KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2012/2013 - č. 6

&POT LESKŽebrácká opera aneb

Mafiánská groteska v Hradci!

Žebrácká opera aneb Brilantní text Václava Havla

v provokativní režii Daniela Špinara!

Žebrácká opera aneb Zběsilá jízda americkým

kabrioletem na vlně českého absurdního humoru!

POT&LESK

- 2 -

Vážení a milí čtenáři POTaLESKu, vítám vás při čtení únorového čísla vašeho oblíbeného divadel-ního magazínu. Psát úvodníky je ošidná věc, můžete se sice spo-léhat na to, že část čtenářů je přeskočí a svůj bedlivý zrak zaměří až na třetí, čtvrtou stránku časopisu, ale najdou se jistě i výjimky z řad poctivců, kteří nenechají ani písmenko nazmar. Nebudete tomu věřit, ale za dobu existence našeho POTaLESKu píšu únorový úvodník už POPÁTÉ!!! V roce 2009, v historicky prv-ním ročníku a druhém čísle, které tehdy vyšlo s Davidem Dráb-kem a rodinkou Flinstoneových na obálce, jsme vás s Magdalenou Frydrych Gregorovou uvítaly v obci čtenářské pod heslem „NENÍ POTU BEZ LESKU A DIVADLA BEZ POTLESKU!“ O rok později, v únoru 2010, vystřídala už na první stránce „ještěří pravěk“ dal-ší epocha prezentovaná Františkem Staňkem s motorovou pilou, protože se blížila premiéra Noci oživlých mrtvol, a já vám v úvod-níku vyprávěla, že Vojtěch Dvořák se stal držitelem titulu MgA., Ondřej Malý aspiroval na pozici největšího zlouna filmové histo-rie, Filip Richtermoc chytil štiku, Jiří Zapletal rýmu, Jakub Tvrdík jezdí na zkoušky na běžkách a včas a z Klicperova divadla padají rampouchy. To v úvodníku z února 2011 jsme přidali pranostiku „Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky“, promluvili o blí-žící se premiéře Světáků a na titulní straně nabídli na černobílé fotografii podmračeného malého chlapečka, ze kterého později vyrostl velký Vladimír Morávek. No a na zcela jiné titulní straně a černobílé fotografii o rok později, v únoru 2012, už jste moh-li vidět Karla a Josefa Čapkovy v podání Jana Sklenáře a Josefa Čepelky, a s nimi rozvernou Dášeňku, ve skutečnosti však rozver-ného Žeryka, který usurpuje i těší nikoli domácnost Čapků, ale rodičů naší tajemnice Svatavy Šteinerové. V úvodníku jsem tehdy psala o blížících se třicetistupňových mrazech a zvala na premiéru inscenace Věc Čapek.

A co mám pro vás tedy přichystaného nyní na úvodník pátý, datovaný k únoru 2013? Že si moc vážím toho, že jste zůstali na-šemu časopisu věrni, že možná tu a tam ve volném čase zavzpo-mínáte i na staré ročníky a zároveň se těšíte na každé nové číslo, zkrátka, že máme své věrné čtenáře a víme tedy, že naše práce není zbytečná a můžeme věřit, že si ještě nějakých těch pár úno-rových úvodníků napíšeme…

Za redakciJana Slouková

PS: Mnoho bylo již řečeno o únorové premiéře Krysaře, Viktoru Dykovi i české poezii. Veršů není nikdy dost, proto k uctění února, měsíce mrazu, masopustu a jitrnic, přijměte jako malý dárek stej-nojmennou báseň KARLA TOMANA ze sbírky Měsíce.

Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek, Švehlova ul., HK, tel: 495 512 857,

e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin

www.klicperovodivadlo.cz

č. 6 - únor 2013

POT&LESK č. 6 - obsah 3 - Krysař stokrát jinak 5 - Prévert, Holan, Deml - s režisérem Krysaře Janem Fričem 8 - Ondřej Novotný: „Poezii hledám ve všem“ 9 - David Smečka: „Vždycky jsem dostal po hubě“13 - „Stokrát opakovaná lež...“ - s Danielem Špinarem 15 - „Richard III. je pro nás všechny neopakovatelná zkušenost“ říká Martin Sedláček18 - Na kafi s Lenkou19 - První koncert v Besedě je za námi21 - Galerie U Klicperů22 - Derniéra Ještěrů 23. února!

ÚNOR Kdo ticho miluješ a samotu

a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí

nasloucháš rytmu života,

zda někdy neslyšíš

hlas hlubin?

Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.

Mlčení země bolí.

Však dole

tep srdce chvěje se a skrytý pramen temnot

dere se k světlu.

A píseň mladých vod

tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,

že v zoufalství snad, ve víře však nejsme

sami.

Chcete dostávat každý nový POT&LESK do své mailové schránky? Pak pošlete svůj e-mail

na naši adresu: redakce@klicperovodivadlo.cz

První koncert v Besedě je za námi, příště v dubnu!

19

POT&LESK

- 3 -

Připravila Jana SloukováVážení a milí čtenáři, slibuji vám svatosvatě, že toto je už můj opravdu poslední článek, věnovaný KRYSAŘI. Během posledních tří čísel jsem se vám o této inscenaci, jejím plánování, vzniku, podkla-dech i podobě snažila napsat možné i nemožné a nyní, těsně před zahájením generálkového týdne, který vyvrcholí premiérou 9. února, mi už také do-šel dech. Ale nejsem sama, dech pomalu dochází i vyčerpaným hercům, kteří jsou navíc ohrožováni všudypřítomnými streptokoky a bacily chřipky či jiných viróz, ze všech koutů to pochrchlává a po-kýchává, jeviště se změnilo v jednu velkou Petriho misku a ne nadarmo nazýváme poslední dobou náš univerzální scénický prostor nikoliv Hospoda, ale Lazaret U žíznivého člověka. Věřím však, že se do premiéry všichni zdárně vyléčí, nikdo nový ne-lehne a Krysaře tak uvedeme v plné síle. To, co jsem vám ještě ohledně Dykova Krysa-ře neprozradila, a stálo by za zmínku, je jeho IN-SCENAČNÍ TRADICE. Od svého prvního knižního vydání v roce 1915 se totiž Dykova novela těšila obrovskému zájmu čtenářů, a posléze i dramati-zátorů a inscenátorů, kteří chtěli poetický příběh přenést na jeviště. A tak po československých a posléze českých scénách pobíhalo do dnešních dnů už nespočet Krysařů, Agnes, Matek Agnes, Kristiánů i Seppů Jörgenů. V historickém výčtu je zcela zásadní inscenace Emila Františka Buri-ana, který Krysaře začal dramatizovat v prvních dnech okupace roku 1939 a uvedl ji v premiéře ve svém divadle „D“ v lednu 1940. Dykův Krysař se tak stal jedním z největších úspěchů této avant-gardní scény. Od počátku doby poválečné do dne-ška potom vzniklo přes třicet různých inscenací Krysaře v českých divadlech, alespoň podle data-báze Divadelního ústavu. Ponořila jsem se tedy hlouběji do divadelních ar-chivů, projížděla jednotlivá obsazení od roku 1945, a tu a tam narazila na skvosty, o které se s vámi ráda podělím. U obsazení Dykových postav totiž často nechyběla dodnes známá zvučná jména! Například v roce 1957 se hrál v Praze v obno-veném D34 Krysař v režii E. F. Buriana, a titulní roli v této inscenaci ztvárnil Vladimír Brabec. V roce 1963 vznikla jistě pozoruhodná inscenace Krysaře v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde se tehdy formoval budoucí pražský Činoherní klub. V režii Jana Kačera hrál Krysaře František Hu-sák, Kristiána Jiří Kodet a Agnes Nina Divíško-vá. O dva roky později, v roce 1965, hráli Krysa-ře v DISKu a v rámci mladých absolventů se na jevišti představili Jana Březinová jako Agnes,

K R Y S A Ř s t o k r á t j i n a kč. 6 - únor 2013

POT&LESK

- 4 -

č. 6 - únor 2013

Jiří Wimmer jako Kristián a Josef Laufer jako Faust. Zajímavá inscenace jistě vznikla v roce 1966 v pražském Divadle S. K. Neumana. Kry-saře zde totiž hrál Radoslav Brzobohatý, Seppa Jörgena Rudolf Jelínek, Kristíána Antonín Mol-čík, Loru Zdena Hadrbolcová a Kätchen Marie Drahokoupilová. V roce 1983 se v Národním divadle v Ostravě v režii Jana Kačera představil jako Krysař Alexej Pyško, Loru tehdy ztvárnila Jitka Smutná. V roce 1984 v pražském Divadle E. F. Buriana hráli Krysaře Petr Oliva nebo To-máš Töpfer, Agnes Ljuba Krbová a Kristiána Alfréd Strejček. V roce 1987 se uskutečnila opět v režii Jana Kačera premiéra Krysaře v Divadle na Vinohradech ve hvězdném obsazení, Krysaře hrál Martin Stropnický, Agnes Daniela Kolá-řová, Kristiána Svatopluk Skopal, Matku Agnes Jiřina Švorcová, Seppa Jörgena Tomáš Töpfer, Frosche Ilja Prachař, Strumma Otakar Brousek a Loru Dagmar Veškrnová. Mezi pozoruhodné inscenace z porevoluční doby patří rozhodně Krysař z Divadla v Celetné – Spol-ku Kašpar z roku 2003, kde hrál Krysaře Martin Hoffman, Agnes Monika Zoubková a Kristiána Marek Němec a zajímavé dílo jistě vzniklo v roce 2007 v olomouckém Divadlo Tramtárie, kde titul-ní roli Krysaře v režii Petra „Klarina“ Klára ztvárni-la žena – Viola Petrášová. Kromě těchto dvou di-vadel se v době od listopadu 1989 hrál činoherní Krysař ještě v Liberci, Jihlavě, Zlíně, Opavě, Šum-perku a samozřejmě i v Hradci Králové. V Hradci se Krysař zastavil v minulosti už dva-krát – v roce 1955 v inscenaci režiséra Milana Páska s Rudolfem Šimarou (Krysař), Vlastou Kalendovou (Agnes) a Aloisem Liškutínem (Kristián) a podruhé v roce 1994 v režii Radovana Lipuse, s Davidem Suchařípou jako Krysařem, Ivanou Nováčkovou jako Agnes a Marcelem Rošetzkým jako Kristiánem. V roce 2013 tedy přivádíme Krysaře potřetí, ten-tokrát v režii Jana Friče, nové dramatizaci Ondřeje Novotného a v pojetí tvůrců narozených v první polovině osmdesátých let. A na jaké obsazení se můžete těšit tentokrát? Krysaře ztvární David Smečka, Agnes Marta Zaoralová, Kristiána Ja-kub Tvrdík, Seppa Jörgena Ondřej Malý, Matku Agnes Zora Valchařová-Poulová, Loru Lenka Loubalová, Kätchen Helena Plecháčková, Frosche Jan Vápeník, Strumma Josef Čepelka, Konráda Rögera Filip Richtermoc, Žebráka Petr Vrběcký a Černou Lízu Magdalena Pavlíčková.

Přijďte se podívat na nového Krysaře! Premiéru má 9. února 2013 v Klicperově divadle.

POT&LESK

- 5 -

č. 6 - únor 2013

PRÉVERT, HOLAN, DEML!S režisérem JANEM FRIČEM nejen o Krysaři,

ale i osudových básnících, oblíbených lokálech a vodách šílenství…

Už potřetí zkoušíš v Klicperově divadle v Hradci Králo-vé. V čem vidíš sílu tohoto divadla, proč tě láká se sem znovu vracet?Hradec Králové je krásné město. Je tu klid. Klicperovo divadlo má velmi příjemný soubor - partu lidí, kteří drží při sobě, jsou zábavní, nejen lidsky, ale i herecky jsou dobře vybaveni, a hlavně nosí jídlo na zkoušky. No a zažívat téměř každý pracovní den jako tako-vou hostinu je blahodárné. Klicperova divadla si pak vážím i po umělecké stránce, totiž že v provozu velkého oblastního divadla se nebojí, byť kompromisně, diváka vychovávat a tříbit jeho vkus i formálně náročnějšími inscenacemi, jako byla Morgiana. Nese to své ovoce nejen v podobě hodnotných děl, ale i v určité kulti-vovanosti obecenstva, a tak já naivní romantik tleskám, že lidská společnost bude lepší. V dnešní době brutálních ekonomických tlaků je těžké toto udržet, ale stojí to za to.

Proč ses rozhodl svěřit titulní roli Krysaře právě Davidu Smečkovi?Sázím na kartu jeho nespoutanosti, obrovské osobní originality, určitého tajemství, které si nese, a také mé osobní sympatie - dobře se s ním povídá a věřím, že si v hledání témat porozumíme. No a taky je to rocker, to je jasný.

Na jaké téma kladete ve vaší inscenaci důraz, co je pro vás důležité?Krysař je pro mě především obrazem vnitřního boje romantické-ho člověka s nástrahami reality. Životní situace, kdy končí mládí,

kdy člověk stojí před rozhodnutím, jaký vztah se světem kolem sebe si vytvoří. Deziluze. Jakým způsobem se lze zapojit do spo-lečnosti a zároveň dostát romantickým morálním závazkům z doby dospívání. Je možné se zastavit, je možné a správné se z věčného poutníka proměnit ve spořádaného občana? Vždyť ale existují i obstarožní punkáči! Ti „praví“ nenosí cvočky. Nosí svobodu v hlavě. Takže určitý vnitřní boj čerstvého třicátníka s rozhodnutím, kudy se dále ubírat jak životně, tak umělecky, je mi blízký velice. Je v tom taky velká temnota, ne nadarmo Krysař potkává doktora Fausta, a to už vůbec nemluvím o jeho panické hrůze z chrámových chrličů. No a pak samozřejmě tu je hlavní dějový prvek, a to osudová láska, která jediná má sílu změnit svět. To je jasné. A možná i jediné řešení, jak se s ne ideálním světem kolem sebe vyrovnat. V našem příběhu to ovšem skončí tragicky, takže kdo ví.

Jakým způsobem jste přistupovali k dramatizaci Dykovy novely?Převést Dykova Krysaře na divadlo, navíc „klasické“ činoherní, není úplně jednoduché. Je to romantizující lyrická novela posta-vená především na kráse jazyka, popisování nálad a pocitů. Děje je tam poskrovnu, navíc je to značně symbolické a tím pádem občas docela nelogicky zamotané. Ovšem použitá legenda o tem-ném, ale zároveň obrovsky svůdném a svobodném Krysaři, je fas-cinující. V české divadelní tradici existuje několik dramatizací, já jsem se však nakonec rozhodl vytvořit novou - vlastní - pro účely konkrétní inscenace. Když jsem nad dílem přemýšlel, neustále

POT&LESK

- 6 -

č. 6 - únor 2013

jsem se točil kolem interpretace Krysařovy moci jako moci slova, moci umění, moci krásy, moci něčeho, co přesahuje běžnou ka-ždodenní realitu a banalitu. Rozhodl jsem se tedy svěřit práci na textu Ondřeji Novotnému, kterého si jako dramatika vážím pro jeho velmi intimní vztah k poezii, tedy básni jako základní mate-rii. Nakonec jsme přišli na to, že bychom rádi vedle Dykovy řeči chtěli nechat promluvit i jiné české básníky a téma poezie jako takové tímto posílit (nejhlouběji ponořená postava matky pro-mlouvá slovy Ivana Blatného, například)…Vyrábět tisíce umělých krys a jejich loutkoherecké animování mi přijde zbytečné. No a někde vzadu v hlavě mám i takovou naději, že se mi společně s herci podaří připravit zážitek natolik jímavý, že aspoň jeden z diváků druhý den po zhlédnutí představení zajde do knihovny a vypůjčí si knihu veršů třeba Ivana Blatného, protože ta krása slo-va, ta svoboda jazyka mu nedala spát a cítil se opojen...

Je zkoušení Krysaře složitější než tvoje předchozí práce v Klicperově divadle? A setkal ses s podobným textem a typem práce už předtím?Jak se to vezme. Organizačně bylo třeba Bylo nás pět složitější - živá kapela, a tak. Ale Krysař je asi náročnější práce, především proto, že po dvou „legracích“, které šly tak trochu po srsti, se tady pouštíme do vod neprobádaných, do vod tragédie, šílenství a vykloubenosti lidského nitra, takže není vše tak od prvopočát-ku „jasné a zřetelné“, jak po tom touží zaprdění Hamelnští. A k druhé části tvé otázky - autorské inscenace, které pracují s poetickými principy, nebo dokonce přímo s básněmi, za sebou nějaké už mám (třeba Svést sv. Vladimíra - inscenaci z díla V. Holana, nebo razantní variaci na Euripidova Oresta, kterou jsem inscenoval v Divadle Na zábradlí). Abych pravdu řekl, baví mě to velice. Je to dobrodružné. Báseň je dar.

Jak už jsi zmínil, silný vliv na inscenaci má Dykův poetický jazyk i vložené verše. Jakou cestu sis ty sám vedl směrem k poezii? Kteří básnící jsou těmi tvými osudovými? Pokou-šel ses sám o vlastní tvorbu?

Každej z naší partičky smíchovských pubertálních věčně zami-lovaných romantických snílků, kteří popíjeli krabičáka v parku, hráli přitom na kytary a váleli se tam v trávě s holkama a mysleli si, kdovíjací jsou Bukovský s Byronem dohromady, psal verše. Někdo je dokonce dával ostatním přečíst. Byly to hovadiny. Ale třeba Ondra Novotný, právě autor naší dramatizace, v tom nějak pokračoval a dneska - jeho dramata, to jsou vlastně velké bás-ně a dobré. Jinak pro mě osudovými básníky je taková bizarní trojice. Jacques Prevért, protože jako dítě jsem se díky němu zamiloval do divadla, neboť z jeho veršů s námi jako dětmi v Divadle Labyrint Magda Pospíšilová a další objevovali divadlo. Vladimír Holan, protože poezií on byl zdolán, a protože se večer valil prázdným rukávem jeho kabátu jako pohlavím slepce, které by vykousala hudba. A Jakub Deml - jeho Miriam je pro mě asi nejdůležitější knížka na světě a neumím popsat to obrovské ro-zechvění, když jej stále dokola čtu.

Můžeš nám zacitovat pár veršů, které máš opravdu rád?Musel bych se ponořit do knížek, protože mám naprosto nulovou paměť na slova, takže z hlavy nedám dohromady ani verš. Ale kdyby POT&LESK měl padesát stránek, rád bych, abyste otiskli celou Demlovu Miriam, protože ta je prostě Boží. :)

Jak jste došli ke scénografickému řešení inscenace?Román se svou mnohostí dějišť, popisy krajiny a dlouhých cest po městě i okolí je pro scénografické pojetí velkým oříškem. Ve výsledku ale jde především o návštěvu cizince - Krysaře ve měs-tě Hameln a o magickou horu Koppel, za jejíž propastí se skrývá tajemství smrti. Vzhledem k zacílení na postavu Krysaře jsme tedy hledali univerzální prostor, v němž by se nacházel Hameln s tamními občany – „panoptikum ctihodných, spokojených, oty-lých, omezených, zodpovědných, smířených, blbých, obyčejných, zpocených“. Zároveň je to místo zastavení na cestě Krysařově. Mělo by to být bezpečné, ale zároveň „zaprděné“. Po dlouhých úvahách jsme tedy došli k prostoru hospody, hospody U žízni-

POT&LESK

- 7 -

č. 6 - únor 2013

vého člověka, která se pro nás stává celým Hameln s jeho ký-čovitou a nevkusnou malostí, posedlostí po až „rakouském“ po-řádku atd. Důležité v této inscenaci je pro mě především slovo, možnosti jeho sdělení atd., i proto je to hospoda spíš současná, než že bychom vytvářeli historický obraz romantizující středově-ké vesničky...

Máš ty sám nějaký oblíbený lokál, kde můžeš „potkat Fausta i osudovou lásku“?S výše zmíněnou partičkou od puberty navštěvujeme „Divadelní kavárnu Krušovice“ na Smíchově. Taky se jí říká „U Evžena“, pro-tože to je tamní (jediný!) barman a táhne to tam už snad dvacet let, denně, od rána do večera. Je to naprosto srdcová záležitost, protože když v parku Kinských pršelo nebo byla zima, byli jsme s těma holkama tady. A tak se i ve svém útlém věku mohu po-važovat za tamního štamgasta. A ty postavičky, které tam chodí, to jsou takové ty dokonale bizarní hospodské typy, za všechny mohu jmenovat pana Václava Kudláčka, který tam denně sní o tom, jak ve svých padesáti začne studovat animaci. Je tam také jukebox. Je tam také poezie. Je tam i lidská temnota. Je to tam stejné jako v roce 1994. Když to tak počítám, od puberty jsem tam možná byl delší čas než doma. Je to nepopsatelné a všem doporučuju tu podivně kýčovitou a vykloubenou atmosféru po-znat. Je to vedle Švandova divadla na Smíchově. No a tady v Hrad-ci v divadle je klub „U Miloše“, a to je taky pohádka. Inspirací pro naši scénografii se pak stala ještě jedna smíchovská hospoda, ale nemůžu si teď vybavit její jméno, jen to, že jsem se tam ska-marádil s těhotnou holkou, co tam tancovala u tyče na písničky Marty Kubišové a bratrů Nedvědů, což je obraz sám o sobě. :)

Na kterou scénu z naší inscenace se při projíždění vždycky těšíš?Na opilého Krysaře, a pak na Agnes, když říká: „Mám ráda tento svět, chci býti dobrá, chci svému blaženství napomáhati, všemu

lepšímu, ničemu dobrému neškoditi“. To je velký moudro. No a rád se cynicky směju, když Kätchen a Lora šikanujou Seppa.

Umíš hrát na píšťalu?Když jsem byl malý, uměl jsem na flétnu Běžela ovečka hore do kopečka.

A jaký je tvůj vztah k hlodavcům?Již dvakrát jsem použil v nějaké inscenaci kostým obrovského velmi chlupatého křečka. Takže na ně mám asi nějakou úchylku, anebo to je nějaký problém v dětství. :)

Zajeli jste se před začátkem inscenování podívat do ně-meckého Hameln?Tak dlouho jsme s dramaturgyní Janou tu cestu plánovali, až se nakonec, klasicky, neuskutečnila z časových a organizačních dů-vodů. I přesto, že divadelníci mají v létě prázdniny, pracují stále. Škoda.

Co by sis přál do cílové rovinky a generálkového týdne Kry-saře?Klid, pohodu, sebejistotu, důvěru, fungující techniku. A abychom všichni večer dokázali usnout a nabít se sílou na další den. Přeju si taky zdraví herců, protože nás v cílové rovince kosí zákeřná chřipka, kterou se vzájemně nakažujeme. A pak taky hodinky s vodotryskem.

Jak bys na Krysaře nalákal čtenáře POT&LESKu?Bude to jízda.

Ptala se Jana Slouková

- 8 -

POT&LESK č. 6 - únor 2013

Bylo těžké popasovat se s drama-tizováním Dykova textu? Jaká byla největší úskalí téhle práce?Nevím, jestli to bylo těžké, ale neby-lo to jednoduché. Největším úskalím bylo překonat určitou statičnost, kte-rou text obsahuje, a vyjít vstříc potře-bám divadla směrem alespoň k mini-mální dramatičnosti.

Které téma tě na Krysaři od počát-ku přitahovalo?Touha, zbabělost.

V tvé dramatizaci hraje velkou roli poezie. Jaký k ní máš ty osobně vztah? Máš své „osudové“ básní-ky?„Poezie“ je něco, co hledám ve všem. To slovo zní tak nabubřele, ale lepší nemám. Pokud se týče té psané, zce-la neskromně a hrdě se prohlašuju za holanovce.

Je to tvá první spolupráce s režisé-rem Fričem? Jak jste se dali pra-covně - a osobně - dohromady?S Honzou se známe roky. Potkali jsme se v Dětském divadelním studiu v Praze. On je z Košíř, já ze Smíchova, takže jsme to k sobě měli blízko a vy-pili už nějaká piva. Ale profesionálně je to, myslím, teprve druhá věc. Před Krysařem jsme spolu dělali na insce-naci „Romeo a Julie a co jako?“ pro pražské Divadlo NaHraně.

Kdo je dnes Krysařem?Asi každý, kdo touží, kdo se nesmi-řuje, kdo je nakonec ochotný dospět, přijmout zodpovědnost, postavit se sám sobě.

Je nějaká replika z našeho textu, kterou máš hodně rád?Na gymplu jsem Dyka neměl moc rád

a snad nikoho z téhle dekadentní par-tičky přelomu století. Ale jsem rád, že jsem si ho mohl přečíst znovu. Těch vět je celá řada. Např.: „Ocitli se na prudkém spádu, kde nečiní se kroky, kde zbývá pouze let.“ Nebo: „Zcela nahé ano. Bez ostychu. Bez výhrad.“ A ty Seppovy věty mám taky rád. Dou-fám, že jste všechno neškrtli.

A co bys přál Krysaři v Hradci Krá-lové?Krysaři v Hradci Králové bych přál, aby si k němu přes veškerou drsnost, surovost i přes tu nebohou poezii na-šel divák cestu. Jednoduché to nebu-de a přitom to dnes nelze jinak. Kry-sařovi obecně přeju spokojený přiblbý hamelnský život, klid, smíření, Agnes.

Ptala se Jana Slouková

„ P O E Z I I H L E D Á M V E V Š E M “

ONDŘEJ NOVOTNÝ (1984)Píše texty písní, divadelní hry i poezii. Studoval na konzervatoři Jaroslava Jež-ka v Praze (tvorba textu, scénáře) a na Divadelní fakultě JAMU v Brně (diva-delní dramaturgii). V současnosti působí jako pedagog na Pražské konzerva-toři. Kromě toho vystupuje jako příležitostný hudebník a herec. Je zpěvákem punkrockové kapely Vyčůrat a spát a členem divadelního sdružení D´EPOG.Z jeho divadelních textů bylo zatím uvedeno:

2006 – Námořník (scénické čtení v Divadle v Dlouhé, režie: A. Goldflam)2008 – Proud (A studio Rubín, režie: J. Frič)2010 – Co je ve sklepě? (Studio Marta, režie: J. Mikuš)2011 - S hrou TO LÉTO! zvítězil v dramatické Ceně Konstantina Trepleva a text byl poté uveden v Divadle Husa na provázku v režii Jana Mikuláška2012 – Romeo a Julie a co jako? (Divadlo NaHraně, režie J. Frič)

Sedm otázek o Krysaři

pro autora dramatizace

hradecké inscenace

ONDŘEJE NOVOTNÉHO

POT&LESK

- 9 -

č. 6 - únor 2013

Jaké byly Tvé nejsilnější dojmy po prvním čtení Dykova Krysaře?Za prvé: že mi knihu přinesla Marta Zaoralová, která hraje Agnes – tj., byl to impuls, čekám, že budem pořádně zkoušet. Za druhé: myslel jsem na Fri-kyho – režiséra Honzu Friče – který vě-děl, že to budu já ten Krysař – a hloubal jsem co na mně Friky vidí. Já šedá emi-nence divadla – herec třetích plánů, postrach prvních plánů. Já a hrdina? Antihrdina. Já a říkat moudra? Chlap, co v životě tolik chyb udělal? Ale Hon-za je výborný – dělej to, jak chceš, běž kam chceš, ale buď. Za třetí: Nebát se. Nepodělat se z toho. To víš, my na AD zobání kloužem po hraně, takže být Krysařem? Jedna noha nad propastí, druhá v nevědomé slasti.

Kniha mne ohromila básnivostí. Měla blízko k mému oblíbenci L. Klímovi. Silný příběh, krásný jazyk. Jedním dechem přečteno. Děs a hrůza, jak to ztvárnit. Scénář však dal jasný styl, názor, jazyk. Nonstop, člověk mimo společnost, neklidný, vše, co učiní, má dopad. Nejen krysy, ale i jeho Osud, vše se za Krysařem táhne a on neustále uniká. Kniha má krásu, ale i vtip. Jak říká moje máma: „Hlavně, že to je o dvóch.“

Na jaká největší úskalí jste během zkoušení naráželi?Mírně odmýtizovat, zpřehlednit, dát prostor jiným básníkům, uchopit po-stavy. Srozumitelně. Mít se na jevišti, v Hameln, rád. Dost obav, strachu, nejasností, pochyb, prostě jsme pra-covali, jeden den tak – pak zas jinak – dobré zůstane – špatné odejde. Hlavně vymýtit ty vnitřní obavy, že se to nebude líbit, že je něco moc, že se něco nepochopí apod. Hlavně se sou-středit! Cesta je jasná, jasný je cíl.

Muzikant. Skladatel.

Herec. Básník. Šedá

eminence divadla.

Rozervanec. Táta

od rodiny. Solitér.

Parťák. Provokatér.

Boží talent. Kamarád.

Antihrdina. Postrach

prvních plánů.

Pábitel. Krysař.

Davka Smečák.

„Vždycky jsem dostal po hubě...“ROZHOVOR S DAVIDEM „KRYSAŘEM“ SMEČKOU

POT&LESK

- 10 -

Rytmus – netahat – nebýt zbrklý – být pevný – nebýt v křeči – být uvolněný – nebýt ignorant. Dívat se, ale ne-čumět, vládnout slovem – ale nebýt Miloš Frýba.

Hlavně Smečáku: Moje zápisky ve scénáři – to nezna-mená, že se to říkalo, to jsem si tak přeložil sám. Ne-mluv brněnsky, nekryj Vápna, nepouštěj stůl Bohouškovi na hlavu. Neprašti Martu píšťalou. Bacha, když pouštíš ocelovou trubku, ať nezlomíš Kubovi vaz. Buď charakter – né typ. Nerozumím Ti. Neslyším Tě. Tak zítra. Zaplatit složenky. Kajetán šmoulí den. Nezapal Martu zapalova-čem. Nepraštil ses o ten portál moc? Kde je to sklo z těch panáků, cos rozflákal? Buď chlap a né intelektuál, buď macho a ne měkota. Netvař se jak vrah! No, něco ze sebe asi nevymýtím nikdy. A jindy? Jsi básník!!! Ó ty jsi básník!!! Nehrej porno. Nemaluj slova. Nechytej Ondru jako kus hadru. Bacha, holky mají jen jedny uši, opatrně. Neztěžuj si to. Zblázni se! Buď magor!!! Nebreč. Křič! Bal ji slovem. Buď tajemnej. Buď divnej. Nebuď úchylnej. Zkus se aspoň jednou trefit šipkou do terče. Vzdálenost mezi herci bývá i větší než půl metru. Nelep se furt! Jít do Erka. Jak udělat, aby zapalovač měl 20 cm plamen a nepálil? Nachystat krysy na průjezd. Nečum do lidí. Ne-čum do lidí!!! Tu poslední šipku nehodit po Martě vůbec!!! Drobný na kafe – krev do panáků. Opilost pryč – opilost zpět – no něco mezi. Nový židle – obouručky – jinak to nezvedneš. Máš to ve škrtu, vole. Netanči jak puberťák. Jsem Krysař? Buď tam, ale nebuď vidět. Vadíš sám sobě, ale nehrej to. Víš, nehrej. Spát!!! Víš, že je za Tebou Vrbič? A nad tebou Chrlič? – tak to hrej. Nebo si to škrtni. Hrej na Zoru! Na černý nesmíš!

Hraj na Fílu, hraj na Martu, na Ondru hraj! Víš co, raději hrej víc na sebe. Srdce, otevři se, poprvé, sílu, spánek. Geniálnííí!!! A dnes to bylo co? Vtip? Stahuješ kolegy. Tak zítra.

č. 6 - únor 2013

Tak vidím, že musím dávat na sebe a na okolí pozor. Zase vím, že jsem v dobré společnosti. Všichni kolegové jsou tak trochu Krysaři. Mají v sobě neklid, běs, touhy, lásky, jsou zásadoví, nezlomní apod. Takže když dělám chyby, tak mi to řeknou, já se urazím a pak udělám, co mi radí, a jde se dál. Každopádně pan režisér Frič po mně chce velkou postavu, chce, abych zahrál vlastně jeho, protože i on se cítí být Krysařem... To jsou moudra, co píšu... No vlastně každý chce být Krysařem, mít v sobě moc, touhu, sny, lásky. Každý cítí jak ho okolí mele, ale věří, že někdy nesemele.

Upřímně – asi pateticky, ale děkuju všem za krásné zkoušky. To mi ze srdce nikdo nevezme – žádný pisálek, kritik. Jestli to domrvím, ponesu si vinu sám, ale vím, že jsme během procesu byli poctiví, bavilo nás to, nerodili jsme ježky a neprudili se.

Jak společně s režisérem Honzou Fričem vykládáte příběh Krysaře? Jeho motivace?Být. Chvilku. Stačí jen být. Je jedno, jestli máš Píšťalu nebo Plechovej bubínek nebo „Andělské Pírko věčnosti a klíč od Nicoty“. Pak to přijde, něco, někdo Tě nalomí, zmate, Ty mu/jí dáš celý život, změníš se, svitne naděje, pak přijde omyl, zklamání, nevraživost, zlo – pomsta, už je pozdě, celé se to domrví, zamotá, praskne jak vřed. Pak se rána vyčistí a začne život nový možná lepší, smy-sluplnější, snesitelnější. Pokoušet se znova a znova, aby to stálo za to tady na světě být. Když né my, tak ti po nás, ale naděje byla a bude.

Kým nebo kdo je pro tebe Krysař?Každý. Každý člověk má v sobě sílu, životní sílu, vlast-nost, kterou bychom sami v sobě marně hledali – máme zase plusy a mínusy jiné. Krysař je především Člověk. A pak jde o to, jak s tím, co máš, zacházíš. Já osobně jsem sebedestruktivní. „Zastav se Krysaři“ – jako bych slyšel svou ženu Isabelu. „Krysaře to však pudilo dál

POT&LESK

- 11 -

č. 6 - únor 2013

a dál, až na okraj propasti“ – jako bych slyšel Smečáka. Mám z toho strach, že skončím na tom dně propasti za městem Hameln a jediný, co si řeknu: „Příště jinak a lépe.“

Hlavně je to člověk, který zbavuje společnost strachu – obav – to je taky to, co se na nás dnes uplatňuje: „Měj strach, nevaž si sám sebe, mlč, pracuj, a když je ti nejhůř, tak se směj!“ Smích jako jediná obrana před strachem – to nám mnohým zůstalo – bohužel.

Takže, cokoli v nás se může stát destruktivním a je cel-kem jedno, zda-li mám, či nemám právo se svým darem takto zacházet, než k čemu mi byl dán. Jako muzikant taky neskládám písně pro náckovské kapely, a taky ne hudbu pro AZ-kvíz.

Viz pan Landa Daniel – Krysaře též hrál – téma pro něj jak dělané, jeho hudba skvostná, aranže, melodie – text pod tím? Nálada za tím? Zlo. Běs. A výsledek? Kouzelník Žito s kohoutem v náručí jde stavět jakousi věž a plavat se žraloky. Pamatujete si? Nebo už ne? Má mě taky tak-to rupnout v bedně? Takže je třeba do toho moc nepadat. Co kdybych přišel na jeviště po premiéře s čuníkem v náručí a tvrdil, že jsem čaroděj Sedmikráska. No, tak mě technika odveze na psychinu, ne? Prostě a jednoduše – je třeba často vyčistit duševní komory, holt někdy je tam nastláno. A s tím Krysař tak trochu nepočítal, že se uvaří sám v sobě. Teda 14 dní před premiérou je to tak, třeba to změníme, ten výklad je mnohoznačný.

Dnes jsem šel do školky, se synem a pět lidí mne po-zdravilo tak, jak kdybych byl krysa.

To si nesmíš pouštět. Dva měsíce Ti v divadle postavy ří-kají: „Vypadni. Jdi. Odejdi. Jsi nic...“ No, nespím, ale snad to bude dobré. I když Kuba Tvrdík mi málem už rozbil hubu na zkoušce (jako v roli samozřejmě). Doufám, že to není osobní. Jsem prostě provokatér.

„Nikdo už mi nezavolá, nikdo už mně nepohladí, všem lidem totiž moje bytost vadí.“ F. Topol

Je pro Tebe téma Krysaře v něčem ryze osobní?Nezakotvit. Nestanout. Buď, jaký chceš. Panděra, pup-ky, krysy, krysy, krysy – chřtány, držky, ksichty.

„Vždy, když se život urovnal a spal, z klidu a ticha zmocnil se mě žal...Zbytečno odcházeti, chceme-li se vrátit. Ano, zcela nahé ano, bez výhrad.“ Atd...

V jedné věci jsem Krysařem – jsem asi divnej. Když jsem přišel kamkoliv do neznámé hospody a pronášel moudra, dostal jsem po hubě. A šel jsem znova. Oni o fotbalu, politice a já osolil jukebox: „Včera ráno přišlááá! Zubatááá, zubatááá“! – zase to dopadlo blbě. Jedu na Slovensko – diskotéka – devadesátý léta – já v kožárně: „Žiletky na tělééé! Žiletky v tělééé!“. Topoool! Psí vojááá-cííí! No, šel jsem krváceje za město do svého stanu, ale ráno nastartil Toyota coupé a: „Hej, héééj jsem mladeeej – připadá mi to děsný, ale začíná mi bejt – tohle město těěěsný!“ No, dnes už raděj mlčím, ale prej se zas blbě dívám, takže asi fakt vadím.

Osobní je Krysař ve všem. Každá role je osobní. Doktor taky operuje, aby to bylo osobní, obrana ve fotbale je taky osobní – vrah v Richardovi to nemá osobní. Ale nemusí to být vždy složitý – kamarád Karel mi ve 20-ti řekl: „Hele, každé chlap má na každó babu.“ Byl to brněnské automechanik a byl šťastné. On na tom byl líp než já – rozervaný inťoš v saku a dlouhým vlasem.

Dramatizace Krysaře se z velké části opírá o poezii českých básníků? Jakou poezii si čteš rád Ty?Pánové mistři Jirous, Krchovský, Mikulášek, Blatný, To-pol. Spíš mne baví to zhudebňovat, či zhudebněné slyšet. Nebo říkat. Ten tok. Jo a Jan Vápeník. Znáš Vápna? Já ho znám. A znám ho se vším všudy.

Změnil se během zkoušení nějak Tvůj vztah ke „krysám“?

Nemáš někdy pocit, že všichni žijeme v Hameln?My žijeme v Hradci – to je tam, kde se jednou zjeví...

Každý má svůj Hameln. Někdo má Hameln doma – to poklidné místečko, někdo Hameln v práci – teplá žid-lička, i já mám svůj Hameln – svět iluze, nalhávání si, růžový brejle, ješitnost atd. Nejde to být ideální, nejde to

„Vždy, když se život urovnal a spal, z klidu a ticha zmocnil se mě žal...Zbytečno odcházeti, chceme-li se vrátit. Ano, zcela nahé ano, bez výhrad.“ Atd...

Ta zvířata chytrá já měl vždycky rád. Oni za to nemůžou, že

krysami jsou.

„Lidi jsou různý a různý koníčky maj... sbírají kožky, mince,

kdejaký krám.

Někdo má rád sny, jiný zase kačky, pro mně je teplo myšího

kožíšku ráj.

Když jdu na dvoreček – krysy už jsou tady...

Když jdu do kotelny... je jich plno všady

Jakpak tohle skončí?…“ – Pražský výběrJá vyrůstal na tomhle, tak co říct víc?

POT&LESK

- 12 -

č. 6 - únor 2013

a je to nemožné. Hameln není špatně – to jen my někdy nevidíme a nechceme ani vidět, nejsme schopni vidět dál než za svůj Hameln.

Jen si přiznejme, v čem jsme ti Hamelnští, to stačí. To jsou moudra, co? Jdu chystat Bebe dobré ráno. Hameln dobré ráno. Synkovi s názorem. Takže žiješ svůj Hameln a někdy nabouráváš Hameln těch druhých. Oni to při-jmou a už je méně krys v Hameln, méně krysího pachu v tobě – prostě vyvětrej tu a tam svůj Hameln.

Vyražte tedy ze svého Hameln, k nám do Hameln, na náš Hameln a klidně se přes pivní Hameln vraťte do svého Hameln a zavřete okna, zhasněte a zjistíte, kde nechal Váš protějšek ten svůj Hameln pro Váš Hameln. Davka Smečák – básník.

Co tě v této sezóně ještě čeká?V den premiéry Krysaře – hudba Sedmá pečeť v Mahe-nově divadle – režie Jiří Nekvasil. Před nedávnem pre-miéra divadelní kapely Mastix a herců KD – dopadlo to skvěle. Ve stejný okamžik premiéra Rozrazilu v Huse na Provázku – tam taky pár hudeb mých. Myslím, že he-recky zůstanu už pouhým náhradníkem na lavičce a nosičem bumbaflaší a obědů – tzv. záložák – kdyby náhodou, ale v dubnu zase bude „Novoroční koncert v Besedě“ – expanze kapely Mastix do Rakouska a Itálie. Už jsme taky porodili Richarda III. – tož je potřeba věci udržovat a ne jen plodit dál a dál. No a příprava textu a hudby do Zlína Největší z Pierotů se Zojou Mikotovou. To bude asi veliké. A několik venkovních hudebních in-stalací – to bude malinké. Takže abych mohl Krysařovi dávat vše, je třeba i spát. Pak doma police přidělat, prý i byt a myčku spravit a tak vůbec.

Takže na jednu stranu chci klid a na druhou už bych zas něco podnikal, podněcoval, probouzel, tavil, ovlivňoval...

Takže to vidím na CD Milana Bečváře „Bikini v Rimini 2“ – to je takové moje domácí zpívání. A hlavně už by to chtělo s ženou Isabelou nějaké to spočinutí – přeci jen život od portálu k portálu – ubytovna – školka – diva-dlo – ubytovna – ještě chvilku a je ze mě ten čaroděj Sedmikráska.

A mám jeden sen. Nikdy se mi nesplnil. Bez výčitek být sám, v přírodě, tak dlouho, až se já rozhodnu vrátit se mezi lidi. Takže se cítím jako někdo mezi Nedvědem a Fanánkem.

Ptala se Magdalena F. Gregorová

Dál, v kulisách města, hledám skrýš,

kde nikomu nevadí, že tančím jak torpédo se síťkou

ve vlasech,

v saku ze záclon a s dřevěnou růží, která nevoní,

ale vždy navodí tu děsně uštvanou radost

vědomí těch našich klackovitých let,

který si nedáme vzíct, i když jsou třeba už pryč.

A tak dál stále hledám tu skrýš,

kde ti nikdo a nikdy neřekne to proklaté:

„Hele mladej, co vyvádíš?“

Ale třeba: „Hrome, ten chlapík tancuje šíleně,

kousla ho snad tarantule, nebo co.“

M. Kocáb – M. Pavlíček (Pražský výběr)

- 13 -

POT&LESK

Bylo tohle Tvoje první režijní setkání s Václa-vem Havlem dramatikem? Jaké jsou Tvé dojmy z tohoto „setkání“?Ano. Havla jsem nikdy nerežíroval a upřímně řeče-no, jeho hry jsem si vždycky raději četl, než je sledo-val v divadle. Připadalo mi to takové „ukecané“. Ale

myslím, že čím je člověk starší, tím víc jeho hrám rozumí. „Ukecanost” je všude kolem nás – lidé, zvláště politici, nás na každém kroku zahlcují prázdnými slovy, žvaní, mlátí prázdnou slámu. Takže Havel skrze tuto „ukeca-nost” vlastně sděluje obsah. Pokud jde o Havlovo drama-tické dílo, myslím, že se Žebrácká opera trochu vymyká. Je to variace na Gayovu a Brechtovu slavnou předlohu. Drží se tedy víceméně pevně daného příběhu, který se točí kolem známého muže podsvětí Mackieho Messera. Možná právě proto se mi jeho Žebrácká opera zdá oproti jeho ostatním dramatům dějovější, situačnější a po for-mální stránce stylizovanější.

Jaký odkaz nám Havel zanechal ve své Žebrácké opeře? Co je její hlavní téma?Popisuje naprosto přesně fungování společnosti – její hrabivost, amorálnost, alibismus, kolaborantství, vlezdo-prdelkovství. Průměrní a ohební vyhrávají, kdežto výji-meční jedinci s morálním gruntem umírají. Asi nej-silnější je pro mě téma stokrát opakované lži, která se nakonec stává pravdou. A je jedno, že hra byla napsána za socialismu, protože máme kapitalis-mus, a nic se nezměnilo. Teď jsme například měli volby hlavy státu a vyhrál Zeman, který vlastně ce-lou kampaň nestydatě lhal – a národ mu to sežral i s navijákem.

č. 6 - únor 2013

„Stokrát opakovaná lež se nakonec stává pravdou...“

ROZHOVOR S REŽISÉREM ŽEBRÁCKÉ OPERY DANIELEM ŠPINAREM

Režisér Daniel Špinar není v Hradci Králové žádným nováčkem. Jeho Zimní pohádka, Maškaráda a Mor-giana byly pozoruhodnými inscenacemi na pomezí snu, fantazie a skutečnosti. Bude stát Dan v Havlo-vě mafiánské grotesce, která nemilosrdně popisuje dění v naší společnosti, nohama pevně na zemi?

Dozvěděl ses o Havlovi něco nového, něco, co Tebe osobně překvapilo? Obsahově mě asi nic moc nepřekvapilo. Havel byl veřej-ně známou postavou s poměrně dost dramatickým živo-tem, a jako umělec měl jistě výborné schopnosti nasávat vše kolem sebe. Věřím, že do hry vtisknul svou osob-nost, včetně svých nepřeberných zkušeností s bývalým režimem. Velmi typický je jeho všudypřítomný humor a samozřejmě velká vášeň pro ženské pohlaví. Co mě překvapilo, je možná žánr, který je velmi těžko uchopitel-ný. Právě si na tom s herci poměrně výživně lámeme při zkouškách zuby.

Jakého největšího posunu jste se ve výkladu Havlo-va textu dopustili?Stylově hru posouvám do Anglie sedmdesátých let dva-cátého století. Postavy vidím groteskně a situace obraz-ně. Tady v Čechách obecně panuje taková představa, vycházející z inscenační tradice, že herci prostě jenom chodí, sedí a mluví v realistických kulisách a že všechno je v textu. Kdo zná mojí tvorbu, asi tuší, že tímto směrem se pustit nehodlám. Jinak Havla netřeba příliš vykládat – jak jsem už řekl, je až hrozivě aktuální.

Proč by se podle Tebe o Havlovu dramatiku měli za-jímat dnešní mladí lidé?Protože je hravá, zábavná, úderná, vtipná a protože Ha-vlův odkaz „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nená-vistí” není jen populistická prázdná floskule, ale hodno-ta, které bychom měli věřit.

Ptala se Magdalena F. Gregorová

Daniel Špinar – jedna z nejvýraznějších osobností současné režie. Po studiích herectví vystudoval také režii činoherního divadla na DAMU. V roce 2002 založil spolu se svými kolegy z DAMU občanské sdružení Divadlo VALMET. V roce 2003 získal na studentském festi-valu ZLOMVAZ cenu časopisu REFLEX za nejlepší herecký výkon. V letech 2008 – 2010 působil jako kmenový režisér Divadla na Vino-hradech. Zde nastudoval Büchnerova Vojcka, kterého kritika vyzna-menala Cenou Alfréda Radoka. Od roku 2010 je na volné noze.

- 14 -

POT&LESK č. 6 - únor 2013

Ze zkoušek Žebrácké opery

- 15 -

POT&LESK č. 6 - únor 2013

„Richard III. je pro nás všechny neopakovatelná zkušenost!“

ROZHOVOR S MARTINEM SEDLÁČKEM - PRODUKČNÍM ČESKÉHO CHLAPECKÉHO SBORU

Kdo jsou mniši pějící božskými hlásky na nebeském kůru v krvavé tragédii Richard III.? Talentovaní zpěváci z Českého chlapeckého sboru v Hradci Králové, jehož produkčním – ale také korepetitorem a zpěvákem „v utajení“ – je Martin Sedláček.

Jak vznikla spolupráce Českého chlapeckého sboru z Hradce Králo-vé na inscenaci Richard III.?Na konci prázdnin se na našeho sbor-mistra Jakuba Martince obrátil David Drábek společně s Darkem Králem, zda by se v našem sboru nenašlo něko-lik kluků, kteří by se nebáli zazpívat si v Klicperově divadle. Byli jsme zrovna na letním soustředění v Krkonoších, kde pravidelně každý rok „startuje-me“ novou sezónu, a i když nás až do Vánoc čekalo nastudování tří velkých sborových děl, na nabídku jsme kývli. Když jsme se pak vrátili do Hradce, tak jsme se hned první zářijové úterý vyda-

li s deseti odvážlivci na první zkoušku do divadla a s trochou nadsázky se dá říct, že jsme odsud až do premiéry ne-vylezli.

Jak spolupráce probíhala a s jakým požadavkem se na Vás tvůrci insce-nace obrátili?Musím se přiznat, že jsme zpočátku vůbec nevěděli, do čeho jdeme. Jen, že bychom měli vytvořit dvě čtveřice, kte-ré se budou alternovat, že se bude zpí-vat a capella, čtyři nebo pět písniček a že všechno bude vznikat na míru až při zkoušení, podle toho, co klukům bude dobře sedět a co zvládnou. A tak za-čalo naše dvouměsíční zkoušení, kdy jsme chodili do divadla skoro každý den, ze čtyř písniček nakonec vzniklo sedm, místo čtyř kluků nakonec v před-stavení zpívá pětice, a já, který jsem se nejdřív chodil jen na zkoušky dívat, jak to klukům jde, nakonec zpívám zpoza kulis jako šestý.

Takže kromě produkce sboru i zpí-váte?Čím víc hlasů zní, tím je samozřejmě celkový zvuk lepší a mohutnější. Ideální by bylo, kdyby mohlo zpívat najednou všech deset kluků, ale to bychom se už na lávku nad jeviště do toho našeho okénka nevešli. Jak jsem již říkal, pů-vodně jsem se chodil do Klicperáku jen dívat na zkoušky, ale postupně jsem za-čal korepetovat a nakonec skončil jako šestý zpěvák, který jako jediný není vi-dět, jen slyšet. Mám trochu výhodu, že se nemusím líčit, ani oblíkat do kostý-mu, na druhou stranu nemám jako klu-ci výhled z ptačí perspektivy a celé představení mám tak trochu jako roz-hlasovou hru.

Podíleli jste se aktivně na koncep-tu hudební složky v představení? Přicházeli jste s nápady?Podíleli jsme se velmi aktivně, a rádi! Hudba je opravdu šitá klukům na

Richard III. - všichni...

- 16 -

POT&LESK č. 6 - únor 2013

míru. Kromě Darka Krále, který měl celou hudební stránku na starosti, s námi nejvíc času strávil David Smeč-ka, což je nejenom skvělý herec, ale taky úžasný hudebník. Celé září jsme vlastně s Davidem Smečkou vymýšleli nové a nové úpravy, hlasové kombina-ce a varianty, každý den jsme odchá-zeli s novou várkou not. Pro kluky to byl úplně jiný způsob práce. Ve sbo-ru dostanou noty, které jsou dané a prakticky neměnné, tady jsme měnili všechno a pořád!

Řekněte nám, prosím, něco o histo-rii Vašeho sboru, kolik máte členů a jaká je Vaše úloha?Náš sbor byl založen teprve nedávno, v listopadu 2010, ale i když je relativně mladý, má za sebou hodně úspěchů. Hostovali jsme třeba na prestižní kon-ferenci amerických sbormistrů v ame-rickém Madisonu, absolvovali jsme dvě turné po Severní Americe, natočili jsme dva kompaktní disky, které ob-držely skvělé recenze, v létě jsme si přivezli 1. místo ze sborového festivalu v Itálii, vystupovali jsme s Norimber-skými symfoniky, Českým národním symfonickým orchestrem, hradeckou Filharmonií, s dirigentem Liborem Peš-kem, tenoristou Peterem Dvorským a mnoha dalšími. Doma v Hradci Králové připravujeme koncertní cyklus Králo-véhradecká zastavení, kam si zveme zajímavé hosty, mezi jinými třeba Hra-dišťan s Jiřím Pavlicou. Je toho oprav-du hodně, ale všechno se dá najít na

našich stránkách www.chlapeckysbor.cz nebo na profilech na Facebooku a na YouTube, kam pravidelně nahrává-me naše video blogy. Jeden video blog jsme dokonce věnovali zkouškám na Richarda III.! Celkem i s přípravným oddělením Zpěváček má náš sbor asi 80 členů, sbormistry jsou manželé Ja-kub a Jennifer Martincovi, přípravné oddělení vede Simona Hlavatá a já působím jako produkční. V podstatě se starám o zázemí sboru, aby vše fungovalo, jak má.

Měli zpěváci předchozí zkušenost s divadlem? Pro ty nejstarší kluky to nebyla úplně první zkušenost. Před několika lety společně s režisérem Karlem Brožkem, který tady v Hradci také dlouhou dobu působil, inscenovali terezínskou dět-skou operu Brundibár. Já osobně jsem jako malý kluk vystupoval v Bizetově opeře Carmen a na gymnáziu jsme se spolužáky založili studentské divadlo a sjezdili pár amatérských přehlídek. Ri-chard III. je ale pro nás všechny neopa-kovatelná zkušenost a velký zážitek!

Jak hodnotíte (společně se zpěvá-ky) tuto scénickou zkušenost? Co vám přinesla? Kluci díky Richardovi neuvěřitelně vy-rostli pěvecky. Ono se to nezdá, ale zpí-vat schovaný v davu ostatních hlasů ve sboru je doslova brnkačka proti tomu, co kluci musí dokázat na jevišti. Tady jsou sami za sebe, mají svůj vlastní

port a každá nejistota, každé zaváhá-ní je slyšet a neodpouští se. Navíc to často není jen čtyřhlas, ale sedmi nebo osmihlas. Kromě pětice „mnichů“, kte-rá stojí na kůru, totiž s námi zpívají ješ-tě herci Honza Sklenář, David Smečka, Kuba Tvrdík nebo Tomáš Lněnička. A ne-smím zapomenout samozřejmě na Pav-línku Štorkovou a její Somewhere Over The Rainbow, což je píseň, která pokaždé sklidí potlesk na otevřené scéně.

Co říkáte na Drábkovo svérázné a osobité uchopení klasické tra-gédie?Nejprve se musím přiznat, že jsem měl opravdu strach, co z toho vznikne. Ješ-tě, než jsme začali zkoušet na jevišti, donášely se k nám jen útržkovité in-formace. Richarda bude hrát žena, ostatní role chlapi, pod Made in En-gland bude módní přehlídka, při Over The Rainbow se bude vraždit, v in-scenaci bude žába, pták, černý kůň, bílý kůň... Bylo jasné, že to nebude klasické představení a hlavou se mi zákonitě honily myšlenky, do čeho jsme to vlezli. Ale výsledek nejen, že zahnal strach, ale naprosto předčil má očekávání. Představení se sice tváří jako zábavný kabaret, ale o to víc vyniká ten silný příběh temna a zla. Nejsem divadelní vědec ani kri-tik, abych ohodnotil, jestli je Dráb-kovo pojetí správné či špatné, mně se líbí a pokaždé je to pro mě hodně silné a emotivní představení, i když už hrajeme 16. reprízu.

Koncert herců a jejich hostů v Besedě

- 17 -

POT&LESK č. 6 - únor 2013

Jaké všechny písně máte v Richar-dovi na „repertoáru“? Zpíváme celkem sedm písní. Hned v úvodu zpíváme „mejdynu“, neboli Made in England od Eltona Johna, ně-kolikrát zazní Only Time od Enyi, pří-chod profesionálních vrahů doprovází titulní melodie ze seriálu Profesionálo-vé a četné popravy jsou uvozeny Hym-nou Ligy mistrů UEFA. Ke korunovaci Richarda zpíváme Mercuryho We Are The Champions a k jeho poslední bitvě Sunday Bloody Sunday od U2. No a k vraždění princů zní Over The Rainbow, což je původně melodie z filmového muzikálu Čaroděj ze Země Oz z třicá-tých let. Písničky vybíral David Drábek a společně s Darkem Králem vymysleli, jak by asi která věc měla znít, že třeba Made in England by mohlo být gosplo-vé. Samotné úpravy už byly na nás s Davidem Smečkou. Nedá se přímo říct,

kdo upravil kterou píseň, protože jsme si do toho vzájemně hodně „kecali“ a spoustu toho vymýšleli a měnili přímo na zkouškách, ale třeba Enya je spíš Davidova úprava a já mám na svědomí Made in England.

Působení v Richardovi III. nebyla Vaše jediná ani poslední spoluprá-ce s Klicperovým divadlem. Co ješ-tě máte za sebou?Souběžně s Richardem III. vznikala i další inscenace – Sexmise v režii Šimo-na Cabana, kde měl hudební stránku na starosti taky Darek Král. Pár dní po premiéře Richarda vzniknul nápad, že bychom mohli nazpívat zhudebněné Ovidiovy verše do scénické hudby, a tak naše hlasy, i když jen v několika vteřinách, zní v samém závěru Sexmi-se. A teď v lednu jsme také vystoupili na Novoročním koncertě herců Klicpe-

rova divadla a jejich přátel. S klukama jsme zazpívali nejen písně z Richarda, ale já jsem se také jako klavírista na chví-li zařadil do divadelní kapely Mastix.

Proč by podle Vás měli diváci na Ri-charda III. přijít? Čeho si na insce-naci ceníte Vy?Každý si v Richardovi III. najde to své, krásná hudba, vtipné a úžasné kostý-my Simony Rybákové (musím se někdy zeptat, proč vlastně kluci mají na hlavě drátěné koule), děsivý a silný příběh a vynikající herecké výkony v čele s Pav-línou Štorkovou. Je to zkrátka skvělá inscenace, u které se rozhodně diváci nebudou nudit.

Rozhovor vedla Magdalena F. Gregorová

Martin Sedláček (klávesy, zpěv)„koncertuje“ v Besedě

- 18 -

POT&LESK

Milí čtenáři, dovolte mi, abych vám sdělila jedno malé tajemství. Nikdy, opravdu nikdy jsem nestála o přímou volbu prezidenta. Tušila jsem, že ten blázinec se ze sně-movny přenese do celé mé milované vlasti. Ne, že by bylo nějak povznášející sledování prezidentské volby v parla-mentu. Naopak, vzbuzovalo to v člověku úzkost, sledovat, jak se poslanci znemožňují. Ale koneckonců, oni jsou za to velmi slušně placeni. My, běžní občané, se znemožnit nemusíme, neboť jsme anonymní a nemusíme každému vyslepičit, koho bude-me volit. Bohužel ani jeden ze tří kandidátů, které bych s klidem podpořila, se na post nej-vyšší nedostal. Ale! Raduji se z jednoho prostého důvodu. Že totiž moje osobní štěstí opravdu nezávisí na tom, kdo usedne na prezidentském stolci. Jsem zcela prosta touhy po moci, tudíž mi účast v podobném cirkusu nehrozí. V mé osobnostní výbavě není závist, takže nezávidím nikomu prebendy, ani komůrku na Hradě. (I když některé posla-necké výhody mi, pravda, lezou krkem stejně, jako vám). Jak dopadla cesta na Hrad již víme. O tom tedy dosti. A co se tou dobou dělo v podhradí? Nevím jak kde, u nás se pracovalo. Zatímco my „Krysaři“ jdeme do finále, „Hav-lovci“ jsou asi v třetině svého kreativního snažení. A trápí-me se. Když k nám dolehla zpráva, že epidemie chřipky dorazila do Pardubic, spadla nám čelist. Bylo zřejmé, že se zmocní i našeho města královen. A taky ano. Někteří chu-dáci to odskákali chřipkou střevní. Vyznačovali se tím, že celou noc proseděli na toaletě a tiše blinkali do kyblíčku. Navraceli se do práce zelení, takřka průsvitní, a s hrůzou v oslabeném hlase nám vyprávěli jakým martýriem muse-li projít. Další pak pořídili si chřipku klasickou, to zname-ná, že též lehce zezelenali, kašlali, kýchali, bolelo je celé tělo a teklo jim z nosu a z očí. Představte si scénu, ve které sedíme jakože v hospodě, máme hlavu v dlaních a jediný řídící úkol: být zticha, abychom nerušili příchod hlavního

NA KAFI s Lenkou

hrdiny a jeho počínající lásku k Agnes. Po mírném dušení se, ozývá se pokašlávání jednoho ze štamgastů. Po dvou vteřinách ze zákulisí přidává se rekvizitářka, pak se už od-váží i nápověda, trio kašle čím dál silněji, někdo se jim za-čne jedovatě pochechtávat, ovšem smích se rychle mění téměř v astmatický záchvat a režisér si rve vlasy, neboť pracovat s takovým lazaretem je nad jeho síly. Každým dnem odpadává někdo další, občas zkoušíme bez jedné z figur, to je vůbec blázinec, protože text čte poměrně ne-zaujatě buď nápověda nebo režisér, a vy si zhmotňujete ducha, který plní sice ve vašich představách půdorys, ale sklenku nenaleje, ubrus neuklidí, rekvizitu nepodá. Přes všechno to trápení mám jednu dobrou zprávu. Nový kolega Janek Vápeník zvaný „Vápno“ též byl chorobou po-stižen. Je to muž nepřehlédnutelné postavy, mohutného

hlasu a bohatého temperamentu. Našim hospodským scénám celé zkoušky velel a my na to trošku zištně spo-léhali. Náhle koukáme, Vápno se plouží, šeptá, místo očí má škvírky užší než slavný Jan Werich, kašle a smrká, no a co se týče temperamentu a humoru, jeho vklad rovná se nule. Došlo to tak daleko, že režisér zvaný Friky vyzval pana kolegu Vápna ať zůstane doma a trošku se poléčí. Vápno poslechl, ale již další den hrál a pak zkoušel, zkrátka za-choval se stejně, jako to děláme my, dlouholetí Hradečáci. Z čehož vyvozuji, že Vápno dobře zapadl do kolekti-vu a to JE přece dobrá zpráva. Totéž ostatně udělal Filip Richtermoc, Zora V.-P. si ani ten den nevybrala, stejně jako nápověda, inspice a rekvizitářka. Stinnou stránkou toho všeho je, že kapénky stále poletují mezi námi a já se velmi bojím, abychom my ostatní nepadli na bitevním poli zva-ném divadlo, právě v den premiéry. A nakonec z podhradí zpráva nejkrásnější. V noci na Hromnice se mi narodilo čtvrté vnouče, holčička Rozárka. Cítím se tak slavnostně, že to nemůže přemoci ani prezi-dentská inaugurace, která se bude konat na MDŽ! A vy, milí diváci, přijďte se v té vlezlé zimě ohřát do divadla!

Vaše Lenka

č. 6 - únor 2013

Na hradě a v podhradí

- 19 -

POT&LESK

26. ledna 2013, v den a večer, kdy jsme si v první přímé volbě zvolili nového prezidenta, se konalo i jiné „poprvé“. Ve Studiu Beseda se usku-tečnil první a Novoroční koncert Klicperova divadla, na kterém vystupovali členové souboru a jejich přátelé a pod organizační taktovkou Davida Smečky tak přinesli veliký, takřka pětihodinový zážitek svým divákům a posluchačům.

PRVNÍ KONCERT V BESEDĚ ZA NÁMI!!! (připravila Jana Slouková)

č. 6 - únor 2013

- 20 -

POT&LESK

Nejpre nastoupila na podium ka-pela MASTIX ve složení David Smečka (el. kytara, zpěv), Jakub Tvrdík (fagot, flétna, zpěv), Isa-bela Smečková Bencová (zpěv), Pavlína Štorková (trumpeta, zpěv), Jan Vápeník (kytara, zpěv), Magdalena Pavlíčková (saxofon, zpěv), Jan Sklenář (kytara, zpěv), Martin Sedláček (klávesy, zpěv) a Ctirad Tomis (bicí). Nad vším bděl „guru“ kapely, Kapitán Pej-sek, v podání Jana Bílka, který v kostýmu z inscenace Noc oživlých mrtvol prokládal jednotlivé písňo-vé bloky básněmi J. H. Krchovské-ho. Po jevišti se taktéž probíhal bílý kůň z Richarda III., tedy Miroslav Zavičár, který neopomněl tu a tam vyzvat divačky k tanci. Kromě pub-likem očekávaných písní z inscenací Klicperova divadla to dokázal Mas-tix pořádně rozjet i na rockové pec-ky od skupin Garáž, Pražský výběr a Tři sestry, nechyběl ani samostatný blok autorských country písní Jana Vápeníka či rockový šanson Se-bastián v podání Jana Sklenáře. Své vystoupení přidali také členové Českého chlapeckého sboru v Hradci Králové, kteří zazpívali nejen vlastní sborové úpravy zná-mých písní, ale nechyběl ani úžas-ný song z Richarda III. se sólem Pavlíny Štorkové Over the rain-bow či další sborové písně z tohoto představení. Do programu se zapo-jila také Helena Plecháčková se svým flamencovým okénkem a pó-dium poté ovládl Jakub Tvrdík s kapelou One session band.

Slovy klasika, bylo to překrásné a bylo toho dost, věříme proto, že všechny zúčastněné koncert oprav-du potěšil a nejen oni si najdou ces-tu na jeho pokračování – tentokrát 13. dubna 2013 opět ve Studiu Beseda!

č. 6 - únor 2013

Galerie U Klicperů

Eliška Jakubíčková absolvovala Akademii vý-tvarných umění v Praze v roce 1993, kde prošla ateliéry J. Načeradského a Z. Berana. Má za se-bou řadu sólových i skupinových výstav. Její plát-na byla vybrána pro přelomovou výstavu Perfect Tense-Malba dnes (Jízdárna Pražského hradu, 2003) mezi zástupce aktuálních expresivních tendencí. Je zastoupena ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie a v dalších našich a zahraničních sbírkách.

Malba Elišky Jakubíčkové se vyznačuje velkou jistotou. Charakteristické je pro ni mimořádně uhrančivě působící, suverénní a energické ges-to a koexistence momentu jistoty a opačného momentu hledání. Její hledání je rozhodné, soustředěné a dochází naplnění. V tu chvíli ma-lířka opouští hledací modus a malba se stává formulací.

Její soustředění a prožitek sledovaného jevu ne-slouží osobní sebereflexi. Usiluje o sdílení zakou-šení existence a světa, který je pro ni společen-stvím jsoucen v tomto čase a prostoru. Ohledává je zblízka, shledává mnohé blízkými. Tak se jí na plátnech ocitají člověk a svět jako všichni ti ztra-cení synové, Jobové, Salomé bez patosu vyznání stejně tak jako květiny, a také stavy, myšlenky, chvíle, časy. Zachytává realitu v její unikavosti, dává formu a objem skutečnostem, se kterými si tyto veličiny obvykle nespojujeme. Zhmotňuje nehmotné pocity a stavy a my, stojíce před plo-chou malby, můžeme zakoušet, na téměř fyzic-ky jejich tíhu či lehkost.

Lucie Šiklová

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ VÝSTAVY 23. ÚNORA 2013 V 19.00 HODIN.

Úvodní slovo Lucie Šiklová

- 21 -

POT&LESK

ELIŠKA JAKUBÍČKOVÁ: BLÍZKOST

Barborka, 2012, akryl, plátno, 80 x 100 cm

Job, 1995, akryl, plátno, 225 x 185 cm

č. 6 - únor 2013

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Gregorová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto Patrik Borecký, Tomáš Zeman, Jana Slouková a archiv. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz; telefon: 495 512 857. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé

rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

Příští POT&LESK vychází v první polovině března na webových stránkách Klicperova divadla. Chybí vám některé číslo POT&LESKu? Máme pro vás archív: www.klicperovodivadlo.cz/potlesk !

- 22 -

POT&LESK

JEŠTĚŘI

Derniéra:

Poslední příležitost!

Muzikál dramatika, reži-séra a uměleckého šéfa Klicperova divadla Davida Drábka a jeho spolupra-covníků - hudebníka Darka Krále a textaře skupiny Sto zvířat Tomáše Belka.

23. února v 19.00!

č. 6 - únor 2013