Pot&Lesk - září 2011

POT LESK&Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 1

Informace k předplatnému

Zahajujeme novou divadelní sezonu 2011/2012

ČEKÁNÍ NA VÁCLAVAVIII. festival - 28. září až 28. října 2011

Jak to bylo na festivaluDivadlo evropských regionů

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

POT&LESK č. 1 - září 2011

Vážení a milí čtenáři POT&LESKu!Doufám, že jste si o prázdninách a dovolených krásně odpočinuli, řádně se zregenerovali a nabrali síly nejen do dalšího pracovního procesu nebo školního roku, ale i do nové divácké divadelní sezony v Klicperově divadle. Věřte, že je budete potřebovat, protože na vás chystáme osm nových premiér a hned krátce po poprázdninovém rozjezdu také VIII. festival ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA, v rámci kterého vám přivezeme mnoho výborných inscenací s hvězdným obsazením.

Také my, divadelníci, jsme se snažili užívat volna, i když prázdniny utekly jako voda, a v jejich mezidobí bylo třeba dokončit přípravy dvou inscenací prvního běhu – tu něco škrtat (Don Juan a Faust), tu dopisovat (Tulák po hvězdách). Během le-tošního volna jsme navíc museli oželet naši oblíbenou vodáckou výpravu Klicperáků (možná si pamatujete z poprázdnino-vých čísel minulých ročníků POT&LESKu reportáže o tom, jak jsme srdnatě zdolávali vodní nástrahy Vltavy a Ploučnice). Opora vodáckého teamu a neoficiální „sportovní referent Klicperova divadla“ Vojta Dvořák věnoval totiž začátek prázdnin revizi své fyzické schránky a podstoupil dlouho odkládanou operaci kolene. Následkem toho obul po zbytek odpočinko-vých dní slušivou modrou ortézu a propajdal se celým červencem i částí srpna. Věříme, že na oficiální zahájení už Vojta dorazí pevným a jistým krokem, protože ho čeká titulní role v připravovaném Tulákovi po hvězdách, a tam ho coby vězně Darrella Standinga naši dozorci Lněnička a Malý rozhodně šetřit nebudou! Brzké uzdravení přejeme také Honzovi Sklenářovi, na kterého přes prázdniny zaútočilo zlé infikované klíště, a neo-mylně si vybralo právě vašeho oblíbeného herce, který patří navíc k nejobsazovanějším v souboru. Zářijový repertoár díky tomu dostál nejrůznějších změn a na Honzíka v plné síle si budeme muset chvilinku počkat. Nicméně věříme, že se Honza jen tak nedá a kousavého klíšťáka brzy přepere. A co jinak? Máme zprávy o tom, že David Drábek se v Provence přejedl croissantů, Jana Slouková se zamilovala do istanbulské MHD, Lubor Novotný natáčí film a Magda Frydrych Gregorová odpovědně kojí malého Eliáška. Tolik tedy alespoň krátké shrnutí dlouze deštivého léta…

Mějte se moc krásně Za redakci JS

- 2 -

OBSAH:3 - „ZATÍM POŘÁD MÁME NÁPADY, JAK KRIZI UDOLAT“, říká ředitel divadla 5 - INFORMACE O PŘEDPLATNÉM pro dospělé a mládež v sezoně 2011/2012 - výhody, bonusy!

8 - Začíná VIII. festival velkých malých divadel ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA /28. 9. - 28. 10. 2011/

11 - ŘÍJNOVÉ PREMIÉRY: TULÁK PO HVĚZDÁCH DON JUAN A FAUST - o autorech a režisérech, ukázky

15 - XVII. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ Jak to bylo - fotopříloha s tajenkou

17 - JAKÉ MĚLI PRÁZDNINY? Také divadelníci odpočívali a prožívali atmosféru letních dní...

19 - NA KAFI S LENKOU - povídání na pokračování

20 - JAK O NÁS PÍŠOU - co o nás napsali kritici v minulé sezoně

Petr Mareček, MF DNES, 11. 8. 2011

Ředitele hradeckého Klicperova divadla Ladislava Zemana čeká 127. sezona. V ní čtyřnásobné divadlo roku chystá osm premiér i výrazné slevy pro abonen-ty od dětí přes studenty po seniory.V minulé sezoně se muselo šetřit a premiér bylo šest. V nastávající jich bude opět osm. „To je trochu optický klam. Šest jich je na hlavní scéně, jedna v Besedě a jedna V podkroví. Peníze se nám nezvětšily, spíše se zmenšují tím, že zůstávají pořád

stejné, ale zaplať pánbůh za ty dary, musíme si s tím nějak poradit. Inscenace pro Podkroví a Besedu budou natolik adaptabilní, aby mohly jezdit na zájez-dy. A když se projeví větší zájem diváků, což jsme v minulosti několikrát zaži-li, přestěhujeme je na větší scénu, z Besedy na hlav-ní, z Podkroví do Bese-dy. Myslím, že připravená dramaturgická skladba je velmi kvalitní a v širokém spektru, abychom z ní vyro-bili strukturované abonmá

i zájezdové štace. Jestli se všechno podaří, vybere si opravdu každý,“ říká ředitel Ladislav Zeman.

Zasahoval jste do ní dramaturgyním a umělecké-mu šéfovi Davidu Drábkovi i vy?Vždycky je to souboj. Dramaturgie předkládá návrhy, šéf má svou představu a ředitel také. Jsem v pozici manažera, který to sleduje přes exaktní údaje, třeba přes tržby. Mám pár titulů, o nichž si myslím, že by mohly zafungovat. Určitě je to Poláčkovo Bylo nás pět, protože asi nejvíc tady vnímám regionální souvis-losti, podobné to bylo kdysi s Petrolejovými lampami. Jsem rád, že jsme oslovili režiséra Ondřeje Havelku, takže máme velikou naději na slavný závěr sezony. Těším se i na Londonova Tuláka po hvězdách, to je kultovní kniha, ale velmi těžká věc. Zprávy, které o tom dostávám od režiséra Davida Šiktance a dramaturgy-ně Jany Sloukové, mi dělají jen radost.

Také se po Shakespearově Periklovi vrací režisér Jiří Nekvasil...... s hrou Christiana Grabbeho Don Juan a Faust. To je nádherný titul ale málo hraný. Viděl jsem ho něko-


„Zatím pořád máme nápady, jak krizi udolat“, říká ředitel divadla

likrát, někdy byl až moc dlouhý, tak spoléhám na Jiří-ho, že si s tím poradí stejně jako s Periklem, jenž má pověst nehratelné hry. Nakonec vzniklo velmi úspěš-né představení, mělo přes čtyřicet repríz.

Prý i Figarova svatba byla vaším přáním...Ano, chtěl jsem, aby si David Drábek chvíli odpočinul od sebe, protože už jsme zažili, že jsme anoncovali jeho hry, které se však teprve psaly. A pak nastal ve-liký stres, i když to většinou dopadlo dobře. Teď bych byl rád, kdyby udělal tento klasický titul, který je pro dnešek také strašně důležitý. Inscenaci Věc Čapek píše Martin Františák, měla by završit náš triptych za-počatý R.U.R. a Věcí Makropulos a shrnout čapkov-ský fenomén. U Drábkovy Koule, která už má jednu mediální kampaň za sebou, jsem zvědav, jestli příští rok na jaře bude lidi zajímat tak, jako zajímala teď, když známá atletka ještě byla v televizní radě a dě-lala tam psí kusy. Věřím, že ano a že Pavla Tomico-vá se svým komediálním pojetím to strhne na sebe. Těším se na všechny premiéry, zatím to vypadá, že v dramaturgickém plánu není slabina, ale to vždycky rozhodne až divák.

V září budou pokračovat také všechny inscenace z předchozích sezon, nebo nějaká skončí?Všechny budou pokračovat a to je až strašidelné. Na jednu stranu je to výborné, na druhou se nevejdou do provozního plánu, těžko všechno poskládáme. Ale když se na ně chodí, co máme dělat? Asi už sedmý rok hrajeme Dámskou šatnu, v prosinci bude mít stou reprízu a zájezdové štace si ji stále žádají. Bylo by proti bohům divadla, abychom něco takového stahovali.

Arnošt Goldflam: DÁMSKÁ ŠATNA

- 3 -


To samé platí pro Petrolejové lampy, ty budou mít stovku na jaře. Další klenot je Věc Makropulos, s ní počítáme do ledna, kdy bude mít přes sedmdesát re-príz, což nikdo nečekal. Čtvrtí jsou Ještěři, ti mají přes padesát repríz. Pak je Dobře placená procházka, kte-rou dokonce budeme hrát 8. října v pražském Sema-foru v gratulovacím týdnu k osmdesátinám Jiřího Su-chého. Hodně o tom slyšel, ale nikdy mu nevyšlo, aby se k nám přijel podívat, tak si nás pozval.Máme však jedno trápení. Herec Jan Sklenář one-mocněl klíšťovou encefalitidou, léčba potrvá ještě nejmíň měsíc, takže všech sedm titulů, v nichž hraje, jsme museli nasadit až od října. Je to nebezpečná nemoc, pamatuju i případy herců, kteří kvůli ní museli nechat divadla. Honza je velmi odolný a všechno se zachytilo včas, takže snad všechno dobře dopadne.

Pokračujete v úpravách divadelních budov?V létě jsme oprášili projekt vzkříšení horního i dolní-ho foyer, což se před lety nevešlo do rekonstrukce divadla. Politické garnitury stále slibovaly peníze, tak snad příští rok. Horní foyer bylo však velmi poničené, takže jsme to nevydrželi a do oprav se pustili. Zatím jde jen o vzorek deseti metrů. Je to radikální změna, ale bude přesně korespondovat se sálem hlavní scény, která tehdy vyhrála interiér roku. Galerie U Klicperů tak získá další prostory, kde představí svá nejcennější díla.

Změnilo se něco v souboru? Nechystáte se třeba měnit vstupné?Soubor ani okruh režisérů se nemění, budu rád, když to ještě chvíli vydrží tak, jak to je. Není důvod něco měnit. A drasticky zvyšovat vstupné nemůžeme, drží-me to od 90 do 250 korun, nejdražší jsou představení s kapelou nebo hosty. Průměr je 150 až 180 korun, abonenti však mají slevy až 60 procent, děti, studenti či senioři to tedy mají za stovku. A co je dnes stovka? Tři piva Na Hradě.

Před červnovým festivalem Divadlo evropských regionů jste snížili ceny vstupenek na polovinu. Vyplatilo se to?To byl dobrý tah, který nám velmi pomohl, bylo vypro-dáno. Festival vůbec dopadl dobře, jak společensky

a umělecky, tak - nečekaně - i ekonomicky. I přes slevy jsme se dostali na úroveň loňského 16. ročníku, kde se hrálo i v šapitó či orlovně. Letos jsme to museli kvůli vysokým nákladům trochu ořezat a přesto byly tržby nepatrně vyšší. A ohlasy od lidí byly až dojemné.

Roste vám počet abonentů?Zatím moc ne. Moc tomu nerozumím, nevím, kde je zakopaný pes. S otevřenou pusou zírám na Jihlavu nebo Uherské Hradiště, kde hlásí, že už mají abo-nentury totálně vyprodané. Pokládám to za chybu, protože největší sounáležitost s divadlem vyjadřuje právě abonmá. Jdeme až na dřeň slevy a chceme mít diváka, který průběžné sleduje tvorbu a vývoj. Když tomu začne věřit, odpustí i to, že se něco nepovede. Je to jako s fotbalem. V Hradci abonentů však nikdy

moc nebylo, když se tu rozjely početné cykly pro mla-dé diváky, přišel do toho listopadový převrat. S léty se pak trochu zájem zvedl, ale už nikdy tak jako dřív. A děláme pro to, co můžeme, třeba moc dobře víme, že nejspolehlivější reklamou je spokojený penzista.

Když loni přišla řeč na stále omílanou krizi, říkal jste, že si musíte pomoct sami. Cítíte, že ještě trvá?Asi krize je, ale my se snažíme ji nevnímat. Stále máme nápady, jak ji udolat. První jsou vnitřní rezer-vy. Vždycky to vypadá, že už jsme všechno zkusili, ale nakonec se někde vynoří nová šance jak náklady snížit. Prostě se bude míň svítit, bude míň na kostý-my, scénografie nebo na hosty. Když nějakou koru-nu ušetříme, snažíme se ji vrátit do souboru. I v té největší krizi jsme vyplatili odměny, které jsme dva roky nedali, a nepatrně jsme zvýšili platy. Redukuje-me servisní složky, aby bylo lidí míň, byli výkonnější a lépe zaplacení, všude budou jen dva kmenoví za-městnanci. Nemělo by se šetřit na propagaci, která je strašně drahá. Umím si představit bilboardy u silnic, jak jsem je viděl v Českém Krumlově, když jsem jel na premiéru Komediantů s José Curou. Jenže jejich generální partner je elektrárna Temelín, to se jinak dýchá. To vám pak ani nevadí ty betonové obludy. Takové zdroje my zatím nemáme, máme však věrné partnery, kteří drží festival. Dokonce jsou diváci, třeba jeden manželský pár z Bonnu, kteří na jeho podporu spontánně posílají ne nevýznamné částky.

Tajemné záběry rekonstrukce horního foyer...

- 4 -


RÁDI BYCHOM VÁS INFORMOVALI ŽE: máme pro Vás zajímavé SEZONNÍ PŘEDPLATNÉ se spoustou dalších výhod! Máte vždy rezervované svoje oblíbené místo po celou sezonu! Cykly pro mladé diváky naopak nabízejí volné sezení, které umožňuje různý pohled z hlediště! Cena vstupenky je pro Vás snížena až o 50 procent!? Významným bonusem je přednostní výměna kuponu (od 22. srpna!) za vstupenku na představení v rámci VIII. festivalu velkých malých divadel ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA /28. září - 28. října 2011/! Jako předplatitelé budete dostávat bezplatně do Vašich schránek divadelní zpravodaj informující o veškerém dění v divadle! Tím nabídka nekončí...

MODRÝ ATELIÉR - prodej výrobků tradičních českých řemesel, ul. Karla Tomana 45, u kated-rály Sv. Ducha, 10% sleva při nákupu!www.modryatelier.cz

YWETTA MRÁZOVÁ - Obuv, kožená galante-rie a tradiční porcelán „Cibulák“- Velké nám. 23, vedle restaurace U knihomola, 10% sleva při ná-kupu!

INNA ATELIÉR - Oděvy a oděvní doplňky šes-ti českých ateliérů, u kterých se obléká i Lenka Loubalová nebo Květa Fialová; specializuje se také na velikosti XL+, Velké náměstí – podloubí, 5% sleva při nákupu!

GALERIE RONDO - představuje díla součas-ných českých výtvarníků - obrazy, grafika, sochy, sklo, keramika, fotografie - především z východo-českého, severočeského, středočeského kraje a Prahy; Klicperova ul. 140 za Galerií moderního umění - 5% sleva při nákupu nad 5.000 Kč!

ČESKÉ KORÁLKY - prodej a výroba tradiční bi-žuterie z Jablonce, široký výběr hotové bižuterie s komponenty Swarovski elements a Preciosa, Velké náměstí 156, v podloubí poblíž restaurace Sport café, 10% sleva při nákupu!www.ceske-koralky.cz

Další partneři jsou v jednání, sledujte pozorně

www.klicperovodivadlo.cz

NOVINKA!- po předložení abonentské legitimace Vám bude poskytnuta sleva u těchto partnerů Klicperova divadla:

Sezonní předplatné pro dospělé

a mládež!

- 5 -

PREMIÉROVÁ SKUPINA PZačátky představení v 19.00 hodin,

hracím dnem premiér na hlavní scénějsou soboty.

OSM TITULŮ – CENY MÍST:Křeslo přízemí a křeslo balkon: 1.900,- Kč

I. místo přízemí a I. místo balkon: 1.800,- Kč

Tituly předplatného: Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / Pierre–Au-gustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIA-NA – Režie: Daniel Špinar / Karel Poláček BYLO NÁS PĚT – Režie: Ondřej Havelka / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Režie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. – 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. – 30. 6. 2012).

SKUPINY: A – úterky, B – středy, C – čtvrtky, D – pátky

Začátky představení v 19. 00 hodin.

OSM TITULŮ – CENY MÍST:Křeslo přízemí a křeslo balkon: 1.680,- Kč

I. místo přízemí a I. místo balkon: 1.580,- Kč

Tituly předplatného: David Drábek JEDLÍCI ČOKOLÁ-DY – Režie: David Drábek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Karel Poláček BYLO NÁS PĚT – Režie: Ondřej Ha-velka / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Režie: Daniel Šiktanc. Druhý na výmě-nu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. – 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo evropských

regionů (21. - 30. 6. 2012).

PŘEDPLATNÉ PRO SENIORYSkupiny:

d/1, d/2, d/3 a d/4Začátky představení v 17.30 hodin, hrací den pohyblivý.

SEDM TITULŮJEDNOTNÁ CENA: 800,- Kč

Tituly předplatného: Arthur Conan Doyle – David Drábek SHERLOCK HOLMES – Režie: David Drábek / Martin McDonagh MRZÁK INISHMAANSKÝ – Režie: Jan Frič / David Drábek JEDLÍCI ČOKOLÁDY – Režie: David Drábek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Dva kupony: První na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a druhý na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. – 30. 6. 2012).

Klasické sezonní

předplatné

pro dospělé diváky

Podrobné info o titulech: www.klicperovodivadlo.cz/predplatne_anotace.htm


- 6 -

S K U P I N Y : S T / 1 – 3PRO ŽÁKY II. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

A STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL DOJÍŽDĚJÍCÍ Z REGIONU SEVEROVÝCHODNÍCH ČECH

Začátky představení ve 14.30 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.

PĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 450,-Kč

Tituly předplatného: William Shakespeare MARNÁ LÁSKY SNAHA – Režie: Braňo Mazúch / Arthur Co-nan Doyle – David Drábek SHERLOCK HOLMES – Režie: David Drábek / Zdeněk Podskalský – Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti) – Režie: Vladimír Morávek / Martin McDonagh MRZÁK INISHMAAN-SKÝ – Režie: Jan Frič / David Drábek JEDLÍCI ČO-

KOLÁDY – Režie: David Drábek.

l

S K U P I N A : MPRO ŽÁKY II. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

Začátky představení v 17.30 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.

PĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 500,- Kč

Tituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Blažek SVĚTÁCI – Režie: Vladimír Morávek / Martin McDonagh MRZÁK INISHMAANSKÝ – Režie: Jan Frič / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGA-ROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Fran-tišák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Karel

Poláček BYLO NÁS PĚT – Režie: Ondřej Havelka.

S K U P I N Y : S a TPRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.

OSM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 930,- Kč

Tituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Bla-žek SVĚTÁCI – Režie: Vladimír Morávek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Ne-kvasil / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGA-ROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Franti-šák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Re-žie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní fes-tival Divadlo evropských regionů (21. - 30. 6. 2012).

S K U P I N A : VPRO STUDENTY VYSOKÝCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý(pondělí až čtvrtek), volné sezení.

DEVĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 1.030,- KčTituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti) – Režie: Vladimír Morávek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Re-žie: Jiří Nekvasil / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Hostující soubor – Městské divadlo Most: Richard Nash OBCHODNÍK S DEŠTĚM – Režie: Věra Herajtová / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Režie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. – 30. 6. 2012).

a pro mládež

se slevou

30 - 50%! Podrobné info o titulech:

www.klicperovodivadlo.cz/predplatne_anotace.htm


- 7 -

VIII. FESTIVAL VELKÝCH MALÝCH DIVADEL

ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA28. ZÁŘÍ - 28. ŘÍJNA 2011

TIP!

Yasmina Reza / Režie: Martin PorubjakŽIVOT NA TŘIKRÁT - Komedie na věčné téma vztahů: Stále to samé, ale pokaždé trochu jinak… Hra nejúspěšnější dramatické spisova-telky na světě Yasminy Rezy, která se stala komedií roku, je neobyčejnou hrou. Už první, celkem obyčejná věta zapůsobí jako rozbuška na bránice. Přitom se ještě nic neděje. Kdesi mimo náš pohled je dítě, které nechce usnout, před námi nervózní staří manželé... Hrají: E. Vášáryová, M. Lasica, M. Sládečková, M. Kňažko a E. Tomanová.Studio L+S Bratislava - SK

Pátek 7. 10. hlavní scéna v 19.00 hodin

Podrobné informace: http://www.klicperovodivadlo.cz/cekani_na_vaclava.htm Vstupenky zakoupíte v předprodeji Klicperova divadla, Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin,

so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: [email protected]

Felix Mitterer / Režie: Martin Čičvák MOJE STRAŠIDLO - Stejně za tebou brzo přijdu ... Láska i nenávist, dětské zkušenosti i rodičovská moc hrají v lidském životě rozho-dující roli, a proto viníci v Mittererových hrách bývají často spíše oběťmi a opačně. Jan, když se opije, chová se hnusně, rozpoutává pravé peklo. Jeho žena Róza snáší léta jeho brutalitu, za kterou ho žensky odmítavě trestá. Když ho vidí hořet na lůžku, nechá ho uhořet a doufá, že se tak svého tyrana zbaví. Jenže tyran se změní ve strašidlo... Hrají: Stanislav Zindulka a Blanka Bohdanová.Činoherní klub PrahaStředa 28. 9. hlavní scéna v 19.00 hodin

Ivan Olbracht – Jiří Tušl – Lída Engelová PŘÍBĚHY ZE STARÉHO ZÁKONA II.Po strhujícím úspěchu „Příběhů“ při loňském festivalu ČNV jsme nemohli nepozvat i díl dru-hý, ze stejné autorské dílny. V režii Lídy Enge-lové opět lehce a s humorem sobě vlastním vy-právějí Josef Somr a Barbora Munzarová. Na violoncello hraje Andrea Rattayová nebo Lívie Kolmanová.Divadlo Viola PrahaSobota 8. 10. Studio Beseda v 19.00 hodin

TIP!


- 8 -

LACO DECZI & CELULA NEW YORK - koncertPo roce máme příležitost setkat se s legendárním jazzovým trumpetistou a skladatelem a jeho kapelou.

Na koncertě vystoupí špičkový hráč na foukací harmoniku Chris DePino! - Neděle 9. 10. hlavní scéna v 19.00 hodin

TIP!



Autorská inscenace Jiřího SuchéhoHODINY JDOU POZPÁTKU Hudební komedie. Děj muzikálku se ode-hrává v roce 1938 v jednom nočním podni-ku. A to byla doba swingu. Protože však ne-jde o prezentaci hudebně-vědného večera nýbrž o zábavnou komedii, rozpětí swingu je stylově trochu širší - je to swing třicátých a čtyřicátých let. Hrají a zpívají: Jiří Suchý, Jitka Molavcová a další.Divadlo Semafor Praha

Sobota 15. 9. hlavní scéna v 19.00 hodin

TIP!

F. M. Dostojevskij / Režie: Ivo KrobotNĚŽNÁDramatizace slavné povídky o lásce… Dostojevského po-vídky vznikají souběžně s jeho slavnými díly. Něžná je spo-lu se Zápisky z podzemí považována za jednu z klíčových. V napínavém příběhu zastavárníka, bývalého důstojníka a mladé, hrdé dívky se dovídáme mnoho o lidském podvě-domí, o skrytých silách našeho vlastního jednání i o složi-tých vazbách racionálního a iracionálního v našem nitru. Hrají: Petra Bučková a Jan Kolařík. - Divadlo U stolu BrnoPondělí 17. 10. Studio Beseda v 19.00 hodin

TIP!


- 9 -



Jaroslav DušekČTYŘI DOHODY: Láska Vztahy PřátelstvíJak je vidí toltécký šaman DON MIGUEL RUIZ.Čtyři dohody nabízejí kód chování, přinášející změnu života v nový proži-tek svobody, opravdového štěstí a lásky. Pro Jaroslava Duška je typické, že je vše jedna velká improvizace a odlehčená nadsázka. Nehřešte slo-vem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky, dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Účinkují: Jaroslav Dušek, Pjér La Š´éz a Zdeněk Konopásek, světelný design Viktor Zborník. - Divadlo Archa Praha Výtěžek večera věnujeme Oblastní Charitě HK.

Středa 28. 9. hlavní scéna v 19.00 hodin

Henry Meyerson / Režie: Ladislav SmočekFÍGLAmerická tragikomedie nabízí příběh baviče ve složité soukromé i profesní situaci. Hrají: Alena Vránová, Václav Postránecký a Marta Vančurová.Divadlo Ungelt Praha

Neděle 28. 9. hlavní scéna v 19.00 hodin

Milan Uhde – Miloš Štědroň Režie: Vladimír MorávekBALADA PRO BANDITUSlavný muzikál o velké lásce a ještě větší zradě, o mužích, v kterých se zabydlel vztek a o ženách, který ten hrozný vztek umí z těch mužů vylíbat a vykousat a vyhladit. Zábavné a vzrušující předsta-vení. Hrají: Jan Zadražil, Eva Vrbková, Jiří Vyorá-lek, Ivana Hloužková a další. My, z Klicperova divadla, si připomeneme našich osm let s Baladou i dvě stovky repríz a gratulujeme Milanu Uhdemu k životnímu jubileu! Divadlo Husa na provázku BrnoStředa 28. 9. hlavní scéna v 19.00 hodin

TIP!

TIP!

V rámci festivalu uvidíte také celý repertoár Klicperova divadla:Mrzák inishmaanský, Marná lásky snaha, Jedlíci čokolády, Dobře placená procházka, Sherlock Holmes,

Hadrián z Římsů, Detektor lži, Věc Makropulos, Noc oživlých mrtvol, Petrolejové lampy, Ještěři, Dámská šatna, Světáci, Klub autistů a dvě nové premiéry

Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH Režie: David Šiktanc

Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST Režie: Jiří Nekvasil

SRDEČNĚ VÁS ZVEME!


- 10 -


JACK LONDON /1876 – 1916/Narodil se v San Franciscu v rodině astrologa a spiritistky, dětství prožil v neuvěřitelné bídě a od třinácti let těžce pracoval jako dělník, aby uživil celou rodinu. Poté prožil neskuteč-ně dobrodružný život, během které-ho stihl být tulákem, pytlákem ústřic, námořníkem, zlatokopem, válečným zpravodajem, a také úspěšným spiso-vatelem. V sedmnácti letech pochopil, že psaním a záznamem svých dobro-družných zkušeností se může uživit, psal od té doby tedy svědomitě tisíc slov denně a vytvořil několik set romá-nů, povídek, statí a článků. Postupně se stal známým a uznávaným spiso-vatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa, poté žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Ka-lifornii. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem (poprvé se opil v pěti letech a od puberty se opíjel pravidel-ně). Svou závislost popsal pregnantně v knize Démon alkohol, která vyšla v roce 1914, dva roky před jeho smrtí. V té době vrcholila v USA abstinenční kampaň a je pravděpodobné, že jeho román přispěl k odhlaso-vání prohibičního zákona. Díky nemír-nému pití především tvrdého alkoholu měl nemocná játra a led-viny. Proti bolestem užíval morfium, na předávkování morfiem také zemřel. Podle ně-kterých spekulací mělo být předávkování zá-měrné a šlo tedy o sebevraždu. Mezi jeho nejslavnější díla patří dobrodruž-né knihy Volání divočiny, Bílý tesák, autobiografický román Martin Eden nebo Tulák po hvězdách.

DAVID ŠIKTANCNarodil se v roce 1987 v Praze. Vnuk bás-níka Karla Šiktance a syn režisérky Jaro-slavy Šiktancové byl po studiu na gymnáziu přijat na obor režie činoherního divadla na pražské DAMU do ročníku Jana Buriana. V rámci školních prací se věnoval A. P. Če-chovovi (Tři sestry), G. Feydeauovi (Dáma od Maxima) a W. Shakespearovi (Sen noci svatojánské). Výrazně na sebe upozornil svými režiemi Fernando Krapp mi napsal dopis (T. Dorst) a Play Strindberg (F. Dürre-nmatt). Pro svou absolventskou práci v di-vadle DISK si zvolil inscenaci hry Bertolta Brechta V houštinách měst, kterou uvedl v pražské premiéře. Tato inscenace získala příznivé hodnocení kritiky i diváků a byla mimo jiného Alenou Zemančíkovou zahr-nuta do šesti nejvýraznějších divadelních počinů roku 2010. Inscenace byla také pozvána jako zástupce DAMU na diva-delní festival Encouter – Setkání. Během studia absolvoval David Šiktanc stáž v Národním divadle u režiséra J. A. Pitínského, která

navazovala na zkušenosti s prací mezinárodně uznávaných režisérů (Kama Ginkas, David Radok) v rám-ci dílen pořádných Divadelní fakul-tou AMU. Stal se také asistentem režie Letních shakespearovských slavností na inscenaci Jindřích V. Lucie Bělohradské, hostoval jako režisér v Malém vinohradském divadle Praha (Až opadá listí

z dubu) a ve Švandově divadle autorsky a režijně vytvořil inscenaci Pohřební slavnost, první díl ojedi-

nělého dramaturgického projektu Hyde Park. S touto inscenací také úspěšně reprezentoval na přehlídce bratislavského divadla Astorka. V sezoně 2011 – 2012 připravuje kromě Klicperova divadla také inscenace pro Činoherní studio Ústí nad Labem a pražské Švandovo divadlo. Kromě divadla se David Šiktanc věnuje psaní poezie, v roce 2006 získal druhou cenu v soutěži KPMP Báseň roku pro autory do 26 let.

ŘÍJNOVÉ PREMIÉRY

TULÁK PO HVĚZDÁCHSlavný román o nezlomnosti ducha a touze člověka z roku 1915 z části zpraco-vává Londonovy vlastní zážitky z pobytu ve věznici, kde strávil několik měsíců a stal se dokonce vězněm-chodbařem. Dalším inspiračním zdrojem byl sku-tečný příběh nespravedlivě odsouzeného Eda Morrella, který strávil pět let v samovazbě, až se Londonovi podařilo prosadit obnovení procesu a Morrell byl na jeho základě propuštěn. Tulák po hvězdách vypráví příběh vězně Darrella Standinga, odsouzeného za vraždu svého kolegy z univerzity. Ve věznici v Sant Quentinu je však nařčen z připravovaného spiknutí a obviněn z propašo-vání dynamitu. Tím je ohrožena pozice správce vězení, který neváhá používat barbarské metody, aby ze Standinga vymámil přiznání. Přítel a spoluvězeň Ed Morrell však Standingovi ukáže cestu, díky které je možné přežít i nelidské mučení ve svěrací kazajce… V hlavní roli Darrella Standinga se představí Vojtěch Dvořák, jako jeho druh a zasvětitel Morrell Miroslav Zavičár, správce vězení Athertona ztvární Ondřej Malý, jeho poskoka Hutchinse Tomáš Lněnička a osudovou Ženu v mnoha po-dobách Eva Kratochvílová. Autory nové dramatizace jsou dramaturgyně Jana Slouková a režisér David Šiktanc.

Premiéra 14. října 2011 v 19.00 ve Studiu Beseda.

- 11 -

MORRELL: Jsi v pořádku? Znělo to, jako by z tebe chtěli vymlátit duši… Poslouchej, vím jak ti je, ale ten dynamit ať z tebe nevytlučou. Nenech se od nich zabít, protože to by se jim hodilo. Ale nevykecej, kam jsi ho schoval.

STANDING: Ale vždyť tady nic není! Nevím o tom zatrace-ným dynamitu vůbec nic!

MORRELL: To beru. Jsi pašák.

STANDING: Byl to tabák, přísahám, byl to tabák.

MORRELL: Nemusíš to říkat pořád dokola. Teď tě nikdo neposlouchá.

STANDING: Přísahám, protože o tom vážně nic nevím.

MORRELL: Děláš dobře, že si to takhle jistíš. Ale já nejsem práskač. Jsem přece taky nenapravitelnej.

STANDING: Kde je Hutchins?

MORRELL: Posiluje se na další popoví-dání s tebou. Anebo ti už chystá kazajku. Pro mě ji vždycky pucoval celou noc.

STANDING: Myslel jsem, že už mě nic horšího než samovazba nepotká. A teď nevím, co čekat. V kazajce prý nikdo dlouho nevydrží…

MORRELL: Viděl jsi někdy dehto-vané plachty? Představ si kus plach-toviny, asi čtyři a půl stopy. Šířka je vždycky menší než objem lidského těla. Svěrací kazajka se prostře na podlahu. Člověku, který má být po-trestán nebo z kterého má být mu-čením vynuceno přiznání, se poručí, aby si lehl na prostřenou plachtovinu obličejem dolů. Odmítne-li, je ztýrán. Muž si tedy lehne obličejem k zemi. Okraje svěrací kazajky se stáhnou uprostřed jeho zad co nejtěsněji

k sobě. Potom se oky protáhne provaz a člověk je zašně-rován. Ve vězeňské hantýrce se tomu říká „dát do lisu“. Někdy, když jsou dozorci krutí a mstiví nebo když přijde rozkaz seshora, opřou se ti při utahování šněrovadla nohou do zad, tísní ti srdce, plíce a všechna ostatní důle-žitá ústrojí tak, že se ti zdá, jako bys umíral… - - Ještě pořád víš jistě, co jim zítra řekneš?

STANDING: Já jim ale stejně můžu říct jen to, že nic nevím…

MORRELL: Věděl jsem, že to nevzdáš. Jsi chlap, jak se patří.


UKÁZKA

- 12 -

DON JUAN A FAUSTDon Juan a Faust, veršovaná tragédie z roku 1828, je dílem Grabbeho obrovské cílevědomosti a sebevědomí, se kte-rým se vrhl do propojení dvou slavných příběhů a postav světové literatury. Oba hrdiny tak přivádí do Říma, „věčné-ho města“, a nechá je utkat se o lásku nedostupné Donny Anny. Juan miluje ženy, víno, karty, výzvy a dobrodružství, pohrdá měšťáckou morálkou a společenskými pravidly. Faust touží po dokonalém poznání a uchopení světa, pohr-dá lidmi a namísto Boha začne vzývat Peklo. Dvě silné in-dividuality přesto zůstávají stát před branami srdce jediné dívky. Tragické a vysoké se v tomto díle mísí s komickým a nízkým, ve hře nechybějí ironické glosy Ďábla, komické výstupy sluhy Leporella, ani satirické vstupy policejního ředitele. Jako svůdníka Juana uvidíte Filipa Richtermoce, coby jeho protivníka Fausta Jiřího Zapletala a jako osudo-vou Donnu Annu Martu Zaoralovou. Jejího otce, guvernéra Gusmana ztvární Hynek Pech, Anny ženicha Jakub Tvrdík, Juanova sluhu Leporella David Smečka a Ďábla František Staněk. Dále se můžete těšit také na Lubora Novotného, Josefa Čepelku nebo Kristýnu Kociánovou.

Premiéra 22. října 2011 v 19 hodinna hlavní scéně Klicperova divadla

ŘÍJNOVÉ PREMIÉRY


JIŘÍ NEKVASILNarodil se v roce 1962 v Ostravě. Na AMU vystudoval operní režii a paralelně také dramaturgii. V roce 1988 zalo-žil spolu se scénografem Danielem Dvořákem experimen-tální operní studio Opera Furore a o dva roky později byli oba jako intendanti pověřeni řízením Komorní opery Praha, kterou reorganizovali na Operu Mozart. Od roku 1998 působil jako umělecký šéf, dramaturg a režisér ve Státní opeře Praha, v letech 2002 – 2006 zastával post šéfa opery Národního di-vadla v Praze. Od roku 2010 je ředitelem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Za svou dosavadní uměleckou dráhu realizoval přes sedm-desát operních a činoherních inscenací. Mimo jiných je také spoluautorem a zároveň reži-sérem opery-procesu Zítra se bude..., kterou napsal spolu s Alešem Březinou pro pěvkyni Soňu Červenou (2007).Tato inscenace byla v anketě Divadelních novin a Cen Alfréda Radoka vyhodnocena jako operní inscenace roku 2008. Za libreto byl oceněn Jiří Nekvasil spolu s Alešem Březinou

Cenou Sazky a Divadelních novin. Jiří Nekvasil působí jako režisér také v zahraničí (Německo, Fran-cie, Norsko, Estonsko, Argentina, Irsko, Finsko, Lotyšsko). Z úspěš-ných divadelních inscenací z posle- dní doby je možno zmínit Juliettu (Bohuslav Martinů) a Madama Butterfly (Giacomo Puccini) – obě 2009 ND Brno, Don Quichotte (Jules Massenet) – Státní opera Praha (2010), v činohře pak Peri-kles (Shakespeare) – Klicperovo divadlo Hradec Králové (2008), Hra snů (Strindberg) – Komorní scéna Aréna Ostrava (2009). Ved-le práce v divadle spolupracuje Jiří

Nekvasil jako režisér téměř 20 let také s Českou televizí, podílí se především na tvorbě hudebních pořadů (přes 130 režií). Je autorem řady dokumentárních filmů.

CHRISTIAN DIETRICH GRABBE /1801 – 1836/Bouřlivák, piják, příslušník „ztracené generace“ 30. let 19. století, která se v německé literatuře označuje jako litera-tura doby předbřeznové. Ačkoliv se upil k smrti v pouhých 35 letech, řadí se k nejvýznamnějším německým spisova-telům 19. století, a asi nejlépe ho vystihuje jeho současník Heinrich Heine, který Grabbeho nazval „opilým Shake-spearem“. Narodil se v Detmoldu přímo v kriminále, jehož byl jeho otec správcem. Vystudoval práva, stal se advo-kátem a posléze vojenským auditorem, ale více než vo-jenskému zákoníku se věnoval lahvím rumu, byl proto brzy suspendován pro dluhy a nekázeň a žil životem vagabun-da a svobodného spisovatele, mimo jiného také v okruhu Düsseldorfského Městského divadla u Karla Innemanna. Psal velice ambiciozní dramata, ve kterých bořil dosavadní klasickou stavbu, vybíral si velká témata a jejich formou předjímal realistické drama. Většinu jeho děl spojuje pe-simistický světonázor, chmurná misantropie a nihilismus. Jeho dílo bylo díky tomu znovuobjeveno expresionisty, velkou oblibu získal také u Sörena Kierkegaarda. Uctí-ván byl v době nacismu, který zneužíval antisemitistické a nacionalistické pasáže jeho děl. Na sklonku roku 1828 dopsal své drama Don Juan a Faust, které bylo také jako jediné za jeho života uvedeno na jevišti. Další známá poz-ději mnohokrát uváděná dramata jsou Žert, satira a hlub-ší význam; Napoleon; Hannibal; Herrmannschlacht; nebo Kaiser Friedrich Barbarossa.

- 13 -

FAUSTVyplň smlouvu! RYTÍŘ (vstane) Jako nic!Nemusíš ani letět daleko –Chceš víru, lásku? Pak se zamilujdo Donny Anny, nejkrásnější z žen,co v Římě tu kdy žily. Měl bys pakcelou tu melu naráz: neboť ten,kdo zamilován, vzdychá, doufá, věřía výská si!

FAUST Což vyrval jsem tě snadze sirných bahnišť, abych upadldo tenat dívky, abych rozpínalšpendlíky místo závor, kterýmitajemství vesmíru jsou uzamčena? RYTÍŘVšak přijde chvíle, kdy ti jehlicena ňadrech Donny Anny zamkne víc,než může ti dát svět! FAUST Už ať jsme pryč! –Svět probádat až na dno! RYTÍŘ Ano – Chvěješ se? FAUSTCo, chvět se? Hruď mi skáče radostí!Teď chyť mě! – Dolů do pekel – pak zpátkyaž k hvězdným výšinám! – Když hlubinamá pevné dno, ať na ně nohou vstoupím,a je-li z výšin vidět do šíra,ať tedy dosyta se vynadívám!

RYTÍŘNu dobrá, obávám se jen, že na dněté hlubiny ti noha zakolísáa že z té výšky závrať dostaneš. FAUSTKdo mi to před chvílí chtěl ukázatpřírody žilobití?

RYTÍŘ Já to byl,doktore! Ale považ, človíčku –jen když se příroda krok za krokem

ti odhalí, ten pohled uneseš.Kdyby ses octl z čista jasna sámv té vřavě sluncí, v změti vlasatic,kde mléčné dráhy jako silniceaž k trůnu knížat duchů sálají,pak, s prominutím, vedlo by se tijak kočce v dešti. Bázlivě bys běhal,aby ses suchý dostal pod střechu!Bylo by mi tě líto. FAUST Prachem knihjsem prolezl a nezadusil se –Já volně dýchám v žáru blankytu!Tu útrpnost si nech – nestojím o ni –když trpím, ať je to mé utrpení –cizím bych trpěl jenom dvojnásob! RYTÍŘTos řekl jadrně! – Nu, chyť se! – Hle,jak peruť havrana tě ovívámůj plášť. – Ten věrně ponese nás vzduchem –Ustup nám, Země! – Poslyš, blíží sesem kroky – Nejdřív dolů, vzhůru pak,jak poručils!


UKÁZKA

- 14 -


XVII. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ

... jak to bylo ...

PRÁZDNINY se překulily ke svému konci, a jejich závěr vybízí nejen k bilancování uplynulé sezony, ale také ke vzpomín-kám a vyhodnocení letošního XVII. mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů. Počasí sice bylo tentokrát trochu náladové, ale náladu diváků rozhodně nekazilo, tísnili se pod deštníky i pláštěnkami během přeháněk, které se marně snažily narušit open air představení, trpělivě postávali u divadelních východů a čekali na herecké hvězdy, a jako každý rok si snad celé město užívalo venkovních stánků s pivem a různými dobrůtkami. Co se mě týče, byl to ročník velice hektický, redakce Hadriánu běžela na plné obrátky, tu a tam vyvolaly některé redakční příspěvky ostré polemiky, o divadle se zkrátka mluvilo zasvěceně i s odstupem téměř na každém kroku. Kdybych měla popsat svůj největší zážitek divácký, rozhodně by to byli dejvičtí hoši s Davidem Novotným v čele a jejich Dealer´s choice, kterému skutečně sluší otřepaná nálepka Herec-ký koncert, z Open air programu potom Jakub Vašíček a jeho Back to Bullerbyn, který neodolatelným způsobem propojil Astrid Lindgrenovou se vznikem skupiny Abba a nebo celý Den Klicperova divadla, v rámci kterého jsme dali ochutnat část toho nejlepšího z naší produkce a vše se zakončilo divácky nabitým koncertem na Letní scéně. Zážitků mnoho, stejně jako milých setkání, zkrátka festival se povedl, a i když se to teď, krátce po jeho skončení nechce věřit, pomalu už začínáme připravovat ten příští….

PS – A jestli chcete zevrubnější statistiku, máte ji mít!

XVII. festivalový ročník Divadla evropských regionů navštívilo cca 58.600 spočítatelných diváků, kteří zhlédli během de-seti festivalových dnů na dvaceti scénách 238 oficiálních představení. (Stovky a tisíce dalších sledovaly četné pouliční divadelní a hudební produkce). V Klicperově divadle se odehrálo 32 představení pro 22.200 diváků, v Draku 40 představení pro 4.400 diváků, v pouliční části festivalu Open air pak 166 představení vidělo 32.000 diváků!Není to paráda? S pozdravem Jana Slouková

Jedním z vrcholů festivalu byla Korespondence V+W. Zde celá brněnská delegace krátce po skončení představení.

Klicperovo divadlo bylo neustále v obležení diváků… …ovšem nemalou účast hlásily také stany Open airu

- 15 -

Švihák lázeňský – 90tiletý herec Klicperova divadla Josef Vystrčil

To není strašák z minulosti, ale uniformovaný Míra Zavičár při policejní kontrole před představením Světáků.


XVII. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ

... jak to bylo ...

Jan Bílek si odskočil od činohry zpět k loutkovým kořenům

Tradiční chůdaři předvedli, jaký je život na vysoké noze

Koncert herců Klicperova divadla přilákal početné publikum

Vyletněný David Drábek s mojitem a režisérkou

Klubu autistů Natálií Deákovou

Redakce Hadriána v plné parádě

Bohdan Holomíček tentokrát nefotící, ale focen…

Na letní scéně vystoupila i Sylvia Krobová

Na festivalu si samozřejmě přišli na své lovci autogramů – tak schválně, jestli

všechny známé tváře poznáte…

- 16 -


Letní esemeskování před zahájením divadelní sezóny

Eva Kratochvílová: „Bylo to letos léto bez prázdnin, léto bez léta. Málo odpočinku, hodně práce. Vedla jsem tábor, chodila na praxi do poradny, psala do školy i pro divadlo, četla, zpí-vala a stavěla dům. Takže především sbíječka a motorová pila...“

Lenka Loubalová: „Moje letošní prázdniny byly určeny pří-telkyní Miluškou a počasím. U Milušky jsem byla na chalupě, a protože ona je převelice pracovitá, a pracuje neustále, třebaže chodí o berli, musela jsem já „neoberlená“ a mladší pracovat také. Ne, že bych toho litovala, práce jsme uděla-ly spoustu, ale jako dovolenou musím těch čtrnáct dní lehce odepsat. Lázně pak byly poznamenány dešti, bouřemi a zi-mou, a tak se těším na houbaření v září. A na divadlo.“

David Drábek: „V létě jsem si chtěl především odčervit hla-vu a strávit ho jako naprosto nekomplikovaný savec. Nejpr-ve jsem vyrazil s Justýnou a synovcem na Tureckou riviéru. Vozil jsem obě děti mořem na zádech jako staletá kareta... Poté jsme s Henrietou vzali auto a nadivoko vyrazili křižovat Provence. Objevili jsme si pro sebe na Azurovém pobřeží po-loostrov Giens a obývali porůznu jeho romantické skalnaté pobřeží. A v Arles a v St-Rémy jsme potkali osobně několik

van Goghů a k mé úlevě nebyl ani jeden z nich členem sou-boru Klicperova divadla. Tedy jeden z nich byl Zaplík, ale do-mluvili jsme se, že o tom nebudu mluvit... Hlava každopádně odčervena.“

Tomáš Lněnička: „Až na čtyřdenní přechod Nízkých Tater jsem prázdniny strávil s rodinou (jak se na otce dvou dětí slu-ší). Všichni jsme cestovali, v rámci ČR, dost vydatně. Orlické hory, Jeseníky, Pálava a tento poslední smutný víkend Šu-mava. Mezitím pár návštěv dědečka a babiček z obou stran a konec prázdnin je tu! Hurá do nové sezóny!“

Jiří Zapletal: „Strávil jsem většinu léta vyhledáváním vhod-ného domu na Barbadosu, kde chci prožít období listopad – březen, takže se mnou v těchto měsících moc nepočítejte.“

Magdalena Gregorová: „Já chovala, krmila, tišila a těšila na-šeho květnového syna Eliáše. 14. srpna mu byly tři měsíce a má, prosím, už přes šest kilo! Hurááá.“

Lubor Novotný: „O prázdninách jsem se neválel u moře, ale stále jsem pracoval. Točil jsem český film s názvem Polski film, kde jsem hrál logopeda Pavla Lišky. :-) Taktéž jsem pra-coval u rodičů na domě (maloval jsem obývák), na zahradě (natíral bazén, stříhal okrasné dřeviny). Pracoval jsem též na sobě (cvičil, plaval) a v neposlední řadě na svém novém vzta-hu. Takže práce, práce, samá práce...“

Helena Plecháčková: „Prázdniny jsem trávila především s mým krásným synkem a užívala si jeho každodenních pokroků. Pak jsem byla v zámoří a nechala se rozmazlovat tureckým sluncem a do třetice jsem tančila a i teď tančím flamenco v Boskovicích s úžasnými Španěly a Španělkami. Užívám každého dne, neboť se řídím heslem CARPE DIEM!“

Pan ředitel Ladislav Zeman se svým kolegou z branže obdi-vovali produkci rakouských ekologických zemědělců... /GRAZ/

Jaké měli prázdniny?

- 17 -


Isabela Smečková: „Prázdniny byly smutné, dva pohřby v ro- dině. Takže z toho, co bylo hezké, vybírám, jak jsem řídila hausbot na Baťově kanále, a potom pohled do tyrkysového moře z výletu na lodi Discavery v Řecku. Takže voda mě do-stala. A taky nezapomenu, jak se mě Kajetán (3 a půl roku) po těch pohřbech zeptal: „A mami, já taky umřu?“ Divné prázd-niny. Konec.“

Jana Slouková: „Léto je léto, když den patří snílkům, když můžem jen v tílku ven jít, takže já v létě v tílku chodila, když zrovna na chvilku vysvitlo sluníčku i v české kotlině, vegeti-la jsem na Opatovickém rybníku u Hradce Králové a chytala bronz, poslouchala ze sluchátek Toma Waitse a v hlavě kula pikle týkající se Tuláka po hvězdách a Don Juana a Fausta, s nimiž jsem vlastně strávila většinu prázdnin, ale to už patří spíše do ranku toho letního snílkovství... Taky jsem byla v Istanbulu, tísnila se s o hlavu menšími Turky v místní tram-vaji, ztrácela se na bazarech, nakukovala do mešit a brázdila Bospor. A za deštivých depresivních dní v Hradci na ubikaci spala, psala, četla, šla na aerobic, zase spala, zase četla a zkoukla všechny série Teorie velkého třesku. A pak jsem taky vyjela žlutým busem do Prahy a modrým vlakem do Os-travy. A jednou se v klubu opila s Luborem Novotným. Prázd-niny byly super!!!“

Martina Eliášová: „O mých prázdninách není moc co psát, byla jsem na chalupě s mým tátou, taky trochu s Láďou Ha-dem a trochu s dceruškou a vnoučkem. (Ale ne dost, aby to uspokojilo mé babičkovské srdce.) Sledovala jsem, jak plo-diny, které jsem láskyplně sázela, aby mělo děťátko bio- zeleninku, dílem plesniví, neb zavlažováno bylo přespříliš, o zbytek se nejspíš postarají slimáci. Ale i tak to uteklo, ačkoliv se vlastně nedělo absolutně nic zajímavého, co by stálo za zmínku do POT&LESKu.“

Ilona Machová: „Celé prázdniny jsem trávila pro mě neob-vykle v přírodě - sbírala jsem bylinky a chodila na houby a po nocích vařila džemy z lesního ovoce. Maximálně jsem tradič-ně užila dva dny na mém oblíbeném festivalu Fluff fest, kde se vždy ráda potkám s lidmi, které během roku nemám moc příležitostí vidět - takže nechybělo povídání, koncerty, taneč-ky do rána i opalování na letišti v Rokycanech.“

Katka a Dušan Hřebíčkovi z chalupy: „SLIMÁCI K NÁM JEŠTĚ NEDORAZILI!“

Kristýna Kociánová: „Prázdniny jsem strávila krásně, poho-dově, odpočinkově, láskyplně, výletově, dobrodružně, adre-nalinově, labužnicky, no prostě báječně! Avšak do práce už se těším.“

Pavla Antonínová: „Užila jsem si Pálavu na kole, Vltavu na raftu, Itálii na severu, děti na táboře a hromady prádla na praní.“

Pavlína Štorková: „Prázdniny 2011: Pohoda, krása v Čechách. Žádné stresy, trocha práce na zahrádce, dobré jídlo, hodně spaní a společnost milých lidí. Spokojenost veliká, natankováno do sezóny 2011/2012.“ František Staněk: „Dovolenou jsem strávil s rodinou v Itálii čás-

tečně na pobřeží Kalábrie, kde mne zaujal bordel, který jsou Ka-lábrijci schopni naházet do moře a po „přežvejkání“ jeho vrácení mořem zpět na pobřeží. Tak jsem si udělal malou instalaci kou-sek od pláže, místní ji nazvali „Jurský park“ já ji pojmenoval „Frutti di Calabria“. Cestou zpátky jsme „objevovali“ zašlou velikost této země jako je Paestum, Pompeje, Řím, Florencie, Siena, San Gi-mignano a na závěr samozřejmě Benátky. Manželka i dcery tuto naučnou stezku přežily a já jsem rád že se to podařilo a auto nás nezradilo. Pak jsme si od dcer na týden odpočali ve sklípku na Pálavě. A od té doby jen občas chodím sbírat jedovaté houby a snažím se postavit novou pergolu ze starých trámů. Smí se na mně mluvit jen po obědě při kávě, prostě nádhera.“

Připravila Magdalena Frydrych Gregorová

Jaké měli prázdniny?

- 18 -

GALERIE FRUTTI DI CALABRIA

Milí přátelé,

jednou k tomu muselo dojít. Nepíšu ve svém krásném útulném bytečku v cen-tru Hradce, nýbrž v lázeňském domě Niva 1 v Luhačovicích. Není to samo-zřejmě žádný zásadní problém, proto-že Luhačovice jsem již dávno přijala jako svůj druhý domov. Společenská místnost je trošku strohá, vpravo kni-hovnička, v níž mnohé svazky pochá-zejí z mého bytu, protože jsem je loni přivezla, abych své vlastní knihovně maličko ulevila. Uprostřed stojí kuleč-níkový stůl, přikrytý zeleným potahem, a ačkoli by mne lákalo zkusit si pár šťouchů, zatím jsem se neodvážila. Kulečníkové plátno prý je velice, veli-ce drahé a rádo se trhá. A tak raději hraju se svými přáteli nesmírně inte-ligentní karetní hru Prší, při které se vyvztekáme až až. Už jsme si osvojili mnohé hlášky, které možná nejsou až tak vtipné, ale my při nich propukáme v halasný řehot, jak už to tak bývá u se- hraných partiček. A o to vlastně jde především, protože „veselá mysl, půl zdraví“. Letošní letní počasí nazvu slušným slovem. Nevyzpytatelné. V minulých letech občas pršelo na celém území naší republiky, ale v jihovýchodním koutku vlasti bylo vždycky jako ve Spli-tu. Trávili jsme mnoho času u bazé-nu, ve kterém je voda vždy šokantně studená, ale ve vedrech to nevadilo. Letos jsme prvních čtrnáct dní chodili pokorně do bazénu krytého, který je menší, ale voda je přihřívaná. Dříve jsme vždy čekali až sluníčko zapadne, a teprve potom jsme vyráželi na dlou-hé procházky, či na tanečky pod širým nebem. Letos jsme nevyráželi nikam, protože buď pršelo, nebo bylo strašně mokro po dešti, případně se k bouři schylovalo. Též teploty se blížily k těm


podzimním, sychravým dnům, tudíž karty a bowling se staly naším jediným vyžitím po stránce duševní i fyzické. Jediné, co mne zoufale ničí, je fakt, že koule z mé ruky vypuštěná přesně na středovou kuželku, vždy se stočí vlevo. Vím, že je to slaboučkým malíč-kem na mé pravačce, ale stejně mě to vždycky znova přivádí k pláči. Když se konečně slunce na obloze rozsvítilo, obsadili jsme bazén, krutě studený, ale čisťounký a osvěžující, a konečně jsme nasbírali trošku té krásné hnědé barvy na tělo. My, co jsme nebyli u moře, potřebovali jsme to už jako sůl, protože naše bělounká těla v plavkách vypadala ostudně.

Konečně jsme se také odhodlaly s přítelkyněmi Hankou a Maruškou vy-razit do světa. Za stěračem jsem našla lísteček zvoucí nás všechny na Rybář-skou baštu, kde se budou jíst luxusně upravené ryby, a krom toho zhlédne-me skvělou barmanskou show. A tak jsme vyrazily. Nejprve jsme musely vy-lézt na kopec hned u našeho domu. Je to zrádné místo, vypadá nenápadně, ale je to úsek strmý a pro astmatiky, kardiaky a ostatní je jakýmsi prubíř-ským kamenem. My tři jsme to s něko-lika přestávkami dokázaly. Potom vlek-lý kopeček mírný, pot na čele, sípání a chroptění. Pak ovšem prudce dolů k přehradě. Moje kolena a kyčle vysílaly výstražné signály, ale u vidiny koktejlů a okouzlujícího barmana jsem nedba-la a kráčela dál. Před námi se zjevila přehrada v celé své velikosti. Nikoli

ovšem kráse, protože je už rok vypuš-těná a musí se vyčistit. Takže pod hrází jsme viděly bahno, trošku vody, nějaké ty vodní ptáky, no a na druhé straně již jen plochu zarostlou něčím vysokým, zelenohnědým a velmi vytrvalým. Tě-ším se, až se zase rozprostře po celé ploše krásná voda a u hráze budeme koukat na červené kapry. Ještě kousek po cestičce, malý ko-peček a jsme na místě. Akce to byla bezesporu velmi dobře míněná a bo-hulibá, ale bohužel zcela nezvládnu-tá. Po strastiplné cestě jsme se těšily na Mojito, Sex na pláži a jiné dobroty, hlavně pak na kouzelnické triky šar-mantního barmana. No, byl to mladý muž, v triku a širokých tříčtvrťácích, a pokud jde o šejkrování a okouzlující triky, nedělo se nic. Šly jsme si objed-nat, ale bylo nám řečeno, že došel led. Ale ať vydržíme, že za chvilku nějaký donesou. Maruška nevydržela a šla k okénku pro víno. Červené měli v ledni-ci, bílé se hřálo u sporáku. Nakonec se domohla bílého vychlazeného, ovšem nevalné chuti. U okénka se nehoráz-ně dlouho čekalo, obsluha byla zcela nekompetentní a u sousedního stolu seděl hodně opilý pán, který neustále vypočítával, kolik je mezi přítomnými žen, toužících po tom, aby je vyzval k tanci. Počítal nahlas a na všechny dámy, dychtící po tanci s ním, ukazo-val prstem. Jelikož při každém rozpočí-távání jsme byly zahrnuty do množiny lačných tanečnic, rychle jsme Maruš-ce pomohly vypít ten patok a uháněly

odtamtud. Představa hovoru s opil-cem, který za tu dobu urazil asi devět lidí, nás obdařila vůlí hledat vlídnější podnik. Barman stále ještě stál opřený o bar a po ledu ani vidu ani slechu. V mírném dešti jsme došly k Sed-lářům, kde dva živí muzikanti zpívali svůj každodenní lázeňský repertoir, a jako náplast za zmařený večer jsme si daly víno, zákusky a jiné dobrůtky. Asi tři páry nám k tomu tančily, každý na své umělecké úrovni. Doma jsme si daly Prší a v noci jsme sladce bublaly. Už teď je mi smutno, že za necelý týden odjedu z Luhačovic, rozloučím se s kopečky, stromy a keři, se svými přáteli, s krásnou moravskou mluvou a sladkým nicneděláním.

Na shledanou v divadle. Lenka

JEDNOU K TOMU MUSELO D OJÍT

- 19 -


„Na první pohled se může zdát, že sáhne-li hradecké Klicpero-vo divadlo po titulu na českých jevištích už v posledních letech několikrát prověřeném, je to krok zpět. Jenže Mrzák inishma-anský britského dramatika Martina McDonagha je skuteč-ným dramatickým arcidílem, které mladý režisér Jan Frič převedl v poctivou činohru se skvostným a netřeskutým humo-rem, nekašírovanými emocemi a skvělými hereckými výkony.“

Petr Mareček, MF DNES, 17. května 2011

„Dokonalých inscenací se v Česku urodí nanejvýš pět šest do roka. Mrzák inishmaanský Martina McDonagha v režii Jana Friče na jevišti královéhradeckého Klicperova divadla bude určitě patřit k těm letošním. Po inscenacích v Praze, Budějovi-cích, v Chebu a po Fedotovově nastudování v Permi, pochlubil se jím i u nás, dotáhl Frič úvodní hru McDonaghovy trilogie (Mrzák inishmaanský, Poručík z Inishmooru, Smrtky z Inishee-ru) k dokonalosti.“

Jiří P. Kříž, Právo, 13. května 2011

„Frič se vědomě a chytře, s rizikem, že mu bude spíláno do „mainstreamu“, upozadil, pokorně a s empatií pro text slouží autorovi i postavám, na něž se stejně jako jedenačtyřicetiletý McDonagh, po rodičích Ir, dívá se soucitným úsměvem a z velkého odstupu. Tomu pomáhá i záměrně přehnaná styli-zace. Kostýmy Ivy Němcové, orvané se zažranou letitou špínou, korunují zcuchané zrzavé paruky, scéna Nikoly Tempíra si vy-stačí s realistickým interiérem dřevěného ostrovního koloniálu, též trochu pomačkaného, kalendářově malebné pastviny Irska

. . . A J A K O N Á S P Í Š O U . . .

Poslední dvě premiéry uplynulé sezóny patřily McDonaghově Mrzáku Inishmaanskému a Davidu Drábkovi a jeho Jedlíkům čokolády. Obě inscenace si zasloužily patřičnou pozornost též u festivalo-vého publika v červnu. Pokud ještě stále patříte mezi ty z našich diváků, kteří „Mrzáka“ a „Jedlíky“

neviděli, snad se nám podaří vás nalákat drobnou ochutnávkou z tisku.

jsou vidět jen za okny, kam také míří sny antihrdinů. Syrovost bohem opuštěného ostrova podtrhuje scénická muzika Davida Smečky, která se odráží od chytlavé lidovky Dirty Old Town až k místy opulentně zaranžované rockové dramatičnosti. V tišších pasážích však účelně zvýrazňuje emoce.“


„Frič vytáhl z černé McDonaghovy grotesky o Mrzákovi na světlo jímavou poetiku, něhu a hoře irského údělu. Jeho pojetí daleko přesahuje vše, co bylo u nás z McDonagha vytěženo. Ješ-tě jinak než Sokol v Činoherním klubu nastavil zrcadlo irskému sebeobelhávání, což v jeho inscenaci dokládá mj. přitesávaný mýtus-legenda o příčině smrti mrzákových rodičů.“


„McDonagh vyrůstal na filmech, proto dlouhá expozice tak charakteristická pro černobílou hollywoodskou klasiku, a neza-pře tarantinovskou školu, kdy se „žvaní a žvaní“, ale ve výsled-ku není ani slovo navíc. Žádný vtip, i ten nejčernější, nenechá zapadnout a bez pointy, na níž si umí počkat. A hlavně: když se objeví nová postava, po třech větách má divák pocit, že ji dobře zná. Ať už je v tom jakýkoliv kalkul, vychází mu to znameni-tě. Jako by mu přes rameno nahlíželi lidoví historkáři kalibru našeho Jaroslava Haška i mistr hluboké divadelní psychologie Tennessee Williams. Trumfem mu jsou převrácená klišé včetně hollywoodského sentimentu, pohrávání si s hrou na pravdu i neefektně dramatické rozkrývání, že nic není, jak se zdá.“


Martin McDonagh: MRZÁK INISHMAANSKÝPremiéra 7. května 2011

- 20 -


„Režisér si zdařile poradil s vedením herců, každému z nich vtiskl vedle krutosti i jistou dávku skrývaného poklesku, měk-kého srdce, které občas zabušilo v poryvech drsné krajiny, ne- úprosného klimatu a obhroublých zvyků obyvatelů nehostinné-ho irského ostrova.“

Jan Odstrčil, DENÍK, 9. května 2011

„Klicperovský herecký nonet předvádí na jevišti nevídaný kon-cert. Dominuje Jan Sklenář. Do detailu promyšlené pohybové sólo umanutého klacka Billyho. Sekundují mu Vojtěch Dvořák v dikčně ozvláštněném vypatlanci Bartleyovi a Marta Zaoralo-vá v jeho prostředím vyostřené, prostořeké sestře Heleně McCor-mickové. Boží jsou Lenka Loubalová a Martina Eliášová coby zmíněné sestry Osbornovy, Billyho vychovatelky. Informační zdroj Johny Pateena Mika Filipa Richtermoce, osudem zkouše-ný Bobík Bobby Tomáše Lněničky, nesmrtelná Johnyho Matka v karikatuře Lubora Novotného... Všichni kromě ní jsou zrza-ví. Velké divadlo!“


„Postavy z ostrova Inishmaanu v roce 1934 jsou prachobyčejné, vesměs prostinké, ani zlé, ani dobré. Tutlají pravdu o osudech druhých, lžou, okamžitě a bezcitně se hrubě cejchují, aniž by se uráželi, a život vedou až k uzoufání všední. Už tím jsou di-vákovi důvěrní a dojímají. A co teprve, když se jich zhostí vý-borní herci. Titulní mrzák Billy v podání Jana Sklenáře sice pro následky obrny budí soucit, sešněrovaný v předpotopní or-topedické pomůcce však umí být bezcitný, prolhaný a umanutý. Sklenář skvěle drží figuru - i fyzicky - do posledního detailu, vzdorovitost, bezmoc i touhu uhraje s minimem gest s charak-teristickým pocukáváním hlavy. A každou reprízou je přesnější a umírněnější.“


„Dramaturgyně Mrzáka Inishmaanského Jana Slouková od-vedla na inscenaci kus zdařilé práce, protože sobotní premiéra hry v zásadních ohledech proudila prostory Klicperova diva-dla, a pomyslný dramatický oblouk spolu s procesem identifi-kace diváka s postavami herců fungoval přesně podle záměru.“


„Nejvíce v paměti asi zůstanou sourozenci McCormickovi. Drs-ná Helena je požehnáním pro Martu Zaoralovou. Frackovitě krutá, sprostá jak dlaždič je jen na navenek, v každém nádechu na další sprosťárnu „volá“ po skutečném citu, jehož se zároveň děsí. A co teprve její bratr Bartley! Vojtěch Dvořák učinil bez sebemenšího karikování z pomalejšího pitomce nejživotněj-ší a nejdojemnější figuru celé komedie s nepopsatelně kouzelný-mi pochechty i urputnou touhou po bonbonech. I kdyby povede-ná inscenace byla - řečeno s kosmonautem Armstrongem - jen nepatrným krůčkem pro moderní divadlo, tak je obrovským skokem pro oba mladé herce.“


„Kdo by čekal nějaký unylý příběh s rozvleklým rytmem, ten by se mýlil. Postavy jsou v některých ohledech burani a obhroublá „křupanština“ a necitlivost z nich prýští v drtivé kadenci dyna-mických scén. A tak ve hře může být i kámen zdařilým souput-níkem v debatě. Stejně jako čumění na krávy s sebou nese až monstrózní rozměr. V Mrzáku Inishmaanském, i když škaro-hlíd najde skvrny na všem, se podařila vzácná souhra kvalitní dramatické předlohy, opravdu vydařeného překladu, precizní dramaturgie a uvědomělého režijního přístupu. Když se ješ-tě přidá důmyslná scéna a sugestivní, atmosférotvorná hudba spolu s konstantní hladinou hereckých výkonů, je zaděláno na kvalitní divácký prožitek a třeba i touhu vidět hru vícekrát.“


David Drábek: JEDLÍCI ČOKOLÁDYPremiéra 21. května 2011

„Současná romantická komedie je vratký prám, jenž hrozí zadrhnutím na mělčině slzavého sentimentu. Nebo řachandy. O Drábkových JEDLÍCÍCH ČOKOLÁDY to neplatí. Dramati-kovi a režisérovi Davidu Drábkovi, jemuž bývá máloco svaté, se povedlo něco nečekaného. Jeho Jedlíci čokolády, poslední pre-miéra 126. sezony Klicperova divadla, jsou komorní až intim-ní inscenací, v níž se děje malý a křehký zázrak. Jako by nešlo téměř o nic, ale vlastně o všecko.“


„Režisér David Drábek napsal hru s názvem Jedlíci čokolády pro svůj divadelní soubor. Hercům, s nimiž má zkušenost z jevi-ště, „ušil“ divadelní role přímo na míru. Jejich znalost umožnila režisérovi, aby je začlenil hluboko do jevištních postav. Drábek se stal synonymem obdivu a přitáhne do divadla davy lidí, včet-ně mladých. Na jeho premiéry se jezdí z celé republiky.“

Jan Odstrčil, Deník, 23. května 2011 „V hradeckém kontextu náleží Jedlíci k Drábkovým režijně nejvyrovnanějším počinům. Z Drábka kabaretiéra a recyklátora

všemožných žánrů, což se stalo osudné zejména jinak ambicióz- nímu Sherlocku Holmesovi, se stal Drábek terapeut almodó-varovského kalibru s empaticky hlubokým ponorem do ženské duše.“


„Klicperovci se dostávají opět do znamenité kondice. A samo-zřejmě v Jedlících čokolády nejde jen o problém Rózy (suverén-ní Pavla Tomicová), která ztloustla tak, že už se vůbec nemůže postavit na nohy. Je jednou ze tří sester žijících bez rodičů, part-nerů a trochu mimo realitu. „Mimoni“ jsou ale i chlapi, kteří se jim nakonec do života připletou. Stát na vlastních nohou, to je katarze všech.“


„Režisérské ego – aniž popřelo svůj rukopis – ustoupilo otevře-nému a upřímnému vypravěči, jenž přehledně, lehce a beze sto-py podbízení líčí příběh tří různě nešťastných a podivínských sester v jednom domě, které se musí vyrovnat se smrtí rodičů. S vynikajícími dialogy balancuje mezi tragickým a komickým, mezi skvostnou groteskou a palčivou realitou. Ze zdánlivě

- 21 -

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: David Drábek, Jana Slouková, Magda Frydrych Gre-gorová, grafická úprava: Marie Šobková. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: [email protected]. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy

v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo o.p.s. podporují:


banálních řečí plete biče smíchu, čímž české „sitcomáře“ usvěd-čuje ze školácké upachtěnosti, velké city nechává naopak nedo-řečené a v náznacích, aniž by šifroval nebo exhiboval metafo-rami, tragické záležitosti podává věcně, o to silněji vyznívají.“


„Nemohl stvořit k tomu nevídaně lidskému, v každém dialogu a výstupu vtipně pointovanému příběhu sféricky astrální hudbu nikdo jiný než Drábkův spolupracovník Darek Král. Dnešku vše přiblížil mimo jiné citacemi hitů nekomerční provenience.“


„Herečkám Pavle Tomicové, Isabele Smečkové a Pavlíně Štor-kové a jejich mužským protějškům Jiřímu Zapletalovi, Duša-nu Hřebíčkovi a Miroslavu Zavičárovi psal role na tělo a oni mu to přesně odměřeným civilním herectvím vracejí snad dese-tinásobně. Už v neokázale jiskřivé souhře a nadsázce. Nelze než obdivovat Zapletalovu originální a excentrickou komiku, tak vzdálenou jakékoliv karikatuře, smysl pro detail i podivínství u Pavlíny Štorkové („Ty jsi buddhistka?“ – „Já jsem všecko!“) či monology Zavičárova sebevraha, ne nepodobné hořké stand--up comedy. U Pavly Tomicové není ani stopa po sebehře, mon-strózní Rózu, která se rozhodla užrat, uhraje minimem gest i milimetrově přesnou intonací.“


„Nejblíž skutečnosti je Helena (Isabela Smečková Bencová). Ošetřuje imobilní sestru, a také handicapované v nemocnici. Valérie (Pavlína Štorková) je nejpodivínštější: nevychází z domu a rozmlouvá s mrtvou maminkou, která ji navštěvuje. Žije v pokojíku v podkroví s Buddhou a hledá lék na utrpení. Zdědí růžový kostým Supermana. První výlet z domu v něm ale málem nepřežije. Právě proto jí připadne Samuel (Miro-slav Zavičár). Smyslem jeho života je páchat sebevraždy. Róze připadne Ludvík (Jiří Zapletal), dobrovolný pečovatel, který jí vrátí chuť do života, pohyblivost a figuru. Helena najde Jana (Dušan Hřebíček). Ten když ztratil práci a ženu, jejímž G bo-dem byla jeho kreditka, venčí devět psů majitelům, kteří na čtyřnohé mazlíčky nemají čas.“


„Autor hry si pohrává s lehkostí s nešvarem doby a současnými civilizačními problémy. Právě díky své režijní vizi vytvořil hru, která je plná nadhledu, nadsázky, kousavých sarkasmů a iro-nizování zemské tíže, osudové gravitace každého člověka tak, aby rozhýbal bránice a zároveň ponoukal k hloubání ve spod-ních proudech významů. Herecky byla laťka nastavená vysoko. Představitelé jednotlivých rolí si zdařile sekundovali. Ve hře se objevilo několik improvizací a nahodilých prvků, které Jedlíky čokolády umocňovaly ještě víc.“

Jan Odstrčil, Deník, 23. května 2011

- 22 -

Date post:	01-Apr-2016
Category:	Documents
Upload:	klicperovo-divadlo
View:	227 times
Download:	5 times

Pot&Lesk - září 2011

Documents