Pot&Lesk - prosinec 2011

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 4

„ZDIVO SCÉN JSME PONECHALI, ALE INTERIÉR MALUJEME SVÝMI

BARVAMI!“, říká David Drábek o premiéře Figarovy svatby

&„TENKÁ JE HRANICE MEZI

LÁSKOU A SPALUJÍCÍ ŽÁRLIVOSTÍ…“,

Pavel Krejčí o Žárlivosti

(NE)VIDÍM TO KRITICKYtentokrát s Vojtěchem Varyšem

POT&LESK č. 4 - prosinec 2011

- 2 -

D v a z a r u č e n é t i p y n a v á n o č n í d á r k y. . .

Kuponové předplatné lze využívat až do konce divadelní sezony (platí od října 2011 do června 2012), umožňuje návštěvu až šesti představení! Výhodou je volba titulu z celého repertoáru Klicperova divadla. Předplatitelské kupony se za platnou vstupenku vymě-ňují předem a pouze v předprodeji Klicperova divadla. Kuponové předplatné nelze použít pro představení uváděná v den jejich premiéry. V nabídce jsou všechny tituly současného repertoáru a k tomu ještě další premiérové tituly, hrané v jejich reprízách. Cena za šest titulů: 1140,- Kč!

KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ

DÁRKOVÝ POUKAZ

NA PŘEDSTAVENÍ Z REPERTOÁRU KLICPEROVA DIVADLA! Poukaz na dvě vstupenky má hodnotu 500,- Kč, a platí až do 30. června 2012.

. . . s d á r k e m d o d i v a d l as e n e s p l e t e t e !

1.

2.


- 3 -

Vážení a milí čtenáři, je před vámi prosincové číslo našeho diva-delního časopisu, plné očekávaných premiér a zajímavostí ze zákulisí Klicperova divadla. Uži-jete si tak s námi nejen kapku ŽÁRLIVOSTI, ale hned po ní i pořádnou FIGAROVU SVATBU! Nebude chybět ani rozhovor s Filipem Rich-termocem Jiřím Zapletalem o tom, jestli se už stačili sžít se svými rolemi Dona Juana a Fausta nebo Davidem Drábkem a to ne-jen o zkoušení Figarovy svatby. V posledním měsíci letošního roku nás tady v Klicperově divadle čeká kromě pre-miérových vírů také velké hostování se Svě-táky v Divadle na Vinohradech, které se odehraje v neděli 4. prosince. Paní Martu Kubišovou, které, jak jistě víte, je celá inscenace o „zlatých šedesátých“ věno-vaná, jsme pozvali osobně u příležitosti jejího hradeckého koncertu. Bohužel na Vi-nohrady nemůže přijít, protože se už věnuje nedělním adventním koncertům, ale celý náš tvůrčí team a vůbec Klicperovo divadlo moc pozdravuje!!! S klicperáckou divadelní partičkou jsme si také užili báječné narozeniny Filipa Rich-termoce, který oslavil čtyřícítku – čili jak sám říká, „běh života jeho obul mu již páté gumy“. Měli jsme tak kromě skvělého pečení prasete a vlastivědných vycházek možnost lokalizovat všechny proslulé Filipovy histor-ky přímo tam, kde se odehrávaly, tedy v jeho rodných Hořicích. A protože je tento úvodník v letošním roce poslední a svátky klidu, míru, pokoje a sou-náležitosti jsou za dveřmi, dovolte nám nyní jménem celé naší redakce a Klicperova di-vadla vůbec popřát vám krásné Vánoce plné pohody a míru, a vůbec šťastný a úspěšný nový rok 2012, který si doufáme nejednou zpestříte a zpříjemníte návštěvou Klicperova divadla.Mějte se krásně nejen ve dny sváteční!!!

Vaše redakce

PROSINEC obsah: 4 - Tenká je hranice mezi láskou a spalující žárlivostí /říká režisér Pavel Krejčí/ 6 - Hra Žárlivost mi připomíná cibulku /s dramaturgyní Markétou Bidlasovou/ 9 - Zdivo scén jsme ponechali, ale interiér malujeme vlastními barvami /David Drábek o premiéře Figarovy svatby/11 - Galerie U Klicperů - Luděk Rathouský12 - Jsem velmi emocionální kritik /říká Vojtěch Varyš/14 - Na kafi s Lenkou15 - Dámská šatna slaví stovku17 - Zuzana Lapčíková Kvintet18 - Juan & Faust - dvojrozhovor20 - Fíla slavil narozeniny20 - Na co se těšit po novém roce

10. 12. premiéra V podkroví! Esther Vilar: ŽÁRLIVOST

17. 12. premiéra na hlavní scéně! Pierre-Augustin Caron Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA

4-6

7-10

č. 4 - prosinec 2011

- 4 -

POT&LESK

S režisérem Pavlem Krejčím o chystané premiéře Žárlivosti

Už 10. prosince přibude do podkrovního cyklu Klicperova divadla Šepoty a výkřiky další titul. K právě uvedené Jekylle Hydeové přibude Žár-livost Esther Vilar, inscenace, která opět staví na vyhraněných emocích viděných nablízko. Režisérem Žárlivosti je Pavel Krejčí, který na komorní scéně V Podkroví režíroval už v sezó-ně 2004/2005, a to Albeeho hru Tři velké ženy. Hru se třemi ženami si vybral i tentokrát, velké ženské emoce a osudy jeho režijnímu rukopisu zjevně svědčí. S dramaturgickým tipem uvést hru Esther Vilar na scéně KD jste přišel Vy sám. Co Vás na hře upoutalo především?

Když mně před časem poslala Jana Pithartová, dnes dramaturgyně Divadla loutek v Ostra-vě, k posouzení hru Esther Vilar, tak popravdě řečeno, první, co mě na té hře upoutalo bylo, že jsem ji přečetl na „jeden zátah“ a navíc, že ji napsa-la žena!!! Zaujalo mě, s jakou odvahou a vtipem se

autorka vyjadřuje z pozice až provokativního antife-minismu ke vztahu muže a ženy. Tajná zákoutí ženské mysli odkrývá způsobem nemilosrd-ným a naprosto nesenti-mentálním, ale s rafino-

vaným nadhledem a smyslem pro humor. To bylo další příjemné zjištění! Na druhou stranu jsem si ale znovu uvědomil, jak velký cit je ve vztahu mezi mužem a ženou žárlivost. Jak i toho sebejistého, inteligentního, vzdělaného člověka dokáže doko-nale proměnit i dokonale zničit.

TENKÁ JE HRANICE MEZI LÁSKOU A SPALUJÍCÍ ŽÁRLIVOSTÍ…


- 5 -

POT&LESK

Hru jste před časem režíroval a adaptoval pro rozhlas. Měl jste už tehdy pocit, že by Vás bavi-lo její scénické provedení? V čem je „rozhlaso-vá“ a v čem naopak spočívá její divadelnost?Už při natáčení rozhlasové adaptace jsem si říkal, že tenhle titul nabídnu Klicperovu divadlu do cyklu „Šepoty a výkřiky“. Nejen pro samotné téma, ale i pro skvělé herec-ké výkony hlavních protagonistek. V čem je hra

Esther Vilar „rozhlasová“? Rozhlasový mikrofon je nemilosrdný, ale zároveň okouzlující v tom, že dokáže zachytit v hlase ty nejjemnější odstíny her-cova emocionálního rozpoložení. Ucho vnímavé-ho posluchače rozezná okamžitě každičký faleš-ný tón. Herec se nemůže skrýt za gesto, kostým, atraktivní výpravu, světelný design… K dispozici má jen svůj hlas. Pokud ve výsledku dá slovu ten správný obsah a emocionalitu cítí po-sluchač, aniž si to uvědomí, zavane krása pravdy. A právě v hledání pravdivého významu slov je Žár-livost pro rozhlas velkou inspirací! „Divadelnost“ textu dává znamenitou příležitost předvést své umění technicky a emocionálně vybaveným he-

rečkám se smyslem pro sílu slova, temporytmus, jemnost gesta a navázání kontaktu s publikem. V čem je podle Vás její největší potenciál? Autorka, i když ve své hře obnažuje provokativní, nepříjemné až kruté pravdy, nabízí neotřelé po-hledy do citlivých, zranitelných duší žen různého věku. A dělá to s pochopením a smyslem pro hu-mor.

Které herečky jste obsadil a proč?Už při čtení hry mě okamžitě naskočilo obsazení: Helen - Martina Nováková, Jane - Kamila Sedláro-vá, Iris - Kristýna Kociánová. Proč? Skvělé hereč-ky, které mně „sedí“ i lidsky!

Můžete krátce prozradit, jaký inscenační klíč jste zvolil?Čím déle jsem hru četl a „odlupoval“ jednu slupku za druhou, uvědomoval jsem si stále silněji a silněji až ďábelskou emocionální sílu slova. Slova, které dovede zabít! Dokonalá vražda bez žalobce! Ko-lik významů, emocionálního zabarvení a odstínů nese slovo psané a naopak řečené. Jak tenká hra-nice vede mezi láskou a spalující žárlivostí. „Hra se slovem a emocemi“ byla pak tím inscenačním klíčem.

Jsou ženy žárlivější než muži?Nevím, ale ze svých zkušeností bych řekl, že není vítězů, jsou jen poražení! A těch je, podle mého názoru, na každé straně stejně!

Jakými slovy byste pozval na Žárlivost naše diváky?Diváky bych na představení pozval slovy jedné z postav: „Říká se, že není lásky bez žárlivosti. Před vámi jsem znala jen lásku. A pak jste mě ka-tapultovala do toho pekla. Do žárlivosti! Láska a žárlivost… Díky vám, milá Jane, znám teď obo-jí. A proto vám, bohužel, musím říct, že láska bez žárlivosti je pouhá bagatela. Plytký pocit blaha.“ Za sebe pak dodám, přijďte se podívat, k jakým koncům může vést ten rozumem neovladatelný cit!

Pavel Krejčí je rozhlasový a divadelní režisér, žije a pracuje v Hradci Králové. Na otázku, co pro něj znamená práce odpovídá: „Možnost setkávání s lidmi – pracovníky rozhlasu, herci, hudebníky, malíři počínaje a starousedlíky v Krkonoších konče, tříbení vkusu a estetického cítění, vidět dění kolem sebe v souvislostech, podílet se na obnově a prezentaci neprávem zapomenutých událostí, činů a osobností, zdroj radosti, legrace až srandy, potěšení, nepochopení, zklamání – tedy silných emocí! A zdroj obživy!“

Esther Vilar je dcerou německých emigrantů do Brazílie. Vystudovala medicínu a následně filozofii a sociologii. Po krátké praxi v nemocnici se již plně začala věnovat literatuře. Je autorkou mnoha esejistických a polemických publikací. Vydala již také dva romány a přes deset populárních divadel-ních her, z nichž poslední je právě Žárlivost. Zřejmě i sociologická studia mají u Vilar podíl na tom, že se ve svých dílech věnuje téměř výhradně vzájemným vztahům mezi muži a ženami.

Připravila Magdalena Frydrych Gregorová

POT&LESK

- 6 -


Hra ŽÁRLIVOST (v originále Eifersucht, napsáno v roce 1999) od Esther Vilar mi připomíná cibulku. Na první přečtení je velmi vtipná a chytrá. A trošku literární neboť je v dopisech (a nic na tom nemění fakt, že jde o poštu elektronickou).

Na druhé přečtení je to hra smutná a krutá. Tři postavy hry, tři ženy ve hře o jednoho muže najed-nou vnímám víc v jejich osamělosti, bezdětnosti, každou uzavřenou ve své cele, ve svém apartmá-nu jednoho obřího supermoderního domu. Každou z žen vidím v jisté chvíli plnou iluzí o své osobnos-ti, své hodnotě a svém vztahu, a každou v jiné

chvíli zcela na dně, zděšeně zírající na střepy těchto svých iluzí. A málem i střepy svého živo-ta. Každá ze tří hrdinek Žárlivosti, jakkoliv jsou to ženy úspěšné, vlivné či nadějné, totiž odečítá svou hodnotu, smysl svého života od lásky, od vztahu s mužem. Jakoby samy o sobě nebyly ni-čím, jen prázdnou neodvratitelně stárnoucí slup-kou, vskutku jen tím pouhým Adamovým žebrem. A když už nemají muže, nemají nic. Jen soupeř-ku, šťastnější sestru a na tu se pak upínají. Jako-by je při životě drželo jen to „elektronické vlákno“ vedoucí k „té druhé“ a skrz ni přece jen ke svému jedinému slunci – muži. Další rozměr k vnímání této hry mi dala četba Muže na vodítku, zásadního díla Esther Vilar. Své-rázná, kontroverzní filosofka a psycholožka v něm až extrémně černě popisuje, jak ženy manipulují s muži a jak se muži nechávají manipulovat. Její pohled na vztah mezi pohlavími je tak provokativní a anti-feministický, zcela převracející běžný pohled na ženu jako oběť a muže jako agresora, že se vů-

bec nedivím, že sláva kterou autorce kniha přinesla byla převážně nepříjemná a hoř-ká. V Muži na vodítku Vilar razantně pojmenovává své velké, zdá se, že celoživotní téma - destruktivní závislost, dobrovolné otroctví. Že ho lze dobře nahmatat i v její di-vadelní hře, se tedy není co divit. Pro způsob, jakým ženy tvarují svou duši a život, používá v této své knize termín sebedre-zura ponižováním. Strašný a podle mě dost přesný

termín. Ano, i postavy Žárlivosti Helen, Jane a Iris tak jednají, k takovému zacházení se sebou docházejí. Esther Vilar evidentně ženy dobře zná a do-káže je nemilosrdně a skrz naskrz prohléd-nout a popsat. To, co vidí a odhaluje, je mož-ná někdy nepříjemné a kruté, ale ona sama

krutá není. Říká „kdo kritizuje ženy, ten pro ně něco dělá“. A navíc – ona neupírá ženám city a zranitelnou duši. A já si paradoxně právě v tom troufám vidět ve vtipném a přece bezvýchodném světě Esther Vilar jakousi naději.

Markéta Bidlasová

„Hra Žárlivost mi připomíná cibulku...“

říká dramaturgyně Markéta Bidlasová

Esther Vilar: ŽÁRLIVOSTRežie a výprava: Pavel Krejčí. Dramaturgie: Markéta Bidlasová. Překlad: Jiří Stach.

Hrají: Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Kristýna Kociánová.

Premiéra na komorní scéně V podkroví 10. prosince 2011 v 19 hodin.

N E J B L I Ž Š Í R E P R Í Z Y: 1 6 . 1 2 . A 2 0 . 1 2 . V Ž D Y V 1 9 H O D I N

POT&LESK

- 7 -


Postava titulního hrdiny Figara se u autora Pierre-Augustina Carona de Beaumarchaise objevila již v předchozí hře Lazebník sevillský, ale teprve ve Figarově svatbě čili Bláznivém dni získala na velké popularitě. Později vstou-pil Figaro na scénu ještě jednou – ve třetím dílu figarovské trilogie – hře Bláznivá matka, ale ta už se nesetkala s takovým úspěchem. Postava přesto procházela literárními dějina-mi dál – stačí vzpomenou třeba na Figarův rozvod Ödöna von Horvatha nebo opery Wolf-ganga Amadea Mozarta.

Figarovu svatbu napsal Beaumarchais již v roce 1778, ale dlouho váhal s uveřejněním textu. Když to po třech letech udělal, byla hra okamžitě zabavena cenzurou. Tím začala dlouhá pouť zakázaného textu, ovšem nutno podotknout, že Beaumarchais dosáhl mist-rovství v tom, co dnes nazýváme PR a zájem o svůj text rozdmýchával všemi prostředky a využíval záměrně nepříjemností k publici-tě. Konečně se zdálo, že se situace zlepšuje, v roce 1783 se konalo uzavřené představení pro tři sta diváků. Výkvět Francie naplnil sál k prasknutí, aby si přitom vyposlechl, jak se mu autor svou hrou vysmívá. Po stížnostech na horko v sále Beaumarchais nelenil a vytloukl okna holí. Říkalo se sice potom, že vytloukl Figarovou svatbou dvojí okna – opravdová i ta ke svobodě, ale ještě rok uvádění této hry po-voleno nebylo. Až 27. dubna 1784 se všichni dočkali a proběhla slavnostní premiéra. Dav včetně význačných šlechticů se nedočkavě

tísnil před sálem ještě dlouho před zahájením představení a nakonec vzal sál útokem. Pre-miéra byla triumfální. Hra šla ve své kritičnos-ti až na dobovou mez únosnosti, následovaly prudké polemiky, ve kterých jí byla vyčítána nemorálnost a frivolnost. Beaumarchais se vydatně bránil a zároveň spory přiživoval, zaplatil například distribuci letáků, hanících jeho text, aby mohl ostře a veřejně na invek-tivy odpovídat. Od té doby se Figarova svatba stala jed-nou z nejpopulárnějších a nejhranějších ko-medií…

Pierre-Augustin Caron de BeaumarchaisFIGAROVA SVATBArežie: David Drábekdramaturgie: Jana Sloukováscéna: Martin Chocholoušekkostýmy: Simona Rybákováhudba: Darek Králchoreografie: Henrieta Hornáčková

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA

Nebohý Figaro je v jednom kole. Má před sebou svůj svatební den s milou Zuzankou, zároveň musí vzdorovat plánům vdavekchtivé Marceliny, ubrá-nit svou nevěstu před chlípným hrabětem a ještě pomoci hraběnce v její nejistotě. Hraběcí dvůr se do toho všeho hemží parazity, falešnými doktory, negramotnými učiteli a prázdnými krasoduchy. Inscenaci této slavné ko-medie, ovšem v poměrně radikální úpravě a režii Davida Drábka, uvidíte

od 17. prosince na hlavní scéně Klicperova divadla.

POT&LESK

- 8 -


Francouzský dramatik, který také stihl být za svého života hodinářem, vynálezcem, na-kladatelem, hudebníkem, taj-ným agentem, obchodníkem se zbraněmi a revolucionářem ve dvou revolucích.

PIERRE–AUGUSTIN CARON DE BEAUMARCHAIS (1732 – 1799)

Narodil se jako Pierre-Augustin Caron v rodině pařížského ho-dináře. Vyučil se řemeslu své-ho otce a dokonce vylepšil ho-dinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se později rozhořel spor s jeho konkurentem, a tato záležitost byla dohnána až před Akademii. Ostrá aféra udělala z mladého Carona celebritu a začal dostá-vat prestižní zakázky, například na hodinky na prstenu pro Ma-dame de Pompadour. Při první příležitosti se však Caron zbavil své úspěšné živnosti a začal se živit jako učitel hudby, mimo ji-ných vzdělával i dcery Ludvíka XV. V této době se také oženil s vdovou Marie-Madelaine, kte-rá však brzy po svatbě zemřela na tyfus a Caron si podle zdě-děných pozemků Bois Marchais přidal další jméno. Začal půso-bit jako bankéř, spekulant a za-stával dokonce úřad královské-ho sekretáře. Důležitou událostí

se aktivním stoupencem ame-rické revoluce, dodával Ame-ričanům zbraně a munici. Za to mu francouzský parlament znovu udělil občanská práva. Beuamarchais se poté potřetí oženil, tentokrát už manželství vydrželo, i když jeho manželka byla už 12 let jeho milenkou a měl s ní dceru Eugenii. Během francouzské revoluce začala jeho popularita opadat, pobýval nějakou dobu v exilu a nakonec vě věku 67 let umírá na svém přepychovém sídle v centru Paříže.

pro jeho literární dílo byl pobyt ve Španělsku, kde strávil deset měsíců, aby pomohl své sestře Lisette, kterou opustil její snou-benec. Beaumarchis ho vyzval na souboj a byl za to poté věz-něn. Zážitky ze Španělska poz-ději zúročil také ve své figaro-vské trilogii. Později se znovu oženil, ale ani toto manželství netrvalo dlouho a žena zemře-la krátce nato také na tyfus. Tato shoda okolností vedla ke spekulacím, že se Beaumar-chais svých manželek zbavuje jedem, aby získal jejich ma-jetek. V této kritické době se ještě Beaumarchais zapletl do hádky kvůli vévodově milence a musel do vězení za uráž-ku šlechtice. Tam však sepsal čtyřdílný pamflet Mémoires contre Goezman, který z něj v předrevoluční Francii udělal hrdinu a symbol nespravedl-nosti a útisku. Byl však za to zbaven občanských práv, pro-to se dal do služby královské-ho dvora s nadějí, že je získá zpět. Působil jako tajný agent a operoval po celé Evropě. Stal

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBAProslulá klasická komedie, popisující jeden neobyčejný den sluhy Figara, jeho milé Zuzanky, zálet-ného hraběte Almavivy, vdavekchtivé Marceliny a dalších. Jiskřivá hra lásky, plná nástrah, složitých plánů a jejich nečekaných vyústění se právem stala jednou z nejoblíbenějších komedií světové dra-matiky.

V režii Davida Drábka, který tvrdí, že v hledi-šti můžete až zešílet smíchy, se na jevišti do-konale vyřádí Pavla Tomicová, Vojtěch Dvořák, Jiří Zapletal, Pavlína Štorko-vá, Zora Valchařová-Poulová, Lenka Loubalová, Marta Zaoralová, Dušan Hřebíček a mnozí další.

PREMIÉRA 17. PROSINCE 2011 V 19 HODINNA HLAVNÍ SCÉNĚ KLICPEROVA DIVADLA.

POT&LESK

- 9 -


Milý Davide, musíme začít od podlahy – co je pro tebe víc Figaro – Beaumarchais nebo čokoláda? Nebo je to fifty--fifty?Ejhle, teprve začínáme roz-hovor a už jsem za křupana... vítězí čokoláda. Co taky čekat od někoho, komu spoluobča-né uštěpačně přezdívali „Pan Kofila“. Termín Figaro mi však ozvěnou přináší i jméno „Mo-zart“. Odjakživa mě fascinují všichni geniální asociálové.

Jaké byly tvé první dojmy bezprostředně po přečtení původní kompletní hry?Vrhnul jsm se na tu hru jako lev a její přečtení mi zabralo slabý... půlrok. 178 stran tex-tu, hmm. Ano, v něčem ten kus zestárnul, to nepochybně, ale zároveň z něho trčí jako žraločí ploutev a vztyčený prostředník pořádná dávka revolty a po-litického anarchismu. To je přesně můj šálek molotovova koktejlu...

Beaumarchais udělal Figa-rovou svatbou na svou dobu třeskutý satirický šleh. Plánu-ješ svými úpravami dosáhnout obdobného efektu?O to se pokusíme ze všech sil. S nikým se nepárat, nazývat hajzly ve veřejném prostoru jejich pra-vým jménem, t.j „vy hajzlové“. Beaumarchais měl proti sobě často šlechtu, to nebyla legrace. My máme proti sobě demokratic-ky zvolené mafiány - tak se přeci nenecháme tím Francouzem v napudrované paruce zahanbit...

Hudební stránku inscenace má na starosti tvůj oblíbený souputník Darek Král. Nemáš nějaké zprávy o tom, zda vyka-zoval v dětství podobně netra-diční rysy geniality jako jeho kolega z branže W. A. Mozart?Darek vyrazil proti Mozartovi z úplně opačného konce směřují-cího ke genialitě, to jest z krajiny

uslintané imbecility. A vlastně se od té doby moc daleko neposu-nul, takže kdyby mi nedával Čer-vený kříž nějaké ty peníze, ani bych se o tom nebohém chlapci nezmiňoval. Ale je pravda, že lepšího skladatele divadelní hud-by neznám.

Do příběhu jsi přidal kom-pletní andělskou rodinku Amorů. Pamatuješ si ještě, jak se tento nápad zrodil a co tě v myšlenkách inspirovalo?Jednak mě při pomyšlení na an-

děly pokaždé jímá obdiv a doje-tí a závrať, druhak je u kořene toho nápadu známý komiksový hrdina. Je to mrňavý střapatý kluk jménem Calvin. A ten má plyšového tygra jménem Ho-bbes, který mimo dohled rodičů ožívá a tropí s Calvinem vylo-meniny. Tak tenhle Calvin je předobrazem našeho Amorka.

Hraběcí pár Almavivových hrají podobně jako v Jedlí-cích čokolády Pavla Tomi-cová a Jiří Zapletal. Je něco, čím tě ti dva dohromady tak přitahují?Jsme nechtě tak trochu po-tomky husitů. A tak i já na di-vadle sestrojuji válečné stroje, kterými bych rozmetal divá-kům srdce a bránice. Metací stroj humoru se značkou To-micová-Zapletal je zaručeným nástrojem divácké genocidy!

ZDIVO SCÉN JSME PONECHALI, ALE INTERIÉR MALUJEME SVÝMI BARVAMI!

S režisérem, autorem a uměleckým šéfem Klicperova divadla Davidem Drábkem nejen o netradičním zkoušení Figarovy svatby…

Foto ze zkoušek: Tomáš Zeman

POT&LESK

- 10 -


Pokud vše dotáhneme, tak půlka Hradce při pohledu na ty dva pomře smíchy a uvolní se spousta krásných bytů.

Oblíbenou postavu Cherubí-na, v operních verzích tradičně zpívanou pěknou mladičkou sopranistkou, u nás ztvárňuje Lubor Novotný. Tady by mož-ná chtělo vysvětlení. Prošel Lubor nějakým konkurzem, nebo jsi uvěřil jeho mladist-vému líbeznému pelu?Tak hlavně jsem využil Luboro-va přesvědčení, že OPRAVDU JE pěknou mladičkou sopra-nistkou... Nikdo mu to nevyvra-címe. Ano, měli jsme možnost dát roli Cherubína nádhernému jinochovi. Ale obsazení Lubora Novotného má oproti tomu jed-nu velkou výhodu: ... no, teď mě

zrovna žádná nenapadá, ale však na něco časem přijdeme. O vašem zkoušení Figarovy svatby bez textu kolují přímo legendy. Můžeš prosím na-šim čtenářům jemně nastínit, jak takové pořádné „dráb-kovské“ hravé zkoušení vy-padá?Všechny ty drby a pomluvy o našem zkoušení jsou pravdivé! Pietně jsme ponechali vnější zdivo scén z Figarovy svatby, avšak interiér malujeme divo-ce a svými barvami, podle mo-mentální fantazie. A že je to ší-lené až běda, to tedy ano. Jen díky melancholii jedné z anděl-ských bytostí a té politické sa-tiře není naše Figarova svatba ČISTOU CRAZY-KOMEDIÍ.

Jana Slouková

CHCETE SE VÝBORNĚ BAVIT?MÁTE PŘÍLEŽITOST VE DNECH VOLNA!

Úterý 27. 12. Studio Beseda v 19.00 David Drábek: NOC OŽIVLÝCH MRTVOL

v televizní country-show Beverlyho Rodrigueze

Středa 28. 12. hlavní scéna v 19.00 David Drábek: JEŠTĚŘI

Čtvrtek 29. hlavní scéna v 19.00 Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek: SVĚTÁCI (Malované děti)

Pátek 30. 12. hlavní scéna v 19.00 Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA

POT&LESK

- 11 -


Luděk Rathouský (*1975) je výraznou postavou současné mladší umělecké scény. Již za studií na pražské Akademii výtvarných umění se stal za-kládajícím členem významné umělecké skupiny Rafani. Jako organizátor a kurátor se podílel nej-prve na chodu pražské galerie CO14, následně Galerie Slávie v Náchodě a Galerie 207 při VŠUP. V současnosti je kurátorem progresivní galerie Luxfer v České Skalici. Věnuje se i pedagogické činnosti – působil na Vysoké škole uměleckoprů-myslové, od letošního roku vede ateliér Malba II na FAVU VUT v Brně. Kromě aktivit ve skupině Rafani (performance, videoart) je těžištěm Rathouského tvorby převáž-ně malba. Škála jeho témat je poměrně široká. Důležitým tématem je pro něj reflexe událostí. Ať se jedná o jevy ve světě, viděné v televizních zprávách (Krvavá neděle, 2004 a 2006, cyklus Masmédia, 2002), či drobné příběhy nebo stříp-ky z osobního života (Obvykle usneš do šesti mi-nut, 2007, Tradice, 2009), Rathouský je ve svých obrazech nijak neinterpretu-je, nezveličuje je. Nepřidává jim násilně na z a j í m a v o s t i , protože to ne-potřebují. Jsou výmluvné ve své holé podstatě, a proto jsou di-vákovi blízké, přestože mnohdy neodhalí jejich prvotní obsah. Výstava v Galerii U Klicperů představuje Rathous-kého nejnovější malířskou tvorbu. Ideově i výtvarně zpracovává gotické obrazy a jejich vizuální infor-maci. Jako první zpracoval středověký soubor deskových obrazů tzv. Mistra Vyšebrodského ol-táře, jedné z nejvýznamnějších uměleckých osob-ností české gotiky. Oltář zobrazuje devět motivů ze života Ježíše Krista od Narození až po Zmrt-výchvstání. Rathouský z jednotlivých desek pře-vzal tu kompozici, tu jednotlivé postavy, tu pouze tvar krvavé skvrny, a za pomoci složité techniky šablon vytvořil zcela nová díla. Tento cyklus na-zval Důkazy skutečnosti Vyšebrodského mistra, což symboliku propojení dobře ilustruje.

Od reflexe motivu krve a jejích podob se jeho pozornost přesunula k ornamentu, výzdobě poza-dí a variacím zlatého puncování. Využívá přitom svou typickou techniku, válečkový vzor vytlačo-vaný do barevné vrstvy. Po Mistru Vyšebrodském se Rathouský zaměřil i na ostatní gotické malíře

oltářních cyklů – Mistra Litoměřického a Křivo-klátského. V nejnovějších dílech již autor opouští předlohy, a vytváří monumentální, gotikou inspi-rované ornamentální kompozice. Jakoby autor do starých obrazů promítal svou vlastní ikonografii, což ostatně dokazuje i název - Nový obsah sta-rých mistrů. Redukuje motiv na samotnou pod-statu; na tresť malířských principů. Rathouského malba je monumentální, šťavnatá a ve své goticky chladné kráse živočišná. Inspirovaná historií, ale vzdálená anachronismu, ornamentální, ale ne pr-voplánově dekorativní, velkorysá, ale ne velikáš-ská. Na Rathouského malbách, jakési spojovací lince mezi minulostí a přítomností, se velmi dobře ukazuje, jak umělecká imaginace překračuje hra-nice prostoru i času.

Kateřina Štroblová

G A L E R I E U K L I C P E R Ů

NOVÝ OBSAH STARÝCH MISTRŮSlavnostní zahájení výstavy 17. prosince v 18.00 hodin

POT&LESK

- 12 -


V novém POT&LESKovém seriálu si mů-žete každý měsíc přečíst rozhovor s jednou osobností české divadelní kritiky. Kromě po-kusu o jakýsi pohled na dění divadla minu-lé i současné, nás zkrátka zajímalo JAK TO VIDÍ. Tento měsíc na naše otázky odpovídal VOJTĚCH VARYŠ, divadelní kritik, kultur-ní redaktor Týdne a člen umělecké skupiny Sekvestoři nového žití.

Jak dlouho vlastně sledujete práci Klicperova divadla?Systematicky to bude teprve dvě sezony; ledacos jsem ale viděl i v minulosti.

Vzpomenete si na první představení KD, ke kterému jste napsal recenzi? Recenze nepíšu nijak dlouho; mohl to být Sherlock Hol-mes loni v zimě. Když se podíváte na tvor-bu KD jaksi celistvě a sou-visle, jak vnímáte jeho ces-tu? Jako odvážný příklad dalším ob-lastním divadlům

Jakým způsobem dnes – zpětně – reflektujete Morávkovu éru v KD? Patřil jste k příznivcům? Má to pro mne už příchuť čehosi z divadelní his-torie, ale dívám se na to - jako na práci Vladimíra Morávka obecně - se sympatiemi.

Bylo pro Vás některé představení KD skuteč-ným zážitkem? Nebo stalo se pro Vás osobně kultovním?Hadrián z Římsů.

Prozradíte, jaký byl Váš nejsilnější „klicperov-ský“ zážitek z poslední doby?Asi David Smečka v roli Václava Neckáře ve Svě-tácích. Nebo ten Hadrián. Nebo... hostování s Nocí oživlých mrtvol v ostravských dolech.

Bude férové se zeptat, které představení z doby nedávné ve Vás zanechalo spíše rozpačité dojmy? Mrzák Inishmaanský.

„JSEM VELMI EMOCIONÁLNÍ KRITIK...“

Sdílíte názor, že KD bylo vždy silné ze-jména díky „silným“ a umělecky vyhra-něným osobnostem uměleckých šéfů (Morávek, Krobot, Drábek)?

Ano, ale může za to i pan ředitel Zeman a především hradecké publikum, které je

Klicperovu divadlu velmi oddáno.

Jakým způsobem hodnotíte – dnes již tříleté – působení Davida Drábka v Hradci Králové?Kladně, dává divadlu nezaměnitelnou tvář.

Které z režijních osobností hostujících v KD dělají dle Vašeho mínění divadlu náležitou čest? Nekvasil, Špinar, Frič (i když mu to napoprvé úplně nevyšlo), Františák a samozřejmě Morávek.

Na kterou z chystaných inscenací KD sezóny 2011/2012 se těšíte zejména a proč? Na Františákova Čapka, na Nekvasilova Dona Ju-ana, na Špinarovu Morgianu a na Friče. A v rámci porovnávání všech Figarových svateb příštího jara i na ni.

K jakému typu divadla Vy osobně inklinujete? K vizuálním úletům, k režisérskému divadlu, k ra-zantním a třeba i pomýleným interpretacím klasi-ky, k divadlu, co s diváky bojuje.

(NE)VIDÍM TO

KRITICKY

POT&LESK

- 13 -


Vzpomenete si na své vů-bec první setkání s diva-dlem? Ne.

Jaká je Vaše oblíbená di-vadelní hra - kdybyste měl jmenovat pouze jednu? Nemohu jinak. Peter Handke: Spílání publiku.

Který dramatik by si podle Vás zasloužil Nobelovu cenu?

Thomas Bernhard. Ale už nežije, tak možná Hand-ke nebo Turrini. Nebo Rafael Spregelburd.

Kolik inscenací měsíčně zhruba zhlédnete? Mezi patnácti a dvaceti.

Podle jakého schématu nebo kritérií si vybíráte divadla a inscenace, o kterých budete psát? Je bezpochyby, že nemůžete stihnout každou pre-miéru v sezóně… Osobní zvědavost a záliby zlehka kombinuji s tím, co by mohlo mít význam v širším kontextu.

Odcházíte někdy z divadla o pauze? Co o něm píšu, tak už ne. Ale jinak jsem nepříte-lem přestávek v divadle, myslím, že se má hrát na jeden zátah a pokud možno pod dvě hodiny.

Vaší profesi náleží analytické myšlení – doká-žete se někdy oprostit a užít si představení v rovině ryze emocionální? Já jsem i jako kritik velmi emocionální. Takže se spíš někdy snažím oprostit od emocí a uvažovat trochu racionálně.

Necháváte se strhnout? Kdy se pro Vás diva-delní inscenace stává zážitkem?Nechávám se strhnout, ale bohužel častěji nudou nebo vztekem. Zážitkem se stává, když mě něco z inscenace osloví velmi osobně.

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek / režie: Vladimír Morávek

SVĚTÁCI (Malované děti)na hlavní scéně Klicperova divadla

ve čtvrtek 29. prosince!

Foto: Viktor Kronbauer

POT&LESK

- 14 -


Milí, laskaví čtenáři!

Na prosincové psaní jsem se moc těšila, pro-tože jsem v hlavě nosila již nějakou dobu nápad, který se mi jevil jako docela vtipný. A už jsem si představovala, jak si naliju skleničku vína a nápad rozvedu do tak humorných konců, že se potrháte smíchy, až to budete číst. Jenže člověk míní a ži-vot je pestrý. Někdy bohužel až příliš.

Týden před adventním časem navštívila Hradec Králové ta Starosvětská i Módní, Roztržitá i Trpěli-vá. A sebou vzala navždy několik lidí z mého okolí. Vím o čtyřech a všichni měli nějaký vztah k mým známým a přátelům, někteří i ke mně. A jak jsme se pak s kamarády a kolegy potkávali, sdělovali jsme si navzájem, jak se nás ten smutek dotýká a jak nemůžeme uvěřit... Ano, opravdu nemohu uvěřit, že už nepotkám v hradeckých ulicích Sašu Pura. S divadlem byl spojen hned dvakrát. Jednak měl za ženu naši ně-kdejší nápovědku Sašu, a za druhé byl tím, kdo projektoval veškeré přestavby Klicperova divadla i Besedy. A tak jsme se potkávali leckde. V divadle, v klubu, občas v hospůdce, ale nejčastěji jsem na něj narazila právě na ulici. Lehce rozevlátý, někdy v rozhalence, jindy s motýlkem, někdy s kšanda-mi přes košili, jindy v rozepnutém tříčtvrťáčku, ale vždycky usměvavý, dobře naladěný a zábavný. Buď mě přizval na kafe, nebo jsem dostala za úkol zorganizovat scrabble u nich doma. A tak já jsem tentýž úkol vtipně přesunula na přítelkyni Eliášku,

no a ve čtvrtek jsme se pak sešli u Purů, Saša ote-vřel nějaké dobré červené víno a pak jsme skládali písmenko k písmenku a hráli jak o život. A vždycky byla sranda. Přitom právě Purovi měli jistě právo občas smutnit, či žehrat na osud. Sašova žena - též Saša - je už dlouho nemocná, odkázaná na invalidní vozík a umělou ledvinu, a její muž, vedle svých povinností pracovních, musel zvládat ještě veškeré starosti o ni. Je pravda, že humor byl u nich občas trošku černý, ale to bylo právě úžasné. Dě-lat si legraci z vlastní nemohoucnosti je určitě lepší obranou, než skuhrat a skučet. I pro nás okolo bylo příjemné posedět v jejich krásném bytě bez bariér a nebát se, že se snad dopustíme nějaké nepat-řičnosti, když povyprávíme vtip o vozíčkáři. Jejich děti jsem již v posledních letech vídala málo, už bydlely jinde, ale pokud si pamatuju, i vztahy s nimi byly velice hezké a plné úcty a lásky. A teď se mám srovnat s tím, že rozevlátého Sašu už nepotkám. Už je to déle než týden, co ke mně ta zpráva dorazila, a já jsem stále neschopná se s ní nějak smířit. Budu muset začít uvažovat podobně jako on. Když jsem skučela a stěžovala si, vždycky docela vesele řekl něco jako „no jo, tak to je, v životě...“ nebo „no, to víš, takovej ten život je...“ A je pravda, že člověk nakonec musí přijmout i ty zprávy nejsmutnější. Začíná čas adventní, prý čas čekání na zázrak, a já začnu péct cukroví, dodělám ještě pár věnečků se svíčkami, perníky, mašličkami a šiškami, usuším jablíčka a hrušky a připravím dárky. Přitom budu v dobrém vzpomínat na Sašu, jako na člověka ve-selého, hodného obdivu, lásky i úcty. A nám všem, kteří jsme ještě tady, přeju hezké Vánoce.

Vaše Lenka

Před adventem, aneb Takový je život!

- 15 -


Víte, která místnost v divadle je ta opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probí-rá, ovlivňuje, posuzuje a rodí? Tím tajemným, mystickým a vzrušujícím místem je DÁMSKÁ ŠATNA. Setkáváme se zde se čtyřmi herečkami různého věku a takříkajíc oborů. Čtyři kolegyně, kamarádky a soupeřky. Prožijete spolu s nimi dlouhé čekání na roli, vzrušující přípravu premi-éry, každodenní rutinu repríz, ale hlavně jejich obyčejné a přece dojímavé osudy. Od premiéry v prosinci 2005 se inscenace stejnojmenné hry Arnošta Goldflama DÁMSKÁ ŠATNA stala u di-váků tak oblíbenou, že má 13. prosince svou neuvěřitelnou 100. reprízu!

V režii Arnošta Goldflama hrají: Lenka Louba-lová, Pavla Tomicová, Kamila Sedlárová nebo Isabela Smečková Bencová, Eliška Boušková nebo Kristýna Kociánová a další.

DÁMSKÁ ŠATNA SLAVÍ!

100. UVEDENÍ

POT&LESK

Téměř tři roky září na hradeckém jevišti, od své premiéry 14. března 2009, skvělá inscenace kla-sického příběhu Karla Čapka VĚC MAKROPU-LOS v režii Věry Herajtové. Více jak sedmdesát uvedení této hořké komedie o lidské touze po životě, která pálí a baví zároveň, přineslo uznání Kamile Sedlárové, představitelce titulní role. „Kamile Sedlárové v roli věčné ženy Emilie Mar-ty blikají z každého pohledu Radok i Thálie, jen vstoupí, i v poslední řadě balkonu je zřejmé, že při-šla personalita s velkým P. Je sarkastická, chlad-ná, sexuálně vyzývavá, pohrdavá i sebestředná. Pohrává si s intonací a v každém meziřádku repli-

- 16 -


ky naznačuje, že ví mnohem víc než okolí. I v oka-mžicích nejvyšší suverenity jemně naznačí hlubo-ký cit, vědoucí smutek a mrazivé zoufalství. Vždyť už žije tři sta let…“ (P. Mareček DNES 25.3.2009) Také další herecké výkony nesou vysokou kvalitu: za všechny uveďme Jiřího Zapletala, Vojtěcha Dvořáka, Filipa Richtermoce, Vlastimila Čaňka, Františka Staňka, Dušana Hřebíčka, Kristýnu Kociánovou, Evu Kratochvílovou a další.

Derniéra ve středu 21. prosince 2011 v 19.00 hodin na hlavní scéně Klicperova divadla.

Karel Čapek

VĚC MAKROPULOSderniéra

POT&LESK

- 17 -


ZUZANA LAPČÍKOVÁ, virtuosní cimbalistka, oso-bitá zpěvačka a skladatelka, pochází z moravského Slovácka, kde se svojí rodinou žije. Díky rodinnému zázemí se začala hudebně rozvíjet na poli moravské lidové písně a hudby. Na brněnské konzervatoři ab-solvovala hru na cimbál a etnologii a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Vyhrála řadu ná-rodních soutěží a zúčastnila se mnoha mezinárod-ních festivalů. Její diskografie čítá přes 35 titulů. Významným milníkem na hudební pouti umělkyně se stal rok 2007, kdy iniciovala vznik nového ansám-blu „Zuzana Lapčíková Kvintet“. Věnuje se pedagogické činnosti, výukou hry na cim-bál dětí, studentů i dospělých a systematicky vycho-vává kvalitní hráče na cimbál pro souborovou hru v regionu.

Jak jste se dostala k cimbálu a s jakým nástrojem jste začínala? Začínala jsem zobcovou flétnou a kytarou. Když mi bylo nějakých šest-sedm let, rodiče naznali, že by bylo dobré mě hudebně vzdělat a přihlásili mě na klavír, kam jsem chodila deset let a vydržela jsem i v době, kdy jsem hrála na cimbál. Na ten jsem začala poměr-ně pozdě, až v jedenácti letech.

Učila jste se někdy i zpívat?Já jsem zpívala od dětství, možná jsem zpívala dřív,

než jsem mluvila, ale zpívat jsem se nikdy neučila. Jenom jsem o tom později začala sama uvažovat, protože když chodíte na konzervatoř a učí vás into-naci profesor Jan Řezníček, nic jiného vám nezbývá než začít řešit, co se vám z toho hrdélka line. Začala jsem se trochu zabývat zpíváním i po této stránce, ale jen sama, bez vedení.

Pomohlo vám v tom nějak studium hudební vědy a etnologie?Určitě. Já jsem studovala muzikologii velmi dlouho, protože jsem si chtěla prodloužit mládí, jak to nejvíc šlo. Když při promoci říkal pan děkan, že končí bez-starostná doba veselých studií a začíná reálný život, mně už v těch plyšových sedačkách spaly dvě děti. Nicméně jsem na muzikologii i etnologii zastihla gar-du profesorů ve vrcholném věku i na vrcholu kariéry: Fukače, Kurfürsta, Pečmana a další. Nesmírně mě bavilo poslouchat ten způsob přednášení, tu sémio-

tiku. Jakým způsobem řadí myšlenky, jakým způsobem se vyjadřují. Bylo mi příjemné setrvat v akademickém prostředí, jak nejdéle to šlo.

Jak si organizujete vystoupení, nahrávání a vůbec veškeré aktivity?Agentura je pro mě conditio sine qua non a vůbec bych bez ní nemohla existovat. Nějak se nám v poslední době ten osobní a rodinný život zkomplikoval a zahustil, a pokud se chci stihnout věnovat vlastním dětem a žá-kům, tak je to záchrana.

Máte někdy čas si nějakou hudbu jen tak odpočin-kově poslechnout? A pokud ano, tak jakou?Mám a ráda. Jakoukoliv dobrou, s tím nemám problém, jen mám sumu cédéček, která jsem umístila na nedo-stupné místo, aby si děti nekazily hudební vkus, v tom jsem trošku pes. Vážnou muziku a jazz poslouchám velmi ráda a dostávám výborné nahrávky od mých ka-marádů. Poslouchám opravdu ráda i to, co se děje ve světové hudbě, ale výběrově, nehltám bezelstně všech-no. Možná mi nebudete věřit, ale loni jsem byla na Ří-pfestu na Ozzym Osbournovi - co by člověk neudělal pro své pubertální děti. Kromě toho, že mohou hrát v cimbálovce na všech možných postech, jedeme těžce na metalové vlně.

Úryvek z rozhovoru Borise Klepala

ZUZANA LAPČÍKOVÁ KVINTETvánoční koncert

na hlavní scéně 22. 12 v 19 hodin

- 18 -


DVO

JRO

ZHO

VOR

- DO

N JU

AN A

FAU

ST

Před měsícem měla na hlavní scéně Klicpe-rova divadla premiéru klasická hra Christiana Grabbeho v režii Jiřího Nekvasila. Hra o se-tkání dvou nesmrtelných hrdinů nabízí hned dvě výjimečné herecké příležitosti. Dva ex-trémy a protipóly ztělesňují v nové hradecké inscenaci Filip Richtermoc a Jiří Zapletal. Jak se se svými hrdiny už stačili sžít?

Nyní - už téměř měsíc po premiéře - se mohu zeptat: Jak se vám Don Juan/Faust hraje? Co vás na této postavě nejvíc baví? F.R.: Je sice už měsíc po premiéře, ale hráli jsme to zatím asi jen třikrát, což je trochu škoda. Nicméně Juana hraju s chu-tí. Baví mě jeho živelnost, nepokora, jeho žízeň po životě. Je mi ctí, že jsem mu tyto kon-tury mohl vtisknout já.J.Z.: Je to pro mne celkem osvěžující návrat ke klasice a ke dramatickému, veršovanému textu, bohatému co do významu i obsahu, který je pro mne po hrách zcela jiného žánru, jež jsem tu v poslední době nastudoval, nepo-chybně přínosem.

V Klicperově divadle nebyla role Fausta/Dona Juana vaší premiérou... O jakou in-scenaci šlo a jak na svou tehdejší roli s od-stupem času vzpomínáte? F.R.: Šlo o klasického Moliéra v režii Ivana Rajmonta. Tenkrát jsem byl mladší a na „velké

role“ jsem si teprve zvykal, taky mám dnes více „odžito“ a to je pro roli Juana důležité, myslím.J.Z.: Ano, hrál jsem mladého Fausta v in-scenaci Ivana Rajmonta Faust z roku 2001 - to si pamatuju docela přesně, protože premiéra byla na moje narozeniny - nevím,

jak mnoho se povedla, ale v mojí paměti zů-stává spolupráce s Petrou Výtvarovou - velmi talentovanou herečkou s osobitým, sugestiv-ním projevem. A pak moje nahatá finální scéna u „vodopádu“, kdy dochází k Faustově očištění a k jakési expozici druhého dílu...

Čerpali jste ze znalosti figury v tomto zkou-šení? Bylo pro vás proto snazší pochopit motivy své postavy v Grabbeho hře? Ane-bo jste se snažili začít „úplně od nuly“?F.R.: Ano, věděl jsem, čeho se chci vyvarovat a kam chci svého druhého Juana dovést. Ten první Juan byl spíš takový „Juánek“.J.Z.: Tak dá se to tak říct, i když popravdě ře-čeno jsem si spíš vybavoval, jak se s rolí po-týkal Miloš Mejzlík, který tu hostoval v roli sta-rého Fausta. Motivace mladého Fausta jsou v Grabbeho hře značně zjednodušené a ori-entované jen na uchvácení Donny Anny, což mě připadá banální. Ale Faust se tu pod vlivem ďábelského vnuknutí chová iracionálně, takže to lze částečně pochopit. Musel jsem tedy při zkouškách jít stejně novou, jinou cestou...

a Faustem – Jiřím Zapletalem:

„Osvěžující porce klasického divadla...“

S Donem Juanem - Filipem Richtermocem:

„Chlapi v hledišti Donu Juanovi fandí“

POT&LESK

- 19 -


Prozradíte, co máte společného se svými hrdiny? F.R.: Juan je archetyp a myslím, že každý chlap ho někde v sobě nosí. Když hraju, cítím jak mu ti chlapi v hledišti fandí.J.Z.: Nic a všechno. Chci tím říct - jen s velmi málo postavami, které jsem tu hrál, mám tzv.

něco společného. Co mám s postavou spo-lečného, mi během zkoušení odhalí až po-stava sama a mě to už jen překvapí (anebo ne). Jsme herci a můžeme být v daný oka-mžik prakticky kýmkoli a na jevišti nás po ten krátký okamžik s postavou spojuje, my-slím, vždy maximální vcítění, kterého jsme schopni.

V Grabbeho hře stojí Don Juan a Faust proti sobě jako rivalové. Jaká je největší slabina vaší postavy?F.R.: Chuť všechno zkusit, na to Juan doje-de, ale kdoví, je-li to vůbec slabina. Vždyť i do pekla nakonec jde s chutí.J.Z.: Arogance, povýšenost, pýcha...

V čem je vám osobně hra nejvíc blízká?F.R.: Tím, jak relativizuje ustálené hodnoty života, jak proti sobě staví dva světonázo-ry a jak oba skončí v pekle. Naději její konec moc nedává.J.Z.: Snad právě v té porci „klasického“ diva-dla. Mám rád tu rétoriku, gestus i lehký patos, D

VOJR

OZH

OVO

R - D

ON

JUAN

A FA

UST který takové hry přinášejí a vyžadují. Po ideo-

vé stránce neznám odpověď...

Která replika ze hry je vaše oblíbená?F.R.: „Jen tam, kde přijdeš do nebezpečí, má život trochu ceny, příteli.“ a „...život nezname-ná nic, když všemu, s čím se střetne, nečelí.“

J.Z.: „To nejnádhernější jsem zničil, protože jsem to nepochopil.“ V tom je, myslím, skuteč-ná hloubka Faustovy tragédie... Na který okamžik ve hře se vždy nejvíc tě-šíte?F.R.: Na Juanův odchod do pekla.J.Z.: To nemohu prozradit...

Proč by diváci měli přijít na Dona Juana a Fausta?F.R.: Protože je to zas jednou klasika a velké divadlo.J.Z.: Jsou to vlastně takové dvě hry za cenu jedné, protože, jak jsem již řekl, příběhy jsou sice zjednodušené, okleštěné od jiných udá-lostí, ale podstatné rysy obou postav zůstáva-jí nedotčené. Pak tu jsou nepochybně solidní herecké výkony (sebe nepočítám ) a přede-vším velmi zdařilá hudební (ještě jednou díky, Davide!) a výtvarná složka inscenace, která působí vskutku podmanivě a dobře dokáže vést diváky příběhem i žánrem. Ano, na to by měli diváci přijít...

Ptala se Magdalena F. Gregorová

POT&LESK

- 20 -


Náš-váš oblíbený herec Klicperova divadla Filip Richtermoc oslavil svou čtyřicítku ve vel-kém stylu. Doubrava u Hořic, lépe řečeno místní pověstná hospoda U opilé kočky se tak sta-la dějištěm skvělého večírku, jehož atmosféru vám přiblížíme alespoň v malé fotogalerii…

Gratulanti Vojta Dvořák, Jana Slouková a Kuba Tvrdík

Oslava byla jednoznačně ve znamení vepřového obžerství

Část pánské šatny při přípitku

Celá akce byla započata vlastivědnou vycházkou – zde právě ve Vlčí rokli

Spokojený oslavenec use-dl na hlavní dar od kolegů – rybářský trůn

JAK FÍLA SLAVIL KULATINY

Vojta Dvořák v roli chůvy malé Julinky Lněničkové… …zatímco spokojení rodiče se mohli chvíli věnovat baru

Na oslavě nechyběli gratulanti všech věkových kategorií

Leden bude kromě nabitého domácího repertoáru patřit hostujícímu Slováckému divadlu z Uherského Hradiště, které přiváží nastudování hry

Colin Higgins HAROLD A MAUDE„Dnes jste tady a zítra tu nebudete.“ To je životní heslo jedné z titulních postav hry - Mathildy Chardinové, zvané Maude, která vám stejně jako Ha-roldovi možná zcela změní pohled na svět kolem vás. Harold a Maud se seznámí na pohřbu, oba je totiž pravidelně navštěvují, každý však za jiným účelem. Zatímco on je nenapravitelný pesimista a „sériový sebevrah“, ona je obdařena překypující radostí ze života, vírou, že každý konec je jen začá-tek něčeho nového, lepšího. Ve společnosti Maude jsme spolu s Haroldem postupně okouzleni plností a hloubkou života, prostřednictvím jejího krás-ně nekonvenčního pohledu na svět uvěříme, že budeme-li chtít, můžeme opravdu všechno. V režii Igora Stránského hrají Květa Fialová, Josef Kubáník a další.

POT&LESK

- 21 -


A NA CO SE TĚŠIT

PO NOVÉM ROCE?

N E P Ř E H L É D N Ě T E !

Pondělí 23. 1. v 19 hodin

V únoru pak plníme slib divákům a pro obrovský zájem a velký úspěch na XVII. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů zopakujeme ještě jednou vynikající představení Divadla Reduta Brno

Dora Viceníková KORESPONDENCE V+WKorespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou

strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolár-ním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které např. u J. Voskovce představují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchov-ního světa V+W. Režie: Jan Mikulášek - Divadlo Reduta / Národní divadlo Brno

Sobota 25. 2. v 19 hodin

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: [email protected]. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 22 -

HRAJEME PRO VÁS!

NESEĎTE DOMA

CHOĎTE DO DIVADLA!


VÁŽENÍ DIVÁCI, HOSTÉ A PŘÁTELÉ KLICPEROVA DIVADLA!DĚKUJEME VÁM ZA VZÁCNÉ PARTNERSTVÍ

A DO NOVÉHO ROKU 2012 PŘEJEME ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ A TAKÉ HODNĚ RADOSTI SE SVÝM DIVADLEM!

Date post:	01-Apr-2016
Category:	Documents
Upload:	klicperovo-divadlo
View:	232 times
Download:	4 times

Pot&Lesk - prosinec 2011

Documents