Sociální politika

05 ZDRAVOTNÍ, RODINNÁ, BYTOVÁ, VZDĚLÁVACÍ SOCIÁLNÍ POLTIKA

TÉMA PŘEDNÁŠKY

1. ZDRAVOTNÍ POLITIKA2. RODINNÁ POLITIKA3. BYTOVÁ POLTIKA4. VZDĚLÁVACÍ POLTIKA

ZDRAVOTNÍ POLITIKA

• Zdraví je nutno chápat jako národní bohatství, z toho vyplývá i úloha státu jako subjektu zdravotní politiky, která spočívá ve vytváření takového prostředí, ve kterém se kriteriální funkce zdraví prosazuje do každé lidské činnosti.

Odhaduje se, že zdravotnictví může ovlivnit zdravotní stav obyvatelstva pouze z 15-20 %.

Rozhodující podíl připadá na působení tzv. nezdravotnických faktorů:Životní prostředíZpůsob života a pracovní prostředíGenetické předpoklady

ZDRAVOTNÍ POLITIKA

Zdraví je stav úplného tělesného, duševního a sociálního blaha jedince

zdravotní stav lidí determinuje mnoho faktorů:

• genetické předpoklady

• demografická situace a vývoj

• životní prostředí

• způsob života a životní styl

• úroveň zdravotní péče

STÁT JAKO SUBJEKT ZP

Hlavními úkoly státu jako subjektu zdravotní politiky je:

• tvorba zdravotní politiky –tvorba strategií, národních programů, legislativní proces, správa státního rozpočtu ve vztahu ke zdravotnictví

• garance zdravotní péče –konkrétně se jedná o převzetí odpovědnosti za dostupnost zdravotní péče pro všechny občany (z hlediska dostupnosti finanční, časové a místní)

• garance kvality zdravotní péče –zabezpečuje vzdělávání zdravotnických pracovníků, kontrolu léčiv a stanovuje pravidla pro jejich skladování a distribuci

OSTATNÍ SUBJEKTY ZP

• zdravotnické nestátní subjekty – zdravotní pojišťovny, komory, asociace, zdravotnická zařízení, nadace

• obce, podnikatelé, zaměstnavatelé, občanské iniciativy, občané, rodiny…

ZDRAVOTNÍ POLITIKA

• ZDRAVOTNÍ POLITIKA je cílevědomá činnost státu a ostatních sociálních subjektů zaměřená na ochranu, podporu a obnovu zdraví obyvatelstva, kvalitu zdravotních služeb a jejich dlouhodobou udržitelnost.

ZDRAVOTNÍ POLITIKA ČR

Řídícím orgánem je Ministerstvo zdravotnictví.

Základní charakteristiky současného zdravotnictví:

• stát garantuje zdravotní péči všem občanům

• zdravotní péče je poskytována v konkurenčním prostředí

• občané mají právo na svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení

• pluralitní systém financování –prostřednictvím povinného zdravotního pojištění, státem, obcemi, obyvateli

• podíl dalších institucí a organizací na zdravotní politice –zdravotní pojišťovny, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora

Všeobecné zdravotní pojištění:

• povinné zákonné pojištění

• je vybudováno na principu sociální solidarity

• povinnost platit pojistné má každá fyzická osoba s trvalým pobytem na území ČR

• zdravotní pojištění vzniká dnem narození a zaniká dnem úmrtí

• zdravotní pojištění provádějí zdravotní pojišťovny –dominantní postavení mezi nimi má Všeobecná zdravotní pojišťovna

• občan má právo na svobodnou volbu zdravotní pojišťovny

• pojistné se odvádí na účet příslušné zdravotní pojišťovny, u níž je občan pojištěn

Státní pojištěnci:

• nezaopatřené děti

• poživatelé starobního důchodu, osoby invalidní pro invaliditu 3. stupně

• příjemce peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku

• uchazeči o zaměstnání

• osoby závislé na péči jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV a osoby o ně pečující

• osoby pečující o osobu mladší 10 let věku, která je závislá na péči jiné fyzické osoby ve stupni I

• osoby ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody

• mladiství v zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy

Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických osob a právnických osob

V ČR rozeznáváme tato zdravotnická zařízení:• zařízení ambulantní péče a nemocnice

• zařízení závodní preventivní péče

• odborné léčebné ústavy

• lékárny

• zvláštní dětská zařízení

Hrazení zdravotní péče:

• bez přímé úhrady – na základě všeobecného zdravotního pojištění (rozsah péče je stanovený předpisy), kdy náklady zdravotní péče poskytnuté pojištěncům zdravotnickými zařízeními hradí příslušná zdravotní pojišťovna na základě smluv uzavřených s těmito zařízeními

• za plnou nebo částečnou finanční úhradu:

zdravotní péče přesahující rámec stanovený předpisy

Zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění

• Na území ČR jsou poskytovány zdravotní služby převážně na základě povinného veřejného zdravotního pojištění.

• V případě zaměstnaneckého poměru odvádí zaměstnavatel na zdravotní pojištění 13,5 % z vyměřovacího základu, z toho 1/3 hradí zaměstnanec a 2/3 zaměstnavatel.

• V některých případech je plátcem pojistného tohoto pojištění stát (například za nezaopatřené děti, důchodce aj.).

CIZINCI - Zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění

• Cizinec je účasten veřejného zdravotního pojištění, pokud má trvalý pobyt v ČR a nemá-li trvalý pobyt, pak je-li zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v ČR.

• Získá tím stejné nároky na poskytování zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění (dále „hrazené zdravotní služby“) jako ostatní pojištěnci.

Ze všeobecného zdravotního pojištění je hrazená zdravotní péče:

• léčebná péče ambulantní a ústavní

• pohotovostní a záchranná služba

• preventivní péče

• dispenzární péče (pravidelný lékařský dohled nad pacientem trpícím určitou chorobou - diabetem, TBC, nádorem aj.)

• odběr tkání, buněk a orgánů k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi

Ze všeobecného zdravotního pojištění je hrazená zdravotní péče:

• léčivé přípravky, zdravotnická technika

• lázeňská péče a péče v odborných dětských léčebnách

• závodní preventivní péče

• doprava nemocného

• posudková činnost

Ze všeobecného zdravotního pojištění je hrazená zdravotní péče:

• prohlídka zemřelého a pitva

• zdravotní péče související s těhotenstvím a porodem

Zdravotní politika zahrnuje 2 druhy aktivit:

1) aktivity zaměřené k léčení, tj. odstranění změn na zdravotním stavu člověka, obnově nebo navrácení zdraví, tato zdravotní politika je zdravotní politikou ex post, její realizace je nákladná a má své mantinely. 2) aktivity ve směru a podpory zdraví, ve směru zamezení vzniku nemoci.

• Vzhledem k omezeným možnostem zdravotní péče ve vývoji zdravotního stavu obyvatelstva je nutné hledat rezervy v prevenci a odstraňování negativního působení v oblasti nezdravotnických faktorů, neboť rozhodující podíl na vývoji zdravotního stavu obyvatel představují skupiny onemocnění ovlivněné nezdravotnickými faktory, které jsou prokazatelně preventabilní.

Zdravotní pojišťovna

Zdravotní pojišťovna je specializovaná zdravotní a finanční instituce, jejímž hlavním úkolem je provádět všeobecné zdravotní pojištění

Zdravotní pojišťovny v ČR

Literatura

• Gladkij, I., Strnad, L. Zdravotní politika, zdraví, zdravotnictví. Olomouc: VUP, 2002.

• Gladkij, I. a kolektiv. Management ve zdravotnictví. Brno: Computer Press, 2003.

Rodinná politika

RODINA

• Rodina, která je primární jednotkou společnosti a zřejmě nejstarší sociální institucí lidstva, plní významné společenské funkce: biologickou, sociální, ekonomickou, výchovnou.

• Sociální a výchovná funkce je jinými instituty zastupitelná jen částečně.

RODINA

• Proto požívá rodina ve většině států zvláštní podpory prostřednictvím rodinné politiky, která je nedílnou součástí sociální politiky

( opatření právní, ekonomické, sociální, vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti)

RODINNÁ POLITIKA

• Za rodinu je pokládán soubor společně hospodařících a společně bydlících manželů/partnerů s dítětem nebo dětmi, nebo jednoho rodičů s dítětem/dětmi.

RODINNÁ POLITIKA

• Rodina je skupina osob, která je navzájem spjata pokrevními svazky, manželstvím nebo i adopcí.

• Základ rodiny tvoří rodiče, kteří vychovávají své potomky.

Existuje několik kategorií rodiny. • Mezi základní dělení patří rodina úplná a rodina neúplná. Úplná rodina oba dva rodiče a dětiNeúplná rodina pouze jeden rodič a děti.

RODINNÁ POLITIKA

Rodina je nejstarší a základní jednotka společnosti, nejpřirozenější místo života lidí.FUNKCE RODINY:

• biologicko – reprodukční• ochranná• socilizačně - výchovná• sociálně - ekonomická• rekreační, relaxační, „zábavná“• emocionální

dělení rodin

• nukleární rodina (manželé + děti)• rozšířená rodina (v domácnosti jsou ještě blízcí

příbuzní)• orientační rodina (ta, do které jsme se

narodili)• referenční rodina (ta, kterou sami zakládáme)

Dělení rodiny podle plnění funkcí:4 pásma funkčnosti rodiny:

1) funkční rodina → „normální“ rodina, je zajištěn správný vývoj dítěte

2) problémová rodina → poruchy některých funkcí, výchova dítěte ale není narušena, stav se může zvrátit ve funkční rodinu, rodina je schopna problémy řešit vlastními silami

3) disfunkční rodina → porucha všech funkcí, ohrožuje vývoj dítěte, rodina pod stálým dohledem sociálních pracovníků

4) afunkční rodina → závažné poruchy, rodina přestává plnit funkce, pro dítě je lepší (dětský domov, ústav,…)

Náhradní rodinná výchova:

Výchova dětí a péče o jejich příznivý vývoj je především právem a povinností rodičů.

Ale ne všichni rodiče se o své děti starají.

Důvody mohou být různé:

• rodiče se o děti nechtějí starat

• rodiče se o děti nemohou starat

• rodiče se o děti neumí starat

K institutům náhradní výchovy patří:

ústavní výchova:• Kojenecké ústavy a dětské domovy do 3 let• Dětské domovy• Diagnostický ústav • Dětský domov se školou• Výchovný ústav • Domov pro osoby se zdravotním postižením

K institutům náhradní výchovy patří:

náhradní rodinná výchova:

• osvojení

• pěstounská péče

• pěstounská péče na přechodnou dobu

• Poručenství

• svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče

PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU

• Jde o státem podporovanou rodinnou formu péče, která by měla být nezletilým dětem poskytována po nezbytně nutnou, poměrně krátkou dobu v domácnostech pěstounů.

• Děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině, ale jejich situace neodpovídá osvojení nebo dlouhodobé pěstounské péči, mohou být tedy umístěny do přechodných pěstounských rodin.

• V péči pěstounů na přechodnou dobu jsou také děti, pro které se v tu chvíli hledá dlouhodobé řešení (návrat do vlastní rodiny, adopce, dlouhodobá pěstounská péče apod.)

PORUČNICTVÍ

• Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven, nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.

• Pokud o dítě zároveň osobně pečuje a vychovává jej, má nárok na pobírání stejných dávek jako pěstoun.

RODINNÁ POLITIKA

• RODINNÁ POLITIKA je souhrn aktivit a opatření za účelem podpory rodiny.

• Musí respektovat autonomii a schopnost rodin samostatně se rozhodovat, protože jako odvětví sociální politiky je soustředěna na podporu rodin ve výkonu jejich přirozených funkcí, nikoli na přebírání těchto rolí a zasahování do vnitřního života rodin.

CÍLE RODINNÉ POLITIKY

• V zásadě je hlavním cílem rodinné politiky zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace realizací především principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální garance.

• Nástroje pak jsou především přímé peněžité transakce, daňové výhody a poskytování veřejných statků.

3 systémy rodinných politik:

1) Klasický liberální systém2) Sociálně demokratický tržní systém3) Univerzalistický systém

3 systémy rodinných politik:

1) Klasický liberální systém – předpokládá především zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí a garantuje tak státní podporu pouze rodinám s nejnižšími příjmy, které se nacházejí v pásmu chudoby. • Stát je doplněn aktivitami nestátních

subjektů významně.

3 systémy rodinných politik:

2) Sociálně demokratický tržní systém - sociální potřeby rodiny by měly být uspokojeny na základě pracovních výkonů a zásluh a státní podpora rodin je poskytovaná na základě testování příjmů rodin a na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin, která nemusí být vždy totožná s hranicí sociálního minima, ale může jej diferencovaně překračovat. Je zde prostor pro působení nestátních subjektů.

3 systémy rodinných politik:

3) Univerzalistický systém – zahrnuje státní podporu převážně většiny, nebo i všech rodin, nezávisle na tom, zda-li jsou sociálně potřebné. Je založen na značném rozsahu redistribuce s dominantní úlohou státu a potlačením nestátních subjektů v podpoře rodin.

Demografický vývoj ČR

nejvýraznějším a nejvíce diskutovaným je pokles porodnosti:

•snižování počtu živě narozených dětí

•významné snižování porodnosti ve věku 20 až 24 let

•růst počtu dětí narozených mimo manželství

•počet narozených dětí je jedním z determinantů věkové struktury, a ovlivňuje tak proces stárnutí, který se dotýká všech stránek společenského života (počínaje ekonomickou a konče např. vzděláním

Demografický vývoj ČR

pokles porodnosti:

snižování průměrného počtu živě narozených dětí připadajících na jednu ženu hluboko pod hranici prosté reprodukce

pozitivně je hodnoceno snižování intenzity úmrtnosti:

způsobené především poklesem úmrtnosti ve středním a vyšším věku, ale i snížením kojenecké úmrtnosti

pokles porodnosti a snižování úmrtnosti má za následek zrychlující se proces stárnutí populace od roku 1994 i pokles početního stavu obyvatelstva

Demografický vývoj ČR

z hlediska rodinného chování došlo i ke změnám procesu sňatečnosti:

• uzavření prvního sňatku je odkládáno do vyššího věku

• uzavření sňatku je častěji, alespoň dočasně, nahrazeno nesezdaným soužitím

• snížení intenzity opakované sňatečnosti

nárůst svobodných ve věku mladším 30 let

za příčiny poklesu sňatečnosti je možné považovat: rozšíření možností seberealizace mladých lidí (např. delší doba studia, profesní zkušenosti, studium jazyků, zahraniční stáže, cestování) obtížná ekonomická situace –především z hlediska možnosti získání samostatného bydlení

Demografický vývoj ČR

nárůst rozvodovosti:

• V posledních letech je rozvedeno každé 2. manželství (rok 2013 – 1,8)

• zvyšuje se podíl rozvádějících se bezdětných manželství

Subjekty rodinné politiky:

• Stát

• Kraje

• Obce

• Nestátní neziskové organizace

• Zaměstnavatelé

• Rodiny

• Média

• Školská zařízení a vzdělávací instituce

Nástroje rodinné politiky:

• Finanční dávky

• Daňová podpora

• Slevy a zvýhodněné vstupy v sektoru služeb

• Sociální služby

• Poradenství: Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, PPP, SPC, SVP

Specifická podpora je zaměřována na rodiny se speciálními potřebami:

• rodina se zdravotně postiženými dětmi

• početná rodina

• romská rodina

• náhradní rodina

• rodina přistěhovalců

• sociálně slabá rodina

• rodina svobodné matky, neúplné rodiny

Literatura

• POLÁKOVÁ, O. a kol. Podmínky a efekty reprodukce populace a vývoje rodiny, rodinná a populační politika státu. Praha: VŠE, 2003.

• MOŽNÝ, I.: Rodina a společnost, Praha: SLON, 2008

• KŘÍŽKOVÁ, A a kol.: Práce a péče, Praha: SLON, 2008

Bytová politika

Bytová politika

• Základními znaky obydlí jsou jeho oddělenost, nezávislost, nedostupnost.

• Změny funkce obydlí – tradiční funkce je ochrana před nepříznivými vlivy přírody, nyní je to ochrana před nepříznivými vlivy civilizace, zejména hlukem, znečištěným prostředím.

• Dále je to ochrana před nežádoucími kontakty s jinými lidmi.

Bytová politika

• Zajištění přiměřeného bydlení představuje pro většinu domácností nejvýznamnější životní investici.

• Bytová politika, patří k nejnáročnějším úsekům sociální politiky, a to především z důvodů finančních.

Bytová politika

• Na rozdíl od jiných oblastí sociální politiky se bytová politika vyznačuje tím, že vzhledem k její setrvačnosti ji nelze rychle měnit, a pokud přece k náhlé změně dojde, neobejde se to bez negativních dopadů na životní podmínky lidí.

Bytová politika

Cíle: Je nutné, aby stát pomohl s bydlením nízko příjmovým skupinám obyvatel. K tomu má možnost vycházet při volbě nástrojů bytové politiky ze dvou strategií:

nástroje bytové politiky - strategie

1. nabídková strategie – základní myšlenkou je, že podporuje investory Hlavními nástroji nabídkové strategie jsou:• programy podporující výstavbu státních bytů

určených nízko a středně příjmovým skupinám.Používání těchto nástrojů je kritizováno pro malou efektivnost, je velmi těžké zaručit, že byty budou využívány jen rodinami s nízkými příjmy. Z tohoto důvodu většina států směřuje k posilování přímé podpory občanů, tedy k poptávkové strategii.

nástroje bytové politiky - strategie

2. poptávková strategie – podporuje spotřebitele (občany) Hlavními nástroji poptávkové strategie jsou:• individuální dotace poskytované domácnostem po zjištění jejich

sociální potřebnosti (u nás příspěvek na bydlení – dávka SSP). Tato forma je administrativně náročná (složité vyplňování formuláře, složité vyřizování, zjišťování nároku), ale na druhé straně je tato forma schopna se zaměřit jen na potřebné domácnosti.

• Daňové úlevy • Stavební spoření se státním příspěvkem.• Dlouhodobé hypoteční úvěry a investiční úvěr.

Bytová situace v ČR

V ČR je dnes více než 4,5 mil. bytových jednotek

Z toho je cca 4,25 mil. trvale obydlených (odhad)

Porovnání ČR s EU

Průměrná velikost bytu je 76,3 m2

13. místo v EU

Průměrný počet obyvatel na jeden trvale obydlený bytje cca 2,6

11. místo v EU

Průměrné stáří bytů v ČR 42,5 roku ( zhruba v průměru EU), ale z pohledu zanedbanosti bytového fondu – je ČR v poslední desítce zemí EU

Struktura a forma bytového fondu Převažuje vlastnické bydlení

Odhad – z trvale obydlených bytů - 850 000 bytů „klasicky“ nájemních- 550 000 družstevně užívaných

Ostatní formy mají různou podobu vlastnického bydlení- cca 2,85 mil. bytů

(ke 31.7.2010 - 1,595 mil. bytů je zapsáno jako bytové jednotky dle zákona 72/1994 Sb. )

Nárůst bytů 1990 – 2010

Nárůst o 500 000 nových bytů - 75 % novostavby- 25 % rekonstrukce, nástavby, přístavby

od roku 2005 přibývá 40 000 bytů ročně

Z toho zaniklo cca 75 000 bytů- vyjmutím z bytového fondu a jeho přeměnou na nebytový, zpravidla kanceláře

Hlavní důvody zániku bytů - pokračující regulace nájemného u bytů - uvolnění nájemného u nebytových prostor- v současnosti ročně zanikne maximálně několik jednotek tisíců bytů

Podporovaná individuální stavební činnost:

stavební spoření hypotéky

Sociální bydlení• nejde o silný segment, ale v podstatě o záchrannou síť pro občany v potížích

• je to prevence bezdomovectví, ubytovny, obec má mít představu co s občany, kteří nedosahují na nájemné, jsou předluženi

• nejde o konformní, ale dočasnou (nouzovou pomoc)

• tato oblast je zaměňována s neziskovým sektorem

• jsou to, tzv. byty na půl cesty atd.

• bez aktivního programu vlády, lze jen stěží očekávat změnu

Vzdělávací politika

Vzdělávací politika

• Vzdělávací politika je jednou z částí veřejné politik.

• Vzdělávací politika je souhrn konkrétních činností a opatření, kterými zejména stát, ale i další subjekty ovlivňují celou vzdělávací oblast.

Vzdělávací politika

• Vzdělávací politika je výsledkem dvou vzájemně souvisejících procesů :

• VÝCHOVY a VZDĚLÁNÍ jejichž výsledkem je VZDĚLÁNÍ , které se stává charakteristikou jednotlivce nebo dané populace

Vzdělávací politika

hlavním úkolem vzdělávací politiky je: • zabezpečovat osobní rozvoj jedince• šíření kulturních hodnot• podněcovat růst ekonomiky • zajišťovat přijatelnou úroveň zaměstnanosti.

Vzdělávací politika

• Působí na školské instituce: státní, soukromé a církevní školy i mimoškolské: podnikové vzdělávání, výchova v rodině, atd.

• Základem je Školský zákon č.561/2004 Sb., který je v současnosti nový s platností od 1.1.2005.

Vzdělávací politika

• Z ekonomického hlediska: - jde o typický příklad netržního zboží, které je zdrojem inovací a změn v kvalitě pracovní síly- také má zásadní význam pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života v dané společnosti

Funkce vzdělávací politiky

• Výchovná funkce - formování osobnostních a charakterových vlastností člověka

• Vzdělávací funkce - získání a osvojení soustavy poznatků a dovedností

• Socializační funkce - začleňování žáků a studentů do společnosti a jejich rozvíjení jako společenských bytostí

Funkce vzdělávací politiky

• Kvalifikační funkce - získání odborných znalostí a dovedností nezbytných k dosažení způsobilosti k výkonu určitého povolání, funkce

• Integrační funkce - vytváření postojů a dovedností umožňujících sociální interakce

Funkce vzdělávací politiky

• Selektivní funkce - oceňuje schopnosti a dovednosti jednotlivců, tím jim umožňuje studovat určitou školu a následně vykonávat určitou profesi

• Ochranná a kontrolní funkce - kontrola a dozor nezletilých

• Inovativní funkce a tvorba nových poznatků

Funkce vzdělávací politiky

• Kulturní funkce - poznání kulturních tradic• Tělovýchovná a zdravotní funkce - zajištění

fyzického rozvoje, podpora zdravotní aktivity• Poradenská funkce - poskytování informací

(např. o dalším studiu)• Zabezpečovací funkce - zahrnuje ekonomické,

organizační a administrativní činnosti

Principy vzdělávací politiky

Mezi základní principy většiny současných vzdělávacích politik vyspělých států řadíme:• Princip celoživotního vzdělávání• Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělání• Princip individualizace a diferenciace ve

vzdělání• Princip internacionalizace ve vzdělání

Princip celoživotního vzdělávání

• V naší společnosti rychle roste poptávka po vzdělávání, stává se rozmanitější.

• Potřeba neustálého vzdělávání je způsobena rychlým vývojem věd - vědomosti rychle zastarávají, jsou nahrazovány novějšími.

• Ze vzdělávání se pak stává celoživotní proces.

Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělání

• Právo na vzdělání a rovné šance v přístupu ke vzdělání jsou ukotveny už v Listině práv a svobod.

• Šanci na vzdělání má mít každý stejnou, je pak na jedinci, jak ji využije.

Princip individualizace a diferenciace ve vzdělání

• Individuální vzdělání je důležité, protože každý člověk je jiný, má jiné schopnosti, předpoklady, inteligenční potenciál apod.

• Stejná forma vzdělávání tedy nemůže být účinná pro všechny.

Princip internacionalizace ve vzdělání

• Vzdělání chápeme jako nadnárodní záležitost - pomáhá soužití lidí různých národností, ras, náboženství apod.

Vzdělávací politikapřed rokem 1989

• Znakem vzdělávací politiky socialistického Československa byla především vysoká ideologizace školství, která se negativně projevovala zejména v oblasti společenských věd, a také vysoká centralizace a monopol státu.

Vzdělávací politikapřed rokem 1989

• K pozitivním rysům patří zejména zvýšení propustnosti školské soustavy a zvýšení celkové úrovně vzdělání obyvatelstva, která umožnila překonat období následné hospodářské transformace bez významných společenských otřesů.

Vzdělávací politikapo roce 1989

• Po roce 1989 došlo k výrazným změnám v oblasti sociální politiky. Kromě státu v vstupují do vzdělávací politiky další subjekty, jmenovitě soukromý sektor a církve, které pružně reagují na poptávku po vzdělání v případě primárního a sekundárního vzdělávání.

Vzdělávací politikasoučasnost

• Na důležitosti nabývá také nutnost spravedlivého přístupu k vzdělání. Ta je dána také nutností rekvalifikací na proměnlivém trhu práce.

• Dochází tak k rozvoji celoživotního vzdělávání.

Literatura

• KREBS, Vojtěch, et al. Sociální politika. Praha : CODEX Bohemia, 1997