KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 8

POT LESK&JAROu Klicperů!

Premiéry:KOULEBYLO NÁS PĚT

Blíží se festivalDivadlo evropskýchregionů! Opět21. - 30. června!

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 2 -

I v letošním roce se Klicperovo divadlo připojilo k oslavám MEZINÁRODNÍHO DNE DIVADLA. Zaměstnanci a členové souboru se jako tradičně sešli na prosluněných terasách u Studia Beseda, chopili se číší a vyslechli si z úst pana ředitele Zemana letošní poselství, které pro své divadelní kolegy z celého světa vytvořil tentokrát herec, režisér, producent a scénárista John Malko-vich. Vůbec prvním autorem takového textu byl už v roce 1962 Jean Cocteau, a po něm následovala plejáda slavných divadel-ních jmen, mezi jinými například Arthur Miller, Laurence Olivier, Peter Brook, Dimitrij Šostakovič, Pablo Neruda, Luchino Vis-conti, Eugene Ionesco nebo Richard Burton. V roce 1994 byl pověřen sepsáním provolání také jediný český zástupce - Václav Havel. V letošním roce se John Malkovich, hvězda světového formátu, vyznává ze své lásky k divadlu, a to prostě, upřímně a s pokorou – a protože bychom se pod jeho text mohli s klidným svědomím podepsat jistě i my všichni, rádi vám ho, milí čtenáři POT&LESKu, předkládáme v celé šíři.

DIVADLO PO CELÉM SVĚTĚ SLAVÍ!

Světový den divadla se letos slavil už popade-sáté. Vždy 27. března (což bylo datum zahájení sezony „Divadla národů“ v roce 1962 v Paříži) se pod patronací Mezinárodního divadelního ústavu ITI koná po celém světě řada různoro-dých akcí – kromě čtení Mezinárodního po-selství ve všech divadlech jsou to například speciální divadelní festivaly u této příležitosti (Japonsko, Kamerun, Burkina Faso, Kuvajt), mezinárodní sympozia (Řecko, Bangladéš, Chorvatsko, Indie a jinde), v některých zemích jsou v tento den k dispozici bezplatná předsta-vení nebo volné lístky do divadla (Maďarsko, Egypt, Chille, Španělsko, Řecko, Belgie, Turec-ko). A například Bangladéš oslavuje Světový den divadla za účasti celé divadelní komunity – v průvodu ulicemi Dháky se sejde více než tisíc herců a hereček v divadelních kostýmech.Ani Klicperovo divadlo ovšem nezůstává v ori-ginalitě akcí pozadu! Po vyslechnutí projevu totiž jako každý rok všichni zúčastnění svorně uctili mravenčí práci všech obětavých divadel-níků, které lesklá a lehkomyslná sláva minula nebo zatím míjí, a položili svorně růži k Památ-níku Neznámému herci…

Je pro mne ctí, že mě Mezinárodní divadelní ústav při UNESCO vy-bral, abych formuloval poselství k 50. výročí ustavení Mezinárodního dne divadla. Se svými stručnými poznámkami se obracím na své kole-gy od divadla, což jsou lidé jako já a mí kamarádi.Přeji vám, aby byla vaše práce strhující a originální, aby byla hlubo-komyslná, jímavá, vedoucí k zamyšlení a aby byla zcela jedinečná. Přeji vám, aby nás přiměla zamyslet se nad otázkou, co znamená být člověkem a upřímně vám přeji, aby tato reflexe vycházela ze srdce, aby byla nezaujatá a milostiplná. Přeji vám, abyste dokázali překonat protivenství osudu, cenzuru, chudobu a nihilismus, což nepochybně řadu z vás čeká. Nechť jste obdařeni nadáním, nechť jste nestranní, abyste nás dokázali poučit o tlukotu lidského srdce v celé jeho složitos-ti a to ve vší pokoře a s dostatečnou zvídavostí, aby se to stalo vaším celoživotním posláním. Doufám, že ti nejlepší z vás - budou to totiž pouze ti nejlepší z vás a jenom ve vzácných a prchavých okamžicích - dokážou zformulovat tu nejzákladnější ze všech otázek: „Jak žijeme?“

Bůh vám žehnej!John Malkovich

POT&LESK

- 3 -

VÁŽENÍ A MILÍ ČTENÁŘI POT&LESKu!

„Čas letí jako bláznivý“, zpívá z rá-dia božský Kája a nám nezbývá než dát mu za pravdu. Duben je totiž tady a s ním všechny ty aprílové žertíky i aprílové deštíky… U nás v Klicperově divadle je tento měsíc především ve znamení trudné prá-ce na dvou převeselých komediích, totiž na květen plánovaných a vel-mi očekávaných posledních premi-érách letošní sezony Klicperova di-vadla – Kouli Davida Drábka a Bylo nás pět Karla Poláčka a dokazujeme tak, že dělat legraci je někdy těžká dřina! A tak zatímco prostory Stu-dia Beseda už ovládá těžká atletika, Pavla Tomicová přeměřuje výseč, Tomáš Lněnička trhá rekordy na benchi, Jiří Zapletal oprašuje hity a pleš Karla Hály, Isabela Smečková se nám metamorfuje do Štěpánky Haničincové a Zora Valchařová s Kamilou Sedlárovou se převtělu-jí do laboratorních myší, na hlavní scéně Klicperova divadla to zavání idylkou nedalekého Rychnova a hity swingové éry. Lubor Novotný tré-nuje stepařské číslo, Honza Skle-nář zase dikci Oldřicha Nového, Filip Richtermoc nacvičuje triky s cigárem, Petr Vrběcký si připra-vuje rákosku, Pavlínka Štorková je přesladká a Marta Zaoralová zase německy ostrá, zkrátka Poláčkův mikrosvět nám ožívá před očima a útočí na všechny zúčastněné. Do běžných hovorů nám náhle proni-kají archaická příslovce a citoslov-ce a podle tajných zdrojů se hoši v šatnách před každou zkouškou dušují „Namoutěkutě, to se vr!“

V květnu se tedy máte na co těšit. A abyste se dostatečně navnadili, nabízíme vám mnoho pikantérií a zajímavostí o těchto dvou pláno-vaných premiérách už teď, v dub-nu. Těšíte se? Doufáme! (S)mějte se krásně a pozor na apríly!

Za redakciJS

O b s a h : 4 – „To podstatné objevuji, až když jsme začali hrát před diváky“ hodnotí Morgianu Pavlína Štorková 5 – „Po prvním přečtení textu jsem měla oči plné slz“ říká Kamila Sedlárová 6 – Klicperovo divadlo vrhne Kouli už zanedlouho! 7– Právě zkoušíme Bylo nás pět 9 – Bylo nás pět - Poláčkův návrat do idylického dětství10 – Vyznání Josefa Škvoreckého Karlu Poláčkovi11 - Slasti a strasti dětství aneb Chvála deníčkům a kronikám 15 – (Ne)vidím to kriticky / s Janou Soprovou17 – Festival Divadlo evropských regionů hlásí připraveno!20 – Působivé fotografie Milana Davida 21 – Na kafi s Lenkou22 – Loučíme se s Hadriánem z Římsů - derniéra!23 – Dobrý tip: koncert Dana Bárty a Robert Balzar trio

č. 8 - duben 2012

DUBEN 2012

Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek, Švehlova ul., HK, telefon: 495 512 857, predprodej@klicperovodivadlo.cz

www.klicperovodivadlo.cz

Eva Kratochvílová: JEKYLLA HYDEOVÁ

hrajeme na komorní scéně V podkroví

25. dubna v 19 hodin!

- 4 -

POT&LESK

Přineslo Ti zkoušení role Clary něja-ké nové poznatky?To se uvidí. Myslím, že ano.

Jaké role v Klicperově divadle máš v současné době na repertoáru? Stále Ištar v „Noci oživlých mrtvol“, Matyldu v „Ještěrech“ a pak Valérii

v „Jedlících čokolády“. Letos jsem nastudovala Zuzanku ve „Figarově svatbě“, Claru v „Morgianě“ a mo-mentálně pracuju na Evičce v „Bylo nás pět“.

Které hraješ nejraději?Moc ráda mám Valérii a hodně mě baví Figarka.

Proč by diváci měli na Morgianu přijít? Mají jedinečnou možnost zhlédnout se soucitem a snad i s pochopením

č. 8 - duben 2012

Pavlína Štorková hraje v nové in-scenaci Morgiana „tu hodnou“ ze dvou sester – Claru. Žádnou éteric-kou a rozkošnou duši v ní však spo-lečně s režisérem Danem Špinarem nehledali. Morgiana měla premiéru na hlavní scéně 3. března.

Co se Ti honilo hlavou po prvním přečtení Morgiany?Že to bude dobré, protože to dělá Dan Špinar s Janou Sloukovou.

Jednou jsi mi říkala, že „neumíš“ číst texty, že vše podstatné o hře objevuješ až během zkoušení... Jak na Tebe tedy text zapůsobil? A bylo tomu tak i v tomto zkoušení?Zdál se mi vtipný a silný. Tentokrát to „podstatné“ objevuji, až když jsme začali hrát pro diváky.

Prozradíš našim čtenářům a divá-kům něco více o postavě, kterou v Morgianě hraješ?Ne, ať se přijdou podívat a poznají ji sami! :-)

Jaká byla cesta ke Claře? Jak jste k ní společně s režisérem putovali?Nechtěli jsme, aby byla prvoplánově éte- rická a snová a jemná a takové to klasické krásné milé bezelstné děvče. Dan chtěl nor-mální živou mladou holku, která má ráda sebe a život kolem sebe a přijímá jej, tak jak je. Takže jsem se k ní, dá se říct, „doblbla“.

Jaké rozpory jsi v Claře našla?Snad, že její bezprostřednost a ži-vost může hraničit s lehkou drzostí a neomaleností. Možná je i méně vnímavá ke své sestře tím, jak je plná toho, co sama prožívá. Ale to je tou bezstarostností mladé šťastné dív-ky, která má pocit, že se všichni ko-lem musí cítit podobně. O to větším šokem je pro ni poznání pravdy.

Zeptali jsme se... Pavlíny Štorkové

„to temné“ v člověku. Je to podařená inscenace se skvělými výkony! :-)

Na co jsi myslela 3.3. 2012 v 18:50 - tedy deset minut před premiérou Morgiany? Na tuhle otázku neodpovím. Nemám dost drzosti to napsat...

Petr Mareček o Morgianě: „Filmů na českém jevišti je pohříchu více než dost a hradecká verze Grinovy Morgiany do mnohdy podbízivého špalíru diváckých jistot rozhodně nepatří. Režisér Daniel Špinar pro Klicperovo divadlo vytvořil svébytnou a výsostně divadelní verzi novely Jessie a Morgiana. Grinovské ornamenty rezonují se špinarovskými a podtrhují sugestivní atmosféru, která má dar zcela pohltit.“

Ptala se Magdalena F. Gregorová

„TO PODSTATNÉ OBJEVUJI, AŽ KDYŽ JSME ZAČALI HRÁT PŘED DIVÁKY...“

Na otázku, co Dana Špinara vedlo k myšlence insceno-vat slavnou literární a filmovou Morgianu, odpověděl, že ideální představitelka titulní role. Myslím, že celkem trefně shrnul postřehy ve své recenzi Petr Mareček: „Po Věci Makropulos je titulní Morgiana další parádní rolí vše-stranné Kamily Sedlárové. Tentokrát však jde o protiúkol. Zlá, nemilovaná a ošklivá sestra budí respekt i soucit. (…) I když Sedlárová na chvíli zmizí ze scény, její přítomnost až hmatatelně zůstává, divák má strach z ní i o ni snad víc než o zdraví otrávené Clary...“

Co se Ti honilo hlavou bezprostředně po prvním přečtení Morgiany? A jak na Tebe text na úplně první dojem zapůsobil?Po prvním přečtení textu, který Dan napsal, jsem měla oči plné slz. Moc mě emotivně zasáhl!

Známý je český Herzův film s Ivou Janžurovou v hlavní roli... Jaké byly naopak Tvé dojmy po zhlédnutí filmu?Film jsem viděla, ještě než jsem se dozvěděla, že Morgia-nu budu hrát. A znovu jsem se na něj rozhodně dívat ne-chtěla, protože jsme vycházeli z románu Alexandra Grina Jessie a Morgiana. Morgiana je prototypem zlé a závistivé hrdinky. Je pro-lezlá záští a plánuje vraždu vlastní sestry. Odkud se v ní vzalo tolik nenávisti?Ona je ale z toho, že nenávidí svoji sestru nešťastná! Pro-žila smutné dětství, matka ji umřela v 15letech, starala se o mladší sestru, otec si dva roky po smrti matky při-

vedl tanečnici, která také zemřela. Teď zemřel on a vše odkázal Kláře! Je nešťastná, zahnaná do kouta, nikdo ji nechce, má pocit, že ji nemají rádi. Navíc ve svých letech neměla muže. Morgiana sama říká: „Nenávist je vyšší stu-peň krutosti, je to krutost proměněná ve vášeň!“ Je vydě-šená, že se jí to přihodilo, ale neví, jak jinak dál.

Co Morgiana ve skutečnosti prožívá?Prožívá velký smutek, zmatek a úzkost. Není chladno-krevným vrahem. Je vrah amatér. Má strach, neví si s tím rady, byla zahnaná do kouta a není cesty zpět. Snažili jsme se s režisérem najít v Mori člověka, který svádí vel-ký vnitřní boj. Ne chladnokrevné monstrum. Chtěli jsme před divákem Mori také obhájit, aby lidem bylo Morgiany taky trochu líto. Ona sama na závěr říká: „Můj život? Ne-dokážu vysvětlit, co se vlastně stalo v mém srdci! Nemám vysvětlení. Šla jsem a nikdo mě nezastavil!“ Ukázat mon-strum by bylo jednoduché a asi nezajímavé. Bylo to těžké, pro mě rozhodně, ale věřím, že se nám to podařilo!

Jak se v inscenaci teď cítíš? Cítím se v inscenaci dobře, věřím tomu, že jsme divákům něco předali a nestrávili v divadle prázdný večer. Proto bych chtěla pozvat ty, kteří ještě nepřišli! Věřím, že je ne-zklameme!

Děsí tě havrani? Anebo melancholicky uklidňují?Havrani? Symbol smrti, tak je vnímám já. Jsou to pro mě ne moc milá zvířátka.

Na co jsi myslela 3. 3. 2012 v 18:50 - tedy deset minut před premiérou Morgiany? Vzpomínám... ani už nevím. Soustředila jsem se sama za jevištěm a modlila se, takže asi na Boha.

Vladimír Mikulka o Morgianě: „Morgiana s nabíleným ob-ličejem, s podivnou parukou a v neforemných šatech vyhlí-ží jako monstrum. Její představitelka Kamila Sedlárová se ovšem viditelně snaží, aby i pod touto slupkou bylo stále možné rozpoznat vášnivou ženu, toužící a trpící.“

Ptala se Magdalena F. Gregorová

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 5 -

Zeptali jsme se... Kamily Sedlárové

„PO PRVNÍM PŘEČTENÍ TEXTU JSEM MĚLA OČI PLNÉ SLZ...“

POT&LESK č. 8 - duben 2012

KLICPEROVO DIVADLO VRHNE KOULI –

UŽ ZANEDLOUHO!Tolik očekávaná událost sezóny u Klicperů se začne koulet už začátkem dubna. Divadelní zpracování skandální roz-hlasové hry, která rozpoutala lavinu soudních žalob a me-diálních emocí, nemá na svědomí nikdo jiný než uznáním a cenami ověnčený autor a režisér David Drábek. Je tomu opravdu tak: atletická královna Milena už chřestí svými zla-tými šperky a blíží se k Vám... O předběžný report jsme po-žádali dramaturgyni inscenace MARKÉTU BIDLASOVOU.

V čem - viděno Tvýma očima - spočívá největší vtip Koule?Největší vtip Davidovy Koule pro mě spočívá v tom, že ve-dle toho, že je tak bujně a šťavnatě vtipná (málem jsem se kdysi při prvním čtení udusila bábovkou, jak jsem se ro-zesmála), je taky mrazivě smutná a něžná. David má svou Milenu (hlavní hrdinka Koule) rád. A chápe jí. Vážně.

Jak si vysvětluješ „mediální humbuk“ kolem toho?Myslím, že se prostě dotkl živého problému živých lidí. Téma dopingu v socialistickém sportu je zřejmě pořád tabu. A jinak mi připadá, že většina „dotčených“ hru vůbec nečetla. (Možná pro jistotu, aby si mohla podržet svou představu o její zlotřilosti.) O čem je Koule, když ne o životě slavných českých spor-tovkyň?Je o životě slavných československých sportovkyň. A je taky hodně o socialismu. Dělá si z něj legraci, někdy dost

mrazivou legraci, a skrz tu legraci odhaluje jeho zrůdnost. A to, že ho pořád máme v sobě. Původní rozhlasový text je také výpovědí o rozhlase, o rozhlasových talk show. A v neposlední řadě je Koule taky hrou o jazyce, dělá si ve-likou legraci z různých přiblblých klišé, frází a dementních odpovědí na dementní otázky.

Jakým směrem jste Kouli vrhli v porovnání s původní roz-hlasovou verzí? Čeká nás ještě nějaké překvapení?Překvapení budou! Vyplynou právě z nutnosti poradit si s onou rozhlasovou formou a také rozhlasovou tématic-kou linkou hry a převést ji, nahradit ji, naplnit ji divadelně. Jinak směr vrhu zásadně určuje obsazení Koule – Pavla Tomicová, Jiří Zapletal, Zora Valchařová-Poulová, Kamila Sedlárová, Isabela Smečková Bencová a Tomáš Lněnička…

Jaká bude první čtená?Takže. David slíbil, že sežene písně Karla Hály. Ty jsou zá-sadní. Já pohovořím o sportovním dopingu za socialismu a o „mediálním humbuku“ kolem Koule. Herci přečtou text. A potěžkáme si atletickou kouli. Jestli i vrhneme - nevím.

Na co se tedy hradecký divák může začít těšit?Myslím, že by si Milenu mohli zamilovat i diváci. Ona i její velký srdíčko, její ryzí snaha dělat něco smysluplného se svým velkým tělem, se svým životem, si to zaslouží. A to opět myslím zcela vážně.

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

PREMIÉRA DRÁBKOVY KOULE VE STUDIU BESEDA12. KVĚTNA V 19.00 HODIN!

David má svou Milenu rád

- 6 -

U Klicperů začalo další zkoušení. K režii nové dramatizace oblíbeného humoristického románu Karla Poláčka přizvalo divadlo Jana Friče, který v loňské sezóně uchvátil hradecké publikum i kritiku McDonaghovým Mrzákem Inishmaan-ským. Dramaturgyní inscenace je Fričova dlouholetá pravá ruka a duše souznějící - JANA SLOUKOVÁ.

Proč tento titul na scéně Klicperova divadla?Asi nejvýraznějším impulsem bylo 120. výročí narození Karla Poláčka, které jsme si připomněli 22. března letoš-ního roku (mimochodem to bylo zrovna ve třetím dnu zkoušení naší inscenace!) a přirozená potřeba poklonit se tomuto velikánovi české prózy. Kde jinde by se také

měla u této příležitosti uvést „poláčkovská“ inscenace, než právě v hradeckém Klicperově divadle – nedaleko od Poláčkova rodiště a dějiště Bylo nás pět – Rychnova nad Kněžnou. Dalším z důvodů je samozřejmě také přirozená potřeba uvádět v určitých intervalech tituly pro celou ro-dinu. A myslím, že zrovna naše inscenace dospělé publi-kum hodně pobaví...

Jak jste přistoupili k dramatizaci? Kdo je autorem a jaký klíč jste zvolili?Musím se přiznat, že cesta k finálnímu tvaru dramatizace

byla poměrně trnitá. Nejprve jsme načetli dramatizace stávající, abychom se poté rozhodli utvořit si zcela novou a vlastní – šitou na míru našim hercům a celé koncepci in-scenace. A tak jsme se s režisérem Fričem vrhli do neleh-kých vod vlastní tvorby. Východiskem byla pochopitelně Poláčkova novela, jejíž četbu jsme si prokládali neustálým

poslechem proslulé rozhla-sové četby na pokračování, geniálně načtenou Františ-kem Filipovským, a k tomu se přidaly sekundární zdroje jako Poláčkovy deníky a ko-respondence. A tak vznikla

nejprve jakási osnova, kterou jsme poté zaplňovali dialo-gy, abychom ve finále zjistili, že materiálu je příliš a zača-li razantně škrtat... a pak zase něco vracet... a říkat si, že improvizace našich herců je vlastně taky mocná zbraň... (smích). Půvab jazyka Péti Bajzy jsme se snažili zachovat v postavě Vypravěče – možná Karla Poláčka, možná jen

toho dospělého v nás. Stejně jako v knize jsme zachova-li také dvě odlišné poloviny – veselá dobrodružství první části, která se poté změní v horečnatý sen nemocného Péti. Určující byla i hudební složka – na jevišti bude živá ka-pela, pro kterou jsme vybrali dobové předválečné šlágry, a tak se diváci mohou těšit na vypečená hudební čísla v podání našeho souboru.

Co je podle Tebe nosným tématem Poláčkovy férie?Samozřejmě je to téma idylického dětství, ne nadarmo se říká, že Poláčkovi se podařilo v nejtěžších chvílích svého

- 7 -

Právě zkoušíme Bylo nás pět

POT&LESK č. 8 - duben 2012

„POLÁČEK ČEKAL POVOLÁNÍ DO TRANSPORTU DO TEREZÍNA...“

Zaoralová jako jeho guvernantka, Pavlína Štorková coby laskonka Evička, Honza Sklenář jako zhýralý bratr Láďa, František Staněk jako poláčkovský vypravěč, Kristýna Ko-ciánová jako Rampepurda, Helenka Plecháčková s Petrem Vrběckým jako starostliví rodiče Bajzovi, Bohoušek Čepel-ka jako zuřivý cirkusák. Jistou třešničkou bude určitě také skvostný manželský pár strejdy a tety Vařekových v podá-ní Lubora Novotného a Lenky Loubalové.

Co Tebe osobně na tom nejvíc baví?Baví mě hravost, se kterou dospělí protagonisté ztvárňu-jí desetileté kluky. Baví mě práce s Poláčkovým jazykem, všechna ta „Bať, bať, prauda“, „nýčko a jelikož“, či speci-fické citoslovce „Fikalála“. Baví mě hudební stránka in-scenace, neboť mám pro songy této éry velkou slabost a konečně tak na jevišti uslyším své oblíbené tracky v ži-vém podání. Baví mě, že u toho všichni tak nějak příjemně blbnem a snad si to užíváme. I když, abych to nezakřikla - ne nadarmo jsme si za motto naší inscenace zvolili repliku „Nejdřív jste samý ejchuchu, ale pak přijde ouvé.“

Co je nejkrásnější na dětství?Na dětství je nejkrásnější, že je všechno tak nějak větší a že je všechno dobrodružství... A taky prázdniny, babič-ka, děda, maminka, tatínek, sladkosti, tajemství, pohádky, lítání venku, čtení pod dekou, kamarádi, výlety, Ježíšek, bezstarostnost, bezprostřednost, láska a ochrana.

Co je nejsložitější na dětství?Nejsložitější na dětství je asi přijmout jeho konec a záro-veň si ho uchovat a nést v sobě dál. A taky zpětně chápat a odpouštět. Ale přála bych všem, aby stejně jako v mém případě bylo nejsložitějším problémem dětství jen to, kam schovat žákajdu s trojkou z matiky...

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

POT&LESK č. 8 - duben 2012

života, kdy každým dnem čekal povolání do transportu do Terezína, vytvořit nejpůvabnější knihu pro děti, která napříč generacemi čtenářů vyvolává úsměv na rtech a tu a tam i nějakou tu nostalgickou slzu. Každý z nás totiž pro-žíval taková dětská dobrodružství, malé křivdy, malá štěs-tí, měl svůj mikrosvět rodiny, kamarádů a rodného města nebo čtvrti.

K režii oslovilo divadlo mladého režiséra Jana Friče. Jaká byla vůbec jeho první reakce?(smích) No, první reakce... bylo zřejmě dlouhé ticho. Ale poté přišel elán a verva a spousta legrace, kterou jsme si během těch dvou měsíců příprav nad Bylo nás pět užili.

Ty a Honza Frič jste pověstní svými tématickými prvními čtenými zkouškami. Prosím, popiš nám, jak probíhala první čtená tohoto kusu...Máš pravdu, ani v tomto případě jsme první čtenou zkouš-ku nepodcenili a nenechali nic náhodě. A tak jsme se bě-hem čtení tematicky občerstvovali červenou malinovkou, stejně jako produkty rychnovského pivovaru, desítkou Zilvar a patnáctkou Habrovák a na své si přišli i příznivci piva Otakar. Gastronomii ovládly rakvičky se šlehačkou a samozřejmě nemohla chybět ani slavná bajzovská husa, tentokrát v modifikaci do kachních stehýnek, které na naše přání skvostně upekl a přinesl Jakub Tvrdík.

Jak jste přistupovali k obsazení?Snažili jsme se, aby obsazení bylo silnou zbraní naší insce-nace (smích). Jistotou bylo svěření úlohy Zilvara z chudo-bince Filipu Richtermocovi, další čtyři hoši, co spolu cho-dí, jsou Míra Zavičár jako hodný Péťa, Jakub Tvrdík jako zlomyslný vynálezce Bejval, Ondřej Malý jako lehce „po-malejší“ Eda Kemlink a David Smečka v roli „milistranta“ Jirsáka. Ovšem diváci se dočkají mnoha lahůdek – ať už to bude Vojta Dvořák coby malý kapitalista Otakárek a Marta

- 8 -

Kres

ba a

nony

mní

ho a

utor

a

- 9 -

V tajné zásuvce jednoho pražského nakladatelství se po válce našel rukopis Karla Poláčka, útlá knížka, kterou au-tor psal v těžké době, kdy už coby pranýřovaný Žid ne-mohl pokračovat ve své žurnalistické ani autorské práci a každým dnem očekával povolání do transportu do Te-rezína, kam už mizeli jeho přátelé a známí. Kniha BYLO NÁS PĚT, poprvé vydaná v roce 1946, zapůsobila tehdy jako zjevení.

Úsměvné vyprávění Péti Bajzy o jeho kamarádech, ro-dině a rodném Rychnově nad Kněžnou, vytváří sledem obrázků ze života, strukturou jazyka a silnou atmosfé-rou dokonalý pohled na dětství na maloměstě. Působí až hrozivě, když si uvědomíme, jak úporně se snažil Karel Poláček vrátit se ve svých vzpomínkách do šťastné doby bezstarostnosti, a čelil tak tvrdé realitě dané chvíle, kdy se pohyboval v izolaci ve znamení žluté hvězdy mezi družkou, jezevčíkem Kafíčkem, dvěma želvami a čtyřmi stěnami pražského bytu, či se procházel na „židovské promenádě“ po Vinohradském hřbitově.

BYLO NÁS PĚT získalo od té doby neutuchající oblibu napříč generacemi čtenářů. Dokonale a dnes už legen-dárně ji v rámci rozhlasové četby na pokračování inter-pretoval v šedesátých letech František Filipovský. Velmi úspěšný byl také stejnojmenný seriál Karla Smyczka. Re-žisér této filmové série se ke vztahu k předloze vyjádřil více než výstižně: „Základním problémem předlohy je její nedramatičnost a půvab, jenž je založen přečasto na půva-bu obratů malého školáka, na způsobu vyprávění v ich for-mě. Navíc v uších stále zní intonace Františka Filipovského, který tuto knížku proslavil právě tím, jak podtrhl dikci dítě-te. Když jsem se lidí ptal, o čem je BYLO NÁS PĚT, svorně odpovídali, že je to taková báječná vzpomínka na dětství a že je tu Zilvar z chudobince. Každý zacitoval některý typic-ký obrat, jako třeba: my hoši, co spolu chodíme – ale co se v knížce odehrává, to si vybavoval málokdo. A ještě že je tam cesta do Indie. (...) Stále jsme respektovali Poláčkovo vyznání dětství, vědomi si osudovosti chvíle, v níž psal své kapitoly o nejšťastnějším období života, aby ho povýšil na dětství nás všech, stejně jako Babička paní Boženy se stala ideálem všech našich babiček.“

POT&LESK č. 8 - duben 2012

BYLO NÁS PĚT – POLÁČKŮV NÁVRAT DO IDYLICKÉHO DĚTSTVÍ

A tak si i Klicperovo divadlo pro vás, milé diváky, připravilo na závěr letošní sezony tuto literární lahůdku v divadelní adaptaci. Režie představení se ujal Jan Frič, který u nás naposledy režíroval Mrzáka inishmaanského, a je spolu s dramaturgyní Janou Sloukovou také autorem dramatizace. Také realizační výtvarný team je stejný, jako u již zmiňovaného „Mrzáka“ – scéna je z dílny Nikoly Tem-píra a kostýmy vytvořila Iva Němcová. Všechny jistě potěší přítomnost živé kapely pod taktovkou Pavla Horáka, a tedy možnost vychutnat si všechny dobové šlágry v ži-vém podání našich herců. A že je na co se v obsazení těšit! Jako vypravěče uvidíte Františka Staňka. Péťu Bajzu hraje Miroslav Zavičár, Tondu Bejvala Jakub Tvrdík, Edu Kem-linka Ondřej Malý, Čeňka Jirsáka David Smečka a Zilvara z chudobince Filip Richtermoc. Evička Svobodová bude Pavlína Štorková, Otakárka hraje Vojtěch Dvořák a jeho guvernantku Marta Zaoralová. Jako Péti bratr Láďa se představí Jan Sklenář, Rampepurda bude Kristýna Kociá-nová. Rodiče Bajzovy ztvární Helena Plecháčková a Petr Vrběcký, strejdu a tetu Vařekovy Lubor Novotný a Lenka Loubalová a v rolích učitele Veselíka a zuřivého cirkusáka se představí Josef Čepelka. A v druhé polovině, stejně jako v Poláčkově knize, se se všemi postavami podíváme ještě do Indie...Více o inscenaci se dozvíte v květnovém čísle POT&LESKu a rozhodně při premiéře 19. května 2012 na hlavní scéně Klicperova divadla!

PREMIÉRA V KLICPEROVĚ DIVADLE:

19. KVĚTNA V 19.00 HODIN!

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 10 -

„S Karlem Poláčkem jsem se seznámil, když mi bylo sedm-náct, a to za okolností pro seznámení se spisovatelem ideál-ních: nevěděl jsem, že to je on, a nebyl jsem proto ovlivněn pověstí a úsudky vlivných arbitrů. Ano, myslím tím román Hostinec U kamenného stolu, který tehdy, v roce 1941, vyšel pod jménem Vlastimila Rady, neboť Poláček byl už Židem, a tedy něčím na rozhraní mezi psem a člověkem. Dnes, v odstupu čtvrt století, tomu čím dál tím míň mohu uvěřit, že se takové věci mezi námi a ve věku penicilinu a Einstei-novy teorie mohly dít; že jsme připustili, aby je odvlekli z našeho středu do továren na smrt, že jsme se nevzbouřili. Ale strach ze smrti je nejúspěšnější vládce, a vzpouru pro-ti němu podniknou jen ti zcela nejodvážnější. (...) Později jsem hltal další díla už autora Karla Poláčka, kde se jazyko-vé chaplinádky skládaly v magické představení, jež redukcí fráze ad absurdum, injekcí koženého slovníku do tkáně ho-vorovosti a hybridizací spisovného slangovým nenápadně a nepozorovaně budovaly úděsný historický obraz malosti, marnosti a prázdnoty, absurdně v neodlučitelnosti spjaté s láskou, pracovitostí a lidskou velikostí v obětavosti; tedy obraz života, jaký je naším údělem. Potom, poznav velké světové literatury, zabloudil jsem jednou na nový židovský hřbitov na Vinohradech, kam cho-dím, chci-li se vrátit do minulosti snů. A tady, pod večernicí, která už nezve k modlitbám, přišla mi na mysl relativní veli-kost úspěšných spisovatelů, které zná celý svět a srovnával

jsem je s dílem muže, který na tomto světě nemá ani hrob, jehož kosti ani nespočívají v neznámé zemi. (...) Co mají tamti, co neměl on? Jedinou věc: píší velkými jazyky velké-ho světa, a přitom je neovládají vůbec tak, jako to svoje pro-vinční nářečí střední Evropy, nazvané čeština, ovládal tento repetent rychnovského gymnasia. (...) A tak jsem tehdy pod tou židovskou hvězdou na nebi nad hřbitovem slzel pro básníka, co velkému světu na-vždy zůstane neznám, neboť psal jazykem nepotřebným kulturnímu lidstvu a jeho byznysům. Zůstane uzamčen na sedm zámků své nepřeložitelnosti, v očích hóchkritiky možná i znehodnocen, neboť činil příliš časté exkurze do Marsyasu literatury. Ale co je velký svět a hóchkritika sub speciae aeternitatis? Nic, jako všechno je nic. Na krátkou vteřinu, v níž se zrodil a v níž zahyne tento národ, zaplálo však světýlko velké lidskosti a velkého umění, nezměřitelné směšností světovosti, která je tak často tak snadná, jako umění je nesnadné, která je tak často mnohem závislejší na náhodě jazyka nežli na jazykovém umění. Tragické světýlko jedné dokonalosti, jež, snad pro svou dokonalost, je jinými prostředky nereprodukovatelná. Ztracená, jasná, davidov-ská hvězda toho rychnovského novináře, jenž se už promě-nil v tisíc významů krásy.“

(z článku Josefa Škvoreckého Relativnost světovosti)

VYZNÁNÍ JOSEFA ŠKVORECKÉHO KARLU POLÁČKOVI

SLASTI A STRASTI DĚTSTVÍ aneb Chvála deníčkům a kronikám!

„Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Mar-tin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno: Povoznictví a obchod uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí. Ale ještě více se mně líbí koňská hlava, co je přidělaná mezi dvěma okny v prvním patře. Když jsem byl malý, tak se mně ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikož jsem se jí bál. Ona má porád otevřenou hubu a cení zuby. Ušklíbá se tak, jako by na mne něco věděla, počkej, ty kluku nezdárná, já to na tebe řeknu. Chodil jsem na ni žalovat, že se v jednom kuse na mne šklebí a já jí přece nic nedělám. To ona porád začíná, ať si to nechá! Maminka mne musila

chlácholit a pravila, že ta hlava mně nic nemůže udělat, jelikož je dřevěná. Ale to mně mohla říkat porád a já jsem jí nechtěl věřit, jelikož jsem byl děsně hloupý..“

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 11 -

Poznáváte, milí čtenáři, odkud pochá-zí tato ukázka? – Ano, jedná se o první slova knihy Karla Poláčka Bylo nás pět, a také první slova vyprávění hlavního hrdiny, Péti Bajzy, žáka čtvrté třídy. Pan spisovatel Karel Poláček měl k to-muto stylu a slohu mimo jiných také jednu velkou konkrétní inspiraci. Když totiž jednou zavítal do rodného Rych-nova, připletl se mu tam do cesty malý chlapec Rudla Pivců, syn jeho dávného kamaráda z dětství „Honzy Pivcový-ho, co prodává karbid“. Malý Rudla tehdy půjčil velkému panu spisovateli dětskou kroniku jejich chlapeckého oddílu, kterou svědomitě vedl a zapi-soval. Poláčkovi samozřejmě učaroval dětský jazyk, skladba souvětí i myšle-ní dítěte samotné, a tak postavil svou slavnou knihu Bylo nás pět na podob-ném modelu – a dodnes oceňujeme půvab dětského jazyka, přesnou infor-mativnost, snahu o hyperkorektnost a složitá souvětí ve snaze připodobnit svůj sloh slohu učebnic a přednáškám pana učitele. Neváhala jsem proto a vyzvala účast-níky našeho zkoušení, aby se také pochlubili, mají-li doma nějaké písem-né dokumenty ze svého dětství, deníč-ky, kroniky, dopisy. V tom okamžiku začali všichni vzpomínat a vyprávět, často i z hlavy citovat obzvláště vy-pečené verbální a lingvistické špeky, a tak jsme se nad tímhle tématem během jedné zkoušky skvěle zasmáli a pobavili. A výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Ukázky z prvních obdr-žených „pokladů“ (dětských deníků herců Heleny Plecháčkové, Josefa Če-pelky a Filipa Richtermoce) vám tady s radostí předkládám stejně jako mé dopisy z dětských táborů, a doufám, že pobaví i vás……..

Jana Slouková

HELENKA PLECHÁČKOVÁMŮJ DENÍK

ZALOŽENO 17/9 1984/85 , třída 3.B. Čtvrtek 7. 3. 1985

Dnes je čvrtek a mi s Ilonou, taťkou a se mnou jsme jeli na ližích na hvězdu a z hvězdy na OVČÁRNU. A teť ti něco řeknu, když jsme tam jeli tak byl ten autobus narvanej a já jsem tam s taťkou nastoupila a tak jsme tam chvilku stáli a, když Ilona pořád nešla tak taťka řekl: „Podrž ty lyže a já jdu za Ilonou aby šla sem s tím batohem.“ Já jsem ty liže držela a přišlo tam ještě hod-ně lidí a mě zavalili. Taťka tam Iloně říkal že má jít na-horu a Ilona se tam nemohla dostat. Pak pan řidič řekl: „Už zavírám.“ Jenže taťka řekl: „Počkejte! Já tam mám holku!“ Nakonec taťka Ilonu vitách za batoch a vtách ji dovnitř. Tak jsme dojeli až na OVČÁRNU. Pak jsme jezdili na vleku a já s taťkou jsem si dala čaj a chleba se salámem a sejrem. Pak jsme jeli na chatu Barborku a z ní domů. Mi jsme jeli spátky na lyžích ještě se dvěma holkama a s jedním tatínkem. Teť ti něco řeknu leg-račního. Mi jsme jeli a ta jedna holka zapoměla hůlku a řekla mi: „Podej mi prosím tu hůlku.“ Já jsem ji tu hůlku podala. A ona ta má hůlka proklouzla a tak zase mě spadla. Já jsem řekla: „Mě taky teť proklouzla.“ A ta holka řekla: „Snad se najde ňáký dobrý člověk, který ti ji podá.“ A já jsem řekla: „Ilono podej mi tu hůlku.“ A ona řekla: „Cůdle, seber si ji sama.“ A já na to: „Ty seš.“ Já jsem si rozepla lyže a šla jsem si pro ní. Taťka řekl: „Já ti jí podám.“ A já jsem řekla: „Ne už nemusíš já už ji mám.“ A teť to přišlo taťka nestačil zatočit a jel dolů a tam bylo hodně sněhu a taťka tam zapadl a koulel se tam jak brouk pytlík. Pak si musel odepnout lyže aby se tam ocať dostal. Pak jsme spokojeně jeli domů. Jinak žádnou příhodu nemám. Tak ahoj!“

POT&LESK

- 12 -

č. 8 - duben 2012

Sobota 16. 5. 1987

Ahoj Deníku!Promiň, že jsem ti tak dlouho nepsala, ale povin-nosti mi to nedovolili. Teď ti řeknu dobrodružství se psem: Do Slatiňan přijel krotitel tygrů a lvů a přivezl s sebou ještě Dogu, která se jmenovala Axa. Ve čtvrtek bylo představení na které jsem šla já a holky Štollovy. Jako první číslo byla doga ke které ten krotitel pouštěl vždy po jednom dítěti. Já jsem se přihlásila a šla jsem jako první. Ten pán mi řekl že ten pes musí skákat na sto-ličky a poslouchat mě. Mně jediné z těch tří se mi to povedlo. Já jsem byla číslo 1 a ostatní číslo 2 a 3. Ten pán se zeptal, které číslo bylo nejlep-ší a všechny děti řekly, že číslo jedna. Ten pán mně řekl abych šla ještě jednou a všechno s Axou opakovala. Teď mně to Axa udělala bez chyby a ten pán mě pochválil, že to dělám energicky a že jsem na psy dobrá. Kdybych šla na tohle před-stavení ještě jednou od půl šesté tak bych s ním mohla krotit lvici, ale musela bych zase s Axou cvičit a kdyby se mi to povedlo tak bych ji cvičila tu lvici. Ta lvice se jmenovala Keňa a byla krásná. Ještě tam měl pumy a Mája z nich byla nejchy-třejší. Ahoj Helena

Čtvrtek 7. 5. 1987

Ahoj Deníku!Promiň mi že jsem nepsala do tebe tak dlouho, ale přihodila se moc smutná věc. Dne 17. 4. se mi stratil můj nejlepší přítel PES BIM. Když teď tak do tebe píšu o Bimovi tak se mi chce hrozně brečet. Bim už se nevrátil skoro měsíc a já jsem den ze dne smutnější. Je 9.30 a já sedím v posteli a chce se mi pořád brečet, ale brekem stejně Bimovi nepomůžu. Teď skusím na Bima chvíli zapomenout a napíši ti zhruba to co se za tyto měsíce přihodilo! Sobotu a neděli před velikonocema jsme byli v Šiškovicích. Byla tam Zilina, Tamara a nejlepší učitel M. Dalec-ký. Byla tam velká legrace až na Sobotkovou a taky na Zobalku. Obě nemám vůbec ráda, protože jsou uřvaný. Michal je na vojně a Zilina kvůli němu po-řád brečí! Já Zilinu lituju. Jindra má ráda jednoho kluka ze 4.A, ale mně se vůbec nelíbí. S holkama Štollovejma jsme začali kopat bungr a už je nade mě. Uvnitř si dáme lepenku a budeme ho mít per-fektně zařízený. Dnes jsme měli BRANÝ CVIČENÍ a běhali jsme Partyzánskej samopal. Zobalka se vy-tahovala, že bude první tak to chci zejtra ve škole vidět. Pro dnešek by to stačilo. Už bude asi deset tak já jdu spát. Dobrou noc deníku!“

„DENÍK JOSEFA ČEPELKY,ZAČÍNÁM VE 3.C“22. 8.Dnes je středa. Ráno jsme chtěli jet lanovkou na Medvědín. Byla tam ale strašná fronta a tak jsme šli trasu opačně. Nejdřív údolím Labe, přes Lab-skou boudu, prameny Labe na Zlaté návrší. Dolů z Medvědína jsme jeli lanovkou. Chtěli jsme večeřet v Myslivně, ale měl to zadáno Čedok a tak jsme šli s nepořízenou zpátky. V Labské rokli jsme s Hon-zou složili písničku: „Já jsem chlapec červený, boty mám však zelený, botičky zelený a tkaničky červený. Šlapu si to k prameni, cestou plnou kamení, v Labi je vodička a na břehu travička.“ Druhý den jsme autobusem jeli na Špindlerovku. Odtud po hřebenech na Dívčí a mužské kameny, úbočím Vysokého kola, na Sněžné jámy. Byl jsem zklamaný, protože jsem si je představoval jako studny a zatím to byly skáli. Pak jsme šli na Myslivnu. K večeři jsme měli biftek s bramboráky. Na všechno jsem si dal kečup. Když jsem dojídal biftek, máma se podivila, že jím nejdřív maso. A já jsem se zeptal: „A co mám jíst jinýho?“ Myslel jsem si že jsem dostal čtyři masa.

31. 8.Dnes je pátek. Táta má svátek a nic nedostal. Honza jezdil pro obilí a jako na zahradě mlátil. Krmili jsme slepice. Odpoledne jsem byl s Petrem chytat hrouzky. Chytil jsem jich šest. Večer jsme se dívali na Buď a nebo. Jeden pán tam vyhrál všecko. Ten pán říkal: „Když vemu peníze, sebere mi je žena, když vytáhnu Člověče nezlob se, ztratím domov.“

26. 7.Dnes je čtvrtek. Ráno jsme jeli do Prahy. Asi 24 sovětskejch aut jsme při jízdě potkali. Ve tři hodi-ny jsme šli do kina na Bota jménem Melichar. Když jsme se vrátili, šel jsem s mámou do masny a přál jsem si zobcovou flétnu. Máma mi řekla, že má táta známého, který je přímo ředitel v Kotvě těch píšťal,

takže až se táta s ním uvidí, tak mu to řekne a on nám tam nějakou tu flétnu sežene. Když jsme při-šli, šla máma s tátou do kina a my jsme šli spát.14. 6.Dnes je čtvrtek. Když jsem přišel domů, najed jsem se a šel psát úkol. Pak jsem musel bráchovi vrátit 33 céček a jedno esko. Poslala mu je Blanka a já jsem si myslel, že je dala mě. Máma už koneč-ně sehnala jarmily jenomže jsou mi velké. Odpole-dne jsem jezdil na kole, ale byly přeháňky a musel jsem se schovat do průjezďáku. K večeři jsem sněd dva a půl krajíce s tvarohovou pomazánkou. Vy-koupal jsem se a šel spát.

4. 5.Dnes je pátek. Ráno jsme šli do školy odpadlo nám čtení. Když jsem přišel ven, potkal jsem holky – Vlasákovou, Brychovou a Damaškovou. Potom jsme šli všichni do stromovky. Potkali jsme tam Dášu Patrasovou z filmu ARABELA. Dala nám fotky a ještě podpis, ale my jsme neměli tužku a tak jsme řvali honem tužku nemá někdo tužku a nakonec nám to podepsala. Pak jsme šli domů, navečeřeli jsme se, podívali jsme se na večerníček a šli spát.

24. 6.Dnes je neděle. Ráno jsme se dívali na Studio Ka-marád. Odpoledne jsme jeli po dálnici na Kutnou horu. Jenomže tam Kutná hora nebila psaná. Tak jsme sjeli z dálnice na Humpolec a pak jsme chytli závory. Když jsme tam dojeli prohlídli jsme si to tam a jeli jsme na Kostnici. Né, to nebilo město, ale kostel kde byli vystavěný kosti od člověka. Když jsme jeli odtamtať vešla nám do silnice slepice a my jsme ji chtěli obětavě objet jenomže ona se vracela a já jsem řek „to je husa“. Doma jsme viděli, když už jsme chtěli parkovat, jak si tam debilně parkuje nějaký blbec, taky měl značku BP takže jsem si vymyslel, že je blbec a pitomec.

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 13 -

KORESPONĎÁKY Z PIONÝRSKÉHO TÁBORA KARŠTEJNJANIČKA SLOUKOVÁ2.TŘÍDA

10. 7. 1988Ahoj mami tati a Radu!Je tu hezky, skoro pořád svítí slunce. Každý den hledáme něco o Landžuchinovi. Je to zajímaví. Naše vedoucí je Líba. Ztratila jsem psací potřeby, proto píši půjčenou propiskou.Šly jsme se koupat. Maminečko, prosím tě, přivez mi plavky vcelku. Moc vás pozdravuju a posílám pusu vaše Janička.

15. 7. 1988Milá mámo, táto a RadkoLíbí se mi tu, ale moc se těším na Vás, na babičku a dědu. Spím ve stanu s Jindřiškou Bernasovou. Každou noc spadnu z postele. Nejhezčí byl zatím táborák. Zpívalo se plno písniček. Již umím půlku písně Abeceda. Věřím, že se ji doučím celou. Vaše Janička

17. 7. 1988Milá maminko, táto a Radko!Dále je tu velmi hezky. Přes den svítí slunce, ale noce jsou chladné. Ještě, že jsmi přibalila teplý rolák. Nic jsem zatím nestratila až na tu tužku. Pozdravujte babičku a děduS pozdravem Jana

19. 7. 1988Milá maminko, táto a Ráďo! Už to tu není takové „ono“ jako před tím. Ráno svítí slunce a večer je bouřka. Proto nemůže být táborák. Naše skupina má 1500 Karštejnských dolarů. Myslím, že tyto stručné zprávy Vám budou stačit. Pozdravuje vás Jana.

DOPIS Z VOJENSKÉHO LETNÍHO

TÁBORA VALDEK

4.A

12. 8. 1991

Ahoj babi!Líbí se mi tu. Utíká to jako vo

da. Naše

vedoucí se jmenuje Bára a máme dvě

„paprikantky“ Jarku a Pavlínu. Stříleli

jsme ze vzduchovek. Pojedeme na

Křivoklát. Dneska večer bude Bobřík

odvahy. Také nám ukazovali počítače.

Tábor Valdek se jmenuje podle zříce-

niny Valdek. A na té zřícenině jsme

spali. Bylo to hezké. Vedoucí nás stra-

šili. Jako oddíl jsme nejlepší v bodování

pořádku. Je tu vedro 37 stupňů. Vaří

tu špatně, protože kuchaři jsou tu za

trest. Zamykáme si pokoje, protože tu

prý kradou ti vojáci. Ale mě se nic ne-

ztratilo. Už to bude asi vše. Pozdravuj

mamku a taťku, Janička

DOPIS Z OZDRAVOVNY VIDNAVA5. TŘÍDA15. 6. 1991Ahoj mami,Radka už je zdravá, ta teplota byla ze sluníčka. Převčí-rem jsme se koukali na Hříšný tanec. To je tak hezký, na to bych se mohla dívat celej den. V neděli nám sestřička prohlížela hlavy, jestli nemáme vši. A mě našla čtyři hni-dy. A to skoro celý Čtyřce. Vystříkali nám to Difusilem a nemůžem se kvůli tomu 8-10 dní koupat!!!!!!! A zrov-na teď, v tom vedru! Na koupání je na zahradě bazén. A nebo asi tak 2km odsuď je KAOLÍNKA. Víš co to je? Hádej. Je to zatopený lom. KAOLÍNKA se jmenuje proto, že KAOLÍN je takový bílý bahno. A tam teď nesmíme, i když si správně nemůžeme namočit jenom hlavu!!! Na pokoji spím s Hanou, Olinou, Alenou, Monikou a Lenkou. Kamarádím s Monikou. Ona umí hrozně hezky kreslit a já se podle ní naučila kreslit různý postavičky. Viděla to ve-doucí a hned že pěkně kreslíme a aby jsme nakreslili něco na nástěnku. Já jsem nakreslila „Na naší zahrádce“ a Monika právě teď kreslí „Děti na koupališti“. To je zvlášt-ní jak se tady všude mluví moravsky. Oni třeba neřeknou mluví ale mluvijou a místo i říkají aj a zvlášť místo ne říkají ne-e. Včera tu byla hrozná bouřka a tak jsme byli v klubovně a byla diskotéka. Vendula (jí je 16) byla do tance tak vžitá, že si podvrtla koleno. A sestřička říka-la „Všichni na parket“, ale nám se nechtělo tak se hrály různé hry. Další řádky jsou psány tajnou řečí. Přijdete na klíč? V DOVOPIVISEVE PŘIVIDÁVÁM OVOSMIVISMĚ-VERKUVU SAVAMAVA JSEVEM JÍVÍ VYVYMYVYSLEVE-LAVA DOVOUFÁVÁM ŽEVE JSTEVE NAVAŠLIVI TEVEN KLÍVÍČ K TÉVÉTOVO TAVAJNÉVÉ ŘEVEČIVI AVAHOVOJ VAVAŠEVE JAVANAVA.

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 14 -

FILIP RICHTERMOC

INDIÁNSKÝ DENÍK13-14 LET

ZAČÁTEK INDIÁNSKÉHO DENÍKUPoněvadž jsem v létě byl celý den svlečený a spálil jsem se dosti, avšak jsem bolest snášel dobře, akorát jednou jsem zavyl, a to když mi na záda skočil bratr, nazvali mě VYJÍCÍM VÝCHODEM SLUNCE. Byl jsem přejmenován MRUČÍCÍ MEDVĚD, potom MALÝ MEDVĚD. Chtěl bych uskutečnit svůj sen a udělat si bezva luk a tucet šípů. Šípy jsou již hotové akorát na nich schází opeření. Vo prázdninách podniknu výpravu na Vrťákovic jeřabiny. Jsou moc dobrý a jedlý. Vyrobím si moka-síny. Pokusím se rozdělat oheň třecími dřívky. Chtěl bych taky žít v lese aspoň 14 dní.

STŘEDA 13. 2. 1985Dnes proběhly poslední úpravy na luku a pak jsem střílel na zahradě. Luk má výborný tah a to proto, že sem vystřelil šíp s dřevěnou špicí a on se zabodl do větve asi 8 cm silné. Taky mně ba-bička dala látku na indiánské kalhoty, kalhoty sem ušil, akorát mi je babička musí trochu zabrat, v pase i na nohavicích.

PÁTEK 22. 2. 1985Dnes jsem se dočkal. Po škole jsme se s pionýrem sešli ve tři čtvrtě na pět před kinem. Šli jsme totiž na film Vinetou – rudý gentelman. Byl to perfektní film. Moje touha se naplnila.

ÚTERÝ 26. 2. 1985Dnes byl úspěšný den – dvě jedničky z chemie. Tonda získal pera od Horyho. Jsou to parádní péra. Dnes jsem se poprvé ukázal otci a matce v indiánském obleku. Kupodivu prohlásili, že mi to sluší a že to můžu nosit k Bystřici, na tábor, na Lysou, na Brodek a tak různě.

SOBOTA 2. 3. 1985Dnes jsme byly s Tondou na prů-zkumné výpravě. Cvičili jsme se ve střelbě. Nejdřív jsme si jako terč vybrali ptačí budku. Tu jsme jen tak ze strany vostřelovali takže pak vypadala jak ježek. Potom jsme šli dozadu a vykouřili dýmku míru – ale byl to tah. Potom jsme stopovali bažanty. Jedna bažan-tice byla vod Tondy 2 m a Tonda ji netrefil. Byl to opravdový hon. Potom jsme šli na stadion. Tam pouštěli letadla. Ušlechtilé pou-štění letadel se skončilo zvrhlím pálením paliva a střelbou z luku.

ČTVRTEK 7. 3. 1985

Dnes jsem se pokoušel naplnit papírový balón

horkým vzduchem. Při neopatrném zacháze-

ní se mi kahan na líh převrhl, líh se vylil na

zem a na balon a rázem to všechno blaflo. Já

sem skočil po prostěradlu a plameny udusil.

Nic z toho nebylo, jen čmoud a smrad. Balón

se kterým jsem si dal takovou makačku sho-

řel na prach.

ČTVRTEK 11. 4. 1985

Dnes jsme s Tondou byli u mlejna a tam

jsme našli perfektní klacky na luky z lísek

a na šípy. Rostou tam hejna sasanek haj-

ních. Proto jsme tam tu část nazvali Údolím

sasanek. Ale ve všem je háček. Ve mlejně

vostává taková mrzutá bábrdle. Nazvali jsme

ji bábou Burnsovou. Zahnala nás tak že jsme

zachránili akorát klacek a sebe. Pilu jsme

tam nechali a vona ji sebrala. Odcházeli jsme

se slovy „pomsta bude sladká“. Dali jsme si

závazek, že se za pilku pomstíme.

NEDĚLE 14. 4. 1985 (poslední zápis)

Podnikli jsme výpravu na šípy. Šli jsme k

bábě Burnsové. Potom za mlejn a šli jsme též

na Červeňák, kde jsme objevili chatu. Spíše

chaloupku ale úplně nejlepší zemljanku. V

červeňáku jsme zbírali podběl na čaj. Taky

jsme vybírali daně vod těch co měli hrstě

plný petrklíčů. Každej musel dát 4 petrklíče.

----- PŘESVĚDČIL JSEM SE VO TOM, ŽE

CHRZ JE ZRÁDCE!

V POT&LESKovém seriálu (NE)VIDÍM TO KRITICKY si můžete každý měsíc přečíst rozhovor s jednou osobností českého kulturního světa – ať už jsou to redaktoři, kritikové nebo pře-kladatelé. Všichni mají jedno společné – již nějakou dobu sle-dují práci Klicperova divadla, někdy s ním dokonce aktivně spolupracují. Kromě pokusu o jakýsi pohled na dění diva-dla minulé i současné, nás zkrátka zajímalo JAK TO VIDÍ. Tento měsíc jsme zpovídali JANU SOPROVOU, publicistku, pedagožku a divadelní kritičku.

Jak dlouho vlastně sledujete práci Klicperova divadla?Přiznám se, že až do nedávné doby byla má setkání s Klicperovým diva-dlem spíše sporadická. Věděla jsem o něm sice, ale mé časové možnosti (i to, že nedisponuji vlastním autem) mi nedovolovaly pravidelně je sledovat. I když – díky hostování souboru v Pra-ze a na různých festivalech – přece jen mám leccos nakoukáno.

Vzpomenete si na první před-stavení KD, ke kterému jste napsala recenzi? O jakou in-scenaci šlo a uspěla u Vás?Navzdory svému „pokročilé-mu“ věku jsem první recenzi na představení v Klicperově divadle napsala na Noc oživlých mrtvol Davida Drábka v roce 2010. Násle-dovaly Vltavínky Magdaleny Frydrych-ové. Obě tyto inscenace pro mě byly zajímavým, i když zcela odlišným zážit-kem. Na Drábkovu divočinu musí být di-vák naladěn, a pamatuju se, že jsem se dobře bavila. U Vltavínek mě oslovilo především originálně zpracované žen-ské téma. Takže u obojího dávám plus.

Když se podíváte na tvorbu Klicperova divadla jaksi celistvě a souvisle, jak vní-máte jeho cestu?Nedávno jsem četla životopisnou kníž-ku o V. K. Klicperovi, z níž jsme zjistila, že v jeho době byl Hradec na rozdíl od poněmčelé Prahy centrem českého divadla... Tím se okruhem dostávám k dnešnímu repertoáru, kde mě nejvíc těší velké množství původních českých

„NEJVÍC SE TĚŠÍM NA DRÁBKOVU KOULI!“

her. A možná právě za nimi mě sem baví jezdit. I když dnes se rádo na to-talitu nadává, myslím, že i v té době tady byla významná období (např. vel-mi lituji, že inscenace z doby působení režiséra Jana Grossmana a dramaturga Milana Klímy znám jen ze záznamů). Myslím, že je důležité, aby diváci KD brali jako „svou scénu,“ a tohle se po-dle mého daří.

Jakým způsobem dnes – zpětně – re-flektujete Morávkovu éru v KD? Patřila jste k příznivcům?Morávkova éra ve zdejším divadle byla podle mého nejvýznamnější tím, že na-učila diváky na oblasti přijímat divadlo z trochu jiného pohledu. Morávek se ne-bál naservírovat divákům věci, které se někdy velmi ostře vyhraňovaly proti tra-dičnímu divadlu, a oni to brali (aspoň si myslím). Nepatřím sice k Morávkovým zapřísáhlým příznivcům a obdivovate-

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 15 -

lům, ale velmi jsem ocenila jeho interpre-taci klasických českých her (Maryša, Její pastorkyňa), tak i čechovovský a shake-spearovský cyklus.

Na které představení z „klicperovských“ dějin ráda dodnes vzpomínáte? Bylo pro Vás některé představení KD skutečným zážitkem? Nebo stalo se pro Vás osobně kultovním?Jak jsme přiznala, nemám příliš širokou škálu inscenací, z kterých bych mohla vybírat. Ale v každém případě mi utkvěl Morávkův Hamlet a Julie & Romeo & Julie, kde jsem vlastně poprvé objevila origina-litu Pavly Tomicové, a Maryša, po pravdě však Mařka, mi ji potvrdila.

Prozradíte, jaký byl Váš nejsilnější „klicpe-rovský“ zážitek z poslední doby?Je to poslední inscenace – Špinarova

adaptace Morgiany. Jeho divadelní vidění je mi blízké, a bylo to tak i v tomto přípa-dě. Myslím, že každý z nás v sobě má něco z Mor- gianiny zatrpklosti a strachu ze

stárnutí, stejně jako lehkováž-nou hravost a naivitu Kláry,

a do snů mu občas proniká hrozivé krákorání vran a

temné šustění jejich křídel (alespoň u mě je to tak).

Bude férové se zeptat, které představení z doby

nedávné ve Vás zanechalo spíše rozpačité dojmy…?To bylo taky nedávno. Šlo o Františáko-vu Věc Čapek. Miluju Čapka jako autora, a stejně tak je mi většinou blízký Franti-šákův pohled na svět. To, co jsme viděla na scéně, mě ale neuspokojilo ani z jedné stránky. Takže asi zklamaná očekávání. Sdílíte názor, že KD bylo vždy silné zejmé-na díky „silným“ a umělecky vyhraněným osobnostem uměleckých šéfů?To je jistě pravda. Nicméně, není to až tak jednoduché. Myslím, že je důležitá silná osobnost ve vedení souboru, ale záro-veň i lidé, kterými se obklopí – ať jsou to dramaturgové, autoři či herci naladění na stejnou vlnu. Ta energie v souboru se pak násobí a přechází na diváky.Jakým způsobem hodnotíte – dnes již tří-leté – působení Davida Drábka v Hradci Králové?Jsou tu samozřejmě výhry i propady. Nic-méně, právě toto období je mi velmi sym-patické tím, že se v něm Klicperovo diva-dlo výrazněji soustředí na původní českou hru. Ať už jde o autory tzv. domácí, tak i přespolní.

(NE)VIDÍM TO

KRITICKY

POT&LESK č. 8 - duben 2012

- 16 -

Které z režijních osobností hostujících v KD dělají dle Vašeho mínění divadlu ná-ležitou čest? Proč Vás jejich práce zaujala?Ze všeho nejvíc Dan Špinar (viz výše). Dů-vod, proč jmenuji zrovna jeho? Myslím, že je to vždycky otázka určitého naladění. Možná, že náš pohled na život a na diva-dlo není až tak podobný (to člověk nikdy netuší), ale jeho věci se mě nějak vnitřně dotýkají.

Na kterou z inscenací KD sezóny 2011/2012 se těšíte zejména a proč?Samozřejmě – na Drábkovu Kouli. Už pro-to, že scénická verze bude jistě barvitější než ta rozhlasová. Zmeškala jsem premié-ru Figarovy svatby, která má velmi dobré reference, tak doufám, že se mi to podaří dohonit.

K jakému typu divadla Vy osobně inklinu-jete?Jsem v tomto směru asi dost nevyhraně-ná. Propojuje se ve mně určitý konzerva-tismus, a zároveň touha po poznávání nového. Nemám ráda neodůvodněné naschvály, a někdy netuším, proč režisér morduje cizí hru. Ať si raději napíše něco sám... Občas je to „mordování“ ale docela zábavné. Nemám ráda věci, které mě mlá-tí po hlavě (kvůli depresi nemusím chodit do divadla). Baví mě nadsázka, které rozu-mím, když má představení vtip a atmosfé-ru. A to může člověka potkat jak v kamen-ném divadle, tak i někde na okrajích.Vzpomenete si na své vůbec první setkání s divadlem?Moje maminka chtěla být herečka. Dopad-lo to jinak, velká láska ji odvedla z DAMU. Nicméně, ta její posedlost divadlem mě patrně poznamenala už v okamžiku mého

početí. Já byla nejblíž, a tak jsem o divadle poslouchala už jako mimino. Takže jsem (si) od malička přirozeně stále něco hrála a nebo byla přítomna tvůrčímu úsilí ostat-ních. A konkrétní vzpomínka – je mi pět, jsem v nových sametových šatech v diva-dle Říše loutek a po představení mám to privilegium si jít do zákulisí loutky ohma-tat. Nepamatuju si, co se tehdy hrálo, ale ten pocit kouzelného světa, do kterého je mi dovoleno nahlížet, byl zážitek na celý život.

Jaká je Vaše oblíbená divadelní hra - kdy-byste měla jmenovat pouze jednu?Arkádie Toma Stopparda.

Který dramatik by si podle Vás zasloužil Nobelovu cenu?Tom Stoppard, nejen za své hry, ale i za své životní postoje. A taky je mi líto, že ji nezís-kal Václav Havel – ze stejných důvodů.

Kolik inscenací měsíčně zhruba zhlédnete?Tento měsíc je jich sedmnáct, ale někdy jsem v divadle prakticky každý den. Už jsme si říkala, že bych to měla omezit... Ale zvědavost mi nedá.

Podle jakého schématu nebo kritérií si vybíráte divadla a inscenace, o kterých budete psát? Je bezpochyby, že nemůžete stihnout každou premiéru v sezóně…Pokud jde o recenze, nejde ani tak o mé zájmy, jako o poptávku ze strany zadava-tele. Naštěstí, v Českém rozhlase – Vltava i na www.scena.cz mám možnost recen-zovat i věci mimo hlavní proud. Z toho mám radost. Mám pochopitelně své oblíbence, ale snažím se vidět i věci nové, nebo okra-jové. Ve studentských divadlech moc ko-

legů kritiků nepotkávám. Takže se stává, že moje tipy na „talent roku“ v Radocích někdy o několik let předběhnou...

Odcházíte někdy z divadla o pauze?Jsem dosti vytrénovaná, a navíc i při špat-ném představení pořád doufám, že se to ke konci přece jen zlepší. Ale přiznám se, že párkrát jsem nevydržela.

Vaší profesi náleží analytické myšlení – dokážete se někdy oprostit a užít si před-stavení v rovině ryze emocionální? Nechá-váte se strhnout?Myslím, že ty dvě věci se nemusí ( a vlast-ně ani by se neměly) vylučovat. Pokud mě představení nezasáhne emocionálně, mnohé věci nedokážu zachytit. Jistě, že „technicky“ se dá věc popsat i bez tohoto zaujetí, ale nemá to tu správnou energii. Ale to se myslím týká jakékoli práce.

S tím možná souvisí: Kdy se pro Vás diva-delní inscenace stává zážitkem?Divadlo může být dobře udělané, perfekt-ně „sestavené“, režisérem promyšlené, herci kvalitně zahrané, a přece odcházíte s pocitem jakési nenaplněnosti. Každé před-stavení (i když je inscenace solidní), má svou specifickou atmosféru, energii kon-krétního večera, správné shody okolností. Když se tohle povede, osloví vás to emo-cionálně, ocitnete se ve zcela jiném světě, nastane divadelní zázrak. Je to u každého diváka (i kritika) individuální, a nikdy netu-šíte, kdy to přijde. To je asi to nutkání, kte-ré mě nutí chodit do divadla zas a znova.

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

ALEXANDR GRIN: MORGIANAMŮŽETE VIDĚT 24. DUBNA V 19 HODIN!

POT&LESK

- 17 -

č. 8 - duben 2012

Vážení a milí čtenáři POT&LESKu, možná si říkáte, že je teprve duben, a do června – a tedy do termínu konání každoročního hradeckého divadelního svátku – Festiva-lu Divadlo evropských regionů – je ještě daleko – ale to byste se velice mýlili!!! Na-bitý program letošního ročníku je už pro vás totiž připraven v plné šíři a inscenace, zahrnující to nejlepší z české divadelní úrody letošního roku, stejně jako třešin-ky ze zahraniční divadelní provenience, už čekají na váš výběr a zakoupení vstu-penek! To vše bude možné už od

2. května!!! A na co vás upozornit ještě před tím, než se seznámíte s podrobným programem? XVIII. ročník festivalu bude probíhat v tradičním termínu

21. – 30. 6. 2012

a kromě různorodé nabídky vás čeká i několik zajímavých tematických linek a „speci-álů“. Do Hradce Králové vám například přivezeme To nejlepší z Ostravaru, tedy výběr z inscenací ostravských divadel, které jsme měli možnost zhlédnout na přehlídce Ostravar. Do Klicperova diva-dla tak zavítají například „Bezruči“ s di-vadelní adaptací slavného filmu Thoma-se Vinterberga RODINNÁ SLAVNOST, ve které exceluje v roli tyranského otce Norbert Lichý. Národní divadlo morav-skoslezské reprezentuje inscenace hvěz-dy české mladé režie Jana Mikuláška – tentokrát to bude GOTTLAND, tedy dramatizace knihy Mariusze Sczygiela, jejíž nekompromisní pohled na Čechy a Češství svého času řádně rozčeřil medi-ální vody. Vyloženou lahůdkou potom bude představení MOSKVA – PETUŠKY, které vzniklo z iniciativy herců Národní-

FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ HLÁSÍ PŘIPRAVENO!!!ho divadla moravskoslezského. Těžko říct, co je opravdu vedlo ke zvolení titulu této „Bible alkoholiků“, ale jejich inscena-ce se v Ostravě hraje příznačně v Divadel-ním klubu Jiřího Myrona. U nás ji ovšem uvedeme ve Studiu Beseda, neboť náš Divadelní klub má přeci jenom menší pa-rametry, ale i tak nebudete o řádný ruský vodkový zážitek ochuzeni! Dalším ost-ravským zástupcem je potom Komorní scéna Aréna, která k nám přiveze insce-

naci BLECHA – silné drama s úchvatnými hereckými výkony a podtitulem „Narodi-la jsem se z kousku hvězdy, který probod-nul matčino srdce.“ Slavnostní zahájení festivalu připadne pražskému Divadlu Komedie. V jeho PODZEMNÍM BLUES excelují Martin Finger a Boleslav Polívka a pro hradecké diváky je to výjimečná pří-ležitost spatřit ještě představení z velké éry Dušana Pařízka v tomto divadle, kte-rá se bohužel dostává do svého závěru. Dalšími pražskými zástupci budou Čino-herní klub, který k nám zavítá s inscena-cí KUKURA s Jurajem Kukurou v hlavní roli a Divadlo Na zábradlí, které přiveze inscenaci hry Václava Havla ASANACE. Jako tradičně je program více orientován na regionální scény – těšit se tak můžete na Slovácké divadlo Uherské Hradiště a jejich DENNÍ DŮM, NOČNÍ DŮM – insce-naci polské autorky Olgy Tokarczukové, Městské divadlo Zlín k nám zavítá s hrou Per Olov Enquista BLANCHE A MARIE, Divadlo Husa na provázku z Brna přive-ze inscenaci Vladimíra Morávka LEOŠ ANEB TVÁ NEJVĚRNĚJŠÍ, přibližující ži-vot a dílo Leoše Janáčka prostřednictvím jeho deníků, dopisů, lásek a živě inter-pretované hudby. Činoherní studio Ústí nad Labem se představí hrou Henrika Ibsena NEPŘÍTEL LIDU a Jihočeské di-

vadlo z Českých Budějovic tragikomedií v režii Petra Zelenky FUK. Zahraniční účasti nabízí letos divadlo polské - Divadlo z Ka-tovic přiveze slavnou JOHANKU Z ARKU, francouzské – Compagnie Iriny Brook představí projekt ODYSSEA a belgické – Ensemble Leporello z Bruselu přiveze své GALANTNÍ SCÉNY, commedii dell´arte s živou hudbou a žonglérskými kousky. Diváky jako tradičně potěší také Radošín-ské naivní divadlo z Bratislavy, tentokrát s inscenací hry Stanislava Štepky JEN TAK PŘIŠLI. Speciálem bude také Den Divadla Continuo. V režii Pavla Štourače se tento specifický divadelní soubor představí s in-scenacemi OBĚŤ a SOUSEDI. Na komorní scéně Klicperova divadla V Podkroví pro vás chystáme také speciální besedy POVÍ-DÁNÍ V PODKROVÍ – tentokrát s Vladimí-rem Justem, Milošem Štědroněm, Mila-nem Uhdem nebo Arnoštem Goldflamem.

Tolik tedy krátká ochutnávka toho, co jsme pro vás na závěr divadelní sezony v Hradci Králové připravili. Neváhejte se informovat na předprodejních místech a těšte se na další čísla POT&LESKU, kde vás budeme o festivalu DIVADLO EVROP-SKÝCH REGIONŮ podrobně informovat!

Leoš aneb Tvá nejvěrnější

Denní dům, noční dům

Odyssea

Rodinná slavnost

POT&LESK

- 18 -

č. 8 - duben 2012

21. čt HLAVNÍ 10.00 Karel Poláček / Režie: Jan Frič SCÉNA BYLO NÁS PĚT Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

HLAVNÍ 19.00 SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ FESTIVALU SCÉNA Peter Handke / Režie: Dušan D. Pařízek PODZEMNÍ BLUES Intimní a (sebe)kritická úvaha o bezmocném hněvu při pohledu na ne-kultivovanost a lhostejnost současné společnosti. Dva „Rozhněvaní muži“ zkoumají tenké hranice mezi kritikou a hulvátstvím, mezi odporem k lidem a závislostí na nich. – Hrají: Martin Finger a Boleslav Polívka. Divadlo Komedie Praha - CZ STUDIO 22.00 David Drábek / Režie: David Drábek BESEDA KOULE Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněLACO DECZI a CELULA NEW YORK – USA

22. pá HLAVNÍ 10.00 Martin Františák / Režie: M. Františák SCÉNA VĚC ČAPEK Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

HLAVNÍ 19.00 TO NEJLEPŠÍ Z OSTRAVARU SCÉNA T. Vinterberg – M. Rukov RODINNÁ SLAVNOST (Řez do živého) Režie: Martin Františák Hrají: N. Lichý, L. Melník, K. Krejčí, D. Urban, S. Krupanská, T. Vilišová, J. Vápeník, P. Bureš,T. Dastlík, M. Haroková, M. Čapková a další. Divadlo Petra Bezruče Ostrava - CZ

STUDIO 22.00 J. Anouilh – F. Schiller – P. Claudel BESEDA G. B. Shaw / Scénář a režie: Karel Brožek JOHANKA Z ARKUJe překvapivé, kolik pravdy o dnešku najdeme ve strhujícím pří-běhu z dávných dob. Jejím osudem se inspirovali osobnosti literatury, hudby, výtvarného umění, divadla i filmu. Jsou to díla plná obdivu k její nezlomné víře, přesvědčení, poctivosti a inteligenci. Teatr ATENEUM Katovice – PL

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněVÁCLAV MAREK & HIS BLUE STAR

23. so HLAVNÍ 19.00 TO NEJLEPŠÍ Z OSTRAVARU SCÉNA M. Szczygiel–J. Mikulášek–M. Pivovar GOTTLAND – Kdo neskáče, není Čech! Režie: J. MikulášekMonumentální obraz pokřivené doby a duše českého národa XX. století. – Hrají: A. Cónová, A. Gasnárková, M. Logojdová, G. Mikulková, D. Kup-číková nebo K. Vainarová, T. Jirman, P. Houska, V. Čapka, D. Viktora, F. Večeřa, M. Rataj a další. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava-CZ STUDIO 22.00 To nejlepší z OSTRAVARU BESEDA Naomi Wallace / Režie: Peter Gábor BLECHA Narodila jsem se z kousku hvězdy, který probodnul matčino srdce. – Hrají: J. Fišar, A. Sasínová-Polarczyk, J. Kaluža, Z. Truplová a M. Cisovský. Komorní scéna ARÉNA Ostrava - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněSKUPINA ČESKÉ SRDCE

24. ne STUDIO 17.00 TO NEJLEPŠÍ Z OSTRAVARU BESEDA V. Jerofejev – M. Pivovar Režie: Tomáš Jirman MOSKVA – PETUŠKY Hra o utopení Ruska v moři alkoholu a o bezvýchodnosti žití člověka v posttotalitních režimech Evropy. – Hrají: T. Jirman, J. Fišar, R. Klemen-sová, L. Bělašková, J. Klimsza a P. Houska. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava - CZ HLAVNÍ 19.00 Podle Homéra: I. Brook, J. C. Carriére SCÉNA a Compagnie I. Brook / Režie: Irina Brook ODYSSEATroufalá verze slavného Homérova eposu. Nejznámnější hrdinové řecké mytologie v energickém rytmu rapu… Velmi zdařilá adaptace Odyssey od Jean-Claude Carriera a Iriny Brook má moc oslovit široké spektrum diváků a představuje jeden ze způsobů, jak ukázat Homérovo dílo v ji-ném a netradičním kontextu.“ (České titulky) Compagnie Irina Brook – Maison de la Culture de Nevers et de la Niévre – F

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněRetro formace – VOILA – inspirovaná francouzskými šansony

25. po HLAVNÍ 10.00 Ch. D. Grabbe / Režie: Jiří Nekvasil SCÉNA DON JUAN A FAUST Klicperovo divadlo HK - CZ

STUDIO 10.00 Jack London / Režie: David Šiktanc BESEDA TULÁK PO HVĚZDÁCH Klicperovo divadlo HK - CZ

HLAVNÍ 19.00 O. Tokarczuk – R. Putzlacher SCÉNA DENNÍ DŮM, NOČNÍ DŮM Režie: Radovan LipusPříběh ze života poloopuštěné vsi kdesi na česko-polském pomezí po-jednává o věcech, které byly, jsou a teprve budou, udivuje působivou lyrickou atmosférou. Hrají: A. Kynclová, T. Šulaj, I. Vacková, Z. Trčálek, J. Hejcman, P. Majkus, J. Josková a další. Slovácké divadlo Uherské Hradiště - CZ

STUDIO 22.00 Per Olov Enquist / Režie: A. Petrželková BESEDA BLANCHE A MARIEV hlavní roli dvě ženy, které otevřely dveře do dvacátého století. Blanche a Marie. Královna hysteriček Blanche Witmanová (K. Liďáková) a krá-lovna vědy Marie Curie Sklodowká (M. Bačíková). Ale není žen bez světa mužů. Dokážou psychoanalytik Sigmund Freud a neurolog Jean-Martin Charcot pochopit ten záhadný světadíl: ženy jménem Blanche a Marie? Městské divadlo Zlín - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněART JAZZ BAND HRADEC KRÁLOVÉ

26. út HLAVNÍ 10.00 Alexandr Grim / Režie: Daniel Špinar SCÉNA MORGIANA Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

SCÉNA 17.00 POVÍDÁNÍ V PODKROVÍ V PODKR. s Milošem Štědroněm a Milanem Uhdem

HLAVNÍ 19.00 P. A. C. de Beaumarchais SCÉNA FIGAROVA SVATBA Režie: David Drábek Klicperovo divadlo Hradec Král. - CZ

PROGRAM XVIII. MEZINÁRODNÍHO FESTIVALUDIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ / 21. – 30. 6. 2012

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněSKUPINA ČESKÉ SRDCE

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněART JAZZ BAND HRADEC KRÁLOVÉ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněVÁCLAV MAREK & HIS BLUE STAR

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněLACO DECZI a CELULA NEW YORK – USA

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněRetro formace – VOILA – inspirovaná francouzskými šansony

POT&LESK

- 19 -

č. 8 - duben 2012

STUDIO 19.00 Milan Uhde – Miloš Štědroň BESEDA LEOŠ aneb TVÁ NEJVĚRNĚJŠÍ Režie: Vladimír MorávekMistr a jeho Život a Smrt anebo Jak Dílo ze zapadlé moravské vesnice dobylo celý svět čili Sešity (poměrně směšných) lásek. – Hrají: M. Havel-ka, M. Donutil, J. Králík, J. Kniha / R. Mikuš, O. Jiráček, O. Kokorský, M. Holenda, E. Fuksová, I. Hloužková, A. Buršová, A. Duchaňová, E. Vrbko-vá, K. Jebavá, T. David, G. Vermelho a další. Divadlo Husa na provázku Brno - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněOSKAR PETR SE SVÝMI HOSTY

27. st HLAVNÍ 10.00 P. A. C. de Beaumarchais SCÉNA FIGAROVA SVATBA Režie: David Drábek Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

SCÉNA 17.00 POVÍDÁNÍ V PODKROVÍ V PODKR. Vladimír Just s hosty o Václavu Havlovi na jevišti dnes…

HLAVNÍ 19.00 Václav Havel / Režie: David Czesany SCÉNA ASANACE „ …respekt k rázu krajiny, řádu přírody, k dědictví předků, k tomu druhu krásy, který roste z dlouhého spolubytí mnoha rozličných jedinců…“ – Hrají: J. Ornest, K. Maděričová, O. Veselý, I. Chmela, I. Lupták, N. Drabiščáková, N. Řehořová, O. Mataj, M. Mejzlík a další. Divadlo Na zábradlí Praha - CZ

STUDIO 22.00 Henrik Ibsen / Režie: Filip Nuckolls BESEDA NEPŘÍTEL LIDUDrama o komunální politice a nemožnosti prosazení nezávislých myšle-nek v prostředí ovládaném zákony populismu, klientelismu a korupce.Hrají: J. A. Haidler, A. Krausová, A. Fišerová, M. Bukovčan, J. Maryško, P. Panzenberger, J. Jankovský, J. Plouhar a F. Marek. Činoherní studio Ústí nad Labem - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněJH BIG BAND HRADEC KRÁLOVÉ

28. čt HLAVNÍ 10.00 Martin McDonagh / Režie: Jan Frič SCÉNA MRZÁK INISMAANSKÝ Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

SCÉNA 17.00 POVÍDÁNÍ V PODKROVÍ V PODKR. Lenka Loubalová s Arnoštem Goldflamem

STUDIO 17.00 DEN DIVADLA CONTINUO BESEDA Ivan Jurečka – Pavel Štourač Režie: Pavel Štourač OBĚŤDivadelní fikce je pokusem pochopit nepochopitelné. Nesoudí, jen před-kládá fakta. Téma lékařské i lidské etiky v mezní životní situaci vypovídá o genezi opojení mocí, o otázkách lidského utrpení, o lidské odvaze i zbabělosti… Hrají: I. Jurečka, K. Šobáňová, L. Pandolfini a P. Štourač. Divadlo Continuo Malovice - CZ

HLAVNÍ 19.00 Maria Goos / Režie: Petr Zelenka SCÉNA FUKTakhle se kdysi zdravili čtyři nerozluční kamarádi. Teď, ve středním věku, by se rádi pokusili o svoji recyklaci po všech těch kotrmelcích, které v životě udělali.Hlavně chtěji pomoci jednomu z nich z obrovského průšvi-hu. Hrají: M. Hruška, J. Dvořák, O. Volejník, Z. Kupka a T. Branna. Jihočeské divadlo České Budějovice - CZ

STUDIO 22.00 DEN DIVADLO CONTINUO BESEDA Scénář vznikl na základě rozhovorů s pa- mětníky, žijícími v sousedství DC. Režie: Pavel Štourač SOUSEDI / NEIGHBOURSNaléhavá a poetická inscenace hledá příčiny destrukce jednoho kraje, destrukce vztahů, životů lidí a všech hodnot. Fyzické herectví s hud-bou inspirovanou písněmi z Čech, Moravy a Gruzie ve zběsilém tempu obrazů, tance, masek, loutek a paňáců. Lidé, strašáci, stíny a přeludy nořící se z paměti a prostoru mimo čas, v pustině stejného lidského údělu. Hrají: K. Šobáňová, Z. Smolová, M. Janda, I. Jurečka, M. Puhač a A. La Rocca. Divadlo Continuo Malovice - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněVÁCLAV KOUBEK

29. pá HLAVNÍ 19.00 Stanislav Štepka / Režie: Ondrej Spišák SCÉNA JEN TAK PŘIŠLISatirická komedie na citlivé téma dědictví. V provinčním městě zemře při nehodě primátor. Bohatí a vlivní pozůstalí, rodina známého guber-nátora a místního manipulátora, čeká na závěť, kterou přečte notářka. Od té chvíle se na smutečním shromáždění dějí neuvěřitelné věci… Hrají: S. Štepka, S. Malachovský, D. Abrahámová, M. Nedomová, M. Kubovčík a další. Radošinské naivní divadlo Bratislava – SK

STUDIO 21.00 Scénář a režie: Dirk Opstaele BESEDA GALANTNÍ SCÉNYBrilantní adaptace Hry lásky a náhody podle Pierra Marivaux. Herec-ký koncert Commedie dell´arte, živá hudba muzikantů Stradivaria z francouzského Nantes, skvělá choreografie, žonglérské kousky, zpěv operních protagonistů a především vtipné dialogy na věčné téma lásky a manželství. Ensemble LEPORELLO Brusel – B

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněJELENÍ LOJE – LIPSTICK DEER CABARET – JAZZ & SWING & FUNK

30. so STUDIO 17.00 Esther Vilar / Režie: Pavel Krejčí BESEDA ŽÁRLIVOST Klicperovo divadlo Hradec Králové - CZ

HLAVNÍ 19.00 Martin Čičvák / Režie: Martin Čičvák SCÉNA KUKURASláva je tak sladká, že máme rádi všechno, s čím je spojena, třeba i smrt. (B. Pascal) – Hrají: J. Kukura, J. Hájek, V. Žilková, L. Sko-palová, J. Triebenekl, I. Fuchsová, M. Čechová a L. Glavanaková. Činoherní klub Praha - CZ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněHRAJE A ZPÍVÁ HERECKÝ SOUBOR KLICPEROVA DIVADLA

VSTUPENKY DO DIVADLA DRAK PRODÁVÁME

ROVNĚŽ U NÁS V PŘEDPRODEJI

PODROBNÝ PROGRAM NAJDETE NA:

www.draktheatre.cz

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněOSKAR PETR SE SVÝMI HOSTY

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněJH BIG BAND HRADEC KRÁLOVÉ

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněVÁCLAV KOUBEK

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněJELENÍ LOJE – LIPSTICK DEER CABARET – JAZZ & SWING & FUNK

Večerní koncert po skončení představení na hlavní scéněHRAJE A ZPÍVÁ HERECKÝ SOUBOR KLICPEROVA DIVADLA

POT&LESK

- 20 -

č. 8 - duben 2012

PŘIJĎTE SE PODÍVAT DO GALERIE U KLICPERŮ!

Právě zde vystavuje fotograf, scénograf

a pedagog MILAN DAVID své působivé

fotografie a to hned z několika fotogra-

fických souborů: PŘECHODNÝ POBYTINDUSTRIÁLNÍ KRAJINAPOKOJEŽENY A HRAČKY

Výstava potrvá do 17. května.19. května v 18 hodin, před premiérou Bylo nás pět, zahájíme výstavu obrazů Martina Šárovce.

POT&LESK

- 21 -

Milí přátelé, jistě jste si všimli, že jsme tady měli už pár dní jaro. Byla jsem natolik omráčena tímto faktem, že jsem po létech sedla na kolo. Za všechno může vlastně kolega Ondra Malý, který je cyklistický fanatik a závislák. Před lety mi doporučil obchod, kde mi prodají to nejlepší kolo na světě. Nebo aspoň v Hrad-ci. Já se tam jednoho krásného dne vydala, protože moje stará skládačka hrozila brz-kým rozpadnutím a oblíbený hradecký název „plečka“ byl již pro ni téměř lichotkou. Pan prodavač kol si mne prohlédl a usoudil, že musím mít to nejlepší a nejdražší kolo, vytu-něné navíc všemi možnými udělátky, které mi zpříjemní cyklistický život. Když jsem za kolo vysázela hříšný peníz, byla jsem přesvědče-ná, že kolo za tuto cenu bude jezdit prakticky samo, přinejmenším, že se ani nezapotím. Radostně jsem podotkla, že teď tedy budu jezdit po doktorech na kole. Pan prodavač sprásknul ruce nad hlavou a vysvětlil mi, že na takovém krásném stroji nemohu jezdit nikam, kde bych ho nechala o samotě a bez dozoru! A že ani ten zámek za pár stovek ne-zabrání zcizení tohoto pokladu, a že co ne-odmontuji já, odmontují zloději. Moje vášeň pro nového miláčka poněkud ochladla, ale obchod byl uzavřen a mně nezbývalo, než si svého nového oře vyvést do plenéru, nased-nout a vyrazit. Ke své hanbě musím přiznat, že již na první křižovatce jsem sesedala tak blbě a nešikovně, že jsem urazila hned dvě červená odrazová sklíčka. Jak známo, Hradec je město na rovině, proto je také cyklistickým rájem. Já jsem bo-hužel brzy zjistila, že i na rovině musím šla-pat do pedálů a že ráj si představuju jinak. Kdykoli jdu kolem dveří od kolárny, výčitky mi sevřou hrdlo, neboť to drahé kolo tam mar-ně čeká, kdy konečně vyrazíme společně na výlet. Ano, vyjela jsem asi dvakrát v minulých letech, ale vždycky jsem se vrátila zničená a vystresovaná, ba dokonce zahanbená, pro-tože moje kondice již není ta, co kdysi bývala.Až letos se stal zázrak. Ondra přinesl svoji báječnou velmi drahou pumpičku, kolo mi napumpoval a já velmi pomalu a velmi opa-trně vyjela. Je pravda, že u elektrárny jsem musela vjet do jednosměrky, protože mě málem povalilo auto, vina byla samozřejmě na mojí straně, ale pomáhači a chrániči tam nebyli, tak jsem nepřišla o řidičák. A pak už jsem jela podél řeky, chodci uskakovali, ne-boť viděli děs v mých očích, ale netušili, že já jsem se právě vrátila do těch krásných let, kdy jsem ještě byla plná sil a odvahy, sviště-la na kole po špitále, kde jsme bydleli, kdy jsem vyjela i pětikilometrový kopec k rybníku

Boršák, kdy jsem si myslela, že jsem krásná a neodolatelná, jak tak elegantně jedu a vla-sy mi vlají jako mamince Bohumila Hrabala v Postřižinách. To jsem milovala, vítr a pak jízdu z Boršáku domů, to člověk nemusel ani šlápnout a fičel s větrem o závod až před ba-rák. A teď na stará kolena jsem se cítila po-

dobně, téměř jsem se přestala bát, že spad-nu, téměř jsem si nevšimla, že mi trnou ruce a trošku se třesou, téměř mě nic nebolelo, a vlasy mi vlály jako tenkrát, a na křižovatce, když jsem se vracela, byla zelená, takže jsem neupadla a nic jsem neurazila. Do kopečka jsem již kolo tlačila a jako na-schvál mě viděl Ondra, a neopoměl mi říct, že do kopečka se šlape! Nemohl mě naštvat

ani urazit, nesla jsem si v sobě zážitek, ra-dost a spoustu dalších hezkých věcí, navíc přesvědčení, že jakmile se zase udělá jaro, vyjedu znova, obrněná větší odvahou. Občas velice lituju, že mnohé věci, dnes zcela běžné, za mého dětství a mládí neby-ly. V naší školní tělocvičně, kde jsem trávila

mnoho hodin, nebyla napří-klad trampolína, kterou dnes mají lidé na zahradě u domu. Kolečkové brusle jsme ne-znali, všemožná prkna a pr-kénka na vodu či na chodník nebyla ještě ani v plenkách. Ne, že bych musela vyzkou-šet všechno, mnohé adre-nalinové záležitosti si klidně odpustím, ale ta trampolína mě mrzí. Úplně se vidím, jak letím vzduchem, dělám vruty na všechny strany, cítím vítr a cuchají se mi vlasy. Ach jo, všecko se asi v životě stih-nout nedá. Ale to kolo, to kolo mě namlsalo. A tak až mě uvi-díte jet kolem, uskakujte, uhýbejte, a vězte, že i když vy vidíte upocenou a udýcha-nou stařenku, já vás ve svých představách míjím coby sviž-

né děvče s vlajícími vlasy. A držte mi palce ať neupadnu, protože, znáte to, pád ve vyšším věku může člověka vyřadit z procesu na velmi dlouho, ne-li definitivně. Loučím se tentokrát zcela atypicky „Sportu zdar, mému červené-mu kolu zvláště!“

Vaše Lenka

č. 8 - duben 2012

NA

KA

FIs Lenkou

POT&LESK

- 22 -

č. 8 - duben 2012

25. 4. v 10.00

poslední uvedení!

LOUČÍME SE

S HADRIÁNEM

Z ŘÍMSŮ

D E R N I É R A !

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 23 -

Další číslo vyjde 7. května na webových stránkách Klicperova divadla. Všechna archívní čísla POT&LESKu najdete na http://www.klicperovodivadlo.cz/pot&lesk.htm!

č. 8 - duben 2012

18. DUBNA

V 19 HODIN!

DOBRÝ TIP!