sociální-patologie-Muhlpachr

Masarykova univerzrtaPedago gtcká fakulta

UK PdF MU Brno

1iltilIilililIilIIililIilililIilililIilililIililIilililil3201031 693

tr 'C r ,

Sociální patologie

Pavel Mtihlpachr

Brno2002

lij

i!

t

E-

OBSAH

Úvod

1. Sociá lní patologie1.1' Sociologie deviantního chování1.2. Teorie sociá|ních deviací

-7

1010111313

1 .2.1' Biologické teorie deviace1.2.2. Psycho|ogické teorie deviace1.2,3, Socio|ooické teorie deviace

1 .3 ' Sh rnu tíLiteratura 14

t 3

16t o16

2. PatoIogické závisIosti2.1. Drogová závis|ost

2'1.1. Fáze vývoje drogových závis|ostí2.1,2. KIasif ikace drogových závislostí2,1.3, Motivace abúzu drog .2.1.4. R iz ikové skupiny

2.2. Závis|ost na a|koho|u2,2.1, Diaonostická kritéria

171B18

2.2.2. Fáze závis|osti na a|koholu2.2.3. Klasif ikace abúzu aIkoholu

19'19

2020212222z ó2324zo2728282830. t l

31323334

3738

2'2.4. K|asif ikace typů závis|osti2,2.5. Rizikové skupiny

2.3. Tabakismus2.3.1. Typolog ie kuřáků2,3.2. Rizikové skupiny2'4' Závis|ost na hracích automatech2.4.1, Diagnostická kritéria2.4'2. Fáze závislosti .2.4.3. Rizikové skupiny

2.5. Teorie vzniku závis|osti2 .5.1. B io|ogické teor ie2,5'2, SocioIogické teorie2.5,3. PsychoIogické teorie2,5.4. Ku|turně antropo|ogické teorie

2.6. Psychická deprivace jako příčina závis|ostí2.6.1.Teor ie memů

2 '7 . Sh rnu t í . . , .Literatura

3. Faktory vzniku závis|osti3.1. Socioekonomické faktorv závisIostního chování3.2. Výchovně vzdě|ávacífaktory 413 .3 . Sh rnu t í . . . . 42Literatura 43

4. Sekty a sektářství4.1. Vznik a formování sekt4.2. SpeciÍické rysy sekl4.3. Typologie sekt4.4. Typo|ogie ku|tů4.5. Přehled soudobých sekt4 .6 . Sh rnu tÍ . . . .Literatura

444546+ t

5253

l--. t

5' Sebevražednost5 .1 . Su ic idá|níchovánív dětském a ado|escentním věku5.2. Integrá|ně andragogické pojetí sebevraŽednost i5.3. ShrnutíLíteratura

6. Kríminalita6.1. Vývoj krimina|ity v České republice6-2. Vývoj počtu stíhaných osob6.3. Rozmístění kriminaIitv6.4. Trestná činnost dětía m|ádeŽe

6.4 .1 . Spec i f i cké znaky t res tné činnost i6.4.2. Struktura trestné činnosti dětía m|adistvÝch6.4.3' Rozmístění krimina|itv dětí a m|adistvÝch

6'5. Kr iminal i ta páchaná na m|ádeŽi6.6. Kr iminal i ta m|adistvých v kontextu vývoje spo|ečnost i6.7' Nové oblast i kr iminal i ty v postmoderníspo|ečnost i . ' .6.B. ShrnutíLiteratura

7. Agresivita7.1 . Rod ina a tÝrané dítě

7.1 '1 . Příčiny zneužívání a týrání v rodině7.1.2. Formy zneužívání a týrání dítěte v rodině!.1.3. Psychické důs|edky zneužívání atýrání dítěte '

7.2. Skola a týrané dítě7.2.1. P říčiny a formy nás i |í ve ško|eAgresivita ze strany vrstevníkůSvndrom zneuŽívaného a tÝraného dítěteÍ - .+.

o+65

100101

566263

o o

666767676BA q

69697071T Z

73

74/+74t o/ t )777779BO80B18181B2B383

B4B5B6BB9595

969B

7.4.1. Tě|esné týrání7.4.2. Sexuá lní zneužívání7.4.3. Citové týrání .7'4.4, Zanedbavaní .. '7.4.5' Systémové týrání .

7 ' 5 . Sh rnu tÍ ' ' .Literatura

8. Typologie disharmonického vývoje osobnosti8'1. Charakterist ika poruchového vývoje osobnostiB.2. Kritéria disharmonického vývoje osobnosti8.3. Charakterist ika vybraných typů disharmonického vývoje osobnostiB . 4 ' Sh rnu t í . ' .Literatura

Pedagog jako sociá|ní pracovník9.1 . Soc iá |ní kompetence uči te|e9 .2 . Sh rnu t í . . . .Literatura

Souhrnný seznam l iteratury 102

Úvop

Učebnítext Sociální patologie reÍ|ektuje na současné aktuá|níproblémy v oblas-t i sociá|ně pato|ogických jevů u dětí a m|ádeŽe.

Je primárně určen pro pos|uchače Pedagogické fakulty a je koncipován jakosouborný studijní materiá| k jednot|ivým pato|ogiím, u prob|ematiky závis|ostního cho-váníjsou prezentována diagnost ická kr i ter ia, pod|e kterých mohou indikovat budoucíučite|é některou ze závis|ostí.

Z oborového h|ediska je studijní materiá| určen pro studenty denního i dá|kové-ho studia oboru Speciá|nípedagogika v rámci předmětu Sociálnípatologie, dále je ur-čen svojí rozšířenou částí k prob|ematice pato|ogických závis|ostí pro studenty výbě-rového semináře Patologické závislosÍi denního studia oboru Speciá|ní pedagogika,a V nepos|ednÍ řadě je určen jako dop|ňkový materiá| k cyk|u přednášek předmětuSpeciá lní pedagogika pro studenty 3. ročníku učite|stvíVVP.

obsahem předk|ádaného textu jsou úvodní kapito|y, které vymezují předmět so-c iá|ní pato|ogie a sociá|nídeviace. Nás|eduje poměrně obsáh|á kapito|a týkajícíse pa-tologických závis lostí u dětí a mládeŽe - drogová závis|ost, a|koho|ismus, tabakismusa patologické hráčství. Tuto kapitolu dop|ňujístatě věnované statutu a ro|i učite|e V pre-venci závislostního chování a socioekonomickým faktorům vzniku závisIostí'

Dále se skriptum zabývá otázkou sekt' sektářství a zhoubných ku|tů. Tato pro-b|ematika se jevíjako |atentnísociá|ně pato|ogický prob|ém právě u věkové kategor iem|adistvých a m|adých dospě|ých.

otázky sebevraŽednosti jsou zmiňovány z důvodu ryze praktických. Učite|, čás-tečně svo,jí proÍesní dimenzí sociálního pracovníka, je ved|e své výchovně vzdě|ávacífunkce také diagnostikem v případě rŮzných pato|ogií, suicidá|ní pokusy a tendencenevyjímaje.

Da|šípoměrně obsáhlou část tvoříproblematika kr imina| i ty. Jedná se o vstupy tý-kajícíse jak kr imina| i ty dětía m|adistvých' tak ve|mi závažné prob|ematiky současnost i- kr imina| i ty na dětech. S tímto fenoménem současné doby Se Ve ško|ách a ško|skýchzařízeních setkáváme stá|e častěji a praxe ukazuje, Že výchovní pracovníci na všechtypech ško| jsou nedostatečně připraveni, resp. nejsou vůbec připraveni nejen řešit,ale vůbec zaregistrovat tento jev a mnohdy Se na něm i nevědomky svým postojemzÚčastňují.

Studi jní text je dop|něn o typo|ogi i d isharmonického vývoje osobnost i v dětstvía dospívání, která by mě|a přispět k h|ubšímu pochopení těchto zv|áštností právě vevztahu k sociá|ně pato|ogickým jevům, které aktuá|ně ohroŽují současnou populacidě tía m|ádeŽe.

Závěr tvoří krátký výstup týkající se právě dimenze sociálního pracovníka jakosoučást učite|ské proÍese, který by mě| vyústit v uvědomění si tohoto nového rozmě-ru učitelského povo|ání.

Některé kapito|y jsou rozšířeny i do dimenze andragogické - týkají se i sociá|něpatologických jevů, které se vyskytují u popu|ace dospě|ých.

Budu ve|mi potěšen, kdyŽ mi čtenáři vyjádií svůj názor na nás|edujícítext a pře-dem i im za to děkui i .

Ě

Brno, srpen 2000 autor

1. soc|ÁLNÍ pRroLoote

1. SOCIALNI PATOLOGIE

Sociální pato|ogie je shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně neŽádoucíspo|ečenské jevy, tzn. spo|ečnosti nebezpečné, negativně sankcionované Íormy deviantniho chování, a|e h|avně označení pro studium příčin jejich vzniku a existence. Do socio|ogiezavedl tento pojem Herbert Spencer, který h|eda| para|e|u mezi pato|ogií (chorobou) sociá|-nía pato|ogií (chorobou) bio|ogickou' mezi bio|ogickým organismem a spo|ečenským orga-nismem, jejich strukturami a funkcemi. Spencerovský biologismus je h|avní příčinou po-zdějšího zamítání pojmu lsociální pato|ogie a jeho nahrazováním pojmem sociá|ní deviace.

1.í. Sociologie deviantního chování

Jedná se o socio|ogickou discip|ínu, která se zabývá výzkumem a teorií chování, jeŽ seodchy|uje od společenských nebo skupinových norem, pYičemŽ jde o odchylku ve směruchování spo|ečensky neŽádoucího, neaprobovaného, odmítavého nebo dokonce trestného.Deviace má univerzá|ní charakter, to znamená, Že existuje ve všech spo|ečnostech, všudetam, kde |idé spo|u přicházejí do styku a Žijí ve skupinách. Neexistuje žádná spo|ečnost čikultura, která by mě|a zce|a konÍormnÍchování svých č|enů s abso|utní absencídeviace.

Deviaci mŮžeme deÍinovat jako nepřizpůsobení se dané normě nebo sadě norem,které jsou významným mnoŽstvím |idí akceptovány v určité komunitě nebo společnosti.Ztéto deÍinice vychází ivětšina socio|ogických teorií.

Pod|e tradičního názoru T. Hobbese se č|ověk v dávnověku nacháze| v tzv. přiro.zeném stavu, který by| charakteristický tím, Že v něm individuum mě|o pouze práva, aleŽádné povinnosti. Každý by| svým v|astním soudcem a mohI dě|at vŠe, co on sám chtělbez toho, aby mu někdo do tohoto práva zasahoval. ProtoŽe neexistova|y Žádné zákony,žádnázávazná pravid|a pro všechny, nemohla existovat ani konÍormita, ani deviace, všeby|o dovo|eno.Tento stav však by| válkou všech proti všem, a proto nemohl uspokojovatpřirozenou |idskou potřebu jistoty' Pro dosaŽenítéto záruky se tak |idé zříkají svých přiro-zených práv a uzavkají spo|u tzv' přirozenou smlouvu, sdruŽují se do společnosti a sta-noví pravid|a, která jsou závazná pro všechny. Teprve se vznikem zákonů a všeobecnězávazných spo|ečenských norem se tedy č|ověk stává bud'konformním (normy respektu-je) nebo deviantním (normy porušuje).

Normy můŽeme respektovat na zák|adě v|astního přesvědčení o jejich správnosti,a|e většinou budeme pravid|a dodržovat proto, Že s jejich porušením je spojena sankce.Všechny sociální normy jsou doprovázeny sankcemi, které slouŽíjako ochrana proti ne.konformitě. Sankce je tak jistou reakcí na chováníjednot|ivce nebo skupiny, která má za-jistit, aby chování by|o v sou|adu s danou normou.

Sankce mohou být především pozitivní (udě|ení pochvaly za konformitu) nebo ne.gativní (trest za chování, které neníkonÍormní), a|e mohou být téŽ formální (tam, kde exi-stuje speciální skupina lidí nebo organizace, jejímŽ úko|em je zajištbvat, aby určitý druhnorem by| dodrŽován), či neformá|ní (jeŽ více spočívají na spontánní reakci oko|í neŽ naorganizovanosti).

Všude tam, kde budou existovat pravid|a a sociální normy, jejichŽ dodržování budekontro|ováno, bude existovat i institut sociá|ní kontro|y.

Chování, které má být konformní, musí být kontrolováno, aby byl zajištěn sou|ads danými normami' Konformita, deviace a kontro|a spo|u úzce souvisí. Pokud má spo|eč-nost Íungovat, musí mít vybudované mechanismy, kterými své č|eny přinutí ke konÍormitěse sociá|ními normami' Základní kontro|ní mechanismy mohou být dvojího druhu: vnitřníkontrola (aktér kontroluje sám sebe) a vnější kontrola (aktér je kontro|ován okolím). Tytodva druhy kontro|y majítendenci působit s imu|tánně.

--_


Vnitřní kontrola můŽe existovat u toho, kdo má vytvořeny individuální kodexy pří.s|ušného chování. -rato sÍéra můŽe být ovlivněna ce|ou řadou ÍaktorŮ: pozitivním šebe.hodnocením, si|ou ega, mírou frustračníto|erance či pocitem sociá|ní odpovědnosti apod.Jednotlivé kodexy správného chování jsou vytvořeny V procesu socializace.

Vnější kontro|e je vystaveno chováníjednotlivce ze strany jeho oko|í. Nosite|é tétokontroly mohou být vrstevníci, přáte|é, rodiče, případně lidé, se kterými je daná osobav úzkém kontaktu (neÍormální kontro|a), nebo soudy, policie, vézení, psychiatrické léčeb-ny apod. (Íormální kontrola) jako speciá|ní orgány a organizace, které by|y vytvořeny pro-to, aby ap|ikova|y nát|ak na jednotlivce s cí|em dosáhnout korlformity jehc chování.Formá|ní systém spoiečenské kontro|y (v podobě trestů) pravděpodobně nejvíce zabra-ňuje l idem, aby se chova| i deviantně vůči těm pravid|ům, která jsou obsažena v zákonech,tedy těch normách, na jej ichŽ dodrŽováníspo|ečnost i trvá.

Deviantníchování se však nevztahuje pouze k 1ednot| ivc i , a le zahrnuje i jednáníce-|ých skupin. Se zvyšující se solidaritou a integrací skupiny můŽe deviace dokonce růst.

Existuje mnoho přístupů k výk|adu deviantního chování. Různé teorie soustřed'ujíSVou pozornost na proces socia|izace, rozbor faktorů podporujících deviaci, případně sezaměřují na sociá|ní kontext, ve kterém ke vzniku deviacídochází.

V zák|adní rovině můŽeme roz| išovat t ř i zák|adní skupiny teor iídeviace: bio logické,psychologické a sociologické . které však nic nerrypovídajío tom, jak deviaci chápe lé-kař, kněz, soudce nebo sociá|ní pracovník, tedy všichni ti, kteří kaŽdodenně přicházejí dostyku s těmi, kteříjsou def inováni jako deviant i .

V prŮběhu vývoje se vyčlenilo něko|ik tradičních poh|edů na deviantní chování -absol utistický, morá ln í, medicínský a statistický:

. Abso|utistický poh|ed je historicky nejstarší. Jeho zák|adem je představa spo|e-čenských vědců a nakonec i běŽných aktérů, pod|e níŽ ve spo|ečnosti existují zce|ajasná sociá lní pravid|a, která jsou zře imá a srozumitelná pro všechny l id i . J iné cho-váníje nepřípustné . deviantní. Tato pravid|a však nep|atí pouze v dané spo|ečnos-ti, ale vztahují se na všechny společnosti, a proto určitý deviantní akt bude deviant-ním aktem bez oh|edu na soc|á lní kontext, ve kterém se odehrával . Abso|ut ist ickáperspektiva vychází z předpok|adu, Že každý č|en spo|ečnosti souh|así s určitýmipravidly a sociálními normami - pokud ne, je deviantem a společnost má právo i po-vinnost se k němu jako k deviantovi chovat - kontrolovat, soudit, trestat. ProtoŽe jezce|a přesně Vymezeno pravid|o správného chování, tak je jednoznačně dáno i cho-vánÍ nekonÍormní, a to bez oh|edu na sociá|ní prostředí, které tvorbu tohoto jednáníovlivnit nemůže. Jevy jako prostituce, homosexualita, uŽívánídrog, krádeŽe či vraŽ-dy jsou tak deviantní ve všech dobách a kulturách. Tento pohled by| značně popu-|ární a rozšířený nejen mezi sociology a jinými humanitními vědci, ale předevšÍmv samotné veřejnosti.

O Z morá|ního pohledu je deviace nemorá|ní a asociá|ní. Určené chováníje (podob.ně jako z absolutistického poh|edu) jako deviantní označováno ve všech situacícha ve všech spo|ečnostech. Toto |vrzeníje však ještě dop|něno předpok|adem, Že de-viace je špatná a z|á' Ti, kteří se chovají deviantně, jsou zce|a zákonitě nemravní,asociá|ní a zlí. Podobně jako abso|utisté i mora|isté předpok|ádají, Že ve spo|ečnos-ti existují dva druhy |idí (kterýrn odpovÍdají dva druhy chován$: morá|ní nedeviantia nemorální devianti. Deviantem se člověk rodí, nemorá|nost ho poznamenává du-ševně i Íyzicky a spo|ečnost mu pouze přisuzuje přís|ušnou ná|epku. PostiŽené dítěnarozené vinou |ékařů nebo díky eko|ogicky závadnému prostředí, svobodná matkabyd|ícíse svými dětmi na ma|é vesnic i , podnikavý soused, jehoŽ fyz iognomie vypo-vídá o Židovském původu, spoluŽák, který se chová divně - ti všichni mohou být po-tencionálně označeni za morálnídevianty a vyobcování z dané spo|ečnosti pro svouodlišnost, a tím i špatnost'

1. Soc|ALNÍ pRroI-ootr

. Medicínský pohled je jedním z da|Ších přístupů, který své současné místo našeli v současné sociologické |iteratuře v rámci tzv' sociální pato|ogie. Deviantní cho-váníby|o označeno jako esenciá|ně patologické, tj, jako příznak společenské nemo-ci' Mezi |idským a spo|ečenským organismem je vedena ana|ogie. Deviace je pova-Žována za nemoc a za produkt nesou|adu mezijednot|ivými částmi systému. Stejnětak jak Íunguje zdravý č|ověk - bez bo|esti, bez zármutku . mŮŽe fungovat i samot.ná spo|ečnost. Pokud tomu tak není, je organismus postiŽen na zdraví, a proto ne-můŽe h|adce fungovat. Rozšířeníurčitých jevů, jako kupř. prostituce, homosexualita,zneužívání dětí, krádeŽe apod. signalizuje, Že společnost není v pořádku. Sociá|něpato|ogické pojetí, které je stejně abso|utistické jako poh|edy předcházející, protožepo|arizuje skutečnost na dvě protik|adné sféry, mezi nimiŽ není žádná šedá zóna, nad|ouhý čas poznamena|o ráz především evropské socio|ogie.

. Statistický poh|ed jako jediný z tradičních pohledů není abso|utistický' Deviace jechápána jako určité chování, které je atypické, které variuje kolem průměru nebomodu. KaŽdou odchy|ku od statistické normy tak |ze povaŽovat za deviaci (a protoi kaŽdý č|ověk můŽe být v určitém oh|edu deviantem). Tento poh|ed je sice prostomy|ů poh|edŮ předcházejících, přesto však je rovněŽ chybný: nebere v Úvahuschopnosti |idívybírat si své v|astníchování a ignoruje sociá|ní kontext, v němŽ jsoudeviace definovány nejmocnější skupinou, nezachycuje interpersoná|ní reakce, spo-|ečenské standardy či míněníveřejnosti a nebere do úvahy ani varianty přinucení kekonformitě. Je sice fakt, Že většina statisticky definovaných závaŽných deviací seod|išuje od průměru, a|e tyto vlastnívariace jsou mnohem méně významné než jsousociá|nídefinice a soudy, které určují, co je deviantnía co je konformní s danými so-ciá|ními normami. Statistický poh|ed na deviace je typický především pro ty huma.nistické disciplíny, které na prvním místě preÍerujíempirický výzkum a výs|edná databez hlubší teoretické ana|ýzy'

. od tradičních poh|edŮ je třeba od|išit současný re|ativistický přístup, pod|e které.ho lze chováním, ideám, ku|turním symbo|ům a dalším sociá|ním produktům poro-zumět pouze v kontextu té kultury a spo|ečnosti, jejíŽ jsou organickou součástí'Deviace tak můŽe být interpretována pouze z h|ediska toho socioku|turního kontex-tu, Ve kterém se přihodi|a' Je potom z tohoto poh|edu deviantem ten, kdo se nahýprochází po nudistické p|áŽi, kdo měřÍ přes dva metry a hraje basketba|, kdo zabíjív době války, kdo vykřikuje nacionalistické nesmys|y uprostřed skupiny stejně smýš-lejících blouznivců? Všechny tyto jednotIivé varianty jsou determinovány prostředím,v němŽ se odehráva|y. Re|ativistický pohled se tak snaží vyhýbat všem úska|íma prob|émům, které přinášejí pohiedy předcházející a snaŽí se na deviantníchovánídívat jako na chování, které je definováno jako deviantnív jednom kontextu, zatím-co Ve druhém můŽe být zce|a konformní. Jednání označované za škodlívé a neŽá-doucímůŽe být ve druhé společnosti vysoce pozitivně hodnoceno'

V zák|adu kulturního re|ativismu je tedy obecné tvrzení, že určitá skutečnost či jev,který je deÍinován jako deviantnív dané situaci, nemusí být deviantním vŽdy a všude' To,Že jisté chování není považováno za koníormní, je výs|edkem ce|é řady Íaktorů, kteréov|ivňují skupinovou odpověd' a definici deviace. Nejdů|eŽitějšími faktory této kategoriejsou: čas, prostředí, situace a sociá|ní status aktéra.

. Z hlediska času: chování, které je v určitém obdobípovažováno za deviantní, můŽebýt povaŽováno za nedeviantní v období druhém a naopak.

O Z hlediska prostředí: jednání, které je v určité spo|ečnosti považováno za deviant-ní, můŽe být v jiné spo|ečnosti zce|a koníormní' od|išnosti se však mohou objevovati v rámcijedné spo|ečnosti, kdy rozdí|né subku|tury budou vyznávat rozdílné normy,které se zce|ajistě budou jevit jako deviantní nejen vůči zák|adním pravid|ům ce|éspolečnosti, a|e i vůči normám jiné subku|tury.


o Z hlediska s i tuace: chování def inované jako deviantní v jedné situac| jeŠtě nemusÍbýt ve stejném čase iprost ředí nekonÍormní iv s i tuaci j iné. KaŽdá spo|ečnost to le-ruje jistou míru nezvyk|osti a excentričnosti chování. Míra to|erance závisí na stupniotevřenosti spoIečnosti. Čím je spoIečnost uzavřenější, tím je tolerance menšía sankce za porušení konÍormity větší' To však nic nemění na Íaktu, Že deviantnÍmse v určité s i tuaci může stát jakékol iv běŽné chování indiv idua.

. Z hIediska sociá lního statutu: určité bioIogické a sociá|ní charakter ist iky č|ověkzískává narozením bez toho, aby je moh| ov|ivnit: poh|aví' věk, rasa, národnostapod. Jiné charakteristiky ov|ivnit můŽe: vzdě|ání, manŽelství, zaměstnání. Dané zÍs-kané charakter ist iky spo|u asociují, a tím ov| ivňujísociá|nístatus, postavenÍindiv iduav rámci určité spo|ečnosti.

Závérem této subkapito|y |ze říci, Že deviantní chování představuje takové jednání,které není konformnÍs obecně př i jatými normami. NedodrŽenídaných pravide|je větŠínoudoprovázeno sankcemí, které mohou být Íormá|ní, neÍormá|ní, pozitivníči negativní. To, coje označováno jako devlantní, se můŽe měnit z času na čas a je determinováno danýmprostředím, situací a sociá|ním statusem samotného aktéra.

1.2' Teorie sociálních deviací

Z ve|kého mnoŽství existujících teorií deviace |ze vyč|enit tř i zák|adní teoretické prou-dy, a to: bio|ogický (nacházejícÍ příčinu deviace v genetických, anatomických a Íyziologic-kých Íaktorech), psychologický (k|adoucí důraz na osobnost č|ověka, motivaci, agresi,Írustraci či sílu ega) a sociologický (zdŮrazňující rozhodujícívliv prostředía socioku|turníchči skupínových faktorů). Přesto, Že některé teor ie působí v současné době poněkud archa-icky, je vhodné se s nimi, a|espoň v nást inu seznámit, protoŽe vŠechny mohou rozšíř i t ob-last našeho porozumění | idského chování, a to jak deviantnímu, tak konÍormnímu.

1.2.1. Biologické teorie deviace

Bio|ogické teor ie jsou nejstaršími teor iemi deviace. Svou pozornost zaměřujípřede-vším na studium kriminá|ního chování a ana|ýzu zIočinu, který je podIe jejich mínění pá-chán bioIogicky determinovanými jedinci .

. Největšího oh|asu dosáh|a italská pozitivistická škola krimino|ogie, která se roz-šíři|a ve druhé polovině 19. sto|etí. Biologické teorie se snaŽí dokázat, Že existují typyI idí, kteříjsou deviantně disponibiIní. Tyto typy jsou rozeznate|né na zák|adě měř i te|-ných anatomických charakterisl ik. Za zak|adate|e |ze povaŽovat Cesare Lombrosa(1835 - 1909). Zák|adní pozornost věnova| Lombroso identiÍikaci z|očinných typůa objevení sil, které tyto typy produkují. Východiskem Lombrosovy práce se stalaana|ýza početného vzorku ,,obyvate|.. ita|ských věznic, která vyústila v představu exi.stence určitých typů rodi|ých z|očinců. Z|očinci se tak od ,,normálních.. l idí od|iŠujíty-pickými st igmaty a fyz io|ogickými anomá|iemi. Je1ich znalost pak umoŽňuje odha|i tpotencioná|ního narušitele zákona' Lombroso jednotlivé typy identiÍikova| předevŠímna zák|adě rozboru tvaru |ebek.

. V Evropě by|a ve 20. a 30. |etech ve| ice popu|árnítypoiogie německého konst i tuci-ona|isty Ernsta Kretschmera, který dokazova|, Že ve stejném poměru, v jakém jsouzastoupeny v popu|aci , se určité typy I idí dopouštějí prot iprávního jednánÍ.

I

10

.Ě

1. SoC|ÁLNÍpRroLootE

o V USA by|a biologickou inspirací znate|ně poznamenána typologie vynikajícího an-tropo|oga Earnesta A. Hootona, který na zák|adě statistického šetření došeI k zá-věru, Že existujíjisté fyzické znaky a zv|áštnosti ' které delikventy od|iŠují od normá|.ních Iidí' Zjisti l, Že trestanci jsou ve srovnání s ostatními morálně, intelektuá|ně, mor-fo|ogicky i geneticky degenerování.

. Ned|ouho od zveřejněníHootonovy práce se velké pozornosti dostává koncepci pro-Íesora harvardské univerzity Will iama H. She|dona, který se inspirova| typologiíKretschmera a vytvoři| k|asiÍikaci l idských typů (trojdí|né třídění) do tří kategorií:endomorÍní, mezomorfní a ektomorÍní, které se od sebe odlišovaly jak si|ou tem-peramentu, tak i rozdí|ným stupněm mentá|ní úrovně.EndomorÍie je charakteristická mělkostí a ob|ostítvarů. Tento typ se vyznačuje krát-kými údy, ma|ými kostmi a h|adkou kůŽí. Je v|astní | idem, kteříjsou uvo|nění V po.stojích i pohybech, mají rádi Íyzické pohod|í, milujíjídlo a pití, jsou druŽní, snášenli.ví, a|e často samo|ibí, vyhledáva1í společnost, nenávidí samotu, |pí na obřadech, ri-tuá|ech a rodinných vztazích, udržují styky s přáteli z dětství, snadno se vzrušujía své pocity projevují otevřeně.Mezomorfie se vyznačuje tvrdostí, pravoúhlostí tvarů, kostí a poměrnou převahousva|ů a spojovacích tkánÍ. Stavba tě|a je výrazně muskulární. MezomoÍníjedinec jebez zábran, agresivní v postojÍch i pohybech, Íyzicky mi|uje dobrodruŽství a vzruše-ní, je extrovední, p|ný energie, má dobrou fyzickou kondici, je výbušný' rád ovládá|idi' má rád riziko a těší ho boj, často je však bezohledný, necite|ný vůči bo|esti, |ho-stejný a citově nestá|ý.Ektomorfie je synonymem pro křehkost a |ineárnost tvarů (hubenost), které jsou do-minantní u |idí s křehkými drobnými kostmi, vyčnívajícími žebry, malým ob|ičejema hezkými v|asy. V poměru ke svému tělu má tento typ také největší mozek.Ektomoríní č|ověk je bystrý, chápavý a senzitivní, má rych|ou reakci, a|e je intro-veftní, mi|uje soukromí, ve spo|ečnosti často upadá do rozpaků, je citl ivý vůči bo|es-ti, a|e chybí mu sebeov|ádání a vnitřní rovnováha.

Mezomorfní typ má k páchání protipráVního jednání ty nejlepší předpoklady.

o Nové přístupy, které se po 2. světové válce ob.ievují, se spíše neŽ antropo|ogií inspi-rují poznatky z genetiky, jeŽ se v té době stává popu|ární. Ve|kými propagátory gene.tické teorie zločinu se sta|i britští krimino|ogové, kteří se domníva|í, že na|ezli gene.tickou příčinu kriminality, a to v abnormalitě chromozómů. Jedná se o tzv. K|ínefe|terůvsyndrom . narozený jedinec má o chromozóm víc a výs|edná kombinace chromozó-mového zápisu má podobu např.: XXX, XXY, XYY atd' Právě na kombinaci XYY kte.rá odpovídá muŽskému poh|aví, se zaměřuje pozornost řady krimino|ogů a bio|ogů.Výzkumy početnějšího vzorku však závěry genetické teorie nepotvrdiíy.

o Biogenet ická koncepce je s ice v pos|ednídobě na ústupu, a le její zastánci nerezig-novali. Dnešní bio|ogické přístupy mají nejčastěji podobu biochemických teorií, kte-ré vycházejí z myšlenky, Že příčinou deviantního chování můŽe být chemická nevy.váŽenost látek v |idské krvi. Henry E' Kel|y tvrdí, Že hyperg|ykémie (přebytek cukruv krvi) můŽe vést k trestnÍmu jednání, stejně tak jako vitaminový deficit.

1.2.2. Psycho|ogické teorie deviacePodobně jako bio|ogické teorie, povaŽují psycho|ogické teorie deviaci za úchy|ku

a devianty za nosite|e jisté abnormity.Z hlediska psychopato|ogie je deviace povaŽovánaza nemoc a abnormita za něco, co je třeba |éčit a podrobovat kontrole. V kaŽdé společ-nosti existují chování, která jsou úchy|ná, deviantní, pohoršujÍcí, provokující, nemorální,špatná a spo|ečensky nebezpečná.

11


Etiketizační přístup spočívá V tom, Že určité chováníje ná|epkováno jako deviant-ní, v jedné spo|ečnosti je sankcionalizováno, zatímco ve druhé tolerováno. Týká seto předevŠím různých projevů sexuálního chování' T|ak sociá|ní kontro|y mŮže býttak si|ný, Že jakéko|iv chovánímůŽe bý|ze strany státu dáno na index a sankciona-lizováno jako deviantní.Proti zjednodušujícímu ná|epkování (|ékaři, právníky apod.) a chápánÍ deviace jako du-ševní nemoci vystupují v 60. letech zástupci tzv. antipsychiatrického hnutí, které před-stavuje radiká|ní opozici vůči stávajícím, dnes jiŽ k|asickým psychologickým teoriím.Psychoana|yt ické koncepce jsou spojovány se jménem Sigmunda Freuda(1856-1939), který se problematikou deviace a nekonformního chovánÍ zabýva|zprostředkovaně, především z hlediska jejich patologických projevů v individuá|nímŽivotě jednot|ivce. Duševní Život jednot|ivce je ov|ádán pudovými si|ami, které vyvo-|ávaj( různé způsoby odreagování. Zák|adní | idské pudy - pud sexuá|ní a pud de.strukčnÍ- korespondují i se dvěma prot ik|adnými pr incipy, které determinují životkaŽ.dého člověka - pr inc ipem slast i a pr incipem smrt i ' Pokud se č|ověk chová př i ro.zeně, tak je deviantní ze strany spo|ečnost i , a pokud je konformnívůči spo|ečenskýmnormám, je deviantní vůči své v|astní přirozenosti. Tímto způsobem si společnostsama vyrábí a vychovává devianty, které pak trestá za porušení svých pravidel.Psycho|ogická teorie Richarda L. Jankinse navazuje na Freudovu strukturu - id,ego, superego - a její autor deÍinova| t ř i zák|adnítypy špatně uspořádané strukturypsychiky indiv idua:Typ |. je charakteristický tím, Že jedinec má nadměrně rozvinutý obranný krunýř'jedná se o uzavřeného, introvertního č|ověka, který na vlastní vnitřní konÍ|iktyneníschopen reagovat jinak neŽ neuroticky - záchvatem úzkosti, strachu apod.Typ |l. je v opozici k prvnímu typu. Zařazuje sem tzv. nesocia|izované agresivní in-dividuum, které se ze svého obranného krunýře snaŽí dostat prostřednictvím útoč-ného a impu|sivního jednání.Typ |||. je představován nesocializovaným delikventem, coŽ je jedinec, který sice mávytvořený normální obranný krunýi a|e ten je . v důsledku působenÍ rušivých vi|vůprostředí - značně oslaben. Produktem tohoto deficitu je deviantní chování na zá-kladě pr imit ivních impulsů.

o integraci psychoana|ýzy s dalším psycho|ogickým směrem - behaviorismem sepokusi| John Do|lard, který je představitelem tzv. teorie Írustrace a agrese.Předpokládá, Že člověk má určité vrozené instinkty, které zásadním způsobem ov|iv-ňují jeho vývoj. Vybití agresivního jednání (denunciace, urážka, zabití, sebevraŽ-da ') vede ke zk| idněníjedince a k návratu do normá|u.

Teorie obrany, jako speciÍická koncepce spojujícípsychoanalýzu se sociologickým po-znáním, byla sice akceptována ce|ou řadou socio|ogů, a|e by|a rovněŽ kritizována zapří|išný psycho|ogismus. Tato teorie považuje za deviaci mechanismus obrany. Podletéto teorie má kaŽdý č|ověk určitá přání, která mohou být v rozporu bud's danými so-ciá|ními normami, nebo se svědomím individua. Pokud tento rozpor existuje, objevujÍse stavy úzkosti a pocity viny, které mohou ústit v nekonÍormníjednání. Deviantní aktpak představuje nástroj obrany, jímŽ se individuum bráníúčinkům stresu.

Behaviorismus se zaměřuje na studium |idského chování. Deviaci interpretuje veschématu S - R (stimu| - reakce)' Tuto jednoduchou reakci se snaŽí odstranit neo-behavior ismus, který nabízí schéma S - o - R (st imul - organismus . reakce).

Koncepce Johna Bowlbyho se nedomnívá, Že by deviace byla dědičná, ale spíšese 1i snaŽí vysvět|it z hlediska ana|ýzy rané dětské socia|izace, kdy se vytváří prvnípostoje vůči spo|ečenským normám, zákonům a hodnotám.

12

1. Soc|ÁLNÍpRtoI-ootr

1 .2.3. Sociologické teorie deviace

Socio|ogické studium deviace se zaměřuje v tomto textu pouze na výk|ad lří zá-k|adních socio|ogických přístupů: strukturálního Íunkcionalismu, teorie konf|iktu a in.terpretativní sociologie' Souhrnně je |ze prezentovat takto:O Teorie anomie - produktem nedostatečné sociá|ní regu|ace je stav ,,bezzákonnosti..

stav' kdy ve společnosti přestávají p|at|t zákony. Durkheim jako představite| ano.mického pojetí deviace se domníva|, že porušení sociá|ní stabi|ity má za nás|edekrozvoj pato|ogických forem dě|by práce a nárůst napětía konÍ|iktů mezi jednot|ivýmičástmi struktury' Dochází k rozbití struktury obecných pravÍde|a výsledkem je ano-mie. Robert King Merton tvrdí, Že deviace není výs|edkem patologické osobnosti,a|e je produktem struktury spo|ečnosti i její ku|tury. V této souvis|osti Merton de-maskuje mýtus amerického snL], pod|e něhoŽ ma.ií všichni stejnou příležitost dosáh-nout bohatství a individuální úspěch, a rozvíjí koncepci tzv' adaptivních mechanismů,kterým indiv iduum reaguje na vznik|ou s i tuaci .

. Subku|turní teorie tvrdí, Že deviace je výs|edkem konformity s normami a hodno-tami těch skupin, j ichž jsou indiv idua č|eny. Přís lušníci určité subku|tury se často př il iš neodlišují od dalŠích č|enů spo|ecnosti ' Základní odlišnost je však v ob|asti norem- subku|tura uznává jiná pravid|a a jiné hodnoty, neŽ jsou ty, které uznává konÍorm.ní větŠina, a proto přirozeně produkuje chování, které |ze z h|ediska spo|ečnostioznačit za deviantní.

. Teorie kulturního přenosu vychází z představy, Že deviace je součástí subkultur-ních vzorcŮ,1eŽjsou novým členům skupiny předávány V procesu jej ich zač|eňová-ní do skupiny. Myš|enka, že deviace je přenášena sociálním učením a socia|izací, sesta|a zák|adem koncepcí dalších teoretikŮ.

o Teorie sociálního učení předpok|ádá, Že deviantní i konformní chování je přede-všÍm determinováno sankcí, která za ně následuje, a to jak sankcí pozittvní, tak ne-gativní.

o Etiketizační teorie . deviantní chování ne|ze brát jako určitý typ jednání, který nasebe bere izo|ované individuum. Spíše je výsledkem |idské interakce, l idského in-terpretování, definování a hodnocení jak v|astního jednání, tak jednání druhých.Deviace je určitou nálepkou, která s|ouží Ía|ešnému obvinění chudých bohatými, ženmuŽi, m|adých |idí starými, minoritních skupin majoritními atd. Spo|ečnost si vŽdyh|edá vhodného obětnÍho beránka, kterého pak prezentuje veřejnosti.

1'3. Shrnutí

Pojem sociá|ní deviace označuje každé sociá|ní chování, které porušuje nějakou so-c iá|nínormu a je proto určitou částíspolečnost i odmrtáno. Deviace se měnív závis lost i nakulturním prostředí, na sociá|ním prostoru a čase.

Pojem sociální deviace zahrnuje tak rozmanitá chováníjako je vypjatý Íeminismus,homosexua|ita, prostituce, politická ortodoxie, rasismus, krimina|ita, alkoholismus, narko-manie atd', fenomény, které nás trápía znek|idňu jí' Každá spo|ečnost v přechodu - a našespolečnost se nacházÍ v tomto smyslu v situaci bezprecedentní . je přímo nabita deviant-ními fenomény.

Je vcelku obecně přijímáno, Že existujítři zák|adní přístupy ve zkoumání sociá|ní de-viace - biologický, psycho|ogický a sociologický. Nejpropracovanější jsou přístupysocioIogické.

Novější teorie vycházejí z empiricky prověřeného Íaktu ku|turnÍ variabiIity hodnoceníurčitých aktů jako deviantních, z čehoŽ se odvozujídva negativní a dva pozitivní závěry.

| ó

1' SocIALNÍ pRroL.octr

Negativní závěry:o Deviace není inherentnív|astností určítých Íorem chování, ale je v|astností, kterou na

ně k|ade veřejnost.o Pravid|a a normy nemajíabso|utnícharakter, tzn., že neplatípředpok|ad abso|ut istů,

Že normy:- jsou nutné_ jejich význam je jednoznačně určitý_ jsou komp|etně uspořádány pro vŠechny moŽné situace- jsou univerzá|ní- jsou nadčasové_ jsou sankcional izovány nezávis|e na čIenech skupiny'

Pozitivní závěry:o Deviace je funkcívnímánía hodnocení určitých Íorem chováníspo|ečenstvím, jehoŽ

se akt týká nebo jeŽ 1e s ním seznámeno.o Deviace je funkcí sociální kontro|y, oficiá|ní (tvůrců práva, rea|izátorů sankcí atd')

i neof ic iá|ní (veřejné mínění, skupinové hodnocení).

Aby Š|o o deviaci v sociologickém smyslu' musí být splněny nás|edující charakteris-tiky deviantního chování :. opakovateInost daného jevu (opakování se v určitých časových a teritoriálních ře-

zech).. Hromadnost, t j . d istr ibuce ve větších skupinách populace.o Sociální závažnost, tj. re|evance, která je danému chování přisuzována v dané kr-r|-

tuře, společenství či skupině.O Etiologie, která umoŽňuje predikci výskytu daného jevu.

Pro pochopení sociá|nídeviace je podstatná zna|ost samotných norem. Studiu soci-á|ní deviace musí nutně předcházet studium normativního řádu na různých strukturníchÚrovních společnosti. KaŽdá sociální norma je vybavena sankcí, |zn' Že Sama předpoklá-dá moŽnost svého porušení. Kde není norma, není deviace, a|e i naopak - kaŽdá normadeviaci předpok|ádá. Sociální deviace vzniká také v důs|edku zastara|osti normativníhosystému.

Studiem sociá|nÍdeviace se zabývá řada vědních oborů, vŽdycky ze svého specific-kého h|ediska, např. právo, et ika, estet ika, a|e i etnograÍie, kulturnía sociá lní antropo|ogieaj. V rámci socio|ogie se ustavi|a a instituciona|izova|a samostatná disciplína, sociologiedeviantního chování'

Literatura:Ko|ekt iv. Sociá|ní deviace, socio logie nemoci a medicíny. Praha: SLoN, 1994'Komenda, S., KeI ler, J . Socio|ogie pro právníky. oIomouc: UP' 1993'

1 4

2. PATOLOGICKE ZAVISLOSTI


o závislosti se v minu|osti hovořilo jen v souvislosti s alkoho|em a drogami.Fenoménem současné postmoderní doby je závis|ostní chování jako součást Životníhostylu zv|áŠtě dětí, mladistvých a mladých dospě|ých. Kvalitativně jinou, postmoderní spo-|ečnost, mnozí fi|ozoÍové a socio|ogové charakterizují jako spo|ečnost, v níž na místo nor.mat ivní regu|ace občana nastoupi|o sváděníkonzumenta a na místo |egit imizace moci ma-smédia. Atributy, které postmoderníspo|ečnosti dá|e přisuzují, jsou: společnost

tl Iudická (tj. společnost, která si ráda hraje, společnost, kdy spo|ečenská hodnotapráce je jakoby os|abena a kdy roste hodnota hry)

r permisivní (tj. spo|ečnost' která dovo|uje více neŽ dovo|ova|y spo|ečnosti tradiční)t l sekular izovaná (absoIutnívětšina akt iv i t je nenáboŽenskéhocharakteru)Í] postmoraIistníl-l postheroistická (spo|ečnost, která nepotřebujehrdiny)n a| ib ist ická (Kolekt iv, 1997)

Závis|ostní chování se intenzivně šíří do ob|astí hracích automatů, sexuá|ního cho-vání, s|edování te|evize, pracovní činnosti, odborníci zaznamenáva1í závis|osti na jíd|e'hubnutí, závis|ost na sektách, ku|tech a narůstající počty k|asicky závislých, tj. na a|koho-|u, drogách, cígaretách, kávě, čají apod. Zdáse, Že nabídka identiÍikace je víc neŽ dosta-tečná. Hrozí nebezpečí, že v dneŠním světě padne každý za obět' nějaké závis|osti.

Existují rÚzné k|asifikace závis|ostního chování, uvedená klasiÍikace reprezentu1eobecně uznávaný přehled v odborných kruzích.

Nezbytně nutné je vymezeníkategoriídětí, m|adistvých a dospělých. I v této otázceexistuje názorová nejednotnost. Na k|asifikaci těchto věkových kategorií je moŽno pohlí-Žet z psycho|ogického, socio|ogického, biologického či právního h|ediska. Každá k|asiÍi-kace se opírá o specifika vědy, ze které vychází' Přesto je nutné si vymezit tyto kategorie.Dítě je v tomto pojetí chápáno jako jedinec do 15 |et věku, m|adistvý reprezentuje věko.vé roz|ožení od 15 do . l8 let věku a dospě|ý nad 18let věku. Tato k|asiÍikace odpovídánejb|íŽe právnímu vymezení. Statistiky ve vykazování kategorie ,,mladistvý..často zahrnu-jí věkové rozpětí 15 až 19 let věku (Hygienické stanice apod.). Socio|ogicky pojímaná ka-tegorie m|adí dospělí se Vymezuje v rozpětí 1B až 22 - 24 |et věku, i zde se socio|ogickák|asiÍikace různís odvoláním na různé autory.

Závis|ostníchováníse jevístá le jako jednooborový prob|ém, medicínský. Rozbor to-hoto jevu naznačuje možnosti intervencív jednotlivých stádiích závis|osti, a to nejen prosektor zdravotnický. Závislostní chování se jeví stá|e častěji jako problém pedagogický,sociá|ně pedagogický a zYejmě i možnosti řeŠení budou na|ezeny v této ob|asti '

Pro toto téma je ve|ice podnětný č|ánek Psychopato|ogie závislosti, který vyše| ně-mecky V roce 1948. Jeho autor Viktor E. von GebstteI v něm razí výsližnou tezi, Že kaŽdý|idský zájem, at' je směřován kamkoliv, můŽe vyústit v závislost.

Stejné bio|ogické, psychologické a sociá|ní charakteristiky se objevují při zneuŽívánínávykových |átek stejně jako u jiných pravide|ně se opakujících konzumních zvykIostí.NejdůleŽitějŠí kriterium závislosti je neschopnost kontrolovat chování (SchmeÍche|, 1995)'

V nás|edujícím typologickém přeh|edu se zaměříme pouze na závis|ostní chování,které dominuje u sledovaných věkových kategorií (u dětí a m|adistvých). Jsou to: závis.|ost drogová, jako nejrozšířenějšízávis lost, závis lost na alkoholu a tabáku jako |ega| i-zované a tolerované závis|osti, které jsou průchozími drogamí v závis|ostní kariéře dětía m|adistvých. V nepos|ední řadě text pojednává o závislosti na hracích automatech'která zaznamenává v pos|edních dvou |etech nejprudší nárůst ve sledované populaci.

E-_

t 5


2.1 . Drog ová závis|ost

od dávných časů lidé pouŽíva|i drogy k tomu, aby změni|i stav svého vědomí, abyse st imu|ova| i nebo uvo|ni l i ' usnul i nebo spánku zabráni| i , aby z|epši| i schopnost svéhovnÍmání, nebo aby si vyvo|a|i ha|ucinace' Drogy jsou známé aužívané od dob prvních |id.ských civi|izací a vŽdy se také objevova|o nadměrné uŽívání těchto |átek aŽ závis|ost nanich. Rozšířenídrog je spojeno s industria|izací. Štab|ová (1994) konstatuje, Že spektrumlátek vyuŽívaných |egálně k |éčbě i ne|egá|ně k toxikomanickým úče|ům se postupn ě roz-Šiřova|o v sou|adu s trendy rozvoje spo|ečenské výroby, především chemické a farmace-utické, s rozvojem mezinárodního obchodu a vztahů mezi zeměmi a státv.

2.1.1, Fáze vývoie drogové závislosti

Vývoj drogové závis|osti ve vztahu jedinec - droga rozdě|i| Waldmann (1971) do 4 etap:1) etapa se vyznačuje hledajícím vztahem mladistvého, který proŽívá své generač-

ní problémy a konÍlikty;2) etapa je spojená s vytrlářením a stabi|izacískupin (pan) m|adistvých, kde se kon-

zumujídrogy;3) etapa je vyjádřena vznikem v|astní závis|osti jedince na droze, kterou potřebuje

bez ohledu na partu;4) etapa znamená fyzickou závis|ost na droze se stálou starostío její opatření, ne-

bot'hrozí dramatické abstinenční projevy. Toxikoman neprožívá pravý efekt dro-gového opojení, a|e ú|evu od nepříjemných proŽitků po ap|ikaci a nulnost udrŽo-vat v organismu stá|ou h|adinu.

Zv|áště u adolescentů nenípřesně Vymezena hranice mezi návykem a závislostí. JeobtíŽné rozhodnout co je a co nenímoŽné diagnostikovat,iako závis|ost. V odborné litera.tuře se |ze setkat s termíny jako jsou experimentá|ní, rekreační, habituá|ní a jiné poŽívánídrog mIadistvými.

K|asifikace abÚzu drog obvykle vychází z teoretických hypotéz čtyř kategorií:1) bio logické - podmíněnost bio|ogickými poruchami;2) psychodynamické - nerozřešení psychického traumatu a neuspokojení potřeb

s následným rozvojem nás|edných konfliktů;3) sociátní . na úrovni mikrostruktur i makrostruktur, jako výs|edek sociá|ního učení;4) socio logické. teor ie o sociá lních deviacích.(Hel|er ' Pecinovská, 1996)

2.1.2. K|asif ikace drogových závisIostí

Psychoaktivní |átky jsou pod|e Světové zdravotnické organizace rozdě|eny do čtyřskupin:

1) Látky nepouŽÍvané v |ékařství a potenciálně velmi nebezpečné ve smys|u závis-losti (tetrahydrocannabinol, psylocibin, LSD).

2) Látky v lékařství uŽívané a potenciá|ně nebezpečné pro moŽnost vzniku závis-|osti (Íenmetrazin, amÍetamin, diazepam).

3) Látky v |ékařství pouŽívané, ale s menším rizikem pro vznik závislosti (ch|ordia-zepoxid).

a) Látky ostatní, které mohou závis|ost vyvo|at (|átky pouŽívané v průmys|u, těkavározpouštěd|a, Iepidla aj .) '

2. PATOLOG|cKÉ ZÁV|SLoST|

Zvo|ský (1997) podává uce|ený k|asifikační přehled typů závis|ostí na návykovýchlátkách:

a) Alkoholo.barbiturátový typ (aIkohol, hypnotika, trankvi|izéry, anxio|ytika)

b) Amfetaminový typ (psychoton, anorektika, antidepresiva, |átky obsahující efed-rin - bronchodilatancia, antitusika)

c) Cannabisový typ (|átky obsaŽené v konopí- cannabis, hašiš, marihuana)d) Halucinogenový typ (LSD, meskalin, psy|ocybin)

e) Kathový typ (látky obsaŽenív |istech rostl iny catha edulis)

Í) opiátový-morfinový typ (papaverin, morfin, heroin, dio|an, Dolsin)

g) Solvenciový typ (Toluen, benzin, inha|ačnínarkot ika)

h) Tabákový typ

i) KoÍeinový typj) Antipyretiko-analgetikový typ

k) Neuroleptikový typ

|) Antidepresivový typ

2.1.3. Motivace abúzu drog

Dů|eŽitou součástÍ a podmínkou pro vznik a vývoj závis|ostního chování jsou důvo-dy vedoucí k abúzu drog. Pokusíme se prezentovat nejčastější motivace, které jsou ana-lyzovány v odborné |iteratuře. Jsou jimi:

motivace interpersoná|ní - přání proniknout interpersonálními bariérami a získatuznání vrstevníků, komunikovat s nimi, nebot' v pato|ogické rovině se nachází inter-pe rsoná|n í komu n ikace rodinná, vzdo rovat auto ritám,motivace sociá|ní - potřeba prosadit si sociá|ní změny, identifikovat se s určitou sub-kulturou, unikat z obtíŽných nesnesiteIných podmínek prostředí, měnit společenské vě-domí vrstevníků' Současná spo|ečnost způsobuje sociá|ní frustraci, působí chaotickyna dět i a m|ádeŽ. Uplatňujíse v prvnÍ | in i i rysy postmoderníspolečnost i ,motivace tyzická - přání Íyzického uspokojení, fyzického uvo|nění, odstranění Íyzic-kých obtíŽí, přání získat více energie, udrŽet si Íyzickou kondici,motivace senzorická . přání stimu|ovat zrak, s|uch, hmat, chut', potřeba smys|ové se-xuá|ní st imuIace,motivace emocioná|ní . uvo|nění od psychické bo|esti, pokus řešit osobní kompIika.ce, sníŽení úzkosti, uvolnění od špatné ná|ady, emocionální relaxace,motivace politická - identifikovat se skupinami protestujícími proti estab|ishmentu,měnit drogovou legis|ativu, nedodrŽovat společenská pravid|a,motivace inte|ektuální. uniknout nudě, dosáhnout intelektuá|ní kurióznosti, řešit umě-lé prob|émy, produkovat originálnÍ ideje, zkoumat své v|astnívědomí a podvědomí,

motivace kreativně estetická . vy|epšit uměleckou tvorbu, zvýšit poŽitek z umění,ov|ivnit a rozšířit představivost,motivace fi lozofická - objevovat významné hodnoty, h|edat smys| Života, nalézatosobní identifikaci, objevovat nové poh|edy na svět,

17


motivace antiÍi|ozofická - neuspokojení hledání sebe sama v učeních Ír|ozoÍů, zk|a-mání při h|edání smys|u ŽivoÍa, nena|ezení východiska ve ÍilozoÍii Východu,motivace spirituá|ně mystická - vyznávat ortodoxní víru, prosazovat a vázat se naspir i tuá|ní náh|ed, získávat boŽí vize, komunikovat s Bohem, získávat spir i tuá lní moc,motivace specifická - osobní potřeba proŽít dobrodruŽství, jinak nevyjádřite|né pro-Žitky, získat ocenění u určitých osob.

2.1 .4. Riz ikové skupiny

Nejrizikovější skupinou v oblasti abúzu drog se jeví populace dětí a m|adistvých.Při Íormování Životního stylu hraje prvořadou ú|ohu rodina. Pozornost je potřeba věnovataspektům demograÍickým, sociá|nímu postavení rodiny, povahovým v|astnostem rodiĎů,f unkci rodiny jako ce|ku, úrovni a druhu výchovných přístupů rodičů, vztahu a přístupu k ditěti a k ado|escentovi a opačně'

Rodina je ve svých přístupech k dětem charakterizována přístupem pó|ovým. Najedné straně nadměrná protektivnost, peč|ivost, autoritativnost a dominantnost rodičů, nastraně druhé ma|á důslednost, nedostatečný kontakt a kontro|a se sníŽeným zájmemo dítě. DysÍunkční rod ina je vedle pato|ogické komunikace a h ledání soc iá lní iden-tity jedna z nejdůležitějších příčin vzniku abúzu drog'

Skupiny m|ádeŽe, kamarád i , vrstevníc i , se kterýmise b io log icky, psycho|ogicky a so-c iá|ně os|abený jed inec stýká ' majínesporný v| iv na to, Že ado|escent exper imentuje s ná-vykovými |átkami.

2.2. Závislost na alkoho|u

A|koho| je jednoduchá chemická |átka, která snadno proniká k rŮzným orgánům,včetně mozku. Její obsah v a|koho|ických nápojích ko|ísá zhruba v rozmezí od 2 - 3% doasi 4o"/". Alkoho| je droga s tisíci|etou tradicí, droga, která je přeh|íŽena, podceňována,schvaIována. Spo|ečnost akceptuje aIkoho|, společenské cítění je proaIkoholní.Konzumace a|koho|u je zabudována do většiny ||dských rituá|ů, které provázíč|ověka odnarození po smrt. odmítnutí konzumace a|koho|u vzbuzuje pozornost a neadekvátní re-akce. Č|ověk, který odmítá konzumaci a|koholu, je povaŽován za pato|ogického. Právě ri-tuá|y spojené s konzumací a|koholu mají svou vysokou nebezpečnost pro os|ovení m|á-deŽe a dětí. Rituál t 'ukání nazdrav(je symbolem dospělosti a účasti v dospělém Životě.odk|ad účasti v této aktivitě vytváří napětí a snahu tuto bariéru odstranit a být jiŽ nosite.|em dospě|osti - tedy moci pít alkoho|' Pokud se dítě nedostane k jiným projevům dospě-Iosti a nevytvoří si j iné rituály vedoucí k projevu dospě|osti, pak rituá| pitíje veImi snadnodosaŽitelný. Pouhá napodobenina rituá|u je nebezpečím především pro děti do šesti leta tato nápodoba pro ně můŽe končit smrtí, nebot ' mají menšítě|esnou hmotnost a jej ichjátra nejsou schopna odbourávat a|koho| v takové míře 1ako u dospě|ých.

Alkoho|, podobně jako tabák, je průchozÍ drogou. Znamená to, Že část dětíz nich přechází k látkám nebezpečnějším. Pod|e amerických výzkumů je riziko škod|ivé-ho uŽívání drog vyŠší u dětí, které začaly pít alkohol nebo kouřit v mladším věku(NeŠpor,Csémy, 1995).

A|kohol patří do skupiny hypnosedativ s krátkodobým účinkem. Schuckit (1989) vy-mezuje |éta, kdy jedinec nejvíce pije mezi 16. a 25 rokem Života a konstatuje, Že a|koho|ikzemře pravděpodobně o 15 |et dříve, neŽ je očekávaná dé|ka Života pro celkovou popu|aci.

18

2. PATOLoGICKE ZÁV|SLOST|

2.2.1. Diagnost ická kr i ter ia

Pod|e 10' revize Mezinárodník|asi f ikace nemocíje chápán syndrom závis|ostí na a|-koholu jako skupina jevů fyzio|ogických (tě|esných), behaviorá|nÍch (týkajících se chování)a kognitivních (týkajících se duševního Života, zejména poznávání), v nichŽ přijímání a|ko-holu má u jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.Centrá|nÍpopisnou charakter ist ikou syndromu závisIost i na a|kohoIu je touha (často s iIná,někdy přemáhající) přijímat a|koho|. Pitía|koho|u po období abstinence vede k rychlejšímuznovuobjeveníjíných rysů syndromu závis|osti, neŽ je tomu u jedince, u kterého se závis-lost nevyskytuje.

Definitivní diagnóza by se mě|a obvykle stanovit tehdy, jest|iŽe během pos|edníhoroku doš|o ke třem nebo více z nás|edujících jevů:

a) silná touha nebo potřeba přijímat alkoho|b) potÍŽe v kontro|e přijímánía|koho|u, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo mnoŽ-

stvípití a lkoho|uc) tě|esný odvykací stav, jest|iže je a|kohol přijímán s úmys|em zmenšit jeho příznaky, nebo

jest|iŽe je přijímána příbuzná látka se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznakyd) průkaz tolerance jako vyŽadování vyšších dávek |átek, aby se dosáhlo účinku původ-

ně vyvo|anými niŽšími dávkami a|kohoIue) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch přijímání alkoho|u

a zvýšení mnoŽství času k získání nebo přijímání a|koholu nebo zotavení se z jehoúčinků

f) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých nás|edků jako poškození ja-ter nadměrným pitím, depresivní stavy' vyplývající z nadměrného pití nebo poškozenímyšlení a|koho|em. Je třeba snaŽit se určit, zda pacient by| nebo mohl být vyšetřena zda moh|y být zjištěny příčiny a rozsah poškození (NeŠpor, 1996).

Podstatnou charakteristikou syndromu závis|osti na a|koho|u je přijímání a|koho|unebo touha po jeho přijímání. Jedinec si uvědomuje, že má pouze přijímat a|koho|, coŽ seběŽně projevuje během pokusů zastavit nebo kontro|ovat pití.

2.2.2. Fáze závislosti na alkoho|u

Vývojová stádia závis|osti Vypracova| kanadský psychiatr Jel|inek(1960), jehoŽk|a-sifikace je obecně přijímána našimi i zahraničními odborníky.

1) stadium: in ic iá lní, počátečníPacient se ne|iší od svého okolí, pije kvůli psychotropním účinkům a|koholu. V intoxi.

kaci překonává stresové a neřešitelné situace. Zvyšuje konzumaci, jeho to|erance roste.

2) stadium: prodromá|ní, varovnéRostoucí to|erance způsobuje stále vyšší h|adinu a|koho|u v krvi. PostiŽený preferuje

tajné pití, pitís předstihem a konzumuje a|koho| rychleji neŽ oko|í' Je cit|ivý na verbá|níi non-verbá|ní komunikaci s tématikou alkoho|u. objevují se pa|impsesty . nepamatuje si průběhintoxikace. Proh|ubuje se jeho pocit viny, zvyšuje se snaha ov|ádnout účinky a|koholu.

Druhé stadium je hranicímoŽnosti řešit situaci kontro|ovaným pitím a vyřešením pů-vodních prob|émů.

1. a 2' stadium se řadí do předchorobí.

19


3. stadium: kruciá lní, rozhodné

Stá|e roste to|erance. Dochází ke změně kontro|y pití' A|koho| se sta| součástí me-tabo|ických dějů. Rostoucífrekvence zjevných opi|ostívede k narůstání konÍ|iktů s oko|ím.PostiŽený buduje raciona|izační systém . systém zdůvodnění, jímž svému oko|í i sobě vy-svět|uje a om|ouvá své pití. Je||inek hovořío a|koho|ocentrickém chování, upadají jeho zá-jmy, koníčky a povinnost i . T|ak oko|í můŽe donut i t i k d|ouhodobé abst inenci ' Uvo|něnímtlaku končí i období abstinence. V tomto stadiu se objevují zdravotní poruchy.

4' stadium: terminální, konečné

Charakteristickým znakem je nepříjemný stav po vystříz|ivění, nastupují tzv. rannÍ douš-ky, které přechází v něko|ikadenníkonzumaci - vzniká tah. K|ient konzumuje ved|e a|koho|ic-kých nápojŮ i technické prostředky. Nastupuje degradace osobnosti, ce|kový úpadek.

Ve 3. a 4. stádiu můŽe kdyko|iv dojit k chronifikaci choroby, kdy se následky abÚzustanou trvalými, neodstraniteInými, vzniká chronické stádium závis|osti na a|kohoIu.

2'2.3. KlasiÍikace abúzu a|koholu

Hel ler (1 996) k|asi f ikuje naduŽívání aIkohoIu nás|edovně:

1) Symptomatický abúzus je ve svém vývoji a průběhu určován strukturou osob-nosti, chorobou, odchy|kou. Vede k závis|osti s psychogenním podk|adem. Charak-teristické je samotářské pití' Alkoho|je prostředkem k navázání komunikace, změny nála-dy. Doba vývoje závis|osti trvá řádově pět let, dle individuá|ních zdravotních podmínek.Tento typ abúzu je typický pro Ženy.

2) Systematický abúzus je za|oŽen na stereotypu pití a|koho|u s rozvíjejícím se pi-jáckým chováním a s významným Íenoménem časovým. Závis|ost vzniká na podk|aděspo|ečensko-sociá|ním. Tento typ abúzu reprezentuje muŽskou popuIaci'

V praxi se čisté Íormy symptomatického a systematického abÚzu nevyskytují.Vyskytují se Ve vzájemné kombinaci.

3) Juvenitní ety|ismus má brzký začátek, často v dětství. Později spontánně ustá-vá.Ztéto |arvované formy se často aktivuje oko|o třicátého roku věku do závislosti. Tentotyp je vázán na etnické faktory, jeho výskyt je regioná|ní a vzácný.

2.2.4. KIasifikace typů závislosti

Je|linek (1960) iIustruje v následující klasifikaci nejčastější integrace do závislostní.ho chování:

1) typ atfa: typické občasné excesy s nás|ednými prob|émy. Represivníopatřenísta-čík dočasné abstinenci, nejedná se o závis|ost v pravém s|ova smyslu, můŽe se však vy-vinout v závis|ost typu gama'

2) typ beta: pravide|ná konzumace alkoho|u, kterou není pacient ochoten přerušitani za nevýhodných podmínek (dovo|ená, onemocnění). Jedná se o předstupeň závislos.ti, který se za příznivých podmínek rozvine v závis|ost typu delta.


3) typ gama (anglosaský typ): charakteristická je poruchová kontrola, která vedek ebrietě a nás|edným konÍliktům s okolím, v mezidobíje zachována schopnost abstinen-ce, při pokusu o pití s kontro|ou však nás|edují da|ší prob|ematické opi|osti, jejichŽ frek-Vence stoupá, aŽ se stanou kaŽdodenními.

4) typ delta (románský typ): charakteristický pro vinařské ob|asti, kde pravide|nákaŽdodenní konzumace alkoho|u patří k Životnímu sty|u, postižený si udrŽuje h|adinu a|-koho|u v krvi, nedochází zpravid|a k sociá|ním se|háním. K manifestaci závislosti docházíčasto při náhlém odnětí pravide|ných dávek a|koho|u' které můŽe vyústit v de|irium tre-mens. Kontro|a zde bývá dlouho zachována, prob|ematická je schopnost abstinence.Roste i dennídávka a kaŽdodenníopi|ost i se stávají manifestnÍmi '

5) typ epsi|on: typická je koincidence abúzu alkoho|u s psychickým onemocněním,nejčastěji při aÍektivní poruše, časově jde o kvaftá|nítyp pití'

2.2.5. Rizikové skupiny

Děti a mIadiství.

Je-|i u této popu|ačnÍskupiny významná skupina vrstevníků u nea|koholových drog,pak u a|koho|u je dominantní pozice přisuzována Životnímu sty|u rodiny a způsobu kon-zumu a|koholu u rodičů. He||er (1996) předpok|ádá nepříznivý v|iv na děti v případě zá-vis|osti na a|koho|u u jejich rodičů či vychovate|ů. Nevhodné utváření základních sociá|-ních vztahů v rodině se závis|ostí, nedostatečné vytváření zák|adní potřeby Životníjistoty,nedostatek vhodných identifikačních vzorů a posunutý model rodinného souŽitíjsou poru-chy způsobené konzumem a|koho|u a vedou k váŽným důs|edkům ve vývoji osobnosti ditěte. Sekundární pozici zaujímá p rimární skupina vrstevnická.

Johnston, o'Ma||ey, Bachman se domnívají, Že požívání a|koho|u je značně rozŠíře-no právě mezi jedinci mladšími 2.l |et' Autor spolu s ko|ektivem uvádí, Že nejintenzivnějšíabúzus a|koholu |ze zaznamenat mezi vysokoško|skou m|ádeŽí.A|kohol ohroŽuje i vyvíjející se p|od v období prenatá|ním, autoři pak pojednávají o Íetá|-ním alkoho|ovém svndromu.

Fetální alkoho|ový syndrom (dá|e FAS)

A|koho| ohroŽuje dltě, resp. plod, jiŽ v prenatá|ním období. Matky, které v průběhu tě-hotenstvípijí, mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že u nich dojde k abortu, nebo porodídítě s nízkou porodníváhou, jak konstatují Streissguth, Clarren a Jones (1985). Uvedeníautoři se shodují s našimi odborníky, které v otázkách Íetálního a|koholového syndromureprezentuje Mečíř (1989), který charakterizuje FAS jako stav duševnízaosta|osti s mno.hočetnými deÍormacemi tváře a ústnídutiny. Časté jsou vady vnitřních orgánů, přítomnosthyperkinetického syndromu, niŽší porodní hmotnost'

Hel|er (1989) vedle FAS uvádí další a|koho|ovou situaci, kterou je akutní intoxikacea|koholem v době porodu. Novorozenec má stejné mnoŽství a|koho|u v krvi jako matka.Bezprostředně po porodu je dÍtě ohroŽeno na Životě, nebot'nedisponuje k této metabo|i-zační Íunkci výbavou. Novorozenec proŽije první den Života situaci podobnou terminálnimu stadiu závis|osti. Pokud přeŽije, je v jeho buňce nesmazatelně zapsán biochemickýstav terminálnÍ závislosti.

E--

z l

2. PAToLoG |cKE ZÁV|SLoST|

2.3. Tabakismus

Tabák patřÍ mezi návykové drogy, jeho účinky se neprojevujítak rych|e a dramatic.ky, vzhledem k rozšířenosti kouřeníjsou cite|né. Tabákový kouř obsahuje řadu škod|ivin'dehet, kysličník uheInatý, formaIdehyd, arsenid, kyanid. Nešpor(1995) konstatuje, Žez ve|kého mnoŽstvíchemiká|ií v tabákovém kouři je návyková pouze jedna . nikotin. To jeV rozporu s tvrzením Duška a Janíka(1990), kteří uvádějí, Že při kouření tabáku nejde pou-ze o závis|osti na nikotinu, a|e i na některých da|ších látkách, které isou v tabáku obsa-Ženy. Tyto |átky však nespecifikují.

Barnum (1 994) reÍerova|, Že tabák je příčinou 3 mi|ionů úmrtí ročně , a Že v roce 201 5počet úmftí vzroste na 10 mi|ionů. organizace Spojených národů FAo (organizace provýŽivu a zemědělstv| konstatova|a' Že ce|ková spotřeba tabáku od roku .1975 vzrosI|a za20 let o 50"k.

Světová banka uvádí, Že aktivity pro nekouřeníjsou jednou z nejeÍektivnějŠích kam-paní, z hlediska finančních nákladů při pandemickém rozšíření kuřáctví.(Podle SmokingPrevention, BASP, Newsletter 26, December 94).

V České repub|ice umírá pod|e odhadů na nás|edky kouření denně 63 | idí (Nešpor,Csémy, 1 995). Stejný zdroj uvádí, Že v naší popu|aci kouří 60% muŽů a 40.Á Žen. Na roz-díl od a|koho|ové záv|s|ostije nikotinová závislost v sestupném trendu a zvyŠuje se početnekuřáků. Lze se domnívat, že pli stá|e vzestupné tendenci drogově závis|ých právě ti sejiŽ nepovaŽují za kuřáky. Sestupný trend kuřáctví ov|ivňuje i moderní postoj k fenoménunekuřáctví a změna Životního stv|u.

2.3.1.Typo|og ie kuřáků

Schmidt (1982) dě|í kuřáky na nás|edujícítypy:

1) PříIežitostný kuřák

Kouří občas, na zák|adě kuřáckých zvyklostí, které stimu|ují. Necítí potřebu, pokudse objeví, uspokojíj i , pokud ne, nezpůsobíŽádné komp|ikace.

2) Návykový kuřák

Kouří ze zvyku ve v|eku kuřáckých zvyklostí a napodobení. Psychodynamické pro-cesy nejsou tak fixovány, aby se mohla vyvinout psychická závis|ost. KouřenímůŽe ukon-čit bez větší námahy.

3) Kuřák s psychickou závis|ostí

Do této skupiny patří kuřák z poŽitku, u něhoŽ stojí v popředí vůně, chut'a kuřáckýceremoniá|' Lze sem zařadit i ty, kteříjsou motivováni proŽívaným uvo|něním, uk|idněním,odstraněním dysÍorie a pocitu prázdnoty.

4) Kuřák s psychickou a Íyzlckou závislostí

Do popředívystupujífarmakodynamické účinky nikotinu' které kuřák vyh|edává proemočně vegetativní proŽitky' Na tě|esnou závis|ost upozorňuje bušení srdce, náva|y po-cenÍ, třes a nek|id po absenci kouření.

I -4



Ve ško|ní popu|aci je kouření ve srovnání s a|koho|em ještě výraznějším hromadnýmjevem. Cigareta si prosazuje postavení symbo|u muŽnosti a dospělosti. Kuřáctvíje spoje.no s prospěchem, jak konstatuje He||er(1996). Čím horšíprospěch, tím více a častějijsoukouřeny cigarety. Typický silný kuřák je chlapec nejvyšší třídy ZŠ s podprůměrným pro-spěchem. Mezi děvčaty je zřetelně více nekuřaček neŽ mezi ch|apci a mezi ch|apci je zře-te|ně více především s|abých kuřáků. Ti vytváří zák|adnu pro da|ší vývoj a s postupnýmiročníky narůstá množství kuřáků i počet vykouřených cigaret. U ch|apců 8. tříd se špat-ným prospěchem |ze najíÍ jiŽ návykové kouření'

2.4. Závislost na hracích automatech

Naše současnost se dá charakterizovat jako ekonomický teror, kdy náh|e abezváŽ.nějšího varování se společenská atmosféra změni|a ve vnitřních hodnotách nato|ik , že v|á-da peněz zaskoči|a mnoho jedinců' Pocit osamocenív prob|ému, nedostatečně vyvinutáosobníodpovědnost za všechno konání, nedovo|uje mnohým, aby úspěšně zv|ád|i pravi-d|a této spo|ečnosti. H|edají pak únik, redukujísvou tenzi a nespokojenost náhradními ře-šeními. Někteří pak vstupujído světa hry, do světa výherních automatŮ, heren a magickéiluze ve|kého světa štěstí.

Patologické hráčství je s|edovanou diagnózou V rámci drogové epidemio|ogické stu-die státu. Hygienická s|uŽba s|eduje incidenci nových pacientů ve čtvr1|etníperiodě a s|e-duje počty evidovaných pro tuto diagnózu v rámci léčebné péče. Postupně se gamb|ingdostal na třetí pozici nejčastěji frekventované drogy, za amfetaminem a heroinem. V čí-selném vyjádření vypadá prob|ém gamb|ingu nás|edovně (Epidemio|ogie drogových zá-vis lostíV roce 1996, 1997):

Hru jako kladně hodnocenou formu vyuŽívání vo|ného času zná |idstvo od nepamě-ti. Pozitiva různých her spočívají v odbourávání agrese, pomáhajíV navazování nových so-ciá|ních kontaktů, přinášejí duševní od|ehčení a relaxaci' Se změnou sociálně ekonomic-kých poměrů a v sou|adu s expanzivním nástupem nové techniky se změni|a i Íorma těch-to her a vzrůstá počet l idí na hře závis|ých. Roste krimina|ita páchaná v souvis|osti s ha-zardními hrami.

od roku 1990 přibývá prob|émů s hazardní hrou mezi dětmi, dospívajÍcími, ale ido-spě|ými. SpeciÍikum této závis|osti spočívá v širokém věkovém spektru závis|ých.Chorobný návyk se dá vytvořit i na karetní hry, sportovnísázky, kasina a samozřejmě au-tomaty (uvedeno od |ehčích forem závis|osti k těŽším).

Automaty se dě|ído dvou skupin: na zábavní a na výherní' U zábavních automatůsi hráč kupuje čas, o hazardní hru se nejedná' U výherních automatŮ si zákazník kupujemoŽnost výhry. Nešpor(1996) dě|í výherní automaty na lehké a těžké podle výše vk|adua pod|e toho, jak vysoký obnos může hráč vyhrát' Toto děleníje z mnoha důvodů i|uzor-ní. Výška vk|adu i výherní obnos jsou re|ativníčástky, pro kaŽdého hráče individuálnía na-víc konstrukce automatů umoŽňuje vyměnit program tak, že z tzv' |ehkého se můŽe státtěŽký výherní automat.

Zákon zakazuie provozování hazardní hry na výherních automatech osobámmladším í8 le t .

Primární nebezpečÍ hrozí i dětem, které se věnují nadměrně zábavním automatům'které představujívideohry, počÍtačové hry. Hrozí reá|né nebezpečí, Že namísto upevňová-ní interpersoná|ních vztahů u nich převáŽí komunikace s počítačem.


Podstatou pato|ogického hráčstvíje hra . hraní - činnost pro zábavu a osvěŽení. Hraje nejpřirozenější projev činnosti. Je to zák|adní aktivita Života' Provází ho po ce|ý Život,uvo|ňuje jeho tvůrčípotenciá|, s|ouŽík duševní re|axaci ' Hra má hodnotu sama o sobě. Jecí|em sama sobě a niko| i jen pouhým prostředkem k dosaŽenící|e.

Hra p|ní funkci pohybovou, poznávací, emocionální, motivační, procvičovací a dia-gnostickou, amá funkci fantazijní, imaginativní, kreativnÍ, formativní, terapeutickou, rekre-ační, sociá|ní, pedagogickou'

Ve chví|i, kde rozhodnutío tom, zda a kdy se bude k|ient věnovat hře, přestane závisetna jeho svobodném rozhodnutía stane se neodbytným a neov|adate|ným nutkáním, vnitřnímimperativem, zákonitě dochází ke zvratu a zásadní proměně vztahu hra kontra hráč'

Hra ztrácí většinu svých pozitivních atributů a funkcÍ' Svým vývojem je gamb|erstvíve|mi b|ízké drogové závis|osti.

Gambler se stává chorobně závis|ý na hře, zIrácí schopnost sebekontroly a autoko-rekce. Většina pato|ogických hráčů nemá prostředky na financování své vášně, opatřujesi je nelegá|ním způsobem, převáŽně majetkovou trestnou činností. Uvědomují si, Že je.jich aktivity budou odsuzovány a reagují zvýšeným konzumem a|koholu a abúzem drog.Kriminogenní prostředí, v němŽ se gamb|eři pohybují, bývá posí|eno o neŽádoucí asociá|-ní a ant isociá|nítendence, které se rozši řují.

Na gamb|erstvímůŽeme poh|íŽet z rŮzných aspektŮ. Nepochybně má svůj rozměr Íi-|ozofický, především axio|ogický, onto|ogický a etický, spo|ečensky nejaktuá|nějšíje všakjeho dimenze psychologická a socio logická, nás|edně i zdravotnía ekonomická.

2.4.1. Diagnost ická kr i ter ia

Chví|a (1996) vychází v diagnostice pato|ogického hráčství zkritérií DSM |V se zdů-razněním kompu|zivity v chováníjedince. Jako nejdů|eŽitější kriteria uvádí:_ progresivita ce|ého procesu s posunem hodnot a koncentrací na získáníÍinancí na da|-

ší hru;_ nerespektování mezí přijate|ných zIrát, zaujetí hrou nato|ik, Že zIrácí pojem reá|né hod-

noty peněz a diferencuje peníze na hru od Íinancí naběŽný Život;_ impulzivita v rozhodovánío hře, pod|ehne okamŽitým rozhodnutím navzdory racionální

úvaze;_ ambivalence k penězům, nevnímá trŽní hodnotu peněz, hra1e kdyŽ peníze má, ne aby

je získa|, neukončí hru, když vyhrává;_ dě|á d|uhy, a|e bez agrese, zap|étá se do |Žía konstrukcík zakrytí důvodů d|uhů.

Diagnostická kriteria zahrnujíaspekty psychologické, sociá|ní a také bio!ogické.Kombinací a vzájemným ovlivněním teprve vzniká prob|ém pato|ogického hráčství s ná-sledky a potřebou řešení, pomoci.

Biologické aspekty - diagnostická skupina kompu|zivních poruch chování, včetněhráčstvÍ, vykazuje obdobnou dynamiku poruch aÍektivity, nálad a sebekontroly, jako sku.pina drogových závis|ostí. Mc Elroy (1992) konstatuje, Že spo|ečným jmenovate|em je po-rucha serotoninového přenosu' Serotonin představuje významný humorá|ní extrace|ulár-ní přenos vzruchu, jeho sníŽená biologická dostupnost je spojena s depresí a určitým ty-pem úzkosti s kompu|zivitou a nutkavostí.

24

2. PATOLoGlcKE ZÁVlSLoSTl

Sociální aspekty - sociá|ní, či spíše enviromentální charakteristika odpovídá eko-nomícké expanzi, zhodnocení funkce peněz' nutnosti sebeprosazení. Potřeba re|axace,úniku, redukce tenze je častější. Vzrušení ze hry tuto moŽnost nabízí, navíc bez pocitu ne-|egálnosti jednání (jako je to v případě drogové či sexuá|nízávis|osti). Promítá se zde takévýchovně ochranite|né prostředí, kdy rodiče se snaží utajovat prob|émy, řešit dluhy či se-|hání a berou na sebe závazky a osobní prob|émy dětí, jak pub|ikuje Bajger(1994)' osobnÍnezra|ost vůči odpovědnosti za sebe vede k úniku do světa hry, mimo rea|itu, kde nenípo.třebné nést důs|edky za selhání.

Psycho|ogické aspekty - Chví|a a Nyk|ová (1994) se shodují V tom, Že neexistujemodelová hráčská osobnost, |ze vŠak v osobnostních charakteristikách hráčů konstatovatvyšší četnost speciíických charakterových rysů. Je to emoční instabi|ita a nezralost, ne-dostatek Írustračníto|erance, proměnIivost postojů, nezdrŽenIivost, snaha odkládat řešetní, nedostatek pevných vnitřních norem s nedba|ostía |ehkováŽností. Často je prob|ema.tický vztah k opačnému pohlaví projevující se v ambiva|enci aŽ zábranách v sexuá|ní in-terakci nebo závis|osti na Žené'

Pomocí těchto aspektů je patologické hráčství deÍinovaným prob|émem, je podk|a-dem pro nás|edné terapeutické p|ány, které se přes veškerou specifikaci na jednot|ivceshodujív nutnosti hru opustit, abstinovat. Chví|a (1996) povaŽuje za nutné definovat v tétoÍázi nejen postup jak toho dosáhnout, a|e také podrobným assesmentem ohraničit pro-b|ém hráčstvíjako celek. Nestačíjen stanovit prospektivní plány obrany před kompulzivi-tou hráčství, a|e také stanovít zdroje této nerovnováhy.

Pouhá redukce frekvence gamb|ingu a re|apsu nebude trva|e úspěšná, pokud bu-dou opomíjeny souvzlaŽné prob|émy deprese, matrimoniá|ní tenze, úzkosti z pracovní čiÍinanční situace, abÚzu a|koholu či jiných návykových |átek, případně da|ší aspekty multi-Íaktor iá|nost i prob|ému gambl ingu.

Diagnostická kriteria DSM |V (American Psychiatric Association, 1994) pracujÍs po.|oŽkami, které jsou pro diferencováníproblému patoIogického hráčstvíspecifické. Jsou to:

A) TrvajícÍ a opakující se maladaptivní chování ve vztahu k hazardní hře, jak ukazuje 5(nebo více) z nás|edujících indikátorů:1) Zaměstnává se hazardníhrou (např. znovu prožívá minu|é záŽitky souvisejícís ha.

zardní hrou' p|ánuje da|ší hazardnÍ hru, uvaŽuje o tom, jak si opatřovat prostředkyk další hazardní hře)'Aby docí|i| Žádoucí vzrušení, musí zvyšovat mnoŽství peněz vk|ádaných do ha-zardní hry.Opakovaně a neúspěšně se pokouše| hazardní hru ovládat, redukovat nebo s nípřestat.

a) Když se pokoušísnížit hazardníhru nebo s nípřestávat, cítíneklid a podráŽděnost'5) PouŽívá hazardní hru jako prostředek, jak uniknout prob|émům nebo mírnit dysfo'

rickou ná|adu (např. pocit bezmocnosti, viny, úzkosti, deprese).6) Po ztrátě peněz při hazardní hře se nás|edujícího dne k hazardní hře vrací, aby je

vyhrá| nazpět.7) LŽe příbuzným, terapeutovi nebo jiným |idem, aby tak zakry| rozsah svého zaujetÍ

hazardní hrou.8) Dopustil se i|egá|ních činů jako padělání, podvodů, krádeŽí nebo zpronevěry kvů|i

hazardní hře.

2)

3)

2. PATOLoG IcKÉ ZÁVlsLosTl

9) ohrozi| nebo ztrati| kvů|i hazardní hře signiÍikantní vztahy, zaměstnání, vzdě|ánínebo kariéru.

10) Spoléhá na druhé, aby mu poskytovali Íinanční prostředky, které by mírnily zouÍa-lou Íinanční situaci. do které se dosta| kvů|i hazardní hře'

B) Hazardní hraní ne|ze |épe vysvět|it manickou epizodou.

Chví|a (1996) ve výzkumné práci uvádí následujÍcí typo|ogii patologického hráče,kterou sestavi| na zák|adě ana|ýzy jednot|ivých po|oŽek diagnostického manuá|u DSM lV.Jsou to:

TYP A

je charakterizován výraznou snahou zopakovat si hazardní jednání, znovuproŽitíhráčské zkušenosti s rostoucí potřebou finančního vk|adu do hry a stupňování proŽitkůa nezastaví se ani před nezákonnými činy, jak získat da|šífinance na hru' Jedná se o so.ciálně narušeného jedince s osobnostními rysy nezdrŽenlivosti a sociá|ní ma|adaptace.

TYP e

má nejvýraznějivyjádřenou potřebu útěku od rea|ity ke hře, h|edá náhraŽku své Úz-kosti, pocitů viny a nedostatečnostive vztahu k oko|í. NedokáŽe se k prob|ému přiznat, |Žea snaŽí se prob|ém zakrýI' Předpokládá pomoc a převzetí odpovědnosti za své prohrysvými b|ízkými. Tento typ inklinuje k neurotickému řešení prob|émů, je zvýšená anxiozitaa nejistota v sebehodnocení.

TYP c

má nejvíce vyjádřenou neschopnost kontro|ovat hru, projevuje se podráŽděnostípřimyšlence či snaze o ukončeníhraní, povaŽuje hru za svou potřebu, které se nemůŽe zba-vit a nepřipouští si výrazný sociá|ní dopad, izolaci a zIrátu spo|ečenského statutu. Jednáse o typ s výraznou toxikomanickou dispozicía kompu|zivitou v řešenísituacÍ.

Tyto rozdíly jsou dŮleŽité pro sestavení terapeutického p|ánu, který nemůŽe obsa-hovat jen trénink abstinence a prevenci relapsu v obecné po|oze, a|e musízahrnout zv|ád-nutí predisponujících faktorů.

2.4.2. Fáze závislosti

Kariéra pato|ogického hráče má své zákonitosti. Vývoj hráčské náruživosti je ana|o-gický kariéře a|koho|ika, |ze tedy rozdě|it tento vývoj do následujících tří stadií' jak je pre.zentují americké prameny:

1. Stadium výher

Pato|ogická hra začíná nenápadně, občasným hraním s přítomnostíÍantazie o ve|kévýhře. PostiŽený se projevuje přehnaným optimismem, zvyšuje sázky a hraje častěji, pře.chází k osamě|é hře' Ch|ubíse svými výhrami, byt' jsou nepravdivé.

zo

2. PAToLoG|cKE ZÁVlSLosT|

2. Stadium prohrávání

V této Íázi jde o pato|ogické hráčství' Není schopen s hrou přestat a zI.rácí kontro|unad svým chováním. Své hranískrývá před rodinou a blízkými, hru financuje ze zapůjče-ných peněz, splácení dluhů odk|ádá. Je nek|idný, podráŽděný, uzavřený, zanedbává svézdraví, dochází k nárůstu prob|émů v rodině i v zaměstnání.

3' Stadium zoufalství

U hráče se projevuje výrazné odcizení rodiny, přáte|, má tendenci obviňovat z od-povědnosti za své jednání druhé. MůŽe se dopustit závaŽných trestných činů, docházík rozpadu rodiny. Postižený upadá do těŽkých duševních stavu, uvaŽuje o sebevraŽdě,máza sebou suicidá|ní pokusy.

Fázi sebevraŽedných pokusů a dopadů sociá|ních důsledků, jako je odsouzeníza de.|ikvenci, rozpad rodiny, označují někteří autoři za čtvrtou Íázi závislosti . fázi beznaděje.


V České repub|ice je patologické hráčstvíjev nový a popu|ární, který se rych|e roz-šíři| bez pocitu překračování zákona a sociá|ních pravide|' V atmosféře ekonomických sti.mulů a moŽností trŽního hospodářství existuje mnoho |idí, kteří chtějí do tohoto světavstoupit. V |etech 1992. 1994 se gamb|erství sta|o jedním zneýozšířenějších prob|émŮzávis|ostí v České repub|ice ((Chví|a, Nyk|ová, 1994). ohroŽena je ce|á popu|ace, přesto|ze vymezit rizikové skupiny. Jsou jimi:

1)Děti a mladiství jsou věkovou skupinou, u které vzniká patologícké hráčství nej-rych|ej i ' během něko|ika týdnů nebo měsíců. Nešpor(1996) se domnívá, Že prŮ.měrná doba vzniku závis|osti je 1 - 3 roky.

2) MuŽi jsou z h|ediska pohlaví naprosto dominantní rizikovou skupinou. Lze kon-statovat, Že pato|ogické hráčstvíje fenomén muŽské popu|ace, přesto i v této ob-|asti jsou patrné emancipačnísnahy (srov. v padesátých |etech by|a Žena závis|ána a|koho|u v ČSsR vzácností, v současnosti patří ženy mezi dominantní riziko-vé skupiny a|kohoIismu).

3) Profesíoná|ní hráči disponují značným rizikem, že propadnou pato|ogické hracívášni. Původně profesioná|ní přístup (tríky, podvody, dovednosti) se mění v zá-vislost, při které nelze proÍesioná|ní zkušenosti ap|ikovat.

4) Nebezpečné povolání, při kterém je jedinec vystaven trvale kontaktu s výhernímautomatem (např' číšníci, obs|uha heren apod'), nebo má dostatečné a neome.zené Íinanční prostředky (podnikate|é).

5) Hyperaktivní děti se vyznačují schopností strávit mnoho hodin u hracích automa-tŮ, přestože se V rodinné a ve ško|ní rea|itě projevujÍ nadměrně Živě'

6) Nezaměstnaní a ti, kteříse|ha|i ve ško|e nebo v zaměstnání. Nutno však pozna-menat, Že nezaměstnanost je častěji důs|edek hazardní hry neŽ|i její příčinou.

27

2. PAToLOG|cKÉ ZÁV|SLoST|

2.5. Teorie vzniku závlslostí

Teorie pato|ogického rozvoje závislostijsou variabi|ní, pod|e typu faktorů, které zdů-razňují' Různorodost hypotéz odpovídá skutečnosti, Že závis|ost je s|oŽitým interdiscip|i.nárním orob|émem.

V odborné |iteratuře se nenachází 1ednoznačné přímé vysvět|ení vzniku závislosti(Řehan, Chví|a, Nešpor, He||er). V současné době jsou Íormulovány teorie vzniku závis-Iosti a jsou tříděny podle hIedisek, které dominují.

2.5.1. Biologické teorie

Zák|adní východisko těchto přístupů spočívá v hledáníbio|ogicky podmíněných zna-ků, které vytváří dispozici pro vznik arozvoj závis|osti. Mezi bio|ogické teorie se řadí ge-netická teorie, enzymové teorie, které se vztahují nejčastěji k alkoholové závis|osti a do-pamin-endorf inová teorie.

1) Genetická teorie

Genetická teorie vychází z předpokladu, Že přímá dispozice spočívá přímo v dědič-né inÍormaci. Primárnípodporu teorii poskytly studie z počátku sto|etí, kdy mezi předky di-agnostikovaného a|koho|ika by|y objeveny osoby s aIkohoIickým vývojem a sociá|níči psy-cho|ogickou pato|ogií. Řehan (1994) uvádí, Že po zhodnocení výzkumů prováděných nazvířatech i Iidech ne|ze popřít zvýšené riziko genetického ov|ivněníu dětí a|koholiků, ikdyŽmoderní genetické výzkumy jednoznačné výsIedky nepodávají.

2) Enzymové teorie

Tyto teorie spojujívznik a rozvoj závislosti se změnami v působení zák|adních enzy-mŮ odbourávajících a|koho|, v případě závislosti na a|koho|u.

3) Dopamin endorÍinová teorie

Tato teorie má p|atnost nejen pro závis|ost na a|koho|u, a|e i na závis|osti na jinýchdrogách. Nejnovější výzkum endorfinů ukazuje na úzkou Íyzio|ogickou souvislost mezidrogovou závis|ostí a závis|ostmi, které nejsou vázané na nějakou |átku. EndorÍiny jsouvznikající |átky v organismu podobné opiátům, které vzbuzují podobné účinky jako drogy.organismus je produkuje, kdyŽ se č|ověk ocitne v extrémní zátěŽové situaci a při si lnýchbo|estech. Endorfiny zmírňuj( bolesti, mají dočasně omamující účinky a vyvo|ávají pocityeuÍorie. V určitých situacích jsou v l idském mozku prokazate|ně přítomné (Schmeichel,1990) .

2,5.2, Soc!olog ické teorie

Podobně jako bio|ogické teorie h|edají příčinu vzniku a rozvoje závis|osti v somatic-ké s|oŽce, tak socio|ogické teorie vycházejí z makrospo|ečenských vztahů a zákonitostí.TěŽiště zá1mu se přesouvá od jedince na societu jako ce|ek' Problémy navazující na kon-zumaci a|koho|u, drog, obecně pato|ogické závis|osti, mají povahu sociá|ních jevů'

I


1) K|aslcké studie

Ty se zaměři|y na obecné vývojové charakteristiky měnící se spo|ečnosti, v níž na-ůstá komplexita. Migrace lidído ve|kých měst, rozvoj masové komunikace a ku|tury, vzrŮ-;tajícítlaky na bazální sociální konformnost zvyšující míru napětí a t|akŮ. Řehan (1994) při.lomíná tzv. druhou negramotnost, kterou se mínífaktické selhávání stá|e větŠího procen-a populace tváří v tvář nejmodernějšítechnice a uvádí Baconovu tezi, že komp|exita vede< nárůstu potřeby integrativní funkce, která by mírni|a tuto tenzi, nejistotu a pocity ohro-2ení, coŽ mŮŽe zajistit a|koho| a droga.

2) Teorie distribuce spotřeby alkohoIu

Teorie metodicky vyuŽívá Ledermannovu křivku logonormá|ního rozloŽení spotřeby.Zák|adní tezíje předpok|ad vztahu mezi celkovým objemem konzumace a procentem al-koholických prob|émů' Ledermannova Iogonormá|ní křivka distribuce spotřeby je jednovr-cho|ová se značným jednostranným sešikmením. Její pomocí |ze stanovit, Že zhruba 5o"/"spotřeby a|koholických nápojů připadá jen asi na 1aoÁ populace a da|ších 50% spotřebyna zbývajících 90% populace.

Zastánci distribučního modeIu postupně formu|ova|i některé obecnější teze(Řehan,1 ee4):_ země s vysokou spotřebou majínejvětšíprevalenci chorobnosti souvisejÍcís alkoho|em;_ čÍm více je Ve Spo|ečnosti konzumentů, tím více v ní bude i a|koho|iků, a tím větší bude

výskyt ekonomických a da|ších škod způsobených alkoho|em;- výskyt a rozšíření a|koho|ismu jsou determinované ce|kovou úrovní spotřeby v dané

populaci;- spotřeba na obyvate|e za rok poskytne spo|eh|ivý odhad počtu alkoholiků;- existuje úzká korelace mezi úmrtností na cirhózu jater a ce|kovou spotřebou a|koho|u.

3) Teorie anomie

Durkheimova (1893) teorie anomie vychází z předpok|adu závažného v|ivu rozpadusocíá|ních norem v důs|edku revo|ucí, válek, dramatických sociá|ních změn na vzestupkonzumace a|koho|u, zneuŽívání drog a pato|ogického chování. Rozpad je doprovázenabsencíspolečenské soIidarity a soudrŽnosti. Závis|ost funguje jako únikový obranný me-chanismus.

Mertonovo (1938) pojetí operuje s typy přizpůsobení či odmítnutí ku|turně deÍinova-ných cí|ů a prostředků k jejich dosaŽení. Toxikomanie je vysvět|ována odmítáním jak cí|Ů,tak iprost ředků (Bútora, 1989).

4) Model systémové dynamiky

Význam postojů pro návykové chování zdŮrazňuje model systémové dynamikyWhita a kol.(Vojtík, Břicháček, 1987). Prostřednictvím tohoto mode|u je popsán mecha-nismus tvorby postojů k a|koholu a interakce ce|ospolečenských postojů a postojů indivi-duálních' Pozitivní postoje k alkoho|u obsaŽené ve společenské makrostruktuře vykoná-vajínát|ak na postoje jednot|ivců, individuá|ní postoje zpětně ov|ivňují oko|í, čímŽ se celýcyk|us uzavírá.

L---.

2' PAToLoGlcKÉ zÁV|SLoST|

2.5.3, Psychologické teorie

Při h|edání příčin vzniku závis|osti se up|atni| rovněŽ psycho|ogický přístup. Jednaz tradičních teorií je redukce tenze. Tato teorie zlrácí postupně svoji p|atnost a je vystří.dána propracovanějšími.

1) H|ubinná psychologie

Hlubinná psycho|ogie tvořírámec něko|ika od|išných poh|edů na prob|ém |átkové zá-vis|osti. Jak konstatuje Záškodná (1997) ve své výzkumné práci, nejstarší hypotézy vy-chází z k|asické ana|ýzy, později se |átkovou závis|ostí zabývá téŽ neopsychoana|ýza'

Prvnípokusy vysvět|it patogenezi zneužívání návykových |átek obsahova|y předpo-k|ad speciÍické osobnostní struktury závis|ých, s rysy raných vývojových stádií, tj. se si|-nou potřebou péče, podpory, nÍzkou tolerancí vůči frustraci a bo|esti ' Ved|e speciÍickéosobnostnístruktury by|a předpokládána přítomnost inÍantiIních nevědomých potřeb, kte-ré byly uspokojovány prostřednictvím drog (ong, 1991).

Abúzus představuje emočnÍ obranu, spojenou se snahou navodit rovnováhu organis-mu. Drogy jsou uŽívány k emočnímu zv|ádnutí interakce s okolním světem. Vědomé uŽívá-nídrog není hledáním vzrušení, ale Íarmakologickou redukcí emočního utrpení, stresu.

2) Neobehaviorální psycho|ogie

V sou|adu s teorií učení odmítá neobehaviorá|ní psycho|ogie závis|ost jako nemoca prezentuje ji jako naučené chování.

Kondáš (1969) konstatuje, že závis|ostnÍ chování vychází z potřeby sebeprosazenía uvádítyto principy učení ma|adaptivním formám chování:

A) Zdrojem ma|adaptivních Íorem chováníjsou sociá|nífaktory, nezv|ádnuté konf l ikty, na-dměrná zátěŽ a jiné. Za urči|ých podmínek se učením tyto poruchy upevňují, Íixujía přetrvávají.

B) Sk|on ke vzniku poruchy závisína ce|ém předchozím vývoji jedince, na jeho předcho.ztch zážitcích, prob|émech. Ty tvořívnitřnípodmínky pro to, aby se učením Íixovala pří-sIušná porucha chování'

c) Vznik a vývoj poruch se rea|izuje na zák|adě ce|kové psychické sk|adby osobnosti,lzn., Že poruchové a neporuchové činností jsou ve vzájemné interakci'

3) Sociá|ně psychologické pojetí

Při studiu sociá|ně psycho|ogických Íaktorů v etio|ogii závis|ostního chování stojív popředípozornosti zvláštnosti struktury a dynamiky ma|ých spo|ečenských skupin, rodi-na, vrstevníci.

Závis|ostní patologie v rodině je důs|edkem vnitřních rodinných napětí a konf|iktů,konÍ|iktŮ rodiny s vnějším prostředím spo|u s nejistotou vnitřního Života rodiny ve vztahuke světu vnějšímu.

otázkami v|ivu rodiny, vrstevníků, zv|áštností atmosÍéry v rodinách se závislostnímchováním se zabýval Vojtík(l 982,.l 984/85, 1 9B7).

2. PAToLoGlcKÉ ZAVISLosT|

2.5.4' Ku|turně antropologické teorie

Výběr a uŽívání konkrétního typu návykové |átky jsou spo|upodmÍněny mnoha činite|i,osobnostními, věkovými, sociá|ními, ale iÍaktory historickými, kulturnímí, geografickými.

Ku|turně antropologické pojetízávis|osti čerpá z etnografických studií, které srovná-vajíku|turní, historické a jiné od|išnosti konzumu |átek, jejich Účinků na proŽívánía chová-nÍ, vazby na pohlaví apod. S|eduje také zv|áštnosti ve významu a hodnocení látek, tradič-ně zakotvených v normách a postojích dané spo|ečnosti (Mc Andrew, Edgerton, Lettieri,Weltz, 1983).

Etnografické výzkumy podloŽené biochemickými metodami prokáza|y odIišnosti me-tabolismu a|koho|u. Tyto zvláštnosti způsobují intenzivníreakci na poŽitý alkoho| a jsou při-rozenou bio|ogickou ochranou proti abúzu (Kunda, 1988).

2.6. Psychická deprivace jako příčina závis|ostí

Psychická deprivace bývá deÍinována jako psychický stav, vzniklý následkem ta-kových Životních situací, kdy subjektu nenídána pří|eŽitost uspokojovat některé zák|adnípsychické potřeby v dostačující míře a po dosti d|ouhou dobu (Langmeier, Matějček,1974\.

Takový stav vzniká ochuzením určitých Žádoucích podnětů, postiženému jedincinení dána možnost, aby své zák|adní psychické potřeby rozvinu| a ve svém Životním pro-středÍ uplatnil. Ved|e biologických potřeb, které musí být v ná|eŽité míře uspokojovány,má.|i se dítě vyvrjet v osobnost psychicky zdravou a zdatnou. odborníci deÍinují a vÝ-zkumně ověři|i pět vitá|ních potřeb (Matějček, Dytrych, .l994):

- Potřeba určitého mnoŽství, proměnIivosti a kvality vnějších podnětů. Její uspokojeníumoŽňuje na|adit organi$mus na určitou Žádoucí úroveň aktivity.

- Potřeba určité stálosti, řádu a smys|u v podnětech, tj. smysluplného světa' Uspokojenítéto potřeby umoŽňuje, aby se z podnětů, které by jinak byly chaotické a nezpracova-te|né, sta|y zkušenosti, poznatky a pracovnístrategie. Jde tedy o základní podmínky projakéko|ív učení.

- Potřeba prvotních emocioná|ních a sociá|ních vztahů, tj. k osobě matky a k osobám da|-ších primárních vychovatelů. Její náleŽité uspokojování přináší dítěti pocit Životníjistotya je podmínkou pro Žádoucí vnitřní integraci jeho osobnosti.

- Potřeba společenského up|atnění a spo|ečenské hodnoty, z jejíhoŽ uspokojení vycházízdravé uvědomění v|astního j!, nebo|i vlastní identity. To pak je dá|e podmínkou proosvojení uŽitečných spo|ečenských rolía hodnotných cílů Životního snaŽení.

- Potřeba otevřené budoucnosti. Její uspokojení dává l idskému Životu časové rozpětía podněcuje a udrŽuje jeho životní aktivitu. Naděje překonává stagnaci'

Prenatální psycho|ogie přináší dŮkazy o tom, Že dÍtě vstupuje do tvořivé součinnos.ti se svým sociá|ním oko|ím jiŽ v pos|edních měsících svého intrauterinního Života a sa-mozřejmě pak od prvních okamžiků po narození. U jeho prvotních vychovate|ů - matek,a|e ve ve|ké míře i u otců jsou uváděny v pohotovost nebo spouštěny mnohé instinktivnímechanismy, které se v časné interakci s dítětem významně up|atňují, a jeŽ jsou podk|a.dem da|šího chování, rozvinutějšího, více uvědomě|ého' plánovaného, promyš|enéhoa kulturně podmíněného.

31

2. PATOLoGICKE ZÁV|SLOST|

Bow|by (1988) vychází z pozorování oddě|ování dítěte od matky a na zák|adě těch-to výzkumů vypracoval tzv. teorii vazby, která mu zajisti la místo mezitřemi aŽ čtyřmi nej-významnějšími psychiatry našeho století (Kouko|ík, Dfii|ová, 1996).

Teorie vazby říká:

1) Citově významná vazba mezi matkou a dítětem mě|a a má zák|adní význam pro pře-Žirí.

2) Citové vazbě tohoto druhu nej|épe porozumíme, představíme.li si v mozku matky i dí-těte ÍunkčnÍ soustavu, která uchovává jejich vzájemnou b|ízkost a snadnou dosaŽite|-nost.

3) Citová vazba se vyvíjí ce|ý Život, smyslem vazby je ochrana a pomoc. V průběhu do-spívání a dospě|osti je vazba doplňován a vazbami novými.

4) Chování dětí se dá popsat jako zkoumání světa z bezpečné zák|adny. V průběhu do-spívání dochází k od|oučeníod sebe, nicméně bezpečná zák|adna přetrvává.

5) Pečováníje dalŠí součástí vazby. Bez péče by potomstvo nepřeŽi|o.

Předpokládá se, Že porušení vazbY mezi matkou a dítětem bývá jednou z klíčo.vých příčin běŽně se Vyskytujících poruch chování. Porušená vazba vede ke vznikurozmanitých duševních onemocnění, k osobnosti deprivanta.

K|asické psychické deprivace ubývá. S jejím p|ně rozvinutým obrazem se setkává-me tam, kde spo|upůsobí dva nebo více nepříznivých činitelů. Naproti tomu vyrůstánový prob|ém, neméně závažný, který označujeme jako psychickou subdeprivaci.Její deÍinice odpovídá deÍinici psychické deprivace. V případě subdeprivace mámepřed sebou deprivační obraz příznaků v méně výrazné, méně určité, méně dramaticképodobě.

Chování deprivantů ve skupinách má svá specifika. Deprivanti snadněji vytvářejí a|i.ance, koa|ice a organizace, neŽ |idé, kteříjimi nejsou'

2.6.1. Teorie memů

Popper a Eccles (1987) rozdě|ili svět do tří vzájemně souvisejících kategorií:

a) Svět 1 je světem atomů, mo|eku|, buněk, tkání, orgánů, včetně mozku.b) Svět 2 je světem psychického bytí.c) Svět 3 je světem objektivní informace.

Ze světa1 vyrůstá svět 2 a z něj v průběhu vývoje našeho druhu vyrost| a roste svět3, který zpětně ov|ivňuje svět 2 a jeho prostřednictvím svět 1.

Součástísvěta 3 jsou memy, coŽ jsou informace, které se v sociá|ním prostředícho-vají podobně jako geny V prostředí bio|ogickém. Mem je negenetický replikátor, jemužse daří pouze v prostředí vytvořeném složitými mozky (Dawkins, 1989).

Vztah mezi deprivanty a jejich zpŮsoby uŽitímemů má prvky pozitivnízpětné vazby.Někteří deprivanti vytvářejí v čase a prostoru deprivantské způsoby užití memŮ a naopak- tyto způsoby uŽití memů tvořída|ší deprivanty'

I

Óz


Deprivanti jsou Iidé, kteří z bio|ogických, psycho|ogických nebo socioku|turních dů-vodů nedosáh|i |idské norma|ity či o ni přiš|i ' Ve vztahu k norma|itě jsou to l idé v rŮznémstupni a rozsahu nepovedenínebo zmrzačení, nikoli nemocní. Postižení je výraznějšív ci.tové a hodnotové neŽ v ínte|ektuá|ní ob|asti (Koukolík, Dr1i|ová, 1996).

Deprivanty chápeme jako antropologickou, socioku|turní kategorii, niko|i jako kate-gorii diagnostickou, |ékařskou (ta by byla uŽší).

Riesman (1968) povaŽuje deprivanty a deprivantství za součást společenského cha-rakteru a konstatuje, Že je to část charakteru, kterou sdí|ejí dů|eŽité |idské skupiny a kte-rá je výs|edkem jejich zkušenosti.

Kouko|ík a Drti|ová se domníva1í, Že epidemický výskyt deprívantů a skupinové pro-jevy jejich chovánísouvisejís vývo.iem soudobé společnosti. Jsou jak jeho důsledkem, takjeho pohonem. Přibývají a jsou tak závažné, Že je moŽné uvaŽovat o deprivantské vzpou-ře (Kouko|ík, Drt i lová, 1996).

Příčinou, součástí i důs|edkem deprivantství můŽe být zneuŽívání psychoaktivních|átek a disociá|ní poruchy.

2.7. Shrnutí

Závis|ost je mu|tifaktoriálníjev, stává se fenoménem postmodernÍ doby (spo|ečnostludická, permisivní, sekuIarizovaná, postmoraIistní, postheroistická, aIibistická).

Kategorie děti a m|adiství jsou vymezeny takto: děti ve věku do 15 |et, m|adiství vevěku 1 5 aŽ 18 |et věku. odborná l iteratura pojímá k|asifikaci závis|ostního chování rŮzně.Všeobecně přijímaná je k|asiÍikace WHo, 10. revize MezinárodníklasiÍikace nemocí, kte.rá by|a přijata V roce 1992, s p|atností od 1 ' 1 .1 994.

Nejčastějšívýskyt závis|ostního chování se objevuje u drogové závis|osti, a|koholis-mu, tabakismu, gambl ingu.

Mezi dominantní motivované chování, které vede ke vzniku abúzu drog, lze zařaditmotivaci: interpersoná|nÍ, sociá|ní, fyzickou, senzorickou, emocionální, politickou, in-teIektuáiní, kreativně estetickou, fi losofickou, antiÍilosofickou, spirituá|ně mystickou, speci-Íickou.

Rizikovými skupinami u abúzu drog jsou děti a mladiství, významnou roli sehrávajÍdysÍunkční rodina, patologická komunikace V rodině a h|edání sociá|ní identity jedince, v|ivvřstevnických skupin, skupin m|ádeŽe, se kterými se jedinec stýká, a|e také nadměrnáprotektivnost, autoritativnost a dominantnost rodičů.

A|koho|ismus je závislostní chování společností akceptované, společenské cítění jeproa|koholní, konzumace a|koho|u je zabudována do Iidských rituálů' Diagnostická krite.ria ;sou obdobná s drogovou závis|ostí, jedná se o |átkovou závis|ost. Abúzus alkoholu |zerozdě|it na symptomatický abÚzus, systematický a juveniIní, ety|ismus.

Je|linek rozlišuje nás|edující typy a|koho|ismu: typ alfa, beta, gama (ang|osaskýtyp), typ de|ta (románský typ) a typ epsi|on. Děti a m|adistvíjsou dominantní rizikové sku-piny. Příčiny vzniku a|koho|ismu |ze na|ézt v nedostatku vhodných identiÍikačních vzorŮ,nedostatečném vytváření Životních jistot, Žívotním sty|u rodiny a konzumaci a|koholuu rodičů.

A|koho| i tabák jsou průchozí drogy' Nastupuje po nich abúzus další drogy. U taba-kismu je návykovou látkou nikotin. Schmidt dělí kuřáky na nás|edující typy: příleŽitostnýkuřák, návykový kuřák, kuřák s psychickou závis|ostí, kuřák s psychickou a Íyzickou zá-vis|ostí. Rizikovou skupinou jsou Žáci zák|adní školy nejvyšších ročníků s podprůrněrnýmprospěchem, v převaze chlapci.

2. PATOLOG ICKE ZAVISLOSTI

Typickou nelátkovou závis|ostí je závislost na hracích automatech. Únik z rea|ity, re.dukce tenze, nedostatečná odpovědnost jsou příčiny vedoucí do světa her. Se změnousociálněekonomických poměrů se změni|a i Íorma těchto her. Roste krimina|ita v souvis.|osti s hazardními hrami. od roku 1990 přibývá problémŮ s hazardní hrou mezi dětmia m|ádeží, přestoŽe zákon zakazuje provozování hazardní hry na výherních automatechosobám m|adŠím 18 let. Diagnostická kriteria zahrnují aspekty psycho|ogické, sociá|ní, bi-oIogické.

Fázevývoje závis|ostního chováníjak |átkového, tak ne|átkového typu |ze rozdě|it dočtyř stádií' Se zvyšujícím se stupněm závislosti přibývá problémů p|ynoucích z pato|ogic-ké závis|osti jako terminální, v něm se často objevují jedinci se suicidiá|nÍmi tendencemi.

V odborné |iteratuře se nenachází jednoznačné přímé vysvět|ení závis|ostí (Řehan,Chvíla, Nešpor, Hel|er, apod.). V současné době 1sou Íormu|ovány teorie vzniku závislos-tí a jsou tříděny pod|e h|edisek jednot|ivých vědních discip|in.

Biologické teorie spočívajív hledání bio|ogicky podmíněných znaků' Mezi bio|ogickéteorie se řadígenetická teorie, enzymové teorie a dopamin endorfinové teorie.

Socio|ogické teorie vycházejí z makrospolečenských vztahů a zákonitostí.Sociologické teorie reprezentují k|asické studie, teorie distribuce spotřeby a|koho|u, teorieanomie, mode| systémové dynamiky.

Psychologické teorie prezentují vznik závis|ostního chování z pozice svého domi-nantního zaměření (hIubinná psycho|ogie, neobehaviorá|ní psychologie, sociálně psycho-|ogické pojetí)'

Mu|tiÍaktoriá|ní podmíněnívzniku závis|osti se prosazují u ku|turně antropo|ogickýchteorií, které čerpají z etnograÍických studií' Jednoznačně se prokáza|a srovnávací meto-dou multidimenzionální příčinnost. odborníci se shodují v určitých spo|ečných znacích,které ov|ivňují vznik závislosti. Jsou jimi především v|ivy primárních skupín' Dominantnímmotivačním triasem abúzu drog by| shledány pato|ogická komunikace, dysfunkční rodinaa absence sociá|ní identity jako důsledek spoIečenské Írustrace.

Za příčinu vzniku závis|osti je povaŽována i psychická deprivace' Klasické psy-chické deprivace ubývá, naproti tomu vyrůstá nový prob|ém, neméně závaŽný - subdepri-vace.

Literatura:

American Psychiatric Association. Diagnostic and statistica| manua| oÍ menta| disorders (4 thedit ion). Washington: APA, 1994.

Ba.jger, o. Chorobné hráčství - první zkušenosti z ambu|antní psychoterapie. Praha:Předneseno na vědecké schůzi J'E.Purkyně, 1994.

Barnum, H' Ana|ýza ekonomických důs|edků kouření a uŽívání tabáku' PaříŽ: Příspěvek naSvětové konferenci o tabáku a zdraví, řt1en 1994.

Bowlby, J. Developmental psychology comes of age. Am. J. Psychiatry, 145,1988, s. 1-10.

Bútora, M. Mne se to nemoŽe stat'. Socio|ogické kapito|y z a|koho|ismu. Martin: osveta, 1989.

Dawkins, R. The self isch gene. Oxford University Press, 1989, s. 19.

Durkheim, E. De la division du travai l social. Paris: 1893.

Epidemio|ogie drogových závislostí v roce 1996. Zdravotnické noviny ze dne 4, dubna 1997.

He||er, J., Pecinovská, o. Závis|ost známá neznámá. Praha: Grada Pub|ishing, 1996.

Chvíla, L. Diagnóza pato|ogického hráčstvív závis|osti na assesmentu problému hráčské váš-ně. Výzkumný projekt. opava: PL, 1996.

I

34

=---


Chvíla, L., Nyklová, A' Downto the Depth oÍ Gambler's soul. First European Congress onDiorders oÍ Persona|ity. Nijmegen: Neder|and, 1994.

Janík, A., Dušek, K. Drogy a společnost. Praha: Avicenum, 199o'Je||ínek, E.M. The disease concept of a|koho|ism. New Haven: Hi|thouse Press, 1960.Johnston, L .D. , O 'Mal ley, P.M., Bachman, J .G. l l l i c i t drug use, smoking, and dr ink ing by

America's high school students, col lege studeents, and young adults '1975-1991.

Eockvi l le, MD: National Institute on Drug Abuse DHHS publication nos.Ko|ektiv' Hodnoty a vzdě|ání. Praha: Karolinum,1 997.KondáŠ, o. Model alkoho|ismu vychádzajÚci z teorie učenia. ln. Protialk. obzor,4, 1969, s.

39-45.

Kouko|ík, F., Drti|ová, J. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropu|os, 1996.Kunda, S. Kl inika alkoholismu. Martin: Osveta, 1988.Langmeie1 J', Matějček, Z' Psychická deprivace V dětství' Praha: Avicenum, 1974.Lesieur, J.R., B|ume, s.B. Eva|uation of patient treated Íor patho|ogical gamb|ing in a sombi.

ned alcohol, substance abuse and pathological gambling unit using the AddictionSever i ty Index. Br . J . Addict , 86, '1991, 8, s . 1017-1028.

Lettieri, D.J., Weltz, R. (eds). Drogenabhangigkeit. Ursachen und Verlausformen. Basel.Matě1ček' Z., DyIrych, Z, Děti, rodina, stres. Praha: Galén, 1994.

Mc E l roy, S.L. et a l l . DMS - l l l -R lmpulse Contro l D isarders Am. J . Psychiatry , 149,3, March1992, 318-327.

Mečír' J.ZneuŽívánía|koholu a nealkoholových drog u mládeŽe. Praha: Avicenum, 19B9.

Merton, R.K. Animi and Social Strukture. American Sociological Review,3, 1938.

NeŠpor, K. Jak překonat problémy s alkoholem. Praha, Sportpropag, . l995.

Nešpor, K. Jak překonat problém s hazardníhrou. Praha: Sportpropag, . l996.

Nešpor, K., Csémy, L. Alkoho|, drogy a vaše dítě. Praha: Sportpropag, 1995.

ong, T.H. Psycho|ogica lcharacter is t ics oÍ drug abusers ' |nt . Rehabi| Res. , 14, 199.1 ,1, s .72-75,

Popper, K.R. , Ecc|es, J .C. The Se|Í ind i ts bra in. Parts Iand || . Ber| in: Spr inger 1987.

Riesman, D. osamělý dav. Praha: M|adá Íronta, 1968'

Řehan, V. Závislost na alkoho|u a j iných drogách - psycho|ogický přístup. olomouc: UR 1994'

Schmeichel, F. Jako vzduch k dýchání. Praha: MoTTo, 1995.

Schmidt, W. Mezinárodníterminologický slovník zdravotnívýchovy. Praha: Ustav zdravotnívý-chovy, 1982.

Schuckit, M.A. Drug and Alcohol abuse: A cl inical Guide to diagnosis and treatment (3rd.ed).New York:1989.

Streissguth, A.P', C|arren, S'K., Jones, K.L. Natural history oÍ the feta| aÍcohol syndrome:A 1O-year Ío||ow.up of eleven patients. The Lancet, 2, 85-91, 19B5.

Štab|ová, R' a ko|. Návykové |átky a krimina|ita. Praha: PA ČR, 1994.

Wa|dmann, H. Phantast ika und Untergrund ' Zum psychiatr ischen Verstándnis desRauchmitte|gebrauche Jugend|icher. Bonn: Bournier u. co. .Í971.

Vojtík, V., Břicháček, V. M|ádeŽohroŽenátoxikomanií.Praha: VÚPs, 1987, Zprávač. Bo.

Vojtík, V., Břicháček, V' K prob|ematice zneuŽívánínávykových |átek ado|escenty. In. Skála, J 'a ko|. Sborník studiío a|koholismu a j iných návykových |átek. Praha: VÚPs, 19B2, 150-1B4, Zpráva č. 42.

35

2' PAToLoG|cKÉ ZÁV|SLoST|

Vojtík, V., Břicháček, V. ZneuŽívání návykových |átek - biopsychosociá|ní problém m|ádeže.(1. část) . otázky defekto|ogie,27,1984/85, č.7,285-289, (2. část) , 27 1984/85. č.9,3sB-362.

Vojtík, V., Tůmová, S., Břicháček, V' osobnost adolescentŮzneuŽívajících návykové |átky. Čs.pediatrie, 37, 1982, č'5,279-281.

Záškodná, H. Děti, m|ádeŽ a drogy na území města ostravy. ostrava: Fi|ozoÍická faku|taostravské univerzity, 1997 '

Zvo|ský, P. Speciá|ní psychiatrie' Praha: Karo|inum, 1997.

36

3' FAKTOBY VZN|KU ZÁV|sLoSTl

3. FAKTORY VZNIKU ZAVISLOSTI

Závis|ost je mu|tiíaktoriá|níjev. Mezi zák|adní faktory vzniku závis|osti patří: Íarma.ko|ogické' somatické a psychické faktory. prostředí a podnět.

Štab|ová (1994) konstatuje, Že působení jednot|ivých typů faktorŮ, vzájemně seov|ivňujících ve s|ožitých příčinných vazbách, vede k toxikomanii, přičemž názory na míruzávaŽnosti jednot|ivých Íaktorů se vyvíjejí. Autorka ana|yzuje jednot|ivé Íaktory takto:

1) Farmakologické faktory. drogaDostupnosti drogy by| v minulosti přik|ádán ve|ký význam, později přev|ádl názor, Že

dostupnost drogy nemůže u zdravého jedince, Žijícího v harmonickém sociálním prostředí,závislost navodit a navodíji jen tehdy, dostane-|i se do kontaktu s biopsychosociá|ně osla-beným jedincem. Současnost je charakterizována spektrem drog, které navozují extrémněrychle závis|ost, z toho důvodu se droga jevíjako významný faktor, zvláště u m|ádeŽe.

2) Somatické a psychické Íaktory. osobnostAna|ýzou těchto Íaktorů |ze zjistit, Že se stále více prosazuje komp|exní' tzv. biopsy.

chosociá|ní přístup' Strukturu osobnosti tvořívrozené a zÍskané v|astnosti, v osobnosti seprojevuje nejen spo|ečenská, ale i bio|ogická podstata'

V ob|asti biopsychické je to snaha odstranit Íyzické políže, udržet kondici, stimu|o.vat smysly, posí|it sebevědomí, v ob|asti sociá|níje to snaha identiÍikovat se s určitou sub-ku|turou, uniknout z prostředí .

3) ProstředíV|iv na utváření osobnosti má prostředí, ve kterém jedinec Žije. osobnost dítěte je

utvářena především rodÍnou, výrazný v|iv na dítě má úroveň výchovně vzdě|ávacího pro.cesu a spo|upráce rodiny a ško|y. Zanedbatelný neníani způsob trávenívolného času.

4) PodnětS|oŽité interakce mezi drogou, osobností a prostředím uvádído pohybu precipitující

faktory. Jsou velmi různorodé a často sp|ývají s osobnoslí, nebo s prostředím. Nejčastějise setkáváme s podněty, které |ze rozdě|it do dvou od|išných skupin:

- touha po euforických pocitech- snaha uniknout nepříjemným pocitům a s|oŽitým Životním situacím.

Uvedený integrativní model popsa| také Urban (1973), který naváza| na původníKielholzův mode| (1965) tří intervenujících proměnných a připojením čtvrté proměnné -podnětu - vytvoři l tetraedr vznÍku a rozvoje drogových závis|ostí. Urban předpok|ádá, Žetento model vyhovuje systémovému přístupu.

Ladewig (1983) vytvoři| trojúhelníkové schéma příčin vývoje abúzu drog a drogovézávis|osti s proměnnými: osobnost, droga, sociá|ní prostředí.

Jessor (1983) je zastáncem sociá|ně-psycho|ogického modelu konzumu drog s pro-měnnými: sociá|ní pozadí, charakteristiky sociá|ně-psychoIogické a charakteristiky beha-viorá|ní'

Tyto mode|y koncipují osobnost niko|iv izo|ovaně, ale komplexně v rámci sociá|něpsycho|ogického po|e a dynamicky probíhající interakce s drogou.

37

3. FAKTOBY VZNIKU ZAVISLOSTI

3.1 . Socioekonomické faktory závislostního chování

Mezi dominantní socioekonomický Íaktor patřívzrůstajícíŽivotní Úroveň v České re-pub|ice, ta má za nás|edek růst kupní sí|y a dostatečné finanční prostředky pro stále vět-šípočet obyvate|. Sekundárně pak př istupují moŽnost i neomezeného cestovánía de|šíchpobytů v cizině, kde dochází k intenzivním kontaktům s pato|ogickou subku|turou.

Česká repub|ika díky svému postavení v centru Evropy je tranzitní zemí pro mezi-národní automobilovou dopravu a figuruje jako prostředník všech tranzitních drogovýchtras. Zvýšený počet osob na hraničních přechodech vede k nedokona|ému a nedŮs|ed-nému odbavovánÍ, kterého využívají především tzv. kurýři, kterými jsou jak občané ČR, takcizinci abýva|í emigranti. Zvýšený rozvoj turistiky přinášínárůst letecké dopravy, a tím kle-sá pravděpodobnost náhodného záchylu na letištÍch.

Nedostatečná |egis|ativa v ob|asti pohybu, pobytu a obchodníčinnosti cizích státníchpřís|ušníků na území Ceské republiky usnadňuje |egá|ní pobyt cizinců na naŠem Území,a tím se vytváří předpok|ad i pro pobyt ne|egá|ně přistěhovalých osob' které se význam-ně podí|ejí na impor1u a distribuci drogy.

Neadekvátníekonomické a sociá|ní poměry přinášející nej|stotu a nedostatek sebe-rea|izačních příležitostí mohou být povaŽovány zavýznamné Íaktory, ke kterým |ze přiřa.dit náh|é politické a sociá|nízměny, nestabiIitu spo|ečnosti, snadno dostupné tabákové vý-robky a alkoho|. Masmediá|ní působení rek|amy ne|ze podceňovat. Rasová nebo jiná dis-kriminace a jazyková bariéra mohou působit iniciačně.

Černíková a Štab|ová (1996) pub|ikujíve svých dílech některé aspekty proměn spo-Iečnosti '

1) Svoboda projevu, moŽnosti cestování, nabídka zboŽí, v|iv rek|amy, masmediálníov|ivňovánívytvářejí u m|adých Iidí nereá|nou představu o Životě.

Vstup mladých lidí do reá|ných podmínek Života je pak často v přímém rozporus představami, vytvořenými na tomto zák|adě. Na tuto prob|ematičnost idealizované před-stavy sociální reality upozorňují rodiče a učite|é, nenívšak m|adými l idmi akceptována.

2) Prioritníorientace spo|ečnosti na ekonomickou prosperitu. orientace na úspěch, navýkon podněcuje potřebu neustá|e soutěŽit s druhým, snaha být v konkurenci stá|e |epŠí.Doprovodným jevem orientace na úspěch je potřeba zvětšování majetku, znaků majetkua Úzkostný, zničující spěch, vyvo|ávající duševní vypětí, přetíŽení, psychické vyčerpánía mnohdy se sahá po řešení této situace vyladbváním si výkonnostní kondice drogami.

Nema|ým prob|émem ekonomickým, a|e i sociá|ně psycho|ogickým, který ani soci.ální podpora V nezaměstnanosti nezmírňuje, je právě nezaměstnanost, nejen pro m|adélidi, ale i pro |idi s rodičovskou ro|í'

Větší proÍesioná|ní mobi|ita, větší moŽnost proÍesioná|ní seberea|izace především vesféře podnikatelské. Náročná pracovní doba a vysoké pracovní nasazenÍse nes|učuje s ro-dičovskou povinností těchto |idí, a to se projevuje přebíráním výchovné ro|e převáŽně jed.ním z rodičů nebo delegovánívýchovné role na prarodiče. Ti nemohou zce|a dostatečně na-plnit výchovnou ro|i po celé |inii dospívajícího jedince, dochází k výchovným nezdarům.

3) V důs|edku zvýšené pracovní zatíŽenosti dochází k zÚŽení rodičovské péče, kte-rá se podstatně omezí na zabezpečení materiálních poŽadavků, na organizační chod ro.diny a jeho kontrolu. Časová tÍseň nasto|uje poŽadavek řešit vznik|é prob|émy věcně,rych|e, často bez ná|eŽité trpě|ivosti'

3. FAKTORY VZNIKU ZAVISLOSTI

V rodinách ubývá moŽností individualizovaných projevŮ emocí, schopnosti je sdí|et,zkomunikovávat, a|e také ochoty a potřeby je sdí|et s druhými.

Uspěchaný, netrpělivý způsob rodinného života neposkytuje dostatečný prostoremocionálního bezpečí, podpory pro identifikaci sama sebe v reá|nosti '

Nedostatek emocioná|nípodpory dítěte a nedostatečná emocioná|níakceptace dítě-te rodiči takového jaké je, vyvolává citovou deprivaci.

fl Zvýši|a se značně ekonomická náročnost rodinného rozpočtu, ta vyvolává t|ak nazaměstnanost rodičů a ov|ivňuje časové a finanční moŽnosti. Volnočasové aktivity jsoupěstovány v rodrnách i nadále, pokud to rodínný rozpočet dovo|uje a kde tyto aktivity jsoutradovány jako hodnota. V souvis|osti s vo|nočasovými a zájmovými aktivitami je nutnokonstatovat, Že uby|y ty zájmové aktivity, o které se stara|y ško|y nebo 1iná ško|ní zaříze-ní, které by|y bezplatné nebo za symbo|ický pop|atek.

Naproti tomu se rozrostly zájmové činnosti a vzdě|ávací kursy s Vysoce specializo-Vanou a s inzerovanou odborností lektorů, které jsou spojeny s Íinanční náročností, jakový razným výbě rovým krite riem'

Sít'zájmových aktivit je ve|mi nerovnoměrně roz|ožena v jednot|ivých Územních ce|-cích a stává se nedostupná pro některé jedince, byt'se o činnost zajímají.

5) V důsÍedku sociá|ních změn |ze proměny ško|y a pojetí výchovně vzdě|ávacíhoprocesu stručně postihnout nás|edovně:

- výchovný proces ve ško|ách je pojat jako doladbvánívýchovy rodinné' Zatím nenívypracován systém přístupu k okrajovým deviantním jevům ve společnosti a od toho seodvrjí absence fungujícího systému výchovného zvládnutí sociá|ní deviace jedincem.V souČasné době |ze zaznamenat nárůst institucí' které se těmito prob|émy zabývají, a|enevytváří systém.

Nezbytným a reá|ným úkolem výchovy je seznamovat a připravovat m|adé lidi na ob-tíŽnosti a překáŽky v |idském Životě, včetně h|edání a osvojování si způsobu jejich překo-návání.

- vzdělávacÍ proces k|ade dŮraz na výkonnost Žáka a studenta, je patrná výrazná ori-entace na eÍektivnost vzdě|ávacího procesu' Do popředí vystupuje i otázka úspěšnostiŽáka či studenta. Přiměřeně nesaturovaná potřeba úspěšnosti oviivňuje negativně hod-notu sama sebe, míru důvěry v sebe, ve své schopnosti a jedinec pak h|edá náhradnízdroje.

Na středních ško|ách do popředívstupuje otázka vzdě|ávání- proÍesnípřípravy a naokraji zůstává oIázka výchovného působeníve směru proÍesního a osobnostního rozvoje.

Výrazně patrná je orientace ško| na efektivnost vzdě|ávacího procesu, na výkonnostŽáka, studenta, projevující se v podobě zvládnutého rozsahu poznatků. NárŮst poŽadav.ků na rozsah učiva je velký v závěrečných třídách základníškoly a obzvláště na středníchško|ách. Pedagogové vedeni snahou připravit studenty na da|ší studium, naplnit poŽada-vek náročnosti, dostávají se do rozporu s poŽadavkem přiměřenosti učiva, nerespektujÍp|ně profi|ováníjedince ve vztahu k jednot|ivým předmětů,. Výs|edkem tohoto projevu je,Že mnozíŽáci, studenti jsou Írustrováni v potřebě být úspěšný, zv|ádnout poŽadavky a na-vozuje se negativní vztah k učivu, ke ško|e a ke vzdě|áváníjako hodnotě vůbec. Studenti,aby zvýšenému poŽadavku na zv|ádnutí učiva dostá|i, redukují nebo opouštějí zájmovéaktivity (umělecké, sportovní, rekreativn|, které Íungova|y jako zdroj pozitivních stimu|ůvyvaŽování psychické rovnováhy. Jedinec h|edá náhradnízdro,ie. Mohou se jimi stát par-

3' FAKToRY VZN|KU ZÁV|SLoST|

ty, v nichŽ jedinec nalezne ocenění - hodnotu sama sebe, ne prosociá|ní, nýbrž právěopačnou z hlediska společenských poŽadavků. V tomto momentu se jakéko|iv závisIostníchování může stát významně Žádoucí.

V kontextu důs|edků sociá|ních proměn pro výchovné k|ima mladé generace pak vý-razněji vystupují nejčastějšídůvody, proč m|adí |idé sahají po drogách. Důvody přitaŽiivostidrogy jsou nás|edující:_ módnost okusit drogu,_ zvědavost, experimentace Sama se sebou a drogou,_ samo|éčení psychických poruch, |abiI i ty, roz|ad, ostychu, studu,- př izpůsobení se partě, skupině a získánítak mcŽnost i par1ic ipovat na činnost i skupiny'- protest proti okolnímu světu, jeho poŽadavkům a nárokům na č|ověka,_ únik od prob|émů a před prob|émy, únik od jejich strastiplného praŽívání, trý'znivého

rozhodovánía namáhavého hledánířešenía jeŠtě tíŽivějŠího převzetí zodpor lědnost i zazvo|ené řešení,

_ zvýšení koncentrace pozornosti, h|edání inspiračních zdrojŮ v situaci pozitivr.rě vy|adě-né psychiky, do|adbvání aŽ burcování své výkonnosti ve vypjatých situacích,

- umocnění pozit ivních proŽitků (vcetně sexuá|ních), touha oddat se proŽitkům číré | ibos-ti, zabezpečit si tÍmto způsobem aspoň nějaký zdroj poziIivních proŽitků i za cenu po-škozeného zdraví.

Fakt, že č|ověk je závis|ý, nemá jen obsah negativní, ale nese i pozitivnÍ informacio tom, Že tento č|ověk má určitý prob|ém v h|edání ana|ézání si místa pro seberea|izaci,seberozvoj a je t řeba být mu nápomocni tento problém řešit . ZávisIostní chování je dŮ-s|edkem prob|ému. Je to výzva, podnět zabývat se tímto č|ověkem .

Komorous (1994) uvádí zák|adní Íaktory dostupnosti drog v Širším mezinárodním so-c iá lním kontextu. Jsou j imi:

1) Strategická po|oha území České repub|iky v centru Evropy, na h|avních tranzitních dro-gových trasách. Zejména se to týká heroinové, tzv. ba|kánské cesty, kokainové jihoa-merické trasy a stá|e výrazněji se projevujícítzv. východní cesty.

2) Vysoce rozvinutý a kva| i tníchemický průmys| s tradičně ve|mi dobrou obecnou i spe-c iá|ní odbornou vzdělanostívětšího mnoŽství | idí na území České repub|iky '

3) Ve|ice kva|itní báze i|egá|ních výrobců domácích drog, která se v Čn vytváře|a ještěv době hermetického uzavření území repub|iky v období před rokem 1989.

4) Tradičně dobrý organizační a inte|igenční potenciál obyvate| ČR.

5) Vysoká propustnost a ve|ice špatná kontrolovatelnost státních hranic České repub|iky.

K těmto domácím aspektům autor dá|e přiřazuje dva základní momenty zahraniční:

1) Je to rozpad býva|ého Sovětského svazu

2) Yá|ka na BaIkáně spoIu s rozpadem býva|é Socia|istické federativní repubIikyJugos|ávie, která ved|a k masivnímu proudu lidí z těchto dvou směrů na západ a tími na územíCeské repub|iky.

I ----4

3. FAKToRY VZN|KU zÁV|sLoSTl

V těchto dvou proudech ekonomických a politických běŽenců Se na našem Územíobjevi|y profesioná|nÍzločinecké gangy, které se rych|e ak|imatizova|y v našem prostředía pŮsobíjednak jako středoevropský mezič|ánek velkých z|očineckých organizací a jed-nak vykonávajía rea|izu1( svou aktívitu přímo na území České repub|iky se zaměřením načeské občany.

Všechny tyto kriminogenní a společenské Íaktory pak vytváří zák|adní stavební ka-meny české drogové scény.

Přes území České repub|iky se rych|e otevřela nejsi|nější, tzv' severní větev ba|kán-ské heroinové cesty, začíná se také objevovat jihoamerická cesta, která vyuŽívá ÚzemíCeské repub|iky jako křiŽovatku kokainové trasy. Jako cí|ová země začíná být Česká re.pub|ika testována a pouŽÍvána aÍrickou hašišovou trasou a holandskou trasou LSD.

Poznatky výše uvedené obsahují oprávněné obavy nárŮstu drogových prob|émů,a to nejen u m|ádeŽe' včetně drogové trestné činnosti nebo trestné činnosti v důs|edkuprob|émů s drogou.

3.2. Výchovně vzdě|ávací faktory

Statut proÍesioná|ního vychovate|e předpok|ádá plnění ro|e poznávací a výchovněvzdělávací, s prognÓzováním dalŠího vývoje Žáka' Výchova proti závis|ostem probíhá sou.běŽně s pedagogickým procesem, jehoŽ je nedílnou součástí.

Učitel nejprve ana|yzuje osobnost žáka a souběŽně buduje pedagogický vztah.Z h|ediska prevence nemocíze závislosti je nutné mapovat Žákovy schopnosti, vlastnos-ti, sociá|ní vz|ahy, zázemí, cí|e a touhy. Zv|áštní pozornost si zaslouŽÍ nesplněná a zejmé.na v|ekle nepIněná přání, neúspěšné snahy žáka, jeho Írustrační to|erance, případnáagresivita (auto či heteropunitivní), neuroticismus, neadaptivní a ma|adaptivní projevy.Z neadaptivních samotářství, zam|k!ost, z ma|adaptivních záškoláctví, dětské |Ži a kráde-Že' projevy zlomys|nosti, napadání slabších'

od rodičů a ško|ních lékařů nutno znát případný zdravotníhandicap žáka, ordinova.né |éky, zejména ty, které měníbdělost vědomí. Modernítrendy v pedagogice dávají před.nost integraci handicapovaných jedin.

Do hodnotového systému, axio|ogie Žáka, proniká pedagog později a co nejšetrně.ji, nebot'se můŽe, zejména u pubescentů, ve|mi l išit od dek|arovaného' Učite| někdy zjis-tí o Žákovi více při zájmové činnosti, sportu, ško|ních vý|etech, ku|turních akcích, neŽ přisamotné výuce' Mimořádné udá|osti mohou vésti k překvapením. V této Íázi jsou aktivnívýchovné zásahy zdrženlivější. Poma|ejší, a|e důk|adnější poznání přináší pedagogickývztah budovaný na principu laskavé autority či vztah partnerský (symetrický, ve školníchvzlazích u nás méně obvyklý)' Zde je však mnoho proměnných s poh|avím a věkem žákŮ'

Nápodoba autorit, zejména neÍormálních, je silným a šetrným (neinvazivním) prv-kem výchovy. M|ádež potřebuje identiÍikačnívzory, nebo a|espoň jejich stavebnicové prv-ky, představami dop|ňované, idea|izované. Právě individua|ity mezi Žáky nebo ti z nich,fantazijně obdaření, si vytváří sk|adební vzory. obecně p|atí, že dobrý pedagog na soběpracuje, nebot'patří vědomě do nabídkové ga|erie identifikačních vzorů ŽákŮ. Nekva|itoupedagoga je s|abost pro některou Ze závis|ostí, která sniŽuje i jeho autoritu.

Aktivní výchovné působení na Žáka při kva|itním pedagogickém vztahu je např. po.moc Ve vo|bě či při korekci j iŽ zvo|ených cí|ů, které si Žák stanoví. Cí|e by mě|y být kon.krétní, rea|izovatelné a spíše krátkodobé. DosaŽení dí|čích cílů je kladně motivujícím prv-

4 1

3. FAKTOBY VZNIKU ZAVISLOSTI

kem výchovy. Žákovi nenabízíme cí|e jeho osobnosti cizí, nási|ně imp|antované, nýbržpředkiádáme škáiu námi odhadnutých moŽností k výběru Žáka' Cí|e vŽdy takové, Že obo-hacují osobnost Žáka, nebot 'nejspoIehI ivějším poz i t ivním ov| ivněním sk|onu k záv isIostemje motivovat a podněcovat k činnostem. Naopak oslabujícím faktorem vzniku závis|osti 1eduševní prázdnota.

Vyhraněný Životní cí| Žáka (rodinné tradice, profese přecházející z generace na 9e-neraci) můŽe být ochranou proti závis|osti. Některé povahové rysy jako houŽevnatost, cÍ-|evědomost, h|uboké zájmy, se zdají být ukazate|i příznivé prognózy, Že takto obdařenýŽák nepod|ehne záv is|ostnímu svodu (Hosák) .

3.3. Shrnutí

Závis|ost je mu|tifaktoriá|ní jev, mezi zák|adní faktory vzniku závis|osti patří droga'osobnost, prostředí a podnět. lntegrativní model popsal Urban, který naváza| naKie|ho|zův modeI t ří interr 'enujících proměnných. Ladewig vytvoř i i t rojÚhe|níkové schémapříčin vzniku abÚzu, které zahrnuje osobnost, drogu a sociá lní prostředí. Jessor je za-stáncem sociá|ně-psychologického modeIu konzumu drog s proměnnými sociá|ní pozadí,sociálně-psychoIogické charakteristiky a charakte ristiky behaviorá|ní.

Zák|adní Íaktory spo|upůsobící př i vzniku a rczvoj i toxikomanie |ze shrnout nás|edo-vně: rodina (stává se stá le otevřenějším systémem, ve kterém jejÍ č|enové pouzeuspokojujípctřeby), dochází k nárůstu sociá|ních prob|émů, k erozi idejí. myš|enek a smě-rů myš|ení, k narušení morálky a náooŽenských tradic, ke ztrátě důvěrné emotivníkomunikace, k rozŠíření svobod a uvo|něnost i vedoucí k indiv idua| ismu a konzumní spo-Iečnost i .

Aktuální trendy závrslostnÍho chování lze vystihnout třemi aspekty: sniŽujÍcí se věktoxikomanů a ne|átkově závis|ých, výskyt závis|ostí u skupin dříve nezúčastněných a Ín-Íi|trace do všech sociokuIturních prostředí.

Sekundárně se na rozvoj i drogové závis|ost i podí|e1Í ne|egálně př istěhované osoby,c iz inc i na našem území s povo|eným pobytem, nedostatečná |egis|at iva.

Socioekonomické Íaktory představují výrazný vliv na vznik patologického chovánÍ.V| iv rek|amy, masmediá|ního působení, or ientace na ekonomickou prosper i tu, or ientacena Úspěch, nedostatek času, stresující Životní sty|, zvýšená ekonomická náročnost rodin-ného rozpočtu vytvářejí předpoklady zkoumaného jevu. V rodinách ubývá moŽností indi-vidualizovaných projevů, absentuje vyuŽívání kva|itních voInočasových aktivit.

Výchovně vzdělávací faktory jsou charakteristické prioritní orientací ško| na efektiv-nost vzdělávacího procesu, na výkonnost Žáka. Rodina přestává plnit funkci rozhodujícívýchovné instituce, ta se přesouvá na vzdě|ávací instituce, Statut profesioná|ního vycho-vate|e předpokládá p|nění role poznávací a výchovně výukové, s prognózováním da|Šíhovývo1e žáka. Děti a miádeŽ potřebují identiÍikační vzory, nebo jejich stavebnicové prvky.Aktivní výchovné působení na žáka představuje pomoc při vo|bě cí|ů, při korekci j iŽ zvo-|ených cílů. Cí|e by měly být konkr,étní, rea|izovatelné a spíše krátkodobé' DosaŽenídílčíchcí|ů je k|adně motivujícím prvkem výchovy.

Současnou m|ádeŽ |ze charakterizovat těmito atypickými rysy: vyhiedává něco kva-Iitativně nového, je antikonformní, excentrická, výjimečná, je rr opozici k řádům dospě|éhosvěta, revo|tuje proti uznávaným hodnotám, uznává nezávis|ost a vo|nost.

t

3. FAKTORY VZNIKU ZÁVISLoSTí

V kontextu důs|edkŮ sociá|ních proměn spo|ečnosti |ze identíÍikovat i aspekty mezi-národnía vnitrostátní. Komorous je shrnuje v nás|edující přeh|ed:- strategická po|oha Území České repub|iky,- rozvinutý a kva| i tníchemický průmysl,_ kvalitní báze i|egá|nÍch výrobců drog,* dobrý organizační a inteligenční potenciá| obyvate| ČR,_ vysoká propustnost a Špatná kontro|ovate|nost státnÍch hranic,_ rozpad býva|ého Sovětského svazu.- vá|ka na Ba|káně a nás|edný rozpad býva|é Socia|istické Íederatívní repub|iky Jugos|ávie.

Z naznačené prob|ematiky, týkající se typologie závis|ostí, vyp|ývá, že v ob|asti zá-vis|ostního chováníse ustá|i|o pojmos|oví' Závís|ost je chápána jako problém sociální, etic.ký, právní, trestní, zdravotní, který je mnohofaktoriá|ně podmíněn a jevÍ se jako mu|ti.d imenzioná|ní.

Z ana|ýzy etap jednotlivých druhů závis|ostí jsou naznačeny možnosti výchovnýcha léčebných zásahů, a to V rámci celé preventivnítriády - primární, sekundární a terciárníprevence. Dominantní preventivní institucí je rodína. Výchovně.ško|skému systému jedána řada moŽnostík Účinné intervenci, které nejsou vyuŽívány efektivně a cí|eně.

Primární příčinou závis|ostního chování je porucha komunikace na všech komuni-kačních úrovních a negativnívliv, nikoIiv příčina, masmediá|ního působení. Patologická ko-munikace signalizuje prob|ém vřazováníjedince do spo|ečnosti, je nezbytně nutné ho ře-Šit v sociá lních souvis lostech' Prob|ém je sociá|ním problémem, níkol iv indiv iduálním.Závis|ost tento primární problém - prob|ém vřazování do společnosti - prohlubuje'

Literatura:

Černíková, V., Štablová, R. M|ádeŽadrogy' |n. M|ádeŽ a sociá|ně negativníjevy. Sborník re-ferátů ze semináře. Praha: PA ČR, 1996'

Hosák, L. Status a role v prevenc-i zneuŽívání návykových |átek školní m|ádeŽí. Materiá| XX-XlV. Konference AT sekce Ceské a S|ovenské psychiatrické Spo|ečnosti pro návykovénemoci České |ékařské spo|ečnosti J 'E. Purkyně. Jemnice: Socioterapeutický k|ub psy-ch iatr ie v Jemnic i , 27.3.1995.

Jessor, R, Jessor, S. Ein sozialpsychologisches Modell des Drogenkonsums. ln. Lettieri, D.J.,We|z, R. (eds). Drogenabhángigkeit. Ursachen und VeriauÍsÍormen. Base|: Be|tz 19B3.

Komorous, J. Referát přednesený za ÓR. České vězeňství, č.4' 1994, s. 40.41.

Kie|ho|z, P. Diagnostik und therapie der Drogenabhángigkeit Praxis Psychother. .|965, č. 6, s.257 - 267.

Ladewig, D. Drogen unter uns. Basel: .1983.

Štab|ová, R' a ko|' Drogy, kriminalita a prevence. Praha: 1997.

Štab|ová, R' Návykové |átka a krimina|ita. Praha: PA ČR, 1994.

Urban, E. Toxikomanie. Praha: Avicenum, 1973.

43

lr

4. SEKTY A SEKTAŘSTVí

t


Sekta je v současné době ve|mi Írekventovaným termínem. V rámci určitého zjed-noduŠení se tímto pojmem označuje i většina Íorem a|ternat ivrrí Ó i netracl iČní rel ig ioz i ty.PouŽívání s|ova sekta mě|o a dosud jeŠtě má odpuzující či dokonce pejorativní nádech'Sekta vytváří představu uzavřeného a do jisté mírv i výjimečného seskupenívěřÍcÍch' kte-říse nějakým způsobem vydě| i l i z občanské (či církevní) spo|ečnost i , vyjadřují kr i t ické po-z ice vůči svým oponentům (t j . předevŠím vůči církvím), jej ich nonkonformismuS Se mnoh-dy týká i vztahu k obecným ku|turním a rnorá|ním normárn' přiČernŽ je tento postoj pod-míněn ne vŽdy čitelným určením.

PřísIušníci sektářského spo|ečensiví se od ostatních odI iŠují předevŠím svým speci-fickým Životním sty|em, který se řídí určitými pr.avid|y mravního jednání a mezi|iciské ko-munikace, případně má i osobní kult ický r i tuá|, Právě tento způsob sektářského Žívota jemnohým I idem nepochopiteIný a přímo nepř i jateIný, a to tÍnr vÍce, pokud se zřeteIně vy-myká náboženským tradicím rozšířeným v dané |okalitě neLrc se nějakým způsobem Iišíod běžných socioku|turních stereotypů'

Na druhé straně právě speci f ický životní sty l , d iskont inuita,odvrat od tradice,i j istá exot ičnost učení jsou pro j iného č|ověka př i tažl ivé a oslňující.

Sektářstvíje stá|e pokládáno za jedno z největších nebezpečí pro církev. (Dokazujeto vatikánský dokument - pastýřská výzva o sektách a nový,ch nábcŽenských hrrutíchz r.1986, avšak ani zde není přesně stanoveno, co |ze za sektu povaŽovat.)

Sekta je definována jako sdružení věřících, oddělujících se a překračujícíchhranice oÍic iá lní církve.

Děj iny náboŽenství ukazují, Že snahy o vybočenÍ ze stanoveného řádu a dogmatic-kého systému, skryté či veřejné heretické opozice prováze|y všechna veIká náboŽenskáhnutía směry .

V křest 'anství, is|ámu, budhismu, judaismu apod. vzníka|y odstředivé tendence i od-dě|ené heretické pospolitosti a sekty jako skupinové náboŽenské útvary se samostatnýmiorganizačními a věroučnými principy.

Pro křestbnstvíje zv|ášt'charakteristická existence mnoŽství sektářských a heretic-kých proudŮ, a to jižna samém počátkLl, kdy se formova|o křest'anské učení.

Vznik sekt by| spojen i se sociálním rozvrstvením. Vývoj sektářstvív našich ze-mích v 18. a 19. sto|etí mě| své pod|oŽí především na venkově a v maloměstském pro-středí, zatímco dnes se sekty rozšiřujíspíŠe ve městech. Dřívějšísociální protest, který jeorganickou součástí sekt předminu|ého a minulého sto|etí, dnes převyšuje obecnější pro-test a opozice vůči civil izaci, vůči duchovní exp|oataci.

K této exp|oataci přiná|eŽí zjevná i skrytá manipu|ace č|ověkem, obecná niveIizace,vyprázdněnímravních pr inc|pů a norem spo|ečenského soužití, deva|vace tradičních hod-not a obyčejů, nejistota a nezakotvenost č|ověka. Etio|ogie r,stupu do sekt je i známá pa-tologická tr iáda: patologická komunikace, h|edání ident i t , pato|ogické prostřec1í (rodina,v| iv vrstevníků, nedostatek voInočasových akt iv i t ,v| iv masmédií apod').

,,,_4

4. SEKTY A SEKTÁŘSTVí

Z toho pak vyplývají rregativníjevy jako jsou deprese z bezútěšného stavu, diskre-ditace itěch nejvyŠších idejí' nespokojenost se světem nezúčastněné komunikace, ztrátadůvěry, nebo přímo pád autorit, nedostatek prostoru pro sebena|ézání, rostoucí pocity stís.něnosti z přeh|cenosti civil izačními, neosobními pseudohodnotami' Neodlučitelné jsouovŠem i sociáiní prob|émy, neschopnost se adaptovat na civii izační dynamiku, proměnyazvrat\ j v prác i , ve studiu.

Ve s|ovníkové definici sekty. vcelku shodně s postoji křesthnských církví. sekÍade na první místo fakt vyč|enění, oddělení se z obecného nebo v|ádnoucíhoproudu.

Sekty r,znikajíjako názorové odchy|ky od správné cesty, od ustá|ené Íormace, jsouz tohoto h|ediska vŽdy nějakou deÍormací, vybočením ze směru, který byl určen a upev.něn tradící.

Socio|og A.|. Bláha k prob|ematice sekt připomíná: Pojem sekty předpok|ádá,Že existuje jaksi standardizovaná a pravá forma náboženství, od níŽ je sektauchýlením.

S|edujeme.li v historii vznik a vývoj sekt, musíme brát v úvahu především veškerousioŽitost spo|ečenského vývoje a dobovou podmíněnost. I soudobé sekty a netradiční re-iigiózní útvary vůbec jsou výraznými symptomy krize. Výskyt tak velkého počtu signalizu-1e, Že existují závažné situace v Životě spo|ečnosti, kdy se proh|ubuje duchovní vakuum.Rozvoj sekt může být také jakýmsi ved|ejším a nechtěným produktem konzumeris.mu a postmoderní spo|ečnosti.

Pro většinu lidíjsou programy novodobých sekt něčím zcela novým, dosud neznámým,a|e tím také zajímavým, atraktivním. Učení sekt je přitom podáváno poutavým způsobem.Dovední misionáři a prcpagátoři umíos|ovit nas|ouchajícího, nebo se o to všemoŽně snaŽÍ.

4.1. Vznik a formování sekt

Existuje něko|ik moŽnostívzniku a vývojových proměn sektářství:o Sektářské tendence se delší dobu vyskytují na půdě dané církve, ov|ivňujítuto cír-

kev zevnit( nebo jen částečně problematizují doktrinální rámec' Tuto formu |ze na-zv at nábožensko.duchovním proudem.

. V jiných podmínkách se opozice, která vznik|a na půdě dané církve, poměrně rych.|e vyhraňuje a poté osarnostatňuje, odmítá pak nás|edně spo|upráci a da|šíkomuni-kaci se svým někdejšími spoluvěřícími.

o Poněkud jiného rázu je vznik sekty z takového náboŽenského hnutÍ, které se jiŽ odpočátku rodína mezidenominačnínebo mezicírkevní půdě, nebo nechce být vázánona určitou konfesi a tím méně na organizační statut církve. Toto se týká mnohýchsoudobých sekt a proudů zejména v ob|asti re|igiozity mládeŽe.

o Sekta se můŽe také zpočátku rodit v bezprostřední bIízkosti konfese jedné, aby Sepostupně z rŮzných důvodů začala orientovat zcela jiným Směrem.

Sektářstvíje církvemi s|edováno s pochopite|nou nevraŽivostí, nebo a|espoň s jistý-mi rozpaky.

V poslednídobě se navíc |avinovitě šíří netradiční religiozita, vzniká aŽ nepřeh|ednémnoŽství proudŮ a sekt. Sekty v současné době odpovídají na h|ad po duchovních hod-notách mnohem pruŽněji neŽ církev'

45

4. SEKTY A SEKTÁŘSTVÍ

4.2. Specifické rysy sekt

Pokusme se zrekapitulovat poznatky o soudobých sektách a hnutích netradiČní reIi-giozity a zvýraznit jejich charakteristické rysy.. Jeden z typických znaků sektářského Života je izoIovanost, relativní uzavřenost,

skupinová pospo|i tost l idí, kteřívůči svému oko|ízauja| i kr i t ický postoj. V podstatě jetato tendence pochopitelná hlavně v počáteční fázi vývoje sekty, v době, kdy formu-je svůj program a kdy ideoví vůdci a organizátoř i vyhraněné skupiny předk|ádají typrincipy, které tuto vyhraněnost specifikují.Sekta si uvědomuje, Že s|ožky, které ve věrouce či ku|tu dominují, jsou v rozporus okolím a větŠinou také tÍnrto okolím zpochybňovány. Proto se sekta |ogicky vydě-luje a separuje.

. Vydě|enía osamostatněnÍutvářía nadá|e u č|enŮ sekt posi|uje pocit výlučnost i , se-bevědomí duchovní elity.Toto vědomípostupně stá|e sí|í. V určité době zvo|ená (nebo vynucená) izo|ace sek-tě nemusí vyhovovat. Je.|i přesvědčena o správn<rsti své cesty, stoupá mesiášskévědomí. Pouze tato sekta je předurčena spasit svét, nrá j istá pr iv i|egia vyvo|enéhoIidu a drŽitelů pravdy'

o V nonkonÍorrnním opozičním postavení tkvíjeden z h|avních speciÍíckých znakr]rsekty. opoziční momenty se v daiším 'rývoji zpřesňují a vyhraňují. V počátcÍch for-mování sektářského seskupení jsou mnohdy ne1zjevnějŠí jednotI ivé kr i t ické výhrady,protesty, případně je zde vyjádřena ideová destrukce stávajícÍho systému.

o Rozvíjení a utuŽování postojů indukuje touhu po ideálním společenství stejněsmýš|ejících IidÍ, kteříse navíc snaŽí důs|edně up|atňovat a prosazovat věroučné zá-sady v praxi i přes odpor či nedůvěru oko|í.

o |deá|ní spo|ečnost a v ize nového boŽího krá|ovství je v j istém smyslu nadřazenýmtématem: v různých rovinách a intenzitě pro|íná do učení většiny sekt a hnutí' Jdeo příznačný jev, nebot, se v tomto případě nejcit|ivěji reÍ|ektu1e sociá|ně duchovnískutečnost soudobého světa. Zdůrazňování etických rozměrů náboŽenského Ži-vota souvisís uvedeným tématem ideá|níspo|ečnost i . Zejména m|adý č|ověk 1e z|á-kán představou, Že namísto ch|adné komunikace Se mu dostane záchranného re-ceptu a vhodné pří|eŽitosii začít nový Život v zachráněné rodině, kde můŽe uspoko-jit své zájmy, má pocit bezpečí, intimity, vzájemné důvěry a sebejistoty ve spo|ečnémproŽívání duchovních hodnot a meziIidských vztahů.

o Většina sekt má autoritativní systém řízení. Předpok|ádá se bezpodmínečná po-s|ušnost, vůdce vyŽaduje absolutní podřízenost č|enů a dodrŽování všech pravide|.V některých sektách nejsou výjimkou ani tvrdé postihy a sankce za neposluŠnost.NemŮŽe nás nezajímat motiv, který vede mladého č|ověka k tomuto podřízení.V podstatě je to únik před jednou autoritou k druhé, často mnohem přísnější, i kdyžjejízdůvodnění můŽe být prob|ematické, nebo přímo pochybné. MIadý č|ověk vystu-puje ze spo|ečnosti, z petriÍikovaných socioku|turních vazeb a Vstupuje do nové spo-|ečnosti. V sektě a v náboŽenském sdruŽení se můŽe cítit zcela osvobozen od dřÍ-vějších frustrací a nespokojenosti, od hodnotové re|ativity i od neuznávaných auto-rit. Sektářská komunita můŽe být příslibem nových konstruktivních meziIidskýchvztahů. Rozvíjejí se přáte|ské vztahy, a tím se dá|e upevňuje vnitřnísoudrŽnost sku-piny'Za hranicemi je pak cizí svět, nechápající a odsuzující. Být č|enem sekty zna-mená i určité hrdinství, tím spíše, Že se vyŽaduje sebezapření, obětiplný Život, zavr-Žení starých vazeb a návyků.

40

-J


o Př i poh|edu na vnit řnístrukturu a Život sekty a jípodobné skupiny se setkáváme s řa-dou da|ších specifických rysů..1. K prvořadým úko|ům č|ena patří mis i jní práce, pastorační a propagační čin-

nost. KaŽdá sekta má vypracované vlastní mechanismy této činnost i .Doporučuje se diskutovat o všech základních otázkách Života (nejen náboŽen-ských), poskytovat |iteraturu, zvát na schůzky. V některých sektách mají Vypra-cované důk|adné instrukce pro nábor.

2. K misijní práci má každý stoupenec hnutí či sektář zpracované pohotové odpo-vědi, a to na zák|adě jednotného vševysvětlujícího a unjverzálního klíče. Tímje bud'posvátná | i teratura, nebo soubor výroků zak|adatele, případně vůdce sek-ty. Specif ickým rysem je tedy náboŽenská interpretace všech životních prob|émů.

3' V řadě sekt se objevuje, a někdy zce|a převaŽuje motiv léčení, který má nábo-Žensko symbolický význam. Existují sekty a útvary, které se přímo zabývají vý-hradně praktickou medicínou či psychoterapií. Castým tématem 1e i ,,zázračnéuzdravovánÍ...

o Soudobé sekty a hnutí se od předchozích |iší zejména tím, Že se v nich projevujev da|eko větší míře ek|ekt ic ismus. Ži jeme v době otevřených systémů. Průnik nej-různějších ideových směrů není nic neobvyk|ého. Sektářstvív minuIost i (v 19. sto|e-tÍ) s|edova|o vytrva|e určitou tématickou I in i i a str iktně se drŽe|o Bible. V současnos-t i mnohé sekty těŽí z ideového p|ura| ismu'

K uvedeným specifickým znakům novodobých sekt a náboŽenských útvarů bychomjistě moh|i řadit mnoho da|ších. Přesto i přes rekapitu|aci těchto charakteristických rysůmnohé nasvědčuje tomu, Že v jejich pozadí existuje vce|ku spo|ečný tématický p|án: víra,že se uskuteční, nyní nebo na konci časů, vize proměny, zásadní změny celého svě-ta, vněišího nebo vnitřního.

4.3. Typologie sekt

Pokusme se stanovit a|espoň hrubé třídění typických formací netradiční re|igiozity,a to pod|e nejvýraznéiších tendencí a zaměření, které převaŽujíve s|edovaných sektách.Vzhledem k velké početnosti a různorodosti sekt a jim podobných náboženských sesku-pení |ze podat jen povšechné orientační schéma z h|ediska jejich typo|ogického rozvrst-vení. Schéma je pouze pokusným náčnem, nelze tedy jednoznačně do něho vřadit tu čionu sektu, nebot' jak její věroučné doktríny, tak i vIastní postoje, jednání a kuItické prakti-ky mohou mít více dimenzí, z nichŽjen některé jsou nato|ik vyhraněny, aby odpovída|y sta-noveným vlastnostem daného typu.

V |iteratuře pojednávající o sektách se setkáváme s různou typo|ogií. KaŽdá z nichvychází z odIišných zvo|ených hledisek a kritérií. Uved'me a|espoň dva příklady:

V reprezentat ivní pub|ikaci VÍry a vyznáníjsou stanoveny 4 h|avní skupiny:

o Sebezdokonalovací sekty, usiIující o sebepoznání a zdokona|ováníosobnosti (pří-k|adným typem je sc ientologie)

o Východní skupiny, akcentují myst ické učení or ientá lníf i|osof ie a náboŽenství

o Siednocovací skupiny (např. Moonova Církev sjednocení)

o Z křest'anství vycházející skupiny, jakkoli z nich některé ne|ze jiŽ nazvat křest?an.skými (např. Rodina |ásky' Cesta)

Á 1

oO

a

4. SEKTY A SEKTÁŘSTVI

Český autor P' Remeš pouŽívá toto dělení:Sekty vycházeiící z oku|tismu a magie (New Age, satanismus)Sekty vycházející z náboženství Východu (případně sekty s is|árnským pozadím)Sekty vycházeiící z psychoterapeutických koncepcí (vedie scietrtoiogie r skupi.ny ho|otropníterapie)Sekty vycházející z křest'anství, a to tím zpťisobem, Že_ mají křestlanské pozadí (Mormoni, Mootrova sekta)_ jsou s ice nekřestanské, ale bib| ické (Svědkové Jehovovi)_ zce|a křest'anské (např. sbor JeŽíš přijde,Vr.lc1a Živoia apod.)

Uvedené dvě typologie dop|nÍrne o cja lŠí aspe<ty:

1' Typ sekty, v jeiímž učení je nadměrné zdurazňovarrí zásadrrÍhcr zilratu v i ici-ských děj inách a nasto|ení božího krá lovství či j inak pojmenované ideálrrí spo|eč.nosti.

V některých sektách je toto téma přímo ústřednÍm č|árrkem rrěror-tky a vše ostatníjemu podřízeno. Pozornost se zde přesouvá k posrnr1nému Životu, který se staví do příkré-ho kontrastu s pozemským světem. obrazy poslecního soudu, vystoupení a páduAntikrista jsou často spojovány s předpovědí zce|a konkrétrrí katastrofy (spc|ečenskénebo přírodní) jakoŽto předzvěstÍ příchodu ri lJvehO řáou a Života. Nadějna cčekáváníjsouproŽívaná v sektě s velkou intenzttou a váŠní' Pro;evu1e sc netrpěirvá totrna ']osáirnclut vy-svobozeníz pout pozemskéhc Života a víra v zasah r ladpťirazei iy i ; i i st i -

2. K jinému typu sekty patří ty, v jejichŽ učení výrazně přev|ádají představy o ntoŽnémvytvoření ideálního spo|ečenství jiŽ . a především, ne-li výhraelt.lé - v tomto světě'

Království boŽí, nebo stav b|aŽenosti nejsou situovány do nadpřirczené říše, do po-smrtného Života. H|avní ak.cent je po|oŽerr l ia Život pozemskt i ' rne ně 1iŽ na očeká';ání ne-jakého zásadního zvratu v |idských dějinácti a v Životě incjivi ijua zásahern zvenčí.

Do tohoto typu sekt |ze zařadit něko|ik mezitypů, z nichžk nejvýznamnějším patří:- Učení, které v první řadě programově usi|uje o zlepšení mezil idských vztahů a mrav-

ní obrodu. Hnutía sekty tohoto druhu se věnují rovněŽ hor| ivé mis i jnía propagačníčin-nost i , reformační pos|áníchápou ve| ice důs|edně. Svůj prograrn př i torn prezentují nejenprok|amativnÍm, nýbrŽ především praktickým činem. Na nejpřednějším rrlÍstě stojí vevětšině těchto sekt rodina a utvrzování rodinných vazeb. Týká se to jak přirozené rodi.ny, tak i rodiny uměle vytvořené. Nechybí zde i detaiIně zpracované charitativní pro-gramy, převaŽujÍ morálně výchovné tendence, Často doprr:vázerré zásadními výhrada-mi i útoky proti obecnétnu dosavadnímu způsobu Života.

_ K da|ŠÍmu mezitypu patří ta sekta, jejíŽ učení se týká přederršínr sebezrJokonalováníosobnost i . Stoupencům se doporučuje, aby se cprost iI i cc sebeoinezujícícl . t vazeba postojů, které narušují nebo dosud znemoŽňt.ljí riztahy k Iic.lskému nebo přírodnímuprostředí. Většinou se zdůrazňuje, Že dosáhrlout této vvšší duchovní roviny i boŽí spá.sy je v moci kaŽdého indiv idua, přípaoně za př ispění učite|e.

3. Dosavadním měřítkům se poněkud vzpírá da|šítyp sekty ' , u t lěhcž |zc ien s j is iorrrezervou hovořit o náboŽenském útvaru v běŽném slova smyslu' od předchozích typů seIišítím, Že se zde stávají dominantní léčebné, psychoterapeutické či meditativní prak.t iky a v lastní reI ig ióznídimenze jsou v pozadí, nebo zaujímají podruŽnou ro| i .

L

48


4. Sekty a volná sdruŽení, u nichŽ je nejméně patrný v|iv na způsob živola a činnostč|ověka. Jde spÍše o zájmové aktivity |idí, zabývajících se íi|ozofickými, náboŽenskými čimetafyzickými prob|émy s minimá|ním zájmem o jejich aplikaci v denním Životě.

5. Pos|ední typ prezentuje, jak lze zneuŽívat a znevaŽovat náboŽenství. V podstatěse jím kryjí zá1my ambiciózních vůdců. skupin, jednot|ivých šar|atánŮ apod. Tento typ |zechápat spíše jako banku negativních inspirací a hodnot.

V zásadě |ze prezentovat souhrnnou typo|ogii sekt, která je značně závislá na vý-chozÍ deÍinic i sekty. Nás|edující typologie vychází z Širšího pojmu sekta, které není dánonáboŽenským pozadím skupiny, a|e zejména uŽívánÍm psychické manipu|ace a mentá|niho programovánÍ. Toto dě|enÍ uvádí Steven Hassan (1994, str .68). Prvým h|ediskem ty-po|ogie bude jejich zaměření. Je třeba mít na zřeteIi ' Že v praxi se často sekta nevysky-tuje v,'čisté podobě... Je moŽno Vypozoroval, Že např. jen 50% sekt má čistě náboŽenskýcharakter' 307o ekonomický, 10% po|itický a 10% vzdě|ávací, psychoterapeutický.

. Po|itické sekty

Extremismus těchto skupin je vnímán nejčastěj i a také nej intenzivněj i . Sdě|ovacíprostředky stále častěji přinášejÍ zprávy o vzrůstajícím násilí spojeným s rasismem, anti-semit ismem' nacional ismem, xenoíobií a náboŽenským fundamenta| ismem. Vidi te|nosttéto problematiky je dána i tím, Že v souvislosti s činností politických sekt dochází častok násiIným trestným činům a k jiným excesům, získáva1í organizovaný a mezinárodní cha-rakter. Tato prob|ematika výrazně zasáh|a naší repub|iku po roce 1989 a stá|e patří k nej-pa|čivějším otázkám současnosti ' Výrazný nárůst se objevi| kolem roku '1994, kdy se roz-rost| objem aktivit pravicového extremismu, kdy se začaly ve ve|ké míře pořádat ku|tovníkoncerty' j imiŽ pořadate|é získávali jednak finance a jednak dalšípříznivce a sympatie za-hraničních hnutív západních státech Evropy. K dalšímu zvýšenÍ akt iv i t doŠ|o v roce1996'Kdy se zostř i la propagace hnutí skinheads (Zpráva o postupu státních orgánů.. ' . , 199B).Stejně tak však tento prob|ém tíŽí i ostatní státy jak na východ, tak na západ od nás.

Za po|itickou sektu lze povaŽovat skupiny nazývané nejčastěji extrémní po|itickáhnutí. Jde jak o kra1ně pravicovou scénu, nejzřetelněji reprezentovanou hnutÍm skinheads,tak i o scénu levicovou, kam patří zejména skupiny anarchistické, anarchoautonomní,krajní neobo|Ševické organizace i ve světě známé mil i tantní eko|ogické skupiny' MůŽemena|ézt šir,oké spektrum těchto skupin od umírněných aŽ po výrazně extremní. Jsou orga-nizovány kolem zv|áštního dogmatu a obvykle nabízejí poměrně snadný recept na vyře-šení mnohých prob|émŮ. Tato hnutí jsou sympat ická zejména m|adým | idem, kterým jeopoziČnÍ postoj vůči stávající společnosti, který je zák|adním kamenem těchto hnutÍ, čas-to v|astní. Kromě zkres|ovánískutečností a zjednodušování prob|émů, pouŽívajíčasto pro-pagaci pomoci komerčnÍch prostředků . médiís ku|tovníhudbou a ne|egá|ních t iskovin ' Naveřejnosti prezentují své názory pořádáním různých protestních shromáŽdění, přl nichŽk manipu|aci davu vyuŽívají vůdci těchto skupin podněcování davové psychózy.

. Ekonomické, komerční sekty

Z hlediska zneuŽívání psychické manipulace a mentá|ního programování lze do ka-tegorie sekt zařadit i sekty ekonomické. V těchto skupinách jde v první řadě o rych|éa snadné zbohatnutí, které bývá také h|avním náborovým hes|em. Z hlediska nás|edkůmohou tyto skupiny poškodit jedince v případě neúspěchu zejména ekonomicky, ovŠemv případě intenzivnějŠí a dlouhodobější psychické manipulace můŽe účast č|ověka v eko-nomické sektě výrazně ov|ivnit i jeho osobní a rodinný Život.

l tuto skupinu sekt lze rozdě| i t do něko|ika skupin. První a zřejmě nejméně nebez-pečnou tvoří některé skupiny, které pracujÍ na principu multi leve|. Zákazníky obvyk|e ne-

49

4. SEKTY A SEKTAŘSTVÍ

B. Měkké sektyA|espoň z části podléhají kontro|e. Jsou společensky transparentní. Mají charakter

částečně otevřené nebo otevřené komunity. Svým příslušníkům povoIují v|astní morá|kuvycházejí z vlastního proŽívání, vhledu a potřeb a tolerují jejich samostatnost. Vůdce sek-ty není autoritativní jako u tvrdých sekt, někdy vystupuje jako průvodce a rádce. Nejsouant isociá lní a nepůsobí destrukt ivně na I idskou psychiku. Povo|ují a|ternat ivy a moŽnostzázemí mimo spo|ečenství. Nemívaií xenofobní charakter.

4.4. Typo|ogie kuItůV odborné literatuře se objevuje i termino|ogické vymezení kulty namísto sekty.

Často se setkáváme is pojmem denominace.Denominace je náboŽenský útvar nesrovnate|ně většía početnějšíneŽ sekty, S roz-

sáh|ejším Íinančním a materiá|ním zázemím specialízovaného, profesionálně připravené-ho duchovenstva p|ně se věnujícího řízení duchovního a organizačního Života.

Kult je značně nejednotný termín a mnohovýznamový pojem' UŽití s|ova ku|t je moŽ-né z mnoha rŮzných poh|edů. Všeobecné, náboŽenské pouŽitítermínu s neutrá|ním význa-mem popisuje kult ma|ou, nedávno vytvořenou náboŽenskou skupinu, která není var iantoujiŽ ustanoveného náboŽenství. Casto je také vedena jedním charismatickým vůdcem. Ku|tje zaměřen na indiv iduá|ní potřeby a přání, k|ade jen ma|ý dŮraz na sociá|ní zakotvenost,má s i|né dezintegrační tendence a je zpravidla řízen char ismatickým vůdcem. Stoupencikultu jsou často povaŽováni za jedince bez hIubších sociá|ních kořenů, kteří se v rámci kom-plikovaných meziIidských vztahů urbanizované společnosti účastní ku|tovního Života proto,Že se setka|i S osamě|ostí či jinou formou Írustrace' Ku|ty jsou někdy vymezovány jako sku-piny pouŽívající psychickou manipulaci v různých spo|ečenských ob|astech. Jde nejenomo ku|ty náboŽenské' a|e i po|itické, psychoterapeuticko-výchovné a komerční.

o Náboženské kulty jsou nejznámější a nejpočetnější. oríentují se na náboŽenskédogma' Některé vycházejíz Bib|e, 1iné z orientá|ních či tajných nauk, některé jsou či-rým výmys|em svých zak|adatelů. Ačko|iv většina tvrdí, Že jim 1de pouze o duchovnízá1my, stačí, všimneme-|i si, jaký dŮraz k|adou na statky tohoto světa . přepych,v němŽ Ži jí představite|é kultu, mi| ionové invest ice do pozemků, rozsáh|é obchodnÍpodnikáníatd. Typickým příkladem je církev sjednocení. Dá|e je to sciento|ogická cír.kev (dianetika), církev obecná avíIézná, Mezinárodnícesta a RaŽníšova sekta'

o Politické kulty produkují zprávy označované obvykle slovem okrajové nebo exÍre-mistické, a|e má|okdo ví o 1e1ich podvodných náborových a manipu|ačních prakti-kách, j imiŽ se od| išují od běŽných Íanat iků. Tyto skupiny Se organizují ko|em určité-ho po| i t ického dogmatu.

o Psychoterapeuticko.výchovné kulty pořádají - obvyk|e v nějakém hote|u - sou-středění a semináře, kde za úp|atu zprostředkovávají duchovní vize a osvícenství.Tyto ku|ty pouŽÍvají Yadu zák|adních manipu|ačních technik, aby poskyt|y svým k|i-entům ,,Vrcholný.. záŽitek' Absolventi se pak stávají č|eny skupiny' Jakmi|e Se anga-Žují, zainteresovávají do činnosti skupiny své přátele, známé a spo|upracovníky,nebo naopak s nimi striktně ukončíjakýkoliv styk. Náboroví pracovníci však nesmě.jí prozradit program ku|tu.

o Komerční kulty věří v dogma hrabivosti. Ve snaze zbohatnout podvádějí a manipu-Iujílidi, aby pracova|i zanízkou mzdu nebo zadarmo. Existuje mnoho pyramidových činěko|ikaúrovňových organizací, které slibují ve|ké zisky, a|e ve skutečnosti ze svýchobětítěŽípeníze' Pak zničíjej ich sebevědomí' Uspěch závisÍ na získávání nových l idí,kteří zase získávají další' Tyto ku|ty inzerují v místních novinách a s|ibují výnosná za-městnání a zajímavé cesty. Náboráři se soustřed'ují na studenty a vysokoško|áky.

II

l

f""

4. SEKTY A SEKTÁŘSTVí

4.5. Přehled soudobých sekt

Nás|edujícípřeh|ed soudobých Íorem a|ternativní re|igiozity se neváŽe stríktně na ty-pologická schémata, která jsou uvedena výše, nebo na početnost stoupenců jednot|ivýchútvarů a spo|ečností, sekt či sdruŽení.

V popředí naŠeho zájmu jsou na prvním místě ta hnutí a sektářská seskupení, kterátvoří v současné době reprezentativní proud a|ternativní religiozity' Mnohé z nich mají jiŽznačný počet č|enŮ nebo stoupenců, případně se jejich nárůst očekává. Některá z nich uŽpřekročila ku|minační bod svého vývoje i v|ivu, přesto stále prokazujísvou Životaschopnost.Existovala a existují i taková sektářská seskupení' jejichŽ úpadek a ztráta v|ivu nás|edujebrzy po úmrtíjejich zakladatelů (vůdců, proroků) nebo nadaných organizátorů.

1. Nejdříve budeme věnovat pozornost sektám a hnutím, které ná|eŽejí k nejrozšiřenějšÍm typům náboŽenství mládeŽe a vytvářejí poměrně si|ný proud netradičnísoudobéreligiozity ve světě i u nás:

o Haré Kršna (Mezinárodníspo|ečnost pro vědomí Kršny)o Maharišiho ajurvédská spoIečnost (Transcendentá|ní meditace). Církev sjednocení křgst'anství (Moonova církev). Sciento|ogickácírkev(Dianet ika)o Rodina lásky

2.Zce|a speciÍické je hnutí, které má ve světě širší oh|as a je z určitého h|ediska cha-rakterizováno jako novodobé světové náboŽenství, přestoŽe u nás má dosud víceméněpodobu sekty a jde zatím o nepří|iš početné sdruŽení zájemcŮ nebo jen sympatizujících,kteří jsou vázáni členstvím:

. Bahá,í víra

3. Da|ším výjimečným jevem je dnes jiŽ ve|mi rozvětvený duchovní proud s ve|kýmmnoŽstvím variant a myš|enkových rovin. Je moŽné do jisté míry s|edovat, jak se uvnitř to-hoto proudu zformova|a i taková seskupení, která mají sektářský charakter (s jistou re-zervou):

. New Age

4' Vzhledem k tomu, Že spektrum náboŽenských hnutí, sekt a náboŽenských spo-|ečnostíje ve|mi pestré, je vhodné uvést stručnou charakteristiku mozaiky těchto spo|eč.ností. K jejich členěníje moŽné pouŽÍt prostý k|íč:

A) Sekty a náboženské organizace, které se vyčleni|y z křestanské spo|ečenstvícírkvÍ a denominací, aniŽ by nějak zásadně překroči|y hranice křest?anského věroučnéhosystému:

o Učedníci Kristovi a Kristova církev

. Následovníci Krista

. Evangelické spo|ečenství Modrý kříŽ

o Cestao Nazoréni

4. SEKTY A SEKTÁŘSTVÍ

B) NáboŽenské organizace, jimŽ je. ne vŽdy právem - přisuzován sektářský cha-rakter. Jejich působení v současné době u nás je de Íacto navázáním na přerušenou tra-dici. Kontinuita by|a v tomto případě narušena nási|ným zamezením jejich činnosti v 50. -80. |etech. Je pro ně typické, Že se jejich formace usta|ova|a jiŽ v minu|ém století, příp. napočátku 20. sto|etí. V současné době jsou již nato|ík stabiÍizovány, že stojí po této stráncena stejné Úrovni jako tradiční církve' U většiny z nich je patrná jejich původní křest'anskáorientace. Postupně si však tyto organizace vybudova|y re|ativně autonomnípostavenísespeciální věroučnou bází, případně i s v|astními posvátnými texty, nebo s přizpŮsobenoul i teraturou bibl ickou :

o Svědci Jehovovio Církev JeŽíše Krista svatých posledních dnŮ (Mormoni)O Svatý Grá|

C) Hnutí a sekty, které se rovněŽ odvolávají na biblická východiska a oceňují pri-mární význam Bible, a|e př i tom zdŮvodňují potřebu bud'bib| ické texty nově interpretovat,nebo zásadně dop|nit i z mimokřest?anských zdrojů:

o TeosoÍieo AntroposoÍieO Křest'anské spoIečenství (obec křest,anŮ)o EpiÍanisté (téŽzvaníArmstrongovci)o Nová církev křest'anská (Swedenbogiáni). Univerzá|ní Životo Křest|anský sbor Voda života

D) Přík|ady některých sekt s převaŽujícím chil iastickým zaměřenÍm. Křestánské prin-cipy zde dozna|y výrazný posun, případně by|y zce|a přehIušeny jednostrannými apoka-lyptickými akcenty:

. MiIenar isté

. Svobodná l idová mis ieo Branhamovo hnutíO Kmen Davidův

5. Hnutí a sekty, jejichŽ vznik a vývoj |ze k|ást do po|oviny tohoto století a jeŽ jsouov|ivněny náboŽenstvím a ku|ty Dálného a B|ízkého východu:

O Pose|ství boŽského svět|a. Bhagwanovo hnutío Středisko boŽského svět|ao Asociace Reikio Brahma Kumaris

6. NáboŽenské a duchovníproudy působícíbud'v křestbnských církvích různých de'nominací, v mezidenominačním prostoru, nebo se jiŽ osamostatni|y:

o Letniční hnutí a letničnícírkve. Armáda spásy. Kato|ické hnuÍ Focolari

54

4. SEKTY A SEKTAŘSTVÍ

7. Hnutí a sekty' které jsou výrazně zaměřeny k sebezdokona|ování' mravnímU roz.voj i osobností, Úspěšnému Životu a k léčite|ství. Je j ich re| ig iózní báze je různorodá:

O Křest'anská věda

o Křest'anské hnutÍ Jednota

o Mravníobnova

o Nová myš|enka

8. Různorodá sektá řská seskupení a sdruŽení, 1ej ichŽ učeníje směsÍ oku|t ismu, the-urg ie, sp i r i tíSmu, I idového čarodějn ictví či prakt ikované magie a šamanství, kuIt ické a |é-čite|ské Íormy a tzv. přírodní náboŽenství.

. Umbanda a Candoble

O Satanisté a da|ší

4.6. Shrnutí

Komplexní poh|ed na sekty a sektářstvístá|e chybí, přestoŽe jeho potřeba je pocitb.vána den ze dne naléhavěj i . Končítot iŽ to, co by|o charakter ist ické pro moderního č|ově.ka: c iv i|ní a st říz| ivý přístup, skepse, |hostejnost ' důraz na techniku a na přírodnívědy s je.j ich přesnými metodami a výs|edky. Nastupuje zájem o tajemství' symbol iku' o hIubŠívrst.vy v č|ověku, př ichází nedŮvěra k vědě a technice. ZdŮrazňuje se péče o přírodu.

Jde o speci f ickou reakci na obecnour kr iz i hodnot i sociá|níneduhy. Je známo, Že so-c iá|ní, ku|turní, morá|ní a psycho|ogické konÍl ikty proŽívá nej intenzivněj i mládeŽ.

K sektě a k různým Íormám netradičnírel ig ioz i ty se upínajím|adíl idé v době, kdy hle-dajísvé hodnotové zakotvení. Př idruŽují-| i se k tomu psychické a morálníproblémy, někdyzdán|ivé neřešite|né nebo jen prudce útočící na č|ověka' je jejich vnÍmavost a emocionál-nícit| ivost rozdráŽděná, a proto jsou vděční zakaŽdý projev nák|onnost i , pomoci, soucitu,akceptují ty ukazateIe' které j im odha|ují nové moŽnost i .

Neočekávaný vzrůst netradiční re| ig ioz i ty není v|astně ničím zv|áštním. Speci f ikumtéto vlny je v tom, Že se dychtivý č|ověk obrací především k těm směrŮm, které jasně (byt'i s omezeným pojmovým vybavením, s naiv i tou nebo útočnou agresiv i tou) předk|ádajísvérecepty na uzdravenÍ indiv idua ice|é spoIečnost i ' Sekty sI ibují opt|mismus, pokud jdeo budoucnost, a tím získávajíty, kteří cftí, Že věda a technika je u konce, a kteříztrat i l i dů-věru a potřebují úkryt.

V sektě je čIověk p|noprávným č|enem zachráněné rodiny - a|e tuto rodinu si musístouoenec často zaslouŽit izo|ací od světa tradičních hodnot.

Literatura

Hassan, S. Jak Če|it psychické manipu|aci zhoubných kultů' Brno: Nakladatelství TomáŠeJanečka, 1 994.

Hora, L. Problematika tzv. a|ternatívní re|igiozity a jejího podí|u na íormování ŽivotníorientacemládeŽe. Praha: Karo l inum, 1995.

Štampach' o. Sekty a nová náboŽenská hnutí' Praha: Nak|adate|stvío|iva, 1995.

Vojtíšek, Z. Netradiční náboŽenství u nás. Praha: Dingir, 199B'

q 6

5. SEBEVRAZEDNOST

5. SEBEVRAZEDNOST

V Šíroké prob|ematÍce, týkající se sebevražd, je třeba vyjasnit ternl ino|ogicky pojmo-s|ovÍ vztahující se k této prob|emat ice. Výk ladů je ce|á řada, od z jednodušených aŽ po Í i -|ozof ické. SebevraŽdabývá chápána jako důs|edek vnějších příčin, kterýnr i se zabývají jakf i IozoÍie, tak soc io logíe ' V teo|ogi i mŮŽe být chápána jako hřích nebo jako porucha pudusebezáchovy či pato|ogie v medicíně a v psychiatr i i .

Vztah k sebevraŽdě je ku|turně a děj inně podmíněný, např . v ant ice. harak i r iv Japonsku, r i tuá|ní sebevraŽdy ve starších ku|tur ,ách.

SIoŽi té a prot ichůdné názory na přÍčinu a podstatu, popřípadě oprávněnost sebe-vraŽdy, demonstrují prot ik|ady k řestbnské et iky - sebevraŽc1a jako tabuizovaný čin ' a Í i |o-zoÍie ex is tence - sebevraŽda jako pos|ednísvobodná moŽirost voIby.

Pro terminolog ické neshody v odborné l i teratuře vymezÍme v úvodu zák|adní po.Jmy:

SebevraŽedným chováním rozumíme provedení sebevraŽdy nebo neúspěšnéhoookusu o n i .

SebevraŽdou rozumíme provedení jec jnání, kterýrn doŠio k úm11í z v|astní vŮ|ea v lastního př ičinění zemře|ého.

Sebevražedností rozumíme počet úmrtÍ sebevraŽcíou na 100 000 obyvateI na rok.

Sebevražedný pokus je pokus o sebevraŽdu, který se nezdaři| z rŮzných příčin.Těmito mohou být např . nezna|ost , nezkušenost a neŠikovnost kandidáta sebevraŽdyv sebevraŽedném chování, vo|ba nespo|eh|ivého způsobu sebevraŽedného chování, zá.sah okolí do sebevraŽedného chování či změna rozhodnutí subiektu v průběhu sebevra-Žedného chování.

Př i demonstrat ivním pokusu sr-rb iekt podstupuje r iz iko úmrtí, aby v případě přeŽi tímu vzn ik ly nějaké výhody. U kaŽdého pokusu. který je kva| iÍ ikován 1ako demonstrat ivní, jer iz iko úm11í i záměr ov| ivn i t sebevraŽedným chováním okolí k prospěchu su ic idanta.Předstírání pokusu k c i tovému vydírání v soc iá|ní skupině bez r iz ika Úm11Í nepok|ádáme zasebevraŽedné chování.

Sebevražda je různě motivované usmrcení sebe sama. obvyk|e je to aÍektogen-ní reakce na tíŽivou situaci (stres), která se jedinci zdá bezvýchodná a bezperspektivní(ztráIa smys|u Života)' V podstatě jde o poruchu pudu sebezáchovy, popsanou i u někte-rých druhů zvíYat , v 'e|mi vzácnou téŽ u dětí. objevuje se až v pubescenc i , vzestupnou ten-denc i má ve stá ří . Castě jšíje u muŽů neŽ u žen' U n ichŽ se a|e vyskytuje více pokusů a tzv.nedokonaných sebevraŽd, často demonstrat ivnÍho nát|akového a úče|ového charakteru,vystupujících na pozadÍ hysterické osobnosti.

U nevy|éčite lně nemocných a t rpících osob, u osob těŽce ex is tenčně a j inak post i -Žených bez da|šÍch Životních perspektiv se objevuje tzv' bi|anční sebevražda jako úniko-vá reakce. Jsou popsány i nevědomé sebevraŽdy, jako případy autodestrukt ivních (sebe.zn ičujícÍch ' resp. autopuni t ivních, t j . sebetrestajících) reakcí ' provedené např ' ve Íormě ne.vysvět|itelné autohavárie apod. Drasticky provedené sebevraŽdy mají nepochybně auto-puni t ivní charakter '

Psycho|ogicky jsou sebevraŽdy vnímány jako autoagresi 'rnÍ akty (agrese zaměřenána sebe sama), resp. je j ich extrémníformy. SebevraŽdy mohou být doprovodným jevemněkterých duševních nemocí, zejména schizoÍrenie a depresivních stavů, jakoŽ i někte-rých forem psychopat ie . V pokusu o sebevraždu se můŽe vedle objekt ivnÍch seIhání up|at .nit i více či méně vědomá či nevědomá tendence volání o pamoc osoby nacházejícÍ sev nějaké obtíŽné Životní s i tuac i . Pokusy o sebevraŽdu mohou rec id ivovat ' aŽ vyústí v do-konanou sebevraŽdu.

L

56

5. SEBEVRAŽEDNOST

Se specifickýmí motivy sebevražd se setkáváme u dětí a m|adistvých, kde sesi|ně uplatňuje impu|zivní zkralkovité jednání, a proto i příčiny sebevraŽd jsou zde ve|misubjektivní, souvisejÍ s nedostateČnou rozvahou a zhodnocenim situace' Jáko prostředeksebevraŽdy se uplatňují otrava jedem, oběšení, skok z výšky, podlezání Ži|, skok pod v|ak,zastřelení. MuŽi i Žerry jako nejčastější způsob sebevraŽdy vo|í oběšení a otravu svítip|y-nem, i kdyŽ otravy svít ip|ynem klesají po zavedenízemního piynu a propan-butanu' Ženyasi pětkrát víceneŽ muŽi vo|ítaké otravu z abnorrná|ních dávek léků na spaní.

Pokud se motivŮ sebevraŽdy týče, u muŽŮ se upÍatňují zejména konf|ikty v povo|á.ní, ekonomická bída a strach před trestem, zatímco speciÍickými Ženskými motivy jsoupředevším mezi|idské vztahy, přáte|ství, láska, manŽelství' Podrobně by|y studovány ana.mnézy sebevrahů, aby by|y zj ištěny moŽné v| ivy zkuŠenost i na sebevraŽednost. Různíau-toři na zák|adě těchto studiísestavil i tzv, rizikové |istiny, obsahujícíseznamy moŽných fak-torŮ sebevraždy a jejich váhu'

Jednu z takových |ístin obsahující i socio|ogické proměnné Vypracova| W. PÓ|díngerV roce 1968 na zák|acsě studia 1157 suicÍdálních pacienťu. Pokusy identiÍikovat profÍI se-bevraha nepřinesly jednotné výs|edky' osoby vyhroŽující sebevraŽdou mají však vysokéhodnoty v takových po|oŽkách, jako jsou hypochondrie, deprese, hysterie' psychopatie,schizoÍrenie a da|ší psychopatologické kategorie. Existuje vysoká korelace mezi suicidá|.nímí pacienty a neurotiky a také psychotiky. Konečně by|y vypracovány rŮzné psycho|o.gické teorie. Psychoana|ytikové připisují rozhodující význam trestající funkci superega.Autoři opírajícíse o koncept učení kiadou dŮraz na vývoj agrese zaméřené na v|astníoso.bu ve spojeníse stavy úzkosti a sebeobviňováním. V jiných teoriích se k|ade dŮraz na ro.dinnou situaci v raném dětství aIzv. broken home (rozbitý domov, dlouholetá nepřítomnostjednoho z rodičů, v naší praxi neúp|ná rodina).

Socio logie př istupuje k sebevraždě jako k sociá lnímu jevu, jehoŽ epidemio|ogie jemakrospolečensky podmíněna' K|asický koncept E. Durkheima uvádě| sebevraŽednostdo souvis lost i s anomií, j iní autoř i (T.G. Masaryk) j i spojují s postupujícísekular izací ' odní-majÍcíjednotlivci pocit zakotvení ve světě a smys| Života. Vazba na náboŽenství (a je na-hrazující spo|ečenské ideo|ogie) je častým námětem socio|ogických studií. Vesměs na-značují, podobně jako komparativnívýzkumy v mezinárodním měřítku, význam protestan-tismu (zejména jeho rigoróznějších sekt) pro rozvoj epidemiologie sebevraŽednosti.SebevraŽednost je rovněŽ tradičním předmětem demografického statistického zjištbvání.Je zahrnuta do statistiky úmrtí, resp. pracovníneschopnosti, a dokonané sebevraŽdy a se-bevraŽedné pokusy se obvyk|e vykazova|y oddě|eně' V posledních |etech bylo od této evi-dence upuštěno. Stat ist iky dokiádajÍ, Že za pos|ednídeset i letídochází rok od roku ke sni-žování počtu dokonaných sebevraŽd a dochází k nárůstu sebevraŽedných pokusů. Jednáse zřejmě o formu komunikace s oko|ím a Íormu protestu, event ' upozorněnína sebe, svŮjprob|ém, byt'|atentní, jedná se o volání o pomoc.

Kvalif ikovaný přeh|ed suicido|ogické literatury pub|ikova| Hosák (' l99B), který čerpa|ze souborného reÍerátu Bea|la citujícího 66 pramenů. Přehledně |ze z této Iiteratury uvéstnásledující teze vztahující se k problematice sebevraŽednosti:. Durkheim poda| socio|ogický výk|ad sebevraŽednosti. DělísebevraŽdy na egoistic.

ké, altruistické a anomické. Příčinou egoistických sebevraŽd je se|hání schopnos.tijedince vč|enit se do společnosti ' V katolických zemích se náboŽenství pojímá ko.|ektivně a sebevraŽednost je tam nízká. V protestantských zemích s vypjatým indivi.dualismem je sebevraŽednost vysoká. Uvo|nění rodiny vede k vzestupu sebevraŽd.Po|itická krize jedince sociá|ně angaŽuje a sebevraŽd při ní ubývá. Altruistické se-bevraŽdy jsou antitezí egoistických, kdy jedinec sociá|ně p|ně konformní reaguje naspo|ečenskou pohromu sebezničením. Beal l aktual izuje Durkheimův poznatek naepidemii sebevraŽd za cÍsaře mezi Japonci během 2. světové války' Příčinou ano-mických sebevraŽd jsou náh|é změny ve spo|ečenském postaveňí. Jedinec není

57

5. SEBEVRAŽEDNOST

Schopen př i jmout soc iá lní ro l i p ř iměřenou novým, např . majetkovým poměrům'K Durkheimovu dě|ení sebevraŽd jsou výhrady. Třeba, Že anomické sebevraŽdy sepří| iš ne| iŠí od egoist ických. Nebo, že z Durkheimových genera| izací ex is tují četnévýjimky (např' v katol ické Austrál i i je sebevraŽd mnoho).

Vysoká sebevraŽednost se objevuje u muŽů středního věku, u svobodných či roz-vedených osob z niŽších či naopak z vyšších sociá|ních Vrstev, s nízkou či r,,ysokoukvaIiÍikací, Žijících ve městech.

Statist iky Světové zdravotnické organizace uvádějí, Že nejvyšŠí sebevraŽednost jev Německu, Rakousku, Dánsku a Japonsku (vyscký výskyt su icrd ií v Japonsku a Veskandinávských zemích se poma|u stává minu|ostí) , zatímco nejn iŽšíje v t rad ičníchřímskokato| ických státech, jako je Španělsko nebo Irsko. ČernoŠi mají spíŠe sk ionk homic id iu neŽ k sr- r ic id iu.

SebevraŽdy jsou častější a vraŽdy vzácnější v ekonotnicky rozv!nutých státech. Zamíru ekonomického r c zvo je | ze povaŽova t u rban i zac i a i ndus t r i a I i zac i .Sebevražednost má vztah k náboŽenství a rodáctví. V pořadí sebevraŽednosti USAvedou severozápadní a severovýchodní státy.

VyšŠí sebevraŽednost |ze na|ézt u skupin Iidí, kteří nejsou rodáky v Životním pro-středí, což je významnější, neŽ stupeň urbanizace prostředí. Vysoká ktadná kore|a-ce by|a z j ištěna mez i sebevraŽdami a č|enstvím v necírkevních spo|cích.

Na venkově je sebevraŽednost negat ivně kore|ována s hustotou osíd|ení.

Statist ické metody sociologie nedokáží vysvět|it, proč právě ten a niko|iv j iný pří-s|uŠník s ledované spo|ečenské skupiny vo lí dobrovolnou smrt ' Tyto skutečnost i sesnaŽÍ řeši t expI ikace psycho|ogické.

Freud poh|íŽe| na sebevraŽdu jako na externa| izace agrese a na obrácení agreseprot i subjektu.

Při sebevraŽdě jde o přesmyk přání zabí|do býti zabiÍ a korrečně do přánÍ zemřít.

SebevraŽda je pok|ádána za pokus o přerušení exterr lí f rustrace, za dosaŽení ne-smrteInost i a spíše o zachování ega neŽ o jeho destrukc i .

SebevraŽda přímo nesouvisí s t rad iční psychiatr ickou nosolog ií . N icméně je častáu aÍektivnÍch poruch'

Dynamika deprese chápe utrpeníjako prost ředek k pot lačenípoc i tu v iny, sn iŽuje na-růstání hostiI ity uzavřením se do sebe sama, nutí j iné, aby se subjektem zabýva|ia představuje osobnost po dezintegraci př i zachování ce|istvosti ega. I kdyŽ je se-bevraŽda častá př i depres i ' nenínezbytnou rekv iz i tou sebevraŽdy, s te jně jako vŠich.n i depres ivnÍ se nepokoušejí o sebevraŽdu.

Schizofren ie se můŽe jev i t jako ochrana prot i sebevraŽdě. PodávánÍ tranquiI izérů ne-mocnému má někdy za nás ledek jeho sebevraŽdu, poněvadŽ ho vyhání z obrannépsychotické pozice' Dříve se mys|e|o, Že psychóza či deprese jsou nezbytnými pod-mínkami sebevraŽdy. Ve skutečnosti však mohou být ochranou proti sebevraŽdě.

Výzkumy potvrdi ly vztah mezi sebevraŽdou a schizoÍrenií u mladistvých a mezi se-bevraŽdou a depresí u dospě lých.

odborná |iteratura popisuje tzv. addiktivní sebevraždy, páchané v atace mánie čiv opojení drogami. Jsou prot ik ladem depres ivních sebevraŽd. Př i manické sebe-vraŽdě či sebevraŽedném opojenídrogami dochází k Íůzi ega a Superega, k symbo-| ickému návratu do mateřského lůna, kdy sp|ývajísn l r t , spánek, n i rvána a nesmrte|-nost v pocit oceánské harmonie známé suicidantovi z vpečetěné zkušenostt proŽit-ků, kdyŽ by l uspáván.

O

o

oo

I

58

5. SEBEVRAŽEDNosT

VětŠina nemocných přijímaných do psychiatr,ické nemocnice jako sebevražedný po-kus patří diagnost icky k maniodepresivnípsychóze nebo k chronickému a|kohol ismu.Aktivní metody jsou častější u dokonaných sebevraŽd, pasivní metody u sebevra.Žedných pokusů. Muži častěji končí Život sebevraŽdou než Ženy. Ty však mnohemčastěji se o sebevraŽdu pokoušejí neŽ muži'Ženy častěji volí sebevraŽedné techniky dovo|ující záchranu (jed nebo p|yn), zatím.co muŽi sahajíspíše k nese|hávajícím prostředkům.Masochistické Ženy hystericky exhibují. Vyhovujíhyperkritickému SuperegU Žádosti-vému hanlivých proŽitků. SnaŽí se vyvo|at pocit viny u objektu své |ásky a navozujísi přímo satisÍakci a s|ast z níjako ved|ejšího produktu svého utrpení.Pithiatické rysy se přičítají ženám, alespoň v naší ku|tuře. Příznačné je, že tyto hys-ter ické osobnost i s i pohrávajíse sebevraždou, Že se snaŽísituaci dramatizovat,vŽí-vají se do ro|e a usi|ují skanda|izacÍ vtáhnout do hry a manipu|ovat da|ší osoby.Je prokázána příbuznost mezi psychodramatem a sebevražedným pokusem. Jdeo představení, V němŽ vystupují nejméně dva herci.Některé výzkumy neprokázaly rozŠířený názor, Že sebevražedný pokus je autoa-gresí. Jedná se spíše o ambiva|entní zahráváníse smrtíči histrionské gesto'U sebevraŽdy se často popisuje obsedantně-kompu|zivní charakter jednání u pasiv-ní individua|ity se zřejmými obavami z homosexua|ity a paranoie'Psychoana|ytický suicidálnísyndrom zdůrazňuje nutkavý charakter s latentními ho-mosexuálními rysy, s možným symptomatickým alkoho|ismem, s anamnézou chu-dých vztahů k otci a se si|nou, takřka paranoidní Žárlivostí vůči sexuálnímu par1ne-rovi. Sebevražda je výs|edek potíŽí s muŽskou identiÍikací. osobnosti se nedovedlyidentiÍikovat se svými otci a byly závis|é na matce, coŽ mělo za následek, Že se ne-vŽi|y do muŽské role.Na sebevraŽdu |ze poh|íŽet jakrr na pokus vyřešit identiÍikační konÍ|ikt. Socio|ogovépoukazova|i na vysokou četnost sebevraŽd u přistěhova|ců bez rodin a pevného ná-boŽenského či j iného spo|ečenského zázemí.odborná l iteratura popisuje pasivní sebevraŽdy otroků po úmfií jejich pánů.Interpretuje jako projev sociá|ního ztotoŽnění. Smrt rodiče nebo sourozence ve Íor-mativním údobí mezi 4, - 6. rokem věku č! v pubertě disponuje k suic idá|ní depresi .Truch|eníje podáváno jako ident iÍikační konf l ikt , mnoho suic idantů skonči lo Život vevýročí úm11í mi|ované osoby.Časné setkání s úmr1ím v rodině se jevíjako významná suic ido|ogická skutečnost.Ne|ze stanovit, ztráta kterého z rodičů a v kterém věku budoucího suicidanta je roz-hodující.Po studiu vztahů mezt truchlením a sebevraŽdami dětídoš|i k závěru, Že determinu-je oidipovský komplex a Že je tedy dů|eŽitý jak věk perspektivnÍho suicidanta, takjeho identiÍikace s rodičem, kterého ve svém Íormá|ním Údobíztrati l. Pokud jde o se-bevraŽdy psychopatů, obecně se soudí, Že jsou vůči sebevraŽdám imunní.Někteřípsychopaté ink|inujík dramatickým ostudám se snahou vzbudit dojem, Že mínískončit Život, ale chybíjim k tomu opravdová deprese, schopnost mít výčitky svědomíči tak závaŽný důvod, který by ved| dekompenzovaného psychopata k sebevraŽdě.Psychopati obo1ího pohlaví, kteří se pokusi|i o sebevraŽdu, op|ývají agresivitou.Nejde vesměs o pasivní a závis|é osobnosti ' Má|o z nich bylo vztahovačných.obecně mě|i exhibicionistické a narcistické sk|ony. Málokteří by|i náboŽensky zalo-Ženi. Jejich sociá|ní postavení bylo nízké. Psychopati nepocit'ujívinu a proto volí ne-boIestivé orostředkv.

5. sEBEVRAŽEDNOST

Rozbor metody a motivu sebevraŽdy umoŽňuje odIiŠit dvě rozdílné '",arianty. Prrlní]eneimpu|z ivní sebevraŽda, rezu|tu)bí z nesnes i te|ného poc i tu v iny. Že subr jekt se lhaIv dosaŽeníŽivotního cí|e či Že nemůŽe Žít pod|e v|astních ideá|ťl . Exekuce proběhnekl idně v ústraní. Druhou var iantou je impu|z ivní sebevraŽca t|un:ročící sveřep1i pro-test a provázená veřejnou dramatizací.

Lépe s i tuované popu|ačníkategor ie (zámoŽné, raso." ,ě zvýhodňcvar lé, rnIac ií muŽi čimuŽi s t ředního věku) spíše obrace1íagres i prot i sobě, zatímco I idé níŽe soc iá|ně st ra-t iÍ ikovaní (chudí, černoŠi, Ženy a starŠí | idé) agres l externa l izují .

odborná |iteratura zdŮrazňuje trend, Že k sebevraždě se stá|e vÍce uchyii l jí přepra-covaní muŽi v řídících Íunkcích, nesoucÍ ve|kou zcopovědnost a pracující v zátěŽa-vých podmínkách. 75"k mužŮ zanechá sc iě ienÍ a po|ov ina vo|íst ře inou zbraň.

odborná l i teratura def inuje t ř i vyhraněné suic ido log ické syndromv. dva konÓíc i po.kusem a jeden sebevraŽdou. Prvý syndrom je psychopatickým agováním s výraznouimpulz iv i tou, agres iv i tou, takřka bez poc i tu v iny, s voIbou pas iv i ií n letody ' P ř i tomk pokusu (ostatně neŠkodnému) ciochází bez předchozíl"io varování. Zatímco tentotyp impu|z ivně navozeného soc iopat ického pokusu je běŽny u muŽú, Ženy s hyste-r ickou osobnostívo|ískanda| izující var iantu. Ačkc! i r , i zde je metoda pokusu pas ivní,v sebevraŽedném chování těchto jed inců dominuje okáza|e demonstrovaný poc i tv iny jako nástroj manipu|ace. Metoda je dramai ická a pokus 65vyk|e př ichází po jas-ném varování. Třetím vyhraněným suicido|ogickým syndromem, končícím na rozdí|od předcházejících dvou vesměs |etálně, jsou sebevraŽdy proÍesioná|ně přetíŽenýchosob. Jejich konÍlikt je vnitřní, chování spíŠe zorŽen|ivé neŽ impu|zivní a agresivní'Varovné signá|y, pokud se vyskytrlou, jsou diskréÍní. osobnost bývá obrsedantně-kompulz ivní. Metoda je akt ivní, bo|est ivá , výs!edek obvyk|e fatá|ní '

Sebevražedné chování je nepříntou Íortr rou interper ,soná| i rí komunikace, vo|ánímo Domoc.

V některých Íormách sebevraŽdy je obsaŽen pokus poškodi t i iného v domnění, Žejde o účinnou formou msty.

SebevraŽdu |ze chápat jako magický pokus roz řeši t konÍ| ikt a dosáhnout k| idu pře-nesením poc i tu v|astnív iny na j iné. V Japonsku je vrcho|rrým aktem odp|aty r i tuá|nísebevraŽda u prahu dveří nepříte|e.

Suic idant nemusímít vŽdy takovou negat ivnímot ivac i a ntůŽe věř i t ve z .navuzrozeníči reverzibiI itu smfi i .

Nonverbá|ní komunikac i sebevraŽdou je však t řeba hodnot i t i sémant icky: není |ho-ste jná an i s t ruktura sdě|ení. Scheidman dě|í sebevraŽdy na log ické, pa leo log ickéa kata log ické. K Iog ickým se uchyIují např . jed inc i bez psychických úchy|ek t rpícínesnes i te|nou bo|estí . K pa|eolog ickým sebevraŽdám dochází u pac ientů s b|udy,haIuc inacemi a poruchami myš|ení (např ' sm11 je utrpení, 1á l rpím, musím zemřít) 'Pro část kata|ogických sebevraŽd sémantického typu je příznačné dichotomíckémyšlení. (Zabije-l i se někdo, vŠimnou si ho. KdyŽ se zabij i 1á, i mně se dostane po-zornosti). Subjekt nedomys|í, Že smrt je pro něj konečným stavem neexistence.

Pro su ic idanty je typ ické: r ig id i ta , po|ární přesuny a d ichotomie myš|ení.

HIavním obranným mechanismem superega je obrát i t se Samo prot i sobě.SebevraŽda pak bývá často charakter izována jako autoagrese ' Superego se tvoří in-korporací rodičovských příkazů a zákazŮ, které se sČítají v ideály osobnosti 'Suícidium je symbo|ícká pomsta trestajícím rodičům. SebevraŽda v tomto smysIu jepokusem trestat , a|e na sebe, nýbrŽj iného v sobě.

oa

t .

t

60

5. sEBEVRAŽEDNosT

Socio|ogické postřehy t|umočí indiv iduá|ní psycho|ogie. Dívá se na sebevraŽdujako na epiIog selhání osobních ambicí, seIhání násIedovaného pocitem vinya depresí.Neuspokojivé mezí|idské vztahy či náhlé se|hání adaptace mají precipitační roli.Pacienti se sebevraŽedným chováním mají podle odborné literatury masochisticképrvky a identifikují se s objektem své |ásky.SebevraŽda je spíše výsIedkem sociá|níinterakce neŽ specifickým psychopato|ogic-kým projevem. Jde o neadapt ivní Íormu mezi| idské komunikace. Zda skončí sebe-vraŽedné chování sebevraŽdou, zá|eží na odezvě oko|ív kr i t ické době.odborníci z j ist i | i , Že téměř všichni, kteřÍ se pokusi l i o sebevraŽdu, kalku|ova| i s moŽ-ností záchrany. ověřova|i si vlastně, nako|ik je jejich situace skutečně tak beznaděj-ná, jak se j im jeví.

odborníky zauja| jev, proč Dánsko a Švédsko patří s Japonskem, Švýcarskema Německem k Zemím s nejvyššísebevraŽednostÍ na světě, zatÍmco Norsko má se-bevraŽednost poměrně nízkou. Sáh|i k psychodynamické interpretaci. Vysoká sebe-vraŽednost v Dánsku a Švédsku má od|išné kořeny. Dánové vo|í sebevraŽdu v de-presi, precipitované ztrátou závis|osti na rodičích či jejich substitutech v komp|e-mentárním vz tahu ' Jde o poruchu skup inového schématu osobnost i .Psychopato|ogie švédských suicidantů je spíše schizoidní s motivací neuspokojivéseberea|izace. Vede k tomu jiŽ Íormování osobnosti dítěte výchovou. Metodou ro-dinné výchovy v Dánsku je vyvolávání pocitu viny a pocitu závis|osti na rodičích.SebevraŽedné chování pak můŽe být vzpourou vůči autoritě rodičů. V Dánsku po-h|íŽí muž k Ženě jako dítě k matce a porucha vztahu ho můŽe vést k suicido|ogickékrizi. SebevraŽedné chování dánských Žen často navazuje na narozenídítěte, kterématce přípomíná její Írustrovanou potřebu závislosti. Veřejné mínění v Dánsku mák sebevraŽdám permisivní postoj' Švédové sáhnou k sebevraŽdě při pocitu Životní-ho debaklu. Vychovávají své dítě k samostatnosti ' Pro dospě|é Švédy jsou pak zdro-jem Životní spokojenosti úspěchy v zaměstnání, které jsou účinným ventilem agre-se' Dánské Ženy dokončujísebevraŽdu s pocitem viny za svůj hněv, kterým reagujína rozpor, Že se mají starat o dítě, ač by si samy přá|y být na někom závis|é.Mnohem vzácnější sebevraŽdy Švédek rezu|tují z pocitu, Že se spo|ečensky neu-p|atni iy. Nechápou tím se|hánív práci , jako jej ich muŽi, nýbrŽ neunesou neÚspěchyve sÍéře sexu. V Norsku s nízkou sebevraŽednostíse matky emočně soustřed'ují nadítě a samy h|edajísvobodu, nezávis|ost. Jsou- l i Dánové spíše depresivní a Švédo.vé schizoidní, Norové majíparanoidní rysy. Cítíse ohroŽeni a nepotřebujísami sebeohroŽovat suicidiem. Mys|í, Že spo|ečnost jim křivdí a toto za|ožení je motivuje k ex-tremizaci agrese' Na zaměstnání v Norsku poh|ížejí spíše jako na zábavu neŽ jakona povinnost a před ambicemi, jejichž rea|izace by si vynutila Úpornou práci, utíkajíraději do snění ve bdě|ém stavu. ZaIímco ve Švédsku úspěch v povolání či eroticeje společenským měřítkem jedince, Norové se obávají závisti a o úspěchy neusi|ují.V ŽebřÍčku sociálního ocenění stojí u nich výše být dobrým neŽ být úspěšným a takdobrý Nor přijme neúspěch Úměrně národní povaze. Svoje se|hánÍ si Nor dobře ra.ciona|izuje, organizuje paranoidní obranu a nepocit'uje nutnost se trestat sebevraŽ-dou jako Švéd' Místo toho Nor sbírá argumenty, proč mu jiní znemožňUjíbýt Úspěš-ný. l sémio|ogie depresí se ve skandjnávských státech s vysokou sebevraŽedností{iší. Dán se v depresi uzavírá do své Úzkosti, zatímco Švéd je v depresi agitovaný.K samostatné sebevraŽdě vŠak Švédové přistupují bez okázalosti s rezignací, s kon-statováním Životníprohry, kdeŽto v Dánech hárají rozpory s příslušným odrazem naorůběhu sebevraŽedného aktu. Mental i ta národa se odráží iv sebevraŽedném cho-vání.

r-5. SEBEVRAZEDNOST

5'1. Suic idá lní chování v dětském a adolescentním věku

D|ouho se mIuvi|o o tom, Že dltě, které nemá zra|ý koncept smr1i ' nemůŽe vykonatsu ic id ium' Současná | i teratura to l ik netrvá na zra|ém konceptu smrt i Pokud je cí|em su i -c idá|nÍho jednání zemřít , pak můŽeme m|uvi t o su ic id iu bez oh|edu na to, zc ja dítě chápesmrt jako nezvratnou.

Dů|eŽi tou oko|ností je vo lba způsobu su ic id ia ' Roz| išujeme měkčí a tvrdší způsobysuicidá|ního jednání. Za první povaŽujeme např. poŽití |éků, coŽ je způsob typický pro su-icidá|nÍ pokusy ado|escentních dívek. Tvrdší zpťrsob představuje oběŠení, skok z výŠky,uŽítíst ře|né zbraně apod. Leta| i ta su icídá lního jedrráníje v r rěkterých případech záv is lá naprost ředcích, které má mladistvý k d ispoz ic i . Impu|z i ' lní nebo zkratkové su ic idá|níjednánímůŽe skončit |etá ině, má.| i nez|et i lý k d ispoz ic i např . s t ře|nou zbraň.

U dětí do 14 |et je su ic idá lníjednáníméně časté než v dospívání, kc iy jeho výskyt vý-razně roste. V roce 1986 (kdy byly ještě statist icky s|eoovány a zpracovány kromě doko-naných su ic id ií i su ic idá|nípokusy) by|o u dětído 14 Íet v CRzaznatnenáno ce lkem 42 po.kusů a 5 dokonaných sebevraŽd'V ado|escentním věku mez i 15-19lety by|o zachyceno524 pokusů a 35 dokonaných sebevraŽd. V roce 1 993 bylo evidováno 5 dokonaných su-ic id ií u dětí do 14 |et a 49 su ic id ií ve věku 15-19 |et . ProtoŽe by|a zruŠena pov innost tzv 'su ic idá lního h|ášení, nemáme j iŽ k d ispoz ic i p řeh|ed o su ic idá lních pokusech. Uvádíse, Žesuic idá|ní1ednáníje v období ado|escence dru|rou nejčastější příčinou smr1i . Nesmíme za-pomínat ani na to, Že některé tzv' neŠt'astné náhody, které souvisí s r izikovým chovánímdětí a ado|escentů, mohou být zast řenou Íormou su ic idá|ního chování. Ve srovnání mez ich|apc i a dívkami převaŽují dokonaná su ic id ia u ch|apcťt, zatímco u dívek přev ládajísu ic i -dá|ní pokusy. Souvisí to s vo lbou tvrdŠího nebo měkčího su ic idá|ního prost ředku. u dívekzejména převaŽuje otrava |éky, u ch|apců oběŠenÍ a zastře|ení.

Příčiny suicidá|ního jednání bývají rozmanité' Mohou být vázány na různé psychia-trické syndromy, zejména na psychotické nebo afektivní poruchy. Casto se uvádí souvis-|ost se specif ickými poruchami osobnosti, jako je hraniČní osobnost nebo osobnost s di-sociá|ními rysy, U dospívajících se nejčastěji zdůrazňuje kore|ace s poruchami ná|ady, po-ruchami chování a hraniční osobnostní st rukturou. R iz iko su ic idá lního chovánÍ výraznězvyŠuje zneuŽívání drog ' opakované suic idá|nípokusy zvyšujír iz iko dokonaného su ic id ia .Nesmíme zapomínat na rizikové Íaktory prostředí, které zahrnují v|ivy primární rodiny, in-terpersoná|nívztahy, sexuá|nívztahy, pracovní a ekonomické prob|émy' Su ic idá|ní řeŠeníprob|émů dospívajících je častějšítarn, kde je po ruce určitý vzor (v r.odině, mezi vrstevní-ky, v médiích) a identif ikace s tímto způsobem řeŠení.

Suic idá|ní chováníje obvyk|e výs ledkem interakce intrapsychických procesů a vně1-ších oko|ností, které působíjako stresory, V psychodynamických procesech u dětí a ado-|escentů pozorujem e výraznější projevy vzteku na dů|eŽité osoby (zejména rodiče), záro-veň s poc i ty zoufaIství, v iny a bezmoci ' Su ic idá|ní chování v dětství a dospívání je častospíše výrazem voíání o pomoc neŽ skutečného přání zemřít. Bylo by však zjednodušenímposuzovat toto chování jako prostou manipuIaci, jako ,,demonstrativní.. suicidální pokus,jeŽ ovšem můŽe mít také nebezpečné důsledky.

Každé dÍtě i dospíva|ící, u nichž doš|o k suicidá|nímu jednání, by měli být psy-chologicky a psychiatricky vyšetřeni. Diagnosticko.terapeutický proces musí býI za-měřen jak na zv|ádnutí akutní suicidá|ní krize, tak na osIabení tzv. suicidálního rizika.KvaI i tní d iagnost ické posouzenívyŽaduje (kromě znaIost i psychopatoIogie) schopnost c i t -I ivě exp|orovat su ic idá|nímot ivac i , kterou d i tě ze st rachu z rod ičů nebo hospi ta| izace mŮŽepopírat. Někdy psycho|og či psychiatrváhá, zda se má dítěte otevřeně ptát na pohnutky,přání či fantazie vztahující se k suicidiu. SchůdnějŠí cestou jsou projektivní metody, vo|nákresba či hra dítěte ' Rozhovor s rod iči nepř ináŠíjen d iagnost icky cenné informace, jeho

L-

oz

_ ' -

5. SEBEVRAŽEDNOST

cí|em je i psychoterapeutické působení na rodiče, kteří mohou ve vztahu k dítěti proŽívatvztek, pocity viny, nejistotu. Proto můŽe být výhodná krátká hospita|izace dítěte, po nížbymě|a následovat psychoterapie a rodinná terapie. V některých případech je indikovánafarmakoterapie.

Poz ice učite|e př i kontaktu se Žákem, který rea l i zova l su ic idá|ní pokus, je ve|mi obtíŽ-ná. Učite| musídát najevo, Že chápe žákajako rovnocenného ostatním Žákům, věnovat mupozornost zv|áště v komunikačnÍ oblasti (verbá|ně i neverbá|ně ho podporovat), nevylučo-vat ho z ko lekt ivu ' nepř ipomínat mu proč a co udě|a| , nevyjadřovat přehnaný souc i t s jehosituací, mě| by se chovat přirozeně a přehodnotit všechny oko|nosti, kIeré ze strany jeho sa-mého, ostatních učite|ů a ško|y moh|y př ispět k vyústění do sebevraŽedného pokusu '

5.2. Integrálně andragogické pojetí sebevraŽednosti

Integrá|níandragogiku, jako rozvíjející se empir icko-teoret ickou disc ip|ínu, lze chápatjako ap| ikovanou vědu o or ientování č|ověka v kr i t ických uz|ech jeho Životní dráhy či př iprob|émovém průběhu jeho Životní dráhy. Toto pojetí imp|ikuje sebevraŽednost jako dů-s|edek nezv|ádnutí kr i t ické Životnísituace či chronicky nepříznivého průběhu ŽivotnÍdráhyjedince. Absence účinné sociá|ní či j iné intervet lce 1e zřejmá. V ob|ast i suic idá|ního jed-nání |ze tedy v pojetí integrá|ně andragogickém konstatovat nás|edná zjiŠtění:

Vzestupnou tendenci má sebevraŽednost ve stáří a u nevy|éčitelně nemocných.U osob IěŽce existenčně postiŽených a bez da|ších Životních perspektiv se projevují tzv.bilanční sebevraŽdy. Člověk zdrcený osobními katastrofami a nezdary si zbi|ancuje svůjžÍvot a východiskc vidí v sebevraŽdě. Pato|ogické suicidity jsou zpravid|a důs|edkem de-presivních stavů projevujících se v zejména u a|koholiků a u některých druhů psychickýchonemocnění. U osob nacháze1ících se v nějaké obtíŽné Životní situaci můŽe jÍt při pokusuo sebevraŽdu v podstatě o volání o pomoc. občas se pozorují suicidá|ní pokusy nebo do-konané sebevraŽdy, které spáchají dva či více jedinců současně. Hovoří se o suic idá lnídohodě. Pří|eŽitostně se vyskytnou opakovaná suic id ia v rodině, nebo stereotypní voÍbaprostředků či místa. Jako prostředek sebevraŽd se uplatňuje otrava jedem, oběšení, skokz výŠky, podřezání Ži| , skok pod v|ak, zast ře lení. MuŽi i Ženy jako nejčastější způsob se-bevraŽdy vo|í oběŠení a otravu svítiplynem ' Ženy asi pětkrát více neŽ muŽi se rozhodujípro otravu větŠí dávkou |éků na spaní. Jako nejčastější motivy sebevraŽd u muŽů jsouuváděny konf l ikty v povo|ání, ekonomická bída a strach před trestem. U Žen se zpravid|ajedná o meziIidské vztahy, přátelství |ásku, manŽe|ství. Pokusy identiÍikovat ,,profiI sebe-Vraha.. nepřinesly jednotné výs|edky. osoby vyhroŽující sebevraŽdou mají však vysokéhodnoty v takových po|oŽkách, jako jsou hypochondrie ' deprese, hyster ie, psychopat ie 'schizofrenie a da|ší psychopato|ogické kategorie (Bart|ová, 1998).

Zvo|ský (1997) konstatuje, Že vývoj suic idá|níakt iv i ty nemá vŽdy stejný časový prů-běh. Suicidá|ní myšlenky jsou zprvu zapuzovány, při proh|oubení deprese se objevují su-ic idá|ní tendence a pak jsou suic idá lní Úvahy, př i n ichŽ se č|ověk smiřuje se sebevraŽed-nou aktivitou a promýš|í' jak sebevraŽdu rea|izovat. Po rozhodnutí sebevraŽdy je jiŽ do.tyčný uvo|něný a dochází k v lastní real izaci suic id ia. Někdy a|e dochází k sebevraŽedné-mu pokusu v rámci zkratkového jednání.

NejvětŠí mnoŽství sebevraŽd připadá na měsíc duben, dále nás|eduje březen, květena |eden. Nejméně sebevraŽd je v prosinci. U muŽů je sebevraŽda nejČastěji rea|izovánamez i7 , - 12 . hod inou dopo|ednía pak mez i 18 . .22 , hod inou, ta to doba je ne jčastě jšíchvÍ-|í u sebevražd Žen. Ved|e zdravotníků patří mezi ohroŽené skupiny pracovníci ve ško|ství,zaměstnanci ku|tury, nepracující důchodci a dělníci. SebevraŽda je nejčastěji páchána vev|astním bytě nebo jeho nejbliŽŠím oko|í. SebevraŽda je nejčastěji páchána v pátek.

O J

T

5. SEBEVRAZEDNOST

5.3. Shrnutí

Suicidium (pro neŽádoucí emoční a morá|ní konotacese vyhýbáme s|ovům vraždaa páchán| je vědomé a úmys|né ukončenív|astního Života. Širším pojmem suic idá|ní cho-vání (resp' jednání) označu,jeme vedle dokonaných suic id ií i suic idá|ní pokusy a projevysvědčící o suicidá|ních myš|e.nkách a záměrech' Někteří autoři upozorňují, Že přání zem-řít nemusí být jednoznačné. Řada osob, které se pokusí o suicrdium, h|edají ambiva|entnípostoj k Životu, chtějí zároveň ŽÍt a zemřÍt' PřánÍ zemřít bývá spojeno s různými Íantazie-mi, které obsahují jak agresi obrácenou vůči sobě samému, tak agresi obrácenou vůčitomu, kdo je proŽíván jako Írustrující objekt.

Existuje ce|á řada teoriízabývajících se příčinami sebevraŽd. V některých teoriích seklade dŮraz na rodinnou situaci v raném dětství a na tzv. broken home (rozbitý domov).J iné teor ie k|adou dŮraz na vývoj agrese zaměřené na vlastníosobu ve spojení se stavyúzkosti a sebeobviňováním. Psychoana|ytikové připisují rozhodujícívýznam trestajícífunk-c i superega.

SocioIogie pok|ádá sebevraŽednost za sociá|ně podmíněný fenomén, jehož motiva-ce |eŽí v ob|astt dezintegrovaného indiv iduá|ního Života. Jako obecný předpok|ad sebe-vraŽednosti uvádí K|uckhohn (195a): Čím méně le kuÍtura tolerantní k nedostatkůma čím méně socÍálně schválených cest nabízí, tím větší je predispozice pro sebe-vražednost.

SebevraŽednost hra;e důleŽitou ro|i u ado|escentů a rnladých |idí jako východiskoztěŽké kr ize, reakce na otřes. Velmi znekl idňujícíje stoupající počet sebevraŽedných po-kusů u mládeŽe v ČR v pos|edních |etech' NejvětšísebevraŽednost ve věkové skupině 15- 24 |etje ve Finsku. V ČR představují suic. id i iy stá|e častý jev ' i kdyŽ u adoIescentů se vevětším rozsahu mnoŽí pok.usy o sebevraŽdu majícíz veIké část i demonstrat ivní charakter.Jako zv|áŠtě r iz ikové se jeví období od patnáct i do dvacet i iet věku. V této věkové skupi-ně se přičítá růst počtu dokonaných sebevraŽd nás|edujícím rizikovým faktorům:. SociodemograÍické v| ivy - častěj i se zabr iejích|apci koncem puberty a mladí muŽi,

dá|e ti m|adiství, kteří se již o sebevraŽdu pokusi|i.o Psychiatr ická onemocnění - nejčastěj i jde o poruchy chování, deprese, závis|ost

na drogách a psychózy, př ičenlŽ se někdy tato onemocnění kombinují.o Psychosociá|ní v l iv a v l ivy prostředí . jedná Se o poruchy osobnost i vyvo|ané

ztrátou rodičŮ, duševním, tě|esným nebo poh|avním zneuŽíváním, chudobou a bidou, předčasně uzavřeným manŽelstvím zejmena u rn|adých Žen. Tyto vlivy se pro.jevují u de| ikventů a vězňů, u jedinců ovl ivněných chaot ickými vztahy v rodině, u na.kaŽených HIV nebo nemocných A|DS.

. Vlivy dědičné a rodinné . prokázané jsou vyšŠím výskytem sebevraŽd u obou jed.novaječných dvojčat. (Kouko|ík, Dr1i|ová, 1996)

Frekvence sebevraŽd je ovlivněna i povo|áním. Rozšířená je sebevraŽda mezi léka.ři - je častějŠí neŽ u ostatních povolání' Počet sebevraŽd rovněŽ ko|ísá s ročním obdobím'Vrcho|ným obdobím je jaro a časné |éto. Lze to vysvět|it i tím, Že v tomto období se Vy-skytuje nejvíce depresivních onemocnění, coŽ by Částečně moh|o vysvět|ovat sezónnízvýŠení výskytu sebevraŽd'

Sebevražda je v pozitivní kore|aci s těmito faktory: mužským poh|avím, vyššímvěkem, ovdovělým stavem, se svobodným nebo rozvedeným stavem, bezdětností,bydIištěm ve Ve|kých městech, s vyšší životní úrovní, hospodářskou krizí, se spo-třebou alkoholu, s narušeným domovem v dětství, s duševní poruchou' se soma.t ickým onemocněním.

t

5. SEBEVBAZEDNOST

Faktory' které nepodporují sebevraŽedné tendence, jsou následující: Žensképohlaví, m|ádí, maIá hustota populace (ne však pří|iš ma|á), venkovské zaměstnání,náboženské za|ožení, manŽe|ský stav, větší počet dětí, přístušnost k nižší socioe-konomické třídě' vá|ka. Nejčastějším Íaktorem je patrně společenská izolace.(Jones, Jones, 1 975)

Literatura:

Bart|ová, S' Sociá|ní pato|ogie' Brno: Institut pro da|šívzdě|ávání pracovníků ve zdravotnictví,1 998.

Hosák, L. ohroŽení některých populačních kategorií Třebíčska sebevraŽedným chováníma moŽnosti jej ich ochrany okresní psychíatrickou péčí. Materiál k jubi|eu XXX|||. let prá.ce |ékařského oboru psychiatrie na okrese Třebíč. Jemnice: 199B.

Jones, R.K., Jones, P.A. Sociology in Medicine. London: The Englisch Universit ies Press Lt.,1975.

Kluchhohn, C. Culture and Behavior. ln. Lindzey, G. Ed., Handbook of Social Psychology,Cambridge: Cambridge Mass 1954.

Ko|ektiv. Sociá|nídeviace, sociologie nemoci a medicíny. Praha: SLoN, 1994.Kouko|ík' F., Drti|ová J.: Vzpora deprivantŮ. Makropu|os Praha. 1996.

Zvo|ský, P. Speciální psychiatrie. Praha: Karo|inum, 1997.

o c

VI

6. KRIMINALITA

6. KRIMINALITA

Krimina| i ta se během minu|ých deset i|etísta|a masovým sociá lním ievem. To setýká zejména krimina|ity majetkové, která představuje téměř 80% veŠkeré registt.o'ranétrestné činnosti. (Skutečnost bude zřejmé jeŠtě vyšŠí, protože značná část majetkovýchtrestných činů není po|icejním orgánům nah|áŠena). Krinrinalita se koncentruje zejménado ve|kých měst a průmys|ových ag|omeracís vysokým počtem anonymních a migrujícíchosob. To ostatně potvrzují i kriminálnístatistiky Po|icie České repub|iky, pod|e kterých '. líceneŽ po|ovina všech registrovaných trestných činů ;e spáchána ve dvaceti r.něstech, v ni-chž Žije necelá třetina obyvatel státu. Městské obyvate|stvo je ohroŽor,áno zejména pou-| iční kr imina| i tou, krádeŽemi v|oupáním, krádeŽemi aut a předmětů z aut a loupeŽemi. Př itrestné činnosti se zvyšuje samoúčelná bruta|ita a bezoh|ednost. Na významu nabývátrestná činnost s drogami, či jínými závis|ostmi '

Mění se i profi l pachatelů, kteří se již markantněji neIiší od průrněru celé popuIace.Zvyšuje se podí| prvopachatelů a pachate|ů, jejichŽ trestná činnost, byt'někdy závaŽná,bývá epizodického charakteru. Mezi pachateli téměř všech trestných činŮ roste podíl dět-ských a m|adistvých a mladých dospě|ých pachatelů. Podí| osob do 30 |et na ce|kem z1iŠ-těných pachate|ích činí více neŽ 60%' přičemŽ v ce|kové popu|aci jejich podí| trrořícca 35 "Á.

6.1. Vývoj kr iminal i ty v České íepubl ice

Výše uvedená obecná konstatování se vztahují i k České repubiice - za posledníchdvacet let se zde zvýši| počet regístrovaných trestných čiirů čtyřnásr:bně' Nási|ná krimi-nalita vzrost|a dvojnásobně a ma.ietková kriminalita sedminásobně. Nejdynamiótěji přibý-vákrádeŽí vloupáním aKrádeŽí prostých, které vzrost|y devítinásobně. Z|omovým obdo-bím v negat ivním vývoj i kr iminal i ty v České republ iky byla léta 1990-1993.

Ve struktuře trestné činnosti dominuje majetková trestná čintlost, která představuje314 z ce|kového počtu registrovaných trestných činů v České repub|ice' Krádeže prostéreprezentujítéměř 112 z ce|kového počtu registrovaných trestných ČinŮ'

Nejčastějšími trestnými činy jsou v pos|edních |etech krádeŽe vécí z motorových vo-zide| a krádeže v|oupáním a krádeže prosté ve sk|epních kójích' oŮdáclr, kočárkárnácha dalších nebytových prostorech.

V násiIné trestné činnost i dominují trestné činnost i ÚmysIného ub|íŽení na zdraví,|oupeŽe a porušovánídomovnísvobody. Jej ich součet představuje z lrruba 2/3 nási lné kr i .mina|ity. Počet vraŽd tvoří asi 1% (v roce ] 997 291 vraŽd) z násilné trestné činnosti.objasněnost nási|né krimina|ity je tradičně vysoká (více neŽ B0%).

od roku 1994, kdy by|y do kriminálních statistik zavedeny skutky nedovo|ená výro-ba a drŽení psychotropních |átek a jedů a šíření toxikomanie, je zaznamenáván strmý ná-růst těchto skutků. Alarmující ie, že 2l3 známých pachatelů jsou osoby mladší 18 let'

Nejčastějšími hospodářskými de|ikty je podvod a zpronevěra, které představují 2/3z ce|kové hospodářské trestné činnosti. objasněnost hospodářské kriminality je térněř sto-procentní (zj ištění de| iktu je v přímé souvis|ost i s odhalením pachate|e).Ze struktury s iíha-ných osob vyp|ývá, Že hospodářské trestné činnosti se dopouštějí zvláště prvopachate|é.

Ze zbývajícíkrimina|ity jsou nejčastěji páchány deIikty zanedbánípovinné výŽivy, do.pravní nehody, mařenívýkonu úředního rozhodnutí a výtrŽnictví'

q

L.

6. KRIMINALITA

Se vzrůstajícíkrimina|itou roste i výše Škod na majetku. Vedle hospodářské trestnéčinnosti, která je z h|ediska majetkových škod dominantní (způsobená škoda představujezhruba 60"Á z ce|kem zjištěných Škod, přitom počet hospodářských de|iktů představujepouze 6"/" z celkového nápadu trestné činnosti), se dá|e 22"/" z ce|kem zjištěných škodpřipisuje krádeŽím prostým, přičemŽ zda|eka nejzávažnější je situace v krádeŽích moto-rových vozide| a věcíz nich - 17% z ce|kem zjištěných škod. V abso|utním čís|e se jednáo sumu téměř 5 mi l iard korun.

6.2. Vývoj počtu stíhaných osob

Počet stíhaných osob se během minu|ých dvaceti |et zvýši| o 62"/". od roku 19B9tento nárůst představuje 60% (od roku 1993 činí nárůst jiŽ jen 11%). V roce 1997 by|ov České repub|íce stíháno 118 395 pachate|ů (1,17./" popu|ace).

Prvopachate|é se na ce|kové objasněné trestné činnosti podílejí 70"/o (kategorie pr-vopachatelů zahrnuje všechny věkové skupiny). Vycházíme-|i z Íaktu, Že cca2l3 známýchpachatelů je ve věku do 30 |et, je i struktura prvopachate|ů obdobná. Nejvyššípodíl prvo.pachate|ů vykazuje hospodářská trestná činnost .78%, násiIná .71"Á, mravnostní - 69"/",a majetková - 66% (krádeže v|oupáním - 63./" a krádeŽe prosté . 66%). Nejvíce prvopa-chate|ů se dopouští relativně méně závaŽné trestné činnosti (krádeže prosté). Vývoj po-čtu pachatelů v této kategorii TČ vykazuje nejvyššídynamiku.

V souvis|osti s vývojem počtu stíhaných osob je ve|mi negativní vývoj v kategoriíchdětí a m|adistvých. V roce 1977 představova| podí| pachate|Ů ve věku 6 . 18 let 97o, v roce1989 13"/" a V roce 1997 17./.. Konkrétně by|o ve věku ve věkové kategorii 6 - 18 |et stiháno 20 342 osob (o,94"/. z populace ve věku 5-19 let).

6.3. Rozmístění krimina|ity

NejzatíŽenějšími regiony České republiky trestnou činnostíjsou Praha - 26"/", SeVer-nÍ Morava . 16o/", střední Cechy - 12% z ce|kového počtu registrovaných trestných činů.V těchto regionech jsou registrovány 2l3 z ce|kového počtu trestných činů, zatímco poČetjejich obyvate| tvoří 1en 112 z ce|kového počtu obyvate| v České republice.

Krimina|íty se soustřed'uje zejména do měst. Ve městech nad 10 000 obyvate| (133měst) Žije 5 718 559 obyvate|, tj, 55% obyvatel České republiky. V roce 1997 v nich byloevidováno 309 649 trestných činů, tj. 77%" evidovaných trestných činŮ. Podobně jakou okresů jsou i města zatíŽena nejvyšší mírou krimina|ity |oka|izována ve středních a se.verních Čechách a na Severní Moravě.

6.4. Trestná činnost dětí a mládeŽe

Jedním z nejvýraznějších fenoménů ve vývoji krimina|ity jsou v České repub|ice kva-litativnía kvantitativnízměny v trestné činnosti dětía m|adistvých. Za posledních 20 |et sezvýŠil počet stíhaných m|adistvých trojnásobně a dětítři a pů| násobně. Dynamika vývojepočtu stíhaných m|adistvých kopíruje vývoj počtu ce|kem stíhaných osob, počet stíhanýchdětí se však od roku 1991 zvýšil dvojnásobně v porovnání s ce|kovým počtem stíhanýchosob.

67

6. KBIMINALITA

6.4.1. Specifické znaky trestné činnosti m|ádeže

Způsob páchání trestné činnosti m|ádežeje věkem pachate|ů výrazně determinovánfieho psychickým a somatickým vývojem, vlastnostmi a zkušenostmi). V tomto směrumezi dospě|ými a m|adistvými pachate|i se projevujíurčité zv|áštnosti, ke kterým zejménapatří:o Výběr předmětu útoku je určován jiným hodnotovým systémem, neŽ u dospě|ých.o Trestná činnost je častěji páchána se spo|upachate|i a ve skupině.o Příprava trestné činnosti je nedokonalá, obvyk|e schází prvek p|ánování, častá je

i nedostatečná příprava vhodných nástrojů ke spáchánítrestného činu.o Chování m|adistvých pachate|Ů se vyznačuje neúměrnou tvrdostí, která se projevu-

je devastací, ničením předmětů a znehodnocením zařízení.o Konání m|adistvých pachatelů je poznamenáno nedostatkem vědomostí a schopnos-

tí při překonání překáŽek, mnohdy je pouŽito neÚměrných prostředků k dosaŽení cí|e.o Na páchánítrestné činnosti m|adistvých má značný vliv a|koho|, případně jiná návy-

ková |átka, která zvyšuje agresivitu, nekoordinovanost pohybů a podporuje nepři-měřené reakce na vnějšípodněty.

o M|adiství pachatelé jednajívíce emotivně neŽ rozumově, trestná činnost je páchánave většině případů Živelně pod vl ivem momentálnísi tuace.

o Při opakování trestné činnosti se vyskytují specifické znaky z předcházející trestnéčinnost i .

O Při získávání a|ibi se mladiství pachate|é orientují na osoby ze skupiny, do níŽ patří'O o přípravě, a|e i o spáchané trestné činnosti se pachate|é rádi svěřují č|enům své

skupiny.o Pachate|é často odcizují předměty, které momentá|ně potřebují, nebo které se jim

vzhledem k věku |íbí (např. auta, videa, motocykly, radia, ob|ečení, zbraně, noŽe, a|-koho|, cigarety, |éky apod.).

o Věci získané trestnou činností skupinou m|adistvých jsou ve|mi brzy rozděloványmezi její č|eny' Při rozdě|ováníje patrná hierarchie ve skupině a podíl na spáchanétrestné činnosti. Finanční prostředky se zpravid|a utrácejíve skupině.

. Některé znaky způsobu spáchání trestné činnosti vyp|ývají ze somatických znakůpachate|e, např. se sníŽující se objasněnostíjednot|ivých typů trestných činů se ZVy-šuje podí| dětských a mladistvých pachate|ů.

Tyto charakteristiky potvrzuje po|icejní i soudnípraxe. Ze statistiky kriminaIity Vyplý-vá, Že se sniŽující se objasněností jednot|ivých typŮ trestných činů se zvyšuje podíl dět-ských a m|adistvých pachatelů.

V roce 1977 se mládeŽ podí|e|a na stíhaných osobách 9%, V roce 1987 .l3%' Podí|dětských pachatelů na krimina|itě m|ádeŽe představova| v roce 1977 42"/o, v roce 198741oÁ' Počet stíhaných dětí ku|minova| v roce 1996, počet stíhaných m|adistvých v roce1994. V roce 1997 osoby m|adší 18 |et představova|y z celkového počtu stíhaných osob17"/" pachate|Ů. Z toho podíl dětí čini| 45"/. a m|adistvých 55%.

V této souvis|ostije však nutné připomenout, že do nárůstu trestné činnosti m|adist.vých v devadesátých letech se promítá popu|ační boom ze sedmdesátých let. Věková sku-pina osob 15. 19 |et tvoř i|a V roce 1994 podíl 8,6"Áz ce|kové popu|ace. V abso|utním po-čtu se jedná cca o 150 tisíc více obyvate| tohoto věku neŽ|i V roce 1974.

I

6. KRIMINALITA

6,4.2. Struktura trestné činnosti dětí a m|adistvých

M|ádeŽ se podí|í na ce|kovém počtu stíhaných osob 1 37" na nási|né trestné činnos-ti,20,5oÁ na mravnostnítrestné činnosti a29"/. na majetkové trestné činnosti ' Nejvýraznějise m|ádeŽ podíIí na krádežích v|oupáním . představuje vÍce neŽ 34"k ze všech osob stí-haných za tuto trestnou činnost (stejný údaj jako u recidivistů).

V oblastí násí|né kriminality je vysoký podí| mládeŽ varující. Pod|e vývojových uka-zatelů se počet stíhaných osob m|ádeže za nási|nou kriminalitu zvýši| od roku 1977o 150% a v kategorii dětí o 300%. Tyto údaje |ze s oh|edem na tradičně vysokou objas.něnost této trestné činnosti povaŽovat za dostatečně objektivní'

Tři čtvrtiny dětía m|adistvých jsou stíhány za majetkovou kriminalitu (ostatní pacha-te|é se na majetkové trestné činnosti podí|ejízhruba z jedné po|oviny). Děti se častěji neŽm|adiství podílejí na krádeŽÍch v|oupáním (v roce 1977 by|o za krádeže vloupáním stíhá-no o.100% více dětí neŽ m|adistvých, V roce 1987 o 38%. a V roce 1997 o 9%). M|adistvíse častěji podí|ejí na krádeŽích prostých (v roce 1977 by|o za krádeŽe prosté stíhánoo 68% více m|adistvých neŽ dětí, V roce 1987 o 62"/. a V roce 1997 o 66%).

Zajímavý je bliŽší pohled na jednot|ivé druhy majetkové trestné činnosti, za kteréjsou nejčastěji děti a m|adistvístíháni. Děti by|y V roce 1997 nejčastěji stíhány zakrádeŽev|oupáním do tzv' ostatních objektů (sklepy, půdy, kočárkárny, garáŽe apod.), konkrétněu 16% ze všech stíhaných dětí (v roce.l977 a 87 - neby|o evidováno). Dále pakzakrá-deŽe věcí z aut - 7% (v roce -l977 - 1,B"/", 1987 . 3%), krádeŽe v jiných objektech - 6,8"k(1977 a 87 neby|o evidováno), krádeŽe vloupáním do restaurací, obchodů a kioskŮ.6%(1977 - 4,5"/o,19B7 - 4,7"/") akrádeŽe v|oupáním do chat .5,2o/o (1977 - 6"Á, 1987 - 5%).

M|adiství jsou nejčastěji stíháni za KrádeŽe motorových vozide| - 12% (1977 - 13"/",1987 - 16%)' Na da|ších místech jsou krádeŽe věcíz aut - 9% (1977 - 1,3"/o,1987 - 1,9"/"),krádeŽe vloupáním do ostatních objektů - 8,6o/" (1977 a 87 - nebylo evidováno), krádeŽev|oupáním do restaurací, obchodů a kioskŮ - B% (1977 . 4"Á, 1987 - 5,3"/") a krádeŽe v j i-ných objektech - 7"/" (1977 a 87 - nebylo evidováno).

Za nási|nou trestnou činnost je v kategoriích dětía m|adistvých stíháno cca 11% pa-chate|ů, Za mravnostní trestné činy cca 1,5"/o.

6'4.3. Rozmístění krimina|ity dětí a m|adistvých

V rámci Ceské republiky je registrována nejvyšší míra krimina|ity dětía m|ádeŽe na se-verníMoravě - 22,17o, v severních Cechách . 1B,05% a v některých příhraničních okresechzápadních Čech . 9% z celkového počtu stíhané mládeŽe v České republice. Ce|kově jev těchto regionech stíhána po|ovina m|adistvých pachate|ů v ČR (počet obyvate| ve věku 5-18 |et v těc-hto regionech tvoří40% z celkového počtu obyvatel této věkové skupiny v Čn;.

NejvyššÍ index počtu stíhaných m|adistvých pachate|ů na 10 tisíc obyvatel 1e zazna-menán v okresech Most, ostrava a Louny. Města |ežící v těchto regionech jsou více neŽostatníměsta zatížena vysokým podí|em pachate|ů ve věku do 18 let.

6.5. Kriminalita páchaná na mládeži

V pos|ední třech |etech by|o na mládeŽi spácháno kaŽdoročně téměř šest tisíc kri-minálních skutků' z toho nási|ných 607o, mravnostních de|iktů 22%' Nejčastějšími deliktyjsou úmys|né ub|íŽení na zdraví . 17oÁ, vydírání - 15"/o, poh|avní zneuŽívání - 14o/o,loupeŽ- 14o/, a kapesní krádeŽe . 11%.

69

6. KRIMINALITA

6.6. Krimina|ita mladistvých v kontextu vývoje společnosti

odnětí svobody je vŽdy aktem ve|ice významným v Životě m|adistvého delikventa'MoŽností u|oŽení trestu odnětí svobody, který je nejzávažnějším a také nejtvrdším moŽ-ným trestem uk|ádaným v naší spo|ečnosti, je současně m|adistvý pachatel potvrzen jakoobčan (byt'dosud nedospě|ý, na kterého se V trestním zákoně vztahujízv|áŠtní ustanove-ní), a|e jiŽ osobně odpovědný za své činy, které zákon označuje jako trestné činy.

Soudní řízení a rozsudek představujítak zejména pro m|adistvého pachate|e dů|eŽi-tou osobní zkušenost se spo|ečenským sankčním systémem a spo|ečenským hodnoce-ním své osoby. U|oŽení nepodmíněného trestu odnětísvobody m|adistvému je pak jedno-značným potvrzením společenské nebezpečnostijeho činu ijeho osoby a proto dů|eŽitýmŽivotním mezníkem nejen z poh|edu jeho osobního Života, a|e i z poh|edu spo|ečnosti.

Úče| trestu u m|adistvého formu|ovaný v trestním zákoněje, ve srovnánís obecnýmzněním úče|u trestu, modifikován. Ustanovení $76 tr. zákona zdůrazňuje především vý-chovnou funkci trestu u mladistvých pachatelů. D|e této formu|ace úče|em je vycho-vat pachate|e v řádného občana, a to se zřete|em k jeho osobním v|astnostem, k jeho ro.dinné výchově a k prostředí, z něhož pochází. V případě nepodmíněného trestu odnětísvobody tento účel má nap|ňovat vězeňský personá|'

Uvězněním se m|adistvý dostává na dů|eŽitou křiŽovatku svého dosavadního Života,kdy by se mě| zamys|et nad svým bývalým i budoucím způsobem Života, jednáním, hie-rarchií hodnot a spo|ečenským zařazením, svými schopnostmi a moŽnostmi' Na jeho roz-hodnutí závisí pak jeho da|ší vo|ní úsi|í ov|ivňujícíjeho chování ve výkonu trestu odnětí svo-body, jeho spo|upráci s vězeňským personá|em, kontakty s minulostí a přípravu na bu-doucnost, tj. z poh|edu spo|ečnosti především to, zda se tato část jeho Života stane epi-zodou v jeho da|ší kriminá|ní kariéře, či zda to bude počátek jeho vyrovnání se s v|astníde|ikventní minu|ostí a snahou se zač|enit mezi spo|ečensky prospěšné občany'

Tomuto z|omu v Životě m|adistvého de|ikventa však předchází re|ativně d|ouhá ces.ta ov|ivněna mnohými Íaktory, které mají trva|ý či krátkodobý účinek, z nichž některé |zecharakterizovat jako podmíněné více vlivy osobnostními, individuálními, j iné v|ivy sociá|ní-mi či přímo spo|ečenskými.

M|adistvý delikvent, jeho osoba i osobnost a jeho kriminá|ní čin, je nejčastěji posu-zován ze t říh|avních úh|ů:o Zda de|ikventní jednání m|adistvého je výs|edkem především jeho individuálních

zv|áštností (včetně genetického vybavení) nebo výs|edkem sociá|ního působení (ro-diny, uŽšÍho či širšího sociá|ního oko|í).

. Zda se jeho osobnost a její projevy výrazně od|išují od spo|ečenského normá|u, stan-dardu . tj. zda kriminální čin byl vyústěním určitého způsobu Života mladistvého de|i-kventa, jeŽ je v sou|adu s vlastnostmi jeho osobnosti, avšak samotný způsob Života jevýrazně odIišný od způsobu spo|ečnostípropagovaného, či zda jevýrazným vybočenímz jeho jinak spo|ečensky přijate|ného chování, V rozporu s v|astnostmi jeho osobnosti.

o Zda |ze ov|ivnit jeho da|ší Život (především jeho osobnost a její projevy) tak, aby sede|ikventníjednáníjiŽ neopakova|o, příp' výrazně sníŽi|o riziko jeho opakování - tj 'zda |ze zabránit recidivě jeho kriminálního jednání.

Dá|e je nutno znát, pro dokres|ení osobnosti m|adistvého v určitém spo|ečenskémkontextu, zda de|ikventníprojevy, zakteré je m|adistvý trestně stíhán, jsou v daném regi-onu V dané době ve|mi časté či zda jsou jevem výjimečným ' Zda se trestného činu m|a-distvý dopusti| sám nebo jako č|en závadové skupiny, zda by| iniciátorem trestného činuči pod v|ivem jiných osob atd. Také v|iv drog včetně a|koho|u a popis kriminogenní situa-ce je důleŽitým zdrojem informací.

I -,-------4

6. KRIMINALITA

Krimina|ita a další sociá|ně pato|ogické jevy ve|mi úzce souvisejí se stavem společ.nosti, jsou jeho trva|ou součástí, cit|ivě reagují na spo|ečenské změny, prob|émy a způso.by jejich řešení a současně z jejich popisu a hodnocení |ze usuzovat na kva|itu společ-nosti, jejich regu|ativů i na da|šímoŽný vývoj'

Z tohoto pohledu je současná situace krimina|ity m|ádeže, jejího podí|u na da|šíchsociá|ně patologických jevech - např. prostituci, hazardních hrách, narkomanii, a|e i potu|-ce, a|koho|ismu, rasismu, členství v závadových partách a prob|émových sektách apod.značným spo|ečenským prob|émem a zra|á na radiká|ní společenská řešení včetně dů-razných preventivních opatření.

Prob|ematika sociá|ně pato|ogických jevů u m|ádeŽe se v posledních |etech dyna-micky vyvtjí, a proto některé nové nebo nečekaně se rozmáhajícíjevy, které dříve nebylyspolečenským prob|émem, je možno popsat pouze na zák|adé dí|čÍch zkušeností z praxe.

Rozsah prorůstání sociá|ně pato|ogických jevů do chování dětí a m|ádeŽe je nepo-chybně závis|ý na těchto skutečnostech:o Na kvalitě vnitřních regu|ativů chování (která závisí především na kva|itě socia|izač-

ního procesu zejména v prostředí rodiny, ško|y a nejb|iŽším sociá|ním oko|í včetněvoInočasových aktivit)

o Na kva|itě vnějších regulativů, tj. na intenzitě a Íunkčnosti formá|ní kontro|y (prová-děné školou, policií, justicí, výchovnými zařízeními apod.) i neÍormální kontroly (pro-váděné č|eny rodiny, osobami b|ízkými, spo|uŽáky, sousedy, vrstevníky atd.).

. Na objektivní sociální situaci ve spo|ečnosti (včetně společensky propagované hie-rarchie hodnot, moŽnostech a kvalitě ku|tury).

6.7' Nové ob|asti kriminality v postmoderní společnosti

Kriminá|ní fenomény postmoderní spo|ečnost i př ináŠejí i kva| i tat ivně j iné kr iminálníÍormy aktivit a nové termino|ogické vymezenÍ.

Kriminalita bílých Iímečků

Pojem zločiny bílých límečkťt použi| poprvé ve stejnojmenné práci Edwin H.Suther|and jako protipó| pojmu zločiny modrých límečkŮ, který mě| označovat trestnou čin-nost běžných narušitelů zákona. Krimina|itou bílých |ímečků se označuje protiprávníjed-nánÍ těch, kteří působí v takových sférách spo|ečenského Života . zejména ve státnÍma správním aparátu - kde existuje přÍstup k takovým informacím a takovým pří|eŽitostem,ke kterým se běŽní občané dostanou jen stěŽí (jedná se v|astně o krimina|itu byrokratůa představite|ů státních a podnikate|ských institucí). Pod pojem z|očiny bílých lÍmečků sedá zahrnout mnoho typů kriminá|ního jednání . od zpronevěry a zneužiIí informací, přesdaňové podvody, ne|egá|níp|atebnípraktiky, podvody v pojištbvnictví, spekulace s nemo-vitostmi, výrobu a prodej nebezpečných produktů, počítačovou krimina|itu aŽ po machi-nace s |átkami, které znečišt'ují Životní prostředí.

odha|eníkr iminá|ního jednáníbílých |ímečků je značně problematické a da|eko těŽ-ší neŽ určenítěch pachate|ů, kteřÍvyvíjejí běŽnou kriminální aktivitu (porušení dopravníchpředpisů, krádeŽe, ub|íŽení na zdraví apod.). Nosite|i tohoto protiprávního jednáníjsou vět-šinou přís|ušníci středních vrstev, kteří nelegálníčinnost mohou vykonávat díky své profe-sionální pozici, kterou ve společnosti zastávají. Výzkumy ukazují, Že procento těch, kteřízneužívajÍ svého postavení, je ve srovnání s normálnÍmi de|ikventy mnohonásobně vyšší

--.

1 4t l

6. KRIMINALITA

(Údaje z USA z po|oviny 80.tých |et hovoří o tom, že krimina|ita bí|ých |ímečků je asi čtyři-cetkrát větŠí neŽ je tzv. obecná kríminalita (Komenda, Ke||er, 1993).

ZtíŽená moŽnost kontro|y byrokratů a představite|ů jednot|ivých institucíje i příčinoutoho, Že se většina ne|egá|ního jednánítěchto skupin osob neobjevuje v oficiálních statis.tikách z|očinnosti , coŽ mŮže vyvo|ávat dojem, Že protiprávní chováníje vlastní pouze ve|.mi ma|é části příslušníků těchto vrstev. RovněŽ tak škody způsobené bílými límečky jsounesrovnate|né vyšší neŽ jsou následky běŽného kriminálhího jednání. Laientnost a nená-silný charakter (většina takových ne|egálních praktik není přímo zaměřena proti Životu,zdraví a bezpečí jednot|ivce) těchto jednánítak mohou ve veřejnosti vzbuzovat zdání, žese v|astně nejedná (kupř. ve srovnánís vraŽdou, znási|něním, terorem) o žádné závaŽnéporušení právních pravide| - nicméně kriminá|ní chování bÍlých límečků je stejně reálnéjako protiprávníjednání ostatních narušite|Ů zákonŮ, přičemŽ ve svých důsledcÍch mŮŽebýt (pro fungování sociá|ního řádu) daleko závaŽnější a nebezpečnější.

S krimina|itou bílých límečků je Úzce spojena i trestná činnost tzv. mocných - té ka-tegor ie I idí, která v|astnÍstátní moc (případně se podílína jejídistr ibuci ve společnost i) . Lzesem zařadit protiprávní chovánívládních představitelů, státních úředníků, pos|anců záko-nodárných orgánŮ či reprezentantů jednot|ivých po|itických stran (zneuŽívání informací,korupce apod.)' stejně tak jako i přís|ušníků soudů, prokuratury či po|icie.

organizovaný z|očin

Latentnost a zlíŽená odhaIitelnost ne|egá|ního jednáníjsou i v|astní organizovanémuz|očinu, který má mnoho shodných rysů s |egá|ními praktikami především obchodních or-ganizacÍ (cí| je shodný, rozdí|né jsou však prostředky jeho dosaŽení). organizovaný zločinje sÍérou masivního obchodu, v jehoŽ jednotlivých sektorech působí profesioná|ní z|očin-ci, kteří pouŽívají obdobného sty|u práce jako specia|isté v |egální sféře. Manažerskýsystém vedení, pruŽné přizpůsobení se potřebám trhu, aktivní vyhledávání nových zdrojůpřtjmŮ, atd. - to vše jsou skutečnosti, které organizovanému z|očinu umoŽnily přejít od tra.dičních aktivit (provozování nelegá|ních her, prostituce a černých.. obchodů) ke kontrolene|egá|ního obchodu se zbraněmi, narkotik (a v pos|ední době i s průmys|ovým . zejmé-na chemickým a jaderným odpadem). Dřívější podoba organizovaného z|očinu, jehoŽ no-site|é by|y předevŠím rodinné gangy, postupně ustupuje do pozadí, zatímco stá|e výraz-něji roste propojení mezi touto Íormou protíprávního jednánía krimina|itou bí|ých |ímečků.Stejně tak se proměňují i teritoria, kdy dřívější |oká|ní charakter organizací přerůstá V me-zinárodně organizovaný zločin.

Nesnadnost odhalení zák|adních sloŽek maÍií ztěŽuje nejenom stá|e častější nená.padnost provozování jednotlivých aktivit, ale i obtíŽná infi ltrace do jejich organizovanýchstruktur, coŽ jsou faktory, které ztěžujía prakticky i znemoŽňují adekvátní studium organi-zovaného z|očinu. Jistou sumu poznatků lze sice získat z materiá|ů po|icie, a|e ty bývajíznačně kusé a často rozporné.

6.8. Shrnutí

Statistiky trestných činů dokumentují nárůst trestné činnosti, a to jak trestných činŮspáchaných na dětech, tak trestných činů spáchaných dětmi.

V České repub|ice je moŽné s|edovat od roku 1991 nárůst zejména u trestných činůvraŽdy dítěte, trestných činů ohroŽování mravní výchovy m|ádeŽe, trestného činu týránísvěřené osoby a trestného činu zanedbávání povinné výživy.

Í z

-

6. KRIMINALITA

Naopak pro děti, a|e především pro m|adistvé, jako pachatele trestné činnostije cha-rakteristická trias:o DysÍunkční rodinao Nízké vzdělání, základní, ěasto nedokončené. Trestní anamnéza

Mezi m|adistvými pachate|i roste bruta|ita nási|ných činů, často dochází k usmrco-vání bezbranných starých |idÍ a dětí. V některých případech by| prokázán bezprostřednív| iv nási lív te leviz i nebo Íi|mu, kdy šlo v|astně o napodobení nebo vyzkoušení sh|édnuté-ho nási|í. Mezi m|adistvými pachate|i k|esá podí| psychotiků a naopak se zvyŠuje podí| a|-koho|iků a sociopatů.

Krimina|ita je jedním ze sociá|ně pato|ogických jevů. Roz|išuje se krimina|ita zjevnáa krimina|ita |atentní, o které se bezpečnost, prokuratura a soudy nedozvědí' Příčinamia prevencí se zabývá kriminologie. Ve většině průmyslově rozvinutých států i v rozvojo-vých zemích dochází v pos|edních deseti|etích k prudkému vzestupu kriminality, který jedáván do souvis|osti s procesy industria|izace, urbanizace a migrace a s demografickýmizměnami. Mezi nové jevy kr iminal i ty patříteror ismus, organizovaný z|očin, kr imina| i ta bí.|ých |ímečků, růst z|očinnosti spojené s drogami, ničení Životního prostředí, vanda|ismus,trestná činnost nadnárodních organizací.

Moderní přístupy zdŮrazňují komp|exnost boje s krimina|itou, rozvíjí se vědní oborviktimo|ogie, zabývající se zkoumáním obětí trestné činnosti '

Literatura:

Komenda, A., Ke||er, J ' Úvod do socio|ogie pro právníky. o|omouc: UP, 1993.

Kolektiv. Sociá|nídeviace, socio|ogie nemoci a medicíny' Praha: SLON' 1994.

Ko|ektiv. Vývoj krimína|íty v České repub|ice se zvláštním zřetelem na krimina|itu dětía m|á-deŽe. Materiá|y z konÍerence s mezinárodní účastí,,Krimina|ita dětí a m|ádeŽe.. konanéna Po|iceiníakademii v Praze v |istopadu 199B. Praha: 199B.

73

7. AGRESIVITA

7. AGRESIVITA

7.1. Rodina a týrané dítě

Lidské dítě se rodí do Žívota poměrně chudě vybaveno vrozenými vzorci chování,o to více je vrozeně schopno adaptovat se na podmínky, v nichž po narození žije a učit sevšemu, co pro svůj Život potřebuje' Přirozenou primárnískupinou je rodina a to, čemu sedítě naučí, je v podstatě určováno působením rodiny' Rodina uspokojuje biologické potře-by dítěte, poskytuje uspokojení základních psychických potřeb, především potřebu bez-pečí a trva|ého citového vztahu. Rodina poskytuje zák|adní vzorce chování, působí na Vy.tvářenípředstavy dítěte o sobě samém - na jeho sebepojetí a sebehodnocení. Procesem,v němŽ toto základní působení rodiny probíhá, je socializace dítěte.

7.1.1. Příčiny zneužívání a týrání v rodině

V obecné rovině je rodina prostředím, kde je dítě milováno a přijímáno, postavy rodičů,především matky, jsou vŽdy chápány jako mi|ující. Přesto se v rea|itě ve|mi často setkávámes rodinami, kde dítě nejen ženení zahrnováno |áskou, ale kde trpí, kde je dokonce týráno.

Na straně rodičů se můŽe jednat o příčiny' které mají zdroj v jeiich osobnosti,v jejich vlastním vývoji nebo ku|turních a sociálních podmínkách, v nichŽ rodina Žije.V|iv má také partnerský vztah rodičů k sobě navzájem ioko|nosti, zanichŽ doš|o k naro.zení dítěte.

osobnost jednoho či obou rodičů se podí|í na jejich chování k dltěti. Ne pouze vy-rovnané osobnosti se stávají rodiči, oba rodiče nebo jeden z nich můŽe trpět nějakou po-ruchou, pro kterou je neschopen vytvořit pozitivnívztah k dÍtěti ' Příčinou negativního cho-vání k dítěti můŽe být charakterová či emocioná|níodchy|ka, která rodiči zabraňuje vytvo-řit si k|adný vztah ke komuko|iv, včetně v|astního dítěte' Jedinec, který je citově ch|adný,nemusísvé dítě přímo týrat, a|e ve|mi pravděpodobně ho bude citově zanedbávat. MůŽese jednat o jedince s duševní poruchou - neurotické či psychotické duševní onemocnění,psychopatie. MůŽe se jednat o osoby, které jsou deviantníjiným způsobem - alkoho|ici,narkomani, nás i|nické či kr iminá|ní osoby.

Vlastní zkušenosti z dětství jednoho či obou rodičů jsou podstatným činitelemjejich chování k vlastnímu dítěti. Poukázali jsme jiŽ výše na význam socia|izace, to sesamozřejmě nevztahuje pouze na dítě, které je předmětem našeho zájmu, socializacípro-chází ve svém vývoji kaŽdý |idský jedinec. Zkušenosti z chování v|astních rodičů, vzorcechování, které se budoucí rodič naučil ve své rodině, způsoby řešení situace, které přeja|nápodobou či identifikací se svými rodiči, ov|ivňují podstatně jeho chovánÍ jako rodiče.Jeho v|astní rodiče mu s|ouŽíjako vzor rodičovského chování, proto také u rodičů týrají-cÍch či zanedbávajících v|astní dítě nacházíme velmi často v jejich anamnéze zkušenostis týráním v dětství. Rodiče také často své chování zdůvodňují tím, Že je rodiče také biIia nijak jim to neub|íŽi|o' Z tohoto přenosu způsobů chování z generace na generaci takévyp|ývá dlouhodobá nebezpečnost týrání dětí.

Způsob chování rodičů k dÍtěti určujítaké konkrétní kulturní a sociá|ní podmínky, v ni-chž rodina Žije. Celkové ku|turní prostředí určuje rámcově přijatelnost či nepřijatelnost ur.čitých způsobů chování, rodina se však kromě funkce výchovné musízabývat ekonomic.kým zajištěním své existence. Mnozí rodiče, kteří zanedbávají své dítě, tak činí proto, Žejsou zce|a zauja|i svou v|astní kariérou, vědeckou činností či jinými zájmy. V současnosti

I

74

7. AGRESIVITA

velmi často pozorujeme i rodiče, kteří jsou zcela pohlceni padnikatelskou činností, kterájim uŽ nedovo|uje věnovat čas či zájem v|astním dětem.

Vztah rodičů k sobě navzájem je velmi často příčinou negativního chováník dítěti. Rodiče si přes dítě řeší své v|astní prob|émy, zv|áŠtě výrazné je to v souvis|ostis rozvodem. DÍtě je vtahováno do sporŮ svých rodičů, stává se terčem, na kterém si rodi-če vylévajísvou nevraŽivost na par1nera.

V k|inické a poradenské praxi se rovněŽ můŽeme setkat s případy, kdy se ditě stává ter-čem Ústrků a opovrŽení rodiny v zájmu zachování křehké rovnováhy, za níž můŽe rodina jakocelek fungovat. Hovoříme potom o dítěti-symptomu, jehoŽ řeŠeníje ve||ce obtíŽné. Pokud setotiŽ podařípomoci dítěti, zpravid|a se rodina hroutí, častěji ztrácízá)em o da|šípomoc.

okolnosti, za nichž došlo k početí a narození dítěte, ve|ice podstatně ovlivňu-jí vztah a tím i chování rodičů k němu. Fakt, Že dítě by|o příčinou uzavYení manŽe|ství,z něj můŽe učinit terč nevraŽivosti ze strany jednoho z rodičů (zvláště toho, který by| tak-to k sňatku přinucen). Ro|i zde hraje téŽ to, jest|i narození dítěte by|o či neby|o chtěné, pří-padně vítané (Matějček, Dytrych, Schu||er 1976).

Druhým účastníkem vztahu je dítě. l v tomto případě můŽeme najít některé příčiny,pro které se ditě stává objektem týrání. Dítě se stává často středem agresivního chování,protoŽe je bezmocné, závis|é a slabší. Rodiče nemusíbýt sadisté, přesto v bezmoci svéoběti nacházejí uspokojení. Stačí, Že dÍtě je po ruce v případě, kdy jeden z rodičů h|edánáhradnící| přenesené agresiv i ty, kterou nemůŽe z nějakého dŮvodu zaměř i t k tomu, kdoji vyvo|a| (pafiner, ko|ega v zaměstnání apod.)

Da|ším prob|émem se stávají uŽ zmiňované nechtěné děti, které ve|mi často pouzesvou existencí připomínají rodiči závazek, který by| nucen na sebe vzít a který ve skuteč-nosti neakceptova|. Jsou však typy dětí, které podobné chování post|huje častěji a v urči-té míře |zeiYíci , Že je nějakým způsobem provokují. Jsou dět i , do nichŽ rodiče vk|ádajísvé'většinou nerea|izované Životní představy, a které nejsou schopny tyto představy nap|nit.Bud' je to proto, Že tyto představy jsou nereá|né, a|e často i proto, Že tyto děti trpí nějakýmskutečným či re|ativním handicapem. Postižené dítě je vŽdy pro rodinu nesmírnou zá-těŽÍ, nejen Íaktickou (nutnost specia|izované péče apod.), a|e především citovou. Nevšichni rodiče se dokáŽí s touto zátéŽí vyrovnat (Vágnerová a ko|., 1993).

Rodiče si vytvářejíještě před narozením dítěte jeho ideá|ní podobu, která většínouskutečnému dítěti neodpovídá a to i v případě dítěte zdravého. Pokud předpoklady dítětepro vyp|nění rodičovského snu jsou nedostačující, rodiče prožívají zk|amání a to se mŮže.projevit v zavrhujícím chovánívůči němu.

Zdrojem prob|émů v souvis|osti s týráním a zanedbáváním dttěte bývá často výskyt růz-ných typů postiŽení u dÍtěte. Na prvním místě |ze uvést lehkou mozkovou dysfunkci.PostiŽenítěchto dětí není na první poh|ed viditelné, porucha se projevuje především změnamiv chování drtěte. Děti jsou zpravid|a nek|idné, těŽko se soustředLjí a dokáŽí svými obtíŽemi roz-čilovat své oko|í aŽ k nepříčetnosti. Jsou neobratné, h|učné, mají obtíŽe v sociá|ním kontaktua obzv|áště odo|né se zdajívůči jakémukoliv výchovnému působení. Tyto děti se stávají ve|mičasto terčem ve|mi tvrdých discip|inárních opatřeníze strany rodičů, protoŽe tito mají pocit, Žes dítětem není abso|utně Žádné pořízení' Jejich chování neznamená ani tak negativní vztahk dÍtěti jako spíše naprostou výchovnou bezradnost. Tě|esné tresty a tvrdá opatření u dětís LMD zpravid|a nepůsobÍa situaci spíše zhoršují, protoŽe zvyšují nek|id a úzkost dítěte.

Zv|áštní skupinu tvoří děti V náhradní rodinné péěi. Tyto děti většinou přicházejí dorodin, které se d|ouho marně snaŽi|y mít v|astnídítě. VytouŽené dítě je tak předem zatíženotakobrovskou citovou investicí, vk|ádanou do něho rodiči, Že iv|astní,zdravé dítě v ideá|níchpodmínkách by jen obtíŽně moh|o očekávání rodičů splnit. Adoptované ditě má za sebou

lÉ-.

7tr,

7. AGRESIVITA

Zpravid|a de|ší či kratší pobyt v kojeneckém ústavu, někdy i ve|mi negativní zážítky z v|astnírodiny. Problematické jsou často i genetické předpoklady adoptovaného dítěte, které jsoujiné neŽ u jeho adoptivních rodičů. Adoptivní rodiče uŽ v okamŽiku adopce jsou rozhodnutipřekonat překáŽky. Racioná|ní rozhodnutí však nestačí ke zv|ádání náročných situací.

KonkrétnízpŮsoby chování rodičů k d|těti jsou poznamenány kulturními a sociáInímlsouvis|ostmi. Sociá|níprostředí určuje přijate|nost či nepřijate|nost způsobŮ chování. Je dů-|eŽité, zda je v dané kultuře přijate|ný tělesný trest jako výchovný prostředek. V našich pod-mÍnkách je tělesné trestání dětízpravid|a povaŽováno za přijate|ný výchovný prostředek.

Chování rodičů vůči v|astnímu dítěti závisí rovněŽ na speciÍických normách, p|atnýchv konkrétním sociálním prostředí, v němŽ Žijí. Rodiče méně vzdě|aní a Žljící v niŽŠích so-cioekonomických vrstvách budou zřejmě ve vztahu ke svému dítěti pouŽívat jiné způsoby- zpravid|a častěji tě|esné tresty, zatímco rodiče vzdě|aní a na vyšší úrovni budou pravdě-podobně dávat přednost trestání psychickému.

Rozdí|y v sociá|ních normách nabývají na dů|eŽitosti zv|áště v současné době, kdydochází k setkávání rŮzných etnických a ku|turních skupin v důs|edku po|itických, sociá|-ních a ekonomických změn v Evropě.

7.1.2. Formy zneužívání a týrání dítěte V rodině

Rodiče a da|šíč|enové rodiny mohou projevovat svůj negativnívztah k d|těti aktivněči pasivně, aktivní či pasivní agresivitou. Aktivníagresivita se projevuje většinou ve fy-zickém nási|ívůči dítěti. Pasivní agresivita se projevuje spíše zanedbáváním dítěte či ne-uspokojováním jeho zák|adních potřeb.

Fyzické nási|í se projevuje neičastěji přehnaným tělesným trestáním dítěte.Často můŽeme zaznamenat hrubé zacházen( s dítětem, c|oumání, strkání a podobně, kte-ré nejsou ani tolik trestem za chování dítěte, jako obvyk|ým způsobem chování rodičů.Sexuální nási|í a zneuŽívání dítěte je také tyzickým nási|ím, jeho negativnÍ důs|edky propsychický vývoj jsou však ještě závaŽnější'

Psychické nási|í se projevuje především s|ovně. Dítě je rodiči podceňováno, ze-směŠňováno, je mu neustále připomínána jeho skutečná či domně|á nedostatečnost.Psychické nási|ímůŽe však nabýt podobu c i tového vydírání. Psychické nási|ímohou rodi-če na dÍtě vyvíjet i ce|kovým výchovným k|imatem v rodině.

Psychicky dítě strádá rovněŽ v rodině, kde se mu nedostává uspokojenízákladníchpsychických potřeb. Hovoříme potom o psychické deprivaci dítěte. Především neuspo-kojování potřeby citového přijetí, lásky a bezpečí, tj ' citová deprivace, mŮže vést nejenk deÍormacím V rozvoji osobnosti, a|e V extrémních případech i k Íyzické Újmě'Zesměšňování dítěte, odmítání uznat jeho přednosti a zdůrazňování chyb způsobuje de.formace a sociá|ní deprivaci dÍtěte (Langmeier, Matějček, 1974)'

7.1.3. Psychické důsledky zneuŽívání a týrání dítěte

UvaŽujeme.li o důs|edcích týrání azneužívánídítěte ve všech jeho podobách, musí.me roz| išit aktuá|nía d|ouhodobé důs|edky.

Aktuá|ní důs|edky se týkají současného proŽívání dítěte, utrpení či újma na zdraví,které jsou způsobeny Íyzickým týráním, jsou jedním z dŮsledků. Utrpení, smutek, citové

I

76

7. AGBESIVITA

napětí a strádáníje důsledkem psychického týrání, a|e doprovází rovněŽ i týrání Íyzické.Dítě proŽívá pocit křivdy, beznaděje, zavržení, proŽívá velmi často pocit viny.

Dlouhodobé důsledky představují především v|iv na vývoj osobnosti dítěte'Působí zde deprivačnív|ivy, především deprivace či subdeprivace citová'

Projevy chování týraného dítěte nemusí být nijak nápadné. Tyto děti ve|mi často vy-kazují neurotické příznaky. Chovají se úzkostně, jsou malátné, bez energie. Celková akti-vita dítěte je zpravidla sníŽena, dítě není motivováno ke ško|ní práci, špatně se soustře-d'uje a tím zpravid|a trpí i ško|ní výs|edky. Ve|mi často jsou nápadné ce|kovou zanedba-ností - jsou špinavé, špatně ob|ečené, působí podvyživeně, nevyspa|e. Nep|atí to samo-zřejmě abso|utně. Zv|áště děti zanedbávané citově mol^tou být naopak přepychově ob|e.čeny, protoŽe jejich rodiče dávají přednost materiá|nímu zabezpečení před citovým vzta-hem k dítěti. Fyzicky týrané děti mají často na tě|e stopy po týrání. oděrky, modřiny, spá-leniny.

z.z. Škola a týrané dítě

Význam ško|y a ško|ních zkušeností pro vývoj dítěte je mimořádný' Ve ško|e se dítědostává poprvé mimo rodinné prostředí, poprvé vstupuje do ve|kého světa, kde je posu.zováno podle své práce, svých výkonů a schopností. Poprvé se také dostává do kon-kurenčního prostředí vrstevníků. Ve ško|e dítě poprvé dostává pří|eŽitost získat pozitivníhodnocenív|astním úsi|ím a pod|e úspěšnosti tohoto úsi|í si vytváří zák|ady ce|oŽivotníhopostoje k práci.

od|išnost od rodinné socia|izace je především v tom, Že zatímco rodina ov|ivňuje vy.tváření základů osobnosti dítěte, Škola ho zač|eňuje do širšího sociá|ního rámce jako pří.s|ušníka společnost i . Ško|a je náročnějšía stresující prostředí, méně př ih|íŽí k indiv iduá|níjedinečnosti kaŽdého dítěte' Dítě se zde učí přijímat autoritu, získává zkušeností v kon-taktu s vrstevníky.

7.2.1. Příčiny a formy násilí ve škole

Předchozí úvahy o ško|e a jejím socia|izačním působenívycháze|y spíše z toho, jakby to mě|o a moh|o být. Dítě se ovšem i ve ško|e můŽe stát terčem agresivního chování,1akze strany dospě|ých, tak ize strany vrstevníků.

Agresivita ze strany dospě|ých, podobně jako v případě rodičů, se vymyká obecněpřijaté normě. obecná norma vychází z předpok|adu, Že učite|em se stává člověk, kterýmá vztah k dětem.

První příčina, která můŽe vést k nežádoucím jevům, je škola jako systém. Našeško|a je svými kořeny v rakousko.uherském ško|stvíspíše autoritářského typu a dŮraz nadiscip|ínu a dodrŽování určitých pravide| chováníje často dop|ňován odstupem učite|e odŽáka. Celkový rámec naší ško|y tedy usnadňuje vznik citově ch|adnějších vztahů a pouŽí-vání autoritativních způsobů chování' Zá|eží pak na klimatu dané škoty, na pedagogic-kém sboru, na řediteli dané ško|y, jaké vytvoří pozadí výchovně vzdělávacímu pro-cesu. V současné době nejsou tělesné tresty přípustné, je však nutno konstatovat, Žeško|a obecně působí stresujícím, omezujícím v|ivem uŽ prostě proto, Že klade na děti ur-čité nároky, kterým se musejí přizpůsobovat'

-7-7

7. AGRESIVITA

Hranice mezi výchovným, Íormujícím a tedy v zásadě pozitivním vlivem a mezi ome-zováním osobní svobody a Íaktickém znási|ňování osobnosti dítěte můŽe být velmi úzkáa v některých případech není obtíŽné ji překročit'

Z ce|kového pojetíško|y, jak existuje v dané kultuře, vyp|ývá také její sociá|ní struk-tura a vymezení sociá|ních ro|íjednot|ivých účastníků. Ro|e učite|e a ro|e Žáka jsou po-měrně přesně definovány, verbá|ně i neverbálně. Vzájemný vztah učitele a Žáka, případ-ně ŽákŮ, prochází určitým vývojem a řídí se zv|áštní komp|ementaritou. Autoritativní, ně.kdy až agresivní učite| je akceptován (i kdyŽ pravděpodobně bez nadšení), protože jehochováníje v řádu věcí, který je v rámci naší ško|y očekáván. Pokud je učitel s|abý a bez-radný, stávají se žáci agresivními. M|adí, začínající učite|é, kteří přicházejí do ško|y s i|u-zemi o dorozuměníse svými Žáky prostřednictvím přáte|ského chování, ve|mi často nará-Žejí na tuto agresivitu, protoŽe jejich přáte|skost je dětmi interpretována jako s|abost.Některé formy nási|í, které učite| ve svém vztahu k Žákům pouŽívá, mohou proto být pŮ-vodně obrannou reakcí' kterou učitel vo|ík zachovánív|astní autoritv a často i z vÝchovnébezradnosti.

Nási!í ve vztahu k žákovi může mít příčinu v osobnosti učite|e.

I když obecná představa vidí učite|e jako č|ověka se vztahem k dětem, konkrétní uči-te|é mohou být velice rozdílní. l kdyŽ se nemusí jednat přímo o pato|ogickou osobnost,můŽe být jedinec učite|em z rŮzných důvodů. Napřík|ad proto, že nemájinou pracovnípří.leŽitost, děti potom mohou být vnímány v zásadě jako obtěŽující a nepříjemné a to můŽeov|ivnit konkrétní chování k nim. Nebo proto, aby uspokojil svoji potřebu dominance . jeve|mi snadné být chytřejší a silnějšíneŽ děti, proto můŽe být v takovém případě tato pro-Íese svým způsobem uspokojivá, snadno však můŽe dojít k tomu, Že ov|ádání dětí můŽenabývat nepřijatelných forem. Casto se také setkáváme s přetíženýmiaž neurotickýmiuči.teli - či spíše učite|kami, které svoje osobní problémy a Írustrace řeší pomocí hněvivýchútokŮ na dět i .

Nelze ovšem na druhé straně opomenout Žáka a jeho podí| na agresivním chováníučite|e. lnterpersonální nási|í představuje vztah, na němŽ se určitým způsobern podí|ejíobě strany, i kdyŽ jejich podíl nenístejně aktivní. Je proto nutně uvážit ijevy na straně, kte-ré mohou za určitých okolností provokovat agresivní chování učitele.

Mezi takové okolnosti |ze zařadit izv|áštnosti dítěte, které učiteltěžko snáší, případněnení schopen tolerovat. zák nemusí odpovídat představě učite|e a jeho projevy mohou pro-vokovat k negativním odmítavým způsobům chování. Učite|é těŽce snášejíděti, které pova-Žují za |ajdáky, nedostatečně motivované pro ško|ní práci. Někteří učitelé nesnášejí děti, kte-ré povaŽujíza šp|houny či Ža|obníky. Někdy je příčinou odmítání aŽ agresivity vůči dítěti jehoetnická přís|ušnost či jiné znaky (romské děti). Některé děti, jak uŽ by|o zmíněno výše, mo.hou negativní reakce učite|e přímo provokovat svým chováním, protoŽe je to pro ně jedinýzpůsob, jak na sebe připoutat pozornost. Příčinou můŽe být nevýraznost dítěte, nedosta-tečné schopnosti, a|e i zkušenosti, které si dítě s podobným způsobem chování a jeho ús-pěšností přináší z domova' UŽ v souvis|osti s rodinou jsme se zmiňova|i o dětech s |ehkoumozkovou dysfunkcí. Jest|iže jsou tyto děti obtíŽné v rodinném prostředí, Ve škole jsou |ec-kdy pro učite|e skutečným trestem. Dítě, které má mimořádné prob|émy se Soustředěním,chová se impu|sivně a je tělesně ve|ice nek|idné, dokáŽe roz|ožit celou třídu a prakticky zne-moŽnit jakoukoliv práci. Učite| může snadno pod|ehnout potřebě nějak se s tím obtíŽným ditětem vypořádat. Učite| by mě| své chováníov|ádat, ne vŽdy se mu to daří.

Formy nási|í, které se ze strany dospě|ých ve ško|e objevují, jsou především nási|ímpsychickým. Vzh|edem k legis|ativním předpisům si učite| nemůŽe dovo|it trestat d|tě tě-|esně. Přesto lze dítěti Život ve škole ztrpčit emocioná|ním týráním, zesměšňováním, pod-ceňováním apod. Negativně působící interakci verbá|ní i neverbá|ní |ze považovat za pro.jev psychického nási|Í ze strany učite|e'

78

L

7. AGRESIVITA

Kanadský psycho|og Nesbit identiÍikuje šest kategorií psychického nási|í ve škole:PoniŽováním je míněno chování, které pokořuje, očerňuje nebo snižuje žáko-vu sebeúctu cestou s|ovního působení.Diskriminace ie charakterizována chováním, které ie zaměřeno proti určitýmskupinám, nebo jednotlivcům, za|oženým na faktorech jako je pohlaví' rasa'socioekonom ická úroveň.Dominancí se rozumí takové chování, které ostře určuje pravidla hry, kontro-luje, ohraničuje nebo potlačuje schopnosti dítěte, jeho sebedůvěru a samo-statné myš|ení'Destabil izační chování učiteIe, kterým učitel dítě zastrašuje, pěstuje v něm úz-kost a napětí.Distance (chladné chování) se vyznačuje odmítáním a nedostatkem emocio-nální opory' izo|ujícím přístupem, pěstováním nejistoty Ihostejností a nevěno-váním pozornosti emocioná|ním potřebám dětí.Diverzní chování je takové, kterým učitel rozrušuje a negativně ovlivňuje at-mosféru ve třídě.

Nesbit (1 993) připisuje výše popsané patologické chování vůči žákovi především pa-to|ogické osobnosti učite|e. Lze s tímto konstatováním i nesouh|asit, nebot'chování učite-|e můŽe být primárně vedeno potřebou zvládat výukový a výchovný proces ve třídě' v ně.kterých případech jde o neuvědomě|é reakce, způsobené ce|kovou situací, v níŽ se učite|nachází. Praxe naznačuje, že negativní v|iv učite|e je latentní a ve|mi častý jev na našichŠko|ách.

7.3. Agresivita ze strany Vrstevníků

Agresivita ze strany vrstevníků do značné míry závisína celkové konste|aci sociá|nískupiny Ve třídě. ov|ivňu1e ji i učite| svým působením, i kdyŽ zpravid|a nepřímo. DůleŽitýmÍaktorem je, jaké postavení dÍtě ve skupině zaujímá. Pokud je sociální situace dítěte ve tří-dě nepříznivá' zasahuje ho to da|eko silněji neŽ v případech jiných socíálních skupin. Vevrstevnických skupinách, zv|áště v m|adším školním věku je interpersoná|nÍ nási|ívce|kuběŽným jevem, vzhledem k tomu, Že děti ještě nedokáŽí řeŠit konf|ikty jinak. Někdy jsourvačky výrazem určitého měřenÍ sil, které má v podstatě spíŠe spor1ovní neŽ agresivnícharakter (zv|áště u ch|apců). Pokud se však ve třídě vytvořítaková situace, Že se do so-ciá|ní špičky dostanou agresivní a prob|ematičtí jedinci, vzrůstá zpravid|a ce|ková agresi.vita chování a potyčky mezi dětmi se stávají převaŽujícím způsobem řešení konf|iktů.V některých případech se skupina soustředí na jedno či dvě děti, které se pak stávajíter-čem, na němŽ se emocioná|ní napětí a agresivita ostatních vybryí. Předpok|adem takové-ho stavu je to, Že ve vrstevnické skupině třídy existují normy takové chování umoŽňujícÍa musí existovat určité předpok|ady, které to umoŽňují' Některé děti jsou méně dispono-vány k sociá|ním kontaktům - introverti, úzkostné či neurotické děti, prob|émy mají rovněŽděti s LMD, které se vyznačují mimořádnou neobratností v sociálním styku. Děti slabé,ustrašené, s chováním oběti, jakoby přímo vyvo|ávaly agresivní chování ze strany ostat-ních.

Existují rovněŽ určité způsoby, které děti má|o to|eru jí' Za nejméně ŽádoucÍ v|astnostje mezi dětmi povaŽováno vytahování (frajeřina)' Nepřípustné jsou také takové způsobychování, které porušují sociá|ní normy skupiny. Sem patří především donášení, pří|išnéstudijní Úsi|í, šprtání a šplhounsťví Působení a závaznos| sociálních skupinových norem

L

79

IÍ

II

7. AGRESIVITA

Vzrůstá v závis|osti na věku dítěte, co je přijate|né ještě na prvním stupni, na druhém čivyšším je naprosto nepředstavite|né (např. Žalování)' Sociální skupina v takovém případěpouŽívá rŮzné formy psychického i Íyzického nási|í vůči tomu, kdo se tak chová.Konečným řešením je pak vyt|ačení dítěte na okraj skupiny' ProtoŽe vŠak musí ve tříděi nadá|e zůstat, jeho situace můŽe být velmi obtížná.

V současné době je třeba vzítv úvahu rovněŽ působení médií, především videa, te-|evize a fi|mů. I kdyŽ neby|a výzkumně prokázána přímá souvis|ost mezi sledováním ná-si|ných scén ve fi|mu a v|astním agresivním chováním, učitelé konstatují vzrůst napodo.bování rvaček z kreslených seriálů mezi dětmi.

SpeciÍickou Íormou agrese' se kterou se můžeme setkat ve škole, je šikano.vání. Není to zajisté jediné místo, kde se vyskytuje, spíše je by|o dříve moŽno najít u vyš.ších věkových kategorií, a|e vŽdy v prostředí re|ativně uzavřené skupiny, kterou je moŽnojen obtíŽně opustit - např. na vojně. To, že se dnes objevují prvky šikanování už na zá-k|adní Ško|e, je nutno povaŽovat za varuJící posun v obecných normách společnosti. Za ši-kanováníje povaŽována systematická agrese, která je zpravid|a opakovaná a dopouŠtí sejíjednot| ivec či skupina vůči j inému jednot| ivc i či skupině. Podstatné př i tom je, že Se ne-jedná o střetnutí rovnocenných partnerů v konÍ|iktu, ale Že obět'šikanováníje vůči útoční-kovi prakticky bezbranná. MůŽe se jednat jak o nási|néÍyzické, tak ipsychické či verbá|-ní. Se šikanováním se častěji setkáváme u chlapců' Působí zde pravděpodobně i vliv ku|-turních vzorŮ - muŽnost projevovaná agresivním chováním. Šikanováníse také často pojís jinými projevy poruch chování a proto je nutné je povaŽovat za ve|mi závaŽný výchovnýoroblém současné ško|v.

7.4. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte

Syndrom zneuŽívaného a týraného dítěte je v současné odborné |iteratuře deÍinovánna zák|adě doporučenízdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 a je uváděn pod zkrat-kou CAN.

DeÍinice je velmi široká a zahrnuje do sebe jakékoliv vědomé či nevědomé aktivity,kterých se dopouští dospě|ý č|ověk (rodič, vychovate| nebo jiná osoba) na dítěti, a ná-sledkem kterých dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte.

7.4.1. Tělesné týrání

Tělesné Iýrání je v rámci CAN definováno jako fyzické ub|íŽení dítěti nebo nezabrá-nění ub|íŽení či utrpení dítěte, včetně úmys|ného otrávení nebo udušení dítěte' Pod|e ně-kterých zahraničních statistik je jedna třetina urgentních Úrazových stavů u dětí, přede-vším u dětído t ří |et, způsobena nási|ím páchaném na dítět i (Langmeier, 1989).

U dětí tě|esně týraných, pokud nedojde k Úmr1í, zůstávají ve vysokém procentu tr-va|é nás|edky tě|esného poškození. Tyto nás|edky jsou vŽdy spojeny s poškozením ve sfé-ře psychického zdraví' o počtu takto poškozených dětíjsou u nás neúp|né informace, chy-bí důs|edný záchyI a přesná evidence. Je třeba mít na paměti, Že řada dětí není tyzickytýrána tak tvrdě, aby by|o nutno vyh|edat pomoc |ékaře. Dítě je jenom pravide|ně tě|esnětrestáno, coŽ je ve společnosti povaŽováno za právo rodičů. Nebezpečí trvalého poško-zení zdravého vývoje je podceňováno'

L

7. AGRESIVITA

7 .4.2. Sexuál n í zneužív ání

Poh|avní týrání je nepatřičné vystavení dítěte poh|avnímu kontaktu, činnosti či cho-vání. Zahrnuje jakéko|iv poh|avní dotýkání, styk či vykořistbvání kýmko|iv, komu by|o dÍtěsvěřeno do péče a nebo kýmko|iv, kdo dítě zneuŽívá' Takovou osobou může být rodič,příbuzný, přítel, odborný či dobrovo|ný pracovník či cizí osoba.

Pohlavní týrání se dělí na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové týrání např, za-hrnuje setkání s exhibicionisty a účast na sexuá|ních aktívitách, kde nedochází k žádné-mu tě|esnému kontaktu, např. vystavování dítěte pornograÍickým videozáznamům.Kontaktnítýráníje takové, kde docházík poh|avnímu kontaktu, včetně laskáníprsou a po-hlavních orgánů, poh|avnímu styku, orá|nímu nebo aná|nímu poh|avnímu styku.

Poh|avní týráníje ve skutečnosti častější, neŽ se obecně předpok|ádá, protoŽe je ob-vyk|e skrýváno všemi č|eny rodiny. Rodina i dítě se za své chování stydí. Světová zdravot-nická organizace udává, Že 1o.4o"/" Žen a 5-2o% muŽů by|o v dětství nebo v době dospí-vání zneuŽito. Většinou jde o jednorázové ohroŽení. Počet dětí vystavených opakovanémunebo dlouhodobému pohlavnímu zneuŽíváníje odhadován na 1% dětské popu|ace. U se-xuá|ního zneužívání dítěte je třeba upozornit především na incest. Nejčastěji zneuŽívá otecsvoji dceru, někdy se jedná o zneuŽití sestry starším bratrem. Dospě|ý svým nevhodným se-xuá|ním chováním můŽe poškodit dítě fyzicky, vždy ho ale poškozuje ve vývoji jeho osob-nosti. Toto poŠkození se promítá nejčastěji do schopnosti vytváření partnerských vazebv dospělosti a pozdějšího sexuá|ního souŽitív manŽe|ství (Vaníčková a ko|., . l995).

7.4.3. Citové týrání

Citové týrání zahrnuje takové chování dospě|é osoby, které má vážný negativní v|ivna citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Citové týrání můŽe mít formu verbá|ních útokůna sebevědomí dítěte, opakované poniŽovánídÍtěte či jeho zavrhování. Vystavování dítě-te nási|í nebo váŽným konÍ|iktŮm doma, násilná izo|ace, omezování dítěte, vyvo|ávání si-tuace, kdy dítě má stá|ý pocit strachu, kdy je vystarreno d|ouhodobě Životní nejistotě, způ-sobuje citové ub|íŽení. Nepřiměřené ambice dospě|ých č|enů rodiny a dysfunkce rodinyvedou často ke stá|ým útokům na dítě. Rodiče či vychovatelé majítendenci udrŽovat rov-nováhu své osobnosti na úkor dítěte.

Citové týrání se ve|ice často vyskytuje spo|ečně s týráním Íyzickým a poh|av.ním. U dítěte takto týraného zůstávajítrva|é nás|edky v ob|asti inte|ektové a emoční. Dětimají v dospělosti obtíŽe s utvářením mezi|ídských vztahů, obtíŽe se sebehodnocením,podceňují se nebo naopak se přeceňují'

7.4.4. Zanedbávání

Zanedbávání je pojímáno jako jakýko|iv nedostatek péče, který zpŮsobuje váŽnouÚjmu vývoji dttěte a nebo ohroŽuje dítě.

Tělesné zanedbávání je pojímáno jako neuspokojování tě|esných potřeb dítěte. Tozahrnuje neposkytování přiměřené výŽivy, ob|ečení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany.

Zanedbání výchovy a vzdě|ání je pojato jako neposkytnutí dítěti moŽnost, aby do.sáh|o naplněnísvého p|ného a vzdělanostního potencioná|u, a to např ' neustá|ou absen-cí ve škole, dětskou prací v domácnosti i mimo ni. Zanedbávání můžeme rozdě|it na ne-

-.-:---

B1

AGRESIVITA

dostatek péče především v oblasti uspokojování tě|esných potřeb a výchovné, kdy nejsouposkytovány dostatečné podmínky pro rozvoj schopnostía dovednostídítěte, rozvoj jehochování a mravního jednání'

Zanedbaným dětem se často nedostává osobní hygieny, přiměřené výŽivy, potřeb-ného doh|edu a ochrany před Úrazy. Dítě se nenaučí běŽné hygienické návyky, způsob Ži-votosprávy, osvojovánísi ku|turních dovednostía znalostí, jednáníve shodě se sociá|níminormami.

Psychické zanedbávání se týká především rozvoje poznávacích a emočních funkcí.U těchto dětí je nejnápadnější jejich ce|kové psychomotorické opoŽdění v útlém věku.Yýrazné je především opoŽdění vývoje řeči a sociálních dovedností. Takto poškozené dětinavazují později a nesnadno vztahy uvnitř skupiny stejně starých dětí a jsou často Žár|ivé,vynucují si pozornost a projevy nák|onnosti ' Některé jsou agresivnívůči druhým dětem'

Typickým případem dětí zanedbaných jsou děti z rodin s nízkou socioekonomickoua zejména ku|turní úrovní. Jde o rodiny vykořeněné, rozvrácené, rodiny alkoho|ikŮ, nar.komanů apod'

V současné době však da|eko větŠí nebezpečí představuje zanedbávání dětí vezdánlivě dobrých a Úp|ných rodinách, které mají vysokou kulturní a Životní úroveň a poží-vají dobrou pověst. Je to zejména tam, kde proÍesioná|ně angaŽovaní rodiče nemají nadítě čas nebo kde jde o dÍtě nechtěné. Tento nedostatek pozornosti a projevů |ásky se na-hrazuje nadbytkem hraček, peněz. Dítě je odk|ádáno předčasně a na d|ouhé hodiny dojes|í a mateřských škol, pozdějije doma ponecháváno samotné u te|evize a videa'

Řada dětí a dospívajících, kteří vykazují poruchy chování, horší prospěch, poruchysociá|ních vztahů a tendence k a|koho|ové a drogové závis|osti jsou děti takto deprivova-né zejména v út|ém věku.

7 .4.5. Systémové týrání

Systémové týrání (druhotné poniŽování) je působeno tím systémem, který by| za|o-Žen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin' Přík|ady takového týráníjsou:

o Dítěti je upřeno právo na informace.o Je mu upřeno právo být slyšen'O Dítě je neprávem oddě|eno od svých rodičů.

. Zanedbávánía nebo špatná péče v denních zalízeních, ve ško|ách, v pěstounskémzařízení či domově nebo jiném prostředí.

o Trauma dÍtěti způsobené necitl ivými či zbytečnými |ékařskými prohlídkami.

o Úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem.

o odepření rodičovských práv na inÍormovanost a na účast na rozhodování, kdyko|ivje to pro dobro dítěte'

o Nedostatečné s|uŽby či zdroje pomoci týranému dítěti, aby moh|o zůstat Se svou ro-dinou, kdykoI iv je to moŽné.

Vyšetřenítýraného dítěte je ve|mi náročné z h|ediska odborného, humánního i etic-kého. Při řešeníjakéhoko|iv přÍpadu poškozování dítěte by mě|a být všechna šetření, at'medicínská či trestněprávní zaměřena tak, aby nedocházelo k dalšímu poškozování dÍtě-te' Jakáko|iv opakovaná šetření, prováděná zbytečně nebo nešetrně mohou vyvolat u dí.těte ireverzibiIní poškození jeho duševního zdraví.

82

u.'E

E-

7. AGRESIVITA

7.5. ShrnutíPřístup k řešení prob|ému týraných, zneuŽívaných a zanedbávaných dětí musí být

vŽdy komp|exní' Vyšetřování příčin a řeŠeníjednotlivých případů musí být za|oŽeno pře-devším na pomoci, podpoře a spo|upráci s rizikovou rodinou. Samotné direktivnía repre-sivní prostředky nic nevyřeší. Pouze podrobná ana|ýza příčin a mechanizmů podí|ejícíchse na vzniku poškození dítěte a snaha o pomoc a podporu rizikové rodině zabrání zhor-šování poškození dttěte a umoŽníjeho |éčbu'

Prob|ém je to mu|tioborový a mě| by být řešen mu|tidiscip|inárně. Do současné post-moderní doby stá|e více zasahuje profesionaIizovaná sociá|ní práce jako teoreticko-em-pirická discip|ína, která je jako speciÍická dimenze obsaŽena Ve vŠech profesích, kterépracují v konkrétní podobě s Iidmi (tedy lékař' učitel, advokát, zdravotní sestra apod')'Sociá|ní práce jako dimenze učitelské proÍese )e naznačena v závěrečné části textu.

Literatura:

Langmeier,J. a ko|' Dětská psychoterapie. Praha: Avicenum, '|9B9.

Langmeier, J., Matějček,Z' Psychická deprivace v dětstvÍ. Praha: Avicenum, 1974.

Matějček, Z., Dytrych, Z., Schuller, V. Pražská studie o dětech z nechtěného těhotenstvÍ. In.Psychol. a patopsychol. dietbt'a, 1976, 10.

Nesbit, W. Psychological abuse in the classroom. Home and School, 1993.

Vágnerová, M'a kol ' Psycho|ogie handicapu. Praha: Karo|inum, 1993'

Vaníčková, E. a ko|. Násilí v rodině - Syndrom zneuŽívaného a týraného dítěte. Praha:Karo l inum, 1993.

B3

8. TYPoLOGlE DISHARMONIcKEHo VÝVOJE osoBNoST|

8. TYPoLoG|E D|sHARMoNlcKÉHo VÝVoJE osoBNosT|

Naše ško|ství a v jeho rámci působícívýchovné poradenstvívčetně jeho odbornýchpsychologických sIuŽeb jsou jiŽ de|ší dobu orientovány převážné na probIematiku vzdělá.vání a diagnostiku ško|ní zralosti. S podobným zaměřením se |ze setkat i u širší odbornéveřejnosti. Praxe naznačuje, Že prvořadým cí|em je utvářeníosobnostijedince a teprve dotohoto rámce |ze zač|eňovat prob|émy ostatní. Doba, která se na proces výchovy a vzdé-|ávání dívá především kognitivisticky, tj. je přesvědčena, Že rozhodujícím činitelem psy-chického vývoje je rozvoj poznávacích procesů a získávání informací, pojímá dítě a do-spívajícího jako jakousi databanku, do níŽ je v průběhu výchovně vzdě|ávacího procesutřeba převést z h|ediska potřeb dalšího vývoje společnosti pragmaticky zvoÍené a co moŽ-ná největŠí mnoŽství dat vybraných ze zásobárny informací, jeŽ byly nashromáŽděny do-savadnÍm vývojem Iidstva'

Naše ško|ství je zaměřeno na výkon žáka a na ko|ektivní ovlivň ování namístorozvíjení logického uvažování a preferování individuá|ního přístupu. Tato doba vě-nuje pochopite|ně hlavnípozornost cí|ům a nejvýše snad metodám výchovy a vzdě|ávání.Sám objekt výchovy a vzdé|ávání - konkrétní dÍtě resp. dospívající - v ní přichází zkrátkanebo zůstává na okraji jejího zď1mu. Pokud si ho vůbec všímá, rýsuje si jeho obraz (ob-dobně jako mnohdy ony cí|e a metody výchovy a vzdě|áván| poněkud voluntaristickyk obrazu svých přání. A tak jsme svědky toho, Že se tato doba pos|éze s naivním údivemtáŽe, jakje moŽné, Že přes ono mnoŽstvíinformací, jež si |idé osvoji|i, se pod|e nich ne-chovají, ba dokonce jednají v příkrém rozporu s nimi. Většina pachate|ů trestné činnostinapříklad zná trestní zákon a trestní řád |épe neŽ průměrný občan, a přesto se s nimi do-stává do konf|iktu. Právě tak se Iidé přes veškerá varování a inÍormace vystavují svým se-xuálním chováním riziku přenosných a dokonce smr1e|ných chorob (AlDS) nebo experi-mentují s nebezpečnými drogami a stávajíSe na nich závis|ými i za cenu, Že s i n ičísvojezdraví a prostředky na drogy si posléze opatřují raÍinovanými asociálními aktivitami a na-konec i brutá|ními formami trestné činnosti, zatímco jiní se stávajíjako gamb|eři závislýmina hracích automatech.

odborná veřejnost, a|e především pedagogové, jsou postaveni před tvrdou rea|itupostmoderníspo|ečnosti a setkávajíse stá|e častěji s četnými variantami poruchového vý.voje osobnosti. Řada jedinců vykazuje abnormity navzdory normá|nímu rozumovému na.dání i standardním vývojovým podmínkám a jsou nejen reÍrakterní na běŽné formy vý-chovného působení, a|e k|adou dokonce zvýšené azce|a od|išné výchovné nároky na ro-diče i pedagogy a ke své úpravě vyŽadují dokonce d|ouhodobou odbornou péči.

U pedagogické veřejnosti ihned vyvolává problém poruchového vývoje osobnostidiskusi o vlivu a mezích běŽně praktikovaných postupů a moci výchovy vůbec. V naŠemŠko|stvíjsme po deseti|etích usi|ovné odborné práce dosáhIi toho, Že máme metodický po-kyn MŠMT pro hodnocení a k|asiÍikaci Žáků se specifickými vývojovými poruchami učenía chování. A|e jiŽ ztéto citace je patrné, Že jde o dvě zce|a odlišné kategorie: u prvníjde,vy1ádřeno pedagogickou definicí, o Žáky se změněn ou vzdělavatelností(vývojové poruchyučenízahrnují dysgraÍii, dysor1hografii, dyslexii, dyskalku|ii, dyspraxii a da|šíjevy), zalím.co u druhé jde o Žáky se změněnou vychovatelnosÍi (poruchy chování). Ve zmíněnémpředpise uvedené vývojové poruchy chování zahrnují z poměrně rozsáh|é kategorie po-ruchového vývoje osobnosti pouze dvě varianty: hyperkinetický a hypokinetický typ|ehké mozkové dysfunkce. o zbývajících a pedagogicky neméně významných typechnení naše pedagogická veřejnost vůbec informována. Učelem této kapitoly není podat vy-čerpávajícístudii o disharmonických vývojích osobnosti - tomu brání rozsah učebního tex.tu' Záměrem je inÍormovat budoucí učite|e o existenci těchto disharmonií, uvést jejich ty-pologii, kritéria pro jejich rozpoznávání, uvést příznačné formy dekompenzací v kritických

B4

u : ó

-q

,:3-&

$#;;?'*

*l

á

B. TYPOLOGIE DISHARMONICKEHO VYVOJE OSOBNOSTI

vývojových Íázích nebo zátěŽových situacích, zmínit se o zásadách korektivně výchovné-ho působení v rámci komp|exní odborné (lékařské, psychologické, speciá|ně pedagogic-ké, sociá|ní) péče jakoŽ i o zák|adních zásadách práce s rodiči těchto dětía dospívajících.

V současnosti je jedním ze závaŽných sociá|ních prob|émů prevence vzniku drogo-vých a jiných závislostí jakoŽ i závis|ostí jedince na skupině s pato|ogickou indoktrinací(majínejčastěji podobu sekt, a|e můŽe jít i o skupiny asociá|níaŽ kriminální). Popu|ace dětía mladistvých patří z h|ediska prevence zmíněných sociá|ních abnormit k nejrizikovějŠím.Je tomu tak proto, Že proces výchovy a sociálnÍho přizpůsobenítěchto jednot|ivců je sví-ze|nějšía účinek té které pato|ogie se zde setkává s vnímavějším osobnostním terénem,zvláště ve vztahu k drogové závis|osti. Mechanismus působení drogy, tj. narkotizace,resp. inhibice subjektivně nepříjemných stavů vědomí, odstranění intrapsychické tenze,Úzkosti nebo naopak navozenípřechodných stavů umě|é di|atace (rozšířenI vědomí' jehoexaltace do mimořádných stavů (extáze) s přechodným Únikem z Životní rea|ity, se setká-váme u značné části jednot|ivců s poruchovým vývojem osobnosti často hned napoprvés ve|mi mocnou odezvou. Jej ich abnormity je disponujíčasto k ve|mi rych|ému vzniku s i|-né závis|osti. Právě z nich se rekrutujíbudoucí narkomané, pato|ogičtí hráči nebo se sná-ze dostávají do konf Iiktu se zákonem. Drog a nabízí rych|é a snadné řešení vnitřních i vněj-ších prob|émů při trvající pasivitě, bez tvrdé práce na sobě, tj. bez sebevýchovy, překo-návání překáŽek a řešenízásadních vztahů jednot|ivce k jeho uŽŠímu i širšímu sociá|nÍmuprostředí. Úěinnost prevence drogových závislostí, na níŽ se pedagogové podílejí'nespočívá v její nevýběrové ce|op|ošnosti, a|e především v její selektivnosti. Jinakvede ke zbytečnému mrhánísilami i Íinačními prostředky a míjí se svým cí|em.

8.1. Charakteristika poruchového vývoje osobnosti

Poruchy osobnosti a chování u dospě|ých (tj. abnormníosobnosti označované jakopsychopatie) nejsou jednorázovým produktem, a|e představují výs|edné varianty poru-chóveho vývoje osobnosti v dětství a dospÍvání, pro nějž se ustá|i|o označení disharmo-nický vývoj osobnosti. Pro psychopato|ogii dětství a dospívání p|atí s ohledem na sku-tečnóst Vývoje zásada, Že hranice mezi normou a abnormitou jsou velmi pohyb|ivé a p|y-nu|é. UŽ ž tohoto důvodu ne|ze proto ve vývojové psychologii a psychopatologii přísně od-dě|ovat prob|ematiku abnormního vývoje od normy' H|avním důvodem proti používání ter-mínu psychopatie v dětském věku a dospíváníje právě Íakt nehotovosti, trvající . byt,změ-něné, resp. snížené . tvárnosti a ved|e Íaktu vývoje rovněŽ význam pŮsobeníÍormativníchčinite|ů piostředí (výchovy, korektivně výchovných a |éčebných postupů). To jsou rovněŽh|avní oůvooy proti pasivitě a fatalismu v přístupu k poruchovému vývoji osobnosti.Za|ímco v psýchopatické osobnosti dospě|ého máme před sebou osobnost v základníchdimenzích včetně abnormit jiŽ stabil izovanou, není tomu tak v Žádném případě u dítětenebo dospívajÍcího, jejichŽ osobnost je přece jen v různé míře p|astická a prodě|ává aŽ dokonce dospívání výrazné změny. I u jednot|ivců s disharmonickým vývojem osobnosti to-tiŽ teprve souhra oědičnycn, resp. Vrozených či časně získaných dispozic s vývojovýmipodmÍnkami prostředí, korektivně výchovným působením a |éčebnými postupy rozhodne,,zda

a v jakém rozsahu dojde nakonec ke stabil izaci osobnostních abnormit. Případnépředjímání osobnostních abnormit ve výchovném přístupu k dÍtěti nebo dospÍvajícímu jevysoce riskantní, nebot'může vést k jejich utváření i tam, kde bychom to na zák|adě dis.pbzičních činite|ů ani neočekáva|i (týká se to zejména vlastnostícharakterových).

Ze skutečnosti zmíněné p|ynu|osti přechodů vlastnostíve vývoji osobnosti od normyaŽ k vyjádřené pato|ogii vyp|ývá, Že se v pedagogické praxi můŽeme setkávat s rŮzně vy-jádřenými variantarni nÍže stručně popsaných základních kategorií poruchového vývojeosobnosti. U některých půjde o |ehké odchy|ky stá|e jeŠtě v rámci širŠí normy (v psycho-

B5

liilitI

i

B. TYPOLOGlE DISHARMoNlCKEHo VÝVOJE osoBNoST|

|ogické poradenské praxi je pro ně nejvýstiŽnější označení výchovně a výukově vý-znamné zvláštnostÍ osobnosťnr)' U dalších budou osobnostní abnormity vyjádřeně|Ší(vo|íme pro ně označení akcentovaný vývoj osobností přís|ušného typu) á póóteze 1sóuto výrazně vyjádřené varianty poruchového vývoje osobnosti, které jsou zdrojem trva|ýchobtíží v přizpůsobení jedínce v rodině, dětské spo|ečnosti a ve Škole, později pak i v šír-ším sociá lním prostředí. Majíj iŽ charakter disharmonického vývoje osobnost i a nepo-daří-|i se je korigovat, mohou se V závéru dospívání stabi|izovat v psychopatickou osob-nost přís|uŠného typu.

Disharmonické vývoje osobnosti (včetně svých mírnějŠích variant) patří do Širšíhorámce psychických disontogenezí, tj. poruch psychického vývoje. Jejich příčinné pozadí(et io|ogie) a proces utvářeníosobnostních abnormit (patogeneze) jsou podmíněny činite l ihereditárními, a le i prenatá|ními, per inatá|ními nebo raně postnatá|ními Většinou Se na je-jich vzniku podí|í kombinace více těchto příčin. Na rozdíl od mentá|ních retardací, jeŽ jsourovněŽ Íormami psychických disontogenezí a těŽiště poruchového vývoje u nich spočíváv postiŽení rozvoje poznávacích procesů (obecného rozumového nadánl) s různě výraz-ným opoŽděním, je u disharmonických vývojů osobnosti těŽiště poruchového vývoje v mi-mointe|ektové ob|asti (např. v pudové, afektivní, temperamentové atd.). Posouzení etio|o-gie a patogeneze je zá|ežiIostí komp|exního odborného vyŠetření' Přesto |ze na tomtomístě uvést některá zák|adní kritéria, která mohou i pedagogům pos|ouŽit jako orientačnívodítko v kaŽdodenní pedagogické praxi. od|išení poruchového vývoje osobnosti (tj. je-dinců s pr imárně změněnou vychovate|ností) od poruch chování a osobnostních změn,k nimŽ docházív důs|edku závad ve výchově, má značný praktický význam jak pro dané-ho jedince, tak pro rodiče a pedagogy' Jeho smys|em je zajistit jedinci s poruchovým vý-vojem osobnosti včasnou odbornou péči a zabránit vzniku nadstavbových poruch, k nimŽv případě nedorozuměnÍ dochází'

8.2. Kritéria disharmonického vývoje osobnosti

NíŽe uvedená kr i téria pro posouzení a stanovení disharmonického vývoje osobnos.ti by|a získána na zák|adě rozsáh|ých klinických zkušeností. Je nutno mít je na zřete|i v je-j ich celku. Jsou j imi:

1. Nesouměrnost (disproporciona| i ta) osobnostního vývoje.

Projevuje se V tom, Že zatímco některé stránky vývoje osobnosti jsou normá|ní (na-přík|ad rozvoj psychomotoriky, poznávacích schopností apod.), vykazují jiné (např. pudo-vá sÍéra, aÍektivita apod.) trva|e výrazné abnormity, jeŽ se samozřejmě vývojově transÍor-mují, tj. s postupujícím věkem se strukturují a nabývají s|oŽitějších podob. Fakt nesou-měrnosti spo|u s příznaky uvedenými v odst. 3 byl vodítkem pro tvorbu k|inických systé-mů, resp. typo|ogií disharmonického vývo1e osobnost i .

2. Příznaky asynchronního vývoje.

Projevují se jednak v dílčích infant iI ismech a v dítčích prekocismech. Dí|čí in-Íanti|ismy (přetrvávánínápadně vývojově m|adších prvkŮ psychické struktury na vývojověvyšších úrovnÍch) se mohou vyskytovat v kterékoli s|oŽce osobnostního vývoje a ne|ze jev daném případě vysvětlit vývojovými podmínkami dítěte a jeho výchovou (napřík|ad pře-trvávání infanti|ních Íorem vnímání a psychomotoriky u infantilů). Prekocismy, tj. rysy věkunepřiměřené dí|čí předčasné zralosti. resp' přezrálosti, mohou u téhoŽ jedince kontrasto-vat s jíŽ zmíněnými infanti|ismy a můŽeme je sledovat rovněŽ v kteréko|i s|ožce osobnos-t i . Tak například zv|áŠtě nápadné jsou prekocismy abstraktního myš|eníu schizoidních dětí

8. TYPoLoGIE DISHABMoNIcKEHo VÝVOJE oSoBNosT|

V podobě jejich fi lozofováni a kontrastují u nich s infantil ismy v rozvoji jejich psychomoto.riky a sociá|ního chování (projevují se neúspěŠnostív praktických aktivitách, neschopnos-tÍse bránit mezi vrstevníky atd.). V jiných případech se |ze setkat s prekocismy v pudovésÍéře apod.

3. Výskyt specifických syndromů (souborů příznaků) charakteristických prodanou variantu disharmonického vývoje osobnosti.

Na zák|adě k|inických studií by|y vyč|enény zák|adní typy disharmonického vývojeosobnosti, u nichž se zmíněné syndromy v rŮzné Úp|nosti vyskytují a mají svou charakte-ristickou vývojovou dynamiku včetně příznačných dekompenzací v kritických vývojových|ázích nebo zátěŽových situacích.

4, Příznaky poruchového vývoje osobnosti se u dětí a dospívajících projevujíiza podmínek, v nichž jednot|ivci s normá|ním vývojem osobnosti žádné příznakyporuchového vývoje nevykazují.

Nápadné je to napřík|ad u sourozencŮ, z nichž u jednoho jde o organický typ dis-harmonického vývoje osobnosti (hyperkinetickou formu lehké mozkové dysÍunkce). Totokritérium ne|ze dostatečně zdŮraznit, nebot' nejen u neinformované veřejnosti, a|e i u pe-dagogů areaktoIogicky orientovaných odborníků se stá|e setkáváme s tendencíodvozovatdisharmonické vývoje osobnosti vý|učně z v|ivů prostředí, především z výchovného typurodičů (mnohdy jde dokonce o druhotně vzniklé změny ve výchovném přístupu rodičů, ježvznik|y právě na zák|adé obtíŽí s dítětem - nejčastěji jsou to pocity viny, výchovné nedo-stačivosti, zvýšené ochranné obranné postoje nebo naopak tendence k odmítání dítěte)'Při jednostranném reaktologickém přístupu, jenŽ chápe duši jako odrazový fenomén a nejako skutečnost sui generis, lze samozřejmě na|ézt v kaŽdé výchově chyby a závady.V případě disharmonických vývojů osobnosti však nejsou jejich primární příčinou, a|e čas-to důs|edkem a hrají ro|i mnohdy jistě i závaŽně zhoršujících faktorů (např. odmítání dítě-te při nevědomém pocitu viny vznik|ém trva|ými výchovnými obtíŽemi s dítětem).

5. Příznaky poruchového vývoje osobnosti jsou na běžné, tzv. normá|ní peda-gogické zásahy refrakterní.

Jsou jimi prakticky neov|ivnite|né, vzdorujíjim nebo tyto zásady dokonce vyvolávajítvorbu nadstavbových poruch (napřík|ad snaha ukáznit hyperkinetický typ Iehké mozkovédysfunkce v domnění, Že jde o neukázněného Žáka, může vést k jeho Únikovým tenden-cím ze ško|y, |haní, záško|áctví, v jiných případech se mohou objevit neurotické poruchy)Castým důs|edkem této refrakternosti, která je tvrdou psychickou realitou, bývá zejménave ško|e vznik b|udného kruhu: refrakternost navozuje u pedagogů negativní odezvu' jeŽzpětně zhoršuje disharmonický vývoj nebo vyvo|ává nadstavbové poruchy.

6. V kritických vývojových tázích nebo.zátěžových situacích dochází u dis.harmonických vývoiů osobnosti k příznačným dekompenzacím.

Ty odha|í nejslabší článek daného typu v jeho přizpŮsobení, jenŽ zůstáva| za piízni-vých podmínek nedotčen. Dekompenzaci mohou vyvo|at nástup do jes|í, mateřské ško|y,zahájení Ško|ní docházky, separace při hospitalizaci, přechod z rodiny do internátu, so-matické onemocnění atd.

7. Pro trvání a rozvoj disharmonického vývoje osobnosti a jeho případné vy.ústění ve stabiIizovanou abnormní (psychopatickou) osobnost v rané dospělosti jenutné vzájemné spojení dispozičních činite|ů a speciÍických nepříznivých vývojo-vých podmínek.

E

87

s. TYPoLoGIE D|SHARMoNICKEHO VÝVoJE osoBNoSTl

Mezi tyto podmínky patřípředevším pro daný typ disharmonického vývoje osobnos-ti rozhodující deÍektníaŽ pato|ogický výchovný typ rodičů (napřík|ad u disharmonického in.fanti|ismu výchova ochranně . obranná, hýčkající, u hysteroidnÍho typu výchova nejedno-tná, nedůs|edná, adorující, u senzitivního nebo psychastenického typu výchova s rysy zvý-Šené morá|ní odpovědnosti, přísná aŽ kruIá atd.)' Svou zhoršující roli zde mohou sehrátnepřÍznivé vztahy ve vrstevnické skupině' kde jedinec s osobnostními abnormitami vzbu-zuje speciÍické reakce vrstevníků a dá|e i ve ško|e, kde se můŽe up|atnit jev pedagogenie,t j . poškození žáka pedagogem, 1enŽ nechápe podstatu daného typu poruchového vývojeosobnosti a nevyvodí z poznání závěry pro odpovídající korektivně výchovný přístup(P locek , 1997) .

8'3. Charakteristika Vybraných typů disharmonického vývoje osobnosti

Do první skupiny patří varianty poruchového vývoje osobností, jejíchŽ společnýmznakem jsou především přetrvávající infantiIismy (,zejména v ob|asti emoční, vo|n|.

Disharmonický vývoj infantilního typu má nejčastěji variantu jnfantilních in.stabilů. Společnou charakteristikou je zv|áŠtní, danému věku neodpovídající nezralostpsychiky. U dětí předškolního a ško|ního věku je v popředí především nerozvinutívyššíchforem vo|ních aktivit a s nimi související nedostatky v autoregulaci, jeŽ jsou pozadím jejichnestá|osti. Zák|adním motivem chováníje emoce okamŽitého uspokojení. Laděníje větši-nou bezstarostné, vese|é, avŠak náIada je |abi|ní, z nicotných příčin vznikajístrachy, pláč,radost, smutek' V bato|ecím věku a v počátku předŠko|ního věku |ze u nich pozorovat zdů-razněné období vzdoru a někdy aÍektivní respirační paroxysmy (ztráty vědomí při zlostnémafektu, bo|estivém podnětu apod.). Prožíván( se vyznačuje zvýšenou sebestřednostÍ.V běŽném termínu nejsou tyto děti i při dobrém rozumovém nadánÍ způsobi|é k zahájeníško|nídocházky pro přetrvávající hravost' neschopnost přejít od hrové aktivity k organizo-vané ko|ektivní duševní práci, jakou představuje výuka. V systematické činnosti vyŽadují.cí vo|ní koncentraci pozornosti, odolávání rušivým vlivům a zřeknutí se okamŽitého potě-šení, rychle se|hávají. Těší se na ško|u jako na změnu, a|e aŽ nastane, rychle se jí nasytÍa odmÍtají do níchodit . PreÍerujítot iŽ ještě akt iv i ty hrového rázu' Príznačná je zvýŠená su-gest ib i| i ta - podléhavost vůči v|rvům prostředÍ, snadno se nakazíchovánínt vrstevníků.Zvýšený egocentrismus zabarvuje citový Život i myš|ení, mají Živou představivost, sk|onk vymýš|ení, přehánění, zve| ičování. Vůči dospě|ým se chovajís dětskou bezprostřednos-tí a naiv|tou bez dostatečného odstupu, coŽ můŽe být mylně interpretováno jako drzost.Práceschopnost ve ško|e je sníŽena, často se u nich setkáváme se Ško|ním podvýkonem,tj' výukové výs|edky vyjádřené v klasiÍikaci neodpovídajízjiŠtěnému nadání. PrůběŽně seobtíŽněj i př izpůsobujíve své věkové skupině. tíhnou bud'k m|adším dětem, mezi n imiŽ secítí bezpečnější, nebo k dospělým, kde na sebe poutají pozornost jako mudilanti, resp.mladí staří, ve ško|e na sebe mohou upozornit šaŠkováním' Dísharmonický infanti|ismusmůŽe figurovat na pozadíslabého i si|ného typu. V prvním případě se u těchto dětí a do-spívajících setkáváme pii zátěŽových siiuacích a dekompenzaci především s neurotický-mi projevy (nemotivované strachy, e|ektivnímutismus, neurotické pomočování, koktavost,návykové zvracení apod.). V druhém případě jsou to spíše afektivní výbuchy, u ško|ákůútěky ze Ško|y, záško|áctví, tou|ky.

Dlouhodobě korektivně výchovná práce musí zajiŠtbvat především dobrou identiÍi.kaci ditěte s rodičem v|astního poh|aví (inÍantiIníchlapci obvyk|e iritují svými zv|áštnostmiotce a navozují u něj odmÍtavé postoje), dále soustavné odstředbváni dítěte a postupnousty|izaci do vyzrá|ejších ro|í, pozvolné zvyšování duševní práceschopnosti, vedenÍ k sa.mostatnosti. Sociá|nívývoj usnadňuje zapojení do menšího ko|ektivu vrstevnÍků v mimo-ško|ním čase s dobrým vedením, aby se zabráni| zneuŽití sugestibi|ity dítěte, šikaně.

L

88

,,2

B' TYPoLoGIE DISHARMoNIcKEHo VÝVOJE osoBNoST|

Místem nejmenšÍho odporu jsou průběŽně nároky na volnís|oŽku (odk|ad okamŽitého po-těŠení). Jednot|ivci této skupiny jsou v dospívání a dospě|osti rizikoví pro vznik drogovýchzávis|ostí (drogy vycháze1í vstříc jejich zvýšené potřebě proŽitku uspokojení a přinášejí zá-Žitky, které všedníŽivot neposkytuje, s únikem před překáŽkami, k jej ichŽ překonáníse j imnedostává voIního Úsil i l.

Druhou var iantou je disharmonický vývoj osobnost i hysteroidního typu. Jehozv|áštnosti |ze s|edovat od nejútlejšího věku. V popředí je zvýšený egocentrismus, nena-sytná touha po ustavičné pozornost i vŮči v|astníosobě (s i|ně sebestředné prožíván\, zvý-šená ná|adovost a rozmanitost s ve|mi Živou a proměnlivou aÍektivitou. V rodině |ze po-zorovat siIné Žár|ivecké reakce vůči sourozencům (zejména v případě narození m|adšíhosourozence a sesazeni hysteroidního dítěte zpozice nejopečovávanějšího č|ena rodiny -na takovou situaci reagují často výrazným regresem v chování, jindy skrytou agresivitouvůči sourozenci). obdobně reagují i později na změny v rodině (např. na příchod novéhorodiče po rozvodu, intrikují, vydírají). Spatně se v mateřské ško|e i později ve ško|e sŽíva-jís koIekt ivem, těŽce snáší, nejsou-| i st ředem pozornost i , je-| i chvá|en někdo j iný. UsiIujízvýšeně o uznání a obdiv a nedaří-|i se jim získávat pozornost pozitivními formami cho-vání, produkují negativní sociální provokace (ruší, šaškují, vzbuzují rozhořčení, odmítání,jen aby na sebe strh|i pozornost). Projevují zá)em o činnosti v nichŽ se mohou předváděta vyniknout, nemají však i při případném nadání potřebnou vytrva|ost (vo|ní s|oŽka jeu nich s|abinou), takže výukové výs|edky neodpovídajíočekávání i subjektivním aspiracímpřes případné nadání. Příznačným rysem jejich proŽívání je, Že chybí nebo existuje jenve|mi neurčitá hranice mezi představovaným a skutečností' Na tomto pozadí se vyskytu-je sk|on k výmys|ům s p|ynu|ým přechodem ke lžím, jeŽ jsou vedeny touhou jevit se ve vý-jimečném' |epším světle. Navenek Živá a v afektech aŽ bouř|ivá emociona|ita se sklonemk teatrá|nost i a pózování postrádá h|ubšía trva|é city, a to i k nejb| iŽším osobám. Ve ško-|e jsou výukové výs|edky si|ně závis|é na citovém vztahu k osobě učitele a na tom, nako-Iik uspokojují snahu stát se středem obdivu. Pedagogové býva)í často zmateni rozporup|-nostíjej ich chování. Nedovedou s i vysvět| i t nadšení, s jakým se pouštějí do všeho nové-ho a atraktivnÍho a rych|ost, s jakou odpadají, jakr.ni|e činnost vyŽaduje soustavnější Úsi|í.V období dospíváníjsou u nich častá výuková se|hání i opuštění dosavadních mimoško|-ních akt iv i t . šedivý Život je neuspokojuje. Sociá|níemancipace v dospívánímŮŽe probíhatvelmi bouř| ivě s přemrštěnými poŽadavky na v|astníosobu a s rozporup|nými poŽadavkyna zachovánívýhod dětství a získání výhod dospě|osti bez jeho povinností. Ve spo|ečnostivrstevníků si činí nároky na vůdcovství nebo výjímečné postavení, vůdcovstvíje však do-časné, protoŽe v obtíŽnějších situacích se|hávají' Proto rádi skupiny mění, stejně jako zá-jmy, j imiŽ se mohou b|ýsknout. Jej ich sebepojetí je velmi vzdá|eno rea| i tě, do představo proÍesioná|ním uplatnění se výrazně promítají sebestřednost, snaha dosáhnout snad.ného Úspěchu, potřeba změny. Místem nejmenšího odporu je jejich egocentrismus: ztrátapozornosti významných osob můŽe vést k demonstrativním projevům (sebepoškozenÍ,útěk do nemoci atd')' Představují značně rizikovou skupinu pro vznik drogových závis|os-tí. Výchovně krajně nepříznivým typem je výchova rozmaz|ující, hýčkající, zboŽňujÍcí, ob-divná, nedůsledná, výchova staršími rodiči bez dostatečné vita|ity. Korektivně výchovnýpostup vyŽaduje: výchovně jednotné a dŮs|edné prostředí, jeŽ se nenechá rozvrátit intri-kami ani odradit roztomilou rozmarností a negativními sociá|ními provokacemi. Má véstk soustavnému odstředbvání a posi|ovánívŮ|e (ve ško|e je třeba tyto jedince dostat co nej-rychleji ze scény).

Poměrně vzácnou příbuznou variantou disharmonického infantiIismu je poruchovývývoj osobnosti s hIavním příznakem bájivé lhavosti (pseudologia phantastica).Konfabulace (smyšlenky) a patologické |Ži se u těchto dětí objevují v době, kdy normá|níjedinci j iŽ bezpečně roz|išujíprodukty v|astní představivosti od skutečnosti a pravdu od lŽi.od hysteroidního typu se pseudo|ogové liŠí předevŠím tím, Že jsou aktivnější ve snaze

---

B9

B. TYPOLOGIE DISHARMoNICKÉHO VÝVOJE osoBNoST|

uvést sVé fantastické produkce v život' Někteřípseudo|ogové jsou ve svých konfabu|acícha |Žích poměrně naivní, j iní konÍabuIují a |Žou raÍinovaně a ve|mi věrohodně' V začátku pa-to|ogických produkcí figuruje obvyk|e jako spouštěč nějaká konÍ|iktová situace, předmě-tem jsou nesp|něná přánÍ, v dospívání erotické fantazie. Pedagogicky zv|áště nebezpeč-né jsou u dívek v dospívání konfabulace sexuá|ní (mohou konÍabu|ovat svedení učite|ema věrohodností a tvrdoštjností dokonce indukovat podobné konÍabu|ace u vrstevnic - ta-kové případy mohou skončit tragicky a jejich odha|ení můŽe představovat náročný úko|i pro zkušeného vyšetřovate|e a soudního zna|ce). Korekt ivně výchovně p|atíu tohoto typupodobné zásady jako u předchozího.

Druhou skupinu poruchového vývoje osobnost i tvořítakzvané disproporcionálnívývoje. Setkáváme se u nich se skutečností, Že v osobnosti dítěte a dospívajícího domi-nují abnormity poměrně dobře vymezené sloŽky (např' poruchy vitálního tonu, ná|adyaId.), Z pedagogicky nejvýznamnějších sem patří nás|edující:

Disharmonický vývoj hyperthymn ího typu.

PYíznačný je zvýšený vitálnítonus. od út|ého věku se tyto děti jevíjako zvýšeně ak-tivní, nadměrně samostatné, odváŽ|ivé, se zvýšeným sebecitem, zvýšená aktivita neníprovázena dostatečnou stá|ostí. Rodiče a vychovate|é si u nich nejčastěji stěŽují na jejichnezkrotnost ' chovánívůči dospě|ým je bez dětské distance, nové situace je net|umí, snad-no se sŽÍvají s koIektivem vrstevníků, v němŽ se projevují jako rvaví, vrstevníky snadnooviivnitelnÍ. Veselá ná|acia snadno přechází v dráŽdivou. V dospívání se obraz s psycho-sexuá|ním zráním obvyk|e značně komp|ikuje, poměrně brzy se probouzí zvýšená seXU-á|ní aktivita, stávají se hrubšími a dráŽdivějšími' Vědomí rostoucí Íyzické sí|y dodává jejichsebevědomí aŽ pato|ogický ráz. odmítají se podřizovat jakéko|i kázni, autoritě, těŽko sná-šejíjakoukoli Íormu kontroly, poučování akázání' Na hyperprotektivní přístup reagují Útě-ky z domova i ze ško|y' Jsou ve|mi druŽní a při své druŽnosti nevybíraví. Příznačný je i na-dá|e dobrý pocit ze všeho nového, jsou nestá|í, snadno se nadchnou, a|e nic nedokončí,mění záliby. Své schopnosti a moŽnosti často přeceňují. Často i při dobrém nadání se-|hávají ve studiu, us i lují o to, být rych|e dospě|ými. Ve vztahu ke kouření, a|koho|u a dro-gám jsou ve|mi r iz ikoví, stejně iak je zvýšené r iz iko disociá|ního vývoje a juveni lní de| ik-Vence, patologického hráčství. Nepříznivým výchovným typem rodičů je výchova vytěs-ňující (rodiče si neuvědomujízv|áštnosti dítěte a nepřipouštějíjejich rizika), resp. výchovastavící dítě do výjimečného postavení, se zvýŠenou expektací (která se i u jedinců talen-tovaných pro jej ich osobnostnízv|áštnost i nemusívŮbec napInit) . Korekt ivně výchovně jdeo velmi svíze|ný typ. Prvořadým má být úsi|í zapojovat takového jedince s nadměrnouenergií průběŽně do obecně prospěšných činností, jeŽ jeho energi i vŠestranně odčerpá.vají a umoŽní postupné ukáznění a sebeov|ádání. V rané dospě|ost i se mohou často pobouř|ivém průběhu dospívání usadit: v časných manŽe|stvích se můŽe příznivě saturovatzvýšená sexuá|níakt iv i ta, ve vhodně vo|eném povolánís nároky na sociá lní masku osob-nosti (personu) se mohou tito jedinci kompenzovat i sociá|ně (např. jako pracovníci bez-pečnostních agentur, po| ic ie apod.).

Disharmonický vývoj astenicko - neurotického typu.

od út|ého dětství projevují tito jedinci příznaky toho, co se Ve starší pediatri i ozna-čova|o 1ako neuropatie:mají poruchy spánku, chuti k jídIu, jsou emočně |abilní (pIačtivÍ,báz|iví). Později vystupují hlavní rysy, jimiŽ jsou zvýšená unavitelnost, která se projevujenejen při tělesné zátěži, a|e zejména při duŠevnípráci (výuce), snadná emočnídráŽdivost'snadný vznik emočního napětí, sk|on k hypochondrii. Začínající ško|áci tohoto typu se vra-cejí domů ze ško|y unavení, vyčerpanía usínají. StěŽujís i , Že ve Ško|e je h|uk, dět i se rvou,

L

8. .[. i ' r

i ' l loGlE D|SHA|IMONICKEHo VÝVOJE oSoBNoST|

učitelka křičí. Ve ško|e, kterr:u proŽívají s ve|kým napětím, chodíčasto močit, napít se, stě-Žují si na bolesti břicha. Jejich pracovní křivka v průběhu dne rych|e k|esá. S ve|kou tenzíproŽíva1í soutěŽení, prověrky, v nichŽ snadno se|hávajíi při dobrém nadání. Si|ně proŽíva-jí nemoci b|ízkých nebo známých osob, jsou zvýšeně vnímaví vůči iatrogenii (poškozenínevhodným přístupem zdravotníkŮ . např. snadno omd|í při čekání na očkování, nevhod-ně vys|ovené s|ovo u nich navodí hypochondrické obavy). V dospívání se středem jejichhypochondrických proŽitků stává zejména srdce a oběhový systém. Ve škole mohou býtzce|a nenápadní (pedagogové nemusí jejich zv|áštnosti ani rozpoznat, zv|áště jsou.li so-maticky maskovány). Často se u nich setkáváme se ško|ním podvýkonem, resp. podhod-nocováním, a to pro jej ich neasert ivnost, pasiv i tu, unavite|nost. Ve|mi Žádoucím preven-tivnÍm opatřenÍm pro ce|ou jejich ško|skou kariéru je u nich odk|ad ško|ní docházky. Veško|e vyŽadují respektování své změněné práceschopnosti, k|idný a povzbudivý přístupučite|ů, ze1ména při zkoušení, prověrkách, ochranu proti agresorům a šikaně. Korektivněvýchovný přístup má u nich d|ouhodobě sledovat pozvolné tě|esné i duševní otuŽování.V rodině je veImi dů|eŽité dosaŽenídobré ident iÍikace s rodičem stejného poh|aví (zejmé-na u ch|apcŮ, jejichŽ otce obvyk|e iritujízvláštnosti dítěte)' Žádoucí je souběŽná péče pe.dopsychiatrická s roborací (medikamentózní podporou a posilováním), a to zejména v re-konva|escenci a v závéru Školního roku, kdy se projevuje kumu|ujícíse únava. Z h|ediskadisociá|ního vývoje a drogových závis|ostíje to má|o r iz iková skupina.

Disharmonický vývoj senzitivního typu

V popředí zv|áŠtností je zvýšená cit|ivost, bázlivost, bojácnost, 1ež |ze s|edovat odút|ého dětství. Dítě se bojí panicky tmy, zvířaI, cizích lidí, a|e i zůstat doma samo, ne-snadno navazuje kontakt s neznámými osobami. Tyto děti si rády hra1í s menšími dětmi,s nimiŽ se cítí bezpečnější. Jsou poslušní, bez kázeňských problémů' Ško|a je - podobnějako asteniky - děsí svým h|ukem, rozruchem, rvačkami o přestávkách. Mají strach z pro-věrek, bojí se odpovídat při vyvo|ání" Často se stávají objektem trýznéní a šikany. V do-spívání se ke zvýšené senzitivnosti přidruŽUje často pocit v|astní méněcennosti: vidí nasobě spoustu nedostatků, zejména v etických a vo|ních stránkách. Poh|avní pud zvyšujejejich styd|ivost, plachost, nesmělost" Někteří se snaŽí překonat své zv|áŠtnosti hyper-kompenzací v ob|asti ' kde pocit'ují nejvíce svou s|abost (začnou trénovat si|ové sporty,ško|y sebeobrany), mají vůči sobě mnohdy neúměrné poŽadavky. Citové zážitky u nichd|ouho vyznívají. Senzitivníjedinci obvyk|e nekouří, jejich zkušenosti s a|koho|em jsou ob.vykle odpudivé (místo euforie u nich vzbudí depresivní záŽitky). Nepříznivým výchovnýmtypem rodičů je výchova přísná' tvrdá aŽ krutá, s váznoucí identiÍikací k osobě stejnéhopohIaví. Ve ško|e vyŽadují zhruba stejný korektivně výchovný přístup jako astenici. Tentotyp je vděčný pro dlouhodobé psychokorektivní vedení s programem postupného otuŽo-vání.

Disharmonický vývoj psychastenického typu.

Je u dětí poměrně vzácný (bývá zaměňován s astenickým typem). V útlém věku ně-které jeho zv|áštností přípomínají předchozítyp: senzitivnost, báz|ivost. Záhy se připojujeobávanost a vztahovačnost. Strach a vnitřnínejistota vedou jiŽ u mladších Žáků k produkciobranných rituá|ů, 1ejichŽ dodrŽení má zabránit tomu, aby se něco z|ého nesta|o. S po-stupujícím věkem vystupují rysy nutkavosti stá|e zřete|něji v podobě nutkavých strachů(fobií), nutkavých myš|enek a nutkavého jednání, spo|u s nimi pak sk|on k sebeana|ýze'Často zjišt'ujeme ško|nípodvýkon, nebot'prožíva1í i běŽné situace s pocitem přehnané od-povědnosti a nejistoty, mají nutkavou tendenci stále překontro|ovávat svoji práci a jejívý-

9 l

8. TYPOLoGIE D lSHARMoNICKEHo VÝVOJE oSoBNoST|

9!"9xv Mají rádi pořádek, častý je sk|on k pedenterii, nemi|ují rych|é změny v prostředí.V dospívánívelmi trýznivě a s pocity viny proŽívajívtíravé inva2e pudových sexuálních im-pu|sů i běŽnou onanii. Výchovně nepříznivým typem jsou rodiče. ." 'uýŠenou expektací,vychovávající dítě s pocitem zvýšené mravni odpovědnosti, perŤekiionisté. Ve Školei mimo ni u tohoto typu ve|mi účinně korektivně výchovně pomáhá nesoutěživě provozo-vaná tělovýchova, bagate|izace nezdarů, k|idný a povzbudivý přístup.

Disharmonický vývoj schlzoidního typu.

Ve vyjádřené podobě je u dětí poměrně vzácný, častějšíje pak u ch|apcŮ neŽ u divek V popředí je zvýšená introverze, uzavřenost, menší potřeba scciá|ního kontaktu(v^ Út|ém věku se tyto děti nerady maz|í, nevytvářejívývojově přiměřené vztahy k vrstevní-kům, upřednostňují dospě|e). JiŽ koncem předško|ního věku vystupuje nejvýrazně;Ší rystohoto typu. nápadný rozdí| mezi uspíš9ným vývojem reÍlexe (zejména aosirát<tnlnó mis-|ení) a nerozvinutípohybové s|oŽky s váznoucím rozvojem sociátních vztahů. Často se Íitojedinci naučí jiŽ v předŠkolním věku sami číst a psát, projevují nedětskou zvídavost v ab-straktních nebo nepřirozeně dospě|ých prob|émových okruzÍch, shromaŽd'ují ve|ké záso-by poznatků, mohou dě|at dojem malých vědců. Vedle těchto prekocizmů kontrastují in-ÍantiIismy v rozvoji psychomotoriky (neobratnI a v sociá|ním chování (nedovedou se brá-nit ve spo|ečnosti vrstevníků, pro svou uzavřenost si na rozdÍl od hysteroidních těŽko hle-dajÍ ochránce). PreÍerují inte|ektuá|ní hry a zá|iby. Pobyt ve ško|e je většinou nudí aŽ trýz-nÍ. Jejich nej|epŠím příte|em bývá kniha, resp' počítač. Citový Život zůstává pro oko|ískryta v dospívání reagují na pokusy j iných vniknout do svého soukromís odporem. Dospíváhíje komp|ikováno zvýŠenou seberef|exís často rozporup|ným sebehodnocením a sebevě-domím. Práceschopnost bývá dobrá, mnozí patří mezi nejlepší žáky, i kdyŽ jejich zaměře-níbýváúzké ajej ich postavení ve t řídě sol i térní. Výchovně obtíŽnými se mohou stát prosvou vnějškově nemotivovanou svéh|avost, za níž se skrývá jejich (pro ostatnítěŽko po-chopite lná) zásadovost, r ig id i ta, nadměrná pedanter ie- S|abŠí typy mohou hrát ro| i osa.mě|ých třídních šašků - vrstevníci j im nerozumí a rovněž ve|ká část dospělých není s topřekonat jej ich introverz i a proniknout do jej ich bohatého, a|e uzavřeného vnit řního světa.V dospívání probíhá za maskou uzavřenosti často dramatický psychosexuální vývoj v in-tenzivně proŽívaných fantaziích. Nesnadno navazují známost s druhým pohlavím.Výchovně nepříznivou konste|ací je výchovný typ vytěsňujÍcí, jednostranně intelektuá|ní(často je některý z rodičů podobného typu) Korektivně výchovné vedení vyžaduje znač.nou trpě|ivost při získávání a proh|ubování kontaktu a v pronikání do obtíŽně přístupnéhovnit řnÍho světa. De|ikátním prob|émem bývá vo|ba povo|ání, vyhovují j im činnost i umoŽ-ňující hIuboké, a|e Úzké zaměření pozornosti, nevyŽadující intenzivní kontakt se stále no-vými |idmi, se|hávají v povo|áních s nároky na distributivní pozornost a pohybovou zdat-nost' U jedinců této skupiny jen vzácně dochází k disociálnÍmu vývoji a k deIikvenci (po-kud ano, jde o so|itérní pachate|e a motivace činů bývá pro veřejnost těŽko pochopitelná).Stejně tak jsou méně rizikoví pro vznik drogových závis|ostí.

Disharmonický vývoi paranoidního typu

Ve vyjádřené podobě se v dětství vyskytuje ve|mi vzácně, se zřete|nějŠími projevyse |ez setkat aŽ v dospívání (i tak je poměrně vzácný). U dětí lze jako náběhy k němu po-zorovat nedůvěřivost, podezíravost, přehánění významu v|astní osoby, svár|ivost. Teprvev dospívání vystupujívíce do popředívztahovačnost. MyŠ|eníje s iIně afekt ivně zabarvenéa determinované, s nadměrným sklonem k rezonérství' Vztahovačně prožívaií indiferent-

8. TYPOLoGIE DISHARMoNlcKÉHo VÝVOJE oSoBNoST|

ní udá|osti a reagují na ně nepřiměřenou obranou - agresivně (tím mohou popouzet do-spě|é, ve Ško|e tak často vzniKá b|udný kruh). V rodině se často setkáváme s podobně za-|oŽenými osobnostmi. Zák|adem korektivně výchovné práce je pozvoIné získávánídůvěryrodiny i jedince samého' tvorba vyrovnanějšího sebevědomí a sebekritičnosti, přerušenízmíněných b|udných kruhů. Rizíko disociálního vývoje a drogových závis|ostí nenívysoké(obdobně jako u předcházejícího typu).

Disharmonický vývoj epi|eptoidního typu

Jde rovněŽ o vzácnějŠíÍormu (nejde o jedince s vyjádřenou záchvatovou nemocí).Jen u části případů |ze zv|áštnosti tohoto typu s|edovat jiŽ od Út|ého dětství (bývajÍ Io zá.chvaty neutiŠite|ného p|áče, později z|osti, ved|e nich se mohou projevovat sadistickésk|ony - tyto děti rády Írápí zvířata, trýzní menší děti, posmívají se bezmocným, vykazujínedětskou šetrnost a opatrnost vŮči všemu vlastnímu). U vyjádřených případů tohoto typujsou to později výrazná dráŽdivost, záchvaty neovladate|ných aíektů (zejména výbuchůz|osti, a|e téŽ strachu, rozjařenosti)' vnějškově nemotivované poruchy ná|ady (roz|ady -dysforie). V afektu, který se pozvo|na kumu|ova| a vyvo|á ho pak neočekávaně posledníkapka, jsou s to zranit sebe nebo jiné, sebezraněnív afektu nevnímají, při agresi vůči dru-hému pokračují i tam, kde jiné děti j iŽ běŽně přestávají (např. zakousnou se do části tělaa nepost|. Mají sk|on vidět všude nepořádek, nespraved|nost, jsou uráŽliví, podezíraví,stále připraveni kritizovat. Pudový Život v průběhu dospívání se vyznačuje značným na-pětím (si|ný sexuá|nípud se sklony k excesům, erotické vztahy jsou zabarveny Žárlivostí)'V psychických procesech mŮžeme pozorovat ulpívavost, rigiditu, v osobnostních v|ast.nostech s nimi související skrupu|óznost, puntičkářství' fanatismus. Jsou uráŽ|iví a křivdynezapomínají' Dospívání probíhá často s bouřlivými emancipačními reakcemi vůči rodin-nému prostředí. Ve vrstevnické skupině majítendenci dominovat. A|koho|ické opojení pro-bíhá často těŽce, se zuřivostí a rvačkami, někdy i autoagresí. Je to rizikový typ pro situ-ačně podmíněnou de|ikvenci (zejména nási|né formy jednánÍ). Výchovně nepříznivým ty-pem je výchova v podmínkách tvrdých aŽ krutých vztahů' Kompenzace a dlouhodobá ko-rektivně výchovná práce vyŽaduje součinnost psychologa, pedopsychiatra i pedagogů.

Třetí skupinu poruchového vývoje osobnosti tvoří disharmonické vývoje osobnostipodmíněné prenatá|ním, perinatálním nebo raně postnatá|ním organickým poškozenímcentrálního nervového systému' Tato skupina zahrnuje dva zák|adnítypy:

Disharmonický vývoj osobnosti typu hyperkinetické Íormy |ehké mozkovédysÍunkce'

Děti tohoto typu vykazuji od út|ého věku příznaky zvýšené dráŽdivosti (křičící kojen-ci, mnohdy s inversním typem spánku a bdění, poruchami habituace, tj ' navykání na ryt-mus spánku a bděn|' Později je to Živost aŽ nek|id při pohybové neobratnosti, a to ze-jména v jemné motorice, se zv|áštnostmi ve vývoji řeči, grafickém projevu. Zv|áštnosti vy-kazuje i emotivita (aÍektivnívýbuchy) a vo|nísložka (zbrk|ost, impulsivita). V předŠko|nímvěku trvá pohybový neklid, nesoustředivost i v hrových aktivitách' Ve ško|ním věku ztěŽu.je dítěti přizpůsobení ve ško|e trvající instabi|ita (můŽe být zaměňována za nekázeň), sní.Žená schopnost koncentrace pozornosti s její snadnou odk|onite|ností a rušite|ností (dis.traktivita). V jednánítrvá impu|sivita. Hyperaktivita kontrastuje s nebratností v jemné mo-torice. Nerovnoměrnost rozvoje se týká vŠech s|ožek osobnosti včetně struktury schop-ností, jejichŽ sk|adba můŽe vykazovat dí|čí nedostatky, coŽ se projevuje obtíŽemi V osvo-

É--

8' TYPOLOGIE DISHARMoNIcKEHo VÝVoJE oSoBNoST|

jování přís|ušných výukových dovedností . v takzvaných specifických vývojových poru-chách učení (dysgraÍie, dyspinxie, dysortograÍie, dyslexie, dyska|kuI ie, dyspraxie atd.).Svým chováním, nižšíduševní práceschopností a kumu|ovanými dí|čími nedostatky v na-dání mohou tito jedinci vyvo|ávat negativní ha|ó efekt v hodnocení a mít výukové obtížei př i ceIkově normá|ním nadání, mohou být podhodnocováni .

Disharmonický vývoj osobnosti typu hypokinetické formy |ehké mozkovédysfunkce.

Jedná se o méně častý typ organického poruchového vývoje osobnosti. Tyto děti sevyznačují zvýšenou pasivitou, jsou hypokinetické, |akŽe působí, jako by by|y bez motorLt,mají sníŽenou dynamogeni i , poma|ejší osobnítempo' Mohou tak budit dojem dětí se sniŽenou úrovní nadání. I u nich se mohou vyskytovat jiŽ zmíněné specifické vývojové poru-chy učení' Ve Škole obvyk|e bývají podhodnocovánv a kázeňsky nečiní prob|émy.

U obou Íorem, jež mají řadu přechodů od |ehkých aŽ po výrazné, hrozí při nechápa-jÍcím a nepřiměřeném výchovném a výukovém přístupu riziko nadstavbových poruch cho-vání. u prvníspíše r iz iko sociá lně anormativního chování, u druhé spíŠe r iz iko neurot ickýchprojevů. Proto je nutná včasná depistáŽ a d|ouhodobé poradenské vedení dítěte, rodičůa zaj ištění indiv iduá|ního přístupu ve ško|e a souběŽné péče pedopsychiatr ické. Zejménajedinci s hyperkinetickou Íormou LMD se při nedostatečné korektivně výchovné péči mo-hou stát rizikovými, a to jak pokud jde o disociálnÍvývoj, tak pokud jde o vznik drogovýchzávisIostí.

Čtvrtou skupinou poruchového vývoje osobnosti tvoří důsledky psychické depri-Vace V dětství. Zce|a neuvědomovaným předpok|adem duševního vývoje a výchovy jepsychický vztah (často zÚŽeně chápaný jako citový vztah) mezi dítětem a matkou, přes kte-rý probíhá spirá|a sociálních vztahů dá|e v rodině a končív širšíspo|ečnosti. Primární vztahje jedinečný, jeho základem jsou procesy ob| igatorního učení (tyto procesy jsou jedinečnéa musí proběhnout v kritické Íázi, kterou je u dítěte věk přib|iŽně od konce novorozene-ckého období do 2 aŽ 3 let). VýsIedky tohoto učení jsou značně ireverz ib iIní a vytvořenývzIah je zák|adem výchovné ov|ivnitelnosti a dŮvěry jedince v l idský svět a svět vůbec.Psychická deprivace vzniká tehdy, kdyŽ dítě nemá pří|eŽitost uspokojit tuto zák|adní potře-bu vytvořenípsychického vztahu (jejími dí|čími stránkamijsou potřeba |ásky, bezpečí, pod-nětů apod.) v dostatečné míře a po dostatečně d|ouhou dobu. Důs|edky deprivace se pro-mítnou do da|Šího vývoje ce|é osobnosti jedince, jenŽ můŽe mÍt při závaŽnějších formáchdeprivace ažráz disharmonického vývoje osobnosti. V obrazu psychické deprivace můŽe-me pozorovat opoŽděnívývoje motoriky' řeči, hygienických návyků, poruchy v ob|asti cito-vé (citová p|ochost, chudost), vo|ní (poruchy autoregu|ace, zejména zv|ádání afektů' po-zději pudových impu|zů). V rozvoji sociálního chování přetrvávají primitivnější a egocen-trické Íormy. obraz psychické deprivace závisí na typu osobnosti dÍtěte. Pedagogicky nej-významnější1e typ se zvýšenou sociá|ní hyperaktivitou (dítě na ochuzenív psychické vzta-hovosti a na citové strádání reaguje zvýŠenou sociá|ní lepivostívŮči dospě|ým, jeho vztahje však povrchní, snadno ho měnÍ, zejménajsou-li na něho k|adeny běŽné výchovné po-Žadavky, má nedostatečné zábrany), U typu sociální provokace dítě produkuje v sociálníchvzIazích neschva|ované, zejména agresivní formy chování, jimiŽ se snaŽí upoutat pozor-nost. V případě út|umového typu převaŽují u dítěte regresivní tendence (přetrvávají vývo-jově niŽšíformy chování, pasivita, apatie, můŽe budit dojem ditěte vývojově opoŽděného).U typu deprivace s náhradním uspokojováním psychických potřeb mohou být vyšší potře-by zastupovány, resp' nahrazovány niŽšími nebo náhraŽkami, jako jsou autoerotické akti.v i ty (dum|ání prstů, masturbace), přejídání, pozděj i subst i tuční krádeŽe.

94

- _

B. TYPoLoGIE D|SHARMoNIcKEHo VÝVOJE osoBNoST|

Vyjádřené deprivační syndromy představují rizikovou skupinu pokud jde o pozdějšísociální přizpůsobení' Deprivace je disponujícím terénem pro disociá|ní a predelikventnívývoj a de|ikvenci a rovněŽ pro vznik drogových závis|ostí' I kdyŽ u nás doš|o za pos|ed-nídeseti|etí ke zřete|nému z|epšení ústavní péče, ve které dřÍve docházelo ke vzniku de-privace nejčastěji, trvá riziko vzniku deprivace (a zejména jejích |ehčích Íorem - subdepri-vace) nadá|e, a to i u dětívyvíjejících se v rodinách' MůŽe jim být zajištbvána vysoká úro-veň hmotné péče, a|e neníj im umoŽněno v důsledku absence rodičů nebo př i jej ich ne-dostatečném souŽití s dttětem, aby uspokoji|y své zák|adní psychické potřeby. NejlepšÍprevencí deprivace je odpovědně a plně Žité mateřství a rodičovství. Kompenzace depri-vace alespoň v částečné míře předpok|ádá navozenÍ a budovánítrvalých psychických va-zeb.

8'4. Shrnutí

Všechny výše popsané typy disharmonického vývoje osobnosti představují jen zá-kladní kategorie, kromě míry výraznosti můŽeme u nich pozorovat i Íormy přechodnéa smíšené. Pedagogům mají výše uvedené kategorie s|ouŽit jen pro zák|adní orientaci.Ne|ze dosti zdůraznit diÍerenciálně diagnosticky je nutno pečlivě odlišit tyto typy porucho.vého vývoje osobnosti od jiných psychopato|ogických kategorií(především od neuróz, re-aktivních stavů' poruch chovánív důs|edku závad ve výchově, dá|e mentá|ních retardací,u nichŽ jde sice rovněŽ o poruchový vývoj osobnosti jako celku, a|e těŽiště je v opoŽděnÍrozumového vývoje s různě významnými dŮs|edky pro vzdě|ávání dítěte a konečně odvzácně se vyskytujících dětských psychóz). DiÍerenciá|ní diagnóza je zá|eŽiIostí odbornika (dětského a dorostového psychiatra a psycho|oga), avšak pedagogové a speciá|nípe-dagogové k ní mohou významně přispět objektivními informacemi o chování dítěte ve ško-|e a vrstevnické skupině. V d|ouhodobé korektivně výchovné a terapeutické práci s dítě-tem, resp. dospívajícím a jeho rodiči jsou pak pedagogové nepostradate|nými spo|upra-covníky týmu, který tvoří psycho|og, dětský či dorostový psychiatr' speciá|nípedagog a so-ciá|ní pracovnice' Zce|a nezbytnou podmínkou dlouhodobé úpravy je spo|upráce rodičŮ.Pedagogové mohou svým individuá|ním přístupem za|oŽeným na zna|osti podstaty přípa-du významně přispět k dosaŽenÍa udrŽení spolupráce rodičů a účinně se také podí|et jakna postupné úpravě disharmonického vývoje osobnosti, tak na sníŽení rizika a prevencisociá|ně neŽádoucích ievů.

Literatura:

Jung, c. G. Ana|ytická psycho|ogie - jejíteorie a praxe. Praha: Acedemia, 1992.

Jung, C. G. Duše moderního č|ověka. Brno: Atlantis, 1994'

Ličko, A. J' podrostkovaja psichiatria. Leningrad: Medicina, 1979.

Plocek, K. Disharmonické vývoje osobnosti v dětstvÍ a dospívání. ln. Ko|ektiv. Prevence soci.álně pato|ogických jevů ve ško|e' Brno: MU, 1997.

Schneider, K. Die psychopatische PersÓn|ichkeiten.6. vydání' Wien: S' Fr. Deutische, 1943.

Suchareva, G. J. KIiniČeskije Iekci i po psichiatri i dětskogo vozrasta' ||. dí|. Moskva: Metgis,'1959.

95

9. PEDAGoG JAKo soc|ÁLNíPRAoOVNÍK

9. PEDAGoG JAKo SooIALNí PRACoVNíK

Sociá|ní práce jako spo|ečenskovědní discip|ína, mající výrazné techno|ogický cha-rakter, dozna|a za poslednídeseti|etíznačných změn. Tyto změny lze shrnout v rámci kon.cipování sociá|ní práce jako:

1' Změny v oblasti spo|ečenské činnosti2. Změny v koncipovánísociá|ní práce jako vědního oboru3. Změny v postavení sociá|ní práce jako studijního oboru

Zásady modernísociá|nípráce lze vnímat jako zásady up|atňované v práci ostatníchvědních discip|ín, tedy i v pedagogice jako obecné vědě o výchově'

Pedagogika(obecná věda o výchově)

Pedagogika(děti a m|ádeŽ)

Andragogika(dospělí)

==--\

Geragogika(senioř i)

Pedagogika v uŽším slova smys|u zaměřena na děti a m|ádeŽ, andragogika, kteráse zabývá dospě|ými jedinci jako objekty svého působení a geragogika, která je konci-pována jako pomoc Iidem postproduktivního věku.

Sociá|ní práce je orientována na pomoc jedinci v kritických bodech Životní dráhynebo při pato|ogickém průběhu Životní dráhy. V průběhu Životní cesty se k|ient setkávás ce|ou řadou profesioná|ů - sociá|ních pracovníků, kteří ho institucionálně (zprostřed-kovaně i Íunkcionálně) ov|ivňují. Významné ro|e v tomto procesu hrají pedagog a and-ragog. Následující teze uvaŽují v intencích učitel jako vychovate| a vzdělavate| dětía m|adistvých.

Kva|ifikovaný učite| ved|e výchovně vzdě|ávacích Íunkcí by mě| p|nit řadu dalšíchÍunkcí. Nás|edující schéma tyto ,,nadstavbové.. Íunkce znázorňuje takto:

1' vazba: učite| - Žák. funkce diagnostická2. vazba.. Žák - učite|. . . . . . ' f unkce poradenská3' vazba: učite| - rodiče. Íunkce inÍormační4. vazba: rodiče - učitel. Íunkce konzultační5. vazba: učite| - pedagogický sbor. funkce koordinační

Prioritní diagnostická Íunkce je za|oŽena na permanentním pozorování chovánía jednání Žáka, na s|edováníjeho reakcí na běŽné i stresující situace' Nekázeň, agrese,neadekvátní verbá|ní projevy, stejně jako uzavřenost, nekomunikativní postoje, vyčleňo-váníse z kolektivu mohou indikovat přítomnost patologie. Učite| by nemě| podceňovat více

YO

_.L

9' PEDAGoG JAKo SoCIALNí PRAcoVNÍK

či méně , ,důmys|né..způsoby navázání verbálního i nonverbá|ního kontaktu ze strany Žákas cí|em vyh|edat pomoc, radu' podporu. Tato snaha Žáka imp|ikuje učite|ovu funkci pora-denskou.

Poradenská Íunkce představuje poskytnutí pomoci, podporu a pochopenÍ prob|é-mu, se kterým Se na učite|e žák obrátí. Pedagog s prosociá|ním crtěním Žákovo očekává-ní sp|ní, jeho problém však nevyřeší a je na učite| i , jak se vyrovná se svojí ro|í poradce.V prvé řadě musí být učitel důk|adně seznámen s prob|ematikou té které patologie, znátzásady včasné intervence, tedy zák|adní pravid|a socíá|ní práce. Zkušený pedagog sev podstatě těmito pravid|y řídí a není nezbytně nutné, aby proše| nadstavbovým kurzem.U méně zkušených a věkově m|adŠÍch učite|ů je vhodné abso|vovat seminář či školenív rámci da|šího vzdě|ávání učitelů k danému tématu. Zkušený učite| - poradce - si vytváříkolem sebe tým odborníků . speciaiisIÚ z rŮzných oblastí (odborní |ékaři, pediatři, psy-cho|ogové, speciá|ní pedagogové aj.) ' Poradenská intervence je zv|ášté u ŽákŮ m|adšíhoa st ředního ško|ního věku podmíněna spoluprací s rodiči.

Funkce informační je mnohdy podmíněna řadou faktorů, které provází vzÍah učiteI- rodič. Ze strany rodičů je učitel chápán především jako vychovate|, pak jako vzdělavate|a uŽ vůbec ne jako poradce. Rodiče povaŽují Ško|u za vŠemocnou inst i tuci , která v pod-statě p|ní zakázku rodiče - vychovat a vzdělat jejich dítě. Ve|mi častým jevem je reakce ro-diče na pato|ogické chovánÍdítěte v tom smys|u, Že dítě s i patologické chovánípř inášíprá-vě ze školy, tam se mu naučí|o, tam jsou kořeny výskytu pato|ogických jevů (kouření, krá-deŽe, exper imentování s drogami apod.) ' Zkušený učite| ví, Že k pozit ivní spo|upráci uči-tele s rodiči dochází mnohdy aŽ po opakovaných intervencích ze strany učite|e. Rodičeve|mi intenzívně vnÍmají např. medicínská varování, výrazně podceňují varování výchov-ná. Učite| by nemě| poskytovat systém neomylných rad, nýbrŽ konzu|tace, které ana|yzu-jívšechny stránky prob|ému ohroŽeného Žáka. k| ienta'

Konzu|tace patří mezi intervenčnítechniky, kterými se učitel snaŽí pomoci i rodičůmpři řešení pato|ogického problému. I zde se učite| setkává obdobně jako u Žáků se sku-tečností prověřenou dobou: zkušenost je sdě| i te|ná, niko| iv předate|ná' Tato teze dokla-duje obtíŽnost a individuálnost intervence do primární skupiny - rodiny.

Mezi nejvíce opomíenou Íunkci patří koordinační funkce učíte|e, ta, která usměr-ňuje interakci učite| . pedagogický sbor. Pedagogický sbor je speci f ická proÍesní skupina,která má své zvláŠtnosti. Rozhodující roIi v tomto ko|ektivu hraje jeho vedoucí - řediteIa jeho sty| řízení.

Učite|é jako jednot|ivci obtíŽně vnÍmajímodernípoh|ed na sociá|ně pato|o.gickou pro-b|ematiku a neuvědomují s i , Že tyto jevy jsou nedílnou součástí spo|ečnost i . Žádná spo-lečnost pato|ogické jevy neodstrani|a, vyskytovaly se vždy a všude a je tedy nutné najít ta-kové způsoby řešení, takové intervence, které by výskyt těchto jevů eliminovaIy.,,Nevyrovnaný.. poh|ed učitele na Žáka se sociá|ně negativním chovánÍm se prohlubujev kontextu řešení problému v ce|ém pedagogickém sboru. Ten chápe pato|ogické chová-níjako poruchu chování a škola zasahuje jako inst i tuce Se sankcemi v rámci daného nor-mativního systému. Prob|ém tím však vyřešen není, Žákje pouze potrestán, a tentýŽ pro-b|ém bují dá|e a objeví se později v mnohem závaŽné1ší podobě' Takto nevyrovnaný po-hled ce|ého pedagogického sboru vede ke stigmatizaci žáka, upozorňuje se tím na jehodeviaci a není vy|oučeno, Že se z něho skutečně stane jedinec s výraznou patologií.Učite|é nevhodným způsobem řešení problému mnohdy př ispívají ke vzniku sociá|ně de-

.4-=

97

9. PEDAGoG JAKo Soc|ÁLNÍPRAOoVNÍK

viantních jedinců, nebot' jako sociálně významnější jedinci etiketizují méně sociá|ně vý-znamné jedince (Žáky) a činítak z nich devianty.

Praxe naznačuje tři závažné aspekty zvyšující negativní poh|ed na žáka (např. toxi-komana) ze strany učite|ů:

1. Íeminizace pedagogického sboru

Čím větší podíl Žen v pedagogickém sboru, tím konÍ|iktnější atmosÍéra mezi č|enysboru, tím více negativistická až nepřáte|ská atmosféra. Parciá|ní problémy k řešenÍ ne-představují prob|émy ŽákŮ, nýbrŽ problémy jednot|ivých členů pedagogického sboru, resp'různých podskupin, klik apod. Přes nesporný pozitivní v|iv Žen ve škole (zv|áště na1. stupni ZS) je nutné dop|ňovat pedagogícké sbory učite|i.muŽi.

2. velikost pedagogického sboru

Čím početně větší pedagogický sbor, tím je méně mobi|ní, méně akceschopný, ne-progresivní a s negativními v|ivy konkurenčnÍho boje mezi učite|i, které se promítají do in-terpersoná|ních vztahů mezi č|eny pedagogického sboru. V takto koncipovaném kolektivumajíve|mí obtíŽnou pozici nově příchozí učite|é a je vhodné je na tyto alternativy připravitj iŽ v průběhu studia učite|ství.

3. věkové s|ožení pedagogického sboru

Čím většívěkový průměr č|enů pedagogického sboru, tím konzervativnějšípostoj mápedagogický sbor k pato|ogickým jevům a učitel s modernímí postupy, a|ternativními pří-stupy a metodami je v pozici ostře sledovaného učitele.

Praxe jasně ukazuje, Že existují školy, kde učite|é pracují na principech modernísociá|ní práce (individuální přístup, pomoc, podpora, dískrétnost, vedení skrze prob|é.mové situace a stavy, získání důvěry, snaha k|adně motivovat žáka, snaha proniknoutdo jeho hodnotového systému, do prob|émů jeho rodiny, zainteresovat ostatní k řešeníprob|ému atd.).

Existují však i ško|y a výchovná zařízení, která k tomuto pojetí mají velmi da|eko(evidují prob|émy, trestají a etíketizují žáky, verbá|ně je poniŽují, vyvíjejí psychický t|akapod.).

9.1. Sociální kompetence uěite|e

Sociální klima školy a třídy závisí na pedagogické kompetenci jednot|ivých učite|ů,jež je součástíjejich sociální kompetence. Podle Va|išové |ze sociá|ní kompetenci chápatjako přiměřené pouŽívání motorických, duševních a emocioná|ních způsobů chování,schopností, posto!ů i dovednostítak, aby byto moŽno se úspěšně vyrovnat s konkrétnímia dů|eŽítými životními situacemi. (Va|išová, Kasíková, 1994).

Ve vztahu k učite|i je sociá|ní kompetence chápána jako schopnost vhodného uči-te|ského chování a jednání, umění vnímat procesy skupinové dynamiky, vhodně na ně re-agovat a usměrňovat je, rozumět procesům dospívání dětía mládeŽe, být schopen týmo.vé práce a jednánís dětmi, s mládeŽí i s dospě|ými.

98

-=-

9. PEDAGOG JAKO SoC|ALNÍ PRAOOVN[K

Sociá|ní kompetence obecně je výs|edkem socíá|ní zralost i . Sociá|ně kompetentnÍjedinec se vyznačuje těmito charakteristikami:. je dobrým pos|uchačem, umí nas|ouchato je př i rozeně komunikat ivní. je vyrovnaný a optimisticky |aděnýo v jednání a řešení prob|émů je konstrukt ivnÍo dokáŽe svým chováním druhé uvo|nit a uklídnito rád poznává prostřednictvÍm komunikace ostatní |idio má všestranné zájmy a je v mezilidských kontaktech zvídavýo má pozit ivnívztah k | idem i k sobě samémuo má schopnost rozvtjet pozit ivníosobnostní rysy l idío je taktní' toIerantní, cit|ivýo dokáŽe přiměřeným způsobem pochvá|it i kritizovato je Úspěšný v organizování a řízení l idío je schopen cíleně ovlivňovat a regu|ovat interpersoná|ní vz|ahy i vztah k sobě sa-

mému (Kasíková, Val išová, .1994)

Sociá lně kompetentní učitel je schopen př ispívat k utváření socrá|ní kompetencežákŮ, jeŽ se pozitivně odráží nejen v kva|itě školního sociálnÍho k|imatu, ale jako význam-nou osobnostníkva| i tu j i pak Žáci up|atňují i mimo ško|u'

S otázkou sociá|níkompetence učite|e souvisí i prob|ematika autor i ty ve ško|e, j iž|zechápat jako neustá le se obnovující up|atňování učitelovy mocenské pozice, za|oŽené naodpovědnosti profesnÍ i všeobecně morá|ní. Žádoucíje tzv. přirozená autorita učite|e, kte-rá vede k dobrovoInému respektování učite|ovi pozice ze strany ŽákŮ. Její podstatné prv.ky c i tuje Val iŠová pod|e Kirschnera (1976). Jde o. vysokou proÍesionální a odbornou úroveň učite|e. uměnívést a řídit pracovnítýmo umění komunikovat a kooperovat se skupinouo dovednost předcházet konÍliktům a případně je i řeŠito umění nenásilně přesvědčovat a vyjednávato dovednost motivovat ostatník pracovním výkonůmo umění kombinovat velkorysost, humor, přísnost a dŮs|ednostO dovednost zv|ádat své citové vztahyo umění stanovit vzá1emná pravidla mezi|idských kontaktů, i pracovních povinností

a jejich společné respektovánío uměnísdělovat pochvalu i kr i t ikuO celkový přirozený ímage a kultivované vystupování

Učitel má moŽnost svými postoji, poŽadavky a svým jednáním vytvářet, ovlivňovata měnit sociální vztahy uvnitř třídy, zv|áště vztahy učite| . Žáci. Ty mohou nabývat rŮznékva|ity, přes manipu|aci a strach ze sankcí aŽ po partnerské vztahy spo|upráce.

Některé osobnostní rysy učite|Ů přispívají k napětí v sociá|nÍch vzIazích a jsou protonevhodné pro vytváření příznivého sociálního klimatu tříd a Ško|y. Jde např. o intoleranci,dominantnost, rigiditu nebo orientaci na chybný výkon.

99

9' PEDAGoG JAKo soc|ÁLNíPRACOVNíK

Důs|edky učite|ovy orientace na chybu v edukačním prostředí školy analyzují Helusa Pit 'ha (1993). DÍtě vtomto prostředí prožívá strach, nekoncentruje se na úko| a činnostivedoucÍ k jeho řeŠení, a|e na moŽnost chyby a sankce, které bude mít za následek. Bojícíse a úzkostné dítě má tendenc i se vyhýbat úkolům a poŽadavkům úníkem do fantaz ie , donemoci , nebo vybírat s i úko|y extrémně |ehké, aby se nebezpečí chyb min ima| izova|o.J iným důs|edkem je výběr úko|ů extremně těŽkých, nebot 'v tomto případě se dopustíchy-by kaŽdý a chyba nebude níčím trestuhodným.

Uvedení autoři síedují také v|iv některých situací vzniklých ve Školním prostředí naškolnÍ či t řídní soc iá lní k l ima. or ientace na chybný ŽákŮv výkon vyvo|ává poc i t ohroŽenía ce|kové chápání vyučováníjako ohroŽujícího faktoru. Stejně je pojÍmáno i autokrat ickévedení výchovné práce ve ško|e. Učite|é preferující autokratický mode| vztahů neustá|eusměrňujípod|e v|astních představ nejen průběh vyučování (což|ze zdůvodni t) , a|e i prů-běh mimovyučovacích aktivit a utváření vrstevnických vztahů.

Na tvorbě ško|ního k| imatu se podí|í i p řevaŽujícíor ientace bud'na soutěŽivost nebona spolupráci ve vyučování i v mimovyučovacích situacích. Autoři projektu obecné školyupozorňují, Že pří| išnou or ientací na soutěŽivost se naruŠuje rovnováha vztahů v soc iá|nískupině. TíŽivéjsou dopadysoutěŽivost i nadět i , které n ikdy nejsou mez i prvními, a|e inaty, kteříjsou v rol i premiantŮ a vítězů soutěŽí. To nabádá učite|e, aby využíva|i moŽnostíspo|upráce mez i dětmi a podněcova| i z|epšování skupinových výkonů.

Soc iá|ní k| ima t říd a ško| je exaktně měř i te lná ve l ičina, jak dok ládá např . Lašek(1995) ' Svým výzkumem v učite|ských sborech z j i s t i | , Že ško|ní soc iá|ní k| ima ov l ivňujei vztahy mezi učitel i a vedením školy. Direktivní řízení ško| má vl iv na ma|ou angaŽovanostv chování učite|ů, která se pak projevuje v jej ich práci s dětmi.

obecná představa vidí učitele jako č|ověka se vztahem k dětem, konkrétní učite|émohou být velmi rozdílní. Kantorem můŽe být i jedinec, který nemá např. j inou pracovnípříleŽitost a děti mohou být vnímány v zásadě jako obtěŽující a nepříjemné a to můŽeov| ivn i t konkrétní chování k n im. Nebo proto, aby uspokoj i I svou pot řebu dominance, pro-toŽe pak není těŽké být chyt ře jší a s i InějšÍ neŽ dět i a ov|ádání dětí tak můŽe dojít do zce-|a nepřijatelných forem. Casto se setkáváme s přetíŽenými aŽ neurotickými učite|i (nebospíše učite|kami), které své osobní prob|émy a Írustrace řeŠí pomocí hněvivých útoků naděti. Ne|ze ovšem na druhé straně opominout žáka a ;eho podíl na agresivním chovánÍučitele (Vaníčková' 1 995).

9'2. Shrnutí

Nároky na pedagoga jsou vŠeobecně známy z obecné pedagogiky. Stá|e se doplňujípoh|edy nových discip|ín. Zv|áště při prob|ému záško|áctví má osobnost pedagoga rozho-dujícívýznam gradujÍcískutečností, Že záško|áctví na zv|áŠtnÍch ško|ách vyŽaduje Vysoceerudovaný přístup'

Nesprávné pedagogické působení a osobnost pedagoga, jeho osobnostní a morá|.nívlastnost i hrajídů|ežitou rol i v ob|ast i vytvářenísociá|ního k| imatu ve t řídě a ve ško|e. Zestrany učite|e můŽe jít nejčastěj i o poniŽování, diskr iminaci , dominanci , destabi l izaci , d i-stanci či dÍverzi. Tyto projevy jsou charakterístické pro pato|ogickou osobnost učite|e.

Stále důrazněji se upozorňuje na prob|ematiku sociá|ních kompetencí učite|e, kterése vyznačují komp|exem prosociá|ních charakteristik' S otázkou sociální kompetencesouvisí i problém autor i tv ve škole.

100

L -= :

9' PEDAGOG JAKO SoCIALNÍ PBACoVNíK

Některé osobnostní rysy učitelů přispívají k napětí v sociálních vzIazích a jsou protonevhodné pro vytvá řenípřízn ivého soc iá lního k l imatu t říd a škol . Jde o into|eranc i , r ig id i tunebo orientaci na chybný výkon'

SpeciÍický poh|ed učitele jako sociá|ního pracovníka přinášÍ do učite|ské profesevedle výchovně vzdě|ávacích Íunkcí i da|ší, které v komp|exu vytváří techno|ogický cha-rakter učitelské proÍese. Jedná se především o Íunkci diagnostickou, poradenskou, inÍor-mační, konzu|tační a koordinační.

Literatura:

He|us, Z.Pit,ha, P. Návrh pojetíobecné ško|y. Praha: Portá|, 1993.

Kasíková, H. Vališová, A. Pedagogické otázky současnosti. Praha: lSV, 1994.

Lašek, J. Prvé skúsenosti s meraním klímy v ško|e a v učite|'skom sbore. |n' Pedagogická re-vue , 1 -2 . 1995 .

Vaníčková, E. a ko|' Nási|ív rodině. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha:uK ,1995 .

.-&_

101

soUHRNNÝ SEZNAM L|TERATURY

SoUHRNNÝ SEZNAM LITERATURY:

American Psychiatric Association. Diagnostic and statist ical manual of mental disorders (4 thedi t ion) . Washington: APA, 1994.

Bajger, o. Chorobné hráčství - první zkušenosti z ambulantní psychoterapie. Praha:Předneseno na vědecké schůzi J .E 'Purkyně, 1994.

Barnum, H. Ana|ýza ekonomických důs|edků kouření a užívání tabáku. Paříž: Příspěvek naSvětové konferenci o tabáku a zdraví, řrjen 1994'

Bart|ová, S. Sociá|ní pato|ogie. Brno: Institut pro da|Ší vzdě|ávánípracovníků ve zdravotnictví,1 998.

Bowlby, J . Developmenta l psychologycomes of age. Am. J . Psychiatry , 14s, i9BB, s . 1-10.Bútora, M. Mne se to nemoŽe stat'. Sociologické kapitoly z alkoho|ismu. Martin: osveta, 19B9.Černíková, V., Štab|ová, R' Mládež a drogy. In. M|ádeŽ a sociálně negativníjevy' Sborník re.

Íerátů ze semináře. Praha: PA ČR, 1996'Dawkins, R. The se l f i sch gene. Oxford Univers i ty Press, 1989, s . 19.Durkheim, E. De la d iv is ion du t rava i l soc ia l . Par is : 1893.Epidemio|ogie drogových závis|ostí. Zdravotnické noviny ze dne 4.4.1997.Hassan, S. Jak če| i t psychické manipulac i zhoubných ku|tŮ. Brno: Nak|adate|ství Tomáše

Janečka, 1 994.He||er , J . , Pec inovská, o. Záv is lost známá neznámá. Praha: Grada Pub| ish ing, 1996'Helus, Z. Pit 'ha, P' Návrh pojetí obecné škoIy. Praha: Portá| 1993.Hora, L. Prob|ematika tzv. a|ternativní rel igiozity a jejího podí|u na formování Životní orientace

m|ádeŽe, Praha: Karo| inum, 1995.Hosák, L. ohroŽení některých populačních kategorií Třebíčska sebevraŽedným chováním

a moŽnosti jej ich ochrany okresní psychiatrickou péčí. Materiá| k jubi|eu XXX|l l . |et prá.ce |ékařského oboru psychiatrie na okrese Třebíč. Jemnice: 199B.

Hosák, L. Status a ro|e v prevenci zneuŽŇání návykových látek školní m|ádeŽí. Materiál XX-XlV. KonÍerence AT sekce České a Slovenské psychiatrické Spo|ečnosti pro návykovénemoci České |ékařské spo|ečnost i J .E. Purkyně. Jemnice: Soc ioterapeut ický k|ub psy-ch iatr ie v Jemnic i , 27.3.1995.

Chví|a, L. Díagnóza pato|ogického hráčstvív závisIosti na assesmentu prob|ému hráčské váš-ně. Výzkumný pro,iekt. opava: PL' 1996.

Chví|a, L., Nyk|ová, A. Downto the Depth oÍ Gamb|er's soul. First European Congress onDiorders of Personal i ty . N i jmegen: Neder land, 1994.

Janík, A. , Dušek, K. Drogy a spo|ečnost . Praha: Av icenum, 1990.Je|| inek, E.M. The d isease concept oÍ a|koho| ism. New Haven: Hi| thouse Press, 1960.

Jessor, R, Jessor, S. Ein sozialpsychologisches Modell cies Drogenkonsums. ln. Lettieri, D.J.,We|z, R. (eds) . Drogenabhángigke i t . Ursachen und Ver|aufsformen. Base|: Be|tz . l983.

Johnston, L .D. , O 'Mal ley, P.M., Bachman, J .G. l l l i c i t drug use, smoking, and dr ink ing byAmer ica 's h igh school s tudents, co l lege studeents, and young adul ts 1975-1991.Eockv i l le , MD: Nat iona l lnst i tute on Drug Abuse DHHS publ icat ion nos.

Jones, R.K. , Jones, P.A. Soc io logy in Medic ine. London: The Engl isch Univers i t ies Press Lt . ,1975.

Jung, C.G. Ana|ytická psycho|ogie - jejíteorie a praxe. Praha: Academia, 1992.Jung, C.G. Duše moderního č|ověka. Brno: At|ant is , 1994.Kasíková, H. Va|išová, A. Pedagogické otázky současnosti. Praha: ISV, 1994.

102

SoUHRNNÝ sEZNAM L|TERATURY

Kie|ho|z, P. Diagnostik und therapie der Drogenabhángigkeit Praxis Psychother. 1965, č.6, s.257 - 267.

K|uchhohn, C. Cu|ture and Behavior. |n. Lindzey, G' Ed., Handbook oÍ Socia| Psycho|ogy,Cambridge: Cambridge Mass 1954.

Ko|ektiv. Hodnoty a vzdě|ání. Praha: Karo|inum,1 997.Ko|ektiv. Sociá|ní deviace, socio|ogie nemoci a medicíny. Praha: SLON, 1994.Ko|ektiv. Vývoj krimina|ity v České republice se zvláštním zřete|em na krimina|itu dětí a m|á-

deŽe. Materiá|y z konference s mezinárodníúčastí,,Krimina|ita dětí a m|ádeŽe'. konanéna Po|icejníakademii v Praze v |istopadu 199B' Praha: 1998.

Komenda, S., Kel|er, J. Socio|ogie pro právníky' olomouc: UP' 1993.Komorous, J' Referát přednesený za ČR. České vězeňství, č.4' 1994, s' 40-41'KondáŠ, o' Mode| alkoho|ismu vychádzajÚciz teorie učenia' |n' Protia|k. obzor,4, 1969, s'

39-45.Kouko|ík, F., Drti lová, J. Vzpoura deprivantů' Praha: Makropu|os, 1996.Kunda, S. Kl inika alkoholismu. Martin: Osveta, 1988.

Ladewig, D. Drogen unter uns. Basel: 1983.

Langmeier, J., Matějček, Z. Psychická deprivace V dětství. Praha: Avicenum, 1974.Langmeier, J., Matějček,Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974,Langmeier,J. a ko|. Dětská psychoterapie. Praha: Avicenum, 't989.

LaŠek, J' Prvé skúsenosti s meraním klímy v ško|e a v učiteÍskom sbore. |n. Pedagogická re-vue . 1995 . 1 -2 . s .43 .

Lesieur, J.R., Blume, S.B. Eva|uation of patient treated Íor patho|ogica| gamb|ing in a sombi-ned alcohol, substance abuse and pathological gambling unit using the AddictionSever i ty Index. Br . J . Addict ,86, '1991, B, s ."10 '17- '1028.

Lettieri, D.J., Weltz, R. (eds). Drogenabhangigkeit. Ursachen und Verlausformen. Basel.

Ličko, A.J. Podrostkovaja psichiatria. Leningrad: Medicina, 1979.

Matějček, Z',Dytrych,Z.Dě|i, rodina, stres. Praha: Galén, 1994.

Matějček, Z', Dytrych, Z., SchÚ||er, V. PraŽská studie o dětech z nechtěného těhotenství. |n'Psycho|. a patopsycho|' dieťaťa, 1976, 10'

Mc Elroy, S.L. et al l . DMS -l l l-R lmpulse Control Disarders Am. J. Psychiatry, 149, 3, March1992, 318-327.

Mečír, J'ZneuŽívánía|koho|u a nea|koho|ových drog u m|ádeŽe. Praha: Avicenum, 1989.

Merton, R.K. Animi and Social Strukture. American Sociological Review,3, 1938.

Nesbit, W. Psychological abuse in the classroom. Home and School, 1993.

Nešpor, K. Jak překonat prob|ém s hazardní hrou. Praha: Sportpropag, 1996.

Nešpor, K. Jak překonat prob|émy s a|koho|em. Praha, Sportpropag, 1995.

Nešpor, K., Csémy, L. A|koho|, drogy a vaše dítě. Praha: Sportpropag, 1995.

Ong, T.H. Psychological characterist ics of drug abusers. Int. Behabil Res., 14, 199.| ,1, s.72-75.

P|ocek, K. Disharmonické vývoje osobnosti v dětství a v dospívání. |n' Ko|ektiv. Prevence so-ciá|ně pato|ogických jevů ve Ško|e. Brno: MU, 1997.

Popper, K.R', Eccles, J.C. The Se|Í ind its brain. Parts Iand ||. Ber|in: Springer 1987.

Riesman, D. osamě|ý dav. Praha: M|adá Íronta, 1968.

Řehan, V. Závislost na a|koho|u a j iných drogách - psycho|ogický přístup' olomouc: UR 1994.

103

SoUHRNNÝ SEZNAM LlTERATURY

Schmeiche|, F. Jako vzduch k dýchání' Praha: MoTTo, 1995.Schmidt, W' Mezinárodnítermino|ogický slovník zdravotní výchovy. Praha: Ústav zdravotnívý-

chovy, 1982.Schneider, K. Die psychopatische PersÓnIichkeiten. Wien: S.Fr.Deutische, 1943.Schuckit, M.A. Drug and Alcohol abuse: A cl inical Guide to diagnosis and treatment (3rd.ed).

New York:1989.Streissguth, A.P., Clarren, S.K., Jones, K.L. Natura| history oÍ the Íeta| a|coho| syndrome:

A 1O-year fol low-up of eleven patients. The Lancet, 2, 85-91 , 1985.Suchareva, G.J. K|iničeskije lekcije po psichiatri i dětskogo vozrasta. I l. dí|. Moskva: Metgis,

1 959.Štab|ová, R. a ko|. Drogy, krimina|ita a prevence' Praha: 1997 'Štab|ová, R. a ko|. Návykové |átky a kriminalita. Praha: PA ČR, 1994.

Štab|ová, R. Návykové |átka a krimina|ita' Praha: PA ČR, 1994.Štampach, o' Sekty a nová náboŽenská hnutí' Praha: Nak|adate|stvío|iva, 1995.

Urban, E. Toxikomaníe' Praha: Avicenum, 1973.Vágnerová, M.a ko|. Psycho|ogie handicapu. Praha: Karo|inum, 1993.Vaníčková, E. a kol. Násilí v rodině - Syndrom zneuŽívaného a týraného dítěte. Praha:

Karo l inum. 1993.

Vojtík, V., Břicháček, V. K prob|ematice zneuŽívánínávykových íátek ado|escenty. ln. Skála, J.a ko|. Sborník studiío a|koholismu a j iných návykových |átek' Praha: VÚPs, 19B2, .150.

1B4, Zpráva č' 42.

Vojtík, V', Břicháček, V' MládeŽ ohroŽená toxikomanií' Praha: VÚPs, .|987, Zpráva č. 80.

Vojtík, V., Břícháček, V. ZneuŽívání návykových |átek - biopsychosociální prob|ém mládeže. (1.část). otázky deÍektologie, 27, 1984/85, č.7, 285-289, (2' část\, 27 1984/85. č. 9, 35B-362.

Vojtík, V., Tůmová, S', Břicháček, V' osobnost ado|escentÚ zneuŽívajících návykové |átky. Čs.pediatrie, 37, 1982, č'5, 279-281'

Vojtíšek, Z. Netradiční náboŽenství u nás' Praha: Dingir, 199B.

Wa|dmann, H. Phantast ika und Untergrund. Zum psychiatr ischen Verstándnis desRauchmittelgebrauche Jugendlicher. Bonn: Bournier u. co. 1971.

Záškodná, H. Děti' m|ádeŽ a drogy na území města ostravy. ostrava: Filozofická Íaku|taostravské univerzity, 1 997.

Zvo|ský, P. Speciá|ní psychiatrie. Praha: Karo|inum, 1997 '

104

Sociální patologiePavel Miihlpachr

Redaktorka publikace: doc. PhDr. Karla ondrášková, CSc.Vedoucí katedry: prof. PhDr. Marie Vítková, CSc.Vydala Masarykova univerzita v Brně roku2002

Nríklad 500 výtisků2' dotisk |. vydání, 200I

AA - g,g0 vA_ 9,20Tisk oL Print Šlapanice

Pořadové číslo 3685/P d-22lo2-I7 l99rsBN 80-210-251l-s

f . r

Date post:	31-Oct-2014
Category:	Documents
Upload:	martin-pinkos
View:	61 times
Download:	13 times

sociální-patologie-Muhlpachr

Documents