Kè 20, 5777 ÈERVEN 2017 ROÈNÍK 79

SIVANTAMUZ

VÌSTNÍK IDOVSKÝCH NÁBOENSKÝCH OBCÍV ÈESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Rozlouèení s antikvariátem v iroké ulici. Foto Karel Cudlín.(K textu na stranách 67 a 13.)

TEREZÍNSKÁ TRYZNA 2017V nedìli 21. 5. probìhla na Národním høbi-tovì pøed Malou pevností v Terezínì tradiè-ní Terezínská tryzna. Vzpomínkovou akciorganizuje Památník Terezín ve spoluprácis Ústøedním výborem Èeského svazu bo-jovníkù za svobodu, Terezínskou iniciati-vou, Federací idovských obcí v ÈR, Ústec-kým krajem a mìstem Terezín. Zátitu nadkonáním Terezínské tryzny 2017 pøevzalministr kultury ÈR Daniel Herman. Hlavníprojev pøednesl pøedseda vlády ÈR Bohu-slav Sobotka, na závìr zaznìla køestanskáa idovská modlitba. nn

POSLANCI ODSOUDILI REZOLUCIUNESCO PROTI IZRAELIZ organizace OSN pro vzdìlání, vìdu a kultu-ru (UNESCO) se stává politická organizacea ÈR by jí mìla pøestat platit pøíspìvky. Natom se v úterý na návrh lidovcù a ODS usne-sla Poslanecká snìmovna. Zákonodár-cùm vadí dalí z protiizraelských rezolucíUNESCO, která byla pøijata zaèátkem kvìtna.

Usnesení, které povauje poslední rezolu-ci UNESCO k Jeruzalému za protiizrael-skou, vylo z návrhu místopøedsedy snì-movny Jana Bartoka (KDU-ÈSL). Prousnesení hlasovalo ze 143 pøítomných 82poslancù napøíè politickým spektrem, protibylo 29 poslancù, pøedevím z øad komunis-tù. Výkonná rada UNESCO dne 2. kvìtnaschválila rezoluci, která se opìtovnì týkáIzraele a zpochybòuje jedno ze základníchpráv kadého státu. A tentokrát pod podi-vnou formulací, e Izrael nemá ádné právona svaté mìsto Jeruzalém, mu z nièeho nicodebrala právo na hlavní mìsto, prohlásilBartoek. Je to pokus o delegitimizaci ce-lého Západu, vyjádøil se k rezoluci posla-nec Daniel Korte (TOP 09).

Rezoluce byla pøijata 22 hlasy muslimský-mi a arabskými zemìmi za podpory Èíny, Rus-ka, Jihoafrické republiky, Vietnamu a védska.Deset zemí bylo proti rezoluci, mezi nimiUSA, Velká Británie, Øecko, Itálie, Ukrajinaa Nizozemsko. Dalích 23 zemí se hlasovánízdrelo. ÈR souèástí výkonné rady není.

Èeským poslancùm ve støedu 24. kvìtnaveèer podìkoval izraelský premiér Benja-min Netanjahu. Rád bych podìkoval èes-kému parlamentu za rozhodnutí nesouhla-sit s rezolucí UNESCO, která neuznáváizraelskou suverenitu nad Jeruzalémem,øekl Netanjahu bìhem oslav 50. výroèíznovusjednocení Jeruzaléma. jd

E-KOLA LAUDEROVÝCH KOLE-kola je speciální výukový program Na-dace Ronalda S. Laudera a praských Lau-derových kol. Umoòuje studium judais-mu a hebrejtiny dìtem idovskéhopùvodu, které mají zájem o idovské

vzdìlávání, ale ijí mimo Prahu a nemajímonost navtìvovat bìnou výukuv Lauderových kolách.

Studium v e-kole je urèeno dìtem ve vìku618 let (resp. od 1. tøídy do maturity). Výukaprobíhá v odpoledních hodinách a studenti sejí úèastní on-line prostøednictvím vlastníhopoèítaèe nebo zapùjèeného tabletu a sluchá-tek s mikrofonem. V jedné tøídì je vdy maxi-málnì 6 ákù podobného vìku. Vichni se bì-hem výuky navzájem vidí, hovoøí spolu nebove virtuálním prostøedí pracují na nejrùznìj-ích typech úkolù. Studium probíhá v èetinì,ale je otevøené také zájemcùm ze Slovenskérepubliky, popøípadì Èechùm a Slovákùm i-jícím v zahranièí. V rámci programu e-kolynabízíme studium idovské výchovy, moder-ní hebrejtiny a angliètiny. Kadý z tìchtopøedmìtù se vyuèuje dvakrát týdnì. Kadáhodina trvá 45 minut.

Není nutné studovat vechny tøi nabízenépøedmìty, je vak potøeba úèastnit se oboutýdenních hodin u zvoleného pøedmìtu.Studium vèetnì studijních materiálù je zdar-ma, pøihláené dìti se ale zavazují k pravi-delné docházce do hodin. Zájemcùm mùe-me zdarma zapùjèit tablet. Vichni áci nakonci roku dostanou vysvìdèení o absolvo-vání kurzu. Bìhem kolního roku se studen-ti scházejí se svými uèiteli v Praze vdyv záøí pøi zahájení kolního roku, v èervnupøi pøedávání vysvìdèení a bìhem jara pøispoleèném víkendovém abatonu studentùe-koly a jejich rodièù.

Pøihláky do e-koly na kolní rok2017/18, prosím, zasílejte pomocí elektronic-kého dotazníku, který naleznete na http://www.lauder.cz/cs/eskola/es_zapis.html. Uzá-vìrka pøihláek je 18. èervna 2017. V pøípa-dì jakýchkoliv dotazù se obratte na koordi-nátorku e-koly Terezu Gafnu Váòovou nae-mailu gafna@team.clicktobe jewish.cznebo na telefonu +420 777 700 858. tgv

NOVÝ ØEDITELPAMÁTNÍKU TEREZÍNStátní pøíspìvková organizace PamátníkTerezín má nového øeditele. Stal se jím

dosavadní vedoucí tamního dokumentaè-ního oddìlení Jan Roubínek, který 1. èer-vence ve funkci nahradí dlouholetého øe-ditele Jana Munka. Munk organizaciúspìnì vedl 27 let a vzhledem ke svémupokroèilému vìku poádal ministra, abyho z funkce øeditele uvolnil. Nový øeditelJ. Roubínek byl do své funkce jmenovánministrem kultury Danielem Hermanemv pátek 5. kvìtna pøi pøíleitosti slavnost-ního shromádìní k 70. výroèí zaloeníPamátníku Terezín. Pìtaètyøicetiletý JanRoubínek vystudoval veobecnou historiia historii Blízkého východu na Telaviv-ské univerzitì v Izraeli a historii na Filo-zofické fakultì Univerzity Karlovy v Pra-ze (hovoøí plynule anglicky, hebrejskya rusky). Svùj dosavadní profesní ivotstrávil v rùzných pozicích ve Velké Britá-nii a ve Francii, v Památníku Terezín pra-cuje od roku 2011. Je èlenem reprezenta-ce idovské obce v Praze. Je enatý a mádvì dìti. pt

MEETING BRNOPo osmi desítkách let se v rámci festivaluMeeting Brno v moravské metropoli setka-li a veøejnosti se pøi rùzných akcích pøed-stavili potomci tøí významných idovskýchrodin: Tugendhatù, Löw-Beerù a Stiass-nych. Tyto rodiny se pøed válkou význam-nì podílely na budování prùmyslu v Brnìi na Moravì a moravská metropole se do-dnes pyní trojicí vil, architektonickýchskvostù, v nich jejich èlenové pøed válkouili, ne odtud museli uprchnout pøed na-cismem. Potomci dnes ijí po celém svìtì:v Rakousku, ve výcarsku, v USA, Kana-dì, Izraeli èi v Jiní Americe a mnozí letosdo Brna zavítali poprvé v ivotì.

br

2 VÌSTNÍK 6/2017

AKTUALITY

OBSAH

Sidra na tento mìsíc 45Dvacet est krásných let rozhovor s antikváøi z iroké 67, 13

Víc ne jen pár muchnový slovník moderní hebrejtiny 89

Josi Klein Halevi: Jako ve snu sjednocení Jeruzaléma pøed 50 lety 1012,

Synagoga ve Starých Splavech 1415Psát jako Roth 16Jiøí Daníèek: Ètyøi básnì 17Lékaøem u perského áha J. E. Polak mezi Prahou, Vídní a Teheránem 1819

Izrael: est dnù po padesáti letech 21Výbìr z èeských médií 22Kalendárium 23Zprávy, kultura, inzerce 2426Zprávy z obcí 27Zprávy ze svìta 28

VÌSTNÍK 6/2017 3

V roce 1963 se obrátila Artia, agenturazøízená èeskoslovenskou vládou prosprávu a obchodování s kulturními ne-

movitostmi i movitostmi, na brook-lynského rodáka a majitele umìleckégalerie v Londýnì Erica Estoricka s do-tazem, zda by mìl nìkdo na Západì zá-jem koupit velký poèet svitkù Tóry,svezených za okupace z èeských a mo-ravských synagog do idovského mu-zea v Praze a tam stále uskladnìných.Podmínkou bylo, e kupující musí kou-pit celou kolekci Tór rùzného stáøí i sta-vu, uskladnìnou tehdy v Michelské sy-nagoze. Eric Estorick nákup svitkùzorganizoval a získal pro jejich záchra-nu i potøebné finance.

Výsledkem bylo, e v roce 1964 byloz Prahy do Londýna vypraveno pìt e-leznièních vagonù s jedním tisícem pìtisty edesáti ètyømi svitky Tóry. Pøíjem-cem byla londýnská Westminsterská sy-nagoga. Pøi ní pak vznikl proslulý Me-morial Scrolls Trust, instituce, kterásvitky spravuje, podílí se na jejich opra-vách, restaurování a zejména distribuci.Postupem èasu vìtina Tór nala svémísto jako trvalá zápùjèka v idovskýchobcích èi památnících oa a dnes opìtslouí svému úèelu po celém svìtì. Nej-vìtí poèet se jich nachází ve Spojenýchstátech. Zbytek je souèástí malého mu-

zea v sídleWestminsterskésynagogy v KentHouse, kterékromì pøíbìhusamotného pøi-pomíná takédìjiny èeskýcha moravskýchidù.

RYCHNOVÈas od èasu se èlenové nìkteré z i-dovských kongregací, které takovou

Tóru uívají, vypraví do míst, odkudTóra pochází, a vztah k její historiia osudu si konkrétnì propojí i s mís-tem, kde svitek vznikl pro potøeby jineexistující obce. Takové putovánímùe být, je-li vedeno skuteèným zá-jmem a s náleitou pozorností, hodnìosobní a jeho prùbìh i výsledek hoznaènì odliuje od obvyklé turistiky(i kdy nic proti ní).

Naposledy jsme se o tom mohli pøe-svìdèit v Rychnovì nad Knìnou,malém mìstì, které díky Karlu Poláè-kovi a jeho ètyødílnému románuOkresní mìsto, ale také mnoha dalím

jeho knihám, povídkám i novináøskýmtextùm známe, alespoò ti starí, hodnìzblízka. V polovinì kvìtna tam pøijelise svým rabínem Ronaldem Andro-

phym idé z East Meadow JewishCenter, newyorské konzervativní kon-gregace. Jejich cesta vedla pøedevímPolskem a východní Evropou, kdepøed válkou ili jejich rodièe èi praro-dièe.

Ale do Rychnova je vedl neménìzávaný dùvod. Tóra, kterou East Me-adow Jewish Center získalo z West-minsteru, pochází právì odtud.

SPOLEÈNÝ KADINávtìva to byla milá, nepøíli oficiálnía u vùbec ne formální. Zaèala na radnicipøijetím u starosty, který vyprávìl asi èty-øiceti hostùm pøevánì kolem sedmdesát-ky, jak to ve mìstì chodí, o starostecha problémech, které tu jsou a které je tøe-ba øeit. A ty to kupodivu zajímalo a ná-sledující diskuse byla ivá a vtipná.V dobøe opravené a udrované synagoze

potom pozdravili hosty zástupci praskéO a Muzea Podorlicka. Mluvili o histo-rii a také o zdejích významných idov-ských rodácích. Pan rabín toho vìdìlo Rychnovìhodnì. Bì-hem rozho-voru se uká-zalo, e pøe-èetl obìdo angliètinypøeloené Po-láèkovy kni-hy (Dùm napøedmìstí a Bylo nás pìt) a známý ame-rický muzikolog a zdejí rodák JanLöwenbach mu také nebyl neznámý. Na-konec jsme se vichni pomodlili minchua pronesli spoleèný kadi za zdejí obeca vechny její bývalé èleny.

Po zastávce u pomníku obìtí oa,umístìného pøed synagogou, navtívi-li hosté jetì idovský høbitov. Jez nìho krásný výhled na mìsto, navelký zámek se zahradou, na námìstís radnicí, na øeku Knìnu a na vzdále-nìjí høebeny Orlických hor. V tepléma sluneèném podveèeru se zdálo, jakoby se zastavil èas, vlastnì ne zastavil,ale vracel zpátky. idé z New Yorkuse v tom podveèerním svìtle promìni-li v idy, kteøí tu kdysi byli a ilia mysleli si, e to tak bude i dál.Vìøím, e alespoò na chvíli se tak cíti-li i nai hosté. Tak byli milí a skromnía vnímaví k tomu, co je obklopovalo.

A pak se èas zase dal do pohybu,rozlouèili jsme se, autobus odjel a myjsme za ním mávali, jako mávají rodi-èe, kdy jejich dìti odjídìjí na kolnívýlet. Nic z toho, co u se stalo, asinejde vrátit, alespoò ne na tomto svì-tì. Ale Tóra, která, jak víme, není z to-

hoto svìta, se do Rychnova vrátila.Vzala na sebe podobu lidí, kteøí pøijelia potom se vrátili domù.

TEXT A FOTO JD

NÁVRATRychnovská synagoga z roku 1787.

a v synagoze pøed modlitbou mincha.

Rabín kongregace East MeadowJewish Center Ronald Androphy.

Hosté na idovském høbitovì... Rychnovský zámek, pohled od idovského høbitova.

KORACH (4M 16,118,32)Souvislost paraot lach lecha (o vyslánízvìdù do Zaslíbené zemì) a Korach(o vzpouøe proti veleknìzi Aharonovi)není dána jen tím, e jedna paraa nava-zuje na druhou. Pøi výkladu Tóry se nelzevdycky dret zásady, e se její text neøídíèasovým sledem vyprávìných událostí.V pøípadì Korachovy vzpoury tomu taknení. Je dùsledkem událostí, vyprávìnýchv pøedcházejícím oddíle. Vezmeme-li to-ti v úvahu, co pro lid, jeho cílem bylopo východu z Egypta dobytí Zaslíbenézemì, znamenala zdrcující poráka, jiutrpìl pøi pokusu ji dobýt, pochopíme, ealternativou byl u jedinì návrat doegyptského otroctví. Na zvìdy udìlalinejvìtí dojem Anakové v Kirjat Arba(Chevronu), pøed nimi si pøipadali titìrníjako luèní kobylky, ale ti, kdo se Izraelipostavili do cesty, nebyli ádní obøi,nýbr Amalekité, sídlící na jihu zemì,a Kenaánci, sídlící u moøe a pøi Jardenu.S Amalekity mìl Jisrael dokonce váleè-nou zkuenost, ponìvad je krátce poté,co zázraènì unikl faraonovì vojsku, u Re-fidim porazil. Pøi tomto vítìzství sehrálaovem roli emuna, víra, e Bùh je v jejichnitru, kterou jim vléval do srdcí Moe.

Tentokrát je vak varoval: Hospodinnení ve vaem nitru, nikam nelezte a ne-padnete pøed svými nepøáteli! Oni vak,aèkoliv truhla Hospodinovy smlouvya Moe nevytáhli z tábora, prosadili vý-stup na vrchol hory. A Amalekité, sídlícína oné hoøe, a Kenaánci, sestoupili a bilije a rozpráili je a k Chorma. Porákajen potvrdila slova deseti z dvanácti zvì-dù o té zemi, e lid, který ji obývá, jsouvynikající mui, s nimi se nemohou mì-øit. Jestlie vak neobstáli proti Amaleki-tùm a Kenaáncùm, tím ménì mohou spo-léhat své síly v mìøení sil s obry. Tu celáobec propukla v hlasitý pláè a lid propla-kal celou noc. Ké bychom pomøeliv zemi Micrajim, anebo alespoò v téhlepouti! Ji tehdy byla také vyøèena zá-sadní pochybnost o smyslu celého exodu,a padlo rozhodnutí o návratu. Proè bynás chtìl Hospodin vodit do zemì, kde by-chom padli meèem a nae eny a naedìti byly uchváceny? Nejlepí pro násbude vrátit se do Micrajim!

V jejich oèích to nemohl být Bùh jejichotcù, kdo jim sliboval ivot svobodnýchlidí ve vlastní zemi, ale Moe, vychovanýna faraonovì dvoøe. Proto také nebralv úvahu reálné síly národa, a co jim teïvlastnì nabízel? Vae ostatky padnouv této pouti! A vae dìti budou v pouti

pást a ponesou vai nevìru po ètyøicet let,dokud vae mrtvoly neztrouchniví v pou-ti! V rozhodujícím okamiku je se svouvírou ve svého boha nechal na holièkách.A jeden druhému øekli: Urèeme si vùdcea vrátíme se do Micrajim! Úèet, kterýjim vystavili Amalekité s Kenaánci, byljednoznaèný: Neli vymírat v pouti v na-dìji, e se jejich dìtem povede lépe, je ro-zumnìjí vzít zavdìk otroctvím, které jimv Egyptì zaruèovalo alespoò ivot.

Takové stavy národní malomyslnostijsou v dìjinách pùdou pro lidi jako Ko-rach, jemu dosavadní vedení neposkytlotakovou kariéru, po jaké touil. Mùemese spolehnout na to, co mu øekl Moe:Poslechnìte, prosím, Leviho synové! Jevám málo, e vás Hospodin, Bùh Jisraele,vydìlil z obce Jisraele a pøipustil vásk sobì, abyste slouili prací s Hospodino-vým pøíbytkem a stáli pøed obcí a slouilijim? A vy teï ádáte také knìství! Cíl,jej si Korach vytknul, byl omezený nakariéru veleknìze, a proto také podsouvalMoemu a Aharonovi stejné ambice. Po-stupoval tak, e své stoupence hledalmezi tìmi, kdo se cítili o svou kariéru pøi-praveni jako on. Jeho pøirozenými stou-penci byli Datan a Aviram, pøedstavitelékmene Reuven, jeho tøi koruny, prvoro-zenství, vlády a knìství, byly rozdìlenymezi kmeny Josefa, Jehudu a Leviho.A mnoina prvorozených v kadém

z dvanácti kmenù, které Moe nahradilLevity, tedy kmenem, k nìmu patøili ne-jen Moe a Aharaon, ale i sám Korach.Jenome aby získal na svou stranu celýnárod, zpochybnil paradoxnì i roli velek-nìze, protoe v Jisraeli jsou vichni svatía Hospodin je v jejich nitru, take jim ni-kdo nemá co rozkazovat. e se do èelakoalice nespokojencù postavil on sám, honijak neruilo. Svou rovnostáøskou ideo-logii pouíval jako politický prostøedekk získání výnosné funkce nejvyího kápanad faraonovými otroky, a v politice úèelsvìtí prostøedek. Nejpozoruhodnìjí natom ale je, e Moe rabenu, kdy se munepodaøilo oblomit vùdce vzpoury do-mluvou, pøenechal jejich poráku Bohu.Kdyby tentokrát volal: Kdo je Hospodi-nùv, ke mnì!, pøipojilo by se k nìmu jenpár nejvìrnìjích, a ani u nich si tím ne-mohl být jist. I èestnìjí politici ne Ko-rach se v takových situacích snaí zacho-vat si oblibu a vliv. Proto praktickykolaborují s novým reimem, pøedpoklá-dajíce, e se jejich faktický nepøítel døívenebo pozdìji historicky znemoní. Tak seostatnì zachoval i Moeho nejblií spo-jenec, jeho bratr Aharon, kdy lidu, abyzískal èas, vyrobil zlaté tele. Neudìlal toz prospìcháøských pohnutek, ale ponì-vad miloval a vyhledával mír.

Moe vak nemohl èekat a øekl: Tímtopoznáte, e mne Hospodin poslal uèinitvechny ty skutky, a e to nevzelo z méhosrdce! A stalo se, e zemì otevøela sváústa a pozøela je a jejich domy a vechnyKorachovy lidi a vekerý majetek. Onia vechno, co mìli, klesli zaiva do eolu,a pak je zemì zakryla a oni zanikli zpro-støed obce. Kdo si vak troufne jakoMoe volat Boha na dùkaz své nevinnos-ti, kdy v ni sám nevìøí? Tak se národyz malomyslnosti, provázející ztrátu iluzí,vzdávají nabyté svobody a stávají seobìtmi kariéristù a demagogù, kteøí ne-sledují nic jiného ne vlastní prospìchz vlastního pocitu moci. Za oèekávání, ese døíve èi pozdìji nutnì historicky zne-moní, platí ivoty, ale jak tomu pøedejít,nelze-li spoléhat na sebe samé? Na to od-povídá Tóra a celá rabínská tradice Jisrae-li tím, e sebevìdomí mùeme èerpat jenz jeho zøídla ve Svatém, budi poehnán,je zahrnuje i vìdomí lidské nedostateè-nosti. Pak se jako zázrakem otevøe zemìa demagogové se zaiva propadnou doprázdnoty svých zhoubných ambicí. Tohojsme ji byli tolikrát svìdky, e je naèasevzít rozum do hrsti.

EFRAIM K. SIDON

4 VÌSTNÍK 6/2017

KOMENTÁØK TÓØE

PRO TENTO MÌSÍC

M. E. Lilien: Nosièi hroznù.

ZKOUKA CHARAKTERUBehaalotcha (4M 812,16)Snad vichni známe chvíle, kdy se cítí-me zoufalí, kdy sice víme, kde jsme a cochceme, ale nedokáeme nalézt zpùsob,jak toho docílit. Je pozoruhodné, jak Ta-nach dokumentuje temné okamiky na-ich vùdcù.

Nejlépe je zøejmì zobrazeno zoufalstvíMojíovo ve chvíli, kdy se idé pøi puto-vání poutí vìnovali své oblíbené èinnos-ti: stínostem na jídlo. Jako by zapomnìlina otroctví, opájeli se vzpomínkami naryby, na melouny, zeleninu a cibuli, kteréjedli v Egyptì. Hospodina to samozøejmìrozèílilo a Mojí se z toho naprostozhroutil a stìoval si Vemohoucímu:Proè kodí svému sluebníku, proèjsem nenalezl milost v oèích tvých, esnaloil vechen ten lid na mne? A jestli mitohle dìlá a nalezl jsem milost ve tvýchoèích, radìji mne, prosím, zabij, atse ne-musím dívat na zlo, které mne potkalo!(4M 11,1115)

Z dalích vzpomeòme na zoufalá slo-va krále Davida v almech, na Jeremjá-e èi na Elijáe.

Proè byli tito hrdinové Tanachu tak ne-tastní? Protoe judaismus je víra pro ty,kdo chtìjí zmìnit svìt. A to není obvyklé.Zatímco vìtina náboenství spoèíváv pøijímání svìta takového, jaký je, juda-ismus je protestem proti stávajícím po-øádkùm ve jménu svìta, jaký by mìl být.Být idem znamená usilovat o zmìnu.Jene lidé nemají zmìny rádi a protopøipadal Mojíovi, Davidovi, Elijáovia Jeremjáovi ivot tak bezútìný.

Mojí se snail pomoci Izraelitùm vy-tvoøit spoleènost, je by byla úplnì jináne ta v Egyptì: která by lidi osvobodilaa vrátila jim dùstojnost, nezotroèovala bya neponiovala je. Ale lidem se tak stýs-kalo po starých jistotách, po rybách a ze-leninì, e Mojí zjistil, e bylo sicesnadné vyvést idy z Egypta, ale zbavit jetoho Egypta, jej si stále nosí v sobì, jenanejvý obtíné.

Elijá se snail pøinutit lidi, aby nehle-dali jiné bohy ne svého, král David sepokouel pøemìnit volnou konfederacikmenù ve sjednocený národ a Jeremjáusiloval o to, aby v politice se jednaloèestnì, i kdy to znamenalo, e je nutnéøíkat lidem nejen dobré, ale i patné zprá-vy. Pokouet se o zmìnu je velká zkoukacharakteru, ale právì taková snaha zna-mená být idem.

(Z komentáøù rabína JonathanaSackse vybrala a pøeloila A. Marxová)

VÌSTNÍK 6/2017 5

BOHOSLUBYv praských synagogách èerven 2017 sivan tamuz

Staronová synagoga30. 5. úterý pøedveèer avuot 20.42 hodin31. 5. støeda 1. den AVUOT 19.30 hodin1. 6. ètvrtek 2. den AVUOT

MEGILAT RUTMAZKIR 11.00 hodin

2. 6. pátek veèerní bohosluba 20.46 hodin3. 6. sobota NASO 4M 4,217,89

hf: Sd 13,225mincha perek 1 20.35 hodinkonec abatu 22.12 hodin

9. 6. pátek veèerní bohosluba 19.30 hodin10. 6. sobota BEHAALOTCHA 4M 8,112,16

hf: Za 2,144,7mincha perek 2 20.40 hodinkonec abatu 22.19 hodin

16. 6. pátek veèerní bohosluba 19.30 hodin17. 6. sobota ELACH LECHA 4M 13,115,41

hf: Joz 2,124mincha perek 3 20.45 hodinkonec abatu 22.24 hodin

23. 6. pátek pøedveèer Ro chode tamuzveèerní bohosluba 19.30 hodin

24. 6. sobota ABAT RO CHODEKORACH 4M 16,118,32mf: 4M 28,915hf: Iz 66,124mincha perek 4 20.50 hodinkonec abatu 22.26 hodin

25. 6. nedìle 2. den Ro chode tamuz30. 6. pátek veèerní bohosluba 19.30 hodin1. 7. sobota CHUKAT 4M 19,122,1

hf: Sd 11,133mincha perek 5 20.50 hodinkonec abatu 22.24 hodin

V sobotu a svátcích achrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Kadý vední den a pátek maariv (veèerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe vední dny achrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaRanní bohosluby se konají kadou sobotu a svátek od 8.50 hodin.

Páteèní veèerní bohosluby zde budou 2. 6. v 19.30 hodin a 16. 6. od 19.30 hodin. 1. 6. mazkir v 10.45 hodin.

Bejt SimchaKabalat abat kadý pátek od 18.30 hodin.

MARTIN KRAJÍÈEK (nar. 1958 v Praze)vystudoval Filosofickou fakultu UK, oborknihovnictví a vìdecké informace. Po ab-solvování roku 1981 zaèal pracovat v an-tikvariátu v Dládìné ulici, od jara 1991do letoního dubna pak provozoval anti-kvariát a knihkupectví Judaica v i-roké 7. Kromì této práce se vìnujehudbì (byl zakládajícím èlenem ka-pely Nahoru po schoditi dolù banda v souèasné dobì vystupuje s hu-dební skupinou Schoditì) a tésportu (cyklistice a bìhu).

ROMANA NEJDLOVÁ (nar. 1968v Domalicích) se po maturitì od-stìhovala do Prahy, vystøídala øadupovolání, vìtinou v sociálních slu-bách, od roku 1988 pùsobila v anti-kvariátu v Dládìné ulici a pak v le-tech 20102017 v obchodì svéhoivotního partnera MK v iroké. Jeautorkou rozsáhlé studie o FranziKafkovi (Amel, syn HerrmannaKafky, Praha 2013), dále se vìnuje olejo-malbì a ornitologii. Rozhovor s nimi pøi-náíme v dobì, kdy oblíbený antikvariáta knihkupectví èerstvì ukonèily provoz.

Martine, co v sedmdesátých letechobnáelo studium knihovnictví?U od gymnázia mì bavila literatura, kni-hy, jejich výtvarná podoba a filosofie. Alefilosofie, to tehdy znamenalo hlavnì vì-decký komunismus, a tak jsem se radìjipøihlásil na knihovnictví, mimo jiné taképroto, e mi øekli, e tam studují vìtinouholky (co se ukázalo být pravdou). Zekoly si pamatuji hlavnì to, co bylo spo-jené s pøednákami profesora FrantikaHoráka. Byl to skvìlý, jetì prvorepubli-kový odborník, který poutavì pøednáeldìjiny písma, knihtisku a knihovnictví.Byl autorem katalogizace starých tiskùa prvotiskù a z velké èásti se podílel naKnihopisu. Rád vzpomínám na jeho se-mináøe v barokní pracovnì Klementina.Studium jsem ukonèil celkem úspìnì;dokonce mi nabídli, abych na fakultì zù-stal pracovat jako asistent, jene to mìlojednu podmínku: stát se kandidátemKSÈ. A tak jsem to odmítl. Doktorát jsemzískal pozdìji, v roce 1986.

Jak jste se dostal k práci v antikvariátu?Velice jednodue. Nae katedra bylav Celetné ulici, èasto jsem cestou domù

pokraèoval pøes Hybernskou a zamíøildo Dládìné do antikvariátu. A jednoutam visela ve výloze cedulka, e pøi-jmou prodavaèe. Protoe mì práces kníkami bavila vdycky víc ne kata-logizace nebo bibliografie, nezaváhal

jsem a paní vedoucí Dagmar Tejnorovámì pøijala.

Antikvariát v Dládìné, to byl pojem.Pro mì velká kola. V praxi jsem se po-prvé setkal s kníkami, které byly na in-dexu, nedaly se pùjèit v knihovnách a ne-smìly se prodávat. Kdy se zpracovávalyknihovny z pozùstalostí a objevily se tamknihy zakázaných autorù, mìly se ofici-álnì dávat do makulatury. To se ale sa-mozøejmì nedìlalo; schovávali jsme jepro kamarády a pro spøíznìné zákazníky,kteøí nám pak na oplátku pùjèovali pøe-èíst samizdaty. V antikvariátu pracovalibezvadní lidé. Celou historii Dládìn-ky sepsal tehdejí zástupce vedoucí Lu-dìk Svoboda. Jeho vzpomínková knihaAntikvariát a já vyla dokonce dvakrát,naposledy v roce 2013 v nakladatelstvíKant.

Zajímavých zákazníkù byla spousta,chodili tam jazykovìdci, literáti, histori-ci, malíøi, grafici, herci Nìjakou dobuv Dládìnce pracoval i Vlasta Tøeòák.V oddìlení grafiky sedìl Mirek Slavíka ten kolem sebe sdruoval lidi z kapelyabí hlen (ve které obèas muzicírovali souèasný zemský rabín Karol Sidon).Spoleènost to byla výborná! Z místa pro-davaèe jsem brzy pøeel do nákupu, na-uèil jsem se oceòovat knihy, dìlat odha-dy, nakupovat pozùstalostní knihovny,

které nìkdy skrývaly úplné poklady. Poz-nal jsem tam svého pozdìjího koleguv iroké ulici Honzu Besedu a pozdìjii Romanku.

Romano, jak vy jste se ocitla v Dlá-dìné?U mì to bylo sloitìjí. Po maturitì nagymnáziu v Domalicích jsem se roku1986 pøestìhovala do Prahy a vystøídala

rùzná zamìstnání, vìtinou v soci-álních slubách. Poté, co jsemukonèila pracovní pomìr v Psy-chiatrické léèebnì Bohnice, kdejsem pracovala jako sanitáøka naoddìlení gerontopsychiatrie, zù-stala jsem pár mìsícù doma, abych sivyèistila hlavu. Pak mi ale dolyúspory a v Dládìné ve výloze an-tikvariátu byl inzerát, e shánìjí pro-davaèe nebo prodavaèku. Vechnotam bylo úasné svìt sám pro sebe,kde mohl èlovìk zapomenout nato, co se dìje venku.

Jaké nejzajímavìjí nákupy jstetam zaili?

MK: Asi nejzajímavìjí byl nákup souborudo té doby neznámých dvaatøiceti dopisùa dopisnic Franze Kafky z let 19221924adresovaných rodinì. To byla dramatickázáleitost. Pana Èiháka pøedtím odmítly ne-jménì tøi antikvariáty, pokadé to bylo stej-né. Kdy øekl, co nabízí, antikváøi se do-mnívali, e se nejspí zbláznil a dál se s nímnebavili. Pan Èihák získal Kafkovu kores-pondenci od vdovy po pøekladateli KarluProjsovi. Kdyby byl pár let poèkal, po pádureimu by získal mnohem, mnohem víc...

Jakmile se rozkøiklo, co máme, zaèalise sjídìt kafkologové z celého svìta,vèetnì Klause Wagenbacha, a chtìli nìcozískat. Nakonec ve koupil Památník ná-rodního písemnictví a korespondencizpracoval kafkolog a pøekladatel JosefÈermák. Kniha vyla a roku 1990 v na-kladatelství Odeon pod názvem Dopisyrodièùm z let 19221924.

Mít v ruce originály Kafkových dopisùbyl pro mì jeden z nejsilnìjích ivotníchzáitkù. Zaujalo mì, e na nìmecky psa-ných dopisnicích vepsal adresu Staro-mìstské námìstí èíslo 6 vdycky èesky.

Dokdy jste tam pracovali?MK: Antikvariát v Dládìné ulici, kterýbyl souèástí národního podniku Kniha,ukonèil provoz na jaøe roku 1991. Pro-støednictvím naeho kamaráda Honzy ul-ce jsme se s Honzou Besedou v té dobì

6 VÌSTNÍK 6/2017

26 KRÁSNÝCH LETRozhovor s antikváøi Romanou Nejdlovou a Martinem Krajíèkem

dozvìdìli o monosti pronájmu prodejníchprostor od praské idovské obce v irokéulici, z èeho jsme samozøejmì mìliohromnou radost. Zaèali jsme v bøeznu1991, navezli staré regály z Dládìnkya postavili døevìné patro. Vitríny jsme zís-kali ze zruené expozice Památníku národ-ního písemnictví. Dali jsme inzerát, e na-kupujeme zboí, a u za dva mìsíce jsmespustili obchod. Bylo to jako v pohádce

Jak vás Staré Mìsto pøijalo?MK: Výbornì. Od poèátku jsme vìdìli, eto bude antikvariát a knihkupectví s kniha-mi s idovskou tematikou, která byla velmivítaná a oblíbená a do té ètvrti patøí. Ob-chod jako by bìel sám, lidé chodili, nabí-zeli, prodávali, kupovali, zpracovávali jsmei celé knihovny. Ve se odehrávalo jenv kamenném obchodì, protoe jetì neexi-stoval internetový prodej. Poèítaè jsme za-èali pouívat a koncem devadesátých let;e bychom pøes internet prodávali knihy, to

zpoèátku nikoho nenapadlo. E-shop jsmezavedli a v roce 2010. Bylo to jednoduchéa trby se navýily. Zákazníci si knihy ob-jednali pøes internet, pak je vyzvedli osob-nì nebo jsme je odesílali na dobírku.V dobì, kdy jsme s internetovým obcho-dem zaèínali, nás bylo asi dvacet. Dnes jeinternetových antikvariátù sto padesát.

Kdy jsme pozdìji zaèali prodávatvstupenky do idovského muzea, ode-el do pøedèasného dùchodu Honza Be-seda. Od té doby se vìnuje hlavnì svéceloivotní zálibì: koláím.

RN: Já jsem tehdy byla na rodièovské do-volené s dcerou a do antikvariátu jsem

chodívala vypomáhat, jen kdy HonzaBeseda cestoval. V tìch letech obchod il,prodejna nikdy nebyla prázdná a zákazní-ci mìli o knihy zájem.

MK: Napøíklad k nám pravidelnì chodí-val profesor Goldstücker, vdycky zamí-øil do koutku s nìmeckými knihami, kterýbyl dobøe zásobený. Sám o svoji kniho-vnu nìkolikrát pøiel, a proto hledal kni-hy, které dobøe znal. Kdy nìco vybral,pokadé nám k té kníce øekl krátkou his-torku a rozlouèil se. Nìkteré autory, v tédobì pro mì neznámé, jsem si pak ihneddohledal a vdy to byl nìjaký pozapome-nutý praský idovský spisovatel.

Stavoval se i Arnot Lustig. Vdyckyse radoval, e jeho knihy nemáme (e jetudí lidé poøád ètou a neprodávají do an-tikvariátù). Nìkdy se zastavil i Jiøí Pavel.Èasto nás navtìvovali èlenové idovskéobce, zamìstnanci idovského muzeaa stálí zákazníci z bývalé Dládìné.

RN: Zajímavý svým ivotním pøíbìhembyl tøeba pan Lemkin. Chodil pravidelnì,dlouhých deset let vak nepromluvil anijediné slovo, jen mlèky listoval v anglic-kých knihách. Jednou jsem jeho fenceWolfi nabídla vodu a to zpùsobilo, e úpl-nì roztál a pustili jsme se do øeèi. Pøijelz Ameriky (jeho strýc Raphael Lemkin jeautorem termínu genocida) a v Praze semu zalíbilo natolik, e se tu usadil.

Svéráznou figurkou, známou po ce-lém Josefovì, byl pan koda, kdysi ba-liè podniku Kniha. Krom toho, e námnabízel velijaké vìci, které nìkde naelnebo dostal, byl ve spojení s mimo-zemtany a pøedával nám jejich posel-

ství. Zajímavé je, e krátce pøed tím, nejsme obchod zavøeli, pøestal ze dne naden chodit a jako mávnutím proutkuz ulic Starého Mìsta zmizel.

Obchod s okny na Starý idovský høbi-tov není tuctové místo. Jak jste ho vní-mali?RN: Mìli jsme monost pozorovat ivotidovské ètvrti a jeho staré obyvatele,kteøí k nám chodili a snad si nás i oblíbi-li. Pøímo v domì bydlí okouzlující paníMarietta molková, úasná dáma, pìsti-telka bramboøíkù a pøítelkynì havranù.Kdysi v hojném poètu hnízdili na høbi-tovì. Paní molková je znala dùvìrnì;vyprávìla mi, e kdy se vylíhlo mládì,ostatní ptáci hnízdo postupnì navtìvo-vali, aby malièké pozdravili

Jací ptáci nahradili havrany?Do téhle ètvrti se nastìhovaly kavky.Kdy se setmí, stromy Paøíské ulice jsoujejich køiku plné. Pøed pár lety jsem vola-la do Èeské spoleènosti ornitologickéa snaila se zjistit, jak je to moné. ádnéracionální vysvìtlení prý neexistuje.

Nakupovali jste a prodávali i hebrej-ské modlitební knihy?MK: Ano, nakupovali. V devadesátýchletech se hebrejské knihy objevovaly èas-to a dobøe se prodávaly i machzory. Roku2000 se mi navíc povedl dobrý nákup.Pro knihy jsem jel do Vídnì. idovskáobec tam vyøadila staré a ponièené modli-tební knihy a jednotlivé díly osvíceneckéedice Hebrejské bible, která vycházelapøed 200 lety u Antona Schmidta. Bylo tomnohosvazkové hebrejsko-nìmecké vy-dání v pøekladu Mosese Mendelssohna,pøièem nìmecký text je psán JudenDeutsch, tedy nìmecky, ale hebrejskýmipísmeny. Byla to dobrá metoda, jak nená-padnì pøejít od jidi k nìmèinì. Rád jsemtento pøeklad lutil, kdy jsem si slabikovalv duchu, skoro nièemu jsem nerozumìl,teprve polohlasem vyslovené nìmeckéslovo jsem pochopil. Svazky Tanachua machzory jsme dávali do prodeje postup-nì, pøedtím jsem je toti musel opravitnebo znovu svázat.

Mìnili se turisté, kteøí k vám do anti-kvariátu chodili?MK: V devadesátých letech nakupovalihlavnì Amerièané, a ti kadou hebrej-skou knihu starí ne sto let brali jakovzácnost.

(pokraèování na str. 13)

VÌSTNÍK 6/2017 7

Svìt sám pro sebe, kde èlovìk zapomíná na to, co se dìje venku.

Poèátkem letoního roku vypustilo na-kladatelství Lingea, zamìøené na prak-ticky orientované cizojazyèné slovníkya jejich elektronické verze, zprávuo tom, e na konci zimy vydá první èes-ký slovník moderní hebrejtiny. Na ta-kovou novinu se èekalo roky hebrej-tina byla pravdìpodobnì jednímz posledních jazykù srovnatelného vý-znamu, kterému v èeském prostøedíslovník doposud chybìl, co je vzhle-dem k pomìrnì silné novodobé tradiciakademické hebraistiky, intenzitìkontaktù obou zemí i mnoství lite-rárních pøekladù dosti pøekvapivé.Projektù takového rázu tu bylo v mi-nulosti nìkolik (na jednom z nich spo-lupracuje i autorka tohoto textu), ád-ný vak nebyl doposud dotaen dokonce. e stávající slovník vùbec vzni-kl, je tedy u samo o sobì vìcí nepo-chybnì záslunou. Jednosvazkovýslovník o 40 000 heslech, inzerovanýjako slovník praktický, obohacenývak o øadu odborných a technickýchtermínù z vybraných oborù, budil na-dìje tøeba u proto, e u tého na-kladatele vyla pøed nìkolika letypìknì zpracovaná hebrejská konver-zace s malým slovníèkem.

DAVKA!Kterýsi známý mi doporuèil, abychkvalitu slovníku provìøila známýmhebrejským slovem DAVKA frekven-tovaným a obtínì pøeloitelným výra-zem, který znamená cosi jako pøekva-pivì, pøitom, naschvál èi pìknénìmecké ausgerechnet. Výraz vakkupodivu (davka!) ve slovníku schá-zí. Nezbylo tedy ne podívat se mu nazoubek dùkladnìji.

Blií ohledání vak ukázalo nemalémnoství chyb, nepøesností a vyslove-ných bot, které nejene prozrazují zá-kladní neznalosti pøinejmením u nì-kterých spoluautorù slovníku (jejichjména ovem neznáme, jak o tom budejetì øeè), ale pøedevím mohou cílové-ho uivatele zavést zcela nesprávnýmsmìrem pøi snaze porozumìt hebrej-ským textùm èi sám se srozumitelnìvyjádøit. A to je u slovníku samozøejmìzásadní vada.

Na úvod pøedesílám, e následujícírecenze vycházela pøedevím z èástihebrejsko-èeské a druhá èást slovníkuje zohlednìna jen pøíleitostnì. Pøí-klady nedostatkù byly excerpoványnamátkou a uvádím zde pouze zlomeknalezených chyb.

Tyto chyby zaèínají u na rovinì vý-slovnosti a transkripce do èetiny. Povzoru nìkterých výukových slovníkùse autoøi (èi snad samo nakladatelství)rozhodli uvádìt u hebrejských slov pøe-

pis. Potud v poøádku, byt hebrejtinadoplnìná o samohlásky umoòuje èlo-vìku znalému písma pøeèíst výraz vdysprávnì na rozdíl tøeba od angliètiny.Uivatele z akademického prostøedí bymohlo drádit, e se u nikoli zcela ba-nální otázky pravidel transkripce neu-vádí, z èeho autoøi pøi pøepisu vycháze-jí, co je pøitom bìnou praxí tøebai u beletrie èi populárnì-nauèné litera-tury. Tvrdit, e pøepis se zkrátka drí fo-netického klíèe, nestaèí je tøeba napøí-klad zdùvodnit, jak se budou psát èlenya dalí neodluèitelné výrazy. Ve slovní-ku se tedy mùeme setkat vedle sebes psaním èlenu s apostrofem (en haa-ri) i s pomlèkou (Jom ha-Zikaron). Ne-doøeené psaní va na zaèátku slovazase vede k tomu, e tentý výrazert je jednou ve slovníku pøepsán

jako bdicha a podruhé jako bedicha. Hor-í u je, e autoøi zjevnì nevìdí o jevuzvaném vplíené patach a u slov konèí-cích na ajin píou systematicky oddì-lující apostrof tam, kam nepatøí (napø.mafria místo mafria). Nevyøeené zùsta-ly pøípady, kdy se v hebrejtinì objeví zasebou C a H, co pøi fonetickém pøepisudo èetiny pùsobí jako ch (michar poledník mìlo by se snad radìjipøepsat napø. mitzhar). Trapné je obèas-né popletení písmen in a sin (výraz se-zam, SUMSOM èi lidovì SUMSUM,je pøepsán umom). Za hrubou chybuje tøeba pokládat neznalost tzv. kamecchatuf, tedy pøesnì definovaných pøípa-

dù, kdy se znak obvykle uívaný prosamohlásku a má pøeèíst jako o. Vedeto k tomu, e se ve slovníku objevujív transkripcích desítky nesmyslù typuarla místo orla (pøedkoka), bechalzot místo bechol zot (pøesto), macho-rat místo mochorat (následující den,nazítøí) anebo údajná dualita výslov-nosti kal i kol (kadý, vechen).

PLÝTVÁNÍ SYNONYMYSlovník trpí také znaènou nevyváe-ností a chaotièností, pokud jde o mno-ství nabízených ekvivalentù, jejichpoøadí a pøípadnì èíslování jednotli-vých významových skupin co jdesnad na vrub odlinému stylu prácejednotlivých autorù slovníku, chybízde ovem pevné vedení editora. A takmá napøíklad substantivum MEUGAuvedeno osm ekvivalentù (dva seopakují) rozèlenìných do ètyø èíslo-

vaných významových skupin, kdy pøi-tom by staèilo pøeloit ho jediným vý-razem blázen. Podobné je to u výrazuBEEMET (opravdu), kde se objevujírovnì ètyøi ne zcela jasnì odliené sku-piny významù: 1. doopravdy, opravdu(ve skuteènosti), skuteènì; 2. skuteènì,opravdovì, opravdu (nepøedstíranì); 3.upøímnì (otevøenì, popravdì); 4. èestnì,z nich poslední tøi lze vnímat pøinejmen-ím jako sporné a zavádìjící.

Jinde jsou ekvivalenty nerozèlenìnydo významových skupin, vrení pøe-kladù vak budí neodbytný dojem ne-rozhodnosti, jako by snad mìl tentopraktický uivatelský slovník su-plovat synonymickou pøíruèku (u sub-stantiva KAAS je napøíklad uvedenopìt výrazù natvanost, rozzlobe-nost, zlost, vztek, hnìv kdy pøi-

8 VÌSTNÍK 6/2017

VÍC NE JEN PÁR MUCHPrvní slovník moderní hebrejtiny je bez dùkladné revize blamáí

VÌSTNÍK 6/2017 9

tom by bohatì staèilo jedno èi dvì).Toto plýtvání synonymy nápadnì mizíu opaèného smìru, v èesko-hebrejskéèásti, a bohuel tak leckde jinde, kdejsou autoøi najednou skoupí a nepro-zradí mnohdy ani základní významy,jak uvidíme dále. Koneènì mnohdenení jasné, podle jakého klíèe zvoliliautoøi toho èi onoho hesla poøadíekvivalentù proè je DVORA pøelo-ena jako trubec, vèela, a ne spíeopaènì? Proè je u slova MIKROFONna prvním místì uvedeno tìnicea a na druhém základní význam, tedymikrofon? Výraz LIIJA, oznaèu-jící vìtinou trojici èi trio, má význa-my ve slovníku naházené halabala,v nesmyslném poøadí a tentokrát bezèíslování významových skupin, kteréby zde dávalo smysl: védská trojka,sex ve tøech, trio, trojèata, trojice.

Autoøi slovníkových hesel nejevíani velký cit pro stylové roviny oboujazykù. MITATEF BIMSIBOT, tedyobyèejné úèastník veèírkù, které aninelze pokládat za zvlátní ustálenéspojení, je pøeloeno slangovì jakopaømen, kaliè. Nìný èeský výrazmilovat se, pro který existuje pøilé-havý hebrejský protìjek LAASOTAHAVA, je zase v èesko-hebrejskéèásti pøeloen krkolomným a chlad-ným LEKAJEM JACHASEJ MIN,tedy mít pohlavní styk.

CHYBYZatímco nad doposud vypoètenýminedostatky by se snad dalo pøimhou-øit oko, u následujících opomenutí èipøímo chyb u není shovívavost na-místì. Ve slovníku mnohde docelachybí základní významy slov: sub-stantivum ALUF má uvedeno nìko-lik pøekladù vèetnì okrajových, chy-bí vak mezi nimi generál. VýrazAFAN je jistì v pøeneseném význa-mu zbabìlec, srab, srágora (bytmíra expresivity zvolená autoremhesla je více ne sporná), kde se aleuivatel dozví, e jde o savce známé-ho v èetinì jako daman, rozíøenéhoobyvatele mnoha èástí Izraele? Ad-jektivum PATETI má v dnení heb-rejtinì pod vlivem angliètiny vý-znam nejen patetický, ale také a to bìnìji trapný, ubohý. SlovoHIGAJON je pøedevím logika,v bìném smyslu slova, ze slovníku

se vak dozvíme, e znamená zdra-vý/selský rozum (to by vak muselobýt v hebrejtinì rozíøeno o dalí pøí-vlastek, napøíklad HIGAJON JAAR).

K zavádìjícímu a nesmyslnémuvýsledku vede, kdy se autoøi slovní-ku nechají zmást nìjakým idiomem který ovem samotný vynechají.MASECHET, hebrejské oznaèeníjednotlivých traktátù Miny, ale takékabaretní revue èi pásma, je zde pøe-loeno pouze jako snùka (lí, ne-smyslù) pøitom tento význam nesetoto slovo právì jen ve spojeníMASECHET KARIM. Dobøe zná-mý výraz PARCUF oznaèuje oblièej(snad jen s trochu expresivním pøíde-chem, blíícím se èeskému ksicht).Tento význam vak ve slovníku zcelaschází a na jeho místì se objevujezcela zavádìjící pøeklad kleb;snad i zde se autor nechal zmást idio-mem LAASOT PARCUFIM, kterélze pøeloit nejlépe doslova jako dì-lat oblièeje, ale i ksichtit se èiklebit se. Spíe nepozornost èi ne-ochota se zamyslet stojí za pøípadyzbyteèných chyb JAM TICHONInebude nikdy znamenat støedozem-ní, ale vdy jen støedomoøský,a výraz IGUL je sice správnì pøelo-en jako koleèko, dojem vak kazíkontextová poznámka napø. salámu(to by se toti øeklo hebrejskyPRUSAT SALAMI, v ádném pøípa-dì ne IGUL).

Èasto ani není jasné, jak autoøi do-spìli k omylu. MEDUVLAL rozhodnìneznamená huòatý, nýbr rozcu-chaný. VATIK je výraz, pro nìj èeti-na postrádá jednoduchý ekvivalent, dáse vak pøeloit mnoha zpùsoby (jakoletitý, zaslouilý, sluebnì starí, sta-rousedlík èi veterán), mezi nì vakv ádném pøípadì nepatøí jediný zdenabídnutý pøeklad vysoký (postavení,funkce). PARAN je skuteènì ko-mentátor, jak je uvedeno ve slovníku,hodily by se i pøeklady interpret èi vy-kladaè, které zde nenajdeme; zato alese tu objevuje nesmyslné zastánce,obhájce (mylenky). IMURIM ne-jsou zavaøenina, nýbr konzervova-né èi nakládané potraviny, a BAALOCMA rozhodnì neznamená mocen-ský, jak je zde uvedeno, nýbr moc-ný. A nesmysly najdeme i v idiomecha vazbách: MAGIA LO se dá jednodu-

e pøeloit jako patøí mu to èi za-slouí si to (v pozitivním, ale i v nega-tivním smyslu), autor hesla to vak otá-èí a tvrdí, e výraz znaèí hodný èeho,zasluhující si. AMAD AL DAATOneznamená prosadit se, ale trvat nasvém, a zcela bìné spojení EJN MALAASOT nelze bez dalího chápatjako Nezbývá, ne Není jiné øeení,ne, nýbr vyjadøuje se jím lako-nické: Nedá se nic dìlat.

SOLIDNÍ REVIZEA výèet by mohl jetì dlouho pokra-èovat. Jistì, dalo by se namítnout, eslovník obsahuje i kvalitnì èi alespoòprùmìrnì zpracovaná hesla, kterýchje vìtina. Jene to nestaèí. Dobrýslovník dìlá jeho spolehlivost, a zdeje bohuel pøíli mnoho momentù,kdy hrozí, e s ním uivatel lápnevedle. Co je o to horí u slovníku,který je pro èeské mluvèí jediný svéhodruhu a o to hanebnìjí, dodejme, ese za nìj poaduje pøemrtìná cena;v kamenných knihkupectvích kolem1200 Kè.

Na úplný závìr se sluí poznamenatjetì nìco. Patøí zjevnì k politice na-kladatelství Lingea, e autory svýchslovníkù neprozrazuje za tímto svaz-kem stojí podle copyrightu kolektivpracovníkù Lingea. Snad protoechce nakladatelství budovat silnouznaèku, snad protoe (ze zásady?) ne-spolupracuje s respektovanými jményz akademické sféry, kteøí bývají autorykvalitní slovníkové literatury nejèastìji(bytèestné výjimky samozøejmì exis-tují, zvlátì u malých jazykù), a spolé-há na to, e nahodile poskládaný týmlidí s velmi kolísavou a zaèasté spor-nou znalostí jazyka dokáe dospìtk obstojnému výsledku. To se bohuelnepodaøilo, a blamá s tím spojenápadá v tomto pøípadì na hlavu nakla-datelství, nikoli konkrétních osob, kte-ré jsou za prací na slovníku skryty. A jeto dobøe tito lidé byli (dost monái za nevysoký peníz) zneuiti ke spolu-práci na projektu, který nebyl nikýmzastøeen ani garantován a pøed vydá-ním se mu nedostalo solidní revize, ja-kou by si rozhodnì zaslouil. Doufejme,e aspoò pøed zveøejnìním plánovanéelektronické verze se jí doèká a mys ním.

MAGDALENA KØÍOVÁ

10 VÌSTNÍK 6/2017

Následující ukázkou pøedstavujeme za-tím poslední knihu americko-izraelskéhonovináøe a spisovatele JOSIHO KLEINAHALEVIHO. Jmenuje se Jako ve snu,anglicky vyla roku 2013, hebrejsky ne-dávno a autor v ní na osudech sedmi vý-sadkáøù, kteøí se pøed padesáti lety v es-tidenní válce v èervnu 1967 podíleli nadobytí Starého Mìsta v Jeruzalémì a do-spìli a k Západní zdi, zobrazuje dìjinyIzraele, jak se odvíjely od tohoto vítìz-ství, povaovaného mnohými za zázrak.

Radostnou atmosféru pøijel z newyor-ského Brooklynu do Izraele vychutnati tehdy 14letý Halevi se svým otcem,pøeivím oa, a právì tenkrát se rozho-dl, e se jednoho vrátí a stane se Izrael-cem. Svùj slib dodrel, pøistìhoval seroku 1982. V Izraeli pokraèoval ve svépráci, stal se dopisovatelem americkýchnovin a jeho úkolem bylo mj. komento-vat dìní v idovském státì, vysvìtlovatamerickým ètenáøùm vnìjí a vnitøníproblémy, které jeho spoleènost øeilaa které u nijak optimisticky nevypada-ly. Na ulicích na sebe lidi køièeli kvùliLibanonu [tj. libanonské válce v roce1982, o jejím smyslu mnoho Izraelcùpochybovalo]. Psal jsem o zakládání i-dovských osad na Západním bøehui o hnutí Mír nyní, které s osadami ne-souhlasilo. Snail jsem se naslouchatprotichùdným pravdám, které hloubilypropast mezi tìmi, kdo povaovali vý-sledky války roku 1967 za poehnání,a tìmi, kdo je brali jako prokletí... Èasod èasu mì napadlo, e bych mohl poøí-dit rozhovory s veterány bitvy o Jeruza-lém. Svým zpùsobem mohli za to, ejsem do Izraele pøijel. Jak zmìnila válkajejich ivoty? Jakou roli sehráli ve snazeovlivnit politické dùsledky svého vojen-ského vítìzství?

Nakonec takovou novináøsky pojatoukroniku, sahající od edesátých let mi-nulého století do poèátku nového tisíci-letí podanou rùznými vypravìèi a z rùz-ných úhlù pohledu, Halevi skuteènìnapsal. Byla to jeho tøetí kniha a práce naní mu trvala deset let; v pøípravné fázizpovídal nejen veterány, ale také jejichmanelky, pøátele a kolegy. Prostøednic-tvím vzpomínek tìchto vojákù se dostaldo prostøedí kibucù, mezi zboné idy

do jeiv i mezi zakladatele idovskýchosad na Západním bøehu, mezi sekulárníintelektuály, umìlce a podnikatele domìst, mezi izraelskou elitu i mezi fana-tické odpùrce jakékoli monosti idov-sko-arabského pokojného souití.

Autor se nesnaí své aktéry hodno-tit, usiluje jen o to, aby ètenáøe zavedldo naprosto konkrétních prostøedí a conejvìrnìji je a jeho protagonisty zachy-til, co lze povaovat za hlavní klad, ale

souèasnì moná i zápor knihy, v ní seètenáø v mozaice pøíbìhù a osudù obèasmírnì ztrácí.

Ukázku jsme vybrali z èásti popisujícíboje kolem Starého Mìsta 6. a 7. èervna,kdy izraeltí vojáci èelili jordánským dì-lostøeleckým jednotkám a 55. výsadkáø-ská brigáda dostala rozkaz dobýt StaréMìsto. V úryvku vystupují parautistéArik Achmon, pùvodnì kibucnik, jenv sedmdesátých letech patøil ke spoluza-kladatelùm izraelského leteckého prù-myslu; dalí kibucnik, zpívající básníkMeir Ariel, jen zemøel roku 1999; velitel55. brigády a pozdìjí velitel armádníhotábu Mordejchaj (Motta) Gur a náboen-ský sionista Joel Bin-Nun, zakladatelosadnického hnutí Gu emunim. Dále ra-bín Cvi Jehuda Kook, pøedstavitel jeivynáboenských sionistù Merkaz Harav,duchovní otec hnutí Gu emunim, který

zemøel roku 1982, a lomo Goren, dlou-holetý vrchní armádní rabín.

Ukázka zaèíná 6. èervna 1967 poté, coizraeltí vojáci svedli s jordánskými jedno-tkami tvrdé boje na Munièním kopci, kdyse snaili probít k obklíèené idovské en-klávì na hoøe Skopus. Dalí prapor dostalza úkol dostat se k Rockfellerovu muzeupøed branami Starého Mìsta a odtud k Oli-vové hoøe. Pro potøeby Rch byl text krácena mírnì upraven. K tématu 50. výroèí es-tileté války viz té komentáø na stranì 21.

* * *

ODBOÈKA NA OLIVOVOU HORUDo zadního dvora Rockfellerova muzeavjel díp a vystoupil z nìj mu s jestøá-bím oblièejem a proedivìlými vousy:rabín lomo Goren, vrchní kaplan izra-elské armády.

Tak tohohle nudnika jsme tu akorátpotøebovali, pomyslel si Arik.

Rabi Goren strávil první den války naSinaji. Jeho díp dostal zásah, voják,který sedìl vedle nìj, zahynul. Pak serabín doslechl, e do Jeruzaléma vyrazi-li výsadkáøi, a rychle se vydal do bom-bardovaného mìsta. V noci dojel k Mot-tovu velitelskému stanoviti a poádal,aby se mohl pøidat k vojákùm, kteøí mìliprolomit obranu Starého Mìsta. Posled-ních dvanáct hodin jezdil po bitevníchpolích, ostøelování nebral na vìdomí.

Arik si ve skuteènosti Gorena váil.Tenhle rabín mìl kurá. Po válce roku1948 si na Jordáncích vymohl, aby mohlprohledat bojitì a pátrat po ostatcíchizraelských vojákù. Kráèel po minovýchpolích od jednoho balvanu ke druhémua sbíral èásti tìl, aby je mohl pohøbít.Goren patøil k pøedním autoritám na ná-boenské právo a postaral se o to, aby tovichni vìdìli. S ostatními rabíny se ne-ustále dohadoval o postavení a pocty.A teï tu stál, pøesnì tam, kde bylo jehomísto rabín s hodností generála v prv-ní idovské armádì po stoletích, kterátáboøila pøed zdmi Starého Mìsta.

Motta rabína pozdravil jako staréhopøítele. Nu, Motto, jedeme do StaréhoMìsta? zeptal se pak Goren.

Mrzí mì to, rabi, ale tøeba se vámpodaøí získat povolení ke vstupu.

Jaké povolení? Copak ho nemáte? Ne-chápu to... Ale, Motto, tøeba i bez nìj...

Rozkazy pøijímám jen od svých veli-telù, opáèil Motta.

Izraelský kabinet se nemohl shodnout natom, zda bojovat i o Staré Mìsto. Mena-

JOSI KLEIN HALEVI:

JAKO VE SNU

VÌSTNÍK 6/2017 11

chem Begin, vùdce pravice, trval spolus jestøábími ministry Strany práce na tom,e Izrael nemùe propást historickou pøí-leitost. Velitelé náboensko-sionistickéfrakce, Národní náboenské strany, po-starí a úzkostliví mui, nesouhlasili; bálise, e svìt nikdy nedovolí, aby Jeruzalé-mu vládli idé. Moe Dajan nahlas uva-oval: potøebuje Izrael tenhle Vatikán,náboensky obtìkanou èást Jeruzaléma?Premiér Ekol váhal.

Mezitím dorazili do Rockfellerova mu-zea veteráni z jednotky 101, nyní pøí-sluníci elitní prùzkumné skupiny. I oni,jako rabi Goren, zahájili válku na Sinaji,ale kdy se ukázalo, e tam u nejsoupotøeba, vydali se v konvoji dípù do Je-ruzaléma a nabídli své sluby Mottovi.Nu, vaiter? co bude dál? otázal sev jidi jejich velitel, Mia Kapusta.

Bezprostøední plán znìl dobýt táborjordánské armády, který se nacházelvedle nemocnice Augusty Viktorie naOlivové hoøe. Nemocnice tvoøila nej-vyí bod, z nìho se otevíral pohled naStaré Mìsto z východu. Pokud vláda od-souhlasí invazi do Starého Mìsta, vý-sadkáøi budou pøipraveni udeøit souèas-nì od Rockfellerova muzea a z Olivovéhory.

Kdy se setmìlo, poslal Motta tanko-vou kolonu k Augustì Viktorii. Velitelétankù mìli asi sto metrù za muzeem nakøiovatce odboèit ostøe doleva a pokra-èovat na východ, vzhùru k Olivovéhoøe.

Pìt tankù Sherman z doby druhé svì-tové války, které nemìly vybavení pronoèní vidìní, jelo v jedné kolonì. V za-tmìní, do kterého se zahalilo celé mìs-to, nebylo vidìt na krok. Tanky odboèkupøejely a pokraèovaly rovnì na jih, ko-lem hradeb Starého Mìsta.

Do tøetího tanku v kolonì udeøila støe-la z bazuky a zapálila jeho maskovacísít. Velitel vozu se pokusil oheò uhasit,ale zasáhl ho výstøel z dìla. Ètyøi ostatnítanky jely dál kolem Lví brány a zasta-vily se na mùstku pøes Kidronské údolímezi Starým Mìstem a kostelem v Ge-tsemanské zahradì, v ní se Jeí modlilnoc pøed ukøiováním.

Kde jste? ozval se vysílaèkou Mottaveliteli kolony. Nevím, odpovìdìl veli-tel. Motta rozhodl, e akce musí pokra-èovat, a naøídil prùzkumné jednotce,aby vyrazila k nemocnici místo zbloudi-lých tankù.

Pøed Rockfellerem stál Arik a Jiaj Zim-

merman, který mìl vést zvìdy k AugustìViktorii. Arik ukázal na zrádnou køiovat-ku. Je tam ostrá odboèka, která vede na-horu k Olivové hoøe, øekl. Odtud ji nevi-dí a dá se lehce pøejet. Dir balak (dávejpozor), nemiòte ji. Jinak vletíte rovnou dopalby pod hradbami Starého Mìsta.

Neboj se, ujistil ho Zimmerman.Zvládneme to.

Jene odboèku také pøejel.Jak se est dípù blíilo k mùstku pøes

údolí Kidron, u je tam èekali jordántívojáci. Arik zaslechl støelbu. Jeden dípse rozjel zpátky k Rockfelleru a na dvo-øe z nìj vynesli silnì krvácejícího Zim-mermana.

Malý izraelský konvoj ozáøila jordánskásvìtlice. Pak spustil palbu kulomet podhradbami. Dípy dojely na mùstek. Jedenprùzkumník padl, dalí skoèili z mostu, dosedmimetrové propasti. Krajnice se drelmu s popálenýma rukama. Jeden díp sepokusil otoèit a narazil do auta za sebou.První tank se také pokusil o otoèku zaky-mácel se a pøevrátil se dolù do údolí.

Jeden voják hoøel. Pøibìhl k nìmu jinýa strhl ze zranìného mue aty. Zastøelmì, prosil hoøící voják. Jeho zachránce siho pøehodil pøes rameno. Pak zasáhla zra-nìného do hlavy jordánská kulka.

Hlavní èást prùzkumnické kolony je-

tì neopustila prostranství u Rockfellera.Arik bìel k dípùm. Zastav! køikl navelitele Kapustu.

Motta pøikázal, aby se k výjezdu k Au-gustì Viktorii pøipravily tanky z jiné jed-notky. Ariku, øekl Motta, ty a Kapustamusíte v tom balaganu udìlat poøádek.

Arik s Kapustou vyrazili pìky k mùst-ku, aby pomohli vytáhnout dípy, kteréuvízly v pasti u Getsemanské zahrady;pøitom nemìli tuení, e tam trèí i tanky.Jak se blíili k rohu hradeb Starého Mìs-ta, vystøelil na nì jordánský voják z bazu-ky. Støela explodovala dva metry od nich.Vyletìli do vzduchu. Zapotáceli se: nic sejim nestalo.

Pøebìhli cestu, pryè od zdi, sestoupilina svah pod cestou, jen vedl do údolí.Kdy se ocitli z dohledu ostøelovaèù,zaèali postupovat smìrem k mostu.

Vzduch páchl výbuchy, Arika pálilyplíce. Ale støelba utichla a zdálo se, emohou bezpeènì odnést zranìné.

Mezitím dostal Motta pøíkaz z ústøed-ního velení: Pøerute útok u AugustyViktorie. Od Jericha se údajnì blíí ko-lony jordánských tankù. Výsadkáøi musízorganizovat obranu Jeruzaléma.

Serant Meir Ariel se zhroutil v klenutésíni Rockfellerova muzea, vedle sklenì-né vitríny se sokami z doby kanaánské.Jak mìl usnout? Vidìl mrtvá tìla. Vidìl,jak jeho kamaráda zasáhla do nohy ku-lometná støelba. Jeho samotného málemzabili. Kulku, která mu míøila na bøicho,zachytila polní láhev; kdy mu na nohuvytryskla voda, myslel si, e se pomoèil.

Meir se mezi výsadkáøi necítil dobøe.Jako zelenáè chodil k nástupùm neoho-lený; pøed jedním seskokem se pozvra-cel. Èasto ho pøistihli v enských kasár-nách a za trest musel kopat jámy, metrhluboké a metr iroké. Ale nevzdával sea nadøízení mu prohøeky èasto odpou-tìli, nebotje tenhle mladík s dlouhýmièernými kudrnami, který hrál u ohòù nakytaru vlastní skladby, okouzlil.

Meir chtìl být zpìvákem nebo reisé-rem. Nìco jiného ne to, co byl: øidiètraktoru v kibucu Mimarot. Meir se po-zoroval s udiveným odstupem outsidera.A teï moná zemøe. Byl ochoten zemøít,pokud by tím ochránil rodinu, svého otce,kterého kvùli sionistické èinnosti vyhnalina Sibiø a on to pøeil, svùj kibuc, ve kte-rém se uplatnili i ztroskotanci jako on.idi si svùj bezpeèný kout svìta zaslouí.Vadilo mu jenom to, e by mohl zemøít,ani by zjistil, kým doopravdy je.

Postup 55. výsadkáøské brigády v bitvì o Jeruzalém,6.7. èervna 1967: Tmavými ipkami je znaèen po-stup 66., 71. a 28. praporu, tenká tmavá linka se ip-kami znaèí Mottovu cestu (Motta´s route) k AugustìViktorii; podélnými pruhy jsou vyznaèena území, jena poèátku války ovládali Jordánci, zrnitá plocha nahoøe Skopus je izraelské území. Reprodukovánoz knihy Like Dreamers (HarperCollins, New York).

12 VÌSTNÍK 6/2017

CHRÁMOVÁ HORAJE V NAICH RUKOU7. èervna 8.30. Motta a jeho tým odjeliz Rockfellera v polopásovém vozidlea velitelském voze, za nimi se táhla kolo-na tankù a ti, kdo pøeili z prùzkumnickéjednotky. Arik naèrtl mapu alternativnícesty k Augustì Viktorii: pøes údolí zná-mé pod jménem Vádí Joz, smìrem zeStarého Mìsta k hoøe Skopus a pak odbo-èit doprava a stoupat k Olivové hoøe.

Mezitím se u Augusty Viktorie setkaly71. a 66. prapory. Právì 66. prapor utrpìlnejvìtí ztráty, kdy jeho mui proli zuøi-vou bitvou, v ní se v boji mue protimui utkali s elitními jordánskými jedno-tkami v zákopech Munièního kopce. Ko-pec dobyli a otevøeli tak cestu k obklíèenéizraelské enklávì na hoøe Skopus.

Teï velitelé udivenì odvysílali Mot-tovi: Nenarazili jsme na ádný odpor.

Kde jsou Jordánci?Motto, øekl Arik, vypadá to, e

Jordánci dobojovali.Ve skuteènosti se jordántí vojáci

vèetnì jednotek sídlících uvnitø StaréhoMìsta v noci stáhli a vydali se do Jeri-cha. Díky tomu, e se izraelským koman-dùm nepovedlo získat høeben, z nìhobylo vidìt Staré Mìsto, zùstala cesta naJericho volná a Jordánci ji mohli vyuítk úniku. Zùstalo jen pár vojákù, kteøí sineuvìdomili, e jejich armáda u nefun-guje. Aèkoli to Arik nevìdìl, vstupu doStarého Mìsta nic nebránilo.

Neobjevily se ani jordánské tanky.Zpravodajci se zmýlili ádný jordán-ský protiútok se nekonal.

9.15. Arik stál v Mottovì vozidle, kdydostal zprávu od ústøedního vedení:Okamitì jeïte do Starého Mìsta a ob-saïte ho. Vláda svolila.

Arik tuhle zprávu úmyslnì nedbalýmtónem pøedal Mottovi.

Potvrï pøíjem rozkazu, opáèil Mot-ta, a øekni jim, e ho bez prodlení vy-konáme. Mottùv polopásový vùz serozjel po høebeni Olivové hory.

Arik odvysílal ústøednímu velitel-ství: Jak poèetné jsou jordánské sílyuvnitø hradeb? A na Chrámové hoøe?Jako obvykle nemìli ádné konkrétníinformace.

Vozidlo zaparkovali poblí vchoduprùèelí hotelu Intercontinental, od nì-ho byl výhled na Lví bránu.

Motta si sedl na zem a zíral na mìstoobklopené hradbami. Bylo chladné ráno,slunce mu svítilo do zad. Pod ním se tø-

pytily zlaté a støíbrné kupole Chrámovéhory. Zavøel oèi, jako by se modlil.

A do téhle chvíle Arik v bitvì o Jeru-zalém nepocítil sebemení dìjinnouozvìnu. Pøili do mìsta, aby ochránilijeho idy, kvùli nièemu jinému. Ale teïse nedokázal ubránit tomu, aby se necítilsouèástí historie. Výsadkáøi se mìli státprvními vojáky svrchovaného idovské-ho státu, kteøí po 18 stoletích vstoupí dohlavního mìsta idovského národa. Nìcotakového pohne i Arikem Achmonem.

Arik zamíøil dalekohled na Chrámo-vou horu. Nic se tam nehýbalo.

Motta si vzal vysílaèku a oslovil veli-tele tøí praporù. Padesátá pátá brigádovýsadkáøù, zaèal a naschvál tak poruilarmádní pøíkaz neurèovat bìhem boje pøivysílání pøesnì jednotku. Teï vak chtìl,aby se rozkaz zachoval pro historii. Se-

díme na høebeni s výhledem na StaréMìsto v Jeruzalémì a brzy do nìj vstou-píme, do mìsta, o kterém snily a po kte-rém touily celé generace. Budeme prv-ní, kdo tam vejde. 28. a 71. prapore vyrazte k bránì. 66. prapore, jeïte zanimi. Jeïte ke Lví bránì!

Objevil se rabi Goren, nesl ofar a malýsvitek Tóry. Vypadal, e vùbec nepo-støehl, e z hradeb se tu a tam ozývástøelba; neobtìoval se ani s tím, aby sinasadil helmu. Kde je Josi Fradkin?vykøikl. Øekli mi, e jde na Chrámo-vou horu! Na Chrámovou horu, opako-val si pro sebe Joel. Co to znamenalo?Chrámová hora byla tak nedostupná, eidùm zbývala jen pøedstava, e ji zís-kají zpìt za èasù Mesiáe. A teï se Joelchystal vybìhnout na nejsvìtìjí místov baganèatech a v doprovodu nikoli pro-

rokù, ale kibucnikù, kteøí jedli vepøové.Jako ve snu, napsal almista o tom,

jak se cítí idé vracející se na Sion.Moná tím nemyslel jen radost, ale taképocit nepatøiènosti.

MÁM ZATROUBIT?Tøi prapory se setkaly u Lví brány. Odminaretu vystøelil osamìlý ostøelovaè;jeden výsadkáø ho umlèel.

Rabi Goren dorazil na Chrámovu horu.Postarej se o nìj, øekl Motta Arikovi. Arikdoprovodil Gorena a jeho pomocníka doSkalního dómu. Co myslíte, majore, ob-rátil se Goren na Arika, mám zatroubit?

Gorenùv pomocník, který stál za rabí-nem, prudce zavrtìl hlavou a naznaèilArikovi: Ne! Kdyby Goren zatroubil naofar ve Skalním dómu, uplatnil by ná-rok, který by mohl zaehnout svatou

válku s islámem. Arik nechápal dùsled-ky, které by zatroubení na ofar právì natomto místì mìlo, ale pochopil, e po-mocník s tím nesouhlasí.

To není dobrý nápad, pravil Arika Goren se podvolil.

Rabín Goren poslal svého pomocníka,rabi Menachema Hakohena, aby dojelpro rabi Cvi Jehudu a Gorenova tchána,nazíra, asketu. První civilové, kteøí pøi-jdou k osvobozené Západní zdi, musíbýt rabíni z Merkazu, prohlásil Goren.

Hakohen si pùjèil díp, na nìm bylonaloené dìlo, a vydal se k nazírovudomu. Staøec s dlouhými bílými vlasy ne-mluvil nedávno se zavázal slibem mlèe-ní. Hakohen mu øekl: Pøijel jsem, abychvás dovezl ke Zdi. Nazír byl tak rozèile-ný, e vyel ven jen v ponokách, a tepr-ve venku ho dostihla manelka s botami.

Rabín Goren se pokusil zatroubit na ofar, ale byl pøíli dojatý. Rabi, øekl jeden dùstojník, kibucnik, ukate ten o-far. Umím hrát na trumpetu. Goren mu ho pøedal. Zaznìl zvuk, jako kdy zatroubí z polnice. Foto Benny Ron.

VÌSTNÍK 6/2017 13

Dalí zastávka: rabi Cvi Jehuda. Hako-hen nalezl rabína v modlitbì. Pøijeljsem, abych vás dovezl ke Zdi, zopako-val. Rabi Cvi Jehuda vypadal zmatenì,jako by nic nechápal. Hakohen ho vzaldo náruèe a odnesl ho do dípu.

Jisrael tiglitz, student Merkazu, dobìhlna Chrámovou horu, neotálel a zamíøilk Západní zdi. tiglitz ji vnímal jako do-mov: èasto k ní v dìtství, jetì pøed za-loením státu, chodíval. Pamatoval si,jak Arabové zakazovali idùm, aby sis sebou brali idle nebo si u Zdi èetliz Tóry.

Jakýsi voják tiglitzovi sdìlil, e nahoøe vidìl dva vousaté staré idy, kteøíkráèeli dolù ke Zdi. O èem to mluví? ze-ptal se tiglitz. A pak pochopil: U pøili.Mesiá a s ním prorok Elijá. Jestli se naChrámovou horu dostali idovtí vojáci,moné je vechno.

tiglitz sebìhl kamenné schody ve-doucí z Chrámové hory na úzké pro-stranství, které oddìlovalo øadu domkùa Zeï. A pak je spatøil. Nebyl to pøímoMesiá a Elijá, ale témìø. Rabín Cvi Je-huda a nazír a obklopovali je výsadkáøi.

Nejpevnìji uzavøená brána idovskéhistorie se otevøela.

Vyèerpaní, sklíèení a souèasnì rozjásanívýsadkáøi pøeli Chrámovou horu a spì-chali dolù, k Západní zdi.

Úzký prostor pøed zdí pouhých pìtmetrù iroký a dvacet metrù dlouhý zaplnili vojáci. Vyzdvihli rabína Gorenana ramena. Pokusil se zatroubit na ofar,ale byl pøíli dojatý. Rabi, øekl jedendùstojník, kibucnik, ukate ten ofar.Umím hrát na trumpetu. Goren mu hopøedal. Zaznìl zvuk, jako kdy zatroubíz polnice.

K Západní zdi dorazili i Motta a Arik.Arik nebyl dojatý. Co znamená tenhlenával zbonosti, a zrovna u výsadkáøù?Arik zaslechl, jak nìkteøí vojáci mluvío zázraku, a udìlalo se mu zle. Jakýzázrak? idé zvítìzili právì proto, epøestali doufat v zázraky a nauèili se,jak se sami bránit.

Joel myslel na rabína, který jim vekole tvrdil, e to, e Izrael nedokáezískat Chrámovou horu, dokazuje, eHospodin odmítá sionismus. Copak sirabín asi myslí teï?

Co tomu øíká, Joeli? zeptal se hodùstojník. Právì skonèilo dva tisíce letexilu, odvìtil Joel.

(Pøipravila Alice Marxová.)

26 KRÁSNÝCH LET(dokonèení rozhovoru ze str. 7)

Jejich prarodièe èasto pocházeli z Evropya takové knihy pouívali v synagogách.Byli jsme troku prodavaèi tajemnýcha romantických iluzí. Dnes si stejnou kni-hu mohou koupit pøes internet a levnìji.

Kdy pøiel v obchodì zlom k horímu?MK: Jak u jsem øekl, s nástupem inter-netu a internetových obchodù. Døíve ti,kdo nìco psali nebo se o nìjaké témazajímali, potøebovali mít knihy jakozdroj informací a citací pramenù. Jak-mile se naskytla monost takovou knihukoupit, koupili ji a k tomu jim padla dooka tøeba jetì nìjaká jiná... Spousta lidína to byla zvyklá z doby totality. Chodi-li po antikvariátech a hledali; bylo to ta-kové zvlátní spoleèenství, lidé si hodnìpovídali, mìli asi také pro sebe víceèasu Teï si knihy vyhledají na inter-netu, tam si je i koupí, nebo si je, èastozdarma, stahují. Toje pøirozený vývoj,který èlovìk neza-staví.

Zkrátka, v po-sledních letech senám u pøestávalodaøit, prodej vázl,po zaplacení nájmunám moc nezùstá-valo. Obec sek nám ale, musímøíci, chovala a zachovala velice slunì.Kdy v roce 2011 hrozilo, e nasadí tr-ní nájem, v této oblasti obvyklý, sepsalilidé z komunity petici, v ní ádali, abyantikvariát zùstal za zvýhodnìných pod-mínek. To se stalo, ná nájem se navýiljen minimálnì. V souèasné dobì vaktrby u poklesly natolik, e bychommuseli mít nájem jetì nií, a to pra-ská reprezentace neodhlasovala.

S vámi skonèil asi poslední autentickýobchod v okolí obce.RN: Pøedposlední. Pøed tøemi lety zavøelatrafika v iroké, kterou shodou okolnostíprovozoval Martinùv spoluák z gymná-zia. Vzadu byly tøi stolky a chodívali tamna víno a kus øeèi místní tamgasti, podo-mácku obleèení, jen tak v pantoflích.A teï u zbývá jen hodináø.

I pro turisty jste museli být zajímaví,mezi vemi tìmi obchody s kabelkamia botami se vá antikvariát odlioval

MK: Izraelci oceòovali, e jim hebrejskydokáu poradit, kudy jít. Bylo to zvlátní,kdy jsem na nì mluvil anglicky, pokadévyrazili na opaènou stranu. Na moje in-strukce, kde je jaká synagoga, na jami-na, smola a jaar reagovali vdyckyvdìènì a vydali se správným smìrem.Èastou otázkou bylo, kde se mohou najístkoer, kdy a kde jsou bohosluby.

Zajímali jste se o idovství, ne jstezaèali pracovat v iroké?MK: Nijak zvlát. Na konci osmdesá-tých let jsem procházel Jeruzalémskouulicí, kde se scházeli lidé na veèerní bo-hoslubu. Naproti synagoze byl tehdyvýèep IV. cenové skupiny a chlápci, cotam popíjeli pivo, na mì volali nìcov tomto smyslu: Co kouká, di tam,taky k nim patøí. Já úplnì zrudnul,otoèil se a rychle zmizel. A pøitom tomoná nemysleli zle.

U na gymnáziu jsem rád èetl Langero-vy chasidské pøíbìhy a pozdìji jsem zjistil,

e vìtina mých ob-líbených americkýchautorù je idovskéhopùvodu. Kdy jsmeotevøeli antikvariátJudaica, èásteènáznalost hebrejtinybyla nutností a takjsem zaèal chodit doulpanu. Jazyk jsemse èasem nauèil na-tolik, e se dokáu

celkem dobøe orientovat v textu. Kdyv krámì nebyli lidé, studoval jsem poma-lièku Tóru. Pravidelnì chodíme s Roman-kou do Bejt midra na hodiny rabína Sido-na a rabína Dushinského. Rabín Sidonstrhujícím a pøitom srozumitelným zpùso-bem pøekládá a vykládá Tóru, Maharalai Pirkej avot. Rabín Dushinsky je výbornýuèitel, texty a modlitby vysvìtluje tak, ase tají dech. Výklad jetì zpestøí vyprávì-ním o sobì, své rodinì a o ivotì svýchpøedkù.

Co budete teï dìlat?RN: Pøes léto si odpoèineme, plánujemecyklovýlety a koupání a bude víc èasuna ètení a studium. Martin se chystá za-èít znovu pravidelnì bìhat (Praský ma-raton ubìhl ètyøikrát) a já budu mít vícèasu na zahradu. Pøesné plány do bu-doucnosti zatím nemáme; náhody aleneexistují a ivot sám nám ukáe, jakoucestou se vydat.ALICE MARXOVÁ, FOTO KAREL CUDLÍN

Bylo to jako v pohádce. Foto R. Nejdlová.

Synagoga v Thamühlu je prostá, holá, níz-ká stavba z konce minulého století. Aè jemalá, plnì dostaèuje, protoe i obec jemalá a rok od roku se jetì zmenuje. Jinyní obec jen s obtíemi obstarává pro-støedky na udrování synagogy a jsou jed-notlivci, kteøí veøejnì øíkají, e by na bo-hosluby úplnì staèila malá modlitebna.

V naí synagoze ije zvíøe pøiblinì ve-likosti kuny. Lze je èasto velmi dobøe vi-dìt, strpí, kdy se k nìmu èlovìk pøiblíía na vzdálenost asi dvou metrù. Jehobarva je svìtle modrozelená. Jeho srsti sejetì nikdo nedotkl, nedá se tudí o ní nicøíci, a témìø bychom i chtìli tvrdit, e takéskuteèná barva srsti je neznáma, ta vidi-telná barva moná pochází jen od prachua omítky, je se zachytily v srsti, podobáse také barvì vnitøní omítky synagogy, jenje o nìco svìtlejí. Je to, odhlédneme-liod jeho bázlivosti, neobyèejnì klidné,usedlé zvíøe; kdyby nebylo tak èasto pla-eno, snad by témìø nemìnilo místo, nej-radìji pobývá na møíi enského oddìle-ní, s viditelným potìením se zachytávádrápky za oka møíe, protahuje se a shlíídolù do modlitebny, z této odváné pozicemá zøejmì radost, ale chrámový sluha mápøíkaz netrpìt zvíøe nikdy na møíi, zvykloby si na to místo, a to nelze vzhledem k e-nám, které se zvíøete bojí, pøipustit. Proèse ho bojí, není jasné.

Takhle zaèíná povídka Die Synagogevon Thamühl, kterou napsal Franz Kaf-ka v roce 1922. Je to spíe fragment èièrta, jak zdùrazòují znalci Kafkova díla.A jak to tak bývá, rùzní kafkologovépøisuzují tomuto relativnì krátkémua ne èasto uvádìnému textu rùzné inter-pretace. Jedni tvrdí, e popisované zvíøeje alegorií vztahu muù a en v judais-mu, druzí zas vidí paralelu v konfliktumezi idovskou tradicí a asimilaènímhnutím, jiní mezi západním a východ-ním idovstvem. Nìkteøí text srovnáva-jí s Dopisem otci, kde Kafka také píeo bohoslubách v synagoze, dalí zasezdùrazòují fakt, e na rozdíl od Zprávypro jistou Akademii èi od pozdìjíhoDoupìte (Der Bau) nejde o vyprávìníz pohledu zvíøete, nýbr z pohledu èlovì-ka, èlena synagogálního sboru. Vypra-vìè se zde bez jakýchkoli emocí zamýlínad dalí existencí zchudlé synagogy.Zvíøe je groteskním archaickým pozù-

statkem, kterého se nelze zbavit, jakuvádí nìmecká Wikipedie.

Ke Kafkovi intelektuální výkladysamozøejmì patøí, otázkou je, co byjim øekl sám autor. Nikdo se také za-tím pokud je nám známo nezabývalmístem, kde se celá povídka odehrává.Asi není v celkovém kontextu dùleité,ale pojïme se na nìj pøesto podívatblíe.

THAMÜHL AM SEEKafka píe v originále o mìsteèku Tha-mühl. Tak se mu pøevánì øíkalo pøedválkou (nìkdy se psalo se dvìma m, nì-kdy s jedním). Po roce 1945 a v letechnásledujících se proslavilo pod svýmèeským jménem Staré Splavy. Dodnes

je to vyhláené letovisko u Máchova je-zera. Pøed válkou se sem sjídìla pra-ská honorace, a nejen ona. Pomìrnìkrátká vzdálenost od hlavního mìsta,dobré silnièní a eleznièní spojení a pís-èité bøehy jezera z nìj udìlaly místo,kterému se svého èasu bez nadsázky øí-kalo Èeská riviéra. Jak nedaleké Doksy,tehdy známé jako Hirschberg, tak StaréSplavy (dodnes tvoøí spolu jeden mìst-ský celek) se tìily statusu lázeòskéhostøediska a svá letní sídla zde ve dvacá-tých letech vybudovalo mnoho váe-ných rodin, velmi èasto idovských. Jetøeba zdùraznit jednu vìc ve StarýchSplavech nikdy ádná synagoga nestála!

Jak to ve zaèalo? Jezero, které je

vlastnì rybníkem, nechal postavit KarelIV. Na Robeèském potoce u ThámovaMlýna (odtud nìmecké jméno), neboliu starého splavu (odtud jméno èeské),vybudovali jeho stavitelé mohutnouhráz, èím uprostøed hustých borovýchlesù vznikla velká vodní plocha. Jetìv dobì, kdy romantickou krajinu kolemstarobylého Bezdìzu rád navtìvovalKarel Hynek Mácha, zabíralo jezero,kde se odehrává slavný Máj, daleko vìt-í plochu, ne je tomu dnes. Zmìna pøi-la a s vybudováním eleznice, kteroupostavilo konsorcium v èele se známýmVojtìchem Lannou v roce 1867. Prostavbu dráhy bylo tøeba rybník zmenita sníit jeho hladinu, èím se vynoøilynádherné bílé písèité pláe jak u Azuro-vého pobøeí.

Lázeòtí hosté se ve velkém zaèalik jezeru sjídìt ji koncem 19. století.V Doksech byly vyhláené slatinné kou-pele, místní hoteliéøi pouívali k tomuto

úèelu raelinu, které bylo v okolí vdydost. Do Starých Splavù se výletníci vy-dávali jen zøídka, ostatnì byl tu jen zá-jezdní hostinec pod hrází. To se ale brzyzmìnilo, a to pøedevím díky mnohapraským idovským lékaøùm, kteøíèasto posílali své pacienty na venkova Thamühl am See doporuèovali jakotozdravé místo. V roce 1909 vyrostl nabøehu jezera velký hrázdìný dùm, kterýnabízel letní bydlení, stejnì jako nìkolikpùvodních statkù na návsi a v jejím okolí.Vlak ale do té doby nedalekými kaòonya náspy jen projídìl. Teprve v roce1911 vyrostla eleznièní stanice i veStarých Splavech. Tím také zaèíná míst-ní velký stavební rozmach.

14 VÌSTNÍK 6/2017

SYNAGOGAVE STARÝCH SPLAVECH

Pohled z terasy hotelu Strand ve Starých Splavech na jezero, dvacátá léta 20. století.

LÁZEÒSKÝ VRCHPøítomnost idovských rodin je v Dok-sech a okolí zaznamenána ji v pobìlo-horských dobách. V lesích u Bezdìzu jedodnes lokalita, která se jmenuje idov-ský vrch. Celé panství patøilo Valdtej-nùm, a to po více ne tøi století od doby,kdy je spravoval Albrecht z Valdtejnas Jakubem Baevim. Ve mìstì idé byd-leli na pravém bøehu potoka, kterému sei podle toho øíkalo idovský, pozdìji natzv. Malé Stranì. Na pøelomu stoletísem vak mnozí pøijídìli ji jen jakováení lázeòtí hosté, o èem svìdèípeèlivé zápisy v ubytovacích knihách.

Nejinak je tomu i ve Starých Spla-vech. Tady vak mnozí zaèínají také sta-vìt svá letní sídla. Stavební ruch je pøe-ruen první svìtovou válkou, ale ji vedvacátých letech opìt dosahuje nebýva-lého rozkvìtu. Oblíbenou lokalitou jeLázeòský vrch. Pùvodnì se mu øíkaloSchmiedeberg, tedy Kováøský vrch,a své vilky tu staví Bondyové, Mautne-

rovi, Grossovi (mají tu koloniál) a mno-zí dalí. Je pøíznaèné, e podobu svýchdomù svìøují renomovaným idovskýmarchitektùm. Nìkolik domù, které se do-staly do uèebnic architektury, zde zane-chává Otto Fleischer, významnì se zdeale realizují pøedevím bratøí Karela Otto Kohnovi. Ti pùvodnì vystudovalipraskou nìmeckou techniku, Karel pakbyl Goèárovým ákem na AVU. Jejichnejznámìjím dílem je dlouhá ulièní bu-dova na Letné, které se dodnes øíká Mo-lochov. Konstruktivismus se projevili v jejich meních dílech, napøíklad prá-vì zde, na Lázeòském vrchu, kde posta-vili tøi budovy. Otto Kohn také na stav-

bu vilky pro svou rodinu a stavbu vilyRindler v polovinì dvacátých let osobnìdohlíel. Na druhé stranì ulice vznikalav té dobì vila Rut, penzion, který stavì-la rodina Formanových z Èáslavi. AnnaFormanová se tehdy s Ottou Kohnemsblíila a z tohoto vztahu se narodil dnesslavný reisér Milo Forman.

MICHELUP A MOTOCYKLJi jsme se zmínili, e do Starých Spla-vù se bìhem léta sjídìla velmi zajíma-vá spoleènost. Je doloeno, e v letech1932 a 1933 tu vdy celý srpen trávil nadovolené ministr spravedlnosti AlfrédMeissner, který pozdìji zemøel v Terezí-nì. Ji víme, e tu byl Kafka, zavítalsem i Egon Erwin Kisch, Max Brod,Franz Werfel, ale také F. E. Kantor-Berg, známý jako Friedrich Torberg. Vesvých textech se o návtìvì jezera pøí-mo zmiòují, nìkdy tak lze z jejich líèeníjen usuzovat. Jako napøíklad u Karla Po-láèka. Podívejme se, jak v kníce Mi-

chelup a motocykl popisuje známou sce-nerii:

Klidné jezero, vklínìné mezi nevysoké,kuelovité pahorky, porostlé borovicemi.Nad hladinou s pronikavým pokøikemkrouí elegantní rackové, vìènì hladovía v ustavièném shonu. Tento pokojný, utì-ený obraz mohl by zdobiti obal výcar-ské èokolády. Jest patrno, e zøídka kdy sevzruí hladina tohoto mírumilovného je-zera; a ustaviènì ukazuje tváø záøící po-hodou, druností a jasnou myslí. Zatovak plá je naplnìna pokøikem jako tr-itì. V horkém písku válejí se bílá a tuè-ná tìla, pøipomínající mouèné èervy. No-haté a opálené sleèny provozují rytmiku.

Kolem gramofonu sedí soukromí úøednícia zpívají s pøístrojem ansony z nìmeckýchfilmù. Èernooká a uatá dìcka pobíhajímezi leícími tìly a pokøikují: Mutti! Pap-pi! Obchodníci sedí ve skládacích id-lích, vyhøívají své køeèové íly na sluncia ètou s mraèným, starostlivým výrazemnoviny. Nìkdy sejmou skøipec a zahledí sevytøetìnì na jezero. Tehdy odhodí novinya ozve se zoufalý, nervózní køik: Gerti!Paß auf auf die Kinder! Um Gotteswillen,podívej se, co to dítì dìlá... Kolikrát jsemøíkal, atnelezou do té hloubky Sluncestoupá výe a výe a eny rozkládají mast-né papíry, svolávají dìti a podìlují je kra-jícem chleba s máslem. Plá se promìnilave stovky výkajících èelistí; a sluneènípaprsky hrají si s kousky staniolu, kterése blytí v písku. () Cestující zhotovilstan z plachtoviny. Sedí pøed stanema úèetní vzdychá: Krásná, krásná kraji-na. Výrostek s èerným chmýøím nad hor-ním rtem rozpail ruce a v pùvabném ob-louku vskoèil z mùstku do vody. Úèetnívyskoèil a vytøetìnì zíral, jak výrostekmohutnými rozmachy míøí k ostrùvkuuprostøed jezera. Zbledl a utíkal k vodì,lome rukama. Pobíhal podél bøehu jakokvoèna, které uplavala kachòata, a zoufalehulákal: Zdenku! Zdenkúúú! Hned atsevrátí! Utopí se! Atjsi tady! Slyí? Já tonebudu dvakrát opakovat! Pro pánaboha,co ten hoch dìlá...! Pane Kafko, poruètemu, atse vrátí! doráel na cestujícího.Cestující se smál. Kdepak, tomu se nicnestane! Kdybychom my dva umìli takplavat jako ten chlapec, o jé! Je první mezidorostenci plaveckého odboru Hagiboru,má rekord na vytrvalost a vechno...

Pane Kafko, já to nemùu vidìt, mnìse dìlá patnì, vdyttady jde o ivot!

Karel Poláèek nám také zanechal s hu-morem sobì vlastním seznam lázeò-ských hostù:

Spoleènost je tam prvotøídní. Lonitam mekali Korecovi, Kantorovi, Koe-rákovi, Kominíkovi, Koralkovi, Neviklu-fovi, pan doktor Biický s chotí, pandoktor Hasterlo s chotí, Sinkovi, Poláko-vi, Vohrykovi, pan doktor tìdrý s chotí,Orenstein se svým bratrem, panem Orlic-kým, a Morgenstern se svým bratrem, pa-nem Monterem.

KRÁSKA A ZVÍØE Vratme se ale k tomu, èím jsme zaèali.Jedním z èastých návtìvníkù byl tedyi Franz Kafka. Nevíme pøesnì, kdy se sem

(pokraèování na str. 20)

VÌSTNÍK 6/2017 15

Plá ve Starých Splavech ve vrcholné sezonì, tøicátá léta 20. století.

Pokadé, kdy k nám nakladatelství Mla-dá fronta uvede dalí z próz Philipa Rotha,je to mení literární událost. A platí toi o románu výmluvnì nazvaném ít jakomu, podle nìkterých kritikù neprávemopomíjené tragikomedie z roku 1974. Au-tor pøitom tuto knihu s pøestávkami psalji od roku 1964 s tím, e hledal, kam byzasadil scénu inspirovanou vlastními i-votními osudy. Jedná se o výjev, v nìm siprotagonistova budoucí manelka kupujev parku vzorek moèi od chudé tìhotnéèernoky, aby svému protìjku dokázala,e s ním èeká dítì. Tato scéna se nakonecdo tehdy rozpracovaného díla, románuPortnoyùv komplex, nehodila. A pøesto máve výsledném efektu ít jako mu zevech ostatních spisovatelových dìl nej-blí právì k tomuto skandálnímu bestsel-leru: jak se sám vyjádøil v rozhovoru proliterární periodikum Paris Review, anijedna z obou knih by nevznikla, kdyby ne-chodil na psychoanalýzu. A samozøejmìse tu, byt v dalích variacích, opakujíi dalí rothovsky pøíznaèné motivy: nehe-roický hrdina neurotický idovský inte-lektuál, klidné dìtství v Newarku, stálá ro-dièovská pøítomnost a napìtí mezi muia enami. Vezmìme to vak pìknì popo-øádku, co v této sloitì konstruované pró-ze není tak jednoduché.

AUTOBIOGRAFIE, NEBO METAFIKCERothovým alter egem je tentokrát ame-rický idovský spisovatel Peter Tarno-pol, jeho fiktivní manelku Maureen in-spirovala Rothova první ena MargaretMartinsonová a Tarnopolovy pocity tý-kající se jejich katastrofálního svazkumanelská krize manelù Rothovýchroku 1959. Celý román pak sestává zedvou èástí: ta první obsahuje dvì povíd-ky, Rozverné mládí a Flirt s katastro-fou, nesoucí spoleèný název Uiteènéfikce. Obì pøitom napsal Peter Tarnopola obì pojednávají o jiném rothovskémhrdinovi jménem Nat Zuckerman, bytho zachycují v rùzném vìku. Ta prvnív dobì, kdy zaène coby nìkdejí hodnýidovský chlapec rebelovat prostøednic-tvím nevázaného sexu, a ta druhá, opat-øená docela popisným podtitulem Seri-ózním muem v padesátých letech, jejakousi parodickou verzí Lolity Vladi-mira Nabokova, nebotv ní teï u do-

spìlého Zuckermana pøitahuje jak roz-vedená a v dìtství zneuívaná ena Ly-dia, tak její dcera Monika. A èást druhá,pojmenovaná Mùj skuteèný pøíbìh, jevzpomínkou samotného Tarnopola.Tedy vzpomínkou fiktivní postavy, pøi-èem kadý memoár je navíc ve svìtlepostmoderních teorií, jich si byl Rothvelice dobøe vìdom, v dùsledku výbìrua následné interpretace epizod takévdy nutnì jen pouhá fikce.

Je tedy zøejmé, e právì v tomto díle na-pjal Roth hranice mezi fakty, fikcí a meta-literaturou doslova nadoraz. Jetì víc neotec zpovìdní poezie Robert Lowell neboprovokativní Norman Mailer tak pøispìlk vývoji tzv. konfesijního ánru, a dalekoniternìji se navíc zdá být posedlý otázkouumìleckého ega a vztahu umìlce k vlastnítvorbì. A jak musíme jedním dechem do-dat, také umìlce-mue k enám.

ACH, TA KRITIKA A TY ENYCelý Tarnopolùv pøíbìh toti do velkémíry kontroluje výe zmínìná Maureen,a je tak jeho zlovolnou múzou to onajejich vztahy buï prodluuje, nebo zkra-cuje, pøièem on nedokáe myslet na nicjiného ne na ni a o nikom jiném nedoká-e psát. A pøitom si ji vzal ani ne tak pro-to, e to v dané situaci bylo jediné èest-né rozhodnutí spí to bylo nìco, co by,jak sám øíká, udìlali lord Jim a Kate Cro-yová a Ivan Karamazov, a tedy to bylo

rozhodnutí svého druhu literární. Nebosnad a pohádkové, kdy se doslova vcítildo role prince zachraòujícího vìznìnouprinceznu tøebae svou roli jistìe se-hrála i logika padesátých let minuléhostoletí, podle ní dospìlost (a pro muemunost) zaèínala sòatkem. Sòatkem,z nìho vak opìt dle logiky padesátýchlet, kterou zde zastupuje soudce pøezdí-vaný Stalin rozvodového komunismu,bez nadsázky nebylo úniku.

Zdá se tedy, e se nelze divit, e právìtuto Rothovu knihu nejèastìji napadajífeministické kritièky s tím, e Maureenje vykreslena výhradnì jako manipula-tivní zrùda, neboli sup, zatímco Tarno-polova pozdìjí pøítelkynì Susan jakovydìený vrabèáèek, neboli sexuálníotrokynì, která naeho mue nakonecprostì znudí a ani jedna se tak nestávánièím víc ne objektem touhy. Zde jeovem potøeba vzít úvahu fakt, e sub-jektivita Rothových protagonistù je ne-vyhnutelnì muská a heterosexuální,a projevují se u nich tudí maskulinníchoutky i maskulinní hnìv a koneckon-cù také, a pomìrnì èasto, maskulinníhloupost. Pøièem nejdùleitìjí na jejichtónu je naprostá upøímnost, s jakou se pohøíchu marnì pokouejí uchopit pod-statu svého bytí. A s ní se snaí pojednattaké v zásadì filosofický a etický rozmìrlidské blízkosti, tj. vztahu k tomu, kdonejsem já, k tomu druhému èi v naempøípadì k té druhé.

Text je to tedy nevyhnutelnì tragiko-mický: lidská (èi pøesnìji muská) poe-tilost naeho hrdinu zjevnì muèí, ale zá-roveò umí sám sebe diagnostikovata sám se se sebou hádat, k èemu výraz-nì pøispívá i jeho vysoce nadprùmìrnéIQ a skvìlé vyjadøovací schopnosti. Do-káe být sebestøedný i zranitelný, proni-kavý i cynický, ironický i sebeironickýzároveò a pøitom jeho monolog potá-cející se jakoby v bludném kruhu a kon-èící u údajných traumat z dìtství a ve ví-ceménì dobrovolné sexuální karanténìnikdy neztratí nádech lehké, nezávaznékonverzace. Obèas je to sice na úkordìje, ale jinak právì to znamená psátjako Roth. Své èeské fanouky potìí té díky tradiènì výstinému pøekladuJiøího Hanue i tentokrát.

HANA ULMANOVÁ

(Philip Roth: ít jako mu. Románo manelství. Pøeloil Jiøí Hanu, vydalonakladatelství Mladá fronta v Praze roku2017. 328 stran, dop. cena 269 Kè.)

16 VÌSTNÍK 6/2017

PSÁT JAKO ROTHO dalím èeském vydání románu slavného spisovatele

acharit

Jetì je tma obchod naproti právì otevírá svítí otevøenými dveømi doèkal se rána

Lidé jetì spí také se doèkali jen zatím nevìdí e èerná se u oddìlila od bílé a obì se vydaly na cestu

Co se probouzí je èekání na to co se stalo a èeho se u tolik není tøeba bát

Slova i jejich jména stoupají a tam nìkde nahoøe vzdávají chválu

Tomu kdo svým soucitem otevírá obchodyuspává noèní tvory a otupuje jejich zuby a drápy

Vichni si trochu oddechnou ti kteøí zahynou i ti co jetì dui ponesou a potom se vydají naproti do obchodu

A oè cestou èernou a bílou prosili si koupí a odnesou

lomo a liky

lomo hamelech byl král narodil se v paláci a tam také zemøel a jeho lásky i pokuení ho milovaly

Nechtìl zemøít a napsal o tom píseò píseò pro liky

Litièky z vinice ho vak pøeily a král u není

Ale kdy prí a liky zpívají o sestøièce která jetì nemá prsí sahá do komnaty cizí ruka a otvírá závoru

Vzpomínka

Bylo to tìstí za oknem v kvìtináèi byly to sady u øeky stály a sklánìly se smìrem ke tìstí

Po cestì bìela nadìje odnikud nikam usmívala se a pávi se také smáli

Odnìkud tie svítilo slunce a nìkde cinkala sklenice

Hrabì zahvízdal idé se modlili ovce se pásly a pøitom spoleènì stoupali do mírného kopce

* * *

Kolem zábradlí v zahradì a v noci se otáèí suchá réva a èeká u zdi

A zdá se e vechno je otevøené a roste vzhùru i do stran ale to se jen zdá

I tak je vak dobré sedìt a dívat se zevnitø toho zdání kterého se réva pøidruje tenkými oddenky

Skoro celý ivot pøichází jetì jednou a pøidruje se zábradlí na elezných schodech

Tolik se toho mìlo stát a stalo tam kde se teï tøpytí støíbrná stopa neka

To je ta cesta za pøáteli a vemi kteøí tu byli na chvíli v noèním svìtle

Zùstala p