pohoda je vyváženou výživou mysli, těla a ducha.“

D. A. Vella-Brodrick, F. C. I. Allen, 1995

Terminologie, příbuzné pojmy

Osobní pohoda (well-being) je často spojována s pojmem kvalita života. Lze

říci, že well-being je hodnocením kvality života jako celku.

Přes – v psychologii obvyklou – pluralitu názorů a přístupů k vymezení

pojmu well-being se odborníci vcelku shodují v názoru, že se jedná o dlouhodobý

emoční stav, ve kterém je reflektována spokojenost jedince s jeho životem. Rovněž

panuje shoda v tom, že osobní pohoda musí být chápána a měřena prostřednictvím

svých komponent kognitivních (životní spokojenost, morálka ve smyslu mravních

zásad) a emočních (positivní emoce, negativní emoce) a že osobní pohoda se

vyznačuje konzistencí v různých situacích a stabilitou v čase.

Vzhledem k tomu, že v české terminologii se postupně ustálil úzus spojovat

well-being především s dimenzí duševní pohody, což tento pojem nevyčerpává,

navrhujme užívání českého ekvivalentu osobní pohoda, v němž je implicite

založena jak duševní, tak tělesná a sociální dimenze.

Z dalších pojmů, vystupujících v novodobé anglosaské terminologii, je třeba

uvést dimenzi tělesné pohody ("wellness", či "fitness"), prožitek blaha ("welfare"),

dosažení a prožití úspěchu ("success"), ale též komponentu přátelství ("friendship")

či štěstí ("happiness").

1 Stať vznikla v rámci výzkumného záměru PsÚ AV ČR AV0 Z70250504.

22

Pojmu wellness se někdy používá jako synonyma k well-being, přiléhavěji se

ale wellness vymezuje jako koncept, který se vztahuje k přijetí určitého chování a

životního stylu, podněcujícího optimální fyzické a psychické zdraví. Takové

chování zahrnuje zvládání stresu, zdravou výživu, nekuřáctví, mírné nebo žádné

požívání alkoholu, odpovídající spánek, fyzické cvičení apod.

Osobní pohoda u Aristotela

V antické filozofii a psychologii se dnešnímu pojetí osobní pohody nejvíce blíží pojem blaženosti (eudaimonía). U Aristotela tato blaženost reprezentuje pro člověka nejvyšší dobro, uskutečnitelné lidským jednáním. Dosažení blaženosti (eudaimonía), však nevychází jen z vlastní rozumové činnosti a dosažení radosti a štěstí. Blaženost je více než štěstí (eutuchía), které může být někdy též pouze náhodné, tj. závisící na náhodě (týché). Eudaimoniá obsahuje v pojetí Aristotelově i významný mravní rozměr: blaženost předpokládá též úsilí o mravní dokonalost. Blaženost je tedy ukutečňováním (entelecheia) a každodenním naplňováním ctnosti (areté).

Časové dimenze

Někteří autoři rozlišují mezi pojmy z hlediska časových os: dle M. Seligmana

a M. Csikszentmihalye se well-being a spokojenost s životem (contentment, satisfaction) vztahují k minulosti, pocit štěstí (happiness) a momentálního extatického nadšení (flow) směřují k současnosti a k budoucnosti pak naděje (hope) a optimismus.

Podle koncepce Okuna a Stocka (1987) má osobní pohoda 3 tyto komponenty: (1) Životní spokojenost je hodnocením toho, jak se jedinci dařilo dosahovat cílů. Tato komponenta je orientována do minulosti a má silně kognitivní obsah. (2) Morálka ve smyslu mravních zásad (morale), směřuje ke kázni (discipline) a důvěře (confidence). Je orientována do budoucna, má středně zastoupený kognitivní obsah. (3) Štestí (happiness) představuje emoční reakci na každodenní život. Je zaměřeno na současnost, jeho kognitivní komponenta je nízká.

23

Zařazení pojmu v rámci psychologických kategorií Z psychologického hlediska spadá osobní pohoda na pomezí mezi afekty,

nálady a osobnostní rysy; protože však v rámci utváření osobní pohody jde

současně též o průběžně se odehrávající hodnotící vztahy, obsahuje i důležitou

komponentu postojovou.

V nástrojích, které ji v psychologických šetřeních postihují, bývá osobní

pohoda obvykle operacionalizována jako prožitek, který trvá řádově spíše týdny

než dny či okamžiky - to by ji řadilo spíše k náladám, obsahuje však i některé

proměnlivější charakteristiky, související jednak s aktuálním psychickým stavem,

jednak s reakcemi na životní události a jednak s určitou proměnlivostí a dynamikou

nálad.

Související faktory

Z medicínského pohledu je pojem "well-being" kromě této psychologické

podstaty úzce propojen jednak s holisticky pojímaným zdravím, jednak

s komplexně založeným pojetím životního stylu, zahrnujícím množství rizikových

i protektivních faktorů. Vliv životního stylu na zdraví včetně duševní pohody je

velmi aktuálním problémem mj. i proto, že procento úmrtí způsobených

nevhodnými složkami životního stylu již před více než 15 lety přesáhlo

v civilizovaných zemích hodnotu 50.

Významnou dimenzí komplexu well-beingu je též tělesná zdatnost.

Zpracován je zejména vliv pohybové aktivity na osobní pohodu či její

komponenty: Pohybová aktivita má krátkodobý i dlouhodobý příznivý účinek na

psychickou pohodu, zejména příznivě ovlivňuje náladu, sebeúctu, úzkost, depresi,

tenzi, percepci stresu.

V přehledové studii A. Hunta (2003) jsou sumarizovány hlavní přínosy

tělesné zdatnosti pro celkovou životní spokojenost a osobní pohodu: jde především

o významnou celkovou nezávislost, sebeobslužnost a samostatnost – jež nabývají

24

na významu zvláště u starších osob a jejichž úroveň se s vyšší úrovní tělesné

zdatnosti prodlužuje v čase a zvyšuje z hlediska kvality.

Osobní pohoda jako stav, rys a proces

V Beckerově práci z r. 1991 je představena možnost pojímání osobní pohody

(well-being) jako konstruktu, definovatelného z hlediska tří vzájemně souvisejících

a navzájem se ovlivňujících dimenzí: stavu (state), rysu (trait) a procesu. Podstatou

stavu jako součásti osobní pohody je podle Beckera nálada (mood), ve smyslu

hodnotícího ladění aktuální zkušenosti individua (Morris, 1989; Abele, 1991), jež

může být charakterizována jak z hlediska kvalitativního (dobrá, příjemná vs.

špatná, nepříjemná nálada), tak kvantitativního či dynamického hodnocení (míra

aktivity či intenzity). V základu dimenze rysu jako složky osobní pohody je

zachycena podle Beckera jeho průměrná úroveň v průběhu času,

tj. nejfrekventovanější charakteristika nálad zažívaná individuem. Procesuálním

aspektem osobní pohody je pak variabilita stavu nálad v průběhu času.

Uvedená koncepce vychází z dřívějších poznatků o lidské tendenci

sjednocovat úroveň svých nálad do relativně stabilní úrovně převažujícího

osobnostního rysu, přičemž tato tendence je vykládána prostřednictvím modelu

dynamické rovnováhy či ekvilibria (Headey, Wearing, 1989; Abele, Becker, 1991).

Podle tohoto modelu dochází k udržení úrovně pozitivních a negativních emocí

v důsledku determinace vlastní osobností. Příznivé a nepříznivé události způsobují

časově omezenou odchylku od tohoto osobnostního základu, ale v průběhu času

dochází postupně k návratu k původním charakteristikám.

Štěstí

V Dienerově pojetí osobní pohody je zahrnuta jak životní spokojenost, tak

pozitivně laděné emoce a konečně výše zmíněný pojem "štěstí" (Diener, 1984;

2000).

25

Wilsonova charakteristika štěstí z r. 1967, citovaná v uvedené Dienerově

práci, vychází z rozsáhlé analýzy tohoto pojmu v tehdy dostupné psychologické

literatuře a je založena na souboru adjektiv - vlastností a atributů, jež pojem štěstí

a jeho obsah vystihují. Za šťastného člověka tak lze podle Wilsona považovat toho,

kdo je mladý, v dobrém zdravotním stavu, dostalo se mu kvalitního vzdělání

a výchovy, je dobře finančně hodnocený, extravertovaný, optimistický,

bezstarostný, věřící, ženatý či vdaná, s vysokým sebehodnocením a kvalitním

sebepojetím a sebeúctou, vyspělou pracovní morálkou, přiměřenou aspirační

úrovní a širokou(ve smyslu všestranného nadání) inteligencí. Intersexuální

diference nebyly v rámci této charakteristiky zjištěny, resp. jejich vliv nebyl

shledán významným kromě zjištění, že ženy jsou v mladším věku (cca do 40 let)

zřejmě poněkud šťastnější než stejně staří muži, zatímco ve věku nad 45 let jsou

šťastnější spíše muži.

Při podrobnějším pohledu na tuto charakteristiku zjistíme, že řada uváděných

proměnných de facto přirozeně zapadá do kontextu představy o životní

spokojenosti a na ni navazující osobní pohody, celkovém komfortu a štěstí. Je

např. zřejmý vztah mezi věkem a zdravotním stavem, avšak vyřadíme-li z výčtu

atributů osobní pohody zdravotní stav, zdá se, že tato souvislost pomíjí a někdy

dokonce nabývá opačné dimenze - starší lidé mohou být v řadě aspektů

spokojenější než mladí, mj. i vzhledem k realističtějším aspiracím a nižším

materiálním požadavkům i vzhledem k celkové vyšší životní vyzrálosti.

Dimenze osobní pohody

Podle Ryffové a Keyesové (1995) má struktura osobní pohody šest

základních dimenzí:

• Sebepřijetí (self-acceptance) - pozitivní postoj k sobě, srozumění s různými aspekty sebe a jejich akceptace, přijetí různých aspektů sebe, dobrých i špatných vlastností, srozumění s vlastní minulostí.

• Pozitivní vztahy s druhými - vřelé uspokojující vztahy s druhými, zájem o blaho druhých, schopnost empatie.

26

• Autonomii - nezávislost a sebeurčení, schopnost odolat sociálním tlakům a zachovat si vlastní názor a jednání, nezávislost na hodnocení a očekávání druhých.

• Zvládání životního prostředí (environmental mastery) - pocit kompetence při zvládání každodenních nároků, přehled o tom, co se děje v okolním prostředí, schopnost vidět příležitosti a využít vnější dění pro vlastní cíle a potřeby.

• Smysl života (purpose in life) - cílesměrnost, pocit, že minulý i přítomný život má smysl, směřování k dosažení cílů.

• Osobní rozvoj (personal growth) - pocit trvalého vývoje, otevřenost novému, nepřipouštění si nudy a pocitu stagnace, schopnost vidět pozitivní změny vlastního já a chování.

Řada autorů poukazuje na sílící význam sociálních dimenzí osobní pohody.

Např. Keyesová (1998) rozlišuje specifické sociální dimenze osobní pohody, a to sociální integraci (hodnocení jedincova vztahu ke společnosti a komunitě), sociální akceptaci (jedincův příznivý obraz o společnosti a lidech), sociální přínos – contribution (hodnocení vlastní sociální hodnoty jedince pro společnost), sociální aktualizaci (hodnocení potenciálu společnosti k vývoji, její schopnosti mít vliv na svůj vývoj) a sociální koherenci.

Osobní pohoda a duševní zdraví

Duševní zdraví není jen absence negativních pocitů, stesků a symptomů

distresu a diskomfortu. Musí zahrnovat znaky štěstí, duševní vyrovnanosti, sebeúcty atd. Nízká úroveň distresu neznamená automaticky vysokou úroveň osobní pohody. Distres a osobní pohoda jsou dvě různé (ač korelované) dimenze duševního zdraví.

Osobní pohoda a životní cíle

P. Schmuck a K. M. Sheldon (2001) soustředili ve své knize studie, které se

zabývaly osobní pohodou z hlediska percepce a obsahu životních cílů. Životní cíle (life goals) definují jako specifické motivační cíle, k nimž osoba v průběhu času směřuje a jimiž řídí svůj život.

27

V závěrečném shrnutí editoři vyzdvihli dva nejvýznamnější výsledky týkající se percepce cílů a jejich vlivu na well-being: (1) dlouhodobější cíle souvisejí s osobní pohodou těsněji než krátkodobé cíle; (2) pro osobní pohodu je významný soulad se sebou (self-concordance), jenž vyjadřuje soulad cíle jedince s jeho implicitnimi hodnotami a zájmy.

Pokud jde o obsah cílů, sebe-přesahující cíle, jako jsou ty, zaměřené na zdokonalení skupiny (group-enhancing) či společnosti (global goals), přispívají více k osobní pohodě než sebe-zdokonalující (self-enhancing) cíle. (Zdá se, že tento výsledek je – tím, že přidává k lidskému snažení mravní rozměr – v souladu s Aristotelovým pojetím, jež jsme popisovali v úvodu. A je též dobrou zprávou pro ty, kteří nepodlehli lákadlům konzumního věku a snaží se být svým životem nějak užiteční.)

Determinaty, prediktory a ovlivňující faktory osobní pohody

Mezi determinanty úrovně osobní pohody řadí Levin a Chattersová (1998)

zdravotní stav (health status), objektivní ukazatele činnosti a fyzických funkcí, subjektivní posouzení celkového zdraví, sociálně ekonomický status, věk a zapojení do náboženských aktivit (religious involvement). Jako další determinanty vystupují ještě etnicita, okolnosti penzionování, vdovství (vdovectví), rodičovství, sociální opora, životní události, osiření, sebeúcta.

Řada studií zaměřených na osobní pohodu se zabývá možnostmi její

determinace osobnostními proměnnými (viz níže).

Socioekonomický status

Finanční hodnocení, zapadající do celkového socioekonomického statusu, má

pro celkový pocit osobní pohody zásadní význam, ale zdá se, že tento vztah platí jen do dosažení určité minimální úrovně, zajišťující jakýsi práh ekonomického standardu či dostatku.

Mayers a Diener (1995) o vlivu SES a zdraví na osobní pohodu výstižně uzavřeli, že nedostatek obého může přinést zoufalství, avšak to, že je máme, nijak

28

nezaručuje, že budeme šťastni. Obojí jsou nezbytnou ale nikoli dostačující podmínkou osobní pohody.

Ryffová a Singer (1998) konstatují, že s vyšší úrovní vzdělání, jako významné složky SES, se zvyšuje úroveň osobní pohody, a to zejména v dimenzi smysl života (platí u obou pohlaví i při kontrole vlivu školního IQ i vzdělání, příjmu a postavení rodičů). U žen se kromě toho prokázal významný vliv vzdělání na dimenze zvládání prostředí, vztahy s druhými a sebepřijetí.

Výrazně negativní vliv na pocit osobní pohody se závažnými důsledky pro

zdravotní stav však má ztráta zaměstnání, jež se již dlouhá léta řadí k nejtěžším

stresorům (Šolcová, Kebza, 2001).

Vztah osobní pohody a ekonomických aspektů lidského života je předmětem zájmu nejen psychologů, ale též ekonomů. Tak např. známí švýcarští političtí ekonomové, B. Frey a A. Stutzer upozorňují (2001) na okolnost, že zatímco v rámci tradičních ekonomických teorií je předpokládána pozitivní korelace mezi rostoucím příjmem a individuálním štěstím, menší pozornosti se dostává zjištění, že lidé přikládají větší význam svému relativnímu příjmu, než jeho absolutní výši. Tito autoři též kritizují tradiční ekonomický pohled na nezaměstnanost, chápanou některými ekonomy jako dobrovolný stav, který reflektuje tržní prostředí a poukazují na výsledky psychologických šetření, z nichž vyplývají významné negativní psychologické a sociální důsledky nezaměstnanosti, včetně vysoce významného poklesu úrovně osobní pohody.

Víra

Vliv víry na úroveň a kvalitu osobní pohody je v literatuře hodnocen

s nejednoznačnými závěry. I když obecný předpoklad, že tak silný zdroj, jakým je pro věřící víra v boha, je vždy posilující, nebyl vždy zcela jednoznačně potvrzen, nelze na základě dostupné literatury popřít jakýsi obecně profylaktický účinek víry (včetně psychoterapeutického efektu) u osob skutečně věřících.

Zdá se, že k naplnění pozitivního vlivu religiozity na zdraví je třeba (kromě příznivých historických a sociokulturních okolností) mj. též současné konstelace následujících podmínek: (a) mělo by jít především o vnitřně založenou,

29

intrinzickou religiozitu, prožívanou zcela upřímně a opravdově; (b) z ní vycházející navození prožitku vyšší kontroly nad směřováním svého života, chápaného v širším kontextu a dále (c) soulad mezi vnitřním prožitkem víry (intrinzickou religiozitou) a jejími vnějšími projevy (extrinzickou religiozitou).

Sociální opora

Jak vyplývá z výsledků řady dosud publikovaných studií, pocit osobní pohody významně ovlivňují sociální kontakty, a to jak z hlediska kvantity, tak kvality jejich rozvoje. Úzká souvislost se zde nabízí s koncepcí sociální opory, poskytující protektivní účinek jednak v závislosti na jejích jednotlivých druzích a formách, jednak v součinnosti s dalšími faktory (Šolcová, Kebza, 1999).

Osobnost

Ve své meta-analýze devíti studií popsali DeNeveová a Cooper (1998) několik typů teorií o vztahu mezi osobnostními proměnnými a osobní pohodou:

1) Tzv. "top-down models" zdůrazňují přímý význam osobnosti pro osobní pohodu. Tyto modely předpokládají obecnou tendenci prožívat (experience) život pozitivním nebo negativním způsobem. Tato tendence konzistentně ovlivňuje interpretaci prožívaných událostí.

2) Model dynamické rovnováhy osobní pohody rovněž zdůrazňuje zásadní význam osobnosti. Tento model byl vytvořen k vysvětlení toho, proč jedinci po časovém odstupu (třeba 2 let) podávají stejná hodnocení pozitivních událostí, negativních událostí a osobní pohody. Zastánci těchto modelů předpokládají, že každý člověk má rovnovážnou hodnotu osobní pohody. Tato rovnovážná hodnota je predikovatelná osobnostními charakteristikami, zejména extraverzí, neuroticismem a otevřeností zkušenostem. I když se hodnota osobní pohody odkloní kvůli nějakým životním událostem, osobnostní charakteristiky jim napomohou navrátit se na své normální rovnovážné hodnoty.

3) McCrae a Costa (1991, cit. podle DeNeve, Cooper, 1991) rozlišují mezi temperamentovým a instrumentálním pohledem na vztah mezi osobnostními rysy a osobní pohodou. Temperamentové hledisko vychází z toho, že určité osobnostní rysy (jako je extraverze a neuroticismus) představují přetrvávající dispozice, které přímo vedou k osobní pohodě. Ostatní osobnostní rysy (jako je přívětivost - agreeableness a svědomitost - conscentiousness) mají nepřímý nebo instrumentální vliv na osobní pohodu, a to tak, že vedou osobu k tomu, aby se střetávala se specifickými životními situacemi, které pak ovlivňují osobní pohodu.

30

4) Gray nabídl psychobiologické vysvětlení vlivu osobnosti na určité emoční stavy, které vychází z jeho neurofyziologicky založené koncepce (behaviorální) aktivace a útlumu, jež operacionalizoval v termínech osobnostních rysů, a to tak, že extraverze nebo pozitivní afektivita souvisí s aktivací, zatímco neuroticismus a negativní afektivita souvisí s inhibicí.

Ze zkoumaných 137 osobnostních rysů v meta-analýze DeNeveové a Coopera

(1998) mají na osobní pohodu největší vliv (kritériem byl výskyt alespoň ve 3 nezávislých studiích a korelace s osobní pohodou větší než 0.3):

Represivní defensivita (repressive defensiveness), důvěra (trust), emoční stabilita (emotional stability), lokalizace kontroly (locus of control), potřeba kontroly (desire of control), hardiness, pozitivní afektivita, sebeúcta (private collective self-esteem) a tenze (tension).

Byl-li kritériem výskyt daného osobnostního faktoru v alespoň v deseti

nezávislých studiích, největší vliv mají: afiliace (affiliation), úzkost (anxiety),

dominance, extraverze, femininita, inteligence, impulsivita, lokalizace kontroly,

neuroticismus, maskulinita, vnímaná kontrola (perceived control), sociabilita

a sociální žádoucnost (social desirability). Z výše uvedených rysů nejvyšší

korelace byly zjištěny u afiliace (0.29), vnímané kontroly (0.29), neuroticismu

(-0.27) a lokalizace kontroly (0.25).

Pohlaví, věk a rodinný stav

Vliv pohlaví na úroveň osobní pohody byl zkoumán ve studii Ryffové

a Singera (1998). Autoři shrnuli výsledky shodující se ve všech jimi

analyzovaných studiích, z nichž vyplývá, že ženy posuzují pozitivněji než muži své

vztahy s druhými a svůj osobní rozvoj.

S narůstajícím věkem přibývá u obou pohlaví pozitivního hodnocení zvládání

prostředí, zatímco hodnocení smyslu života a osobního rozvoje s věkem poněkud

klesá.

Klesá i životní spokojenost, a to zejména u tzv. nejstarších starých (věk nad

85 let), u kterých jsou chronické nemoci a výrazné zhoršení funkcí limitujícím

31

faktorem osobní pohody. V Berlínské studii stárnutí (BASE, Smith et al., 2002)

tzv. „mladí staří“ (věk 70 - 84) uváděli vysoce signifikantně vyšší úroveň osobní

pohody ve srovnání s „nejstaršími starými“.

Speciální šetření týkající se duševního zdraví a osobní spokojenosti bylo

uskutečněno na reprezentativním vzorku v Austrálii (Dear, Henderson, Korten,

2002). Zjištěná úroveň osobní pohody stoupala s úrovní socioekonomického

statusu (ukazatelem bylo vzdělání a bydlení). Ženy v tomto šetření vykazovaly

vyšší stupeň životní spokojenosti než muži. Úroveň životní spokojenosti byla

snížena vlivem prožívaného distresu zvláště u osob nezaměstnaných

a rozvedených.

Kulturní rozdíly Srovnání individualistické (nezávislé, "západní") a kolektivistické (vzájemně

závislé, "východní") kultury dopadlo v různých studiích shodně: osoby pocházející

z individualistické kultury uváděly vyšší hodnoty osobní pohody.

Literatura

ABELE, A. Auswirkungen von Wohlbefinden. Oder: Kann gute Laune schaden? In ABELE, A., BECKER, P. (eds.) Wohlbefinden. Theorie, Empirie, Diagnostik.

Weinheim : Juventa, 1991, p. 297-325.

ABELE, A., BECKER, P. (eds.) Wohlbefinden. Theorie, Empirie, Diagnostik. Weinheim : Juventa, 1991.

BECKER, P. Theoretische Grundlagen. In ABELE, A., BECKER, P. (eds.) Wohlbefinden. Theorie, Empirie, Diagnostik. Weinheim : Juventa, 1991, p. 13-49.

DEAR, K., HENDERSON, S., KORTEN, A. Well-being in Australia - findings from The National Survey of Mental Health and Well-being. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 2002, vol. 37, p. 503-509.

DeNEVE, K. M., COOPER, H. A meta-analysis of 137 personality traits and subjective well-being. Psychological Bulletin, 1998, vol. 124, p. 197-229.

DIENER, E. Subjective well-being. Psychol. Bulletin, 1984, vol. 95, p. 542-575.

DIENER, E. Subjective well-being: The science of happiness and a proposal for a national index. American Psychologist, 2000, vol. 55, no. 1, p. 34-43.

32

FREY, B. S., STUTZER, A. Happiness and economics: how the economy and institutions affect human well-being. Princeton : Princeton University Press, 2001.

HEADEY, B., WEARING, A. Personality, life events, and subjective well-being: Toward a dynamic equilibrium model. Journal of Personality and Social Psychology, 1989, vol. 57, p. 731-739.

HUNT, A. Musculoskeletar fitness: the keystone in overall well-being and injury prevention. Clin. Orthop, 2003, vol. 409, p. 96-105.

KEYES, C. L. M. Social well-being. Social Psychology Quarterly, 1989, vol. 61, p. 121-140.

LEVIN, J. S., CHATTERS, L. M. Religion, health, and psychological well-being in older adults. J. Aging and Health, 1998, vol. 10, p. 504-531.

MAYERS, D. G., DIENER, E. Who is happy? Psychological Science, 1995, vol. 6, p. 10-19.

MORRIS, W. N. Mood. The frame of mind. New York : Springer, 1989.

OKUN, M. A., STOCK, W. A. Correlates and component of subjective well-being among the elderly. Journal of Applied Gerontology, 1987, vol. 6, p. 95-112.

RYFF, C. D., KEYES, C. L. M. The structure of psychological well-being revisited. Journal of Personality and Social Psychology, 1995, vol. 69, p. 719-727.

RYFF, C. D., SINGER, B. Middle age and well-being. In FRIEDMAN, H. S. (ed.) Encyclopedia of Mental Health. Volume 2. San Diego : Academic Press, 1998, p. 707-719.

SCHMUCK, P., SHELDON, K. M. (eds.) Life goals and well-being. Towards a positive psychology of human striving. Seattle, Toronto, Bern, Gotingen : Hogrefe and Huber Publishers, 2001.

SMITH, J., BORCHELT, M., MEIER, H., JOOP, D. Health and well-being in the young old and oldest old. J. Social Issues, 2002, vol. 58, no. 4, p. 715-732.

ŠOLCOVÁ, I., KEBZA, V. Sociální opora jako významný protektivní faktor. Čs. psychologie, 1999, roč. 43, č. 1, s. 19-38.

ŠOLCOVÁ, I., KEBZA, V. Nezaměstnanost a zdraví. Čs. psychologie, 2001, roč. 45, č. 2, p. 127-134.

VELLA-BRODRICK, D. A., ALLEN, F. C. L. Development and psychometric validation of the mental, physical and spiritual well-being scale. Psychological Reports, 1995, vol. 77, p. 659-974.

33

Zmírňování chudoby a sociálního vyloučení jako předpoklad pro zvýšení kvality života

Magdalena Kotýnková, Vysoká škola ekonomická

Rozvojový program OSN vyjadřuje a hodnotí kvalitu života společnosti

pomocí indexu lidského rozvoje, který je souhrnným ukazatelem pro její měření.

Tento index zahrnuje tři složky: žit dlouhý a zdravý život, získávat znalosti a mít

přístup k prostředkům, které zajišťují důstojnou životní úroveň. Cílem indexu

lidského rozvoje je tedy zachytit kvalitu života v širším rozsahu, přičemž přístup

k prostředkům a tomu odpovídající lidsky důstojná životní úroveň je nedílnou

součástí měření kvality života.

Zabezpečení lidsky důstojné životní úrovně snižováním chudoby bylo vždy

v Evropě v centru pozornosti. V minulosti byly dokonce stanoveny hypotézy

o snižování chudoby a příjmové nerovnosti v důsledku růstu ekonomické úrovně,

které se však nepotvrdily. Statistické výpočty dokládají, že chudoba a příjmová

nerovnost rostla i přesto, že byl v druhé polovině minulého století v Evropě

zaznamenán trvalý ekonomický růst. Mezi příčiny chudoby patřil nárůst

nezaměstnanosti a nízkoplacené práce, k čemuž došlo zvláště v 90. letech. Navíc

se dlouhodobá nezaměstnanost stala hlavním "spouštěcím mechanismem"

sociálního vylučování jednotlivců a celých skupin obyvatelstva ze života „hlavního

proudu“ společnosti. Růst chudoby, příjmové nerovnosti a sociálního vyloučení

vyvolal v 90. letech v Evropě diskuzi zaměřenou na problém zajištění lidské

důstojnosti ve společnostech, v nichž bude položen důraz na sociální začleňování

těch, kteří se ocitli na okraji společnosti, čímž bude také vytvořen předpoklad pro

zajištění a udržení sociálně soudržných společností.

V průběhu 90. let došlo také v české společnosti k výrazným sociálním změnám, které provázely ekonomickou transformaci. Prohloubila se příjmová nerovnost a část pracovní síly byla vytlačena z trhu práce. Otázka sledování a zmírňování chudoby a sociálního vylučování ohrožených skupin obyvatelstva ze

34

života společnosti se stala aktuální i pro českou společnost a to i přesto, že Česká republika, stejně jako ostatní evropské země, patří k rozvinutým zemím světa2.

Vlády evropských zemí přijímaly již v druhé polovině minulého století programy zaměřené na snižování chudoby a příjmové nerovnosti. V roce 2000 se však členské země Evropská unie zavázaly postupovat společně při snižování chudoby a sociálního vyloučení a společná strategie, kterou k tomu účelu přijaly, byla nazvána Evropskou strategií sociálního začleňování. Cíle, metody a nástroje Evropské strategie sociálního začleňování se od roku 2004 vztahují také plně na Českou republiku, neboť se od 1. května 2004 stala členskou zemí Evropské unie. Konkrétním výsledkem implementace této strategie je Národní akční plán sociálního začleňování České republiky, který byl předložen Evropské komisi v polovině roku 2004.

V roce 2000 se také členské země OSN zavázaly vytvářet takový svět, ve kterém bude hlavní důraz položen na udržitelný rozvoj a snižování chudoby. Na schůzce nejvyšších představitelů členských zemí OSN v září roku 2000 byla podepsána Deklarace tisíciletí obsahující rozvojové cíle pro třetí tisíciletí, které tvoří rámec pro měřitelné zlepšení kvality lidského života na úrovni jednotlivých zemí. V první polovině roku 2004 byly vypracovány také pro Českou republiku rozvojové cíle tisíciletí. Záměrem této iniciativy bylo zvýšit povědomí o Deklaraci tisíciletí jako iniciativě OSN a zaměřit pozornost na snižování chudoby a sociálního vylučování a na další specifické problémy rozvoje české společnosti.

Vypracování obou dokumentů, tj. Národního akčního plánu sociálního začleňování České republiky, tak Rozvojových cílů tisíciletí - cesta ke snižování chudoby a sociálního vyloučení pro Českou republiku je zaměřeno na vytváření sociálně začleňující společnosti, ve které má každý šanci na lidsky důstojný život, přičemž oba dokumenty vycházejí z identifikace rozsahu chudoby a sociálního vyloučení v České republice a z rizik, která tyto jevy vyvolávají.

2 Na základě indexu lidského rozvoje, který je sledován a publikován Rozvojovým programem OSN, zaujímá Česká republika v současné době 32. místo mezi sledovanými 175 zeměmi světa

35

Rozsah chudoby a sociálního vyloučení v české společnosti

Chudoba v české společnosti Rozsah chudoby není v České republice velký a to i přesto, že v průběhu

90. let příjmová nerovnost vzrostla. Vytvoření záchranné sociální sítě počátkem 90. let zajistilo, aby se v průběhu ekonomické transformace nepropadly velké skupiny lidí do chudoby a tím se také ekonomická transformace stala sociálně průchodnou. Absolutní hranicí chudoby, která je používána v české sociální praxi, se stalo v roce 1991 životní minimum pravidelně valorizované podle vývoje spotřebitelských cen. Od životního minima se odvíjí nárok na sociální dávky podle platných pravidel stanovených zákonem č.463/1991 Sb., o životním minimu a zákonem č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Oba zákony byly přijaty již v roce 1991 jako součást sociální reformy. V současné době se pod hranicí životního minima nachází především ti, v jejichž prospěch není dostatečně vykonávána sociální práce. Na základě analýzy výsledků šetření „Sociální situace domácností“, které bylo provedeno Českým statistickým úřadem v roce 2001 mělo v daném roce příjmy nižší než životní minimum 3,4 % domácností (134,5 tis.) a 4,3 % osob (432,6 tis.)3.

Sociální vyloučení v české společnosti

Sociální vyloučení odráží přístup jednotlivců a/nebo celých skupin obyvatelstva k základním zdrojům společnosti, které umožňují účast lidí na životě společnosti. Mezi nejdůležitější zdroje společnosti patří trh práce, vzdělání, bydlení, zdravotní péče a sociální ochrana4. Nejzávažnějším problémem, který je sledován v kontextu sociálního vylučování je nerovný přístup znevýhodněných skupin obyvatelstva k zaměstnání, který je důsledkem růstu nezaměstnanosti a z toho zvláště nezaměstnanosti dlouhodobé.

Zatímco v první polovině 90. let byla nezaměstnanost na českém trhu práce nízká a ještě v roce 1996 činila (podle výsledků výběrového šetření ČSÚ) pouze 3,9%, v roce 2003 dosáhla 7,8%, přičemž dlouhodobá nezaměstnanost na pracovní

3 Sociální situace domácností v roce 2001, Český statistický úřad, Praha 2003 4 Koncept sociálního vyloučení je diskutován v řadě odborných dokumentů, předložený koncept vychází z dokumentů Rady Evropy, blíže viz: Duffy, K. Project on Human Dignity and Social Exclusion, Council of Europe, Strasbourg 1998, str.3

36

síle vzrostla z 1,1% (rok 1996) na 3,8% (rok 2003). I přes rychlý nárůst nezaměstnanosti, ke které došlo ve druhé polovině 90. let, zůstává míra zaměstnanosti na českém trhu práce stále mírně vyšší než je průměrná míra zaměstnanosti v Evropské unii. Zatímco míra zaměstnanosti na českém trhu práce dosáhla v roce 2003 64,7% (56,3% pro ženy, 73,1% pro muže), průměrná míra zaměstnanosti v Evropské unii (EU-25) byla v tomto období 64,1%. Vývoj základních ukazatelů, které charakterizují vývoj na českém trhu práce v 90. letech, viz tabulka č.1.

Tabulka č. 1: Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti na českém trhu práce v letech 1993 - 2003 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 míra ekonomické aktivity1 61,4 61,6 61,6 61,2 61,2 61,0 61,0 60,4 60,0 59,8 59,4

míra zaměstnanosti1 69,0 69,2 69,4 69,3 68,7 67,5 65,9 65,2 65,3 65,5 64,7

míra nezaměstnanosti1 4,3 4,3 4 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8

míra dlouhodobé nezaměstnanosti1 0,9 1 1,1 1,3 1,9 3,1 4,1 4,4 3,8 3,8

míra evidované nezaměstnanosti2 3 3,3 3 3,1 4,3 6 8,5 9,2 8,5 9,2 9,9

1 zdroj dat: ČSU – Výběrové šetření o pracovní síle, http//www.czso.cz 2 zdroj dat: Správa služeb zaměstnanosti MPSV, http//www.mpsv.cz Poznámka: míra ekonomická aktivity vyjadřuje poměr pracovní síly k počtu

obyvatel ve věku 15 let a starší (metodika ČSÚ – ILO), míra zaměstnanosti vyjadřuje poměr počtu zaměstnaných ve věku 15 – 64 k počtu obyvatel ve věku 15 - 64 (metodika ČSÚ – ILO)

Nezaměstnanost vykazuje v současné době řadu charakteristických rysů, mezi

které patří nejen vysoký podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, ale také regionální diferenciace a vytvoření a stabilizace skupin obyvatelstva, jejichž přístup na trh práce je omezen a které žijí dlouhodobě ze sociálních dávek. Tyto skupiny jsou vylučovány nejen z trhu práce, ale také ze života „hlavního proudu“ společnosti. V této souvislosti je nezbytné uvést především Romskou populaci, která byla postupně vytlačena z trhu práce (odhady nezaměstnanosti u této části populace dosahují 80 – 90%). Další skupinou ohroženou sociálním vyloučením jsou osoby se zdravotním postižením, u nichž je míra ekonomické aktivity výrazně nižší než

37

u ostatních osob. I když chybí přesné statistiky, analytické materiály Národní rady pro zdravotně postižené dokumentují, že v průběhu 90. let došlo k výraznému poklesu zaměstnanosti: v roce 1995 bylo zaměstnáno 177 tis. občanů se zdravotním postižením, v roce 2000 již pouze 90 tis. těchto občanů. Kromě příslušníků Romského etnika a osob se zdravotním postižením mají limitovaný přístup na trh práce také lidé starších věkových ročníků (nad 55 let), mládež a matky s malými dětmi. Všechny tyto skupiny jsou vytlačovány ze zaměstnání a tím také ze života společnosti a dostávají se na její okraj.

Spolu s růstem nezaměstnanosti (především dlouhodobé), začal v druhé polovině 90. let narůstat počet domácností, které jsou v evidenci sociálních úřadů jako domácnosti sociálně potřebné a pobírají opakované peněžité dávky sociální péče. Řada těchto domácností byla postupně vtažena do pasti závislosti na dávkách, která je nebezpečná tím, že v domácnostech s dětmi se tato závislost přenáší z rodičů na děti, u nichž již dochází k narušení povědomí o tom, že příjem souvisí s prací. Znepokojivým jevem je však rovněž rychlý nárůst počtu sociálně potřebných domácností jednotlivých osob, které v roce 2002 tvořily 65,7% z celkového počtu 396 tisíc sociálně potřebných domácností (34,3% tvořily domácnosti s dětmi), zatímco ještě v roce 1994 tvořil podíl jednotlivých osob 30,5% z celkového počtu 269 tisíc (69,5% tvořily domácnosti s dětmi). Kromě toho celkový počet opakovaných dávek sociální péče pro rodiny s dětmi v letech 1994 – 2002 poklesl, zatímco tento typ dávek pro jednotlivé osoby ve stejném období trojnásobně vzrostl. Nárůst sociálně potřebných domácností pobírajících opakované dávky sociální péče v letech 1994 – 2002, který doprovázel nárůst nezaměstnanosti včetně dlouhodobé dokládá tab.č.2

Nepříznivý vývoj nezaměstnanosti byl také jednou z příčin extrémního sociálního vyloučení, kterým je bezdomovectví. K tomuto jevu však přispěla celá řada dalších příčin, mezi které patří kromě nepříznivého vývoje na trhu práce také absence veřejných politik, které by bezdomovectví zmírňovaly (výstavba sociálních bytů, péče o jedince, kteří opouštějí ústavní zařízení, např. dětské domovy) a deinstucionalizace psychiatrické péče počátkem devadesátých let, která nebyla doprovázena dostatečnou kapacitou komunitních služeb.

38

Zmírňování výše popsaných projevů chudoby a sociálního vyloučení je předmětem zájmu a obsahu dvou významných dokumentů, mezi které patří:

• Národní akční plán sociálního začleňování České republiky, který byl vypracován v rámci Evropské strategie sociálního začleňování

• Rozvojové cíle tisíciletí - cesta ke snižování chudoby a sociálního vyloučení pro Českou republiku, který byl vypracován v rámci iniciativy OSN zaměřené na zvýšení měřitelné kvality života lidí

Tabulka č. 2: Vývoj počtu sociálně potřebných domácností, které pobíraly opakované dávky sociální péče v letech 1994 - 2002 1994 1995 1996 1997 1998 1999 200 2001 2002 Dávky pro rodiny s dětmi 187 218 120 121 133 162 167 150 136

Index růstu/poklesu počtu dávek v běžném roce k roku 1994

1,17 0,64 0,65 0,71 0,87 0,89 0,80 0,73

Dávky pro jednotlivce 82 88 69 45 169 270 285 243 260

Index růstu/poklesu počtu dávek v běžném roce k roku 1994

1,07 0,84 0,55 2,06 3,29 3,48 2,96 3,17

Dávky celkem 269 306 189 166 302 432 452 393 396 Podíl dávek pro rodiny s dětmi

69,52% 71,24% 63,49% 72,89% 44,04% 37,50% 36,95% 38,17% 34,34%

Podíl dávek pro jednotlivce 30,48% 28,76% 36,51% 27,11% 55,96% 62,50% 63,05% 61,83% 65,66%

Zdroj: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení ve vývojových řadách a grafech, MPSV, Praha 2003, tab. č. 6.5

Evropská strategie sociálního začleňování

Obsahové zaměření Evropské strategie sociálního začleňování

Evropská strategie sociálního začleňování byla zahájena počátkem tohoto tisíciletí a i když se Česká republika se stala členskou zemí Evropské unie až od 1. května 2004, byla již v předcházejících letech postupně zapojována do dvou významných evropských procesů, mezi které patří Evropská strategie zaměstnanosti a Evropská strategie sociálního začleňování. Význam obou procesů vyplývá ze strategického cíle Evropské unie, který byl na zasedání Evropské rady v březnu roku 2000 v Lisabonu definován následovně: "… stát se co nejvíce

39

konkurenceschopnou ekonomikou světa založenou na znalostech, která je schopná trvale udržitelného rozvoje a nabízí stále více a lepší pracovní příležitosti a větší sociální soudržnost5".

Zabezpečení sociální soudržnosti společnosti spočívá v cíleném zmírňováním chudoby a sociálního vylučování a ve vytváření začleňující společnosti, ve které má každý příležitost žít lidsky důstojný život a dosáhnout lidsky důstojnou životní úroveň. Významnou roli při vytváření začleňující společnosti hraje proto začleňování lidí do života společnosti prostřednictvím trhu práce. Soustředěné úsilí je zaměřeno na snižování nezaměstnanosti a z toho zvláště dlouhodobé nezaměstnanosti znevýhodněných skupin obyvatelstva, přičemž je podporována zaměstnanost těch, kteří jsou schopni pracovat a přiměřená sociální ochrana těch, kteří pracovat nemohou. K dosažení tohoto cíle jsou přijímána taková opatření na trhu práce, podporující zaměstnanost a zaměstnatelnost lidí, ale také vytváření systémů sociální ochrany, které zajišťují snižování chudoby. Významnou roli při posilování sociální soudržnosti společnosti hraje reforma systémů sociální ochrany, která je nezbytná zvláště s přihlédnutím k procesu stárnutí populace.

Evropská strategie sociálního začleňování se stala součástí Evropského sociálního programu, který byl přijat na zasedání Evropské rady v prosinci 2000 v Nice. Na tomto zasedání se členské země Evropské unie zavázaly, že budou postupovat společně při snižování chudoby a sociálního vyloučení a při vytváření začleňující společnosti, ve které má každý šanci na důstojný život a dohodly se, že při společném postupu budou používat otevřenou metodu koordinace a společný akční rámec, který je tvořen čtyřmi společně přijatými cíly, na jejichž základě budou sestavovat své národní akční plány boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, které byly později nazvány národní akční plány sociálního začleňování.

Otevřená metoda koordinace

Pro zajištění koordinace sociálních programů na poli vytváření začleňující společnosti členských zemí byla přijata tzv. otevřená metoda koordinace, jejímž

5 V Lisabonu byla v roce 2000 zahájena desetiletá strategie rozvoje Evropské unie, která obsahuje scénář pro hospodářskou, sociální a environmentální obnovu a rozvoj Unie, která sleduje dosažení udržitelného ekonomického růstu spolu s růstem zaměstnanosti v rámci sociálně soudržné společnosti s ohledem na environmentální dimenzi a politickou stabilitu Evropské unie jako celku.

40

základním přístupem je "řízení podle cílů". Na základě společně přijatých cílů na úrovni Evropské unie, vypracovává každá členská země svoje národní akční plány, které obsahují konkrétní opatření sledující dosažení společně přijatých cílů. Součástí metody je vyhodnocování účinnosti přijatých opatření, přičemž tento kontrolní mechanismus probíhá na úrovni Evropské unie a umožňuje tím zpětné přezkoumání cílů a priorit a zároveň podporuje vzájemnou výměnu zkušeností o účinnosti opatření a vzájemné předávání zkušeností.

Odpovědnost za sociální politiku nadále nesou členské země, avšak proces koordinace sociálních programů při vytváření začleňující společnosti podporuje sbližování sociálních politik členských zemí prostřednictvím závazku plnit společně dohodnuté cíle a také prostřednictvím určitého nátlaku, který vyplývá z kontrolního mechanismu zaměřeného na přezkoumání plnění společně dohodnutých cílů. Otevřená metoda koordinace je vyjádřením principu subsiadirity: na úrovni Evropské unie se definují společné cíle a členské země nesou odpovědnost za rozhodování o přijímaných opatření k dosažení stanovených cílů a za jejich plnění.

Společný akční rámec Evropské strategie sociálního začleňování a národní akční plány sociálního začleňování

Evropská strategie sociálního začleňování je vymezena čtyřmi společně přijatými cíli, v jejichž rámci přijímají členské země odpovídající opatření ve svých národních akčních plánech sociálního začleňování. Mezi společně přijaté cíle, které byly přijaty na zasedání Evropské rady v roce 2000 v Nice patří:

• cíl 1: Usnadnit účast lidí v zaměstnání a přístup ke zdrojům, právům, zboží a službám

• cíl 2: Prevence rizika sociálního vyloučení • cíl 3: Pomoc nejvíce ohroženým skupinám obyvatelstva • cíl 4: Mobilizace všech aktérů účastnících se boje proti chudobě

a sociálnímu vyloučení Pro dosažní společně přijatých cílů pro snížení chudoby a sociálního

vyloučení zpracovávají členské země národní akční plány sociálního začleňování, které obsahují konkrétní opatření zaměřená na dosažení vytýčených cílů a jsou schvalovány vládami jednotlivých zemí. Národní plány podléhají kontrolnímu

41

mechanismu, který probíhá na úrovni Evropské unie a je zaměřen na přezkoumání plnění společně dohodnutých cílů

Národní akční plán sociálního začleňování České republiky6

Česká republika byla zapojována do Evropského procesu sociálního začleňování již před vstupem do Evropské unie. Konkrétní kroky na poli zmírňování chudoby a sociálního vyloučení byly dohodnuty v únoru roku 2002 na setkání mezi Evropskou komisí a kandidátskými zeměmi. V červenci 2002 se v Praze konal seminář o sociálním začleňování, kterého se zúčastnili zástupci Evropské komise, zúčastněných ministerstvech, sociálních partnerů, nestátních organizací a akademické sféry. V prosinci 2003 bylo přijato Společné memorandum o sociálním začleňování, které je základním dokumentem národní strategie při zmírňování chudoby a sociálního vyloučení. Jeho cílem bylo stanovit priority politiky sociálního začleňování a tím se také stal základním dokumentem pro zpracování Národního plánu sociálního začleňování České republiky pro roky 2004 - 2006, který byl předložen v červnu 2004.

Zpracování Národního akčního plánu sociálního začleňování ČR vychází z identifikace rozsahu chudoby a sociálního vyloučení v české společnosti a z rizik, která tyto jevy vyvolávají a také z vhodných postupů a opatření, které přijímají členské země Evropské unie ve svých národních akčních plánech. Nárůst chudoby a sociálního vyloučení jednotlivců a celých skupin obyvatelstva měl v české společnosti stejné příčiny jako nárůst chudoby a sociálního vyloučení v ostatních zemích střední a východní Evropy, které prošly procesem sociálně - ekonomické transformace, ale rovněž také strukturálními změnami, ke kterým došlo v české společnosti stejně jako v celé Evropě a mezi které patří: strukturální změny na trhu práce (vytváření pracovních míst pro vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, nedostatek pracovních míst pro pracovní sílu s nízkou kvalifikací), technologické změny ve společnosti, stárnutí populace, měnící se struktura domácností, oslabení instituce rodiny apod. Nárůst chudoby a sociálního vyloučení v české společnosti v 90. letech byl tedy důsledkem výskytu rizik, které s sebou přinesla souběžně

6 První Národní akční plán sociálního začleňování ČR, který byl vypracován pro roky 2004-2006, byl předložen v roce 2004 a byl schválen vládou ČR usnesením vlády ČR č. 370 ze dne 21.července 2004

42

sociálně-ekonomická transformace spolu se strukturálními změnami ve společnosti. Národní akční plán České republiky je odpovědí na identifikovaná rizika, k nimž byla přijata odpovídající opatření v rámci stanovených cílů Evropskou unií. Národní akční plán je dostupný veřejnosti na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí7.

Deklarace tisíciletí OSN

Rozvojové cíle tisíciletí V roce 2000 vyjádřili nejvyšší představitelé 147 členských zemí OSN

odhodlání k vytváření světa, který bude místem bezpečí, míru a trvalého rozvoje a místem, kde bude odstraňována a zmírňována chudoba. K zabezpečení tohoto záměru byla přijata Deklarace tisíciletí, ve které bylo vytýčeno 8 klíčových cílů, které byly dále rozpracovány do 18 jim podřízených cílů. Aby plnění cílů bylo měřitelné a kontrolovatelné, bylo přijato 48 indikátorů, pomocí nichž je možno sledovat zlepšování podmínek a kvality života lidí. Cíle tisíciletí vyjadřují především potřeby rozvojových zemí: odstranění extrémního projevu chudoby (hladu), zajištění základního vzdělání všem dětem, přístup k pitné vodě a kanalizaci, apod. Tyto cíle však mohou být modifikovány a adaptovány tak, aby byly relevantní i pro rozvinuté země.

V druhé polovině roku 2003 byla vypracována studie o možnosti naplňování cílů tisíciletí v České republice, která byla zpracována souběžně se studiemi pro celkem čtyři země střední a východní Evropy: Českou republiku, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko. Úkolem těchto studií byla vhodná interpretace cílů tisíciletí pro země středoevropského regionu.

Rozvojové cíle tisíciletí - cesta ke snižování chudoby a sociálního vyloučení pro Českou republiku

V dubnu roku 2004 se Česká republika připojila k iniciativě OSN na poli zlepšování podmínek a kvality života lidí. Na základě Deklarace tisíciletí byl také pro českou společnost zpracován dokument Rozvojové cíle tisíciletí pro Českou republiku: cesta ke snižování chudoby a sociálního vyloučení, který navrhuje na základě analýzy stavu české společnosti přijetí konkrétních cílů, které zajistí

7 internetová adresa: www.mpsv.cz/script/clanek

43

důstojný a slušný život obyvatel České republiky a tím také soudržnost české společnosti.

Rozvojově cíle tisíciletí pro Českou republiku vychází z osmi klíčových cílů Deklarace tisíciletí. Mezi tyto cíle patří:

• Cíl 1: snížit chudobu a sociální vyloučení • Cíl 2: zajistit univerzální vzdělávání, které bude orientováno na

nastupující éru společnosti vědění • Cíl 3:prosadit rovnost mužů a žen ve společnosti a rozšířit možnosti žen

prosadit se • Cíl 4:udržet nízkou míru dětské úmrtnosti a zaměřit se na snížení podílu

dětí s vrozenou vadou • Cíl 5: prevence a řešení problémů reprodukčního zdraví matek a řešení

poklesu porodnosti • Cíl 6: udržet nízký výskyt HIV/AIDS a tuberkulózy, boj s dalšími

nemocemi • Cíl 7: zajistit udržitelný environmentální rozvoj • Cíl 8: podpořit globální partnerství pro rozvoj světa a pomoc rozvojovým

zemím

Na zmírňování chudoby a sociálního vyloučení je zaměřen první cíl. V rámci tohoto cíle bylo navrženo, aby se do roku 2015 soustředila pozornost především na chudobu osamělých matek, na zastavení sociálního vylučování lidí ze společnosti snížením míry dlouhodobé nezaměstnanosti a na snížení počtu příjemců dávek sociální potřebnosti. Celý dokument Rozvojové cíle tisíciletí pro Českou republiku je dostupný veřejnosti na internetových stránkách Rozvojového programu OSN8

Závěr Hodnotíme -li kvalitu života společnosti, pak mezi významné hledisko patří,

zda mají všichni šanci žít lidsky důstojný život a zda si mohou zajistit lidsky důstojnou životní úroveň. V české společnosti došlo zvláště v 90. letech minulého století k výrazným sociálním změnám. Příjmová nerovnost se zvýšila, avšak včasné vytvoření záchranné sociální sítě počátkem 90. let zajistilo, aby se velké skupiny obyvatelstva nepropadly do chudoby. Znepokojivým jevem, ke kterému však v 90. letech došlo, bylo vytvoření a stabilizace skupin obyvatelstva, které jsou sociálně vylučovány ze života "hlavního proudu" společnosti. Hlavním

8 Internetová adresa: www.mdgr.undp.sk/DOCUMENTS_REGIONS_1.pdf

44

mechanismem, který ve společnosti vytváří příležitosti a rizika pro zapojení jednotlivců a celých skupin obyvatelstva do života společnosti je trh práce. Právě rostoucí nezaměstnanost a z toho zvláště nezaměstnanost dlouhodobá vytěsnila v průběhu 90. let na okraj společnosti příslušníky Rómského etnika, osoby se zdravotním postižením, starší pracovní sílu, mládež a matky s dětmi.

Pro zajištění kvality života české společnosti je proto nezbytné, stejně jako v ostatních evropských zemích, účinně zmírňovat rozsah sociálního vyloučení, ale i stávající chudoby. Cílem je vytvářet "začleňující společnost", která umožní těm, kteří se ocitli na okraji společnosti jejich zpětný návrat a lidsky důstojný život. Tomuto problému jsou v věnovány dva významné dokumenty:

• Národní plán sociálního začleňování, který byl předložen Ministerstvem práce a sociálních věcí v červnu roku 2004 a byl zpracován v rámci Evropské strategie sociálního začleňování. Tento plán je vládním dokumentem, který byl předložen Evropské komisi a podléhá kontrolnímu mechanismu v rámci otevřené metody koordinace, která je metodou koordinace sociálních programů členských zemí Evropské unie.

• Rozvojové cíle tisíciletí - cesta ke snížení chudoby a sociálního vyloučení pro Českou republiku. Tento dokument rozpracoval a modifikoval cíle, které přijaly členské země OSN v Deklaraci tisíciletí na národní úroveň České republiky. Dokument byl zpracován týmem nezávislých odborníků na základě iniciativy Rozvojového programu OSN a v dubnu 2004 byl předložen české veřejnosti. Význam tohoto dokumentu spočívá především ve stanovení vize dalšího zlepšování podmínek a kvality života lidí.

Literatura

DUFFY, K. Project on Human Dignity and Social Exclusion. Strasbourg : Council of Europe, 1998.

Národní akční plán sociálního začleňování ČR. Dostupné z: http://www.mpsv.cz

Rozvojové cíle tisíciletí - cesta ke snižování chudoby a sociálního vylučování pro Českou republiku. Bratislava : UNDP, 2004.

Sociální situace domácností v roce 2001. Praha : Český statistický úřad, 2003.

Výběrové šetření o zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Praha : Český statistický úřad, 2003.

Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice. Praha : MPSV, 2003.

45

Dopad společenských změn po roce 1989 na kvalitu života lidí v ČR

Helena Hnilicová, Ústav pro humanitní studia v medicíně, 1.LF UK Praha

Úvod Společenské změny mají bezesporu značný vliv na život lidí. Jejich význam

je navíc umocněn faktem, že v posledních desetiletích dochází k jejich

akcelerování. Rychlost, s jakou dochází v různých částech světa k bourání starých

systémů a tvorbě nových, je pozoruhodná. Efekty těchto společenských „revolucí",

promítnuté v podobě transformačních procesů do různých oblastí života, bývají

pozitivní i negativní. Jejich vzájemná součinnost má svou dynamiku, a to jak

v určitém konkrétním období, tak z hlediska vývoje v čase. Historie ukazuje, že

díky rychlým a podstatným sociálním změnám vzniká zákonitě v určitých

vývojových etapách na jedné straně skupina lidí, kteří ve svém individuálním

životě pociťují spíše pozitivní přínosy, a tedy v nové době změnami získávají, na

druhé straně se ovšem vytváří skupina těch, kteří z různých důvodů změnami spíše

ztrácejí. V soudobé sociologické terminologii se pro označení těchto protikladných

skupin vžily názvy "winners" (vyhrávající) a „loosers“ (ztrácející) - viz například.

Sundin, 2000, Szreter, 2003. Pod pojmem “společenská změna” jsou v sociologickém smyslu obvykle

míněny: • podstatné změny v politické situaci a ekonomické struktuře země • rapidní až drastické změny v oblasti společenských institucí a celé

občanské společnosti • změny v socioekonomických statusech významné části populace a změna

jejich příslušnosti k jednotlivým společenských vrstvám • bezprecedentní změny v rolích asociovaných s pohlavím a v rolích

příslušníků různých generací a věkových kohort.

46

V oblasti veřejného zdravotnictví se zvláštní zájem věnuje dopadu sociálních

změn na zdraví populace a nověji také na celkovou kvalitu života, která je všemi

uvedenými změnami ovlivněna.

V České republice se pro období velkých a rapidních sociálních změn

v období 1989 – 2000 vžilo označení „transformace“. Lze jej charakterizovat na

jedné straně jako období zavádění politické svobody, tržní ekonomiky, přílivu

zahraničního kapitálu a rozvoje svobodného podnikáni. Na druhé straně je to také

období, které přineslo bankroty firem, nezaměstnanost a vznik dříve nebývalé

sociální nerovnosti. Objevil se nový typ extrémního bohatství i extrémní chudoby,

což jsou fenomény, vnímané mnoha lidmi jako události negativní a nespravedlivé.

Všechny tyto jevy se nepochybně nějakým způsobem odrazily v reálném životě

českých občanů.

Proto jsme se v rámci výzkumného záměru Ústavu pro humanitní studia

v medicíně při 1. LF UK Praha“Cíle medicíny a kvalita života” kromě jiného

zajímali, jak pociťují dopad všech změn, ke kterým došlo u nás po roce 1989 ve

svém reálném životě samotní občané a jak tyto změny ovlivnily či ovlivňují kvalitu

jejich života*.

* Tato studie je jedním z výstupů řešení výzkumného záměru 1. LF UK v Praze „Cíle medicíny a kvalita života“. Součástí tohoto záměru je empirický výzkum, jehož cílem je zkoumání kvality života pacientů s některými chronickými diagnózami. Tito pacienti jsou srovnáváni ve vybraných indexech kvality života s představiteli relativně “zdravé” populace. Ta je operacionalizována jako skupina jedinců, kteří se momentálně neléčí na žádnou, zejména ne chronickou nemoc. (CEZ: J13/98: 111100007 „Cíle medicíny a kvalita života“- MUDr. J. Payne, odpovědný řešitel).

47

Cíle studie Jednalo se o explorativní studii, jejímž cílem bylo zjistit a porozumět tomu,

jak lidé sami zažili a subjektivně vnímali všechny velké společenské změny

v letech 1990 - 2000 a jak tyto změny ovlivnily kvalitu života v důležitých

oblastech jejich existence. Proto jsme se pokusili:

• identifikovat hlavní atributy kvality života české populace v 90. letech • objasnit dopad společenských proměn v průběhu transformace

v uvedených letech na subjektivné vnímanou kvalitu života.

Metodologie a vzorek respondentů

Vzorek

Na přelomu let 2000/2001 proběhlo dotazníkové šetření, jehož se zúčastnilo

cca 1200 respondentů. Většina z nich byla vybrána z celé populace, část tvořili

pacienti, trpící některými chronickými nemocemi. Pro účely této studie byl použit

vzorek obecné populace, sestávající z 1080 respondentů z Prahy a nejbližšího

okolí, kteří byli kontaktováni pomocí tazatelské sítě. Respondenti jsou ve věkovém

rozpětí od 16 do 86 let (M=39,1; SD=16,4). Muži tvoří 42 %, ženy 58% z celého

vzorku. Vzdělanostní struktura vzorku byla následující: Základní vzdělání 5,4%,

vyučení respondenti 17,5%, s maturitou 51% a

vysokoškolsky vzdělaných respondentů bylo v našem vzorku 22,4%.

Výběr nebyl striktně reprezentativní, ani z hlediska rozložení pohlaví (více

žen) ani z hlediska vzdělanostní struktury (převaha respondentů s vyšším

vzděláním). Lze však s jistou opatrností říci, že vzorek se reprezentativnosti blížil.

Tento předpoklad a dostatečná velikost vzorku nám dovoluje získané výsledky

obezřetně zobecňovat.

Použitá metoda

Základní použitou technikou byl dotazník. Dotazník byl poměrně rozsáhlý

(20 stánek / 40 otázek, likertovské škály 4 -5 -7 bodové, dvě otevřené otázky)

a sestává jednak z částí, které jsou původním dílem týmu autorů (H. Hnilica, H.

48

Hnilicová, H. Janečková, E. Křížová, J. Payne, K. Schwaz), jednak z částí

přejatých. Jsou v něm škály a položky ze škál, jež jsou běžně užívány k výzkumu

kvality života a s ní souvisejících proměnných (například Škála spokojenosti

se životem [Satisfaction with Life Scale - SWLS], Škála kladných a záporných

emocí [Positive and Negative Affective Scale - PANAS], škála systému hodnot

[Schwartz´s Value Scale], modifikovaná škála životních událostí (podle Rahe

a Holmese). Jde o techniky, které jejich autoři publikovali v odborných časopisech

a určili k volnému užití ve vědeckém výzkumu. Součástí dotazníku byly také

položky vztahující se k subjektivnímu hodnocení kvality života v důležitých

životních doménách jako například v partnerském a sexuálním životě,

v ekonomickém zajištění, volno časových aktivitách, v interpersonálních vztazích

atd. Rovněž byly zahrnuty položky, týkající se zdravím ovlivněné kvality života,

jako např. zvládání fyzické zátěže, soběstačnost, přítomnost bolesti, či kvalita

spánku. Za účelem zjišťování dopadu společenských změn po roce 1989 na život

lidí a jeho subjektivně vnímanou kvalitu byly sestaveny a v dotazníků použity

zvláštní položky (viz dále). Dále jsme zjišťovali běžné demografické data a údaje

sociologického charakteru jako jsou příjem, vzdělání, sociální vztahy a také životní

styl respondentů.

Kvalita života – operacionalizace pojmu

S vědomím všech složitostí a nejasností týkajících se konceptu „kvalita

života“, jsme v této práci kvalitu života operacionalizovali jako kognitivní

ohodnocení vlastního života, které se týká:

• spokojenosti v jednotlivých oblastech života (vztahy, práce, přátelé, finance, volný čas atd.)

• spokojenosti s celkovou kvalitou života

49

Metodika měření

1) Spokojenost se životem byla měřena pomocí následující otázky: Označte, prosím, pro každou z následujících oblastí stupeň Vaší spokojenosti,

kterou jste prožíval/a v posledním roce. K posouzení použijte stupnici 1 - 7. vůbec ne převážně

ne spíše ne nemohu se rozhodnout spíše ano převážně

ano určitě ano

1 2 3 4 5 6 7Se svým vzhledem 1 2 3 4 5 6 7Se svou tělesnou váhou 1 2 3 4 5 6 7Se svým osobním charakterem 1 2 3 4 5 6 7S úspěchem a uznáním od ostatních 1 2 3 4 5 6 7Se svojí osobní autonomií 1 2 3 4 5 6 7Se svým životním partnerem 1 2 3 4 5 6 7Se svým sexuálním životem 1 2 3 4 5 6 7Se svým rodinným životem 1 2 3 4 5 6 7Se svými přáteli a známými 1 2 3 4 5 6 7Se svou prací 1 2 3 4 5 6 7Se svou finanční situací 1 2 3 4 5 6 7Se svou bytovou situací 1 2 3 4 5 6 7Se svým volným časem 1 2 3 4 5 6 7S celkovou kvalitou svého života 1 2 3 4 5 6 7

2) Dopad společenských změn do života lidí byl zjišťován následujícím způsobem:

Po roce 1989 došlo v naší společnosti k řadě změn. Co znamenaly tyto změny pro Vás osobně? Co znamenaly podle Vašeho názoru pro většinu obyvatel ČR? Do sloupců zaneste hodnoty ze škály: výrazné zhoršení

značné zhoršení

mírné zhoršení

žádná změna

mírné zlepšení

značné zlepšení

výrazné zlepšení

1 2 3 4 5 6 7 Pro mě Pro většinu

obyvatel V ekonomické situaciV pracovních příležitostechV mezilidských vztazíchV možnosti svobodného vyjadřování názorůV možnostech trávení volného časuV možnostech ovlivňovat politické děníV dostupnosti objektivních informacíV možnosti plně se realizovat ve svém povolání V možnostech kulturního vyžitíV možnosti dosáhnout postavení v závislosti na V celkové kvalitě života

50

Výsledky

1) Pokud se týče kvality života jako úrovně spokojenosti v různých životních

doménách, výsledky lze shrnout následovně:

a) Zjistili jsme, že naši respondenti jsou s celkovou kvalitu svého života většinou spokojeni. Pro celý vzorek je hodnota spokojenosti vyjádřena stupněm 5 (většinou spokojeni). Mezi muži a ženami je rozdíl v celkové kvalitě života. Ženy jsou o něco méně spokojeny. Existují signifikantní rozdíly v kvalitě života podle věku. Nejméně spokojena se svoji celkovou kvalitou života je generace 45 – 64letých (viz tab. č.1, graf č.1). Nejhorší kvalitu života pak mají ženy ve věku 55 – 65 let.

b) Naši respondenti jsou nejvíce spokojeni se svými přáteli, se svým rodinným životem a se svými partnery. Pořadí posledních dvou položek je obrácené pro muže a ženy. Ženy více cení svůj rodinný život a muži jsou naopak spokojenější se svými partnerkami. U obou pohlaví je nejmenší spokojenost s finanční situací a se svým vzhledem a tělesnou váhou. Rozdíly mezi nejlépe a nejhůře hodnocenými oblastmi jsou signifikantní (grafy č. 2, 3, 4).

c) Rozdíl ve spokojenosti s partnerem mezi muži a ženami je signifikantní. Muži jsou také spokojenější se svou osobní autonomií. Naopak, muži jsou méně spokojeni se svým volným časem (tab. č. 1).

Tabulka č. 1: Průměrná hodnota spokojenosti – srovnání mužů a žen

Spokojenost Průměr: Pořadí:

Muži Ženy Muži Ženy S přáteli 5,48 5,55 1. 1. S partnerem 5,43 4,71 2. 7. S rodinným životem 5,14 5,14 3. 2. Se svým osobním charakterem 5,07 5,03 4. 3. Se svým sexuálním životem 4,97 4,64 5. 9. Se svou bytovou situací 4,89 4,87 6. 4. Se svou osobní autonomií 4,84 4,57 7. 10. Se svou prací 4,81 4,84 8. 5. Se svým vzhledem 4,73 4,41 9. 11. S úspěchem a uznáním od jiných 4,69 4,70 10. 8. S volným časem 4,68 4,72 11. 6. S tělesnou váhou 4,40 4,09 12. 12. S celkovou kvalitou života 5,16 4,97

Následující grafy se vztahují k vybraným výsledkům z tab. č. 1

Graf č. 1: Spokojenost s celkovou kvalitou života – srovnání mužů a žen

S celkovou kvalitou svého života

65 a více let55 až 64 let

45 až 54 let35 až 44 let


hodn

ocen

í5,8

5,6

5,4

5,2

5,0

4,8

4,6

4,4

Pohlaví

muž

žena

Vliv věku na celkovou kvalitu života je vysoce významný (F (1046/11) =2,39;

p = 0,006). Mladší lidé jsou celkově spokojenější se svou kvalitou života. Vliv pohlaví se

hladině významnosti blíží (F (1046/1) = 3,75; p= 0,053). Ženy jsou o něco méně spokojeny s kvalitou svého života než muži. Nejhorší kvalitu života pak mají ženy ve věku 55 - 65 let.

V této životní periodě je také mezi oběma pohlavími největší rozdíl v kvalitě života.

51

Graf č. 2: Spokojenost s rodinným životem

Se svým rodinným životem




hodn

ocen

í

6,0

5,8

5,6

5,4

5,2

5,0

4,8

4,6

Graf ukazuje, že existují signifikantní rozdíly ve spokojenosti s rodinným

životem podle věku. Nejméně spokojeni s rodinným životem jsou respondenti ve věku 35- 45 let.

Graf č. 3: Spokojenost se životním partnerem – srovnání mužů a žen

Se svým životním partnerem




hodn

ocen

í

6,5

6,0

5,5

5,0

4,5

4,0

Pohlaví

muž

žena

Ženy jsou signifikantně méně spokojeny se svými partnery, než je tomu

naopak (F(1000/1)=45,79; p<0,0005). Vliv věku je také významný (F (1000/5)=4,38; p= 0,0001).

52

Graf č. 4: Spokojenost se vzhledem

Se svým vzhledem




hodn

ocen

í

5,2

5,0

4,8

4,6

4,4

4,2

4,0

2) Dopad společenských změn po roce 1989 na život lidí - shrnutí výsledků • Muži i ženy shodně hodnotili jako nejpříznivější dopad transformačních

změn na “možnost svobodně vyjádřit svůj”, na “dostupnost objektivních informací” a na“možnosti trávení volného času”. Ve všech ostatních sledovaných oblastech byly rozdíly mezi muži a ženami signifikantní. Lze uzavřít, že jak muži, tak i ženy si shodně vysoce cení nově nabytou svobodu slova (tab. č. 2).

• Naopak, nejhorší dopad měly transformační změny na oblast“ interpersonálních vztahů”, “ekonomickou situaci” a na “pracovní příležitosti”. Interpersonální vztahy jsou jedinou ze sledovaných oblastí, kde podle názoru respondentů došlo ke zhoršení situace (tab. č. 2).

• Ve všech ostatních oblastech muži hodnotí změny více pozitivně než ženy. Zvláště pak oceňují zlepšení v oblasti dosažení dobré pracovní pozice v závislosti na svých schopnostech a pracovním nasazení.

• Nejvíce pozitivně byly oceněny změny v oblasti základních lidských práv a svobody projevu. Změny v ekonomické oblasti a v oblasti pracovních příležitostí jsou vnímány méně pozitivně. Společenské změny po roce 1989 měly nejhorší dopad na mezilidské vztahy (tab. č. 2).

• Muži celkově hodnotí dopad sociálních změny pozitivněji než ženy. • Hodnocení dopadu společenských změn po roce 1989 bylo signifikantně

ovlivněno věkem, vzděláním a politickou orientací respondentů (viz grafy č.5,6,7). Mladší lidé, lidé s vyšším stupněm vzdělání a ti, jenž se hlásí k pravicové politické orientaci, hodnotí změny celkově pozitivněji (grafy č. 5,6,7).

53

Tabulka č. 2: Dopad sociálních změn na život respondentů – srovnání mužů a žen (výrazné zhoršení = 1; žádná změna = 4; výrazné zlepšení = 7)

Průměr: Pořadí: Muži Ženy Muži Ženy V možnostech vyjádřit svobodně svůj názor 5,78 5,73 1. 1. V dostupnosti objektivních informací 5,62 5,59 2. 2. V možnostech trávení volného času 5,32 5,31 3. 3. V možnosti dosáhnout postavení podle svých schopností a práce 5,26 5,04 4. 6.

V možnostech plně se realizovat ve své profesi 5,25 5,07 5. 5.

V možnostech kulturního vyžití 5,23 5,30 6. 4. V celkové kvalitě života 5,07 5,04 7. 7. V možnostech ovlivnit politické dění 4,93 4,81 8. 8. V pracovních příležitostech 4,79 4,63 9. 9. V ekonomické situaci 4,78 4,61 10. 10. V interpersonálních vztazích 3,88 3,74 11. 11.

Graf. č. 5: Vliv věku na hodnocení společenských změn

věk




hodn

ocen

í změn

5,8

5,6

5,4

5,2

5,0

4,8

4,6

4,4

4,2

Mladí lidé hodnotí změny více positivně. Rozdíly podle věku jsou statisticky signifikantní (F (1038/5=40,80;p<0,0005).

54

Graf č. 6: Vliv vzdělání na hodnocení společenských změn

Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání?

Vysokoškolské

Střední s maturitou

Vyučení s maturitou

Nižší střední bez ma

Vyučení bez maturity

Základní vzdělání

hodn

ocen

í změn

5,6

5,4

5,2

5,0

4,8

4,6

4,4

Respondenti s vyšším vzděláním hodnotí změny více pozitivně (F(1030/5)=13,00; p<0,0005).

Graf. č. 7: Vliv politické orientace na hodnocení změn

Politická orientace

výrazně pravicováspíše pravicová

nevyhraněná nebo střspíše levicová

výrazně levicová

hodn

ocen

í změn

7,0

6,5

6,0

5,5

5,0

4,5

Pravicově orientovaní respondenti hodnotí změny jako příznivější. Rozdíly mezi skupinami jsou významné. (F (1030/4=61,80; p<0,0005).

55

Závěr Výsledky našeho výzkumu ukazují, že podle vlastního mínění nejvíce získali

politickými a společenskými změnami v roce 1989 mladší muži, s vyšším vzděláním, kteří se hlásí k politické pravici. Tuto skupinu tedy můžeme označit jako skupinu těch, kteří společenskými změnami jednoznačně získali. Můžeme je tedy označit jako tzv. "winners" (vyhrávající). Naopak, starší ženy, s nižším vzděláním a levicově politicky smýšlející jsou skupinou, která se domnívá, že získala nejméně. O této skupině tedy můžeme uvažovat jako o "loosers" (prohrávající).

Následující graf tento závěr dobře ilustruje. Rozdíl v hodnocení změn mezi

oběma skupinami je vyjádřen graficky. Jako“winners” jsou do analýzy zahrnuti muži ve věku 18-35 let se středoškolským a vysokoškolským vzděláním, hlásící se názorově k politické pravici. Respondentů, kteří odpovídali těmto atributům jsme identifikovali v našem vzorku (N= 83). Jako„loosers“ jsou uvažovány ženy ve věku 45 let a více se základním vzděláním nebo vyučením, které samy sebe označují za levicově politicky smýšlející (N=55).

1

2

3

4

5

6

winners loosers winners loosershodnocení minulosti hodnocení budoucnosti

Rozdíly v hodnocení změn mezi oběma skupinami jsou vysoce významné, a to jak pro hodnocení změn v minulosti (133)= 13,87; p<0,0005, tak pro očekávání dopadu změn v budoucnu (128)=5,83; p<0,0005.

56

57

Literatura

DIENER, E., EMMONS, R. A., LARSEN, R. J., GRIFFIN, S. The Satisfaction With Life Scale. Journal of Personality Assessment, 1985, vol. 49, p. 71-75.

DŽUKA, J. Subjektívna pohoda u slovenskej a rakúskej mládeže. Československá psychologie, 1994, roč. 38, p. 193-205.

EMMONS, R. A., COLBY, P. M. Emotional conflict and well-being: Relation to perceived availability, daily utilization, and observer reports of social support. Journal of Personality and Social Psychology, 1995, vol. 68, p. 947-959.

EMMONS, R. A., DIENER, E. Personality correlates of subjective well-being. Personality and Social Psychology Bulletin, 1985, vol. 11, p. 89-97.

HNILICOVÁ, H. Kvalita života. K vymezení pojmu a jeho aplikaci v medicíně a ve zdravotnictví. Lékařské listy, 2003,č. 5, s. 27-29. SUNDIN, J, WILLNER, S. Health and Social Transitions. The Swedish Case. Příspěvek přednesený na workshopu “Social Change and Health” v rámci mezinárodní spolupráce PHOENIXTN/MMF, Evora University, Portugalsko, 2002. SZRETER, S. Health, economy, state and society in modern Britain : the long-term perspective. Příspěvek na workshopu „Social Change and Health” v rámci mezinárodní spolupráce PHOENIXTN/MMF, 1. Lékařská fakulta UK Praha, 2003.

58

Povodně v ČR 2002 Implikace zdravotních důsledků povodní v r. 2002 Pilotní studie prováděná v r. 2003 na území bývalého okresu Český Krumlov

Libuše Nesvadbová, Petr Háva

Souhrn:

Cílem práce je analýza krátkodobých a střednědobých zdravotních důsledků povodně v definovaném územním celku bývalého okresu Český Krumlov v roce 2002.

Metody. Šetření zdravotního stavu a jeho determinant bylo realizováno s využitím dotazníků u občanů v kombinaci s výpisem z jejich zdravotnické dokumentace u praktického lékaře za podmínky informovaného souhlasu každé dotazované osoby (n= 779, tj. asi 2% populace nad 18 let věku).

Zjištění. Povodňovými událostmi bylo postiženo 41% respondentů (314 osob). 9% bylo postiženo tragicky (ztráta obydlí) a u 31% se jednalo o omezené škody na majetku. K subjektivnímu zhoršení zdravotního stavu došlo u 42% postižených povodněmi (133 osob). Z toho u 46% bezprostředně v povodňové situaci, u 39% potíže začaly do 6 týdnů po povodni a do půl roku se projevily u 13%. Ze 133 osob, u kterých došlo ke zhoršení zdravotního stavu v souvislosti v souvislosti s povodněmi přetrvávají potíže po roce u 73%. Z objektivním údajů (výpis ze zdravotní dokumentace) vyplývá, že mezi nejčastěji vykazovanými skupinami nemocí byly: (1) duševní poruchy: posttraumatická stresová porucha (21%), somatoformní poruchy (16%), úzkostně depresivní potíže (16%); (2) hypertenzní nemoc (10,6%), (3) bolesti zad (8,7%).

Závěry. Ze šetření vyplývá, že v souvislosti s povodněmi je nutno počítat

s významnými střednědobými a dlouhodobými zdravotními postiženími včetně

toho, že jejich vznik nebo jejich klinická manifestace nemusí začít bezprostředně

po povodňové události.

59

ÚVOD Povodně v letech 1997, 1998 a 2002 v ČR představují události s poměrně

širokým spektrem společenských důsledků, promítajících se i do zdravotního stavu

obyvatelstva, potřeby a spotřeby zdravotnických služeb.

Vývoj české platné právní úpravy na základě zkušeností z let 1997 a 98 řeší

komplexně akutní problémy související s povodněmi standardně v základním

rámci existujícího systému integrované pomoci. V oblasti ochrany zdraví je

věnována pozornost zejména možnosti ohrožení infekčními nemocemi

hygienickým a protiepidemickým opatřením (voda, očkování) a sledování

škodlivin ohrožujících životní prostředí. Tato problematika je z hlediska jejího

vývoje vyhodnocována existujícím systémem monitorování. Předmětem rutinního

hodnocení však dosud nebyl vývoj nemocnosti obyvatelstva v ostatních skupinách

nemocí, ani následná spotřeba zdravotnických služeb ve vztahu ke změnám ve

struktuře determinant zdraví a jejich důsledkům pro vývoj zdraví. V ČR tak

nemáme vlastní teoretické a empirické poznatky, jež by mohly být východiskem

pro dlouhodobý a analyticky objektivizovaný koncepční přístup k tvorbě a realizaci

zdravotní politiky včetně jejích vazeb na ostatní související veřejné politiky.

Pro hodnocení zdravotních důsledků povodní jsou výchozím krokem údaje

o vývoji výchozího zdravotního stavu před povodněmi. Vliv místních povodní na

celkový a dlouhodobě působící soubor determinant zdraví představuje dílčí

událost, která je významná v rámci postiženého území, avšak v celkových

ukazatelích vývoje zdravotního stavu na celonárodní nebo i krajské úrovni již není

tak významný. Nepochybně se však tyto vlivy spolupodílejí na zjištěných rozdílech

vývoje zdravotního stavu a jeho determinant na úrovni menších geografických

celků (okresů, měst a obcí). V České republice bylo v létech 1997, 1998 a zvláště

v r.2002 zasaženo velké území státu.

60

Volba našeho předmětného přístupu ke zkoumání vlivů a vzájemných vztahů

dlouhodobě působících determinant zdraví a katastrofické situace na zdravotní stav

populace vychází z následujících okruhů poznatků:

• z dostupných teoretických konceptů determinant zdraví, podpory zdraví a existujících modelů v rámci těchto konceptů (Detels 2002, Drbal 2000, 2001, Katz a Peberdy 2000, Murray 1994)

• ze zahraničních poznatků zdravotních důsledků povodní, které jsou k dispozici na pomezí několika oborů (veřejné zdraví, environmentální zdraví, medicína katastrof, veřejná správa). Souhrn teoretických poznatků této oblasti je dostupný v rovině výzkumu (The National Hazard Center Colorado/USA; Flood Hazard Research Center/UK – kauzální model vztahů zdravotních důsledků povodní – viz příloha tohoto návrhu projektu; Centers for Disease Control and Prevention/USA; Noji t al. 1997; Zebrowsky 1997;) nebo jejich následného využití při výuce a v praxi (School of Publice Health of Columbia University, Division of Epidemiology: Public Health Management of Disasters - Novick et al. 2001; Auf der Heide 1996; WHO 1996, Phifer et al. 1988, Logue et al. 1981,WHO 1989, Greg et al. 1989,

Autoři této pilotní studie sledovali a hodnotili vývoj zdravotního stavu

obyvatelstva v Jihočeském kraji (AZSJC) v posledních deseti letech s využitím

dostupných demografických a zdravotně statistických údajů (Háva a spol, 2002).

Předmětem AZSJC byl vývoj celkové a specifické úmrtnosti, střední délky života

a vybraných ukazatelů nemocnosti na úrovni okresů v porovnání s kraje, ČR a EU.

Další roviny AZSJC se zabývaly agregovanými statistickými ukazateli z oblasti

sociálních a ekonomických determinant zdraví (např.- nezaměstnanost, příjmy

obyvatelstva, vzdělání) a přehled realizovaných preventivních programů v členění

podle primární, sekundární a terciární prevence. Získané výsledky umožnily

zejména srovnání vývoje zdravotního stavu a vybraných determinant zdraví mezi

okresy. Byly zjištěny významné rozdíly ve vývoji nemocnosti a úmrtnosti

jednotlivých typů zhoubných nádorových onemocnění. Zajímavé bylo také

potvrzení korelace nezaměstnanosti a střední délky života u mužů.

Z četných zahraničních údajů vyplývá nutnost objektivizace významných

nejen krátkodobých, ale i dlouhodobých zdravotních důsledků, které jsou současně

61

také ukazatelem efektivnosti řešení a dosažených výsledků při řešení rizik a následků povodní.

CÍL PROJEKTU

Cílem projektu byla analýza krátkodobých a střednědobých zdravotních

důsledků povodně, k níž došlo v ČR v r. 2002 se zaměřením na celkové změny

fyzických, sociálních a duševních aspektů zdraví (kvality života) v definovaném

územním celku bývalého okresu Český Krumlov. Ve spektru důsledků byla

pozornost vlastního výzkumu zaměřena na oblasti sociálních a psychosociálních

aspektů a jejich determinant (např. duševní poruchy – především neurotické

poruchy a posttraumatické stresové stavy, dále somatická onemocnění, jejichž

vznik nebo klinická manifestace souvisí se stresovými událostmi, dále rozdíly ve

vývoji chronických onemocnění). Analýza bere v úvahu předchozí zdravotní stav

obyvatelstva sledovaných geografických celků a vývoj jeho základních

(dostupných) ukazatelů.

Metody:

1. Strukturovaný dotazník pro respondenty byl zaměřen na sociální a osobní

anamnézu a životní historii jedince včetně závažných životních událostí, kvalitu života a její porovnání před a po události, na jeho postavení a roli při povodni, subjektivně vnímaný odhad postižení, subjektivně vnímané potíže bezprostředně po události, s odstupem 2, 6 a 12 měsíců (Dean, 1993; Bowling, 1994, 1997) Součástí dotazníku byla žádost o informovaný souhlas k výpisu z dokumentace praktického lékaře každého člena souboru sledující vývoj zdravotního stavu respondenta. Souhlas byl nezbytným předpokladem pro další šetření.Tím byla umožněna objektivizace zdravotního stavu sledovaných osob v průběhu jejich života.

2. Strukturovaný dotazník pro praktického lékaře obsahující objektivizující sociální anamnézu respondenta, důležitá data v osobní anamnéze, vývoj jeho zdravotního stavu včetně pracovní neschopnosti, aktuální zdravotní stav. Podrobně byla sledována nemocnost a pracovní neschopnost po povodni až po dobu šetření. Dále to, jestli dle lékaře byl respondent postižen osobně povodní.

62

Výběr souboru:

Výběrem souboru byli pověření praktičtí lékaři, kteří šetření po instruktáži prováděli.

Soubor respondentů každého praktického lékaře obsahuje: • reprezentativní vzorek jednotlivých věkových skupin dospělých osob,

které jsou v evidenci ordinace (tj. osob starších 18 let) • soubor osob postižených povodněmi podle stupně zdravotního postižení: • těžce zdravotně postižení (např. byla nutná hospitalizace, dlouhodobá

pracovní neschopnost ať již bezprostředně po události nebo v následujícím roce, případně následky trvají nadále)

• středně zdravotně postiženi – byla nutná pracovní neschopnost (do 1 měsíce) ať již bezprostředně po události nebo v následujícím roce a stav se upravuje

• málo zdravotně postiženi – nebyla nutná pracovní neschopnost, šlo například o krátkodobou reakci na stres s nutností lékařského zásahu a případné medikamentózní léčby

• ač postiženi povodní, nezhoršil se jejich zdravotní stav vůbec

Při výběru jsme předpokládali, že budeme mít možnost zdokumentovat a analyzovat vliv závažné životní události na zdravotní stav postižených osob porovnáním s těmi, kteří ve sledované oblasti žijí a nebyli povodní postiženi.

Charakteristika výzkumného souboru osob:

• reprezentativní sociologický výzkum populace v předem zadané oblasti České republiky realizovaný s využitím dotazníků. Výzkum byl realizován ve spolupráci s praktickými lékaři a jejich sestrami.

Velikost souboru: 779 respondentů. Strukturace souboru zohlednila

diferenciaci jednotlivých skupin obyvatel podle věkových skupin a stupně zdravotního postižení povodní. Z původně oslovených 15 lékařů se jich šetření účastnilo 12, z rozeslaných 1000 dotazníků jich bylo kompletováno ke zpracování 779. Všichni respondenti vyplnili informovaný souhlas ke zpracování jejich zdravotní dokumentace. Data byla zpracována pomocí logistické regresní analýzy. Šetření probíhalo od 1.7. do 15.9. 2003.

63

Zjištění

Analýza údajů z dotazníku pro respondenty

Demografická stratifikace souboru:

Celý soubor sestává z 779 respondentů. Převažují ženy, které jsou oproti

mužům zastoupeny 55, 3%.

Tabulka č. 1 Rozdělení souboru podle věkových skupin

f % Platných % kumul. %

18 – 30 124 15,9 16,0 16,0 31 – 40 101 13,0 13,0 29,0 41 – 50 173 22,2 22,3 51,2 51 – 60 191 24,5 24,6 75,8 61 – 70 107 13,7 13,8 89,6 71 + 81 10,4 10,4 100,0 Celkem 777 99,7 100,0

Chybí 2 ,3 Celkem 779 100,0

Nejčastěji zastoupenými jsou věkové skupiny 41-60 let, nejméně je

zastoupena věková skupina osob starších 71 let. Věkový průměr je 49,38

se st.odchylkou 16,014 (k 31. 8.2003). Většina členů souboru žije v partnerském

svazku – 68,2% osob, následují svobodní -13,8%, ovdovělí 9,2% a rozvedení

7,0%. 55,9% má dvě děti, s dětmi ve společné domácnosti žije 46,9% osob

a ekonomicky závislé děti má 36,1%. Skoro polovina členů souboru žije v obcích

do 4999 obyvatel (49,9%) a bydlí v rodinném domě (43,8%), v nájemném bytě

bydlí 31,6%.

Vzdělání a současné ekonomické postavení

Při dělení souboru dle vzdělanostních kriterií jsme zjistili, že převažují osoby

vyučené a ukončeným středoškolským vzděláním bez maturity (45,8%). Následují

ti, kteří dosáhli maturitou ukončeného středoškolského vzdělání (25,6%), osoby

se základním vzděláním (17,6%) a vysokoškoláci a ti, kteří absolvovali pomaturitní

64

studia (11%). Osoby v zaměstnaneckém postavení představují většinu členů

souboru (51,9%), následují osoby,které pobírají důchod 28,6%z (5,8% PID a 4,9%

ČID), 3,3% osob je nezaměstnaných, ženy v domácnosti představují 2,3%

a studující nebo učni 3% sledovaného souboru. Při rozboru této kategorie jsme se

zabývali vztahem k věku a ekonomickému postavení a zjistili jsme, že převážná

většina těch, kteří absolvovali pouze základní školu jsou lidé vyšších věkových

kategorií ve starobním důchodu, žijící na vesnicích.

Subjektivní hodnocení materiální situace

Bezmála polovina respondentů hodnotí svou materiální situaci tak, že příjem

rodiny stačí na základní potřeby a musí šetřit, aby si mohli dopřát více (45,9%), na

krajních pólech se ocitají ti, kteří si mohou dovolit vše bez omezení, kteří

představují 4 % osob a ti, kteří jsou odkázáni na soustavnou pomoc 0,4%.

Pro další zkoumání jsme soubor rozdělili podle toho, zda byly osoby

postiženy povodní Pouze 19,8% zažilo před r. 2002 povodňovou situaci, většinou

šlo o respondenty ve věku nad 6l let, další si buď nevzpomínali, nebo podobný

zážitek neměli. 29, 5% respondentů udává, že bydlelo v rizikové oblasti povodňové

situace, ale pouze 8,9% respondentů uvádí, že bylo upozorněno na možnost

povodně v místě, kde stojí dům, ve kterém bydleli. Dále jsme zjišťovali, zda byli

respondenti osobně postiženi povodněmi a jaký byl dle jejich názoru stupeň

postižení. Postiženo bylo 40,8% členů souboru, o zaměstnání přišlo 2%

respondentů. 52% osob se aktivně účastnilo na práci při odklízení následků

povodně, 4,3% aktivně jako členové záchranných systémů.

Analýzy ukázaly, že se následky postižení povodní projevují jak

v materiálních podmínkách života (životní úrovni postižených), mají negativní vliv

na zdravotní stav i na subjektivně vnímanou celkovou kvalitu života.

65

Tabulka č. 2: Životní úroveň a postižení povodněmi Zhoršila se Vaše životní úroveň po povodních? f % Platných

% kumul. %

Ano 82 10,5 10,7 10,7

nedokážu posoudit 119 15,3 15,5 26,1

Ne 568 72,9 73,9 100,0 Celkem 769 98,7 100,0 Chybí 10 1,3 Celkem 779 100,0

Životní úroveň se zhoršila v souvislosti s povodněmi u 10,7% osob. Šlo

o osoby většinou starší 65 let, které musely opustit své domovy a žijí buď

u příbuzných nebo v náhradním ubytování ještě po roce po povodni.

Spokojenost s vlastním životem a postižení povodní

Tabulka č. 3: Spokojenost s vlastním životem a postižení povodní SS Df F P Mezi skupinami 13,689 3 3,068 0,027 Uvnitř skupin 1137,801 765 Celkem 1151,490 768

Graf č. 1: Vztah mezi spokojeností s vlastním životem a postižením povodní

Spokojenost se životem je subjektivní prožitek, který je závislý na celé řadě skutečností a věk je jednou z proměnných, s níž úzce koreluje- Proto jsme rozdělili sledovaný soubor podle kriteria osobního postižení povodní a věku. Nálezy ilustruje následující tabulka a vyplývá z nich, že sledovaná populace byla postižena rovnoměrně.

Tabulka č. 4: Rozdělení souboru podle věkových skupin a postižení povodní

Povodně Věkové kategorie Ano Ne 18 – 30 37 11,8% 86 18,8%31 – 40 43 13,7% 58 12,7%41 – 50 74 23,6% 99 21,7%51 – 60 79 25,2% 109 23,9%61 – 70 43 13,7% 64 14,0%

71 + 38 12,1% 41 9,0%

Kolmogorov-Smirnovův test KD = 0,70; p = 0,316.

66

67

K měření celkové spokojenosti se životem coby komponenty kvality života jsme použili Škálu spokojenosti se životem (SWLS). Výsledky ukazují, že čím výraznější postižení povodněmi, tím méně jsou v současnosti respondenti spokojeni se svými životy.

Zdravotní stav souboru dle subjektivního názoru jednotlivých respondentů

Zjistili jsme, že více než polovina souboru je se svým zdravotním stavem celkem spokojena, hodnotí jej minimálně jako dobrý (59,5%), špatně se cítí 7,2%, pro chronické onemocnění se dlouhodobě léčí 22% členů souboru.

Tabulka č. 5: Subjektivní pocit zdraví a postižení povodní

Zhoršil se po povodních nějak Váš zdravotní stav? f % platných

% Kumul.

% Ano 133 17,1 17,6 17,6 Ne 622 79,8 82,4 100,0 Celkem 755 96,9 100,0

Chybí 24 3,1 Celkem 779 100,0

Zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s povodní udává 133 osob, u 45,9%

došlo ke zhoršení bezprostředně po povodňové situaci, do 6 týdnů se potíže objevily u 39,1% a do 6 měsíců nastaly potíže u 12,8% osob.

V popředí subjektivních potíží byly především stížnosti na úzkost, strach

a deprese, výrazné snížení výkonnosti, které omezuje běžný denní život, nesoustředěnost, poruchy spánku. 97 osob uvádí, že jejich potíže trvají i nadále (tj. v době šetření po roce po povodňové situaci), lékaře navštívilo a pro své zdravotní potíže, které kladou do souvislosti s povodněmi se léčilo 80 ze 133 osob. Při hodnocení lékařské péče o zdravotní stav po povodni jsou skoro tři čtvrtiny dotázaných přesvědčeny, že péče jim věnovaná odpovídala jejich zdravotnímu stavu, pouze 3,6% je přesvědčeno o opaku.

Analýza údajů z dotazníků pro praktického lékaře

Dalším zdrojem informací byl dotazník pro praktického lékaře. V něm byl

respondent identifikován, byl popsán vývoj jeho zdravotního stavu. Byla sledována

68

incidence a prevalence onemocnění a poruch zdraví podle X. MKN včetně vývoje pracovní neschopnosti, případně vzniku některého z invalidních důchodů a změny v tomto směru po dekádách od r. 1961 (období čtyř desetiletí jsme považovali za dostatečně dlouhé pro mapování vývoje zdravotního stavu souboru). Zvláštní pozornost byla věnována období od 1.1. 3002 do 14.8tr. 2002 a od tohoto data do 30.6. 2003 tj. prakticky roku po povodňové události. Zjišťovali jsme, zda byl respondent dle poznatků lékaře postižen povodní a jak se to projevilo na jeho zdravotním stavu. Povodní bylo dle lékařů prokazatelně postiženo 222 osob, u 104 osob si nebyli jisti, zbytek nebyl povodněmi postižen. Tyto údaje jsou obsaženy v následujících tabulkách.

Tabulka č. 6: Byl pacient(ka) postižen povodní podle vašeho názoru

F % platných % Kumul. % Ano 222 28,5 28,7 28,7 Nevím 104 13,4 13,4 42,1 Ne 448 57,5 57,9 100,0 Celkem 774 99,4 100,0 Chybí 5 ,6 Celkem 779 100,0

Tabulka č. 7: Pokud byl postižen(a), zhoršil se jeho nebo její zdravotní stav F % platných % kumul. % Ano 95 42,8 43,0 43,0 Nevím 19 8,6 8,6 51,6 Ne 107 48,2 48,4 100,0 Celkem 221 99,5 100,0 Chybí 1 ,5 Celkem 222 100,0

Logistická regresivní analýza, kterou jsme provedli, umožňuje testovat vliv

povodní na výskyt jednotlivých onemocnění po povodních při kontrole jejich výskytu před nimi. Současně jsme testovali interakci povodní a výskytu onemocnění před nimi. Na základě pro vedené analýzy byl zjištěn významný vliv povodní na manifestaci onemocnění u čtyř skupin onemocnění: (1) neurotická onemocnění ze skupiny F40-48, (2) vertebrogenní syndromy algické M50-54, (3) závažná onemocnění urogenitální N00-99 a (4) závažné úrazy S00-T98 X.MKN.

69

Závěry: Povodeň, která postihla v r. 2002 velkou část České republiky byla bezesporu

zátěžovou situací, která se dotkla více či méně řady jejích obyvatel. Otázka dopadů

povodňových událostí na zdravotní stav nebyla v České republice dosud

komplexně objektivizována. Při minulých povodních v r. 1997 a 1998 byla věnována pozornost monitoringu infekčních a parazitárních onemocnění a byla

učiněna komplexní opatření včetně vakcinací tak, aby nebyla veřejnost ohrožena

těmito onemocněními, což se zdařilo.

Autoři této pilotní studie, která se věnuje změnám zdravotního stavu

v souvislosti se zátěžovou situací povodně sledovali vývoj zdravotního stavu

u souboru osob obývajících území bývalého okresu Český Krumlov. Vycházeli z poznatků mezinárodních studií, které jsou této problematice věnovány.

K šetření samotnému bylo použito řízených rozhovorů s praktickými lékaři

oblasti, dotazníkového šetření u občanů v kombinaci s výpisem z jejich lékařské

dokumentace za předpokladu informovaného souhlasu každého respondenta,

souhlas byl bezpodmínečně nutný pro zařazení respondenta do sledovaného souboru. Celkově bylo do šetření zahrnuto 779 respondentů, tj. 1,8% populace

ve věku nad 18 let bývalého okresu Český Krumlov. Z výsledků vyplývá, že povodňovými událostmi bylo určitým způsobem

dotčeno 41% dotázaných. Otázkou je, nakolik je tento počet reprezentativní; přes veškeré úsilí se nám nepodařilo zjistit počet osob postižených povodněmi ve vybrané lokalitě.Ani při osobním kontaktu s pracovníky státní správy. Tragicky, tj. ztrátou obydlí, bylo postiženo skoro 9% osob, a v případě 32% se jednalo o omezené škody na majetku. Pro subjektivně vykazovaný aktuální zdravotní stav v době šetření (tj. po roce po události) i pro objektivně ověřovaný aktuální zdravotní stav hrálo roli postižení, ne už jeho stupeň.

Zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s povodní udává 133 osob, u 45,9%

došlo ke zhoršení bezprostředně po povodňové situaci, do 6 týdnů se potíže

70

objevily u 39,1% a do 6 měsíců nastaly potíže u 12,8% osob. 97 osob uvádí, že jejich potíže trvají i nadále (tj. v době šetření po roce po povodňové situaci), lékaře navštívilo a pro své zdravotní potíže, které kladou do souvislosti s povodněmi se léčilo 80 ze 133 osob.Dá se předpokládat, že se zdravotní potíže vzniklé jako následek povodní budou podílet na zvýšené spotřebě zdravotní péče dlouhodobě.

Regresní analýza ukázala, že u čtyř skupin onemocnění (neurotické poruchy,

onemocnění pohybového aparátu, onemocnění močového a pohlavního ústrojí a výskytu závažných úrazů) se povodňová situace podílela významně na jejich klinické manifestaci.

Jedním z důležitých zjištění, která vyplynula jak z rozhovorů s lékaři, tak

ze zpracovaných dat dotazníků pro občany je fakt, že došlo k problémům v informovanosti jak veřejnosti, tak lékařů zvláště před a na začátku povodně. Pouze 8,6% respondentů udává, že byli upozorněni na riziko povodně. Byly zjištěny i problémy v komunikaci jednotlivých složek, zvláště na počátku povodňové situace a došlo tedy k problémům v jejich vzájemné spolupráci (informovanost lékařů o sjízdnosti silnic, aktuálním stavu jejich obvodu co do postižení, dostupnost lékaře pro pacienty se zhoršila).

Ze šetření vyplývá, že v souvislosti s povodněmi je nutno počítat:

• 1) S významnými střednědobými a dlouhodobými zdravotními postiženími včetně toho, že jejich vznik nebo jejich klinická manifestace nemusí začít bezprostředně po povodňové události a mohou dlouhodobě přetrvávat.

• 2) Je nutno zlepšit spolupráci jednotlivých složek integrovaného záchranného systému s ostatními složkami a obyvatelstvem.

• 3) Je nutno se zabývat vytvářením modelů dlouhodobé aktivní spolupráce všech složek státní správy včetně zdravotníků s obyvatelstvem potenciálně ohrožených oblastí.

Poznámka: Tato práce vznikla v rámci řešení projektu: Podpora zdraví

na úrovni kraje – determinanty zdraví a nová zdravotní politika (investice do zdraví) NO/7701-3, OK12

71

LITERATURA

ATCHISON, C. G. et al. Public Health Consequences of a Flood Disaster – Iowa, 1993. Morbidity and Mortality Weekly Report, 1993, vol. 42, no. 34, p. 653-656.

Auf der HEIDE, E. Community Medical Disaster Planning and Evaluation Guide. American College of Emergency Physicians. Dallas. Dostupné z: http://www.coe-dmha.org/dr/flash.htm

BOWLING, A. Measuring Health. A review of quality of life measurements scales. Open University Press, Milton Kenyes, 1994.

BOWLING, A. Research Methods in Health. Investigating Health and Health Services. Buckingham : Open University Press, 1997.

Centers for Disease Control. „Morbidity surveillance following the Midwest Flood – Missouri, 1993. Journal of American Medical Association, 1993, vol. 270, no. 18, p. 2164

De BOER, J. Tools for evaluating disasters: preliminary results of some hundreds of disasters. European Journal of Emergency Medicine, 1997, vol. 4, p. 107-110.

DEAN, K. Population Health Research. Linking Theory and Methods. London : Sage, 1993.

DETELS, R., McEWEN, J., BEAGLEHOLE, R., TANAKA, H. Oxford Textbook of Public Health. The Scope of Public Health. Fourth Edition. Oxford : Oxford University Press, 2002.

DRBAL, C. Nová zdravotní politika. Praha : Škola veřejného zdravotnictví, 2000.

DRBAL, C. Podmínky vymezující povahu a efekt zásahů do determinant zdraví. 2001. Dostupné z: http://www.izpe.cz

DRBAL, C. Změny ve vývoji determinant zdraví. Zdravotnictví v ČR, 2000, č. 1-2, s. 6-12.

DRBAL, C. Zdravotní politika a její vliv na determinanty zdraví. 2001. Dostupné z: http://www.izpe.cz

GREGG, M. B. et al. The Public Health Consequenses of Disasters. Centrers of Disease Control, 1989, 127 p.

Flood Hazard Research Center. In The Health Effects of Floods : The Easter 1998 Floods in England. FHRC Article Series No. 3/99. Enfield : Middlesex University, 1999.

HÁVA, P. a spol. Analýza zdravotního stavu obyvatelstva Jihočeského kraje a jeho vývoje v členění podle okresů v porovnání s ČR a EU. In Zdravotní politika a ekonomika, 2002, roč. 2, č. 2, s. 1-252. Institut zdravotní politiky a ekonomiky

72

Kostelec n. Černými lesy. (Výzkumný záměr zdravotní politika a ekonomika 2002-6, MZ ČR a Akční plán rozvoje Jihočeského kraje)

KATZ, J., PEBERDY, A. Promoting Health. Knowledge and Practice. The Open University, 1997, 2000.

LOGUE, J. et al. Some Indicatioens of the Long-term Health Effects of a Natural Disaster. Public Health Reports,1981, vol. 96, no. 1, p. 67-69.

MURRAY, C. J. L., LOPEZ, A. D. Global Comparative Assessments in the Health Sector. Disease Burden, Expenditures and Intervention Packages. Geneva : WHO, 1994.

PHIFER, J. F. et al. The Impact of Natural Disaster on the health of Older Adults : A Multiwave Prospective Study. Journal of Health and Social Behaviour, 1988, vol. 29, no. 1, p. 65-78.

The Health Effest of Floods : The Easter 1998 Floods in England. (No 3/1999). Enfield : Flood Hazard Research Centre: Middlesex University. 1999.

Přílohy Výskyt závažných úrazů ve skupině S00 – T98 (poranění, otravy

a některé následky vnějších příčin)

Výskyt onemocnění ve skupině N00 – 99 (nemoci močové a pohlavní soustavy)

73

Výskyt onemocnění ve skupině M54 – 54 (jiné dorzopatie)

Výskyt onemocnění skupiny F40 – 48 (neurotické, stresové)

74

75

Kvalita života dlouhodobě nezaměstnaných

Božena Buchtová Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Brno, Česká republika

ÚVOD

Poznatky a zkušenosti získané z měření kvality života ukázaly, že:

1) Důležitější pro hodnocení kvality života jedince je jeho vlastní názor na

stanovení priorit oblastí kvality života než stanovený a posuzovaný vnější

systém hodnot.

2) Jednotlivé dimenze kvality života mají pro každého jedince odlišnou

závažnost.

3) V průběhu života jedince dochází v důsledku procházení životními

fázemi a překonáváním různých situací ke změnám v pořadí důležitosti

dimenzí kvality života.

4) Osobní pojetí kvality života je v úzkém vztahu k vyjádření spokojenosti

s dosahováním cílů a plněním plánů. Náš přístup vychází z výše uvedených poznatků a z pojetí kvality života

irských psychologů C. A. O´Boyle, H. McGee a švýcarského lékaře C. R. B. Joyce

(1994, str. 160): „Kvalita života by měla být formulována individuálně podle toho,

jak si ji určí daný jedinec“. Jejich metoda SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Quality of

Life – Systém individuálního hodnocení kvality života), patří dnes

k nejpoužívanějším metodám hodnocení kvality života. Z dostupných pramenů

vyplynulo, že použití metody SEIQoL pro výzkum kvality života dlouhodobě

nezaměstnaných, je ojedinělý.

Ve výzkumu jsme vycházeli z následujících předpokladů:

• Ztráta práce je závažnou změnou v životě jedince a výrazně se projeví ve změně a hodnocení kvality života.

• Dlouhodobá ztráta práce negativně ovlivní jak celkovou výši kvality života, tak i složení a váhu jednotlivých oblastí života.

• Kvalita života bude u dlouhodobě nezaměstnaných výrazně ovlivněna věkem, pohlavím,výší vzdělání a délkou nezaměstnanosti.

• Dlouhodobá ztráta práce negativně ovlivní smysluplnost života jedinců.

SOUBOR A METODIKA

Výzkumné šetření probíhalo v roce 2001-2 a zúčastnilo se ho 1961

respondentů rozdělených do čtyř podsouborů:

Vzorek respondentů výzkumu Zaměstnaní 951 Nezaměstnaní 968 Bezdomovci 22 Matky po RD 20 Celkem 1961

76

Skladba nezaměstnaných respondentů podle věku

51 - 60 let 17 - 20 let

21 - 30 let41 - 50 let

31 -40 let

Skladba respondentů podle pohlaví

29%

28%

22%21%

Nezaměstnané ŽENY

Zaměstnané ŽENY

Zaměstnaní MUŽI

Nezaměstnaní MUŽI

Skladba nezaměstnaných respondentů podle vzdělání

7%

27%

51%

2%13%

základní

učňovské

středoškolské

vyšší odborné

vysokoškolské

77

VÝSLEDKY VÝZKUMU U každé skupiny respondentů jsme zpracovali:

a) pořadí jednotlivých oblastí života (cues) seřazených podle procenta důležitosti v jejich životě a tvořících profil kvality života (QL) jedince

b) pořadí jednotlivých oblastí života (cues) posouzených respondenty podle míry spokojenosti (vyjádřené na škále 0-100) s danou životní oblastí

Následující grafy obsahují průměry a směrodatné odchylky jednotlivých

skupin respondentů pro uvedené oblasti kvality života a spokojenosti s nimi.

010

20

30

40

50

60

70v %

RODINA ZDRAVÍ PRÁCE DUŠ.POHODA VZTAHY

Zaměstnaní - nejdůležitější životní

hodnoty a spokojenost s nimi

0

10

20

30

40

50

60v %

RODINA ZDRAVÍ PRÁCE DUŠ.POHODA VZTAHY

Nezaměstnaní - nejdůležitější životní hodnoty a spokojenost s nimi

78

79

Pro kvalitu života zaměstnaných i nezaměstnaných respondentů jsou důležité stejné životní oblasti (cues) v pořadí – rodina, zdraví, práce, duševní pohoda a vztahy mezi lidmi. Statisticky významný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami jsme zjistili pouze u hodnoty rodina, která byla pro zaměstnané respondenty důležitější životní hodnotou než pro nezaměstnané a jsou s touto životní oblastí také spokojenější. Zatímco zaměstnaní dosahovali významně vyšší spokojenosti s oblastí práce a zdraví u nezaměstnaných to byla v jejich životní situaci oblast koníčků a zálib.

Rodina Analýzou obsahu odpovědí (judgement analysis) jsme dospěli k závěrům, že

pro kvalitu života má rodina pro zaměstnané i nezaměstnané respondenty téměř shodné významy: 1. Rodina jako symbol porozumění, spokojenosti a sounáležitosti 2. Rodina jako psychická opora (symbol bezpečí, zázemí a jistoty) 3. Rodina jako nejdůležitější hodnota v životě (mít pro koho žít) 4. Rodina – zázemí pro výchovu dětí 5. Rodina jako smysl života (seberealizace).

Rozdíl mezi oběma skupinami byl však patrný v relativní četnosti významů rodiny i v jejich pořadí podle četnosti. U nezaměstnaných respondentů byla na prvním místě rodina spojována s významnou psychickou oporou v době ztráty práce. Nezaměstnaní nacházejí v rodině duševní rovnováhu, která je otřesena nedobrovolnou ztrátou práce a zejména neúspěšnými pokusy o její znovuzískání. Rodina často navrací nezaměstnaným psychickou vyrovnanost. U zaměstnaných respondentů asociuje rodina pohodu, harmonii, soudržnost, vzájemné porozumění mezi jejími členy a teprve potom spojují rodinu s místem bezpečí, jistoty a zázemí.

Potvrzuje to poznatek z našich dřívějších výzkumů, že v rodinách dlouhodobě nezaměstnaných jedinců prověřuje tato situace kvalitu rodinných vztahů a lépe ji zvládají lidé, kteří se mají o koho opřít, kteří mají možnost o své situaci otevřeně hovořit se svými blízkými (B. Buchtová a kol., 2002 s.107, 8).

Dále jsme zjistili rozdíl mezi zaměstnanými a nezaměstnanými v četnostech výpovědí, které uvádí rodinu jako smysl života a seberealizaci. Ztrátou práce dochází k posunu a transformaci životní energie, která se původně spotřebovávala v práci, do náhradní a zpravidla i jinak strukturované rodiny. Zejména pro nezaměstnané ženy představuje rodina alternativní pracovní pole poskytující

80

seberealizaci a tlumící zátěž z nezaměstnanosti (B. Buchtová a kol., 2002 s.100). Psychosociální zátěž u nezaměstnaných mužů zajišťujících živobytí pro rodinu je podstatně silnější než u nezaměstnaných žen.

Zdraví Hodnota zdraví v kvalitě života byla u všech čtyř skupin respondentů uváděna

na předním místě. Sémanticky byla životní oblast zdraví nejčastěji spojována s: 1. nejvyšší životní hodnotou, 2. hodnotou, kterou si člověk uvědomí až když

ji ztratí (zvýšenou péčí o své zdraví v důsledku nemoci, úrazu), 3. předpokladem pro získání a udržení zaměstnání (podmínka produktivního života), 4. se zdravým životním stylem (zásadami správné výživy, cvičením - péčí o fyzické zdraví), 5. se zdrojem tělesné a duševní pohody (důrazem na harmonii duševního a tělesného zdraví a z toho plynoucí životní spokojenosti), 6. se zárukou soběstačnosti (nezávislostí na ostatních zejména ve stáří, nebýt na obtíž druhým), 7. se starostí o zdraví rodiny a blízkých.

Životní téma zdraví představuje v kvalitě života zaměstnaných i nezaměstnaných respondentů nejen nejvyšší životní hodnotu, od které se odvíjí řada dalších životních naplnění, ale také (s vysokou četností výpovědí) předpoklad pro získání a udržení zaměstnání. Hodnota zdraví je nejcennější devizou na současném trhu práce. Lidé se změněnou pracovní schopností mají, vzhledem ke stále většímu důrazu na produktivitu práce a výkon, čím dál menší šanci najít práci. Doba jejich evidence na úřadech práce převyšuje několikanásobně dobu evidence zdravých jedinců.

Řada výzkumných studií popisuje souvislost mezi nezaměstnaností a zhoršením zdravotního stavu. I v našich výzkumných pracích (B. Buchtová, 1992, 1999, 2000) více než polovina dlouhodobě nezaměstnaných opakovaně uváděla subjektivní příznaky neurotických potíží projevujících se úzkostí, vnitřním neklidem, podrážděností, bolestmi hlavy, nespavostí, zvýšenou únavou. Následkem ztráty práce došlo u mužů i žen ke zhoršení dosavadních zdravotních problémů - hypertenze, žaludeční vředy, onemocnění srdce, problémy s páteří, astma atd. V současné době mnoho lidí na českém trhu práce žije v obavách a strachu ze ztráty práce. Důvodem jsou pracovní smlouvy na dobu určitou a neustále se zvyšující procento regionálně nezaměstnaných, způsobené razantním

81

propouštěním lidí z filiálek zahraničních investorů, pro které se stala po čase pracovní síla v České republice ekonomicky nevýhodnou. Nezaměstnanost má tak negativní vliv nejen na zdravotní stav lidí, kteří ztratili práci, ale i na chování a zdraví lidí zaměstnaných. Ty provází úzkost a napětí z předpokládané ztráty práce nebo jsou často nuceni pokračovat v práci v neuspokojivých podmínkách. Ukazuje s tedy, že kvalitu emoční duševní pohody lidí, vyjádřené v hodnotě zdraví, ovlivňují změny ekonomického klimatu, ať už jedinec sám zažije nepříjemné v události týkající se zaměstnání nebo ne.

Práce Životní téma práce v kvalitě života zaměstnaných a nezaměstnaných

respondentů bylo třetí nejdůležitější uváděnou oblastí. Pracovní činnost byla nejčastěji spojována s potřebami: 1. seberealizace (uplatnění svých schopností, znalostí a dovedností), 2. finanční nezávislosti (materiální zabezpečení rodiny, prostředek k osamostatnění se), 3. životní jistoty (jistota budoucnosti), 4. životního řádu (denní režim, náplň času, každodenní rutina), 5. sociálního zázemí (mezilidské vztahy na pracovišti, přátelství, oslavy, společné stravování), 6. citové odezvy, emocionálního ocenění (potřeba úspěchu, ocenění, poděkování).

Statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami respondentů se prokázal u spokojenosti s životní oblastí práce. Zatímco u zaměstnaných respondentů se projevila výrazná spokojenost u nezaměstnaných je tato oblast života statisticky významně saturována koníčky a zájmy.

V odpovědích nezaměstnaných respondentů se projevil vliv generačních rozdílů. Zatímco mladí lidé věří, že brzy získají práci, touží po seberealizaci, mají plány do budoucna, u věkově starších jedinců je prvořadé zajištění základních potřeb rodiny. Zejména pak muži uváděli diskriminaci na trhu práce danou věkem. Opakované neúspěchy najít si práci vedou u nich k depresím, pocitům méněcennosti, ztrátě sebevědomí. V rodinném soužití mají nezaměstnaní pocity „příživnictví“, muži pak kladou rovnítko mezi nezaměstnaností a vlastní neschopností zabezpečit základní potřeby rodiny. Je patrné, že váha funkcí práce v životní dráze člověka se mění, což ovlivňuje i prožívání a zvládání ztráty práce.

U zaměstnaných respondentů se projevila nejen statisticky významná spokojenost s oblastí práce, ale také snaha o získání lepšího pracovního místa

spojeného se sebevzděláváním (zejména v oblasti práce s počítači a v jazykových znalostech). Práce je pojímána jako významné místo lidského společenství, sounáležitosti se spolupracovníky, jako druhá „rodina“.

Ze vzorku respondentů jsme v průběhu výzkumu vyčlenili specifické, méně početné skupiny – skupinu bezdomovců a nezaměstnané matky po mateřské dovolené.

Bezdomovci

0

10

20

30

40 v %

ZDRAVÍ PRÁCE DUŠ. POHODA RODINA P.NA SOBĚ

Bezdomovci - nejdůležitější životní hodnoty a spokojenost s nimi

U nezaměstnaných lidí bez domova byla hodnota rodiny uváděna až čtvrtá v pořadí s průměrnou hodnotou 5,23.

Nejčastěji je ve výpovědích respondentů spojována s touhou založit si fungující rodinu nebo s touhou po návratu partnera, který je opustil pro nadměrné požívání alkoholu, trestnou činnost nebo následný pobyt v nápravném zařízení. Někteří bezdomovci netouží po změně současného stavu. Mají povahu vlka samotáře a nejvíce si cení svobody.

Oblast zdraví v kvalitě života bezdomovců dosahuje nejvyšší průměrné hodnoty (27,95).

82

Zdraví je často kritickou stránkou jejich života. Bývá podlomeno nocováním na veřejných prostranstvích, nepravidelnou a méně hodnotnou stravou a často nadměrným požíváním alkoholu. Většina lidí bez domova si životní oblast zdraví spojovala se zlepšením zdravotního stavu nebo alespoň s jeho nezhoršováním.

83

Pod životním tématem práce (oblast života uváděna druhá v pořadí s hodnotou 6,36) se skrývá touha lidí bez domova nalézt stálé zaměstnání. Současně je však s tímto přáním spojena i rezignace. Ti, kteří by práci opravdu chtěli, současně vědí, že kvůli svému životnímu statusu – statusu bezdomovce – nemají dobré vyhlídky na získání zaměstnání. Pro nadpoloviční většinu respondentů pak práce není životním tématem, protože jim vyhovuje život na pokraji zákona a s tím související způsob zaopatřování prostředků k životu.

Nezaměstnané matky po mateřské dovolené

0

10

20

30

40

50

60

70 v %

RODINA ZDRAVÍ DUŠ. POHODA P.NA SOBĚ VZTAHY

Matky po MD - nejdůležitější životní hodnoty a spokojenost s nimi

U nezaměstnaných matek po mateřské dovolené dosahuje hodnota rodiny

a spokojenosti s ní nejvyšších průměrných hodnot v kvalitě života ve srovnání s ostatními třemi skupinami respondentů. Hodnocení odpovídá prožívání poslání současné životní situace, se kterou souvisí i výše průměrného hodnocení a spokojenosti s životní oblastí duševní pohoda. Za důležitou považují nezaměstnané matky práci na sobě (některé ženy byly doma s dětmi i několik let), která spočívá nejen v získávání nových znalostí a dovedností (všechny ženy

současně absolvovaly rekvalifikační kurz), ale také vyžaduje změnu názoru na životní styl, na organizaci a náplň dne. I když čtvrtina vzorku žen byly samoživitelky, nebylo finanční zázemí zařazeno mezi důležité životní oblasti. Nízké průměrné hodnocení životní oblasti práce koresponduje patrně se současnou životní situací a promítá se spíše do úvah o přípravě na znovuzískání zaměstnání. Je tomu tak i přesto, že v regionu, odkud ženy pocházely, je vysoká míra regionální nezaměstnanosti a šance na získání zaměstnání je malá.

Dále uvádíme srovnání průměrné QL života pro jednotlivé skupiny

respondentů:

Srovnání hodnocení kvality života skupinami respondentů

0

10

20

30

40

50

60

70

80v %

Zaměstnaní Matky po MD Nezaměstnaní Bezdomovci

Subjektivní hodnocení kvality života zaměstnaných dosahuje nejvyšší

hodnoty ve srovnání s ostatními skupinami respondentů. Ukazuje se, že ztráta práce je závažnou změnou v životě člověka, výrazně se projeví ve změně kvality života a má převážně negativní dopad na ostatní životní oblasti a na osobní cíle člověka.

84

Oblasti kvality života a spokojenosti s nimi v závislosti na věku a pohlaví

Předpokládané souvislosti mezi oblastmi kvality života, spokojenosti s nimi a proměnnými věkem a pohlavím jsme ověřovali Pearsonovým korelačním koeficientem. Výsledky statistického testování korelací mezi sledovanými proměnnými potvrdily významné souvislosti.

Pearsonovy korelace věku s oblastmi kvality života

-0,2 -0,1

í

U nezaměstnanýchzdraví (0,222**), rodiny a současně spokojenost sa s duševní pohodou (-0,0

U zaměstnaných s hodnotou rodiny (0,1se spokojeností s těmito tv důležitosti a spokojenos

Rozdíly mezi skupv preferenci životních obkorelacemi jednotlivých p

zdrav

rodina

0 0,1 0,2 0,3

NEZAMĚSTNANÍ ZAMĚSTNANÍ

práce na sobě

vztahy mezi lidmi

duševní pohoda

respondentů s přibývajícím věkem roste význam hodnoty (0,129**) a finančního zázemí (0,071*) a klesá důležitost prací na sobě (-0,168**), se vztahy mezi lidmi (-0,097**) 79*).

respondentů proměnná věku pozitivně korelovala 57**), duševní pohody (0,073*) a zdraví současně řemi životními oblastmi. Negativní korelace se prokázala ti práce na sobě (-0,134**; -0,129**).

inami zaměstnaných a nezaměstnaných mužů a žen lastí a spokojenosti s nimi jsme testovali Pearsonovými roměnných a členstvím ve skupině.

85

Pearsonovy korelace oblastí kvality života v závislosti na pohlaví

-0,3 -0,2 -0,1 0 0,1 0,2 0,3


rodina

zdraví práce

koníčky

vztahy mezi lidmi

práce na sobě

bydlení

peníze

duševní pohoda

Z výsledků statistického zpracování je zřejmé, že z hlediska pohlaví je rodina, zdraví, vztahy mezi lidmi, práce na sobě a duševní pohoda pro nezaměstnané i zaměstnané ženy důležitějšími životními oblastmi než pro muže (-0,239**; 0,120**).

86

Pearsonovy korelace spokojenosti v oblastech kvality života v závislosti na pohlaví

-0,3 -0,25 -0,2 -0,15 -0,1 -0,05 0 0,05 0,1 0,15 0,2


rodina

zdraví

koníčky

vztahy mezi lidmi

práce na sobě

duševní pohoda

Zaměstnaní i nezaměstnaní muži nalézají ve svých koníčcích také větší uspokojení (0,129**; 0,170**) než obě skupiny žen.

Oblasti kvality života a spokojenosti s nimi v závislosti na vzdělání

Souvislosti mezi oblastmi kvality života, spokojenosti s nimi a vzděláním

jsme ověřovali Spearmanovou pořadovou korelací. Výsledky statistického testování sledovaných proměnných opět potvrdily významné souvislosti.

Oblasti kvality života v závislosti na vzdělání

-0,15 -0,1 -0,05 0 0,05 0,1 0,15


práce na sobě

peníze

koníčky

duševní pohoda

práce

Z výsledků statistického zpracování lze interpretovat, že s rostoucím

vzděláním u skupiny nezaměstnaných klesá důležitost oblasti koníčků (-0,089**), hodnoty peněz (-0,084**) a práce (-0,076*) a stoupá důležitost práce na sobě (0,094**) a duševní pohody (0,079*).

U skupiny zaměstnaných respondentů s rostoucím vzděláním klesá důležitost peněz v kvalitě života

(-0,113**) a roste důležitost práce na sobě (0,107**).

87

Vztah mezi délkou nezaměstnanosti a vzděláním Po rozčlenění délky nezaměstnanosti do 5 kategorií (do ½ roku, nad půl roku

až 1 rok, rok až 1½, 1½ - 2 a více) jsme vypočítali Spearmanovu korelaci délky ztráty práce se vzděláním.

U vybraného vzorku respondentů se nám potvrdil předpoklad, že s vyšším vzděláním klesá délka nezaměstnanosti.

Nejčastější kombinací hodnot jsou nezaměstnaní se středoškolským vzděláním do ½ roku bez práce a ½ - 1 rok.

Nad 2 roky jsou výrazně častěji nezaměstnaní lidé s nižším vzděláním. Naopak výrazně méně časté jsou kombinace krátkodobé nezaměstnanosti

a nižšího vzdělání a dlouhodobé nezaměstnanosti a vyššího vzdělání.

Vliv vzdělání na délku nezaměstnanosti

0

50

100

150

200

250

300

do ½roku

½ - 1 rok 1 - 1½roku

1½ - 2roky

nad 2roky

vysokoškolské

vyšší odborné

středoškolské

učňovské

základní

SMYSLUPLNOST ŽIVOTA A DLOUHODOBÁ ZTRÁTA PRÁCE

Součástí našeho výzkumu kvality života dlouhodobě nezaměstnaných bylo

posouzení smysluplnosti života. Nejprve jsme zpracovali porovnání průměrných

hodnot smysluplnosti života vyjádřené jednotlivými skupinami respondentů.

88

Smysluplnost života a dlouhodobá ztráta práce

0 20 40 60 80 100

Bezdomovci

Matky po MD

Nezaměstnaní

Zaměstnaní

Z výsledků je zřejmé, že ze všech čtyř skupin respondentů přikládaly životu

největší smysl nezaměstnané matky po mateřské dovolené (83,590). Nejnižší

průměrnou hodnotu smysluplnosti života uvedli lidé bez domova (52,286).

Průměrná hodnota celého vzorku populace (1957) byla 73,02%. Průměrné hodnoty

ukazují významný rozdíl smysluplnosti života mezi nezaměstnanými (65,261)

a zaměstnanými (81,270) respondenty.

Dále jsme zkoumali, jak je smysluplnost života ovlivňována délkou ztráty

práce, pohlavím a věkem. Zabývali jsme se rozdíly mezi zaměstnanými

a nezaměstnanými.

Vliv pohlaví, věku a délky ztráty práce na smysluplnost života (Pearsonovy

korelace)

Nezaměstnaní Zaměstnaní Délka nezaměstnanosti (v měsících) -0,111** . Závislost na pohlaví -0,158** 0,038 Závislost na věku -0,130** 0,056

N=1915; nezaměstnaní 966, zaměstnaní 949; hladina významnosti *p ≤ 0,05;

**p ≤ 0,01

89

90

Z tabulky je zřejmé, že statisticky významné jsou vztahy v rámci skupiny nezaměstnaných, kde je smysluplnost života mírně nižší s rostoucí délkou nezaměstnanosti (-0,111**), dále u mužů (-0,158**) a s přibývajícím věkem (-0,130**). Výsledky nasvědčují tomu, že „rizikovou“ skupinou prožívající ztrátu práce tíživěji než ostatní skupiny jsou věkově starší, dlouhodobě nezaměstnaní muži.

ZÁVĚR

Provedená šetření dále zpřesnila nejen naši představu o způsobu prožívání

ztráty práce nezaměstnanými lidmi, ale i o práci a její roli v dnešním životě lidí. Především se ukázalo, že pojem kvality života, který se objevil na začátku sedmdesátých let minulého století a který jako sociologický pojem nejprve vyjadřoval míru pozitivních změn vyvolaných v lidském životě společenským a vědeckotechnickým pokrokem, a teprve později také negativní vliv nemoci či stáří na život člověka, bude nutné dále teoreticky prohlubovat a lépe definovat.

I když víme, že v závěrech šetření musíme být opatrní, nabyli jsme

přesvědčení, že z našeho výzkumu plyne několik podstatných zjištění:

1) Mít placenou práci v naší mladé tržně liberální společnosti, která po dvě generace nepoznala nezaměstnanost a její důsledky, bude stále více ceněnou životní hodnotou.

2) Rodina není jen dožívající kategorií náboženskou a eticko-výchovnou, ale stále důležitou kategorií biologickou a společensko existenciální.

3) Ani proměna životního způsobu lidí v důsledku zvýšeného konzumu, cestování a hromadného rozšíření spotřební techniky, jakou je např. osobní automobil, televize nebo počítač, není s to kompenzovat či oslabit ztrátu blahodárného účinku práce na lidskou spokojenost a zdraví.

4) Má-li se i v budoucnu reprodukovat standardní struktura lidské psychiky, která se formovala v nedostatkových a pro člověka fyzicky náročných lovecko-sběračských a neolitických kulturách, bude nezbytné nejen čelit extrémně konzumnímu životnímu způsobu lidí, nýbrž i vytvářet podmínky pro přiměřenou zátěž lidského organismu společensky užitečnou produktivní prací.

91

Kvalita života u seniorů - mezinárodní výzkum

Eva Dragomirecká, Pavla Šelepová, Psychiatrické centrum Praha

V letech 2001-2004 se Psychiatrické centrum Praha zapojilo

do mezinárodního projektu „Měření kvality života seniorů a její vztah k zdravému

stárnutí. WHOQOL-OLD“, který byl financován Evropskou komisí a probíhal ve

spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací. Projektu se zúčastnilo

23 výzkumných center čtyř kontinentů (tabulka 1) pod vedením prof. Micka

Powera z Univerzity v Edinburghu.

Tabulka 1 Účastníci projektu Austrálie, Melbourne Brazílie, Porto Elegie Česká republika, Praha Čína, Hong-Kong Čína, Kanton Dánsko, Kodaň Francie, Paříž Izrael, Beer-Sheva Japonsko, Tokio Kanada, Victoria Litva, Vilnius Maďarsko, Budapešť Německo, Lipsko Norsko, Oslo Španělsko, Barcelona Švédsko, Umea Švýcarsko, Ženeva Turecko, Izmir Uruguay, Montevideo USA, Seatle Velká Británie, Edinburgh Velká Británie, Bath WHO, Evropa

92

Cílem projektu bylo vytvořit instrument k měření kvality života ve stáří

(WHOQOL-OLD) na základě známého instrumentu kvality života WHOQOL [1]

vyvinutého Světovou zdravotnickou organizací. Dalším cílem bylo využití tohoto

nového instrumentu v mezinárodní studii zaměřené na faktory související

se zdravým stárnutím. Studie chtěla odpovědět na otázku, zda je kvalita života ve

stáří pojmem, který má v každé kultuře svou specifickou podobu, případně které

faktory jsou společné pro všechny kultury a mohou být využity pro tvorbu politiky

a plánování péče.

Kvalita života je podle definice Světové zdravotnické organizace „to, jak

člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu

ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům“. V současné době

se kvalita života považuje za optimální kritérium pro srovnání populačních skupin,

hodnocení zdravotních programů a jiných zdravotních a sociálních intervencí.

Kvalita života seniorů se často vnímá jako synonymum schopnosti vést nezávislý

život a metody hodnocení se soustředí na schopnost provádět běžné každodenní

činnosti. Funkční schopnosti mají nepochybně velký vliv na kvalitu života, přesto

existuje mnoho dalších psychologických a sociálních faktorů přispívajících ke

kvalitnímu životu, jejichž poznání může životní situaci seniorů příznivě ovlivnit.

Práce na projektu probíhala v několika etapách:

1. rešerše používaných dotazníků a návrh podoby nového instrumentu; 2. organizace skupinových rozhovorů; 3. vytvoření dotazníkových položek a simultánní překlad; 4. ověřovací testování dotazníku na 300 osobách starších 60 let; 5. úprava dotazníku na základě jeho psychometrických vlastností; 6. vlastní studie.

93

Dosavadní výzkumy v ČR zaměřené na kvalitu života seniorů Kvalita života seniorů byla u nás zjišťována již 80. letech pětipoložkovým

dotazníkem VAS (Vizuální analogová stupnice Křivohlavého). V devadesátých

letech byla podobná metoda (jednopoložková VAS) použita pro zjištění obecné

spokojenosti starých lidí v Institutu pro postgraduální vzdělávání [2] .

Studie uskutečněné v 90. letech byly zaměřeny především na zdravotní

a sociální podmínky starých lidí v určitých oblastech [3-4], spokojenost

s institucionální péčí [5], zátěž pečovatelů a obecné životní podmínky ve starším

věku [6-7].

Jako nástroje byly použity strukturované rozhovory týkající se základních

potřeb, mobility, spotřeby zdravotní a sociální péče, subjektivního zdravotního

stavu a spokojenosti. Pro hodnocení kvality života byla použity česká verze SF-36;

pro studii zátěže pečovatelů byl adaptován Caregiver Burden Interview.

Po shrnutí dosavadního výzkumu kvality života v jednotlivých zemích

se přistoupilo ke společné diskusi o podobě připravovaného dotazníku. Bylo

přitom použito Delphi metody, což je způsob, jak dosáhnout shody i ve velké

skupině expertů. Výsledkem diskuse bylo rozhodnutí použít oblasti stávajícího

dotazníku WHOQOL-100 jako východisko a přidat k němu oblasti relevantní pro

život seniorů. Zároveň bylo rozhodnuto, že časový rámec instrumentu bude

2 týdny a bude aplikován současně s měřením kognitivních funkcí, deprese,

nemocnosti a zdravotního stavu.

Řízené skupinové rozhovory (Focus groups) Focus groups je kvalitativní metodou získávání dat [8-9]. Jedná

se o skupinový rozhovor 6-8 účastníků, řízený koordinátorem diskuse podle

předem připravených otázek. Cílem této metody je zjistit rozsah určitého problému

za využití skupinové dynamiky, která pomáhá při odhalování kolektivních postojů

a emočně důležitých témat. V tomto projektu bylo skupinových rozhovorů využito

94

k hledání témat, která jsou relevantní pro kvalitu života seniorů. Úkolem každého

zúčastněného centra bylo zorganizovat šest skupinových rozhovorů se seniory

(tabulka 2), odbornými pracovníky a rodinnými příslušníky. Doslovný přepis

nahraných rozhovorů byl využit při vytváření dotazníkových položek a sloužil jako

podklad pro obsahovou analýzu.

Tabulka 2 Účastníci skupinových rozhovorů (senioři) FG1: 60-79 let, zdraví; 11 osob, aktivní,žijící ve vlastní domácnosti FG2: 60-79 let, nemocní; 8 osob, aktivní,žijící ve vlastní domácnosti FG3: 80 a více let, nemocní; 5 osob, rehabilitační pobyt v Gerontocentru FG4: 80 a více let, zdraví; 4 ženy docházející do Domu aktivního stáří PORTUS

Diskuse byla řízena moderátorem a strukturována podle předem připravených

otázek:

• Co se Vám na Vašem životě líbí, co Vás v životě těší, z čeho máte radost?

• Co Vás v životě nejvíce trápí a jak by se to dalo zlepšit? • Co očekáváte od lidí kolem Vás? Jak by Vám mohli pomoci? • Co rozumíte pod pojmem „kvalita života“? • Jaká je kvalita Vašeho života ve srovnání s lidmi stejného nebo

podobného věku? • Co konkrétně zlepšuje/zhoršuje kvalitu Vašeho života? • Kdybyste měli jmenovat jednu nejdůležitější věc, která nejvíce ovlivňuje

kvalitu Vašeho života, co by to bylo?

Mezi nejčastěji zmiňované negativní aspekty kvality života ve starším věku

byla diskriminace (souvisí se skutečností „být v důchodu“); zdravotní péče (méně

spokojení byli mladší senioři, důvodem nespokojenosti byla cena léků); finance

(nedostatek levných služeb v oblasti kultury a cestování); nevýhody velkoměsta

(bezpečí, doprava, fyzické bariéry); úraz, nemoc, ztráta partnera, ztráta kontaktů.

V oblasti mezilidských vztahů se hovořilo o špatných vztazích mezi starými lidmi,

na mládež si stěžovali jen mladí senioři. Ztráta sousedské pospolitosti byla uváděna

jako příklad toho, co bylo dříve lepší než v současné době. V té souvislosti byla

také zmiňována ztráta mezigenerační vzájemnosti, pocit, že nesdílejí stejný svět

95

s mladou generací, není zájem o jejich zkušenosti a pocit, že nerozumí současnému

světu a neumí s ním zacházet (informace, přístroje).

Ke kvalitě života ve starším věku podle výpovědi účastníku skupinových

rozhovorů přispívá především aktivita (práce, zájmy, studium, společenský život,

plány); svoboda vybírat si a rozhodovat se (cestování, volný čas, informace,

zdravotní péče); zájem a podpora rodiny (být užitečný, těšit se na něco, příjemné

stereotypy); zachované duševní schopnosti, soběstačnost a především schopnost

vyrovnat se s nepříznivými skutečnostmi – bojovat a nevzdat to.

Základem pro další interpretaci byla vnitřní struktura oblastí. Třídění bylo

provedeno na úrovni výroků, témat, podoblastí a oblastí. Diskutovaná témata bylo

možno rozdělit do čtyř oblastí: psychologické, biologické, sociální a životní

podmínky. Kategorie „zdraví“ zahrnovala především duševní zdraví; fyzické

zdraví samo o sobě nebylo spojováno přímo s kvalitou života, i když bylo

považováno za důležité – tabulka 3. Nemluvilo se o méně relevantních nebo

tabuizovaných tématech jako je smrt a sexualita - tabulka 4.

Tabulka 3 Struktura hlavních témat Zdraví (duševní, emocionální – pozitivní myšlení, fyzické) Aktivita (denní činnosti, koníčky, práce) Sociální vztahy (rodina, přátelé, společnost, postoje, diskriminace) Životní podmínky (peníze, zdravotní a sociální péče, doprava, znečištění, bezpečnost, služby)

Tabulka 4 Nediskutovaná témata Tělesný vzhled Stravovací návyky Sexualita Víra, smrt Schopnost pracovat

Výsledky této etapy projektu ukázaly, že témata diskutovaná v našich

skupinových rozhovorech odpovídají obvyklému vymezení kvality života.

Specifikem našeho souboru byla neochota se zabývat otázkami sexuality a smrti,

což se později potvrdilo i v pilotní studii. Účastníci zdůrazňovali subjektivní

96

povahu kvality života. Zdravotní stav a finanční situace podle nich neovlivňuje

kvalitu života přímo, ale záleží na postoji a procesu adaptace. Za nejdůležitější

považovali mezilidské vztahy. Mezi názory a postoji „mladších“ (60-79 let)

a „starších“ (80 a více let) seniorů byly zjevné rozdíly. Mladší účastníci hovořili

o problémech spojených s odchodem do důchodu, ať už zmiňovali negativní

postoje mladší generace nebo ztrátu socioekonomického postavení. Starší účastníci

měli k mladší generaci tolerantnější postoj a oceňovali jejich pomoc. Za

nejdůležitější považovali odhodlanost a sílu překonávat problémy a být všestranně

aktivní.

Pilotní testování dotazníku WHOQOL-OLD

Pilotní studie sloužila především jako podklad pro konečnou úpravu

dotazníku. Každé výzkumné centrum dodalo do společné databáze výsledky

alespoň 300 osob podle předepsané věkové struktury a databáze byla posléze

zpracována klasickými i moderními postupy položkové analýzy. Psychometricky

nevhodné položky byly vyloučeny, popř. upraveny tak, aby byl dotazník validní

ve všech jazykových verzích.

Zajímavým poznatkem při zpracování pražského souboru byly rozdíly mezi

muži a ženami, přičemž tento rozdíl nebyl způsoben věkem, jelikož zastoupení

mužů a žen bylo věkově vyrovnané. Ukázala se, že ženy byly v mnoha oblastech

významně méně spokojené, jako např. v oblasti osobních vztahů, podpory ze strany

rodiny, finanční situace, sociálních služeb, zdravotního stavu i celkové

spokojenosti se životem. Častěji také uvedly, že je trápí osamělost, nedostatek

peněz a obavy z budoucnosti. Vysvětlení lze hledat v tom, že v našem souboru žili

s partnerem téměř tři čtvrtiny mužů, ale jen třetina žen a v případě života bez

partnera se dostane pomoci od širší rodiny spíše mužům než ženám. Finanční

potíže žen jsou zase důsledkem celoživotního platového znevýhodnění.

Nespokojenost může pramenit také z vyššího očekávání žen, resp. z větší

důležitosti, kterou různým aspektům svého života přisuzují, jak ukazuje tab. č. 5.

97

Tabulka 5 Otázky na důležitost – rozdíly mezi muži a ženami Důležitější pro muže Důležitější pro ženy

Sexuální život Tělesný vzhled Dosažené životní úspěchy Schopnost se oprostit od negativních pocitů Schopnost se pohybovat Schopnost postarat se o své denní potřeby Nezávislost na lécích a léčení Pocit bezpečí Fungování smyslů Pozitivní postoj ke smrti a umírání

Studie reprezentativního souboru pražských seniorů

Jako už bylo řečeno, na základě dat z pilotní fáze projektu byla upravena

konečná verze dotazníku WHOQOL-OLD. Dále byly do baterie nástrojů zařazeny tyto instrumenty: WHOQOL-BREF (26 položková krátká verze dotazníku kvality života Světové zdravotnické organizace) [10], EAAQ (Dotazník postojů ke stáří a stárnutí), Geriatrická škála deprese (GDS), formulář pro sociodemografické údaje a Schwartzův dotazník hodnot PVQ.

Dotazníkové šetření reprezentativního vzorku pražských respondentů (60+) provedla agentura INRES-SONES, která se specializuje na zdravotnické průzkumy. Respondenti byli vybíráni vícestupňovým náhodným kvótním výběrem tak, aby zastoupení mužů a žen v jednotlivých věkových skupinách odpovídalo jejich zastoupení v základním souboru v pražské populaci (tabulka 6).

Tabulka 6 Srovnání pražské populace a reprezentativního souboru

Muži Ženy Celkem Věkové skupiny Populace

(soubor) % Populace (soubor) % Populace

(soubor) %

60 - 69 48993 (65) 19,9 (20) 59138 (78) 24,1 (24) 108131 (143) 44,0 (44)

70 - 79 38012 (50) 15,5 (15,4) 58672 (78) 23,8 (24) 96684 (128) 39,3 (39,4)

80 + 12244 (16) 5,0 (4,9) 28831 (38) 11,7 (11,7) 41075 (54) 16,7 (16,6)

Celkem 99249 (131) 40,4 (40,3) 146641

(194) 59,6 (59,7) 245890 (325) 100,0

Zdroj: Věková struktura populace v ČR v roce 2002, Praha, Český statistický úřad a šetření WHOQOL-OLD 2003.

V souboru bylo 40 % mužů, průměrný věk celého souboru činil 72 let (v rozmezí 60-93). Muži žili častěji s manželství (tabulka 7). Potvrdila se celkově vyšší vzdělanost pražské populaci - tři čtvrtiny respondentů měly alespoň SŠ, více než třetina VŠ.

Tabulka 7 Respondenti podle pohlaví a rodinného stavu

Muži Ženy Celkem Rodinný stav N % N % N % svobodný/á 3 2,3 6 3,1 9 2,8 ženatý/vdaná 80 61,1 72 37,1 152 46,8 s partnerem/partnerkou 9 6,9 10 5,2 19 5,8 rozvedený/á 13 9,9 21 10,8 34 10,5 Vdovec/vdova 26 19,8 85 43,8 111 34,2 Celkem 131 100 194 100 325 100 χ2 < .001 Téměř čtvrtina souboru (23 %) neuvedla ani jednu zdravotní potíž, 40 % mělo

jednu potíž, 5,5 % uvedlo čtyři a více potíže. Ženy měly více zdravotních potíží – bez potíží bylo 19 % žen a 30 % mužů; více než čtyři potíže mělo 8 % žen a jen 2% mužů. Nejčastěji uváděnými zdravotními potížemi byly problémy s pohybovým aparátem (44 %), vysoký tlak (21 %), kardiovaskulární potíže (19 %) a endokrinní a metabolické poruchy (16 %). Graf 1 uvádí potíže zvlášť pro muže a pro ženy.

Graf 1 Nejčastější zdravotní potíže u mužů a u žen

3,1

10,7

3,1

21,4

4,1

3,1

5,7

0

9,8

19,6

22,7

35,1

17,6

9,9

7,6

2,3

1,5

50

8,8

17,5

0 10 20 30 40 50 60

onkologická onemocnění

onem. moč. cest

neurologické potíže

prostata

dýchací potíže

nemoci trávicího traktu

endokrinní a metabolické poruchy

kardiovaskulární onem.

nízký/vysoký tlak

nemoci pohybového ústrojí

% muži ženy

98

V hodnocení jednotlivých oblastí kvality života nebyl mezi muži a ženami

rozdíl v oblasti fungování smyslů, nezávislosti, hodnocení minulosti, intimních

vztahů, mezilidských vztahů a postoje k smrti. Rozdíly byly v oblasti sociálního

zapojení, zdraví, prožívání a prostředí, v nichž byli muži významně spokojenější

než ženy (graf 2 a 3).

Graf 2 Skóry WHOQOL-BREF domén podle pohlaví

12

13

14

15

Zdraví* Prožívání* Soc. vztahy Prostředí

MEA

N

muži ženy

Graf 3 Skóry WHOQOL-OLD domén podle pohlaví

Skóry WHOQOL-OLD domén podle pohlaví

10

15

20

25

30

Fung. smyslů Nezávislost Minulost Soc. zapojení Blízké soužití Postoj ke smrti

MEA

N

muži ženy

99

První analýzy výsledky ukázaly vztah subjektivní kvality života k pohlaví (v některých oblastech příznivější výsledky pro muže než pro ženy), věku (hodnocení kvality života s věkem klesá) a zdravotnímu stavu (příznivější výsledky pro respondenty, kteří se považovali za zdravé). Podstatným ukazatelem kvality života byla míra depresivních potíží měřená škálou GDS; respondenti, kteří byli podle výsledků škály diagnostikováni jako „depresivní“, dosahovali nižší spokojenosti/kvality života ve všech zjišťovaných oblastech (grafy 4 a 5).

Graf 4 Skóry WHOQOL-BREF domén podle GDS

Skóry WHOQOL-BREF domén podle GDS

02468

1012141618

Zdraví* Prožívání* Soc. vztahy* Prostředí*

MEA

N

nedepresivní

depresivní

Graf 5 Skóry WHOQOL-OLD domén podle GDS

Skóry WHOQOL-OLD domén podle GDS

0

5

10

15

20

25

30

Fung.smyslů*

Nezávislost* Minulost* Soc.zapojení*

Blízkésoužití*

Postoj kesmrti*M

EAN nedepresivní

depresivní

100

101

Vliv duševního zdraví ve smyslu prožívání kladných nebo negativních pocitů

potvrzují i výsledky ostatních výzkumných center. Zatímco spokojenost se životem

má pro mladší a starší seniory různý obsah, důležitost pozitivních prožitků

a smysluplných sociálních aktivit se s věkem nemění.

Literatura [1] WHOQOL group: The World Health Organization Quality of Life Assessment (WHOQOL): Development and general psychometric properties. Soc. Sci. Med., 1998, vol. 46, no. 12, p. 1569-1585.

[2] TOPINKOVÁ, E. Transformace zdravotnictví, starý pacient a stárnoucí společnost. Čas. Lék. čes., 1994, roč. 133, č. 22, s. 683-685.

[3] DRAGOMIRECKÁ, E., ŠKODA, C., OTRUBOVÁ, V., JELÍNKOVÁ, R. Charakteristika příznivého a nepříznivého vývoje zdravotní a sociální situace ve stáří. Čs. Psychiat., 1992, roč. 88, č. 1, s. 2-10.

[4] ZAREMBA, V. Rozdíly mezi zdravotní a sociální situací mezi muži a ženami 65–74 let. České zdravotnictví, 1988, roč. 36, č. 11.

[5] JANEČKOVÁ, H., HNILICOVÁ, H. Spokojenost seniorů s institucionální péčí. Zdravotnické noviny, 1999, roč. 48, č. 33.

[6] KASALOVÁ, H. Životní situace starých občanů. Č. 111. Praha : ČSVÚPSV, 1988.

[7] SCHIMMIERLINGOVÁ, V., NAVAROVÁ, H. Výzkum životních podmínek starých občanů z hlediska služeb sociální péče. Praha : VÚPSV, 1978.

[8] MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice, 2001.

[9] HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha : Karolinum, 1997.

[10] WHOQOL group: Development of the World Health Organization WHOQOL-BREF Quality of Life Assessment. Psychological Medicine, 1998, vol. 28, p. 551-558.

102

Biologické, psychické a sociální dimenze kvality života u handicapovaných osob Kvalita života u chronických onemocnění Její rozdíly podmíněné pohlavím

Hana Kalová, Petr Petr

Současný stav zpracované problematiky U chronických onemocnění, kterých v současnosti stále přibývá, se hodnocení

kvality života stává jedním z rozhodujících faktorů při přijímání zásadních

strategických rozhodnutí o léčbě a celkovém přístupu, jak ke konkrétnímu

pacientovi tak k celé nosologické jednotce. Jako nástroje ke zjištění a hodnocení

kvality života podmíněné zdravím (Health Related Quality of Life-HRQoL) slouží

dotazníky typu generik, které umožňují skórování 8 domén vyhodnocením

odpovědí na standardizované otázky. Je to cesta k velmi efektivnímu ohodnocení

kvality života ve vztahu ke zdravotnímu stavu.

Typickým příkladem chronického onemocnění, které provází svého nositele

prakticky po celý život od stanovení diagnózy jsou kupř. chronická onemocnění

pohybového aparátu, ischemická choroba srdeční, nespecifické střevní záněty

a stavy po meningoencephalitis. Za použití metodiky umožňující skórování

HRQoL lze hodnotit stav chronických pacientů i z jiných aspektů než čistě

medicínských, a to z hlediska sociologického, psychologického, ekonomického

a v neposlední řadě i z hlediska celospolečenského.

Použitá metodika

V naší práci se pokoušíme prokázat, že kvalita života u chronických

onemocnění je i ve stadiu remise odlišná-nižší, nežli je tomu u standardní

populace. Dále chceme prokázat, že ženy jsou postiženy více nežli muži,

103

a že náznaky, které v tomto směru přinesly dosavadní studie, bude možné potvrdit

i na větším souboru. Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví Zdravotně

sociální fakulty JU se touto problematikou zabývá již třetím rokem. Kvalitu života

jsme hodnotili dotazníkem SF-36, který je široce využívaným nástrojem pro

měření zdravím ovlivněné kvality života téměř ve všech lékařských oborech.

Je vysoce hodnocen pro možnost zachytit i sociální rozměr kvality života. Tímto

dotazníkem zjišťujeme devět (9) základních domén kvality života, a to fyzické

funkce (PF), fyzické omezení rolí (RP), emoční omezení rolí (RE), fyzické nebo

emoční omezení sociálních funkcí (SF), bolest (P), všeobecné duševní zdraví

(MH), vitalita (EV), všeobecné vnímání vlastního zdraví (GHP) a změny

ve vlastním zdraví (CH). Tato poslední devátá doména - změny ve vlastním zdraví

- Change in Health (CH) nebyla v naší práci v souladu s doporučením Crispina

Jenkinsona zjišťována ani hodnocena.

Každý proband byl vyšetřen dotazníkem SF-36 metodou „postal survey“.

Bylo provedeno skórování a vyhodnocení jednotlivých dotazníků. Získané

výsledky byly porovnány s evropskými standardy a poté bylo provedeno srovnání

mužů a žen.

Sledovaný soubor

Ve naší práci vycházíme z údajů získaných od celkem 354 probandů, kteří

trpí chronickým onemocněním či jejich zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý.

Jde o 163 muže a 191 ženu. Nositelů chronických onemocnění pohybového aparátu

je v tomto souboru 149. Z toho 99 probandů je nositelem ischemické choroby

srdeční, 57 má nespecifické střevní záněty a u 49 osob jde o stav po prodělané

meningoencephalitis.

Závěr V naší práci jsem si stanovili za cíl získat podklady o vlivu chronických

onemocnění ve stadiu remise na kvalitu života a zjistit případné rozdíly podle

pohlaví (gender).

104

Vytkli jsem si 2 hypotézy:

1. Kvalita života u nositelů chronických onemocnění je i ve stadiu remise nižší nežli je tomu u všeobecné populace

2. Tento jev je výrazněji patrný u žen, ve srovnání s muži. Obě hypotézy jsme potvrdili, jak je patrné z výsledků u provedeného empirického výzkumu.

Jak lze práci využít v praxi

Výsledky této práce by měly dokázat důležitost biologické, psychické

a sociální péče u pacientů s chronickým onemocněním pohybového aparátu,

chronickou ischemickou chorobou srdeční, nespecifickými střevními záněty

a u stavů po meningoencephalitis. Vzhledem k takto širokému spektru

nosologických jednotek lze předpokládat, že námi získané výsledky a vyslovené

závěry lze s určitou pravděpodobností vztáhnout na chronická onemocnění obecně.

Dále jsem si vytkli za cíl identifikovat potřebu a naléhavost intervence dle

jednotlivých domén. Chronicky nemocní ve stadiu remise jsou svým okolím

vnímáni jako „ zdraví“. Ve skutečnosti tomu tak není. K těmto našim

spoluobčanům by se měla společnost chovat jako ke skupině handicapovaných.

Ženy jsou oproti mužům postiženy více. I tento fakt je vhodné zohlednit jak

ve zdravotnictví (včetně ošetřovatelství) tak i v sociálních službách.

Shrnutí Kvalita života podmíněná zdravím – HRQOL je pojem shrnující subjektivní

a přitom kvantifikovatelné měření, jednak vnímání zdraví a jednak chod životních

funkcí ve fyzické, sociální a emoční sféře. Pojem HRQOL umožňuje zjišťovat

a hodnotit potřebu sociálních intervencí u osob s chronickým onemocněním. Cílem

práce je prokázat s použitím dotazníkového nástroje SF-36, že kvalita života je

u chronických onemocnění i ve stadiu remise nižší nežli je evropský standard,

a že ženy jsou postiženy více nežli muži. Zkoumaný vzorek byl 354 osob, z toho

bylo 163 mužů a 191 žena.

Na tomto vzorku vyslovené hypotézy plně potvrzujeme.

105

Kvalita života a sociálně-zdravotní péče

MUDr. Zdeněk Hejduk, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, České Budějovice

Souhrn

Kvalita života je téma, které v současné době nabývá na významu. Zvýšená

pozornost je věnována otázkám kvality života uživatelů ústavních sociálních služeb.

Posuzování kvality ústavních služeb vycházelo pouze z orientace na organizaci, na

nabídku těchto služeb, poptávku, případně úhradu za poskytované služby

v zařízeních.

Ústavní sociální služby mají mezi sociálními službami zvláštní postavení.

Jsou určeny lidem, kteří nemohou nebo nechtějí žít ve vlastním prostředí domova

a mají snahu, aby se vlastnímu prostředí domova co nejvíce přibližovaly. Kvalita

života v těchto ústavech je velmi důležitá pro posouzení úspěšnosti či neúspěšnosti

intervencí léčebných, ošetřovatelských a rehabilitačních. Může být jak obecnou,

tak specifickou hodnotou. Každý člověk má jinou hierarchii hodnot a v každém

období svého života klade důraz na jiné priority. S přibývajícím věkem lze řadu

všedních denních činností provozovat bez omezení. Jsou ale lidé, kteří toho nejsou

z důvodu sociálních, fyzických a psychických postižení schopni. Individuální

potřeby člověka závislého na pomoci jiné osoby se odlišují. Změna prostředí

z vlastního domova do ústavu, například po dlouhodobé hospitalizaci, je hraničním

krokem, který je vždy vnímán negativně. Následky nemoci, úrazu, vrozených vad,

změna soběstačnosti a uplatnění je pro každého do určité míry stresovou situací.

Nejsou splněna očekávání, vnitřní i vnější faktory do značné míry ovlivní život

člověka. Negativně je vnímána změna vlastního prostředí, které nikdy nemůže

instituce nahradit, proto je žádoucí rozvíjet a rozšiřovat nabídku terénních

a ambulantních sociálně zdravotních služeb. Velkou roli pro začlenění obyvatele

106

v ústavu má způsob přijetí, zajištění soukromí a vytvoření intimity domova

v maximální míře. Nezbytnou podmínkou pro spokojený život uživatelů je podpora

duševní činnosti spojená s aktivizací, zapojením se do rozhodování, mít možnost

volby, výběr z nabídky veřejných služeb v obci. Kvalita života obecně a kvalita

života v souvislosti se zdravotním stavem se překrývají. Poskytování kvalitní

sociální služby by mělo být cílem každého poskytovatele i zadavatele. Kvalitu

nelze zlepšovat bez toho, aniž bychom znali současný stav úrovně poskytovaných

služeb. Zavádění standardů sociálních služeb do praxe, jejich plnění,

ale i hodnocení zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb, které jsou poskytovány

uživatelům, které můžeme z mnoha důvodů označit za zranitelné. Zejména

standardy, které se týkají ochrany práv uživatelů a stížností na kvalitu případně

způsob poskytovaní služby. Komplexní, pružné služby poskytované dle aktuálních

individuálních potřeb podporující integraci, předcházení izolovanosti a samotě, by

měly být cílem každého poskytovatele. Vzdělání a vzdělávání pracovníků

v nových přístupech je nedílnou součástí tohoto úsilí. Kvalita života obyvatel

ústavů je přímo závislá na velikosti a vybavenosti těchto objektů. Jihočeský kraj je

od 1.1.2003 zřizovatelem 26 ústavů sociální péče, které v rámci reformy veřejné

správy převzal od okresních úřadů, které ukončily svoji činnost. Jedná se zpravidla

o objekty, kde je nedostatek soukromí daný již architektonickým řešením bývalých

zámků a objektů, které původně měly sloužit k jiným účelům. Na základě analýzy

v současné době poskytovaných ústavních sociálních služeb, máme zájem,

aby byla nabídka těchto služeb v našem regionu časově i místně dostupná, služby

kontinuální, tedy založené na spolupráci různých subjektů. Návaznost služeb

zlepšuje kvalitu života a prožívání obyvatel v ústavech. Dostupnost zdravotně

sociálních služeb, léčebné rehabilitace, záruka více zdrojového financování těchto

služeb, je jak pro poskytovatele, tak uživatele důležitým prvkem. V současné době

se zvyšují v České republice nároky občanů na poskytovanou zdravotně sociální

péči, která jim do značné míry pomáhá řešit nepříznivé životní situace způsobené

zdravotním postižením nebo stářím. Odborná ošetřovatelská péče poskytovaná

107

občanům v ústavech, není hrazena ze zdravotního pojištění i když je zajišťována

zdravotnickými pracovníky. Pro poskytování komplexních služeb, které uspokojí

aktuální a individuální potřeby uživatelů ústavních sociálních služeb je nutné

zavedení více zdrojového financování sociálně zdravotní péče.

Cílem Jihočeského kraje je rozvoj a poskytování kvalitních ústavních

sociálních služeb pro zdravotně postižené a staré osoby a přizpůsobení těchto

služeb zejména jejich potřebám s postupnou modernizací a humanizací těch

stávajících.

Podpora zdraví a kvalita života

Zdeněk Kučera, Institut zdravotní politiky a ekonomiky, Kostelec nad Černými lesy

Definice základních pojmů

Při shromažďování podkladů k tématu vztahu podpory zdraví a kvality života na internetovém prohlížeči www.google.com nalezneme u klíčového slovního spojení „kvalita života“ více než 16 milionů odkazů, pojmu „podpora zdraví“ téměř 7½ milionu odkazů a u průniku obou pojmů více než 2 miliony citací. Podporou zdraví se obvykle rozumí proces usnadňující jedincům zvýšit si kontrolu a zlepšovat vlastní zdraví. Zaměřuje se na populaci jako celek v kontextu jejich každodenních životů, spíše než na lidi se specifickými zdravotními riziky, a orientuje se na ovlivnění determinant či podmínek zdraví. Podpora zdraví tudíž není pouze zodpovědností zdravotnického resortu, ale jde za zdravý životní styl k osobní pohodě (psychosocial wellbeing). Pojem kvalita života bývá definován jako úroveň osobní pohody (wellbeing) spojené s životním stylem a podmínkami, v nichž lidé žijí, pocit naplnění nebo uspokojení, pramenící z faktorů vnějšího prostředí. Kvalita života v tomto smyslu je nejbezprostředněji měřitelná pomocí subjektivních indikátorů. Nicméně jsou často využívány rovněž objektivní indikátory, které postihují vnější podmínky, které ovlivňují kvalitu života.

Podpora zdraví Kvalita života Blaho, pohoda

(wellbeing)

Zdraví≥

wellbeing

Vztah mezi oběma koncepty vyjadřuje výše uvedené schéma, které naznačuje, blaho či pohodu jako průnik obou konceptů, které jsou předmětem

108

109

sdělení. Současně naznačuje, že wellbeing je jedním z konstitutivních rysů pojmu zdraví, i když se jím nedefinuje vyčerpávajícím způsobem.

Mezníky formování podpory zdraví Geneze a další vývoj pojetí podpory zdraví prošly několika fázemi, které jsou

vymezeny těmito mezníky

• 1948 – Definice zdraví WHO • 1974 – LaLondeova zpráva Analýza vývoje zdravotního stavu v Kanadě • 1977 – 30. WHA: „Zdraví pro všechny“ • 1978 – Konference Alma-Ata • 1980 - Evropská strategie na dosažení zdraví pro všechny • 1981 – Alma-Atská deklarace • 1984 – Zdraví pro všechny do roku 2000 • 1986 – Ottawská charta na podporu zdraví • 1988 – Konference v Adelaide • 1991 – Sundsvallská konference • 1999 – Nová definice zdraví WHO • 2000 - 5. globální konference o podpoře zdraví v Mexiku • 2000 – Veronská iniciativa: Investice do zdraví a) Zdraví, dle definice WHO není jen absencí nemoci či poruchy, ale je to

komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody (wellbeing). Vlády mají zodpovědnost za zdraví svých občanů, které může být zajištěno pouze realizací adekvátních zdravotních a sociálních opatření.

b) Druhým důležitým mezníkem byla tzv. LaLondova zpráva z roku 1974, nazvaná „Nový pohled na zdraví Kanaďanů“, v níž se objevil koncept zdravotního pole, zahrnujícího faktory prostředí (tj. fyzikální i sociální prostředí), lidskou biologii, životní styl jakožto agregát osobních rozhodnutí, nad nimiž má jedinec kontrolu (včetně rizikového chování) a konečně organizaci zdravotnických služeb jako čtvrtý nejdůležitější faktor.

c) Převratné myšlenky LaLondovy zprávy nalezly výraz také v rezoluci 30. Světového zdravotnického shromáždění (WHA) v roce 1977. Hlavním cílem vlád a WHO má být docílení toho, aby do roku 2000 všichni občané světa dosáhli

110

takové úrovně zdraví, která jim umožní vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Zdraví je deklarováno jako předpoklad sociální a ekonomické produktivity

d) Na rezoluci WHA navázala v roce 1978 konference v Alma-Atě věnovaná problematice primární zdravotní péče. Účastníci konference se shodli na následujících závěrech a postulátech:

• Z definice zdraví plyne zodpovědnost více sektorů za zdraví • Důležitost překonání nerovností ve zdraví mezi státy • Ekonomický a sociální rozvoj přispívá ke kvalitě života • Právo a povinnost občanů podílet se na formování zdravotní péče • Zodpovědností vlád je zabezpečení produktivního života občanů • Primární zdravotní péče je základem zdravotní péče a musí garantovat

dostupnost • Primární péče reaguje na specifické problémy, zahrnuje další sektory

společnosti a posiluje autonomii občanů • Země by měly formulovat vlastní koncepce péče o zdraví • Přijatelná úroveň zdraví pro všechny do r. 2000 může být dosažena

společným úsilím vlád

e) O šest let později, v roce 1984, vyústily předchozí úvahy ve formulaci prvé verze programu Zdraví pro všechny do r. 2000, který jednotlivé (měřitelné) úkoly seskupil do 6 hlavních témat:

• Ekvita • Posilování a rozvoj zdraví: „pozitivní pocit zdraví“ • Angažovanost společenství • Mezisektorový a meziresortní přístup • Klíčová role primární zdravotní péče • Mezinárodní spolupráce a 4 hlavních cílů: • Zajistit rovnost ve zdraví • Přidat život létům: • Přidat zdraví životu • Přidat léta životu V rámci jednotlivých tematických okruhů bylo stanoveno celkem

38 měřitelných cílů, jejichž dosahování mělo být v jednotlivých zemích pravidelně monitorováno

111

f) Ottawská charta přijatá na konferenci WHO, pořádané v Kanadě v roce 1986 byla některými teoretiky chápána jako pokus předejít riziku, že program Zdraví pro všechny do roku 2000 bude vnímán pouze jako jakási osnova výkaznictví sloužícího ke komunikaci jednotlivých států s WHO. Její autoři se proto pokusili o formulaci předpokladů a hlavních strategií zlepšování zdraví obyvatel. Základními předpoklady jsou následující teze:

• Zdraví je hlavním předpokladem sociálního, ekonomického a osobního rozvoje

• Podpora zdraví usiluje o dosažení rovnosti ve zdraví a kontroly faktorů ovlivňujících zdraví

• Zdravotnický sektor je spíše prostředníkem různých zájmů ve prospěch zdraví než plně zodpovědným resortem

Základními strategiemi potom jsou:

• Tvorba veřejné politiky zohledňující zdraví • Vytváření zdraví příznivého prostředí • Posílení aktivit na komunitní úrovni • Rozvoj osobních dovedností • Přeorientování zdravotnických služeb g) O dva roky později, v roce 1988 na konferenci WHO o podpoře zdraví

v Adelaide byla tato východiska dále rozšířena a specifikována do podoby Doporučení k veřejné zdravotní politice a současně byly formulovány priority podpory zdraví.

• Zdravá veřejná politika (nebo spíše veřejná politika pro zdraví) je klíčem k dosahování zdraví

• Zdraví je bazální lidskou hodnotou • Cílem veřejné zdravotní politiky musí být rovnost, dostupnost a rozvoj

zdravotního potenciálu • Zodpovědnost za zdraví hraje důležitou roli • Posun směrem od zdravotní péče k zdravotní politice • Při tvorbě veřejné politiky je důležité partnerství • Doporučeny jsou následující priority:

• Zdraví žen • Výživa • Tabák & alkohol • Životní prostředí • Formování nových aliancí pro zdraví • Podpora zdraví musí reagovat na nové výzvy

112

h) O tři roky později, v roce 1991 bylo na konferenci o podpoře zdraví v Sundsvallu přijato tzv. Sundsvallské prohlášení o prostředí podporujícím zdraví,ve kterém byly formulovány 4, základní aspekty prostředí podporujícího zdraví:

• Sociální dimenze • Ekonomická dimenze • Politická dimenze • Role žen

Zodpovědnost za prostředí podporující zdraví může být podle účastníků vnímána pouze jako zodpovědnost globální.

i) Konečně posledním mezníkem, který je třeba zmínit, je tzv. Veronská iniciativa z roku 2000, která nabídla koncept investic do zdraví jako nové paradigma respektující základní kontexty zdravotní politiky, kterými jsou ekonomické, sociální a humánní prostředí nabývající globálního charakteru. Základními principy investování do zdraví jsou následující požadavky:

• Veřejná politika musí být založena na ekvitě • Veřejná politika se musí vyhýbat sociálnímu vyloučení a podporovat

spolupráci • Zdraví je vnímáno jako základní faktor sociálního a ekonomického

rozvoje

Metody, které jsou operacionalizací výše uvedených principů zahrnují: • Důraz na důležitost všech sektorů veřejné politiky, zejm. té, dotýkající

se zaměstnání, bydlení a stability společenství • Veškerá veřejná politika je zodpovědná za zdraví • Investice pro zdraví vyžaduje strukturální změnu spočívající v prioritě

zdraví v klíčových rozhodnutích • Měli by to být občané, kteří budou navrhovat a kontrolovat řešení

v zájmu jejich vlastního zdraví • Udržitelné investování do zdraví by mělo být legislativně

reglementováno • Důležitá je plná informovanost o zdravotních dopadech sociálních

faktorů • Mobilizace veřejnosti k širší participaci

Základní prvky podpory zdraví, které lze extrahovat z klíčových dokumentů, můžeme schematicky rekapitulovat takto:

• Participace • „Empowerment“ (sociální kompetence) • Ekvita • Důraz na širší kontext zdraví

113

Zdraví 21 Program „Zdraví pro všechny do roku 2000“, jehož cílů se nepodařilo

dosáhnout byl na prahu 21 století přeformulován do podoby programu Zdraví 21.

V jeho pojetí se projevily nejdůležitější principy podpory zdraví z konce 20. století.

Byly formulovány jeden stálý záměr, dva hlavní cíle, 3 základní etické hodnoty a 4 základní postupy

1 stálý záměr: • Umožnit všem občanům dosáhnout jejich plného zdravotního potenciálu 2 hlavní cíle: • Ochrana a rozvoj zdraví • Snížení výskytu hlavních nemocí 3 základní etické hodnoty: • Zdraví je základní lidské právo • Ekvita ve zdraví & solidarita • Participace a zodpovědnost na rozvoji zdraví 4 základní postupy: • Meziresortní strategie • Programy zaměřené na zdravotní efekty • Integrovaná primární zdravotní péče • Rozvoj zdraví založený na participaci Česká varianta Zdraví 21 byla přijata usnesení vlády v roce 2002. Do

programu byly doplněny „národní cíle“ a byly delegovány zodpovědnosti za jejich dosažení. Program ovšem postrádá důležité strukturální změny, které by měly být předpokladem naplňování cílů. Sama implementační strategie, včetně skutečné participace občanů, je pochybná. Stačí podívat se na plnění cíle č. 20 („Do roku 2005 zapojit do naplnění strategie Zdraví 21 občany, jejich organizace, veřejný i soukromý sektor“), abychom si uvědomili limity národní strategie; můžeme se právem obávat, že program mohl opět degradovat na pouhou „osnovu“ pro vykazování pohybu indikátorů zdravotního stavu a realizovaných zdravotnických výkonů pro nadnárodní instituce.

114

Kvalita života a její operacionalizace Kvalita života, osobní pohoda či „pocit pozitivního zdraví“ mohou být

vnímány jak jako konečný cíl programů podpory zdraví, tak jako předpoklad sociální a ekonomické produktivity. Pokud chceme hovořit o podpoře zdraví založené na důkazech, pak musíme přiznat indikativní význam proměnných kvality života.

Kvalita života jako oblast indikátorů, odkazujících k výsledkům postupů zaměřených na zlepšování zdraví v širokém pojetí, prodělává v posledních dekádách dynamický rozvoj. V databázi QOLID (Quality Of Life Instruments Database) nalezneme v současné době 461 standardizovaných instrumentů garantujících základní psychometrické parametry, a tím komparabilitu u různých intervenčních projektů. Databáze je rozdělena na nástroje generické a instrumenty zaměřené na pacienty trpící specifickými problémy nebo na příslušníky specifických populací. Krom toho jsou zde umístěny překlady a recenze převážně metodologicky zaměřené a rovněž odkazy na dalších 80 databází. Jednotlivé instrumenty je možno stahovat, a to buď zdarma či za úplatu. Dokladem rozvoje tohoto výzkumného odvětví je existence řady mezinárodních (např. International Society for Quality of Life Research - ISOQOL) či národních (např. Australian Centre on Quality of Life) společností či center, specializovaných na problematiku kvality života.

Základní faktory či komponenty kvality života jsou zpravidla formulovány takto:

• Tělesné zdraví • Osobní bezpečí • Materiální/finanční zabezpečení • Interpersonální vztahy • Participace ve společenství • Možnost růstu • „Sebe naplnění“ Jinou dekompozici kvality života nabízí v již více než čtvrtletí staré

taxonomii domén QOL Flanagan (1978)

115

Physical and material well-being 1. Material well-being and financial security 2. Health and personal safety

Relations with other people

1. Relations with spouse 2. Having and rearing children 3. Relations with parents, siblings, or other relatives 4. Relations with friends

Social, community, civic activities

1. Helping and encouraging others 2. Participating in local and governmental affairs

Personal development, fulfillment

1. Intellectual development 2. Understanding and planning 3.Occupational role career 4. Creativity and personal expression

Recreation 1. Socializing with others 2. Passive and observational recreational activities 3. Participating in active recreation

Pracovníci University v Torontu (Quality of Life Research Unit, Centre for

Health Promotion navrhli komplexnější škálu „profilu kvality života“.

Being who one is

Physical Being

physical health • personal hygiene • nutrition • exercise • grooming and clothing • general physical appearance

Psychological Being

psychological health and adjustment • cognitions • feelings • self-esteem, self-concept and self-control

Spiritual Being personal values

• personal standards of conduct • spiritual beliefs

Belonging connections with one's environments

Physical Belonging

• home • workplace/school • neighbourhood • community

116

Social Belonging

• intimate others • family • friends • co-workers • neighbourhood and community

Community Belonging

• adequate income • health and social services • employment • educational programs • recreational programs • community events and activities

Becoming achieving personal goals, hopes, and aspirations

Practical Becoming

• domestic activities • paid work • school or volunteer activities • seeing to health or social needs.

Leisure Becoming activities that promote relaxation and stress reduction

Growth Becoming • activities that promote the maintenance or improvement

of knowledge and skills • adapting to change.

Dalším často citovaným instrumentem je nástroj vytvořený v CD v Atlantě,

který se používá pod zkratkou CDC HRQL-14 (Centers for Disease Control and

Prevention Health-Related Qal ity-of-Life 14-Item Measure) a patří mezi postupy

vztahující kvalitu života přímo k různým aspektům zdraví či zdravotního stavu.

Nástroj zahrnuje modul „dnů trávených ve zdraví“ (4 otázky), modul omezení

aktivit (5 otázek) a modul symptomů v průběhu dnů jinak vnímaných jako

prožitých ve zdraví (5 otázek)

Následující dva grafy zachycují celonárodní výzkumy realizované v USA

v letech 1993 – 2001 s využitím této metodologie. Prvý graf se vztahuje k zdraví

obecně, druhý k duševnímu zdraví.

117

Větš jů k zachycení kvality života jsou založeny na subjektivním

prožívání

míry obje t a soustředit se na vnější charakteristiky socio-ekonomického,

ina nástro

vlastní situace respondenta či probanda. Existují však také pokusy tyto

ktivizova

118

ekolo k

v Mercer vality života z roku 2003, který hodnotil

39 „klíčových determinant“ kvality života seskupených do deseti základních trsů;

jiným pokusem jsou Calvert-Hendersonovy indikátory kvality života uspořádané do

dvanácti základních oblastí.

Implikace a závěry

Domníváme se, že jak koncepty užívané v podpoře zdraví, tak v oblasti studia

kvality života přispívají výrazně k prohloubení našeho pohledu na zdraví a nemoci,

determinant zdravotního stavu a skutečných cílů starosti o zdraví. Schematicky

můžeme souvztažnost relativně autonomních konceptů vyjádřit následovně:

Závěrem můžeme říci, že

• zdravotní rozvoj komunity či regionu je determinován investicemi do zdraví. Připomeňme, že Thomas McKeown již v polovině minulého století konstatoval, že zdraví populace a její růst není rozhodně výsledkem pokroků medicíny, ale je důsledkem socioekonomického rozvoje.

• Důležitými aspekty kvality života jsou – v intencích hlavních předpokladů podpory zdraví - pocit sociální kompetence (empowerment) a ekvita

• Zkoumání kvality života („subjektivní“ i „objektivní“) je důležitým indikátorem podpory zdraví.

gic ého či politického prostředí. Nejznámější nástroje byly použity např.

ově celosvětovém výzkumu k

Kvalita života:

Psychosociální aspekty zdraví

Medicínský koncept zdraví

Podpora zdraví: Socioekonomické

determinanty

Medicína založená na důkazech

119

Literatura

DRBAL, C. Úvahy o zdraví člověka v naší společnosti. Praha : ÚSLOZ, 1990.

Health for all targets. The health policy for Europe. Copenhagen : WHO, 1991.

Hodnocení aktivit podpory zdraví. In Zdravotní politika a ekonomika, 2003, roč. 3, č. 4., Kostelec n.Č.l : IZPE, 2003.

HOLČÍK, J. Evropská cesta ke zdraví. Praha : IPVZ, 1996.

HOŠEK,V. Koncept salutogeneze, možnosti rozvíjení. Podpora zdraví, 1993, č. 3, s. 36-43.

Investment for health: A discussion of the role of economic and social determinants. Copenhagen : WHO, 2002.

KUČERA, Z. Cesty ke zdraví : Zdravotní výchova nebo podpora zdraví? Podpora zdraví, 1992, č. 1, s. 9-14.

KUČERA, Z. Perspektivy podpory zdraví a veřejné zdravotnictví. Podpora zdraví, 1992, č. 4, s. 7-12.

KUČERA, Z. Teorie zdravotního chování a behaviorální změny. Suplementum IZPE 2005 (v tisku)

MANOFF, R. K. Social Marketing : New Imperative for Public Health. New York : Praeger, 1985.

McKEE, M., MacLEHOSE, L., NOLTE, E. (eds.) Health Policy and European Union Enlargement. WHO, 2004.

McKEOWN, T. The Role of Medicine : Dream, Mirage or Nemesis? Princeton : Princeton Univ. Press, 1979.

Národní program zdraví. Dlouhodobá strategie. Praha : MZČR, 1995.

Ottawská charta na podporu zdraví. Podpora zdraví, 1992, č. 1, s. 53-56.

PAYNE, J. Úkol a účel transformace zdravotnictví. Podpora zdraví, 1995, č. 1, s. 12-16.

Podpora zdraví – poznatky a praxe. In Zdravotní politika a ekonomika, 2003, roč. 3, Suppl. 3. Kostelec n. Č. l. : IZPE, 2003.

RAPHAEL, D. The question of evidence in health promotion. Health Promotion International, 2000, vol. 15, no. 4, p. 355-367.

Raphael, D., Bryant, T. The limitations of population health as a model for a new public health. Health Promotion International, 2002, vol. 17, no. 2, p. 189-199.

120

Simons-Morton, B. G., Greene, W. H., Gottlieb, N. H. Introduction to health education and health promotion. Second edition. Illinois : Prospect Heights, Waveland Press, 1995.

Sundsvallská konference na podporu zdravého životního prostředí. Podpora zdraví, 1993, č. 1, s. 51-53.

Targets for health for all. Targets in support of the European regional strategy for health for all. Copenhagen : WHO, 1985.

Tones, K., Tilford, S. Health Education : Effectiveness, efficiency and Equity. Chapman & Hall, 1994.

Vepřek, J., Vepřek, P., Janda, J. Zpráva o léčení českého zdravotnictví, aneb zdravotnická reforma včera, dnes a zítra. Praha : Avicenum, 2002.

Whiteheadová, M. Spravedlnost ve zdraví. Podpora zdraví, 1995, č. 4, s. 25-29.

Zdraví pro všechny do roku 2000. Monitoring 1993-1994. Česká republika. Praha : ÚZIS, 1994.

http://medicine.ucsd.edu/fpm/hoap/sf36.htm

http://www.utoronto.ca/qol/concepts.htm

Health-Related Quality of Life — Home Page.htm

ISBN: 80-86625-20-6 INSTITUT ZDRAVOTNÍ POLITIKY A EKONOMIKY

Kostelec nad Černými lesy 2004

Date post:	24-Dec-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	8 times
Download:	0 times

Kvalita života - IPVZ · Kvalita života Sborník příspěvků z konference, konané dne 25.10....

Documents